V roce 2017 vypili Češi podle UNESDA (Union of European Soft Drinks Associations) 219,5 l nealkoholických nápojů (limonády, balená vody, sirupy, džusy a nektary) na osobu, z toho 23 % tvoří balené vody. Oproti předchozímu roku stoupla spotřeba nealkoholických nápojů o čtyři litry na osobu a balené vody zaznamenaly hned po džusech nejvyšší nárůst popularity. Znamená to, že je balená voda lepší než voda z kohoutku? To je otázka, nad kterou se diskutuje již řadu let a stále není jednoznačná odpověď. V zásadě záleží hlavně na tom, co od dané vody čekáte a na co ji budete používat. Existují zásadní rozdíly mezi vodou, kterou můžete pít každý den, vodou určenou pro kojence nebo dokonce vodou s označením “vhodná k přípravě kojenecké stravy”. Rozhodli jsme se proto jednotlivé vody otestovat ve spolupráci s odbornou laboratoří, abychom zjistili, jestli opravdu stojí za to připlácet si za balené vody, nebo se mezi nimi objevují i nějaké problémové případy, popřípadě zda má voda z kohoutku výrazně lepší či horší vlastnosti.
Do našeho testu jsme zařadili vody kojenecké, pramenité, minerální, balené pitné a pro porovnání i dva exempláře pitné vody z kohoutku.
Vzorky jsme vybírali z nejoblíbenějších vod v různých cenových kategoriích, aby byla co největší pravděpodobnost, že narazíte na svou oblíbenou značku.
Vody jsme nakoupili v běžných obchodech a nechali otestovat v certifikované laboratoři na přítomnost dusitanů, dusičnanů, vápníku, hořčíku, železa, sodíku, na tvrdost vody a přítomnost bakterií.
Některé z těchto látek jsou prospěšné, jiné nežádoucí či dokonce nebezpečné. Podrobné vysvětlení jednotlivých parametrů najdete níže.
Ve vodě samozřejmě najdete i řadu dalších látek, o kterých taky píšeme, pro naše testování jsme ale zvolili ty, se kterými bývaly v minulosti u balených vod problémy a jsou zásadní například při rozhodování, zda je voda vhodná po velmi malé dítě.
U několika značek s horšími výsledky jsme pro jistotu provedli dvojí testování, aby se ukázalo, zda nešlo pouze o náhodu.
Pokud vás zajímá, jestli je balená voda lepší než kohoutková nebo naopak, odpověď není ani po našem testu vůbec jednodoznačná. Klasická balená pitná voda se vlastnostmi velice často shoduje s vodou z kohoutku (záleží pochopitelně na konkrétním zdroji), cenově je ale mnohonásobně dražší.
I v případě kojeneckých či minerálních vod doporučujeme ověřit si jejich vlastnosti, například slovo „minerální“ na etiketě v reálu vysoký obsah minerálů nezaručuje, jak potvrdilo naše testování. Nejčastějším problémem, typickým pro většinu testovaných vzorků, byl právě nízký obsah minerálních látek.
Obzvláště měkká je voda Voss, obsahem minerálů se blíží spíše k destilované vodě než k vodě minerální, jak se píše na etiketě. U některých značek jsme se setkali se zvýšeným výskytem organotrofních bakterií, v daném množství by ale neměly být pro člověka nebezpečné.
Problematická je v tomto směru zejména minerální voda Zaječická hořká, která vykazuje také vysoké množství dusičnanů a dusitanů. Z těchto důvodů by neměla být podávána malým dětem. Dobrou zprávou je nulový výskyt bakterií E-coli napříč testovanými vzorky. Zcela bez problémů prošla testem pouze minerální voda Magnesia.
Redakce Arecenze.czAutoři testu
| Magnesia 5)minerální voda | 9,9 Kč | Ano | Ano | Všechny parametry jsou v normě. | Přečíst recenzi |
| Toma Natura 1)kojenecká voda | 9,9 Kč | Ano | Ne | Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje jen zanedbatelné množství organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Nartes 1)kojenecká voda | 11,3 Kč | Ano | Ne | Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje organotrofní bakterie, počet kolonií ale nepřekračuje mezní hodnotu. | Přečíst recenzi |
| Aquila Aqualinea 2)pramenitá voda | 6,6 Kč | Ano | Ne | Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | Přečíst recenzi |
| Tesco Value Aqua Bella 2)pramenitá voda | 3,4 Kč | Ano | Ne | Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | Přečíst recenzi |
| Brno – Merhautova 3)kohoutková voda | 0,076 Kč | Ano | Ne | Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | – |
| Brno – Moravské náměstí 3)kohoutková voda | 0,076 Kč | Ano | Ne | Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií, který ale nepřekračuje limitní hodnotu. | – |
| Voss 5)minerální voda | 158 Kč | Ano | Ne | Extrémně měkká – etiketa je zavádějící. V ostatních ohledech prospěla bez problému. | Přečíst recenzi |
| Evian 5)minerální voda | 26,6 Kč | Ano | Ne | Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Saguaro (Lidl) 4)balená pitná voda | 2,5 Kč | Ne | Ano | Obsah minerálních látek je nižší než mezní hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | Přečíst recenzi |
| Clever (Billa) 4)balená pitná voda | 2,45 Kč | Ne | Ano | Obsah hořčíku je nižší než mezní hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | Přečíst recenzi |
| Dobrá voda 5)minerální voda | 7,9 Kč | Ne | Ano | Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Tesco Value 4)balená pitná voda | 2,6 Kč | Ne | Ne | Obsah hořčíku je nižší než mezní hodnota. Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Zaječická hořká 5)minerální voda | 73,8 Kč | Ne | Ne | Obsahuje extrémní množství dusičnanů a dusitanů. Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Aqua Anna 1)kojenecká voda | 9,3 Kč | Ne | Ne | Téměř hraniční hodnota dusičnanů a překročení limitu pro organotrofní bakterie. Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota. | Přečíst recenzi |
1) balená kojenecká voda dle příl. 2 vyhl.275/2004 Sb.2) balená pramenitá voda dle příl. 2 vyhl. 275/2004 Sb.3) pitná voda dle vyhl. 252/2004 Sb.4) balená pitná voda dle vyhl. 252/2004 Sb.5) balená přírodní minerální voda dle příl. 1 vyhl. 275/2004 Sb.
