Je známo, že většina dnešní lidské populace nedýchá správně. To může mít následky, jež si neuvědomujeme. Dýchat správně během běžných denních úkonů mluvením počínaje přes pohyb až po pouhé sezení u počítače není pro leckoho samozřejmostí a většina z nás tak jede na tzv. povrchovém dýchání. Při takovém způsobu člověk využívá pouze horní úrovně plic a místo správných tří až pěti litrů vzduchu přijímá pouhého půl litru.
Jsme přidušená populaceVe škole nás dýchat většinou neučili a ani dnes se o tom příliš nemluví. Chybné, a přesto nejběžnější dýchání má na organismus někdy až devastující vliv. Přispívá k vadnému držení těla, které sekundárně může způsobovat bolesti zad, migrény, v extrémních případech i vyhřeznutí plotének. K následkům patří také nerovnoměrný vývin dýchacích svalů.
Nedostatečné dýchání rovněž ovlivňuje pH krve, které je pro správné fungování organismu klíčové.
Optimální dýchací pohyby souvisí s přirozeným chodem většiny vnitřních orgánů, jako jsou játra, žlučník, slezina či žaludek. Ty jsou samotnými dýchacími pohyby stimulovány k efektivní činnosti.
Pohyb bránice při dechu podporuje rovněž správnou peristaltiku střev, a je tedy pomocníkem normálního trávení. Stimuluje také lymfatický systém, který odpovídá za přirozenou obranyschopnost organismu proti patogenním mikrobům.
V neposlední řadě je dostatečné okysličení krve v přímé vazbě s nervovou činností, čehož je využíváno i v relaxačních a stimulačních cvičeních. Jak, kdy a kde tedy správně dýchat?
Učit se od mimin
Dýchat nosem je od pradávna považováno za jediný správný způsob dechu při běžném provozu. Jóga rozděluje cestu dechu na dvě dráhy, které právě začínají u nosních dírek a je třeba je držet v harmonii. Dnes víme, že dýchání nosem ohřívá vzduch na potřebnou teplotu, ale také ho čistí a zvlhčuje. Do krve se tak dostává až o 15 % více kyslíku.
Správný dechový cyklus můžeme pozorovat například u novorozenců, ti totiž viditelně dýchají pomalu a hluboko do břicha.
Délka výdechu by měla přesahovat délku nádechu, aby se plíce důkladně vyprázdnily. Mezi každým výdechem a nádechem by měla být v ideálním případě krátká pauza. Samotný dýchací pohyb má tři fáze. První je břišní, kdy plníme spodní úrovně plic a vdechujeme do břicha.
Při druhé fázi se plní hrudník, který se v mezích příjemnosti maximálně rozpíná a plynule přechází do třetí fáze, tzv. klíčkové. Zde se nadzvednou nádechem i klíční kosti, plíce jsou plné až po „okraj“. Tuto fázi můžeme při nacvičování podpořit lehkým nadzdvihnutím ramen.
Samozřejmě se nedá předpokládat, že na takový rytmus lze myslet neustále.
Cvičení dělá mistra Proto se doporučuje, aby si člověk našel každý den pět minut na to, aby takové cvičení vědomě prováděl. Buď vleže s pokrčenými koleny, aby břicho bylo uvolněné, nebo vsedě s rovnými zády.
Třetí, náročnější způsob je trénovat dýchání při chůzi s rovnými zády. Při něm si můžeme pomocí kroků měřit délky jednotlivých fází.
Dojde-li člověk ve cvičení určité pravidelnosti, dá se předpokládat, že si na zásady správného dechu vzpomene i během dne, a cvičení tak bude stále více automatizováno.
Od správného dýchání nás hojně vychylují drobné stresy během dne, kterým se nevyhneme.
Už jen nepatrný pocit spěchu mění dechové proudy a leckdy organismu trvá dlouho, než z módu stresového dýchání vystoupí. Každodenní pětiminutovky tak skýtají vhodnou kompenzaci vzniklých deficitů kyslíku.
Vydýchejte to!
To, že se těmito mechanismy dá působit na psychiku i opačně, tedy pozitivním způsobem, je celkem známá věc a existuje i mnoho technik, jak takové postupy provádět. Jednou z obecnějších je opět vědomé dýchání do břicha v momentě, kdy jsme ve stresové situaci. V tomto případě se však dech vede především do oblasti solar plexu. Právě hluboké koncentrované nádechy do této části pomohou při trémě, která se v oblasti horní části břicha nejvíce projevuje. Klid si můžeme navodit i pouhým bezmyšlenkovitým sledováním vlastního dechu právě ve chvíli, kdy ještě probíhá samovolně
Pro navození vědomé relaxace je vhodné vést hluboké nádechy do středu hrudi.
Jóga navíc doporučuje tuto oblast prodýchávat pravidelně pro utužení zdraví či přímo podporu léčení probíhající nemoci. Zajímavou paralelou je fakt, že v této oblasti se nachází také brzlík, který s imunitou přímo souvisí.
Metodu „prodýchávání“ lze uplatnit na všechny části těla, které zrovna něco sužuje, a opravdu, někomu se může podařit vydýchat bolest z těla ven.
Na dobré ráno i nocKdy je nejlepší provádět dechová cvičení? Samozřejmě kdykoliv, ale příhodná doba je brzy ráno.
Mezi pátou a sedmou hodinou ranní má totiž vzduch nejvyšší dechové kvality, pro důkladnou metodiku lze tedy doporučit provádět takové praktiky venku či u otevřeného okna v ranních hodinách.
V odpoledních hodinách a po obědě se zase hodí najít si chvíli pro odstranění kyslíkového deficitu, jenž často přichází po jídle nebo při dlouhé koncentraci na nějakou činnost.
Sledováním vlastního dechu lze také vhodně den ukončit, zvláště trpíme-li nespavostí.
Čím výš, tím lípNotoricky známou zásadou je dopřát si pravidelný přísun čerstvého čistého vzduchu, avšak proč je občasný pobyt v horách tak blahodárný? Není to jen čistota ovzduší, ale za euforické pocity při návratu z hor může jejich řídký vzduch. Ten totiž v krátké době při pobytu v něm nutí organismus vytvářet si větší množství červených krvinek než obvykle.
