Příznaky Alzheimerovy choroby přehlížíme a léčba začíná pozdě

Alzheimerova nemoc je onemocnění mozku, při kterém ubývají mozkové buňky a ztrácí svou funkci. Na vině je bílkovina – amyloid beta, ktera se shlukuje do amyloidních plaků a nervové buňky poškozuje.

Důvody, proč se tyto procesy začnou dít a co je spouští, jsou zatím neznáme a stali se předmětem výzkumu vědců po celém světě. Říkáme, že onemocnění je neurodegenerativní a považuje se za nejčastější formu demence. To jednoduše znamená úbytek intelektu.

Abychom však nepaušalizovali, musíme dodat, že ne každý, u koho pozorujete úbytek intelektu a mozkové síly trpí Alzheimerovou nemocí.

Příznaky Alzheimerovy choroby přehlížíme a léčba začíná pozdě Jaké má Alzheimer příznaky?

Příznaky Alzheimerovi nemoci dělíme do několika skupin podle stádia, ve kterém se nemocný nachází. Charakteristické je, že se postupem času mění k horšímu, až nakonec pacient ztratí samostatnost a je odkázaný na pomoc druhého. Včasným testováním se však dá mnohé ovlivnit. Navštivte naše Alzheimer konzultační centrum.

První příznaky přicházejí plíživě a ze začátku jim okolí nepřipisuje žádný význam. Říká se, že pro staršího člověka je normální, když něco zapomene, neumí ovládat nové spotřebiče nebo si plete jména. Opak je ale pravdou, a proto každou změnu chování pečlivě vnímejte. V raném prvním stádiu se soustřeďte na tyto první příznaky:

Zapomínání

Každý z nás na něco někdy zapomene. Konec konců, jde o přirozený obranný mechanismus mozku proti přepracování. Zdravý člověk si vzpomene později, protože má dobrou paměť, člověk s Alzheimerovou nemocí si nevzpomene už vůbec.

Odkládání věcí na jiné místo

Opět ruku na srdce, taky někdy nevíme, kde máme mobil nebo klíče. Člověk s Alzheimerovou nemocí odkládá věcí na místa, kam vůbec nepatří, ukládá třeba jídlo do pračky, klíče do mikrovlnné trouby nebo šperky do ledničky.

Obtížné dorozumívání a problémy s řečí

Nemocný člověk si nevzpomene ani na jednoduchá slova nebo je nahradí jinými, takže věta pak ani nedává smysl. Opět si říkáte to se mi stává, že nemohu najít to správné slovo. Pokud se pak umíte plynule vyjádřit i bez onoho slova a nahradit ho jiným, máte paměť v pořádku.

Místní dezorientace aneb bloudění na známých místech

Člověk s Alzheimerovu nemocí se ztratí na místech, které dříve dobře znal. Ztratí se třeba ve vlastní ulici. Neví, kterým směrem se vydat domů a může zabloudit ještě víc.

Časová dezorientace

Pacient s diagnozou Alzheimer se v čase těžko orientuje. Kouká na hodiny, ale nevybavuje si, co daná čísla nebo poloha ručiček znamenají. Nefunguje to ani opačně.

Když ho požádáte, aby nakreslil hodinový ciferník a naznačil čas deset hodin a deset minut, může to dopadnout všelijak.

Nepamatuje si, jaký je zrovna den, měsíc nebo rok, zato si do detailu pamatuje příhody, které se staly před 20 lety.

Změny v náladě

Takové změny jsou opět něčím, co o čem si pomyslíte, že určitě máte. Dobrá nebo špatná nálada se u zdravého člověka váže na emoce a události kolem něj. U člověka s Alzheimerovou nemocí přichází tato změna náhle, bez podnětů a bezdůvodně propadnou úzkosti, strachu nebo depresi.

