- Zamyšlení
- Pokud již nějakou dobu navštěvujete
posilovnu, určitě jste si všimli různých variací hojně užívaných opasků při
všech možných (i nemožných) cvicích, od dřepů a mrtvých tahů, přes shyby na
hrazdě až k bicepsovým zdvihům (a samozřejmě dalších cviků). - V poslední době se tento nešvar
objevuje i mezi ženami, obvykle začínajícími závodnicemi bikini fitness, které
do korzetů vkládají naděje pro zúžení svých pasů. - Někteří trenéři dokonce doporučují
jejich používání za tímto účelem… - Jiní užívají pásy pro zpevnění středu
těla i při cvicích, kde k velké zatěži této části nedochází…
Jak to opravdu je? Kdy je opasek či
korzet potřeba? Kdy naopak uškodí?
Na tuto otázku si po přečtení informací
níže dokážete odpovědět sami. V první řadě je ale nutné se alespoň
okrajově podívat na anatomii lidského těla a představit si, jak CORE (střed
těla) funguje.
Základy CORE
Svaly
středu těla lze považovat za jednu z nejdůležitějších skupin svalů těla
vůbec. Funkcí plní hned několik. Fungují jako stabilizátory těla a páteře, drží
rovnováhu při chůzi, cvičení, sezení atp. Hlouběji uložené vrstvy svalů jsou
(mají být aktivovány) v podstatě celý den a celý život. Je ovšem nutné si
uvědomit, že tomu tak díky sedavému stylu života není.
Ruku na srdce, kdo z nás
ví jak má sedět na židli? A kdo z nás tak skutečně sedí? A koho čas od času
pobolívají záda? Jednou z možných příčin bolesti v bederní části zad
může být právě dysfunkce hlouběji uložených svalů středu těla a především ochabnutí
(a funkční vyřazení) příčného svalu břišního.
Tato skutečnost je velmi často
provázena zkrácením a stažením svalu – m. quadratus lumborum, který
„přebírá / nahrazuje / ulehčuje“ funkci CORU a snaží se
zastabilizovat bederní páteř, což je často příčinou potíží. V neposlední
řadě je nutné zmínit fakt, že síla vychází ze středu těla. Takže i pro silově
založené sportovce není vhodné tuto skupinu svalů opomínat.
Core má mnoho
dalších funkcí, kterým bude věnován vlastní článek.
Pro demonstraci funkce opasků a korzetů
si musíme představit střed lidského těla (velmi zjednodušený pohled vidíte na
obrázku).
Svaly břicha jsou uloženy
v několika vrstvách. Všechny svaly středu těla pracují ve společné
kooperaci, tedy společně. Pokud jeden vyřadíme, dojde k destabilizaci
celku, kdy funkci vyřazeného svalu musí přebrat svaly kolem a to nejen svaly
břicha, ale i svaly zad.
Funkce
jednotlivých svalů středu těla, kde se upínají a kudy prochází
Přímý
sval břišní – m. rectus abdominis
V posilovnách nejčastěji procvičovaný
sval břicha, který tvoří tzv. „six pack“ neboli „pekáč buchet“. Není to
pouze jeden sval, jsou to dva svaly, pravý a levý, které jsou spojeny vazivem
k sobě (vazivový spoj pravé a levé části se nazývá “linea alba”).
Začíná na 5. až 7. žebru a upíná se na stydkou kost na pánvi.
Hlavní jeho
funkcí je flexe trupu, úklon trupu, podílí se na změně sklonu pánve. (pozn.
autora, někteří jste pravděpodobně slyšeli o tzv. rozestupu dutiny břišní – ten
nastane, když povolí ta vazivová tkáň – mezi pravou a levou částí recta abd. –
linea alba.
Příčiny povolení mohou být různé, například těhotenství, ale i
špatné cvičení).
Šikmý
sval břišní vnější – m. obliquus externus abd.
Často
nevhodně posilovaný sval, procvičovaný prováděním rotací trupu a úklony
s činkou v ruce. Posilováním vnější šikmý břišní sval roste a
zbytňuje a postupně vyřazuje hlouběji uložený, břišní sval vnitřní šikmý.