Jak již název napovídá, kojenecká voda musí být svou kvalitou vhodná k přípravě kojenecké stravy a patří tak k nejpřísněji kontrolovaným baleným vodám na trhu.
Zásadní je mimo jiné obsah dusičnanů (max 10 mg/l) a sodíku (max 20 mg/l). Jedinou povolenou úpravou u kojenecké vody je ozáření UV paprsky, její složení je zcela neměnné.
Stejně jako pramenité či minerální vody pochází z podzemního zdroje.
Využití: Kojenecká voda je vhodná primárně pro přípravu kojenecké stravy, popřípadě nápojů pro děti. Zvláštní opatrnost platí v případě kojenců do tří měsíců, pro které může být nevhodná voda nebezpečná, například kvůli zvýšenému obsahu dusitanů a dusičnanů.
Její používání se ale doporučuje i pro starší děti, do šesti let. Je samozřejmě možné, že i jiné vody dosahují kvalit těch kojeneckých, například i voda z kohoutku.
Pokud máte malé děti a nejste si jistí kvalitou kohoutkové vody u vás doma, je dobré udělat rozbor, zejména kvůli zmíněným dusíkatým látkám, popřípadě kvůli přítomnosti těžkých kovů.
| Dusitany (mg/l) | 0,02 (NMH) |
Restaurací s „kohoutkovou“ přibývá, v nápojovém lístku většinou není
Od roku 2012 do poloviny letoška se počet podniků, které nalévají kohoutkovou vodu, zvýšil o 13 procent na 35 procent, vyplývá z dat portálu Lunchtime.cz, který provozuje internetovou databázi více než tří tisíc restaurací v tuzemsku. V Jihočeském a Ústeckém kraji kohoutkovou vodu dostanete dokonce ve 40 procentech hospod.
| „Balená voda se nakupuje za 3-4 Kč a prodává za desítky korun“ |
Pokračuje tedy trend, který je z pohledu restauratérů dvojsečný. Na jednu stranu jim může přinést nové hosty nebo alespoň upevnit ty stávající, současně je však strašákem, který je připraví o tržby z baleného nealka a jeho královské přirážky dosahující stovek procent.
„Klasické limonády typu Coca-Cola mají nákupní cenu lahvičky okolo třinácti korun a prodávají se pravidla za třicet až čtyřicet korun. Jen o něco levněji se prodává balená voda, její nákupní cena je ale mezi třemi a čtyřmi korunam, takže pro restauratéra je to marže snů,“ prozradil restauratér Michal Pelichovský.
Výpadek tržeb po zavedení kohoutkové vody se dá kompenzovat domácími limonádami a ledovými čaji. „U sklenice ledového čaje se můžete dostat na náklady padesát haléřů až korunu, prodávají se přitom za desítky korun,“ dodal manažer, který působil v několika restauracích a teď si chystá otevřít vlastní.
Domácí limonády – náplast pro hospodské
„Domácí limonády jsou obrovským trendem, když je šikovně nabídnete, lidé si je většinou dají,“ vypráví Helena Šochmanová, provozní pražské restaurace T.G.I.
Fridays, která nabízí kohoutkovou vodu zdarma na požádání. Také podle zakladatele portálu Lunchtime.
cz Igora Třeslína jsou mezi Čechy limonády čím dál oblíbenější, zejména ty domácí jako je zázvorová, malinová, okurková nebo ovocné s bylinkami.
Většina restauratérů oslovených redakcí iDNES.cz tvrdí, že výpadek tržeb po zavedení kohoutkové vody nezaznamenali, nebo ho přehlíží. „Nijak ho neřešíme,“ říká provozovatel Kozlovny Alfa v Třebíči Dominik Šafránek.
|
Pražský hostinec Na staré Vozovně servíruje vodu zdarma na požádání. Číšníci zde dříve automaticky zakládali během obědů džbán s vodou na každý stůl, ale návštěvnost se nezvedla a podnik službu zrušil.
Ani zde nepozorují výrazný výpadek zisků kvůli vodě zdarma.
„Mám za to, že služba hostovi, ať už podávání vody, nebo jakákoliv jiná, se nejlépe vrátí v jeho spokojenosti a nám tím, že přijde znovu,“ uvedla spolumajitelka a provozní Jitka Schwanová.
Tržby ale možná neklesají proto, že nabídka kohoutkové vody je často „neoficiální“. Řada restaurací ji přinese, jen když si ji host objedná, samy se přitom touto službou v nápojových lístcích a nabídkách nechlubí.
Spoustu lidí tak zřejmě ani nenapadne si o ni říci. „Za rok od otevření restaurace si o kohoutkovou vodu řekl asi jeden host, co si pamatuju,“ líčí například majitel restaurace Ve Dvoře v Karlových Varech. Sám je raději, když si host objedná balenou vodu, která je na rozdíl od té vodovodní v nápojovém lístku.