Změny osobnosti

Osobnost se taky časem mění. Postoje a názory, které máte dnes, jste možná před časem neměli o pár let mohu být zase jiné. U člověka s Alzheimerovou nemocí se objeví několik vlastností jako jsou zmatenost, podezíravost, vztahovačnost, sobeckost.

Ztráta iniciativy a zájmu o koníčky

Každý máme občas nechuť do práce, nic se nám nechce a potřebujeme si odpočinout. Rychle to ale přejde a vy opět s chutí pracujete.

Člověk s Alzheimerovou nemocí se už nevěnuje koníčkům, které ho předtím bavily, do všeho ho musíte pobízet a potřebuje mít kolem sebe podněty. Pokud tomu tak není, může upadnout do pasivity.

Pacient strádá i společensky a vyhýbá se lidem. Má strach, že se bude cítit nepříjemně a že si okolí všimne jeho potíže.

Zhoršené abstraktní myšlení

Pod tím si například představte situaci, kdy pacient vidí čísla na svém účtu, ale neví, co znamenají a co s nimi má dělat. Placení účtů tak představuje problém. Problematické může být i vaření a příprava jídla, protože si nevybaví postup.

Zhoršené vykonávání každodenních činností

Člověk s Alzheimerovou nemocí se například komicky oblékne a dá si několik vrstev svetrů, čepici v létě nebo pyžamo v zimě. Potíže mu může dělat i osobní hygiena, nákupy, používání spotřebičů a jiné každodenní činnosti.

Druhé stádium Alzheimera

V druhém, středním stádiu se prohlubují potíže, které se již projevují v prvním stádiu. Pacient v tomto stádiu nemoci potřebuje pomoc při osobní hygieně a oblékání, pomoc s nákupem, při jídle a na procházce.

Nemůže zůstat dlouho bez dozoru, protože může zapomenout zavřít vodovodní kohoutek, vypnout sporák nebo žehličku.

Práce s takovým člověkem může být někdy i vyčerpávající, protože se prohlubují i změny osobnosti, zmatenost, je podezíravý a špatně se s ním komunikuje. Má myšlenky, ale nenapadají ho slova, kterými by je vyjádřit.

Třetí stádium Alzheimera

Třetí, pozdní stádium je pro okolí hodně náročné protože takový pacient vyžaduje neustálou péči. Nepoznává své blízké a nerozumí, co se kolem něj děje.

Není schopen souvisle komunikovat a neumí vyjádřit své potřeby. Má potíže při chůzi, s příjmem potravy a tekutin, a proto tělesně chřadne.

Často tento stav doprovází i inkontinence moči a stolice, hubnutí, poruchy spánku, připoutání na vozík nebo lůžko.

Tip BENU: Porovnejte současný stav paměti se stavem v minulosti pomocí rychlého testu Změněných schopností seniora

Příznaky Alzheimerovy choroby přehlížíme a léčba začíná pozdě Dědičnost

Aby vědci definitivně odhalili, do jaké míry je Alzheimerova nemoc dědičná, budou potřebovat ještě řadu let. Existuje souvislost mezi genetickou výbavou získanou od rodičů a rozvojem nemoci.

To ale neznamená, že pokud měl tuto nemoc někdo z vašich předků, rozvine se také u vás.

Na rozvoj mají velký vliv i vnější podmínky jako jsou výživa, pohybové aktivity, společenský život, vzdělávání a duševní aktivity.

Příznaky Alzheimerovy choroby přehlížíme a léčba začíná pozdě Léčba Alzheimerovy nemoci

V průměru žijí pacienti s Alzheimerovou nemocí 8 let od diagnostiky. Často se stává, že diagnoza se stanoví až ve středním nebo pozdním stádiu, kdy léčba nezlepšuje stav paměti, pouze ji udržuje na momentální úrovni.

Budete mít zájem:  Jak vybrat čerstvého kapra

Nemocný pak v pozdním věku strádá a je ohrožen nedostatkem živin, dehydratací, podchlazením když se zatoulá, nebo také nechtěným úrazem. Klíčem k úspěšné léčbě je včasná diagnostika a nasazení léků, které podporují činnost mozku.