Je to povrchový sval, který se upíná na osm spodních žeber, úpony má ve
vazivové části (linea alba) přímého svalu břišního a na pánvi.
Svalová vlákna
vedou zezadu dopředu. Při jednostranné kontrakci rotuje trup, při oboustranné
kontrakci se podílí na flexi trupu. (pozn. autora – jsou to ty boule po
stranách břicha vedoucí od třísel, co mají kulturisté a některé závodnice
bikini fitness.
Jak vidíte na fotkách níže sami, je to sval, který když roste,
tak opticky rozšiřuje pas, není tedy důvod proč ho kontinuálně zatěžovat
nevhodným cvičením.)
Šikmý
sval břišní vnitřní – m. obliquus internus abd.
Opomíjený sval, často vyřazovaný
nevhodným posilováním. Jeho funkce je často přebírána vnějším šikmým břišním
svalem (m. obliquus externus abd.). Jedná se o sval uložený v hlubší
vrstvě břicha.
Při jednostranné kontrakci rotuje trup, při oboustranné
kontrakci se podílí na flexi trupu. Jedná se o jeden ze svalů, který drží pas
úzký.
Teoreticky je možné docílit zúžení pasu vhodnou aktivací a cvičením
vnitřních šikmých svalů a příčného svalu břišního.
Příčný
sval břišní – m. transversus abd.
Nejhlouběji uložený sval břicha, tvořící
pás mezi páteří a vazivovou částí (lineou albou) přímého svalu břišního.
Pomyslně si ho lze představit jako sval obíhající trup, upínající se na horní i
dolní část. Vytváří v podstatě korzet.
Funkce jsou především
stabilizačního charakteru,jeto pomocný výdechový sval, podílí se na břišním
lisu. V neposlední řadě je toto jeden ze svalů, který rozhoduje o šíři vašeho
pasu. Tento sval má tendenci ochabovat díky sedavému stylu života (kancelářská
práce, řízení automobilu atd.
) a kvůli nevhodnému způsobu sezení, což velmi
často vede k problémům způsobujícím bolest v bederní části zad.
Základy anatomie máme za sebou. Pokud
budeme chtít stoprocentně pochopit princip fungování svalstva břicha, musíme
zakomponovat i další části: pánevní svaly, bránici atp. a brát trup jako celek.
Nicméně pro demonstraci (ne)funkčnosti opasku nám toto stačí. Většina z vás již
tuší proč jsou opasky a korzety nevhodné a pokud jste stále na vážkách, pojďme se
na to podívat společně.
Opasky
– styl „vzpěračský opasek“
V minulosti
(když jsem nevěděl jak to funguje) jsem byl zastáncem opasků, především pro
těžké mrtvé tahy a dřepy a to z důvodu strachu ze zranění. Nevědomě jsem
si tak způsoboval daleko větší problémy než kdybych cvičil bez opasku. Proč
tomu tak bylo?
Při zatažení trupu vzpěračským opaskem
dojde k dočasné deformaci svalů břicha stažením pásu z vnějšku. Opasek po
dobu stažení přebere funkci svalů, které prochází v těchto místech,
především hlubší vrstvy břišních svalů, tedy příčný sval břišní (m.transversus
abd.) a vnitřní šikmý sval břišní (m. obliquus internus abd.).
Důsledkem je, že
hlubší svalstvo není nuceno pracovat, právě ve chvíli, kdy je na něj kladen
nejvyšší nárok a kontinuálním opakováním tohoto procesu začnou svaly postupně
ochabovat.
V kombinaci s opakovaným procvičováním povrchových svalů břicha
(přímý sval břišní a vnější šikmý sval břišní) vede tato skutečnost
k postupnému vyřazování hlubokých svalů a přebírání této funkce svaly povrchovými
i v běžném stylu života mimo posilovnu.
Rovněž je potřeba si uvědomit, že tlak
(způsobený tíhou břemene), který v břiše při cvičení vzniká, není možné
díky opasku rozložit rovnoměrně mezi svaly trupu. Veškerý tlak je přenesen do
pánevního dna. Což s sebou opět nese zdravotní rizika, která
s kontinuálním používáním opasku a nevhodným cvičením břicha rostou.