To lze pociťovat jako specifickou únavu, kterou při návštěvě hor mnoho lidí zažívá. Po návratu do obvyklé hustoty vzduchu se pak tělo lehce překysličí a dochází ke stimulačním procesům nejen na náladě, ale také u orgánových soustav, které si mohou takto dohánět své kyslíkové dluhy.
Možná proto se tak daří dechovým cvičením v Himálaji i v Andách, kde se dech tak samozřejmě překrývá s duchem.
#Jacob Tetzeli
Nemoci nechodí po horách, ale po lidech. I když se na ně předem nejde úplně připravit, něco málo se udělat dá… Dali jsme pro vás do kupy speciální microsite s názvem Kolik stojí zdraví.
Přečtěte si, jak dlouho trvá průměrná pracovní neschopnost, na jakou podporu od státu máte nárok, když dlouhodobě onemocníte a ve které nemocnici najdete nejlepší specialisty na různé neduhy.
Teplota, horečka
Horečka sama o sobě není nemocí. Jde o zvýšení tělesné teploty, které je častým příznakem probíhající infekce. Je-li infekce potlačena, horečka obvykle mizí. Může se též objevit po nadměrném slunění. Zvýšená teplota je signál, že něco není v pořádku a že bychom měli zjistit, co to je.
Příznaky teploty, horečky
Normální teplota lidského těla je kolem 36,5°C. Při více než 37°C jde o zvýšenou teplotu, při 38°C jde o horečku. Při rychlém nárůstu teploty se může objevit třesavka až zimnice. Většinou bývá horké celé tělo, končetiny mohou být chladné.
První pomoc při teplotě, horečce
Při horečnatých onemocněních je vhodné být v posteli a odpočívat. Vyhýbat se fyzické zátěži, prudkým změnám teplot a průvanu. Je velice důležitý pitný režim (voda, čaj, zeleninové či ovocné šťávy). Omezit či vynechat alkohol a kofeinové nápoje. Teplota je jedním z obranných mechanismů těla, proto nemá cenu se snažit dosáhnout normální teploty za každou cenu.
Návštěva lékaře při teplotě, horečce
V některých případech však může být teplota pro člověka nebezpečná. Horečka nad 38,5°C vede k výrazným ztrátám tělesných tekutin a riziku dehydratace, především pak u dětí.
Déletrvající horečkou jsou obzvlášť ohroženi primárně dlouhodobě nemocní (pacienti s onemocněním srdce a dýchacího systému, s onemocněním nervové soustavy, děti náchylné k tzv. febrilním křečím, chudokrevní pacienti, nemocní s poruchou metabolismu, např.
cukrovkou, pacienti podvyživení nebo neschopni přijímat dostatečné množství potravy). V těchto případech neprodleně vyhledejte lékaře.
Opatrnost je nutná především u dětí v prvním půlroce života, pokud teplota nad 39°C trvá déle než 24 hodin, pokud se výrazně změní chovaní dítěte (bezdůvodně křičí, nereaguje na pohlazení, nelze je vzbudit), má ztuhlou šíji, na kůži se objeví krvavé skvrnky, má ztížený dech, má náznaky nebo projevy křečí.
Léčba teploty, horečky
Léky na předpis
V lékové terapii teploty se používají léky, které tlumí bolest a zároveň snižují zvýšenou tělesnou teplotu (analgetika-antipyretika). Působí u horečnatých onemocnění, jako jsou virózy, nachlazení a stavy po očkování.
Velmi časté jsou kombinace s léky, které odstraňují další nepříjemné příznaky při nachlazení (pocit ucpaného nosu, tlumí suchý a dráždivý kašel). Léky proti horečce (antipyretika) začínají účinkovat přibližně po 30 minutách a maximálního účinku dosahují až za 2-4 hodiny po podání.
Pro kojence jsou vhodné léky v čípcích, pro batolata v sirupu, větším dětem a dospělým v tabletách.
Přírodní a doplňková léčba
Používají se preparáty podporující imunitu multivitaminy zejména vitamín C a beta karoten.
Studené zábaly Neklesá-li teplota, přikládáme studené až ledové zábaly i několikrát krátce za sebou na trup (nejlépe na končetiny), aby teplota rychle poklesla.
Zábaly můžeme dát kromě trupu i na hlavu, vždy na čelo, popř. užijeme vlažnou sprchu. Tyto studené mokré zábaly opakujeme do snížení teploty pod 38°C.
Po skončení zábalů nemocného přikryjeme lehkou pokrývkou a zajistíme čerstvý vzduch.
Potní kúra Je jedním z prostředků ke snížení tělesné teploty. Docilujeme jí rychlým překrvením povrchových částí těla. Potní kúrou se odvádí teplo z těla pomocí vody. K navození pocení je vždy zapotřebí:
a) dostatečného přívodu teplé tekutiny nejlépe ve formě čaje (čaj s potivými účinky, např. z lipového květu, s medem a citrónem). Dbejte na dostatečné množství. U dětí 250 ml, u dospělého min. 500 ml.
b) rychlého zahřátí povrchu těla tak, aby došlo k překrvení kůže. To usnadňuje pocení a odvádění tepla do zevního prostředí. Zahřívacím prostředkem je vlhký vlažný zábal, kterému říkáme Priessnitzův zábal neboli zapářka. Zábal nesmí být teplý, pouze vlažný.
Může to být látka (prostěradlo, ručník) namočená do vody pokojové teploty. Je důležité dobré vyždímání, aby se dobře odsál z pokožky horký pot. Přes tento vlhký textil se přiloží silnější vrstva suchého textilu (je možné vložit igelit). Navrch se dá přikrývka.
Zábal ponecháme asi 20 – 30 minut.
Nezapomeňte!
Nikdy nepodávejte při horečce dítěti do 16 let přípravky s kyselinou acetylsalicylovou (acylpyrin, aspirin apod.), je zvýšeno riziko vzniku Reyeova syndromu (závažné onemocnění jater a poškození mozku). Místo nich použijte léky s obsahem paracetamolu.
