11.03.2014 12:01
Česká republika eviduje téměř 300 smrtelných případů otravy oxidem uhelnatým ročně, což je jeden z nejhorších výsledků ve střední Evropě. Riziko otravy se přitom týká každého, kdo doma provozuje spotřebič spalující zemní plyn nebo propan-butan. Týká se také vás? A jak se mu bránit?
Oxid uhelnatý je plyn bez barvy a zápachu, který vzniká při nedokonalém spalování zemního plynu, propan-butanu, ale také dřeva v ohništích a krbech.
V České republice jde o jednu z nejčastějších příčin otravy; ročně jsou evidovány tisíce případů, z nichž stovky končí až smrtí. ‚Počet případů je u nás skutečně alarmující,‘ upozorňuje na situaci Ing.
Jiří Buchta, předseda sekce plyn Českého sdružení pro technická zařízení.
Chybí osvěta i pravidelné revize spotřebičů
Jedním z hlavních důvodů častých otrav tímto plynem je špatná informovanost občanů ČR o účinné prevenci. Ta přitom zásadně souvisí s pravidelnou údržbou spotřebičů používaných v domácnostech.
‚Z hlediska rizik otrav spalinami je nejrizikovější kategorie spotřebičů ‚B‘, která vyžaduje pravidelný servis. Typický příklad je plynový kotel.
Důležité je, aby revizi takového spotřebiče provedl servisní technik,‘ upozorňuje Jiří Buchta.
Řada občanů se přitom mylně domnívá, že jim postačí revize komínu a spalinových cest, kterou nařizuje zákon. Zásadní je však také kontrola správné funkčnosti spotřebiče, k níž by mělo dojít minimálně 1x, v některých případech i 2x ročně. V opačném případě domácnost riskuje, že se ve spotřebiči budou produkovat nebezpečné spaliny, což povede ke zhoršení jeho funkčnosti.
K situaci, kdy zplodiny ze spalování neodchází komínem ven z domu, ale začínají se šířit do okolí spotřebiče, přitom dochází náhle a nečekaně.
Může jít například o spuštění digestoře nad sporákem, větrání v domácnosti, které způsobí podtlak u spotřebiče, nebo otevřené dveře k schodišti, které u spotřebiče vytvoří umělý komínový tah.
‚Takové případy nemůže majitel domu rozumně předvídat,‘ upozorňuje Jiří Buchta.
Příznaky úniku spalin a první pomoc
Případný únik oxidu uhelnatého do okolí je možné rozeznat hned několika způsoby. Prvním je změna zabarvení plamene ve spotřebiče na žlutý z důvodu nedokonalého spalování; dále jde také o stopy znečištění například na stěně nebo stropě, kyselý zápach nebo vlhkost. V okolí spotřebiče také může docházet k zamlčení zrcadel a jiných studených ploch.
U zasažených osob je možné otravu rozeznat zčervenáním jejich obličeje, bolestí hlavy, zvracením, závratí, poruchou zraku a v některých případech i ztrátou vědomí. ‚První pomocí je zajištění přísunu čerstvého vzduchu, popř. umělé dýchání,‘ uzavírá Jiří Buchta. Pokud únik nastane, je nezbytné také okamžitě vypnout spotřebič a kontaktovat servisního technika.
Účinnou ochranou je detektor spalin (oxidu uhelnatého)
Řešením pro ochranu před nebezpečím otravy jsou detektory tohoto plynu, které umístíte do místnosti se spotřebičem. Pořizovací cena takového zařízení začíná již na 1 200 Kč a výrobky renomovaných firem zpravidla nabízejí záruku až 6 a 7 let. Detektor zároveň vyžaduje drobnou údržbu, jako je výměna baterií.
Společnost E.ON jako významný dodavatel plynu v České republice nabízí tyto detektory jako novinku od letošního března. Na webu www.eon.cz/coalarm si mohou její stávající zákazníci objednat značkový detektor od společnosti Honeywell. Cena je přitom výhodnější než při nákupu v běžném obchodě – díky slevě 38 % za něj zaplatí pouhých 1 045 Kč včetně DPH.
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.
Oxid uhelnatý. Jak předejít otravě, první pomoc, detektory
Máte doma nebo v práci nějaký plynový spotřebič, například dobře známou karmu? Asi víte, že pokud se o tento spotřebič nestaráte, tzn.
, že neprovádíte pravidelnou údržbu, kontroly a revize, může to být pro vás a vaše okolí smrtelně nebezpečné.
Co je oxid uhelnatý, kdy vzniká, proč je nebezpečný, jaké jsou příznaky otravy, jak poskytnou první pomoc, nebo jak předejít možnému úniku a zabránit otravě?
Co je oxid uhelnatý
Oxid uhelnatý (CO), často nazývaný jako tichý zabiják, je smrtelně nebezpečný plyn, který vzniká při špatném spalování. Nejen, že je pro člověka silně jedovatý, ale je také velmi výbušný. Vlastnost tichého zabijáka dostal zejména proto, že je bezbarvý, bez chuti, bez zápachu a nedráždivý. Zaútočí a ani o tom nebudete vědět!
- Vzorec: CO
- Molární hmotnost: 28,01 g/mol
- Identifikátor IUPAC: Carbon monoxide
- Hustota: 1,14 kg/m³
- Bod varu: -191,5 °C
- Bod tání: -205 °C
- Rozpouštědla: Voda, Ethanol, Kyselina octová, Benzen, Chloroform, Čpavek, Ethylacetát
Kdy vzniká oxid uhelnatý
Oxid uhelnatý vzniká špatným spalováním v uzavřených prostorách, kde není zabezpečen trvalý přísun čerstvého vzduchu, když je teplota spalování příliš nízká nebo když je čas hoření příliš krátký.
Kde nejčastěji vzniká oxid uhelnatý
Nejčastěji vzniká v koupelnách s průtokovým ohřívačem vody (karma), v kabinách kamiónů a automobilů, garážích, sportovních halách, zimních stadionech, výrobních halách nebo průmyslových provozech (výroba oceli). Často se objevuje také na rušných křižovatkách velkoměst.
Příčiny vzniku oxidu uhelnatého
Nejčastější příčinou jeho vzniku je zanedbaná údržba nebo technicky nevyhovující topná zařízení, jako jsou kotle, karmy, ale také krbová kamna či krbové vložky. Vznik oxidu uhelnatého je zapříčiněn velmi často také tím, že je nedostatečně vyčištěný komín, který ztrácí tah, čímž dochází ke špatnému spalování.