V nápojovém menu mají většinou vodu z vodovodu tam, kde se za ni platí. Většinou stojí jen koruny, ale někdy až desítky korun. „Úplně zadarmo být nemůže. Z našeho pohledu by pak ekonomika nevycházela,“ vysvětlil spolumajitel restaurace Nad Jezerem u Máchova jezera Jiří Roith (rozhovor s kuchařem, který se učil v Kanadě, čtěte zde).
Jeho podnik si za bezedný džbánek účtuje 30 korun. Podle kuchaře a manažera, který vystudoval prestižní gastroškolu v Kanadě, je kohoutková voda zdarma restauračním standardem třeba v USA, tam se však hostům automaticky účtuje poplatek za servis ve výši deset až patnáct procent.
Voda v restauracích zadarmo?
Zatímco vody ubývá, plastového odpadu máme tolik, že jsme nuceni vymýšlet směrnice a zákony, které jeho produkci omezí. S brčky a jednorázovými obaly se brzy oficiálně rozloučíme, v rámci EU se však šíří i další návrhy, které ovlivňují gastronomii.
Příkladem jsou karafy, které mají v restauracích nahradit kupovanou balenou vodu. České ministerstvo životního prostředí se k tomu staví pozitivně, záměr EU totiž koresponduje s kampaněmi jako Dost bylo plastu, Čerstvá kohoutková? Stačí říct! nebo Dolej si, které si daly za cíl snížit spotřebu plastových obalů a vrátit do lahví i na menu kohoutkovou vodu.
Není to zadarmo
Většina podniků nemá s nabídkou vlastní vody žádný problém, otočení kohoutkem má totiž více pro než proti.
Odpadají tak náklady na převážení a skladováním balené vody klesají, snižuje se množství odpadů i emisí oxidu uhličitého, a karafa navíc vypadá stylově. Názory se však začínají lišit v momentě, kdy se zeptáte na cenu.
O té si každý podnik rozhoduje sám, stejně jako o tom, zda hostům rozlévá kohoutkovou, anebo filtrovanou vodu. V tom je totiž dost zásadní rozdíl.
„Podle mě záleží hlavně na tom, jak personál cenu odprezentuje a vysvětlí.“
„Kohoutková voda je sice testovaná a nezávadná, ale přece jen je v ní chlor a těžké kovy, což se projeví i na chuti nebo vůni. Proto jsme vodu začali filtrovat a tím pádem prodávat,“ říká Marek Landsinger, manažer restaurace Pizza Nuova. Můžete si tu vyžádat kohoutkovou vodu zdarma, anebo zaplatit 48 korun za litr filtrované.
V restauraci U Matěje se filtrovaná voda rozlévá zdarma pouze k vínu, jinak stojí litr 39 korun. „Zatím jsme se nesetkali s žádnou negativní reakcí a nemyslím si, že je to proto, že nás lidi berou jako nóbl podnik. Podle mě záleží hlavně na tom, jak personál cenu odprezentuje a vysvětlí,“ tvrdí Dominik Hajn z restaurace U Matěje.
Vysvětlení si zaslouží především náklady ukryté v lahvi „obyčejné“ vody, ty si totiž mnozí nedokážou spočítat. „Když pominu stočné a vodné, jsou tu i další položky, které něco stojí – filtry, agregát na chlazení, sklo, ale především servis.
Někdo tu vodu musí nalít a roznést, někdo musí umýt sklenici. Myslím, že je upřímnější dopsat cenu vody na lístek, než ji započítávat do jídla nebo jiných nápojů.
Voda není zadarmo a restaurace, které to tvrdí, ji pak často účtují někde jinde,“ upozorňuje Marek.
„Když pominu stočné a vodné, jsou tu i další položky, které něco stojí – filtry, agregát na chlazení, sklo, ale především servis. […] Voda není zadarmo a restaurace, které to tvrdí, ji pak často účtují někde jinde.“
Vodu ke kávě, prosím
Na cenu vody má vliv nejen její úprava, ale především typ, velikost a koncept podniku. V kavárnách jsme si nejprve zvykli na panáka vody k espressu a nakonec i na bezednou sklenici vody, kterou nám baristé na požádání dolévají, a to ve většině případů bezplatně.
„Kohoutkovou vodu nabízíme neomezeně a zdarma, protože to vnímáme jako součást správné péče o zákazníka, která se nám vrátí. Když se u nás host bude cítit dobře, přijde častěji, koupí si víc věcí a my tak víc vyděláme,“ říká Klára Švandová z brněnské kavárny Punkt.
Malá kavárna má méně personálu a menší náklady, cena kohoutkové vody se zde proto neřeší tolik jako ve větších podnicích. O filtrované vodě se ale taky přemýšlí: „V některých kavárnách se voda upravuje složitěji než v restauracích a bistrech, protože je stěžejní i při přípravě kávy.
Používají se různé filtrace a systémy, které stojí třeba i 100 000 korun.
Na to si musí kavárna vydělat, a protože nemá tak široký sortiment jako restaurace a bary, které dají marži do drinku, myslím, že je fér, když je druhá sklenička nebo lahev filtrované vody placená,“ uvádí Ondra Štökl, head barista Ambiente a provozovatel kavárny Osada v Holešovicích.
Čemu se věnuje projekt Cirkulární kavárny a jak redukovat odpad v gastronomii?
Více zde
Kvalitní víno, kvalitní voda
Vodu považují sommelieři a vinné bary za důležitý doplněk vína. Napomáhá totiž tvorbě enzymu pro odbourávání alkoholu a připravuje chuťové pohárky na degustaci vína.