Pro těhotné ženy, se dle většiny nových odborných zdrojů, jeví paracetamol v průběhu těhotenství jako bezpečný (v těhotenství je však nutné užívání jakéhokoliv léku zvážit). Přípravky s kyselinou acetylsalicylovou používejte pouze na výslovné doporučení lékaře, v posledním trimestru se nesmí používat vůbec.
Nemocní s vředovou chorobou žaludku a se zvýšenou krvácivostí, popř. užívající léky na ředění krve, by měli přednostně užívat přípravky s paracetamolem.
Jak podporovat svoji imunitu, sílu a odolnost – Mocná síla dechu
Jak dech podporuje naši imunitu? Jak nám dech může pomoci zlepšit celkové zdraví? Je možné dechem regulovat a udržet tělesnou teplotu mimo možnosti běžného člověka? Je možné dechem vědomě ovlivňovat imunitní reakci organismu? Je možné dechovým cvičením měnit pozitivně pH krve, a tím ovlivňovat další biochemické reakce v těle?
Dnešní povídání bych ráda věnovala dechu. Jak říká Martin Thám, lektor Wim Hof metody.
Poznejte mocnou sílu svého dechu s Wim Hof Method
Život v našem těle začíná nádechem a končí výdechem. Mezitím máme každý několik nádechů a výdechů a je jen na nás, jak s nimi naložíme. Naučme se tedy dech vnímat vědomě, a naučme se ho také kvalitně ovládat.
Dech má totiž neuvěřitelný potenciál pro zlepšení kvality našeho života. Sama jsem nyní začala dělat dechová cvičení podle Wim Hof Metody pravidelně – dýchám opravdu každý den.
To, jak efektivně dýcháme podstatně souvisí s množstvím životní energie, silnou imunitou, zdravím i vnitřním klidem.
Velkou výhodou dýchacího cvičení je jeho okamžitý efekt pro náš imunitní systém. Takže, pokud jste prevenci během roku zanedbávali, tak pravidelné dýchání vám teď může udělat tu nejlepší službu. Nástup účinků je v tomto případě okamžitý.
Není výjimkou, že dokážeme „rozdýchat“ nastupující onemocnění. Já sama jsem již mnohokrát „rozdýchala“ náběh na chřipku nebo zánět močových cest. O silné energii a radosti, kterou po takovém dýchání cítím, ani nemluvě.
No nesmějte se, není to nesmysl. Wim Hof, podle kterého dýchací cvičení dělám, podstoupil mnoho lékařsky ověřených studií. Nejznámější je asi ta, kdy mu pod dozorem lékařů a vědců byla vpíchnuta bakterie E.
coli, která způsobuje rychlý nástup nemoci doprovázené vysokými horečkami. Wim Hof praktikoval po dobu dvou hodin svá dechová cvičení a jako jediný měl jen lehkou bolest hlavy. Dechovým cvičením tak dokázal nástup nemoci zvrátit.
Lékařům ale tohle k potvrzení, že je možné ovládat imunitní reakce těla pomocí dechu, nestačilo.
Proto byl experiment absolvován znovu, tentokrát s Wim Hofem bylo zároveň testováno asi 30 studentů medicíny.
18 z nich provádělo týden Wim Hof metodu (tedy pravidelně dýchali, meditovali a otužovali se) a zbývajících 12 studentů žilo dál, tak jak byli zvyklí. Těch 12 studentů, kteří nepraktikovali Wim Hof metodu, pocítilo do několika hodin silný nástup nemoci.
Těm 18 studentům, kteří cvičili vše podle Wim Hof metody, se podařilo nástup nemoci zastavit. Zůstali zdraví i když podle očekávání měli být nemocní.
Tímto testem se vlastně spustila revoluce ve způsobu nahlížení na schopnosti mysli a potenciálu lidského těla ovlivňovat vlastní imunitní systém.
Jak to funguje?
Pravidelným praktikováním tohoto hlubokého systematického dýchání dokážeme totiž pozitivně ovlivnit v těle poměr mezi kyslíkem a oxidem uhličitým.
Na základě vědeckých výzkumů, kterými Wim Hof prošel, bylo prokázáno, že po 30 minutách dýchacího cvičení se hladina oxidu uhličitého v těle značně sníží.
Po hodině dýchacího cvičení je tato hladina ještě nižší a množství kyslíku se v krvi až zdvojnásobí.
Zatímco dochází k těmto dvěma biochemickým procesům, mění se i hodnoty kyslíku a oxidu uhličitého v krvi. Systematickým hlubokým nadechováním a vydechováním se zvedá hladina pH v krvi – krev se tedy stává zásaditější a kyselost klesá. Běžné pH krve je 7,4. Během dýchacího cvičení se však tato hladina značně zvyšuje až na 7,75.
Cytokiny
Navíc se nám v tu chvíli snižují prozánětlivé cytokiny, což jednoduše znamená, že když v sobě máme nějakou zánětlivou bakterii nebo jakýkoli zánět, tak toto dýchací cvičení ho dokáže utlumit. Vzpomeňte na testování s bakterií e.
Coli, kdy Wim Hof dýcháním zastavil nástup nemoci. Tam se stalo přesně to, že díky dýchacímu cvičení se v krvi zvýšil protizánětlivý cytokin IL-10 a naopak ty prozánětlivé cytokiny, tedy cytokiny, které podporují záněty, byly snížené.
Což je neuvěřitelné!
Za normálních podmínek by tělo začalo extrémně reagovat a to tím, že bychom dostali zvýšenou horečku, bylo by nám opravdu hodně špatně, bolela by nás hlava a měli bychom pěknou zimnici.
Určitě je tady ještě velký prostor pro další vědecké zkoumání, ale mě osobně (a spousty dalších lidí) tahle technika dostala už mnohokrát z velkých zdravotních nesnází a navíc se při ní cítím tady a teď.
Hluboké dýchání je pro mě taková brána do duše…
Pokud vás zajímá více, podívejte se www.wimhofmethod.com nebo na www.martintham.sk.