Proč je oxid uhelnatý nebezpečný
Největší nebezpečí oxidu uhelnatého tkví právě v jeho tichosti. Jiný plyn ucítíte svým čichem a máte šanci prostory opustit nebo vyvětrat, jenže oxid uhelnatý má jiné vlastnosti.
Jak už jsme psali, je bezbarvý, bez chuti, bez zápachu a nedráždivý. Člověk tak nemá skoro žádnou šanci zjistit, že se nachází v jeho blízkosti a kriticky ohrožuje jeho život. Zjistit ale jeho přítomnost není nemožné.
K tomu se ještě dostaneme později.
Otrava oxidem uhelnatým a příznaky
Otrava oxidem uhelnatým vzniká, když dojde k vdechnutí vzduchu, který obsahuje toxickou koncentraci CO.
Hlavní příznaky otravy
- bolesti hlavy
- nevolnost a závratě
- malátnost a zmatenost
- otupělost a ospalost
- třešňové zabarvení kůže, nehtů, rtů, jazyka a sliznice
- větší pocit sebejistoty (paradoxní euforie)
- zrychlené dýchání a zrychlený srdeční tep
- šok a bezvědomí
- smrt při navázání více jak 60 % CO
První pomoc při otravě oxidem uhelnatým
Vzhledem k obrovskému riziku, že oxid uhelnatý může otrávit i samotného zachránce, je třeba vždy maximálně dbát také na vlastní bezpečnost. Buďte proto velmi opatrní a nesnažte se v místnosti nadechovat.
Stačí několik málo nadechnutí a jste bez vědomí. Vyneste postiženého ze zamořeného prostoru, kde bude čerstvý vzduch. Případně můžete místnost vyvětrat tak, že otevřete všechna okna. Vy ale za žádnou cenu nedýchejte, a to ani přes roušku.
Musíte se nadechnout na čerstvém vzduchu.
Okamžitě zavolejte zdravotní záchrannou služby, která vám po telefonu řekne, co přesně máte v dané situaci dělat.
Pokud postižený dýchá, uložte ho do stabilizované polohy. Pokud nedýchá, zahajte umělé dýchání. Pokud má srdeční zástavu, zahajte resuscitaci.
Prevence proti vzniku oxidu uhelnatého
Nedopusťte, aby váš plynový kotel, průtokový ohřívač (karma), kamna na tuhá paliva (uhlí, dřevo) a komín byl zanedbaný. Dodržujte zákonem stanovené povinnosti. Buďte v bezpečí!
1. Pravidelná údržba a revize kotlů a komínů2. Dostatečný přívod vzduchu ke kotli3. Pozor na podtlak4. Pozor na uzavřené místnosti
5. Pořiďte si detektor oxidu uhelnatého
1. Pravidelná údržba a revize kotlů a komínů
Největší riziko vzniku CO představují zejména otevřené spotřebiče. Při samovolném uvolňování plynu může dojít k otravě.
Používáte-li plynový kotel na vytápění, dodržujte lhůty pravidelných kontrol plynových spotřebičů, a to jednou ročně, jak o tom hovoří:
1x ročně musíte nechat udělat kontrolu spalovacího mechanizmu. Mělo by dojít k vyčištění hořáků a kontrole pojistného ventilu a termostatu.
Máte-li komín, měli byste ho pravidelně čistit, aby měl dobrý tah a nedocházelo ke špatnému spalování, při kterém vzniká vysoce toxický zabiják CO.
2. Dostatečný přívod vzduchu ke kotli
Dbejte na to, aby všechny plynové spotřebiče měly dostatečný a pravidelný přísun čerstvého vzduchu. Tam, kde se nachází například kotel by měly být pootevřené dveře nebo alespoň mikroventilace.
Přísun čerstvého vzduchu může v některých nových budovách představovat velký problém, protože jsou příliš utěsněné a neprodyšné. Mají totiž silnou tepelnou izolaci a často také některá plastová okna, která jsou tak těsná, že nepropustí dostatek vzduchu. Někdy se dokonce stává, že odvětrávací mřížky jsou také utěsněné nebo zastavěné nábytkem. Na to si dávejte též pozor.
3. Pozor na podtlak
Mějte na paměti, že některá zařízení mohou ve vašem bytě způsobovat podtlak. Například digestoř v kuchyni nebo větrák na toaletě.
Pokud pustíte například plynový kotel v plné topné sezóně, do toho zapnete digestoř a přitom necháte zavřené okno, může v místnosti dojít k podtlaku, který zajistí nasávání spalin, které jsou bohaté na oxid uhelnatý, a začne vám je vracet do místnosti.
A v tu ráno můžete mít problém. Mějte proto vždy otevřené okno, aby docházelo k neustálému odvětrávání místnosti.
Podobný případ může vzniknout, pokud bydlíte ve vícepodlažním bytovém domě s vnitřním společným schodištěm. Byt větrejte vždy otevřením okna, nikoliv dveří na společné schodiště, protože by mohlo dojít k tzv. komínovému efektu, který v bytě způsobí opět podtlak.
4. Pozor na uzavřené místnosti
V uzavřených místnostech nikdy nerozdělávejte oheň, nepoužívejte grily na dřevěné uhlí nebo propan-butanové vařiče ani žádné naftové generátory. Stejně tak nezapínejte v místnostech jakékoliv zařízení se spalovacím motorem, jako jsou například motorové pily, sekačky na trávu, frézy apod.
V garáži nikdy nenechávejte zapnutý motor auta nebo motorky, a to ani v případě, že máte otevřená vrata. I tak se můžete otrávit.
5. Pořiďte si detektor oxidu uhelnatého
Velmi účinným prostředkem pro vaši bezpečnost před tichým zabijákem oxidem uhelnatým jsou různé detektory a čidla, která ho dokáží rozpoznat a včas vás upozornit.
Doporučujeme ho používat všude tam, kde dochází ke spalování zemního plynu, uhlí, biomasy a topného oleje. Tzn. tam, kde se používá kotel, kamna, krb, karma, plynový sporák, krbová kamna nebo krbová vložka a jiná topná zařízení.
Nezapomeňte také na to, že oxid uhelnatý se k vám může připlížit od sousedů. Pro takové případy je vždy lepší mít detektor oxidu uhelnatého také v bytě.