Spárovat tuhle dvojici však není jen tak.
Vody s vysokým obsahem minerálů jsou k vínu příliš výrazné a podávají se spíš k jídlům – k vínu se doporučuje neutrální, slabě mineralizovaná voda, nejlépe s certifikací Vinařského institutu ČR Voda vhodná k vínu.
V některých restauracích a vinných barech se proto ještě stále nakupuje balená voda, neboť na rozdíl od kohoutkové zaručuje nulový zápach a žádné mikrobiologické znečištění.
„Jestliže investujete do dobrého vína, neměli byste podcenit ani volbu vody. Zbytečně vám pak hrozí pokažení gastronomického zážitku.
Je to, jako kdybyste si na maraton koupili místo běžeckých bot sandály,“ řekl pro Barlife sommelier Ivo Dvořák.
Co podnik, to řešení
Různé pohledy přinášejí do gastronomie různá řešení. Někde se filtrovaná voda účtuje za sklenici, někde za litr, jinde se rozlévá zadarmo pouze během obědů nebo jako doprovod k vínu. V restauracích se můžeme setkat i s paušální částkou za neomezené popíjení vody nebo s dobrovolným příspěvkem, který pak putuje na dobročinné účely. Třeba tam, kde je voda nedostatkovým zbožím.
Na jedné straně povýšila voda na gurmánský požitek a stáčí se do luxusních lahví, které se ve špičkových restauracích nalévají za luxusní ceny, na straně druhé jsme ji přejmenovali na samozřejmost a zapomínáme s ní šetřit.
Voda je každopádně životně důležitým zdrojem, který by měl být dostupný všem, a naši předci by se asi divili, že se voda balí a prodává. Možná by je ale taky překvapilo, jak rychle jí ubývá a jak málo si jí vážíme.
Cenu za filtrovanou vodu můžeme vnímat jako podnikatelský záměr a snahu zvýšit tržbu, anebo jako výraz úcty k přírodním zdrojům a k práci lidí z restaurací. Na otázku v titulku má každý podnik i každý host svoji vlastní odpověď. Jaká je ta vaše?
Projekt studentské organizace Udržitelný Palacký Dolej si motivuje podniky, aby zdarma čepovaly kohoutkovou vodu lidem, kteří se pro ni zastaví s vlastní lahví.
Tenhle nápad přenesla do Čech studentka Helena Škrdlíková, která se inspirovala během Erasmu v Bristolu.
Od roku 2018 se do akce zapojilo okolo 150 míst po celé České republice – obchody, instituce, ale i penziony, bistra a kavárny, které si do výlohy nalepily symbol kapky. Účel je zřejmý: snížit spotřebu plastových obalů.
Zdroj: vybrané podniky, Greentable, Barlife, Udržitelný Palacký, MZP
Voda z kohoutku v restauraci. Za kolik a co na to hygiena?
V nápojovém lístku restaurace Pizza World v ostravském Avion Shopping Parku nabízejí vedle balené vody také vodu z kohoutku. Je sice levnější, ale rozhodně ne zdarma, jak si někteří hosté mohou myslet.
„Za dvě deci vody z kohoutku účtujeme patnáct korun. Balená je jednou tak drahá. Pokud bychom dávali vodu zdarma, byli bychom sami proti sobě,“ vysvětlila obsluha podniku.
„Překvapilo mě to. Vodu z kohoutku jsem si objednala už ve více restauracích a nikde po mě nechtěli ani korunu. Přijde mi to trochu zvláštní,“ podivuje se Tereza Kozáková, která Pizza World nedávno navštívila.
V hotelu a restauraci Ruby Blue ve Stodolní ulici servírují zákazníkům vodu z kohoutku zdarma.
„Bereme to jako službu zákazníkům a určitě neuvažujeme o tom, že bychom vodu z kohoutku zpoplatnili. K polednímu menu přidáváme džbánek s vodou a citronem a vodu dáváme také ke kávě,“ uvedl Ondřej Slováček z restaurace Ruby Blue.
Jan Kohutek z porubské restaurace Babylon považuje za nevkusné nechat si za točenou vodu zaplatit. „U nás dáváme vodu zdarma. Brát si za ni peníze mi vůči zákazníkovi nepřijde fér. Lidé žádají o vodu nejčastěji k vínu nebo ke kávě. Nemáme důvod jim nevyhovět,“ tvrdí Kohutek.
K polednímu menu dostanete vodu také například v restauraci Centrum na Alšově náměstí v Porubě.
„Vodu donesli automaticky, aniž bych o ni požádal. Potěšilo mě to a určitě je mi takový přístup k zákazníkům sympatický,“ míní Martin Pilný, který sem občas chodí na obědy.
Ve většině restaurací v Ostravě kohoutkovou vodu ochotně donesou. Pořád se ale najdou takové, kde uslyšíte ne.
„Máme vysoké nájmy a tržby z nealka a kávy nás živí, jsou na nich největší marže. Kdybychom nabízeli vodu z kohoutku a ještě zdarma, tak bychom nic nevydělali,“ tvrdila servírka z kavárny Jet Set v centru Ostravy, která si nepřála zveřejnit jméno. Dodala, že vodu zdarma tady lidé dostanou pouze v případě, že zde nechají větší útratu.
Pokud někteří restauratéři tvrdí, že vodu natočit nemohou, protože to zakazují hygienické předpisy, jde jen o výmluvu.
„Voda z vodovodu je pitná, určená ke konzumaci. Z hygienického hlediska je úplně jedno, zda si ji host natočí z kohoutku doma, nebo mu ji přinesou v restauraci v čisté sklenici.