Alzheimerovou nemoc nelze úplně vyléčit, podobně jako i ostatní degenerativní onemocnění, ale je možné pomocí léků zlepšit příznaky nemoci.

K léčbě se používá extrakt z ginkgo biloby, který pomáhá zlepšit prokrvení mozku a využití glukózy pro mozkovou činnost. Nejlepší je začít s užíváním tohoto léku již v raném stádiu a podpořit tím činnost mozku. Z léků vázaných na lékařský předpis jsou to kognitiva (inhibitory acetylcholinesterázy).

Blokují činnost enzymu, který acetylcholin rozkládá a zvyšují množství acetylcholinu a tím i fungování mozku. Tyto léky v počátečním a středním stádiu nemoci předepisuje neurolog, geriatr nebo psychiatr.

Dalším lékem při středním a pozdním stádiu Alzheimerovi nemoci je jediný zástupce ze skupiny NMDA antagonistů – memantin. 

Alzheimer konzultační centrum

Alzheimerova choroba

Alzheimerova nemoc narušuje část mozku a zapříčiňuje pokles takzvaných kognitivních funkcí, tedy myšlení, paměti a úsudku. Je nejčastější příčinou demence, která většinou končí závislostí nemocného na kaž-dodenní péči jiné osoby.

Alzheimerova choroba začíná postupně, postižený často její nástup ani nezaznamená. Nejdříve se mu zhoršuje krátkodobá paměť, poté začíná mít problémy s péčí o domácnost, osobní hygienou apod. Později má nemocný potíže s vyjadřováním, dokončováním myšlenek, je také často zmatený. Postupně se změní celá jeho osobnost a v posledních stadiích nemoci už se o sebe není vůbec schopen postarat.

Nemoc byla poprvé popsána v roce 1907 (viz box První pacientka). Tehdy byla považována za vzácnou, nyní je naopak velmi rozšířená (některou z forem demence trpí podle ČALS jen v Evropě více než sedm miliónů lidí).

Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, které zapříčiňuje poruchy paměti a poškozuje kognitivní, intelektuální i fyzické schopnosti. Je nejobvyklejším typem demence u seniorů nad 65 let věku.

Výjimkou však nejsou ani čtyřicátníci s Alzheimerem.

S ředitelkou České alzheimerovské společnosti Martinou Mátlovou jsme si povídali o tom, jaké jsou varovné signály propuknutí nemoci nebo jak se chovat k příbuznému, u kterého bylo onemocnění diagnostikováno.

Existují nějaké způsoby, jak Alzheimerově chorobě předcházet, případně jak alespoň oddálit její vznik?

Ano. Obecně řečeno hraje velkou roli zdravý životní styl. Důležitý je jídelníček a aktivita duševní, tělesná i společenská. Velmi podstatný je pohyb, úplně přitom stačí chůze. Podstatné je věnovat se koníčkům a neztrácet kontakt s rodinou či přáteli.

Velmi důležité je starat se o zdraví i jinak – hlídat si krevní tlak, hladinu cholesterolu a krevního cukru. Ideálně to podle mého dělají starší dámy z italského letoviska, kam jezdíme na dovolenou – do stinného piniového háje každý den vytáhnou bílý plastový stolek a celé odpoledne hrají karty.

Není přitom podstatné, jestli je to bridge anebo kanasta. Důležitá je společná „duševní“ aktivita, která jim přináší radost.

Je možné tuto chorobu nějak léčit? Jaká je vůbec úspěšnost případné léčby?

Alzheimerovu nemoc prozatím není možné vyléčit, je ale možné ji léčit. Léky, které máme k dispozici, nedokážou nemoc zvrátit, dokážou ji však do určité míry pozastavit. Je proto důležité, aby byly nasazeny včas, v době, kdy nemoc ještě příliš nepostoupila. Takzvaná kognitiva může předepsat neurolog, psychiatr anebo geriatr.