Zdravotní rizika, kterým se používáním
opasku vystavujete, jsou například inkontinence, erektilní dysfunkce, spontánní
bolesti bederní části zad a mnoho dalších.
Mimo tato fakta, vám opasek brání
v silovém výdechu, což vede k snížení výkonosti pro 1 maximální
opakování.
Někteří z vás pravděpodobně stále
nebudou přesvědčeni o této skutečnosti s argumenty typu, že světový
„strongmani“ a „powerlifteři“ opasky používají.
Opasek je vhodné užívat, pokud
zvedáte více než 2,5 násobek své hmotnosti. Pokud netrénujete jako světový
rekordman, není nutné své tělo vědomě poškozovat.
I když ti nejlepší jako
například Eddie Hall většinou trénují jen v šortkách a tílku, bez bot, bez
opasků.
pozn. autora článku: Vyražení opasku ze
svého tréninku jsem se bránil, především pro mrtvý tah a dřep (jinde jsem ho
nepoužíval).
Dostatečným argumentem pro změnu mého postoje byla má drahá
partnerka Irina, která mi vyhledala studii, že svaly trupu jsou schopny bez
problému unést až 3,5 násobek tělesné hmotnosti, tzn. pokud vážíte 120kg,
pak byste bez opasku měli být schopni dřepnout nebo zatáhnout 420kg
:-).
Opasek jsem zpočátku přestal používat pro lehčí váhy. V kombinaci
se správným cvičením břicha jsem opasek vyřazoval, až jsem ho používal pouze
pro maximálky, kdy jsem se bez opasku stále necítil úplně komfortně.
V současné době už ho nepoužívám ani pro 1 MO tedy 240kg dřep / 270kg
mrtvý tah.
Když si ho teď zkusím vzít, síla klesne. Celý proces mi zabral cca
půl roku a už bych vzpěračský opasek nikdy nepoužil. Půl roku o něco menší síly
mi za to opravdu stálo.
Korzety
– sportovní korzety a další vychytávky z „trhu bikini fitness“
Už
asi tušíte, co zde bude popsáno. Věnovali jsme této problematice vlastní část
článku, protože cíle bikin v porovnání se silovými sportovci jsou jiné,
chtějí mít především úzké pasy (z pohledu zepředu, ze strany). Aby vynikl co
nejvíce rozdíl boků, pasu a hrudníku a tím i ženskost.
Pózování na
pódiích je značně nefyziologické se snahou srotování pánve do nejvyšší možné
anteverze (odkaz) při současném prohnutí se do co nejvyššího stupně bederní
hyperlordózy (odkaz) v kombinaci s “přelomením se” v Th1-L1
přechodu(odkaz).
Míra rozsahu pohyblivosti v těchto částech těla bývá u
necvičících jedinců výrazně menší. Slečny se tedy rozsahy pohybu snaží dohánět
udržováním těchto poloh i v běžném životě a při cvičení.
V kombinaci
s pravidelným nošením sportovních korzetů si časem s nejvyšší pravděpodobností
vybudují řadu zdravotních problémů. Zajímá vás více? Čtěte dál.
Rotace
pánve do anteverze
Představte si jedince (ženu)
v sportovním korzetu, která k vám stojí bokem. Rotace pánve do
anteverze je pohyb, kdy stydkou sponu spustí k zemi a prohne se v bederní
části (a některé to umí i v hrudní části) zad v maximálním rozsahu, co
zvládne. Tento proces je zprostředkován koncentrickou kontrakcí (vědomým
zkrácením) čtyřhlavého svalu bederního (m.
quadratuss lumborum) mezi pánví,
páteří a spodními žebry, současně s touto kontrakcí jsou aktivovány i veškeré
vzpřimovače páteře. Souběžně s rotováním pánve do anteverze jsou uvolněny
břišní svaly a to především hluboké vrstvy břišních svalů (přičný sval břišní,
šikmé svaly vnitřní i vnější).