Nevím nic o nařízení podávat v restauraci vodu pouze balenou.
Ty důvody neochoty personálu je třeba hledat někde jinde, s velkou pravděpodobností v ekonomice,“ uvedla ředitelka Krajské hygienické stanice v Ostravě Helena Šebáková.
Nabídku vody z vodovodu podporují Ostravské vodárny a kanalizace. „Pitná voda dodávaná do ostravské vodovodní sítě je hygienicky nezávadná a splňuje všechny požadavky stanovené současným platným právním předpisem. Kvalita vody ve vodovodní síti je pravidelně kontrolována z hlediska fyzikálně-chemického i mikrobiologického.
Pro vodu balenou platí stejně přísná pravidla, ta z vodovodu je však čerstvější,“ sdělila mluvčí Ostravských vodáren a kanalizací Martina Gavendová s tím, že zdravější pro člověka je pít tvrdší vodu z vodovodu. „Optimální, co se týká vlivu na zdraví, je tvrdost vody v rozmezí od dvou do 3,5 milimolu na litr.
Takovou v Ostravě pijí lidé například ve Vítkovicích nebo ve Staré Bělé,“ dodala Gavendová.
Nejčastější dotazy – Voda
Olomouckou pitnou vodu zajištuje Moravská vodárenská a.s. Na zásobování města Olomouce a okolí vodou se podílí asi 30 studní, jež najdete v trojúhelníku zhruba vymezeném želeničními tratěmi na Šternberk a Prahu – v Černovírském slatiništi. Získaná podpovrchová voda vyžaduje jen málo úprav před cestou do vodovodů.
Voda se zde čerpá z hloubky asi 8–10 m pod povrchem a shora je chráněna asi dvoumetrovou vrstvou rašeliny. Voda z pramenišť Černovír, Štěpánov, Moravská Huzová, Chomoutov, Senice na Hané, Litovel, Březové a Pňovice je svedena do úpraven pitné vody v Černovíru a Příkazech a odtud do domácností v Olomouci a blízkém okolí.
Jaká je kvalita olomoucké pitné vody?
Kvalita pitné vody v Olomouci dlouhodobě splňuje požadavky vyhlášky 252/2004 Sb. a z pohledu obsahu dusičnanů je dodávaná pitná voda vhodná k použití pro kojence. Pravidelně aktualizovaný rozbor vody z dané oblasti lze zjistit na webových stránkách http://www.smv.cz/pitna-voda.html.
Je finančně výhodnější balená voda nebo voda z kohoutku?
Litr vody z kohoutku včetně stočného přijde na 6 haléřů, je tedy více než 100krát levnější než 1 litr balené vody. Cena litru balené vody neklesne pod 5 korun – a to nepočítáme náklady na likvidaci neekologického obalu, skladování a přepravu.
Jak je to s balenou vodou v porovnání s vodou kohoutkovou?
Mnoho lidí podléhá reklamě a nakupuje balenou vodu ve víře, že tak prospěje svému zdraví. Podle výzkumů však spotřeba balené vody neustále klesá. V loňském roce činil pokles 4 %, stále více českých domácností považuje nákup balené vody za nevýhodný.
Voda, která teče z olomouckých kohoutků, splňuje parametry vody pro kojence (podléhá častější a v některých parametrech i přísnější kontrole kvality než balená voda) a navíc denní pití minerálek nelze doporučit, protože nadměrně zatěžuje ledviny. Ulehčete proto svým rukám i peněžence a balenou vodu nekupujte.
Voda z kohoutku je vždy doma a vždy čerstvá – optimálně „uskladněna“ v chladu a temnu ve vodovodním potrubí, nezabírá místo v lednici.
Je voda z vlastní studny také vhodná?
Pokud máte vlastní studnu, ze které čerpáte pitnou vodu, pravidelně si její kvalitu nechte ověřit rozborem – zejména na obsah dusičnanů, mikrobů a těžkých kovů. Rozbory vody používané pro vlastní spotřebu neukládá zákon, ale zopovědnost ke zdraví vašemu i vašich blízkých.
Jak je to s vodou restauracích? Pít balenou nebo vyžadovat točenou?
V restauracích se vžilo pití vody balené, aniž by se nabízela alternativa v podobě čerstvě natočené vody. Bourat letitý, strategií obchodu a reklamy sycený zvyk a zaběhnutou nabídku restauračních služeb není snadné.
Pokud v současné době navštívíte restauraci a požádáte o pitnou vodu z kohoutku, ve většině případů dostanete negativní odpověď typu: „Šéf nám to zakázal, to my nesmíme.“ Tuto odpověď jsme dostali např.
na Horním náměstí v restauraci Caesar; v kavárně Mahler servírka donesla vodu z kohoutku s velkou neochotou, naopak v restauraci Bakalář na Žerotínově náměstí nám ji přinesli s naprostou samozřejmostí.
Jestliže chceme mít vodu z kohoutku v olomouckých restauracích zdarma k dispozici, musíme vyvinout vlastní iniciativu a tlak na restauratéry. Jak dostat „točenou“ vodu do nápojových lístků restaurací? Stačí, když poté, co vám ji číšník odmítne přinést, odejdeme.
Co znamená projekt Kohoutková voda v restauracích?
Společnost Veolia Voda, jejíž součástí je i Moravská vodárenská a.s., přišla s projektem rozšiřujícím vodu z kohoutku do restaurací a kaváren. Moravská vodárenská provede hlásícím se restauracím rozbor kvality vody.