V jakém věku se obvykle u člověka objeví první příznaky Alzheimerovy choroby?

Alzheimerova nemoc se častěji objevuje, pokud je člověk starší. Takže zatímco ve skupině lidí starších 60 let se demence projevila u každého třináctého, u lidí starších 80 let je to každý pátý a u lidí nad 90 let věku dokonce každý druhý. Alzheimerova nemoc se ale může projevit i u čtyřicátníků. Platí, že onemocnění může začít i dvacet let před tím, než se objeví první příznaky.

V Česku působí od roku 1997 jako občanské sdružení, v roce 2014 se stala obecně prospěšnou společností. Působí v ní profesio-nálové – od gerontologů po sociální pracovníky. Jejich cílem je pomáhat lidem s demencí i těm, kteří se o ně starají.

ČALS vydává nejrůznější odborné publikace a pořádá konference a kurzy týkající se péče o člověka s demencí, základů etiky a podobně. ČALS je členem významných zahraničních organizací (Alzheimer Europe či Alzeimer´s Disease International), v jejím čele stojí Mgr. Martina Mátlová.

Více informací na www.alzheimer.cz.

Může člověk sám na sobě zpozorovat první příznaky onemocnění?

Mezi první příznaky Alzheimerovy nemoci patří zapomínání. Problémy s pamětí člověk na sobě může pozorovat, postupně ale ztrácí na svůj stav náhled a je tak možné, že si potíží všimnou spíše přátelé či členové rodiny.

Pokud u sebe člověk tyto příznaky zaznamená, jakého lékaře by měl se svým podezřením navštívit?

Náš systém je nastaven tak, že by měl nejprve navštívit praktického lékaře. Ten by měl udělat základní vyšetření a nemocnému následně doporučit vyšetření u specialisty – psychiatra, neurologa anebo geriatra.

Pokud je z nějakého důvodu tento postup problematický (nemocný nechce navštívit svého lékaře anebo lékař nevěnuje zapomínání dostatečnou pozornost), je možné nechat si vyšetřit paměť v rámci projektu Dny paměti.

Česká alzheimerovská společnost ve spolupráci s 40 organizacemi napříč Českou republikou nabízí bezplatné vyšetření paměti v nelékařském prostředí. V případě, že jsou problémy s pamětí měřitelné, doporučíme vyšetřenému návštěvu specialisty a pak už vše probíhá standardně.

Kolik lidí zhruba v české společnosti aktuálně trpí Alzheimerovou chorobou?

Ve svých odhadech vycházíme z evropských prevalenčních studií. Podle nich by v Česku mělo s demencí žít více než 170 000 lidí. Alzheimerova nemoc je nejčastější příčinou demence, stojí zhruba za 60 % všech případů. To by znamenalo více než 100 000 lidí jenom s Alzheimerovou chorobou.

Statistiky uvádějí, že jsou chorobou více postiženy ženy než muži. Je to tak a dovedete vysvětlit proč?

Částečně platí, že ženy se dožívají vyššího věku, v evropském prostoru tedy je žen s demencí zhruba dvojnásobně více než mužů. To ale nevysvětluje celý rozdíl, který je stále předmětem zkoumání.

Jakou roli hraje v přenosu této choroby dědičnost?

Dědičnost se řadí mezi takzvané rizikové faktory. Zdá se, že větší roli hraje v případě, kdy se Alzheimerova nemoc objevuje v mladším věku.

Budete mít zájem:  Kdy je prevence rakoviny tlustého střeva zdarma

Ale i v případě, že se v naší rodině vyskytla Alzheimerova nemoc, není třeba zoufat. Není samozřejmě jisté, že pokud Alzheimerovu nemoc měla moje babička, budu ji mít i já.

V mém případě má ale o to větší smysl zdravý životní styl včetně pravidelného pohybu.

Existují nějaké rizikové faktory pro vznik Alzheimerovy choroby?