Při souběžné aplikaci sportovního korzetu dojde
ke kompletnímu vyřazení břišního svalstva sportovkyně.
Z výše zmíněného víme, co se
v těle odehrává. Vyřazené svaly ochabují ve chvíli, kdy jsou na ně kladeny
nejvyšší nároky.
Co
se odehrává při cvičení?
Jak již bylo zmíněno, cvičení
s vyřazeným transverzálním svalstvem břicha s sebou nese zdravotní
rizika. Veškerý tlak jde do pánve sportovce a není jej možné rozložit mezi
jednotlivé svaly břicha. U žen je zapotřebí vzít v úvahu, že v tomto
prostoru se nachází děloha…
Dále je vhodné zmínit, že
dlouhodobá aktivace a úmyslné zkracování čtyřhlavého svalu bederního, při
současném srotování pánve do anteverze, s nejvyšší pravděpodobností povede u
takto cvičící ženy k bolesti zad v bederní oblasti a postupně se propracují
až ke kompletnímu zablokování bederní páteře. (zablokování bederní páteře a SI
skloubení může být poměrně velkou zábranou při snaze vyrýsovat spodek hýžďového
svalu na závody, ale o tom příště).
Je jasné, že dlouhodobým cvičením tímto
způsobem se dostaví i další zdravotní problémy, například inkontinence. V
budoucnu může být problémem sex a dosahování orgasmu, ale i schopnost donosit
dítě.
Pokud jste se tedy domnívali, že
užíváním sportovního korzetu nemůže dojít k zúžení pasu, měli jste pravdu.
Deformace (zúžení), kterou sportovní korzet provádí je pouze dočasná.
Při
pravidelném používání či celodenním nošení dojde spíše k ochabnutí
hlubších vrstev břišních svalů, jež drží pás úzký.
Naopak tedy dojde
k jeho rozšíření, jelikož zárověň s používáním korzetu procvičují svaly,
které vedou k rozširování pasu.
pozn. autora článku: Pokud se dotyčné
zeptáte, proč korzet používá, standardně vám bude namítat, že to dělají ostatní
a že to je pro zúžení pasu.
Pokud bude sportovkyně sofistikovanější a zeptáte
se proč by se měl pas korzetem zúžit, řekne, že vyřadí šikmé břišní svaly,
které dělají pas široký a že jí neporostou.
Ale informaci o tom, že vyřadí
především hlubší vrstvy břišních svalů, které drží pas tenký a že tyto svaly
ochabují, už asi neví. Nabízí se i otázka, kde vzala veliké vnější šikmé břišní
svaly, snad ne z nevhodného posilování břicha ???? …..
A jak tedy efektivně docílit maximálního
možného fyziologického zúžení pasu?
- V žádném případě nepoužívat korzet.
- Fyziologickým nastavením těla při cvičení všech svalových partií, aktivace břicha při každém cvičení. Aktivací však není myšleno „zatažení“ břicha.
- Cviky na břicho posilující hlubší vrstvy.
- Omezení či dokonce vyřazení cviků, posilující povrchové břišní svalstvo.
- Kompletní vyřazení cviků, o kterých se traduje, že jsou na břicho, ale cvičí především flexory kyčlí (přítahy nohou ve visu, střihy nohami, svíčka, běh v kliku atd..).
- A ano…..dieta ???? .
Pokud jste sportovní korzet užívali a
náš článek vás přesvědčil o tom, že to bylo špatné rozhodnutí, nevěšte hlavu.
Hluboké svaly středu těla lze správným cvičením zaktivovat relativně jednoduše
a rychle a pravidelným cvičením dosáhnout zúžení vašeho pasu.
Jediné co je
potřeba je ztotožnění se s touto ideologií, schopnost nejít s davem a
ignorovat marketingové taháky a především začít co nejdříve. Jak cvičit se
dozvíte na YT kanálu Fit Tide již brzy
Líbil se Vám článek? Návrhy na
další články zasílejte na [email protected]
Prsa jako obchodní artikl, který ovládl celý svět
Měla důvod – pro svou „tramvajovitou“ postavu si objednala „zdvihače prsů“ Selanku u Jana Drahana, vlastnícího obchod na Václavském náměstí číslo 14. Ten žádané zaslal, ovšem místo Selanky obdržela dáma zpevňovač ňader Mátu „s podchycovačem prsů u břicha visících“.