„Podnikům, které mají o projekt „Kohoutková v restauracích“ zájem, dodáme originální skleněné karafy na pitnou vodu čepovanou z kohoutku. Dále jsou uvedeny v on-line mapě restaurací a mají na dveřích nálepku v českém i anglickém jazyce s informací, že zde čepují kohoutkovou vodu.
Je na podnicích, zda bude voda k dispozici po celou otevírací dobu“, řekla mluvčí Moravské vodárenské Helena Koutná. Tato služba je ve světě běžná, hlavně ve Francii se turisté mají možnost s takovou nabídkou setkat.
V Olomouci je momentálně šest podniků, které se do tohoto programu zapojily: hostinský pivovar Moritz, hotely Arigone, Alley, kavárna Kafé Kodo, Betánie a Moravské víno Livex. V kraji Olomouckém a Zlínském dvanáct, do konce roku počítá Moravská Vodárenská s počtem dvaceti. Většinou mají o službu zájem hotely.
Jak zlepšit chuť vody z kohoutku?
Problém často bývá ve starém potrubí, které může být zrezavělé nebo zanesené. Zvažte jeho výměnu. Na výměnu olověných trubek v domácnostech lze získat dotaci Ministerstva pro místní rozvoj.
Před pitím, ráno nebo po víkendu, můžete nechat vodu chvilku odtéci a budete mít jistotu, že voda je čerstvá. Pokud máte bíle zakalenou vodu, je to důsledek rozptýleného vzduchu v potrubním systému, stačí nechat vodu několik minut odstát.
Není to známka přítomnosti chlóru ve vodě, jak se často mylně tvrdí. Tip: Natočenou vodu nechte chvíli odstát, přidejte do ní plátek citronu či salátové okurky, snítku máty či jiné aromatické bylinky, ochuťte ovocnou šťávou nebo ji vychlaďte. Bublinky dodá sifon.
Test: Přichystejte si dvě sklenice a do jedné natočte vodu z kohoutku a do druhé obyčejnou balenou vodu (nikoliv minerálku nebo sycenou vodu) a nechte odstát. Poznáte rozdíl?
Nemohu či nechci pít vodu z kohoutku nebo vlastní studny. Jak dál?
Pokud z nějakého důvodu nemůžete používat vodu z kohoutku nebo vlastního zdroje, zkuste ulehčit přírodě od záplavy odpadků a využijte následující rady:
- Využívejte přírodní prameny vody s ověřenou kvalitou v okolí nebo poproste své známé a občas je navštivte s kanystrem. Příležitostně lze pít i silně mineralizované vody z lázeňských pramenů.
- Pořiďte si výdejník vody (watercooler) na velké a vratné barely. Je to výhodné spíše do kanceláří apod., protože vodu z barelu je nutno spotřebovat do 3 dnů.
- Nakupujte minerálky jen ve skleněných vratných lahvích.
- Upřednostněte vodu z blízkých zdrojů a stáčíren.
Lze využívat vodu z pramenů s studánek v přírodě?
Kvalitní vodu lze často nabrat i z přirozených pramenů, které vyvěrají v přírodě. Pokud nemáte jistotu, že je voda nezávadná, raději se vyhněte pravidelné konzumaci. Pro osvěžení na cestě však poslouží výborně. Nedaleko Olomouce je několik pramenů stáčeno jako minerální voda. Při nákupu dejte přednost jim – ušetříte řadu kilometrů, jež najezdí kamiony s lahvemi.
Zcela bychom měli upustit od zahraničních minerálek a vod (Evian, Valvert aj.), které za zákazníky musí urazit tisíce kilometrů.Železitá Těšíkovská kyselka vyvěrá nad stejnojmennou obcí, kam vás dovede asfaltka i naučná stezka. Poblíž Olomouce, na Černovírském slatiništi, najdete artézský pramen, někdy nazývaný Černovírská kyselka.
Podobný zdroj vody má i pramen tryskající ze země (a ocelové trubky) o několik kilometrů dále u železniční trati na Prahu vedle polní cesty spojující Chomoutov a Hlušovice. Často navštěvovaný je i pramen v Terezském údolí u Náměště na Hané, ke kterému vede naučná stezka a cyklotrasa.
V obchodech lze najít Hanáckou kyselku stáčenou v Horní Moštěnici, Ondrášovku z Ondrášova u Moravského Berouna a Odyseu (Mostini) z Brodku u Přerova.
Pokud se chcete dovědět více o tom, jak šetřit vodou a jak omezit znečištění vodních zdrojů, kontaktujte Ekoporadnu Hnutí DUHA Olomouc, kde vám rádi podáme více konkrétních informací.
Balená versus kohoutková voda
Stáčírna v Teplicích nad Metují naplní za rok přibližně 70 miliónů plastových a skleněných lahví různé velikosti.
Foto: Petr Hloušek, Právo
„Tak to je ono,“ ukazuje Pavel Vacek na nenápadný pozemek, který přerušuje řadu rodinných vilek uprostřed městečka Teplice nad Metují. Stojí v něm malý provozní domek a půlkruhový portál s železnými dveřmi v úpatí kopce. Za nimi by mohlo být ledacos, při troše fantazie třeba vojenský bunkr, jichž je tady na česko-polském pomezí spousta. Ve skutečnosti ukrývá více než stometrovou štolu ke zdroji jedné z nejčistších vod, kterou občas pije každý z nás.