Tip pro vaši praxi
Každý den si ráno po probuzení si zkuste ještě v posteli zadýchat. ve zkratce vám nyní vysvětlím, jak takové dýchací cvičení probíhá (detaily s různými odkazy na výuková videa vám přidám na konec článku).
Praktický návod ve zkratce
Pozice při dýchání – Posaďte se nebo si lehněte do pohodlné pozice, ve které se budete cítit uvolněně a vydržíte v ní po dobu cca 15 minut.
Pozice by měla být bezpečná, nemělo by se stát, že byste upadli a zranili se. Proto je leh nebo pohodlný sed s opřenými zády fajn.
Je možné sedět také v jogínské pozici se v lotosovém květu… Výběr polohy je na vás – měl by být ale bezpečný a pohodlný.
- Dýchání většinou probíhá ve 3 – 4 kolech za sebou.
- Jedno kolo obsahuje cca 30 hlubokých, systematických, pravidelných nádechů a výdechů.
- Po třicátém nádechu se ještě jednou zhluboka nadechnete a volně vydechnete a zadržíte dech ve výdechu (zádrž dechu s prázdnými plícemi cca na 1 – 2 minuty)
- Jakmile pocítíte silnou potřebu se znovu nadechnout (většinou to je po 1 – 2 minutách), tak následuje opět hluboký nádech a zadržíte dech v tom nádechu zhruba na 15 vteřin. V této části je ideální zároveň zatnout svaly pánevního dna, na břiše, a jemně potlačit do hlavy (je to jako takové mírné „zatlačení“ nebo „natlakování“). Není to ale nutné.
- Po 15′ následuje klidný volný výdech.
- No a dalším nádechem začíná druhé kolo.
- Takže opět 30 hlubokých nádechů a výdechů
- Potom hluboký nádech a výdech a v tom výdechu zadržet dech na 1 až 2 minuty
- Jakmile cítíte potřebu se nadechnout, tak se zhluboka nadechněte a zadržte dech na 15 sekund a zároveň zatněte svaly pánevního dna, na břiše, a jemně potlačte do hlavy – není to ale nutné.
- A nakonec po 15′ uvolněně vydechněte a pokračujte třetím kolem.
No a tuhle sérii opakujete 3x nebo 4x. Ale protože já nejsem lektor, tak vám na konec článku přidávám odkazy na různá výuková videa, podle kterých se tohle dýchání můžete bezpečně a dobře naučit.
Výzva pro vás
Zkuste po dobu jednoho týdne každý den ráno pro probuzení 3 kola dýchacího cvičení. Uvidíte, jak báječně vám bude. Níže najdete videa, podle kterých se můžete dýchaní bezpečně naučit.
- Wim Hof vyučuje metodu dýchání (AJ – možnost titulků nebo automat. překladu)
- Vedené dýchání podle Wim Hof Mtehod (AJ – možnost titulků nebo automat. překladu)
- Dechové cvičené vedené Terezkou Kramerovou (ČJ)
- Bretahing Mantra – Diego Perassi (hudba, dýchání, AJ)
- Zkušenosti s dýcháním – Martin Thám (SJ)
V tomto videu Wim Hof vyučuje metodu dýchání
V tomto videu můžete vyzkoušet vedené dýchání Wim Hof Metody
Dechové cvičení s Terezkou Kramerovou (WHM certifikovaný insruktor)
Parádní Breathing Mantra od Diego Perassi (WHM certificate instruktor)
Zkušenosti s dýcháním – Martin Thám (WHM certifikovaný isntruktor)
Závěrem a co příště?
Další video, které pro vás připravuji, bude přímo navazovat na tohle dýchací cvičení podle Wim Hof Method… Bude totiž o otužování, dalším pilíři zdravého života a jeho vlivu na náš imunitní systém. A na to se už moc těším, protože to je technika, která mi naprosto změnila život.
Takže mějte krásný den, dýchejte zhluboka a posilujte svoji imunitu… Těším se příště… Bára
Autor článku a videa: Bára Wolfová Balcarová – poradenství výživy a zdravého stylu života (program Metabolic Balance)
Chvilka pro klid a sebe
Každým dnem žijeme více a více v civilizaci plné stresu a povinností. Vzdalujíce se od přírody, usedajíce k sociálním sítím přestáváme vnímat sebe. Stáváme se obětí vášnivých diskuzí s neznámými lidmi, lajkujeme, aniž čteme a zapomínáme na kouzlo mluveného slova v přítomnosti našich nejbližších.
Představte si období, když v podzimní večer seděly sousedky u stolu a drápajíce peří povídaly staré příběhy zvědavým uším neposedných dětí. Venku se tiše rozprostírala tma a všudypřítomné ticho. Tento vnější klid přírody dával sílu i lidem, kteří uměli lépe pracovat s vlastní všímavosti.
Tato doba je pryč a já stále více a více i ve své praxi potkávám inteligentní a úžasné mladé lidi, co neumí komunikovat, říct jasně svůj názor, upřímně vyjádřit své myšlenky na danou aktuálně prožívanou situaci a dostávají se do nekomfortních situací, které vedou až k úzkosti. A proto píšu těchto pár řádku. Jak se umět motivovat a žít s radostí v souladu s vlastním sebe-uvědoměním.
3 účinné techniky pro spojení se s vlastním klidem
Nejdůležitějším je úsměv. Podívejte se ráno na sebe do zrcadla a usmějte se. Jak moc se líbíte sami sobě? Co se děje ve vašem těle, když se zvednou koutky vašich rtů?
Úsměv uvolní hormon oxytocin a tělem začíná pozvolně proudit pocit štěstí. Usmívejte se klidně na ulici, doma i v práci. Vzhlédnutí k obličeji jiného člověka s úsměvem roztává ledy a najednou jsme si blíže.
Dalším zcela přirozeným pomocníkem pro žití v klidu je náš dech. Pomocí dechu je možné odfouknout stres. Nádech a výdech nám dává čas na zformulování myšlenky, pomáhá zvládnout každou stresovou situaci. Stačí se jenom zastavit a uvědomit si přirozenost a kvalitu svého nádechu a výdechu.