Stalo se tak omylem při balení zboží a Drahan se omluvil a dodal kýženou Selanku. V té době už bylo běžné používat nejrůznější tvarované vycpávky, i když do klasické podprsenky měly dost daleko.
Podprsenka v dnešní podobě je poměrně mladá – vyvíjela se v prvních desetiletích 20. století. Měla ovšem své předchůdkyně – více či méně dokonalé. Patřila k nim například šněrovačka, na jejímž prodeji vydělávali obchodníci obrovská množství peněz. Ňadra byla odedávna výhodným obchodním artiklem.
„Šněrovačka, tato nejúhlavnější nepřítelkyně veškerého ženského zdraví, není již dávno předmětem módy, ale v pravém smyslu železnou součástkou od nepamětných dob. Je to zohavování. Některé mají jen 52 cm v pase! Žebra, hrudník, játra jsou stlačeny, brání se dýchání, tělo se deformuje,“ brojil právem časopis Přírodní lékař v roce 1903 proti urputnému šněrování.
Bylo to mínění racionální – šněrování ženského těla tehdy odsuzovali téměř všichni lékaři. Bylo to nejen nezdravé, ale i pracné – šněrování se musely účastnit alespoň dvě osoby.
Dáma v podání Václava Hollara se pyšnila hlubokým dekoltem.
Foto: archív autorky
Proto podporoval Přírodní lékař reformní oděv, doporučovaný brooklynským lékařem Williamem Dickensonem. Bylo to jakési pytlovité paleto se spodní košilí. Podoba ženy, připomínající potrhlou kutnu, se ovšem příslušnicím slabšího pohlaví zalíbit nemohla – vosí pas nad ní jednoznačně vítězil.
A to leckdy úzký i 40 až 45 centimetrů. Není divu, že stažené ženy, často velmi mladé dívky, neustále omdlévaly. Lékaři se vůbec domnívali, že šněrování je hlavní příčinou ženských nemocí. Lékař Duchoslav Panýrek dokonce prohlásil, že „za slabostí celé generace, za slabostí otců i matek stojí vedle korzetu i šněrovačka“.
Stejný názor zastávala i dermatoložka MUDr. Eliška Vozábová, která v roce 1908 popsala všechny anatomické změny, jež šněrování a nošení korzetů provázejí, a upozornila i na estetickou stránku věci – stahované ženy měly uvolněné svaly a sklon k tloustnutí.
Nebylo tomu tak vždy. Ženské tělo mělo i údobí svobody. Starověké ženy milovaly průsvitné oděvy a obnažená ňadra, což nebylo symbolem sexu, ale ukázkou zdravého ošetřovaného těla. Bylo tomu tak v Egyptě stejně jako na Krétě. První prapředkyně podprsenky se objevila v Řecku.
Byla to stuha (desmata), která ovinovala hrudní koš, aby se ňadra při chůzi nepohybovala. Další pokračovatelka v „podpoře“ prsů se zrodila v antickém Římě – fascia pectoralis (fascia – stuha, pictus – hruď), pruh látky, který si Římanky ovíjely kolem hrudi a zad pod svrchní oděv.
Spisovatel Thomas Nash hluboké výstřihy kritizoval – v našem případě se jím chlubila Marie Anna z Fürstenbergu v 18. století.
Foto: archív autorky
Stuhy byly přepestré – modré, červené, fialové – a ženy si je podvazovaly často pod prsa, aby je zpevnily. Jak dlouhé byly, popisoval filozof Apuleios, když líčil, jak dopadl jeho hrdina Lucius proměněný v osla: „A domluvivši, strčila ruce do své podprsenky, vytrhla ji a oplétajíc mi nohy, jednu po druhé, svázala je velmi těsně dohromady, abych se patrně nemohl jinak osvobodit.“
Ještě jeden typ podprsenky znal Řím – fasciu mammilaris (mamma – prs). Tvořil ji pruh kůže a opatřovaly si ji ženy s mohutnějším poprsím. Středověk a následující období byly jiné – zmizely volné tuniky, od 14. století se objevily přiléhavé živůtky, cotte.