Snažte se nekupovat podezřele levné a neznačkové detektory nebo čidla. Ty bývají většinou velmi nekvalitní a nespolehlivé. V některém z našich dalších článků se možná dostaneme i k jeho samotnému výběru.
oxid uhličitý
Oxid uhličitý je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, který je tvořen jedním atomem uhlíku a dvěmi atomy kyslíku. Při ochlazení pod – 80 °C plynný CO2 mění své skupenství za vzniku tuhé látky (desublimuje), která se nazývá suchý led. Oxid uhličitý má asi 1,5 x vyšší hustotu než vzduch, proto má ve vyšších koncentracích (např.
přirozené vývěry ze země) tendenci hromadit se při zemi. Je dobře rozpustný ve vodě, přičemž se zčásti (asi z 0,003 %) slučuje s vodou na kyselinu uhličitou. Je nehořlavý a z chemického hlediska se jedná o velmi stabilní látku, která se znatelně nerozkládá ani při teplotách přesahujících 2000°C.
Relativní obsah oxidu uhličitého v atmosféře se pohybuje okolo 0,04 %.
Oxid uhličitý je přirozeně se vyskytující plyn, jako součást koloběhu uhlíku je v podstatě jedinou základní surovinou všech organických sloučenin. Fotosyntetizující organizmy (bakterie, řasy, rostliny), tzv. producenti, jsou schopny fixace anorganického CO2 a jeho následné uplatnění v tvorbě organické hmoty.
Oxid uhličitý se hodí k nejrůznějším průmyslovým účelům jak v plynném i pevném (v menší míře kapalném) skupenství.
Používá se při sycení nápojů, jako chladící médium, v chemickém průmyslu slouží jako základní surovina řady organických látek, uplatňuje se jako ochranný plyn při svařování, představuje náplň hasicích přístrojů, zejména používaných pro hašení elektrických zařízení.
V zemědělství bývá používán ve sklenících pro podporu růstu pěstovaných rostlin, případně může být použit pro sycení vody v rybnících za účelem vyšší produkce vodních řas, které mohou být následně použity pro výrobu biopaliva.
Oxid uhličitý, společně s dalšími látkami jako jsou metan, oxid dusný, freony a ozon, patří mezi takzvané skleníkové plyny, které mají schopnost absorbovat tepelné (IR) záření Země, díky čemuž je ohřívána spodní vrstva atmosféry a zemský povrch. Pro zmíněný proces se používá termín skleníkový efekt.
Vedle skleníkových plynů v něm hraje zásadní roli vodní pára, která se podle propočtů účastní na skleníkovém efektu ze 60%, na oxid uhličitý pak připadá 24% podíl.
Přirozený skleníkový efekt je velmi důležitý pro uchovávání stabilních teplotních podmínek na Zemi, nicméně v souvislosti s rozvojem lidských aktivit, zejména spalováním fosilních paliv, dochází k jeho dalšímu prohlubování.
Zvýšení emisí skleníkových plynů, plynoucích z lidských činností, tak může vést k ovlivnění teplotní bilance Země, ve směru nárůstu průměrné teploty. Fenomén, kdy dochází k nepřirozenému ohřívání planety, se nazývá globální oteplování.
Vyhodnocení emisí skleníkových plynů v ČR můžete vidět, zde
http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1508
Celkové úniky CO2 do prostředí v ČR v roce 2013 můžete vidět zde
http://www.irz.cz/sites/default/files/Souhrnna_zprava_2013_IRZ_C_web.pdf
Oxid uhelnatý – základní přehled vlastností z hlediska BOZP
Oxid uhelnatý z hlediska účinku na zdraví při expozici na a požárně bezpečnostní charakteristika tohoto plynu. Postup při první pomoci.
Základní vlastnosti:
- bezbarvý plyn,
- bez zápachu,
- extrémně hořlavý plyn. Vzplanutí na dálku i zpětný ráz jsou možné,
- obvykle se skladuje jako stlačený plyn. Při zahřívání může vybuchnout,
- velmi toxický. Smrtelně nebezpečný při vdechování. Poškozuje krev,
- teratogen / embryotoxin. Může poškodit plod v těle matky,
- kapalný může způsobit omrzliny.
Jaké jsou možné účinky oxidu uhelnatého na lidské zdraví?
Základní způsob expozice: vdechnutí.
Při nadýchání: vysoce toxický. Může poškodit krev (sníží její schopnost vázat kyslík). Příznaky mohou zahrnovat bolesti hlavy, nevolnost, závratě, ospalost a zmatenost. Může způsobit trvalé poškození orgánů, včetně mozku a srdce.
Při styku s kůží: nedráždí. Přímý kontakt se zkapalněným plynem může ochladit nebo mrazem „spálit“ pokožku (omrzliny). K příznakům slabých omrzlin patří necitlivost, píchavý pocit a svědění.
Příznaky vážnějších omrzlin jsou intenzivní pálení na postiženém místě a ztuhlost až necitlivost tkáně. Pokožka na místě omrzliny může být voskově bílá nebo žlutá.
Na postižených místech mohou vzniknout puchýře, ve zvláště těžkých případech může začít odumírat tkáň a může se vyvinout infekce.
Zasažení očí: oči nedráždí. Přímý kontakt se zkapalněným však může oko ‚zmrazit‘. To může mít za následek trvalé poškození zraku nebo oslepnutí.
Požití: jedná se o plyn, k požití tedy nemůže dojít.
Účinky dlouhodobé (chronické) expozice: Závěry nelze vyvodit z důvodu omezeného množství dostupných studií. Pravděpodobně však může poškodit nervový systém a může poškozovat srdce.
Karcinogenita: Není karcinogenní. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) jej specificky nehodnotí.
Toxicita pro reprodukci / embryotoxicita: vysoce nebezpečný. Může poškodit plod v těle matky. Je spojován s nízkou porodní hmotností nebo velikosti, poruchami učení, může způsobit potrat plodu.
Toxicita pro reprodukci: Není znám, jako zdroj reprodukčního rizika.
Mutagenita: Není znám jako mutagen. Závěry nelze vyvodit z důvodu omezeného množství dostupných studií.
První pomoc při expozici oxidu uhelnatému
Vdechnutí: Nejdříve přijměte bezpečnostní opatření, abyste zabránili vzniku požáru (odstraňte zdroje možného vznícení). Přijměte bezpečnostní opatření, abyste před pokusem o záchranu postiženého zajistili své vlastní bezpečí (použijte vždy vhodné ochranné prostředky). Postižené přiveďte na čerstvý vzduch.
Pokud je dýchání obtížné, vyškolený personál by měl zařídit přísun nouzového kyslíku. V případě, že srdce se postiženému zastavilo srdce, vyškolený personál by měl začít kardiopulmonální resuscitaci (KPR), nebo automatizovanou externí defibrilaci (AED). Okamžitě volejte toxikologické středisko nebo lékaře.