Mezi rizikové faktory se řadí věk, dědičnost, životní styl včetně kouření či pití alkoholu, nedostatek pohybu, nekompenzovaná cukrovka, neléčený vysoký tlak či cholesterol. Obecně platí, že co prospívá srdci, prospívá také mozku (a samozřejmě naopak).

Pokud by někomu z blízkého příbuzenstva byla diagnostikována tato nemoc, jak doporučujete reagovat a postupovat?

Obecně řečeno: podle stadia nemoci. U začínajícího onemocnění je podle mého nutné probrat všechny záležitosti, které bude třeba v budoucnu rozhodnout. Těchto rozhodnutí nemocný už později nemusí být schopen.

Teď je čas na to rozmyslet, jak si nemocný představuje svůj další život, a i když to může znít krutě, jak si představuje konec svého života.

Kdo by se měl stát případně jeho opatrovníkem, komu důvěřuje natolik, že jej nechá za sebe rozhodovat v případech, kdy jeho přání nebudou jednoznačná.

A je asi jasné, že v žádném případě se z člověka s demencí nestává malé dítě. Zjednodušeně řečeno není důvod začít na svoji maminku šišlat. Zřejmě bychom riskovali, že ji rozčílíme.

I nadále je třeba brát vážně názory, nálady a přání nemocného.

A může se stát, že aktuální přání může být v rozporu s tím, co si člověk naplánoval na začátku nemoci, to pak může být pro milující rodiny těžké rozhodování.

Alzheimerova choroba byla poprvé popsána v roce 1907 německým psychia-trem a neuropatologem Aloisem Alzheimerem. Ten publikoval práci „O zvláštní nemoci mozkové kůry“, která pojednávala o onemocnění mozku 51leté ženy z psychiatrické kliniky nemocnice ve Frankfurtu nad Mohanem.

Ta měla známky demence, zhoršovaly se u ní schopnosti paměti, řeči či úsudku. Degenerativní změny v mozku posléze způsobily zhoršení samostatnosti pacientky. Po její smrti doktor Alzheimer analyzoval ženin mozek, jehož kůra byla ve srovnání se zdravými lidmi výrazně tenčí.

Na základě práce doktora Alzheimera se až do současnosti používá pro pojmenování nejčastější formy demence jeho jméno.

Jak by v ideálním případě měl reagovat sám dotyčný, kterému byl Alzheimer, řekněme v prvním stadiu, diagnostikován?

Těžko soudit. Pokud je to možné, je samozřejmě dobré nevzdávat se. Je užitečné zamyslet se nad svým dosavadním životem i nad plány do budoucna. V prvním stadiu nemoci se dá ještě leccos stihnout.

Nemocný má zpravidla ještě dost sil, a tak si ještě může splnit různé sny, na které prozatím nedošlo.

Zároveň není pozdě ani na změnu životního stylu – zdravá strava, pohyb a duševní cvičení a také zbavení se zlozvyků, jako je kouření či pití alkoholu, mohou zkvalitnit další život nemocného.

Jak se podle vás změnilo vnímání nemoci u veřejnosti v posledních deseti dvaceti letech?

Myslím, že z Alzheimerovy nemoci se stal poměrně velký strašák. To není úplně nepochopitelné. Nemoc obírá člověka o to nejcennější, co má, o jeho mysl.

V případě, že má nemocný smůlu na nepoučené okolí, může kvůli nemoci ztratit také důstojnost. V anglosaském světě se nepotkáváme tak často jako u nás s démonizováním nemoci a nemocných v médiích.

Ale to je výsledek vývoje, který je snad ještě před námi.

Skutečně přibývá lidí s Alzheimerem, nebo se o nich jen víc mluví a píše?

Lidí s demencí je v absolutních číslech jistě více. To je dáno stárnutím populace. Jak jsme si již řekli, u lidí starších 90 let postihuje demence až polovinu populace.

Jak si Česko stojí v počtu lidí s Alzheimerem a péči o ně ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi?