Měly zpevnit tělo a zeštíhlet je. Už tehdy si ženy všívaly do horní části šatů váčky, aby pozdvihly pokleslá ňadra, a nejrůznější podpěry. Nejnověji rakouští archeologové v roce 2012 objevili v rakouském zámku Lengbergu ve východních Tyrolích čtyři lněné podprsenky z 15. století. A samozřejmě prsa zpevňoval korzet.
„Ženy uzavírají své pasy ve vězení z velrybích kostic, zmenšují si poprsí do té míry, že brzy získávají smrdutý dech a otevírají dveře souchotinám,“ horlili proti korzetům angličtí satirici.
První záznamy o korzetu najdeme už v pozdním středověku. Tak např. v roce 1299 záznamy o anglické královské domácnosti uváděly dva korzety zdobené kožešinou.
Šněrovačky používané měšťankami – u šněrování musely být alespoň dvě osoby.
Foto: Reprofoto Vasil Bobík
Francouzská královna zase měla v roce 1387 šest korzetů. Vyzdvižená ňadra rozčilovala církev. V německém Limburku si roku 1350 faráři stěžovali, že poloodhalené prsy provokují k sexuálním zvrácenostem.
V 15. století korzety připomínaly brnění – byly to dva tuhé kusy, připevněné k sobě po stranách. Tvořila je konstrukce z velrybích kostic, kůže nebo kovu.
Ve Francii je představoval pás, stažený pod ňadry a lopatkami, což kritizoval francouzský myslitel a humanista Montaigne: „Jaké mučení nejsou ochotny podstoupit, aby získaly štíhlou postavu ve španělském stylu, pevně sešněrované a sevřené, dokud neutrpí rány na bocích přímo do živého masa – ano, někdy dokonce dokud z toho nezemřou?“
Tehdy se také stalo znamením flirtování, když žena vytáhla výztuž korzetu a mávala jí před vytouženým mužem. Mezi rokem 1500 a polovinou 17. století se střídala móda velkých i malých prsů, často obnažených. Měla své odpůrce.
Spisovatel Thomas Nash se v 16. století zlobil: „Jejich prsy jako nastražená past a jejich kulaté růžové bradavky jsou necudně vystavené.“ Proti obnažování vystupoval i francouzský král Ludvík XIII. (1601–1643).
Ten prý dokonce plivl do výstřihu jedné dámy u stolu, pro něj příliš odhalené. Konečně i výstřih Alžběty, manželky zimního krále Fridricha Falckého, zcela pobouřil české šlechtičny v 17. století. V té době ženy používaly pro zpevnění hrudi nejrůznější mastičky, vodičky a krémy – vcelku bezúspěšně.
Od poloviny 18. století probíhala celou Evropou vlna odporu proti korzetům. To už se výrobci této části oděvu specializovali a vytvořili celé jedno krejčovské odvětví. Odpor ke korzetům ale zatím nevedl k ničemu.
Josef II. neměl v českých zemích stahování pasů v oblibě. V roce 1783 vyhlásil boj proti šněrovačkám, jelikož neblaze formují lidské tělo. Žádný z ústavů vychovávajících dívky nesměl povolit nošení korzetu. Nosily se ale kromě zmíněných zařízení vesele dál – na jejich obranu vystupovali výrobci korzetů, neboť „zachovávají mladistvou postavu“.
Podprsenka revuálních tanečnic v roce 1913 – na snímku Marie Lišková v Cařihradě.
Foto: Reprofoto Vasil Bobík
Korzety kromě jiných odsoudila i Francouzská revoluce. To vyvrcholilo v roce 1795, když se žena pana Talliena, člena Direktoria, objevila na plese v Opeře v hedvábné tunice bez rukávů.