Ošetření je naléhavě nutná.
Při styku kůže se zkapalněným plynem: rychle přeneste postiženého od zdroje kontaminace. Nepokoušejte se zahřát postižené oblasti na místě. Nepoužívejte přímé teplo. Jemně odstraňte oděv nebo šperky, které by mohly omezit cirkulaci.
Opatrně odřízněte oblečení okolo místa, kde se přilepilo na kůži, a odstraňte zbytek oděvu. Volně pokryjte postižené místo sterilním obvazem. Nedovolte, aby oběť pila alkoholické nápoje a kouřit. Okamžitě volejte toxikologické středisko nebo lékaře.
Ošetření je v takovémto případě naléhavě nutné.
Při zasažení očí zkapalněným plynem: okamžitě omyjte vlažnou, mírně tekoucí vodou. Nepokoušejte se o zahřátí. Obě oči pokryjte sterilním obvazem. Nedovolte, aby oběť pila alkoholické nápoje a kouřila. Okamžitě volejte toxikologické středisko nebo lékaře. Ošetření je naléhavě nutné.
Požití: Nevztahuje se (plyn).
Další poznámky k první pomoci: Některé postupy první pomoci zde doporučené vyžadují pokročilý výcvik v první pomoci. Všechny postupy první pomoci by měly být pravidelně přezkoumávány a lékař v místním zdravotnickém zařízení by měl být obeznámen s chemickými podmínkami způsoby použití kysličníku uhelnatého na vašem pracovišti.
Jaká jsou nebezpečí požáru a hasící prostředky pro oxid uhelnatý?
Hořlavost: extrémně hořlavý plyn, může se snadno vznítit. Se vzduchem může snadno vytvořit při pokojové teplotě výbušnou směs.
Vhodná hasiva: Oxid uhličitý, suchý chemický prášek, vhodná pěna, vodní postřik nebo aerosol. Kontaktujte výrobce pěny pro doporučení týkající se typů pěn a aplikačních dávek.
Zvláštní nebezpečnost vyplývající z chemických vlastností: plyn nebo aerosol se mohou akumulovat v nebezpečných množstvích v nízko položených oblastech, zejména uvnitř uzavřených prostor, což může mít za následek ohrožení zdraví. Teplo z ohně, může způsobit rychlý nárůst tlaku uvnitř nádoby pro skladování. Může následovat výbuch a náhlé uvolnění velkého množství plynu. Při požáru se mohou vytvářet tyto nebezpečné látky: vysoce toxický oxid uhelnatý a oxid uhličitý.
- Jaké jsou stabilita a reaktivita rizika oxidu uhelnatého?
- Chemická stabilita: Za normálních podmínek stabilní.
- Podmínky, kterých je třeba se vyvarovat: otevřený oheň, jiskry, statický výboj, teplo a jiné zápalné zdroje.
Látky, s nimiž nesmí přijít do styku: zvýšené riziko požáru a výbuchu hrozí při styku s: oxidačnmií činidly (například peroxidy), halogeny (například chlorem), kovy (například hliníkem). Není korozivní pro hliníkové slitiny a nerezové oceli.
- Nebezpečné produkty rozkladu: při vysokých teplotách: uhlík a oxid uhličitý.
- Možnost nebezpečných reakcí: není známa.
- Jaká přijmout opatření v případě náhodného úniku oxidu uhelnatého?
Opatření na ochranu osob: okamžitě evakuujte zasaženou oblast. Zasaženou oblast izolujte (zabraňte přístupu do ní). Uchovávejte mimo nepovolané a nechráněné osoby.
Používejte osobní ochranné prostředky, které jsou požadovány. Odstraňte všechny zdroje zapálení i vznícení.
Plyn se může hromadit v nebezpečných množstvích v nízko položených oblastech, zejména uvnitř uzavřených prostor, v případě, že ventilace není dostačující.
Metody pro omezení úniku a čištění: větrejte, aby se zabránilo hromadění plynu, a to zejména ve stísněných prostorách. Zastavte nebo omezte únik, pokud je to bezpečné. V prostředí rozptýlený plyn navažte na jemný vodní proud. Kontaminovanou vodu odpovídajícím způsobem zlikvidujte.
Jaká manipulace a skladovací postupy by měly být zachovány při práci s oxidem uhelnatým?
Pokyny pro zacházení: Před manipulací, je důležité, aby fungovaly všechny technické kontroly, a aby ochranné byly dodržovány požadavky na zařízení a na osobní hygienu pracovníků. S kysličníkem uhelnatým by měl pracovat pouze vyškolený personál.
Únik nebo selhání bezpečnostního zařízení (například ventilačního systému) by měly být neprodleně nahlášeny. V případě úniku nebo netěsnosti si ihned nasaďte respirátor vhodného typu a opusťte prostory. Pokuste se zabránit dalšímu nekontrolovanému úniku látky.
Zabraňte náhodnému kontaktu s nekompatibilními chemikáliemi. Odstraňte zdroje tepla a zapálení zdrojů, jako jsou zdroje jisker, otevřený oheň, horké povrchy a výboje statické elektřiny. Přidejte značky ‚zákaz kouření‘. Použijte regulátor tlaku vhodný pro tlakové nádoby. Zajistěte nádoby ve svislé poloze.
Chraňte lahve před poškozením. Používejte vhodný ruční vozík pro pohyb válců; lahve netahejte, nekoulejte, neklouzejte ani neházejte.
Skladování: Skladujte v prostorách, které jsou: na chladném, suchém, dobře větraném místě, mimo přímé sluneční světlo a mimo dosah tepelných a zápalných zdrojů s regulací teploty. Vždy připoutejte (například řetězem) nádoby ve svislé poloze ke zdi, polici nebo jiné pevné konstrukci.
Označte nádobu datem naskladnění, data otevření a data likvidace. Použijte pravidlo first in – first out. Prázdné obaly mohou obsahovat nebezpečné zbytky. Skladujte je odděleně a uchovávejte zavřené.
V souladu se všemi platnými předpisy na ochranu zdraví a bezpečnosti práce, požárními a stavebními předpisy.
Jaké jsou technická opatření pro minimalizaci rizik spojených s oxidem uhelnatým?
Technická opatření: Použijte místní odtahové větrání, pokud celkové větrání není dostatečné pro kontrolu množství ve vzduchu.
Výfukových plynů přímo ven, přičemž veškerá nezbytná opatření na ochranu životního prostředí.