Životodárná tekutina odtud proudí od první poloviny 90. let. Zpočátku se dostávala na pulty obchodů pod názvem Kojenecká voda MIMI, později ji převzala firma Toma, která dnes spadá pod nadnárodní koncern PepsiCo. Pavel Vacek je ředitelem nedalekého závodu, kam se voda dopravuje potrubím a pod značkou Toma Natura plní do lahví.
Přístup ke zdroji je dobře chráněný a zároveň dostupný z centra obce.
Foto: Petr Hloušek, Právo
Skoro každý výrobce balené vody se v reklamě chlubí, že ji získává z čisté panenské přírody, kde šumí lesy a o bobry nebo srnky se tam div nezakopává. Jenže jak je to doopravdy?
„Uvidíte romantiku, rákosí, žabičky,“ směje se ředitel a vede mě do spoře osvětlené štoly.
Potrubí s uzavíracími ventily, vodoměry, několik vrtů s výkonnými čerpadly. To je vše. Čistá příroda sice sedí – jsme v Chráněné krajinné oblasti Broumovsko, nicméně technická stránka věci je poněkud fádní. Ten skutečný přírodní poklad je ukrytý 70 metrů pod námi, kde končí vrty a začíná podzemní jezero s odhadovanou rozlohou 100 kilometrů čtverečních.
Samozřejmě ne v podobě obří díry, spíš vodou naplněných puklin a pórovitých hornin. Za pomoci dešťů a sněhu je to neustále obnovované perpetuum mobile, jemuž neuškodil ani letošní rok.
„Sucho jsme v podstatě nepoznali. Hladinu spodní vody pravidelně kontrolujeme. Aktuálně stáčíme pět litrů za vteřinu, povolení máme na 15, ale vydatnost zdroje je přes 60 litrů za vteřinu,“ dokládá ředitel na číslech.
Tenhle zdroj by tedy zvládl i mnohem větší poptávku. Takový byl ostatně původní záměr ještě na sklonku minulého režimu.
„Myšlenka byla, aby vznikl jeden výrobce, který bude schopný dodávat kvalitní vodu především pro kojence, třeba i se zápornou marží a dotovanou státem,“ popisuje Pavel Vacek.
To bylo v době, kdy se u nás pila balená voda ve skle nejčastěji v podobě silných minerálek na různé neduhy, pro kojence však nevhodných. Teplický zdroj byl vybrán jako nejlepší mimo jiné proto, že v okolí není žádný těžký průmysl nebo intenzivní zemědělství.
Ředitel výrobního závodu Pavel Vacek u čtyř používaných vrtů, které se v práci střídají vždy po dvou.
Foto: Petr Hloušek, Právo
V 90. letech však pro monopolního výrobce nebyly podmínky, přibyla konkurence a na trhu se objevila celá plejáda různých druhů balených vod. Když reklamní kampaň spustila Dobrá voda, leckdo si i kvůli jejímu názvu ťukal na čelo: „To si teď budeme vodu z vodovodu kupovat v lahvích?“
Ovšem není voda jako voda. Ta z Teplic nad Metují je pramenitá, což není jen nějaký reklamní přídomek, ale přímo její definice. Je to uvedeno i na etiketách, které by měly být vodítkem pro zákazníka.
Jenže kdo ví, co to vlastně znamená? Už jsme se naučili číst složení uzenin nebo jogurtů, ale stěží narazíte na někoho, kdo v obchodě studuje obaly minerálek.
Že si na to i sám ředitel Vacek později v kanceláři bere lupu, když se podrobněji věnuje obsahu minerálů, ostatně taky o něčem vypovídá.
Přitom stačí málo a místo minerálky si domů přinesete sice mnohem levnější, ale obyčejnou kohoutkovou vodu zabalenou do PET lahve, která je vhodná spíš na chalupu, kde jinak nemáte co pít.
Teplický zdroj Tomy Natury leží na dohled od zdroje náchodských Vodovodů a kanalizací, které ji distribuují do širokého okolí. „Je to blízko, ale jsou to dva různé zdroje, ačkoli složením se liší jen minimálně,“ připouští Pavel Vacek. Někdo by tedy mohl poznamenat, že místní lidé mají štěstí, protože jim teče „minerálka“ přímo z vodovodu.
Ano, je to sice jedna z nejkvalitnějších vod v Česku, jenže aby směla do vodovodního potrubí, stejně musí projít úpravou. U nás je to nejčastěji pomocí filtrace a dezinfekce – obvykle oxidem chloričitým. Ten v ní zničí veškerý „život“. Ne snad nějaké rybičky, spíš přirozeně se vyskytující mikroorganismy včetně těch případných nežádoucích.
Vrty jímající pramenitou vodu skrývá štola vybudovaná v první polovině 90. let.
Foto: archív PepsiCo
Možná to byla i neinformovanost, která pomohla před několika lety vyostřit do té doby poklidné soužití kohoutkové a balené vody.
Stále více lidí si totiž stěžovalo, že jim v restauracích odmítají nalít „obyčejnou“ vodu. Majitelé podniků to logicky vnímali jako ekonomickou ztrátu.
Toho se ve své kampani chytily vodárny a poukazovaly na to, že pitná voda z kohoutku je stejně dobrá a přitom samozřejmě levnější než balená.
„Zamysleme se proto nad tím, zda je opravdu nutné, abychom balené vody kupovali,“ stojí například na stránkách Brněnských vodovodů a kanalizací.
Svaz minerálních vod přešel do protiútoku tvrzením, že vodárenskou technologií nelze všechny nebezpečné látky odstranit, voda z kohoutku může obsahovat zbytky léčiv nebo kosmetických přípravků a je lepší spíš na mytí než na pití.