Odpůrci korzetů bojovali i proti zvětšování prsů. The Times z roku 1799 falešná ňadra komentovaly: „Móda falešných prsou má přinejmenším ten užitek, že nutí naše moderní krásky nosit aspoň něco.“
Korzet se zase znovu vynořil – krátký i dlouhý. Tak v roce 1816, kdy bylo moderní mít prsa daleko od sebe, se ve Francii objevil korzet oddělující prsy vatovaným trojúhelníkem z oceli nebo ze železa. Zda způsobil zranění některým milovníkům, není známo.
V roce 1839 zřídil Jean Early, švýcarský průmyslník, v Bar-leDuc ve Francii továrnu na strojově vyráběné korzety. Tím se jejich cena prudce snížila. V polovině 19. století přišla další změna – šněrovací dírky zpevnily kovové kroužky.
Ve Francii měly ženy k dispozici korzety pro všechny příležitosti – na kojení, koupání, spaní, jízdu na koni a na kole. Zřejmě nedělaly nic jiného, než šněrovaly. Totéž bylo v českých zemích, jen druhů korzetů nebylo tolik.
Pro měšťanku bylo nemyslitelné, aby vyšla bez korzetu, stejně jako pro její dceru. V roce 1900 popsala ve Šťastném domově nejmenovaná dáma z Prahy neštěstí, které ji postihlo. Pověsila na dvorek celou šňůru dámských spodních kalhot a prádla. Během hodiny je neznámý zloděj odnesl.
Dámu ani tak nerozrušila ztráta kalhot jako „prsních vycpávek atlasových, velikosti větší“. Apelovala na lumpa, aby jí alespoň kus tohoto prádla vrátil, „neb je na míru šité“. Bez výsledku.
„Vylepšovače“ prsou byly běžné. Angličané je vyráběli z drátěných konstrukcí v podobě kalichu, z celuloidu nebo z kusů látky s kaučukovými kapsami. Francouzi je modelovali z jelenice vyplněné saténem nebo z pryže.
Revolucí v prádle pro poprsí se stala podprsenka. Pro sezónu 1899–1900 představil jeden z francouzských obchodních domů soutien-gorge (podpěru krku), předchůdkyni dnešních podprsenek.
První americkou patentovanou podprsenku navrhla Mary Phels Jacobsová. Vznikla náhodou – Mary se připravovala na večerní ples a korzet se jí pro tanec zdál příliš těžký. Odložila jej a vyrobila si podprsenku ze dvou kapesníků a růžové stuhy. Později šila pro své přítelkyně a v roce 1914 nápad patentovala pod jménem Caresse Crosby.
Svůj vynález označila jako Backless Brassiere (podprsenka bez zadního dílu). Prodala jej posléze společnosti Warner Brothers Company za 1500 dolarů (později se ukázalo, že jeho hodnota byla asi 15 miliónů dolarů). První podprsenky byly hezké, ale ňadra podpíraly minimálně. To ovšem vyhovovalo blížící se touze po ženě s nepatrným poprsím.
Tento trend zvítězil po válce – nosily se neviditelné podprsenky z tylu, umělého hedvábí a šifonu, a často ani ty ne. Ne každá žena ale dychtila vypadat jako obrácený teploměr.
Ve třicátých letech 20. století se staly nové podprsenky ještě funkčnějšími díky vynálezu latexu.
Společnost Warners Company začala v roce 1935 vyrábět košíčky různých velikostí od A do D, které pronikly do celého světa.
V roce 1938 vynalezl Du Pont nylon. Vyráběly se z něj podprsenky, ale poté, co USA vstoupily do války, byl nylon využit pro válečné účely. Ženy musely počkat.
Až po válce se „podprsenkový“ průmysl vydatně rozrostl a nabídka byla přepestrá. Jako dnes.
A tak v roce 1925 začaly majitelky krejčovské dílny v New Yorku Ida Rosenthalová a Enid Bissetová vyrábět podprsenky „podepírající ňadra v přirozené pozici“. Byl to začátek společnosti Maiden Form Brassiere. Tatam byla doba Selanky a Máty.