Sebekoučink je další nástroj, který nám pomůže si udělat jasno, rozhodnout se, sebrat odvahu něco změnit. Jednotlivých cvičení a technik pro sebekoučik je mnoho. Nyní si udělejte chvilku na setkání se sebou.
Představte si, že máte chvilku času v průběhu dne jenom pro sebe. Co je potřeba pro to udělat?
- ✓ Naplánovat si každý den přesný časový úsek, kdy budete věnovat svoji pozornost jenom sobě.
- ✓ Tento časový prostor si zapsat do svého diáře.
- Otázky k úspěšné realizaci:
- ✓ Kdy je pro Vás ideální čas pro tento okamžik?
- ✓ Od kterého dne si začnete užívat chvilku pro sebe?
- ✓ Co Vám brání mít denně chvilku pro sebe?
Jak to může vypadat?
Tři možné způsoby, jak si užít chvilku se sebou.
Chvilka pro sebe před zrcadlem
Podívejte se do zrcadla přímo do svých očí. Uvědomte si první myšlenku a nechte ji odplout. Zaměřte se na svůj nádech a výdech a nádherně se usmějte. Usmívejte si alespoň 90 vteřin a pozorujte, co se ve Vás mění. Řeknete si něco pěkného o sobě. Např. „Jsem spokojený člověk a udělám si krásný den.“
Chvilka pro sebe s meditací
V průběhu dne si sedněte do svého oblíbeného křesla. Zavřete oči a pozorujte pouze svůj nádech a výdech. Vnímejte, co je ve Vás živého a veškeré nepříjemné pocity a fyzické prožitky pomocí svého nádechu a výdechu propusťte ze svého těla.
Seďte pohodlně a vzpřímeně a pomocí nádechu a výdechu pouze pozorujte své tělo, pocity a fyzické prožitky. Na chviličku nechte myšlenky plynout, aniž je pozorujete. Prostě zůstaňte na svém milém místě ve spojení se svým klidným a ozdravujícím dechem.
Chvilka pro sebe s teplým šálkem čaje nebo hrnkem kafíčka
Udělejte si svůj oblíbený nápoj a nalejte ho do krásného hrnku, sedněte si na klidné místo. Chviličku vnímejte teplo hrníčku na každém svém prstu jak pravé, tak i levé ruky. Vnímejte, jaké pocity to hřejivé teplo ve Vás vyvolává.
Přitáhněte si svůj šálek k nosu a vdechujte jeho vůni. Vnímejte pocity smyslu vůně. Pozorujte svým zrakem hladinu čaje/kafíčka a na chviličku se zaposlouchejte do zvuků, které slyšíte.
Udělejte si chviličku času pro denní snění s otevřenými očima.
Rozmazlujte se a uvědomujte si dnem ode dne více a více vlastní úsměv a dech. Poté jenom pozorujte ty malinkaté zázraky, které se dějí ve Vašem životě.
- Taktéž Vás srdečně zvu na mé kurzy plné empatie a praktických návodů, jak najít svůj klid.
Oblíbené mýty a omyly v první pomoci
KDYBY TO BYLO NĚCO VÁŽNÉHO, TAK BY UŽ URČITĚ NĚKDO NĚCO UDĚLAL
„On už někdo určitě zavolal…“, „Kdyby bylo potřeba ho vytáhnout, tak by ho už určitě vyndali.“, „On je asi jenom… (doplň podle potřeby – opilý, zfetovaný, odřený, pozvracený, unavený…), kdyby nebyl, tak mu přece už někdo pomohl…“. Přesně tohle si myslí všichni ti, kteří stojí okolo a nic neudělají…
Nebojte se začít! Když se ukáže, že „to“ nic není, tak zase můžete přestat. Ale pokud o něco jde, je každá minuta bez pomoci nenávratně ztracená!
NEPOZNÁM, JESTLI DÝCHÁ NEBO NEDÝCHÁ, NEJSEM DOKTOR!
Stav dýchání je v kritických stavech nejdůležitější „okno do těla“ pacienta, které může použít každý bez jakýchkoliv pomůcek.
Pokud je stav dýchání kritický (a je celkem jedno, zda pacient nedýchá vůbec, „sotva znatelně“ nebo „tu a tam“), je nutné jednat.
Z hlediska laického hodnocení stavu dýchání u postiženého v bezvědomí tedy existují pouze dva stavy: buď zřetelně vidím, jak postižený pravidelně DÝCHÁ s normální frekvencí (jako já) – nebo NEDÝCHÁ.
Při jakékoliv nejistotě platí stejný postup, jako ve variantě NEDÝCHÁ – tj. ihned zahájíme neodkladnou resuscitaci!
STABILIZOVANÁ POLOHA PO KOLAPSU
Roky jsme se učili, že pokud postižený upadne do bezvědomí, ale dýchá, měl by být otočen do „stabilizované“ polohy na boku. Důvodem byly obavy, aby postižený nezačal zvracet a neudusil zvratky.
Problém je ovšem v tom, že ve „stabilizované poloze“ se velmi špatně sleduje stav dýchání, který se může v případě náhlého kolaspu velmi rychle změnit z normálního dýchání na nějakou formu „lapavých dechů“, nebo ustat úplně.
Stabilizovaná poloha je v těchto situacích doslova „zabiják“ – pokud postiženého otočíte na bok, již si zpravidla nikdo nevšimne, že za pár desítek vteřin „dodýchal“. Desítky lidí ročně by o tom mohly vyprávět, pokud by to „tam shora“ šlo!!!
Postiženého po kolapsu, který nereaguje, ale dýchá, je nutné ponechat NA ZÁDECH, PEČLIVĚ SLEDOVAT a pokud by byly intervaly mezi nádechy nápadně dlouhé nebo by dokonce jen občas „lapl po dechu“, okamžitě zahájit nepřímou masáž srdce!!! „Stabilizovaná“ – nebo lépe „zotavovací“ poloha je vhodná pro pacienty, kteří jsou při vědomí nebo alespoň s jistotou dostatečně dýchají, a hrozí u nich reálné riziko zvracení – např. pro osoby intoxikované alkoholem.