Přisadila si i Potravinářská komora ČR. Voda z vodovodu podle jejího tvrzení nemá stálé složení a odběratel zase jistotu, jak byla ošetřena. Proti tomu se ohradili mimo jiné zástupci Státního zdravotního ústavu. „Pokud nelze pitné vodě důvěřovat, pak asi nelze důvěřovat ani českým potravinám, při jejichž výrobě se voda používá,“ poznamenali se zjevnou ironií.
Tahle přestřelka měla pro běžného konzumenta alespoň jeden pozitivní efekt: obsluha v restauraci už se na vás nedívá jako na spadlé z višně, když ji požádáte o „jednu kohoutkovou“. Leckde je i zdarma. Ovšem podnikavcům to nedalo spát.
Od zdroje k výrobnímu závodu (na leteckém snímku) je to 1,2 km. Voda teče potrubím pod silnicemi, železnicí i řekou.
Foto: archív PepsiCo
„Zeptali jsme se, jestli nám můžou donést vodu s citrónem, servírka neřekla nic o tom, že za ni budeme platit, a přinesla půllitrový džbánek.
Teprve z účtenky jsme zjistili, že nám ji napočítali jako Veolia vodu za 50 korun,“ svěřil se mi jeden známý s čerstvým zážitkem z podniku, kde na účtence použili jméno vodárenské společnosti.
To poněkud odporuje smyslu původního protestu proti tomu, že balená voda je v restauracích často předražená a stojí víc než třeba pivo.
Zároveň to ukazuje, že sama tekutina, ať je jakéhokoli původu, za to nemůže. I já mám jeden extrémní příklad. Před pěti lety jsem byl na rozhovoru v pražském hotelu InterContinental. V lobby baru jsem vypil třetinku jemně perlivé pramenité vody a zaplatil za ni 110 korun.
Jakou úpravou prochází balená voda z teplického zdroje? „To je právě ono,“ poznamenává Pavel Vacek. „Žádnou.“
Těch několik desítek metrů hornin pod našima nohama je účinnou filtrací a zábranou před znečištěním. U některých jiných výrobců je běžné, že vodu nejdřív musejí zbavit nadbytku železa či manganu, avšak ředitel Tomy tvrdí, že zdejší vodu už není třeba upravovat. „Jak vyleze na povrch a proběhne trubkami, tak ji rovnou stáčíme. Je to uzavřený proces od zdroje až do lahve.“
To ale neznamená, že se vodě z vodovodu vyhýbá. „Může být kohoutková voda ze zdrojů, jako tady v okolí, které se klidně napiju. Ale jsou místa v republice, kde bych do kohoutkové nešel,“ hovoří za sebe. „Když jsem jezdil na studia do Prahy, vždycky mi trvalo dva měsíce, než jsem se s místní vodou srovnal.“
Příslušné úřady prohlašují, že pitná voda z kohoutku je bezpečná. Pokud nedojde k dodatečné kontaminaci, jako letos v Novém Boru…
Foto: ČTK
Záleží, na co je kdo zvyklý. Avšak vody jsou mnohdy tak odlišné svým složením nebo mírou dodatečných úprav, že nelze tvrdit, že je jedno, co pijeme. Pavel Vacek si vzpomíná na jednu přednášku, kde se probíral případ ze Severní Ameriky. Vysoký počet lidí tam trápily zdravotní problémy, které způsobila voda. Ovšem ne kvůli kontaminaci jako letos v Praze– Dejvicích nebo v Novém Boru.
„Pili ji tak čistou a ošetřenou, že ve chvíli, kdy se do oběhu dostala ‚normální‘ voda, tak z ní měli problémy, protože už nebyli imunní vůči běžným mikroorganismům.“
| Druhy balených vod |
| Přírodní minerální voda |
| Slabě mineralizovaná. |
| Pochází z podzemního zdroje, který musí být schválen a pravidelně prověřován ministerstvem zdravotnictví. |
| Do místa plnění do lahví se smí přepravovat pouze potrubím. |
| Nesmí být upravována žádným způsobem, který by změnil charakteristické složení. Mezi povolené úpravy patří odželeznění nebo použití vzduchu obohaceného ozonem. |
| Může být sycena oxidem uhličitým. |
| Pramenitá (dříve stolní) voda |
| Pochází z chráněného podzemního zdroje, který nemusí být schválen ministerstvem zdravotnictví. |
| Smí být upravována stejně jako přírodní minerální voda. |
| U vod sycených oxidem uhličitým musí být informace „pramenitá voda sycená“ a obsah oxidu uhličitého v g/l. |
| Je vhodná k trvalému přímému požívání dětmi i dospělými. |
| Kojenecká voda |
| Pochází z chráněného podzemního zdroje. |
| Smí být upravována jen UV paprsky. |
| Platí na ni přísnější požadavky (mikrobiologické ukazatele, dusičnany). |
| Je vhodná k přípravě kojenecké stravy i k trvalému pití pro všechny. |
| Kromě oxidu uhličitého se do ní nesmí nic přidávat. |
| Pitná voda |
| Nemusí pocházet z podzemního zdroje, může být stáčena i z veřejného vodovodu. Kvalita je srovnatelná s pitnou vodou z vodovodu. |
| Nejsou omezeny úpravy vody, není zakázáno použití bakteriostatických látek (zastavujících růst bakterií). |
| Pozn.: Sodovky a ochucené minerálky tvoří odlišnou skupinu, která patří mezi nealkoholické nápoje. Lze do nich přidávat sladidla, aromata, konzervační látky, také různé potravní doplňky včetně vitaminů. Zdroj: www.bezpecnostpotravin.cz |