Používejte nejiskřící ventilační systémy, ve schváleném nevýbušném provedení a jiskrově bezpečné elektrické systémy v oblastech, kde se tento výrobek používá, a je skladován.
Jaké osobní ochranné prostředky (OOP) je třeba používat při práci s oxidem uhelnatým?
Ochrana očí / obličeje není nutná, ale je dobré nosit ochranné brýle nebo chemické ochranné brýle.
Ochrana kůže: v případě nebezpečí kontaktu s kapalným CO: použijte ochranný chemický oděv, např. rukavice, zástěry, boty. Vhodné materiály mohou být TYCHEMŸ BR / LV, TYCHEMŸ TK, TYCHEMŸ TK.
Ochrana dýchacích cest: do 350 ppm respirátor s dodávkou vzduchu, do 875 ppm: respirátor s dodávkou vzduchu běžící v kontinuálním modu, do 1200 stran za minutu: schválený dýchací přístroje (SCBA) nebo dýchací přístroj s přívodem vzduchu, motorový vzduchový respirátor s příslušnými filtry.
Intoxikaci oxidem uhelnatým je dobré nepodceňovat
Vytvořeno: 27. 4. 2015 Poslední aktualizace: 17. 7. 2020
Otrava oxidem uhelnatým je vždy vážná, zpočátku je nenápadná, ale o to zákeřnější. Jedovatý oxid uhelnatý je produktem nedokonalého spalování – vzniká při hoření jakéhokoliv paliva. Příčinou výskytu zvýšených koncentrací v interiérech je nedostatečné odvětrání místností, kde jsou kamna, sporáky, karmy (koupelny) a další spalovací zařízení umístěna.
Životu nebezpečné pak jsou netěsnící spalinové cesty a komíny, dále špatně čištěná a neseřízená zařízení. Rizikové je např. používání plynové trouby k vytápění, grilu na dřevěné uhlí uvnitř bytu nebo zapnutý motor auta v garáži. Je jednou z nejběžnějších a nejrozšířenějších látek znečišťujících vnitřní a venkovní ovzduší.
Do organismu vstupuje pouze vdechováním, působí na srdce a cévní a nervový systém. Při jeho nízkých koncentracích může zdravý člověk pociťovat únavu a bolest hlavy, člověk se srdečními problémy „tíži“ či bolest na prsou.
Při vyšších koncentracích dochází k poruchám vidění a koordinace, silným bolestem hlavy, závratím, zmatečnému chování a může být pociťována žaludeční nevolnost. Velmi vysoké koncentrace jsou pak smrtelné.
První pomoc spočívá v přerušení expozice (vyvětrat, při zachování vlastní bezpečnosti vynést zasaženou osobu), a pak, pokud došlo k zástavě oběhu, je třeba bezodkladně poskytnout srdeční masáž a dýchání z plic do plic. Další péče vždy patří do rukou lékaře, neboť i zdánlivě zotavený a stabilizovaný postižený může náhle opět upadnout do bezvědomí .
CO – oxid uhelnatý je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, není dráždivý a je lehčí než vzduch. Přírodní koncentrace ve vzduchu se pohybují v rozmezí 50 – 230 µg/m3 vzduchu, v místech s hustou dopravou nebo například v silničních tunelech mohou krátkodobé koncentrace přesahovat desítky mg/m3.
Oxid uhelnatý dosahuje i v interiérech, kde nejsou zdroje, přibližně stejných hodnot jako ve venkovním ovzduší.
Ve vnitřním prostředí, tam, kde se nesprávněprovozují spalovací zdroje, ale mohou koncentrace CO dosahovat i vyšších hodnot – například při používání plynu k vaření a při špatně zajištěné výměně vzduchu v domácnostech mohou zde koncentrace CO dosáhnout až jednotek mg/m3.
- Zdroje ve vnitřním prostředí
- Zdrojem oxidu uhelnatého je ve vnitřním prostředí každé zařízení spalující uhlí, dřevo, zemní plyn nebo benzin a další paliva; je obsažen také v cigaretovém kouři…
- Zdravotní účinky – působení
Při otravě oxidu uhelnatému bývají vždy nejprve pociťovány bolesti hlavy. Se zvyšujícím se množstvím CO dochází ke zhoršení koordinace, snížení pozornosti a poznávacích schopností.
Toxicita CO je dána tím, že znemožňuje/omezuje přenos kyslíku z plic do tkání.
Oxid uhelnatý se rychle dostává z plic do krve, kde se váže na železo v krevním barvivu hemoglobinu za vzniku karboxyhemglobinu (COHb) a omezuje přenos kyslíku.
- Lehčí otravy se projevují bolestmi hlavy, bušením krve v hlavě, tlakem na prsou, závratěmi. Dostavuje se nevolnost případně zvracení.
- Při těžších otravách oxidem uhelnatým je typický sklon k mdlobám, slabost a zvýšení tělesné teploty. Pocity jsou někdy podobné alkoholové opilosti, přičemž se postižený může chovat agresivně. Postižený může být silně desorientovaný a může v zamořené oblasti upadnout do bezvědomí.
- Smrt nastává zadušením a může nastat jak téměř okamžitě po silné expozici, tak i s prodlevou. Barva kůže se mění na třešňově červenou, což je způsobeno přítomností krve s (COHb) v kapilárách.
Podrobné informace o toxicitě CO
Oxid uhelnatý prakticky neproniká pokožkou, takže převážnou expoziční cestou je inhalace (vdechování). Toxicita CO je dána tím, že znemožňuje/omezuje přenos kyslíku z plic do tkání.
Difúzí se oxid uhelnatý rychle dostává z plic do krve, kde se váže na železo v krevním barvivu hemoglobinu za vzniku karboxyhemoglobinu (COHb) a omezuje tak kapacitu krve pro přenos kyslíku.
(Afinita hemoglobinu k oxidu uhelnatému je 200 – 250x vyšší než ke kyslíku).
Vazba oxidu uhelnatého se železem hemoglobinu snižuje přenosovou kapacitu krve pro kyslík, a brání také uvolňování kyslíku ve tkáních. Při vyšších koncentracích se CO váže i na další bílkoviny obsahující železo, jako je myoglobin nebo cytochromoxidáza.
(Afinita myoglobinu k CO je 30-50x vyšší než ke kyslíku). Tím dále klesá mezibuněčný transport kyslíku a tkáně trpí jeho nedostatkem tzv. hypoxií.