Počet lidí s demencí u nás prozatím stále pouze odhadujeme. Zajímavé je v této souvislosti jedno kritérium OECD, které říká, že země s 50 % diagnostikovaných neposkytuje lidem s demencí kvalitní prostředí pro život.

Je velká otázka, jestli v Česku dosahuje „prodiagnostikovanost“ alespoň těch 50 %. Zajímavé je v této souvislosti i to, jak a jestli lékaři seznamují nemocného s diagnózou.

Například v Nizozemsku je samozřejmé, že každý nemocný uslyší svoji diagnózu z úst lékaře, v Itálii je častěji informován rodinný pečující, my jsme někde na půli cesty.

Ve Velké Británii po diagnóze následuje návštěva poradenského centra, které poskytuje tzv. postdiagnostickou podporu. To je věc, která by byla velmi užitečná také u nás. Alzheimerova nemoc je opravdu velkým zásahem do života nemocného i jeho rodiny a bez podpory okolí se s ní těžko bojuje.

Jedná se o Alzheimerovu chorobu? Deset příznaků, které by Vás měly varovat

Zapomínat občas pracovní úkoly, jména kolegů nebo telefonní čísla spolupracovníků a vzpomenout si na ně později, je normální. Lidé trpící Alzheimerovou chorobou však zapomínají častěji a nevzpomenou si ani později.

2. Problémy s vykonáním běžných činností

Hodně vytížení lidé jsou občas roztržití, takže někdy nechají dušenou mrkev stát v kastrolu na sporáku a vzpomenou si na ni, až když už je po jídle. Lidé trpící Alzheimerovou chorobou ale připraví jídlo a nejen že ho zapomenout dát na stůl, ale zapomenou i na to, že ho vůbec udělali.

3. Problémy s řečí

Každý má někdy problém najít správné slovo, ale člověk s Alzheimerovou chorobou zapomíná i jednoduchá slova nebo je nahrazuje nesprávnými, a jeho věty pak nedávají smysl.

4. Časová a místní dezorientace

Každý někdy zapomene, jaký je den a kam vlastně jede, to je normální. Ale lidé s Alzheimerovou nemocí se ztratí ve vlastní ulici a nevědí, kde jsou, jak se tam dostali, ani jak se dostanou domů.

5. Špatný nebo zhoršující se racionální úsudek

Lidé se někdy tak zaberou do nějaké činnosti, že na chvíli zapomenou na dítě, které mají na starosti. Lidé s Alzheimerovou nemocí úplně zapomenou, že nějaké dítě existuje. Mohou se i nesmyslně obléknout, například si vezmou na sebe několik košil nebo halenek najednou.

6. Problémy s abstraktním myšlením

Placení složenek anebo sledování účtů kreditní karty může nekoho vyvést z míry, když je trochu komplikovanější než jindy. Člověk s Alzheimerovou nemocí může úplně zapomenout, co ta čísla znamenají a co s nimi má dělat.

Budete mít zájem:  Butyrát a jeho účinky na zdraví – na co je dobrý?

7. Zakládání věcí na nesprávné místo

Každý někdy někam založí peněženku nebo klíče. Člověk s Alzheimerovou nemocí dává věci na zcela nesmyslná místa: žehličku do ledničky nebo hodinky do cukřenky.

8. Změny v náladě nebo chování

Každý má někdy špatnou náladu. Člověk s Alzheimerovou nemocí ale podléhá prudkým změnám nálady. Náhle a nečekaně propukne v pláč nebo podlehne návalu hněvu, i když k tomu nemá žádný zjevný důvod.

9. Změny osobnosti

Lidské povahy se běžně do určité míry mění s věkem. Ale člověk s Alzheimerovou nemocí se může změnit zásadním způsobem. Stává se někdy velmi zmateným, podezíravým nebo ustrašeným.