„PROTIŠOKOVÁ“ POLOHA
Jako „protišoková“ nebo také „autotransfuzní“ se označuje poloha, při níž postižený leží na zádech s nohama zdviženýma nad podložku (podloženýma např. židlí či jiným vhodným předmětem).
Její podstata by měla být v tom, že krev z výše položených končetin prostě „steče“ do těla, které ji v tu chvíli více potřebuje.
To je logika na první pohled správná, ale jen dokud si neuvědomíme, že a) nejobvyklejší příčinou závažného šoku v terénu je úrazové krvácení, způsobené zlomeninami velkých kostí, pánve, atd…, kdy je každý další pohyb s pacientem zcela nežádoucí, b) dokud není vyřešena příčina krvácení, nemá smysl mobilizovat rezervy v těle – jen se tím zhorší celková krevní ztráta, a konečněc) poloha se zvýšenou dolní částí těla zásadně zvyšuje dechovou námahu a jen zhorší stav pacienta.
Protišoková poloha“ patří mezi nebezpečné mýty první pomoci. U pacienta ve skutečném šoku je jednoznačně škodlivá. Poznámka: Uložení postiženého „s nohama nahoru“ má snad smysl například při kolapsu jinak zdravé osoby v souvislosti s odběrem krve, po zvednutí z postele, při poklesu atmosférického tlaku apod.
HMATÁNÍ TEPU U PACIENTA V BEZVĚDOMÍ
Pokus o nahmatání pulsu laiky končí v případě, že postižený puls nemá, v 50 % CHYBNÝM závěrem! Laik ve stresové situaci cítí vlastní tep v konečcích prstů a mylně se domnívá, že cítí tep postiženého.
Důsledkem toho nedojde k zahájení neodkladné resuscitace, ačkoliv právě ta by byla bývala mohla zachránit život oběti.
Místo toho je často prováděno sice obětavé, ale naprosto zbytečné dýchání z plic do plic, protože přece „nedýchá, ale má tep!“ Nenechte se tedy zmást tím, že instrukce k hmatání tepu jsou dodnes obsahem většiny příruček první pomoci, o televizních seriálech a jiných „dílech“ nemluvě.
Hmatání tepu při podezření na zástavu oběhu je nebezpečná chyba, která vede velmi často k falešným výsledkům. Pokud jsme svědky kolapsu postiženého, který nereaguje a nevyvíjí žádnou jinou spontánní aktivitu (s výjimkou „lapavých“ dechů – viz výše), ihned zahájíme neodkladnou resuscitaci.
ZAPADÁ MU JAZYK! PODEJTE MI KAPESNÍK, MUSÍME HO VYTÁHNOUT!
Pokusy „vytáhnout jazyk“ rukou jsou poměrně časté, ale předem odsouzené k nezdaru – jazyk klouže a hlavně reálně hrozí jeho poranění o zuby s následným velkým krvácením a vdechnutím krve. Celé úsilí je přitom zcela zbytečné – záklon hlavy je daleko jednodušší, elegantnější a zejména fungující řešení.
Pro zprůchodnění dýchacích cest je rozhodující uložení postiženého na záda, vyčištění úst a uvedení hlavy do přirozené polohy, nebo mírného záklonu. Funguje to!
KŘEČE? MUSÍME MU VYPÁČIT ČELIST A VYTÁHNOUT JAZYK, VŽDYŤ SE JINAK UDUSÍ!
Pokus o násilné otevření úst se nám v lepším případě nezdaří, v horším dojde ke zbytečnému poraněním nebo vylomení zubů postiženého, krvácení, a může dojít až k udušení vlastní krví a úlomky zubů!
V situaci, kdy má postižený křeče celého těla, nepoužíváme žádné násilí, přestože stav skutečně může vypadat dramaticky.
V klidu vyčkáme, až křeče pominou (hlídáme pouze, aby se postižený někam nesvalil, nespadl apod.).
Jakmile křeče skončí, položíme postiženého na záda, zakloníme hlavu, vyhodnotíme stav vědomí a dýchání a dále postupujeme zcela standardně podle výsledku tohoto vyhodnocení.
NEHÝBEJTE S NÍM, POŠKODÍTE MU PÁTEŘ!
Absolutní dodržování této „poučky“ již stála život mnoho zraněných… Myšlenka je to určitě správná, ale nesmí jít o člověka v bezvědomí, který nedýchá!!! Prosté uvolnění dýchacích cest (mírným záklonem, „trojitým hmatem“) je v řadě případů bezprostředně život zachraňujícím úkonem, který má přednost před teoretickou (a při šetrném zacházení zcela nepravděpodobnou) obavou z dalšího poškození poraněného.
Absolutní přednost při poskytování pomoci má obnovení životních funkcí (dýchání, oběh)! Pokud je to nutné, je možné šetrně ale důsledně s postiženým hýbat!
V NEJHORŠÍM JE POTŘEBA APLIKOVAT ELEKTRICKÉ ŠOKY
„Elektrický šok“ – správně „defibrilace“ – se používá pro léčbu jedné z nejzávažnějších srdečních arytmií – fibrilace (kmitání) srdečních komor (viz slovníček). Zdaleka ne každý pacient v kritickém stavu trpí touto poruchou srdečního rytmu.
U těchto pacientů nemá provedení defibrilace žádný praktický význam, a naopak zdržuje zachránce od provádění nepřímé masáže srdce a dalších výkonů. V poslední době, se vzrůstající dostupností laicky obsluhovatelných automatických defibrilátorů (AED), je někdy defibrilace prezentovaná jako univerzální metoda „nahození“ srdce.
Toto pojetí je však zatíženo komerčními zájmy prodejců přístrojů – bohužel zdaleka ne vždy defibrilátor takto zafunguje, a to dokonce ani tehdy, když srdce doopravdy „fibriluje“.
Pokud je AED k dispozici, je vhodné jej použít, ale jen pod podmínkou, že nedojde k prodlení nebo k přerušení provádění standardní resuscitace.
ZIMA – NEVIDITELNÝ ZABIJÁK
Udržování stálé teploty je pro tělo energeticky velmi náročné. Jedna z nejjednodušších, a přitom nejvýznamnějších věcí, které můžeme udělat pro postiženého se závažným úrazem, je proto zabránit zbytečným ztrátám tepla. Zajištění tepla pro postiženého se dnes považuje za stejně důležité, jako zastavení krvácení!