Ta se nejprve projevuje poruchami funkce citlivých orgánů a tkání s nejvyšší spotřebou kyslíku, jako je mozek, srdce, kosterní svalstvo ev. vyvíjející se plod.
Během expozice stabilní koncentraci CO v ovzduší procento COHb nejprve rychle narůstá, po 3 hodinách se začíná vyrovnávat a po 6-8 hodinách expozice dosahuje rovnovážného stavu.
Vylučování CO z organismu probíhá podle stejných zákonitostí jako příjem, poločas je v rozsahu 2-8 hodin. (Proto se často hmotnostní koncentrace a limity pro CO vyjadřují jako osmihodinové klouzavé průměry, neboť tak nejlépe vystihují odpověď lidského organismu.
Současně při nízké zátěži v běžném prostředí po dosažení rovnovážného stavu mohou sloužit i jako 24 hodinové koncentrace.)
Z hlediska ochrany zdraví je doporučováno, aby hladina COHb v krvi nepřesáhla 2,5%, to je hodnota, která nemá negativní následky ani pro citlivou populaci (např. lidé se srdečním onemocněním, vyvíjející se plod).
V tabulce jsou uvedeny odpovídající doby možné expozice koncentračním hladinám CO.
| Koncentrace CO v mg/m3 | Časový interval expozice | Koncentrace CO v mg/m3 | Časový interval expozice |
| 100 | 15 minut | 30 | 60 min |
| 60 | 30 minut | 10 | 8 hodin |
Na základě těchto údajů doporučuje WHO koncentraci CO ve vzduchu nejvýše 10 mg/m3 jako osmihodinový průměr. Je však třeba upozornit, že tento časový údaj neplatí pro plod u exponovaných matek, neboť u plodu je poločas eliminace CO mnohem delší.
Další informace:
- Endogenní produkce CO v lidském těle je důvodem koncentrace COHb v úrovni 0,4-0,7 % u zdravých lidí. Během těhotenství byla zjištěna u matek zvýšená koncentrace v rozsahu 0,7-2,5 % COHb. Endogenní produkce COHb se zvyšuje asi o 20 % během těhotenství. V rovnovážném stavu je navíc hladina fetálního COHb u plodu asi o 10-15 % vyšší, než u matky. To je pravděpodobně významné pro kauzální vztah mezi kouřením matek během těhotenství a nižší porodní vahou a zpožděným poporodním vývojem jejich dětí. Hladina COHb u nekuřáků v důsledku endogenní produkce a expozice z prostředí je na úrovni 0,5-1,5 %. K ochraně nekuřáků a populace středního až staršího věku s manifestním nebo latentním postižení srdečních tepen před ataky akutní srdeční ischemie a k ochraně plodů nekouřících matek před následky hypoxie by dle WHO neměla být překročena hladina COHb 2,5 %.
- Obavy vyvolává vliv hypoxie na srdečně-cévní systém u citlivých skupin populace, což jsou zejména pacienti s chronickou anginou pectoris. Objektivní důkazy o zhoršování příznaků anginy pectoris byly získány již od koncentrace COHb 2,9 %. Epidemiologické studie naznačují, že expozice CO z kouření a ze znečištěného ovzduší může přispívat ke kardiovaskulární úmrtnosti a časnému průběhu infarktu myokardu.
- V některých studiích bylo pozorováno malé, ale statisticky významné zkrácení doby fyzické zátěže do stavu vyčerpání již při koncentracích COHb 3,3-4,3 %, ačkoliv maximální aerobní kapacita přitom nebyla zmenšena.
- Vliv na neurologické funkce v podobě zhoršené koordinace, snížené pozornosti a poznávacích schopností byly prokázány u zdravých mladých lidí při koncentraci COHb nad 5 %.
- Při koncentracích COHb vyšších než 5-10 % může již docházet k selhání mnoha funkcí a k subjektivním příznakům, jako je bolest hlavy a závratě, nicméně u určitých profesí se zvýšenou expozicí oxidu uhelnatému, jako jsou řidiči, dopravní policisté, pracovníci v garážích a tunelech, požárníci aj. může být dlouhodobá hladina COHb až 5 %, těžcí kuřáci mohou dosáhnout až 10 % (při „zapalování jedné od druhé) nárazově až 15%. Organismus tedy sice může dlouhodobé expozici CO v jistém smyslu „přivyknout“, ale za rizika buněčného, tkáňového i orgánového poškození.
Zdroj: Státní zdravotní ústav
Oxid uhelnatý zabíjí..
Oxid uhelnatý je silně jedovatý plyn, který se uvolňuje při nedokonalém spalování a jeho nebezpečí je v tom, že je neviditelný a bez zápachu. Vdechováním se váže na červené krevní barvivo a blokuje tak schopnost krve vázat a přenášet kyslík.
Prvními příznaky otravy je obvykle bolest hlavy, nevolnost, závrať, malátnost a zmatenost. U postiženého je typické třešňové zbarvení kůže a sliznic. Už koncentrace 0,05%, tj.
500 ppm, nebo asi 450 mg CO/m³ může zablokovat funkci u 50%hemoglobinu s následným kolapsem a smrtí.
A proč na tento problém upozorňují hasiči? U různých případů se setkáváme s tím, že lidé nemají zkontrolované a dobře vyčištěné komíny, ani zkontrolované a seřízené tepelné spotřebiče. Je možné, že si mnozí lidé ani neuvědomují, co vše by měli pro své zdraví a zdraví svých blízkých udělat. Proto zde předkládáme několik rad:
Pokud máte plynové vytápění, dodržujte lhůty kontroly plynových spotřebičů (jednou ročně podle NV č. 378/2001 Sb. a vyhl. č. 48/82 Sb.).
Nebezpečí hrozí zejména u otevřených spotřebičů, kde při samovolném uvolňování plynu může dojít k otravě.
Uživatelé plynového kotle musí minimálně jednou ročně zajistit kontrolu celého spalovacího procesu, čistotou hořáků počínaje a funkcí pojistkového ventilu či termostatu konče.
Topidla potřebují pro svou správnou funkci dostatečný přívod vzduchu. U některých druhů topidel (např. u karmy) hrozí v případě nedostatečného odvětrání otrava oxidem uhelnatým.
Každé topidlo a komín je konstruováno na určitý druh paliva a jeho používání je nutné dodržovat. Pokud přejdete z jednoho druhu paliva na druhý (např. z plynového vytápění na topení dřevem), vždy si nechte u odborníků zkontrolovat, zda je váš komín pro tuto změnu vhodný.
Nesmírně důležité je nechat si pravidelně čistit komín a kontrolovat jeho technický stav.