Tinu ničí její obří prsa: Udělejte mi korzet z prasečí kůže, vybalila na zděšené chirurgy
Tina, pocházející z australského Brisbane, vždycky toužila po perfektních křivkách, které by mohla vystavovat na pláži. Dokonalé tělo pro ni bylo vždycky důležité, čemuž nasvědčuje i to, že se ve dvaceti letech rozhodla, že půjde k plastickému chirurgovi a nechá si zvětšit prsa.
„Já a má sestra Johanna jsme jako děti byly neustále spolu. Byla jsem o dva roky starší než ona, ale ona měla větší prsa než já!“ vysvětlila Tina svou pohnutku v americkém pořadu Zpackané operace (Botched).
Ovšem první setkání s plastickým chirurgem nedopadlo tak dobře, jak očekávala. „Nerozuměla jsem vůbec velikosti implantátů, když jsem šla na svou první konzultaci, nebo proč bych je vůbec měla znát,“ uvedla. Souhlasila proto s návrhem lékaře, který jí velikost implantátů doporučil.
Svými prvními implantáty byla zprvu nadšená, ovšem postupem času si všimla, že když stráví dlouhou chvíli na slunci, tak divně zapáchají.
„Po pobytu na slunci jsem zjistila, že z mých implantátů vychází divný smrad. Bylo to jako spálená guma.
Neznala jsem nikoho jiného se silikony, tak jsem myslela, že je to pravděpodobně normální, přestože jsem hluboko uvnitř věděla, že není,“ dodala.
K plastickému chirurgovi se proto posléze vrátila a nechala si udělat implantáty o neuvěřitelném objemu 2000 cm3! Pohledná blondýnka, která se z Austrálie přestěhovala do amerického Las Vegas, však v poslední době sleduje, že jí její silikony způsobují problémy, zejména pak bolesti zad.
Proto se rozhodla, že se přihlásí do pořadu Zpackané operace, který vysílá americká televize E!, a svěří se do rukou renomovaného plastického chirurga Terryho Dubrowa.
„Opravdu bych ráda, aby mi doktor Dubrow vyrobil interní podprsenku z prasečí kůže,“ řekla ve svém příspěvku v pořadu. „Jeden z nešťastných důsledků implantátů takové velikosti je bolest zad a navíc jsem si všimla, že má prsa začínají ochabovat,“ doplnila Tina.
Spolu s interní podprsenkou však vyslovila i přání zvětšit svá prsa ještě o 1000 cm3! „To zní, jako byste dokonce potenciálně chtěla zvětšení,“ zalknul se plastický chirurg. „Ano,“ odpověděla rázně Tina s úsměvem na rtech.
„Nechcete jít do objemu 3000 cm3, že ne?“ vykřikl překvapeně Dubrow a snažil se jí ještě rozhodnutí rozmluvit tím, že u takto velkých prsou hrozí prasknutí.
Jenže Tina to odmítá, a to navzdory tomu, že její tělo už nyní nezvládá silikony udržet na jejich místě a její šlachy a svaly jsou napnuté na hranici svých možností.
Interní korzet je v podstatě vnitřní podprsenka, která se vyrábí pomocí štěpu z prasečí kůže. Ze štěpu jsou však před transplantací odstraněny prasečí buňky, aby ho tělo přijalo. „Každý čtvereček stojí 7 tisíc dolarů (cca 157 tisíc korun), takže celkem by vás to přišlo nejméně na 80 tisíc dolarů (1,8 milionu korun).
Zároveň by to ale nepomohlo se zvednutím,“ vysvětlil jí lékař. „Neexistuje žádná taková věc jako interní podprsenka, která by fungovala přesně tak jako normální podprsenka,“ doplnil a varoval mladou ženu, že její snažení o větší hrudník skončí velmi pravděpodobně prasknutím implantátů a celkově katastrofou.
Proto jí renomovaní plastičtí chirurgové odmítli pomoci.
Ovšem Tina se od svého záměru nenechala jen tak odradit. „Oceňuji všechny rady, co mi doktoři i moje sestra dali, ale jsem nezávislá a chytrá a vím, že dělám dobrá rozhodnutí. Prostě vím, co potřebuji,“ řekla a naznačila tak, že se obrátí na jiného specialistu.