Zajištění tepla je prioritou. Použijte bundu, deku, protišokovou fólii. Pokud je odborná pomoc dosažitelná s velkým časovým odstupem, dostaňte postiženého do sucha a tepla.
„PROTIŠOKOVÁ FÓLIE“ – STŘÍBRNÁ HŘEJE, ZLATÁ CHLADÍ – NEBO NAOPAK?
Plastová fólie samozřejmě ani nehřeje, ani nechladí. Princip její činnosti spočívá jednak v tom, že brání odpařování (a tudíž ochlazování těla), a jednak v tom, že jedna strana fólie je pokovená a funguje jako „reflektor“, odrážející infračervené (teplotní) vyzařování těla.
Je přirozeně úplně jedno, kterou stranou infračervené paprsky na fólii dopadají – odráží se od oné pokovené vrstvičky (je to vlastně takový tenoučký „alobal“). Někteří výrobci nanáší na druhou stranu fólie efektní žlutou (zlatou) barvu. Ani ta ovšem nic zásadního nemění na odrazivosti pokovené vrstvy fólie.
Správně použitá (tj. kolem celého pacienta těsně utažená) fólie zabrání i velmi významným ztrátám tepla vznikajícím odpařováním vody z povrchu těla. Tohoto efektu lze ovšem dosáhnout třeba i použitím igelitového pytle. Nedílnou součástí zabránění ztrát tepla je také izolace (eliminace ztrát tepla přímým vedením).
Těmto ztrátám tenounká fólie nijak nebrání.
Jaká strana fólie je směrem k pacientovi a jaká od pacienta je naprosto lhostejné. Pro zajištění maximálního efektu musí být pacient oblečený, důkladně zabalený do fólie „kolem dokola, od hlavy až k patě“, a izolovaný od studené země (položený na dece, karimatce apod.)
CIZÍ TĚLESO SE Z RÁNY NIKDY NESMÍ VYNDÁVAT
Teoretické poučky první pomoci většinou uvádí, že cizí těleso se z rány nesmí vyndávat, protože samo těleso může „ucpat“ případně porušenou cévu a vyjmutím by mohlo dojít ke krvácení.
Výsledkem jsou zcela absurdní návody na „obmotávání“ nožů a střepů vražených do dlaně, přičemž i laikovi musí být zřejmé, že „drncání“ do ostrého předmětu v průběhu takového fačování nutně způsobí v ráně další devastaci.
Pokud je „cizí těleso“ ostré (střep, nůž) a jde volně vyndat, vyndáme je. Případné krvácení řešíme tlakovým obvazem. Naopak pokud jde o tupé těleso vězící v ráně (např. větev), ponecháme je na místě.
NENÍ ŠKRCENÍ JAKO ŠKRCENÍ – ANEB VÝJIMKA POTVRZUJÍCÍ PRAVIDLO
K zástavě krvácení v naprosté většině případů postačí „tlakový obvaz“ – tady v zásadě „omotání a utažení obvazu“ přímo v prostoru rány. Zaškrcení má praktický význam pouze u rozsáhlejších poranění končetin s velkým krvácením (např. amputace).
Ovšem pozor – tam, kde jsou dvě kosti vedle sebe (předloktí, bérec) vede pokus o zaškrcení naopak k zesílení krvácení (blokuje se odtok povrchovými žilami, přítok tepnami zůstává). Zaškrcení tak představuje určitou výjimku z pravidel první pomoci – neplatí zde, že je lepší udělat „aspoň něco, než nic“.
Nedostatečné zaškrcení nebo zaškrcení na špatném místě pouze omezí žilní návrat a tím zhorší krvácení. Škrtidlo je proto přiložit na správné místo a utahovat tak dlouho, až se krvácení doopravdy zastaví!
Když už se zaškrcení použije, musí být udělané na správném místě – tj. výhradně na stehně, nebo paži, a to důkladně (tak, aby se krvácení opravdu zastavilo). Špatný nebo nedůsledný postup situaci ještě zhorší!
RYCHLE DO NEMOCNICE, SANITKA BY PŘIJELA BŮHVÍ KDY!
Transport pacienta se závažným onemocněním nebo úrazem „za každou cenu“ naprosto zbytečně ohrožuje všechny zúčastněné – od řidiče přes pacienta až po celé okolí.
Cesta z místa X do nemocnice bude nejspíš stejně dlouhá jako cesta sanitky z nemocnice do místa X, postižený dostane hned na místě kvalifikovanou pomoc a už se může rozjet celé „mašinérie“ záchrany.
Pokud „hodíte“ postiženého do auta, bude vás v nemocnici čekat překvapený vrátný, nebo v lepším případě rozespalá sestra příjmové ambulance (pokud vůbec trefíte „ty správné dveře“, což v našich nemocnicích není někdy tak úplně snadné).
Pokud dojde k vážnému úrazu nebo onemocnění, zavolejte záchranku a poskytněte na místě první pomoc!
NA TO DÝCHÁNÍ ZKUSTE TOHLE, MAMINCE TO TAKY ZABÍRÁ!
To, že sousedka bere nějaké léky „na dýchání“ nebo „na žlučník“ neznamená, že budou fungovat i na vás! Řada velmi různých nemocí má podobné příznaky. Z pohledu pacienta se sice léčí podobné „vnější příznaky“ (například ztížené dýchání), ale léčba může být ve skutečnosti diametrálně rozdílná a účinky léků i „zcela opačné“.
Použití cizích léků v nevhodné situaci může vést k závažným komplikacím včetně úmrtí!
POKUD DOJDE K ZÁSTAVĚ OBĚHU V POSTELI, JE PŘED RESUSCITACÍ POTŘEBA POSTIŽENÉHO STÁHNOUT NA ZEM
Toto doporučení, jakkoliv často slýchané i z úst profesionálů, nemá žádné odborné opodstatnění.
Studie prokázaly, že moderní postele jsou dostatečně tvrdé, aby na nich šlo resuscitovat bez snížení kvality kompresí.