Nečistoty v komíně totiž mohou snadno způsobit velké nepříjemnosti, ať již dlouhodobé žhnutí a následný otevřený požár nebo otravu lidí jedovatým oxidem uhelnatým.
Pro ještě přijatelné zajištění bezpečnosti byste měli provést čištění a kontroly komínů a topidel alespoň před začátkem topné sezóny a po jejím skončení.
Ačkoliv čištění vlastních komínů lze teoreticky provádět svépomocí, lepší je se spolehnout na odborníky – kominíky. Ti by měli provést revizi komínu i v případě, že se chystáte ke komínu připojit jakýkoliv spotřebič, nebo chcete změnit druh paliva.
U plynových kotlů je navíc nutná jak čistota komínových průduchů tak předepsaného tahu komína. Mnoha neštěstím může zabránit to, když si sami zkontrolujete, zda máte řádně upevněný kouřovod, zda není někde spotřebič nebo kouřovod propálený nebo zda fungují uzávěry komínových dvířek.
Uživatel je povinen zajistit pravidelné odborné revize a kontroly stavu spotřebičů nebo čištění a kontroly komínů podle jednotlivých typů tepelných spotřebičů. Zatímco u elektrických spotřebičů můžete leccos zkontrolovat sami (např.
přívodní šňůry, zásuvky i dimenzování pojistek proti případnému zkratu), pravidelnou prohlídku u tepelných spotřebičů na plyn a revizi komínu ponechejte raději na odborníkovi.
Zapamatujte si: Za nezávadný stav komínů nese odpovědnost správce nebo majitel objektu. Povinnosti majitelů, správců a uživatelů budov a dalších objektů i uživatelů spotřebičů paliv ve vztahu k čištění komínů jsou vymezeny zvláštním předpisem, kterým je vyhláška Ministerstva vnitra č. 111/1981 Sb. o čištění komínů a ČSN 73 4205 Komíny.
Upozornění: Při jakýchkoliv i drobných stavebních úpravách (např. výměna dveří, oken apod.) je třeba mít na paměti, že každý spotřebič, ve kterém dochází ke spalování paliva, musí mít zajištěný i přívod vzduchu. Při nesprávné údržbě nebo provozování tepelného spotřebiče může vznikat nedokonalým spalováním oxid uhelnatý. A že může zabíjet, to jsme si řekli hned na začátku.
Doporučení: Kromě prevence v podobě pravidelných kontrol a revizí investujte několik set korun do vašeho bezpečného života a pořiďte si detektor oxidu uhelnatého (nejlevnější seženete na internetu už od 260 Kč). To není mnoho za záchranu života, co říkáte?
Kvalita vzduchu v uzavřených místnostech – 7. CO2
Oxid uhličitý obecně patří mezi ty méně závadné plyny, který se v našich domovech a kancelářích nachází, což není s žádným podivem, když jej přímo jako lidé generujeme / vydechujeme. Ale paradoxně se v místnostech nejčastěji měří, i o něm nejvíce diskutuje a často v polemikách vyvolává i velké vášně.
Pojď me se tedy na problematiku oxidu uhličitého zkusit podívat z více stran, jak z pohledu ‚suchých‘ informací a čísel odborné literatury, tak i z pohledu pocitů lidí nacházejících se v místnostech.
Co obecně o CO2 říká odborná literatura?
Oxid uhličitý je stálý, bezbarvý, nehořlavý plyn, kyselé chuti s lehce štiplavým zápachem, 1,52× těžší než vzduch, skládající se z jednoho atomu uhlíku a dvou atomů kyslíku.
CO2 vzniká oxidací organických látek, spalováním a je produktem látkové výměny většiny organismů. Konkrétně například při spalování fosilních paliv, neboť při hoření uhlí, zemního plynu a ropných produktů nebo cementu a hlavně dýchání většiny živých organismů. Dále je uvolňován rozkladem biomasy, desorpcí z oceánů, při rozpadu organického materiálu, sopečné činnosti či alkoholovém kvašení.
Podle Henryho zákona roste za dané teploty a vzrůstajícím tlaku rozpustnost oxidu uhličitého ve vodě. Při návratu k normálnímu tlaku je CO2 naopak uvolňován z kapaliny. Této vlastnosti se například využívá při výrobě perlivých nápojů (pan Remsen vyvinul první uměle CO2 obohacenou sodovou vodu v roce 1899). Oxid uhličitý lze z vody odstranit varem.
Jaké jsou limity CO2 pro místnosti?
Na rozdíl od poměrně striktních limitů v normách pro jiné plyny kontrolované v uvařených místnostech (např. pro oxid uhelnatý CO nebo formaldehyd = VOC) , nejsou limity pro koncentraci oxidu uhličitého CO2 z pohledu zdraví tak striktně posuzovány a definovány. Z toho lze již na první pohled odvodit, že více než životně kritický, je oxid uhličitý spíše kvalitu života ovlivňující plyn. Za mezní hodnoty z hlediska kvality vnitřního ovzduší se všeobecně považují koncentrace CO2 do 1 500 ppm (0,15 % objemu). To definuje i v ČR vyhl. 20/2012 Sb. (o technických požadavcích na stavby) pro projektování staveb / pobytových místností.
Evropská direktiva 2006/15/EC uvádějící max. bezpečné limity koncentrací plynů pak uvádí 8 hodinový pobyt v prostředí o průměrné koncentraci do 5 000 ppm ještě stále jako zcela bezpečný. Krátkodobý limit však již neuvádí. Americké standardy uvádějí dokonce možnost pobývat až 10 hodin při 5 000 ppm bez žádných velkých omezujících vlivů na lidský organismus.
Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. jednak definuje pro CO2 maximální expoziční limit PEL 9 000 mg/m3 ≈ 5 000 ppm (0,5 % obj.) a nejvyšší přípustnou koncentraci NPK-P 45 000 mg/m3 ≈ 25 000 ppm (2,5 % obj.)
Limity CO2:
- Zákon o ochraně ovzduší 201/2012 Sb. nestanovuje imisní limit pro CO2.
- Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb. nestanovuje limit CO2.
- WHO neuvádí CO2 jako složku, kterou je nutné v místnostech kontrolovat.
- Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. jsou 9 000 mg/m3 ≈ 5 000 ppm (0,5 % obj.) (limit PEL) a 45 000 mg/m3 ≈ 25 000 ppm (2,5 % obj.) (limit NPK-P).
- Vyhl. 20/2012 Sb.(změna vyhl. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby) pak pro projektování staveb / pobytových místností stanovuje max. koncentraci CO2 na 1500 ppm = 0,15% obj.
Přepočet mezi různými jednotkami koncentrací CO2: 1000 ppm = 1800 mg/m3 = 0,1 %.
Praktický vliv CO2 na člověka
Škodlivost oxidu uhličitého závisí na koncentraci CO2 a na délce expozice. Oxid uhličitý je 20 × lépe rozpustitelný ve tkáňových tekutinách než kyslík, proto rychle ovlivňuje respirační a centrální nervový systém. U dětí se navíc projevují závažnější příznaky otravy.
Normální venkovní koncentrace CO2 je okolo 400 ppm.
Koncentraci do 700 ppm obvykle stále ještě vnímáme jako čerstvý vzduch a koncetrace do 1000 ppm je doporučená hodnota pro velmi kvalitní vzduch v uzavřených prostorách, kdy lidé ještě nepociťují žádné negativní pocitové vjemy a dosahují tak maximálního výkonu, koncetrace a pohodlí. Koncentrace nad hodnotou 1 000 ppm (0,1% obj.) již mohou být individuálně vnímány jako tzv. „těžký vzduch“, což již může mít vliv na dlouhodobou pozornost, například při učení.
Koncentrace 1500 ppm proto byla ustanovena za maximální hodnotu pro pohodlné obývání obytných prostorů. Hodnoty nad 2000 ppm už obvykle všeobecně způsobují únavu (u někoho až bolesti hlavy), ztrátu lidské koncentrace a výkonu. Při hodnotách koncetrace nad 5 000 ppm již může přicházet pocit nevolnosti a zrychlený tep.
U dlouhodobého vystavení hodnotám nad 15 000 ppm se obvykle již dostavují dýchací potíže. Nicméně stále koncentrace CO2 do 30 000 ppm (3,0 % obj.) při vystavení účinkům do 15 minut se stále ještě považuje jako životní funkce nepoškozující výskyt, byť se již výrazně zrychluje dechová frekvence a vyskytují se bolesti hlavy. Od koncentrací 40 000 ppm (4,0 % obj.) se již však mohou dostavovat ztráty vědomí. Nutné je ale poznamenat, že uvedené hranice jsou dost individuální.
Vysoké koncentrace CO2 nad 60 000 ppm (tj. 6 % objemu vzduchu v místnosti) však při delší expozici již u většiny lidí vedou k silným bolestem hlavy, zvýšení krevního tlaku, hučení v uších a výrazným pocitům nevolnosti. Při koncentracích nad 100 000 ppm (10 % obj.
vzduchu) se již obvykle vyskytují svalové poruchy a bezvědomí s nebezpečím udušení. Koncentrace nad 18 % obj. již mohou způsobovat krátkodobá ochrnutí a poruchy vědomí, které již mohou mít nepřímé smrtelné následky. Hodnota cca 40% obj.
má již za následek téměř okamžitě bezvědomí a během několika minut i smrt.
Zajímavé také je, že dýcháním musíme udržovat v plicních sklípcích koncentraci CO2 na úrovni 50 000 ppm.
Pokud tedy je ve vzduchu například koncentrace 5 000 ppm místo 500 ppm, musím tělo zvýšit ventilaci plic o asi 10 %, což je se uvádí, že představuje podobný efekt, jako když člověk dýchá v nadmořské výšce o 600 m výše.
Tělo je však stavěno na navýšení ventilace plic až o řád, takže to pro něj zase nepředstavuje existenční problém.
CO2 a člověk v uzavřeném prostoru
Zatímco u jiných nežádoucích plynů v uzavřených místnostech lze jednoduše jejich přítomnost omezit tím, že omezíme v daném prostředí látky a předměty, které je generují, v případě člověkem produkovaného CO2 to jaksi nejde, přesněji řečeno postrádá smysl. To je více méně důvod proč se CO2 primárně v místnostech měří, protože jeho koncetrace se velmi dynamicky mění v závislosti na počtu osob v místnosti, intenzitě jejich pohybu či úsilí a utěsnění místnosti proti venkovnímu okolí.
Člověk produkuje CO2 při dýchání v množství, které je závislé na charakteru fyzické činnosti. Vydechovaný vzduch obsahuje cca 4 % obj. CO2 . Za rok vyprodukuje dospělý jedinec průměrně 350 kg CO2. Vzhledem k tomu, že běžná venkovní koncentrace je do 0,5% obj., tak bez větrání ve zcela utěsněné místnost s přítomností člověka je postupně přirozeně dýcháním množství CO2 poměrně rychle zvyšuje. Sedící nebo volně chodící člověk po místnost obvykle spotřebuje 5 – 10 litrů vzduchu za hodinu. Z těchto hodnot a objemu místnost lze tak teoreticky snadno vynést v času změnu koncentrace CO2.
Například, když máte pokoj o objemu cca 25 m3, tak je vydýchaný velmi rychle.
Zvláště pak ve školách to může být problém, protože například 25 studentů ve třídě za 45 minut vyučovací hodiny spotřebuje cca 11 250 litrů vzduchu a u něhož zvýší koncentraci CO2 z cca 500 ppm na 40 000 ppm.
Aby se tedy udržela koncentrace CO2 do 1 500 ppm, je nutné mít místnost o ploše cca 900 000 litrů = 900 m3, což je plocha místnosti cca 300 m2 při výšce stropu 3,0 m. A to je problém.
To také ukazuje u dlouhodobého měření Státního zdravotního ústavu, že se ve školách málo větrá a koncentrace při vyučování dokonce v některých školách násobně převyšují povolené limity. Konkrétně například v roce 2015 sledoval vnitřní mikroklima ve 14 základních školách, kdy z každého kraje si vybral jednu. Maximální doporučená hodnota 1 500 ppm byla překročena ve 34% učeben. Navíc oxid uhličitý má větší hmotnost než vzduch, a proto je vyšší koncentrace přítomná v nižších polohách. Z toho vyplívá, že vyšší koncentrací CO2 jsou nejdříve zasažené děti nebo sedící (či ležící).
Proto například vyhláška č. 410/2005 Sb. o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých udává požadavky na přívod vzduchu v jednotlivých prostorech školních zařízení.
Jak důležité je větrání místností?
Pro eliminaci důsledků koncentrací CO2, tedy dodržení výše uvedeného limitu do 1 500 ppm, je třeba v budovách s výskytem osob jako rodinné domy, bytové a panelové domy, kanceláře apod. větrat s intenzitou cca 25 m3/hod na osobu, což není zrovna málo.