Naopak, snaha stáhnout postiženého může oddálit zahájení resuscitace a dokonce, pokud se „podaří“ stáhnout jej do úzké uličky mezi postelí a zdí, resuscitaci významně zkomplikovat až znemožnit.
Stahování postiženého z postele před zahájením resuscitace je zbytečná a riziková činnost. Pokud není pro manipulaci s postiženým nějaký opravdu pádný důvod, jen jej přetočte na záda a zahajte resuscitaci tam, kde je. Klidně i v posteli.
ICE – IN CASE OF EMERGENCY (samostatný článek)
SAMOZÁCHRANA KAŠLÁNÍM při infarktu myokardu (samostatný článek)
(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz
Poslední dny a týdny
Nebuďte hned aktivní. Nechte na sebe působit ticho a výjimečnost takové situace. Nechte své pocity přicházet a projevit se. Věnujte se tomu, co pokládáte za případné. Můžete rozsvítit svíčky, otevřít okno, pustit tichou hudbu, číst z knihy potichu nebo i nahlas, uvařit s přítomnými čaj a posedět, vzpomínat a děkovat.
Někteří by se třeba rádi modlili. Děkujme Bohu za setkání s tímto člověkem a za to, že milovaný člověk je nyní volný, zbavený svého utrpení. Odpouštějme nebo prosme za odpuštění.
Poslední úkony
Pokud jste sami, může se stát, že vám je nepříjemné osamocení s mrtvým tělem. Nestyďte se někomu zavolat a požádat jej o pomoc – některému z přátel nebo někomu, kdo už se setkal s umíráním a se smrtí. Neváhejte ani tehdy, je-li to uprostřed noci, jistě se setkáte s pochopením. Někdy může být dobré si takovou pomoc domluvit předem.
Kontaktujte potom lékaře, aby vystavil list o prohlídce mrtvého. Pokud je to v noci, můžete klidně počkat do dalšího dne, nejsou žádné lhůty, které by nás zavazovaly a nutily k jakémukoli spěchu. Bývá nejlepší zavolat pak přímo praktickému lékaři zemřelého, který přijde konstatovat smrt. Teprve poté zavolejte pohřební službu, kterou si sami vyberete.
Podrobný návod, jak postupovat při úmrtí v domácnosti
Úprava těla
Někteří lidé mají strach hýbat mrtvým tělem. Není třeba se ničeho bát, zemřelému již neublížíte. V první hodině, před vznikem ztuhlosti, je lehčí mrtvé tělo srovnat. Zacházejte s ním s pozorností a s úctou.
Přitom lze doporučit:
- Po smrti položte zemřelého na záda do vodorovné polohy, bez polštáře nebo jen s malým polštářkem pod hlavou.
- Zavřete opatrně oční víčka, eventuálně položte navlhčený tampónek na asi 1 hodinu na oční víčka.
- Pokud jsou ústa nepřirozeně vpadlá, nasaďte opatrně zase zubní protézy do úst. Zdá-li se vám to příliš násilné nebo nepříjemné, nemusíte to dělat.
- Aby ústa zůstala zavřená, můžete srolovat malý ručník a položit jej pod bradu, někdy jde bradu podvázat obvazem nebo šátkem
Pokud si to přejete, můžete tělo milovaného člověka umýt, a tak se s ním naposledy rozloučit. Buďte si vědomi toho, že konáte spíše obřad než důkladnou hygienu, a konejte tuto očistu klidně a jemně. Někdy dochází ještě k mimovolnému vyprázdnění, a proto je vhodné po umytí dát čistou plenu, která zůstává pod oblečením.
Není nezbytné zvlášť oblékat zemřelého k pohřbu, ale můžeme to učinit, přejeme-li si to. Zvolme takový oděv, který zemřelý rád nosil a který mu padne, nebo takový, jaký by on sám rád měl na sobě. Pokud nemocný během nemoci hodně zhubl a všechno oblečení je mu veliké, nebojme se ho založit pomocí pár stehů nebo jenom zavíracím špendlíkem.
Rozloučení
Upravme pokoj, odstraňme léky a ošetřovatelské pomůcky.
Zapalme svíčky. Můžeme na mrtvé tělo položit čerstvé květiny. Jejich rozvité i uvadlé květy jsou symbolem pomíjivosti viditelných projevů života.
Dopřejme si čas k rozloučení. Posaďme se vedle lůžka a pokusme se vnitřně se uklidnit. Když pozorujeme obličej zemřelého, můžeme sledovat, jak mizí všechno napětí a vyzařuje pokoj. Jestli chceme, mluvme se zemřelým, doprovoďme jej svými myšlenkami na jeho pro nás neviditelné cestě. Nechme vynořit se vzpomínky na společná setkání. Bděme u opuštěného těla.
Zemřelého můžeme ponechat ještě chvíli v bytě, abychom měli čas se rozloučit, nebo aby se mohli rozloučit i přátelé. Pro přátele, kteří bydlí daleko a nemohou přijet rozloučit se osobně, je mnohem hůře pochopitelné, že milovaný člověk zemřel. Zdá se to neskutečné. V takovém případě pomáhá, jestliže zemřelého vyfotografujeme.
Přinese to uklidnění a ujištění, že opravdu zemřel.
Vyrozumějme pohřební službu. Můžeme si ji vybrat a zavolat sami, lze to učinit i nějaký čas před smrtí. Je dobré se seznámit s nabídkou a kvalitou služeb. Pokud zemřel náš blízký v nemocnici a odvezla jej pohřební služba jiná, než kterou si přejeme, máme právo si pohřeb objednat tam, kde chceme.
Volba závisí pouze na nás.
Období smutku
Když pomine zařizování kolem pohřbu, nastane období velké samoty, opuštěnosti, únavy a truchlení.
V tomto období je dobré vyhledat pomoc lidí, kteří takovou zkušeností prošli, nebát se zeptat odborníků, najít vhodnou literaturu.
Někde také existují svépomocné skupiny pozůstalých, kde člověk může reflektovat své truchlení snáz než se svým nejbližším okolím, které nechce svou bolestí zatěžovat.