10. Ztráta iniciativy

Když je člověk někdy znechucen domácími pracemi, zaměstnáním nebo společenskými povinnostmi, je to normální. Většinou se chuť do práce opět brzy dostaví. Člověk s Alzheimerovou nemocí může propadnout naprosté pasivitě a potřebuje neustále podněty, aby se do něčeho zapojil.

Dopis České alzheimerovské společnosti č. 9 

Zloděj jménem Alzheimer: Nástup choroby bývá nenápadný a nevyhýbá se ani mladším ročníkům

Začíná to obyčejným zapomínáním či náhlou dezorientací. Prvním symptomům Alzheimerovy choroby zpočátku nevěnujeme pozornost. Včasná diagnostika je přitom pro zmírnění choroby klíčová. 

„V ohrožení jsou zejména lidé, kteří vykonávají profese náročné na lidskou psychiku, a sice lékaři, bankéři nebo vysoce postavení manažeři.

Dlouhodobé přetěžování mozku, nadměrný stres a málo regenerace – tento koktejl může spolu s dalšími vlivy spustit u jedinců s genetickými předpoklady rozvoj Alzheimerovy choroby,“ říká Slavomír Pietrucha, odborník a lékař českého Alzheimercentra. Co přesně rozvoj onemocnění způsobuje, ale není jasné.

Nejen nemoc seniorů

Příznaky Alzheimerovy choroby

Mezi příznaky nemoci patří poruchy paměti, zmatenost, změny chování či celkové změny osobnosti, dezorientace, poruchy chůze nebo řeči. Objevovat se mohou i halucinace či potíže s udržením moči.

Podle Alzheimercentra, sítě pracovišť zabývajících se péčí o nemocné Alzheimerem, největší procento její klientely představují senioři ve věku nad 78 let, nemoc se ale vyskytuje již u lidí do 50 let.

Právě u mladších lidí je včasné podchycení nemoci ještě komplikovanější. Málokdo si u nich totiž prvotní příznaky spojí právě s Alzheimerem.

Odborníci přitom varují, že u mladších pacientů je nástup nemoci agresivnější než u seniorů.

„Před časem jsme do Alzheimercentra přijali 37letou klientku, která měla dceru na střední škole. Scénář byl bohužel podobný jako v jiných případech mladých pacientů.

Onemocnění nebylo diagnostikováno včas, příznaky se přehlížely, a když byla konečně stanovena diagnóza, nebylo pro klientku kromě poskytnutí kvalitní péče a sledování postupu onemocnění, možné již nic udělat,“ říká ředitelka Alzheimercentra Jaroslava Jůzová.

Alzheimerova choroba

Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění, které mění látkovou činnost mozku
a způsobuje tak neschopnost pacientů vykonávat běžné každodenní činnosti. Průvodních projevů choroby
je celá řada.

Patří mezi ně především: ztráta paměti a návyků, vyhasínání osobnosti, neschopnost
komunikace a vyjádření svých potřeb, svalová atrofie a patologické hubnutí, ztráta mobility a neschopnost
koordinace pohybů nebo ztráta časové a místní orientace.

Alzheimerova nemoc je nejčastější příčinou demence, která způsobuje narušení kognitivních schopností a paměti člověka, ten potom přestává být soběstačný v běžném životě.

Časem se přidružují i změny chování a myšlení, rychle se vytrácí krátkodobá paměť, zužuje se slovní zásoba a pacient ztrácí schopnost uvažovat logicky. Takto dezorientovaný člověk je ze své situace nešťastný až zoufalý, často pláče nebo se může začít chovat agresivně.

Klíčová role komunikace

Jak komunikovat například s babičkou, která trpí Alzheimerovou chorobou a s ní spojenými ztrátami paměti a dezorientací? Podle odborníků je role správné komunikace nenahraditelná. Úspěchy přitom slaví metoda nazvaná Validace, kterou vyvinula německá gerontoložka Naomi Feilová. 

„Tento moderní přístup si získává velký ohlas po celém světě a pozitivní výsledky studií potvrzují, že je to cesta, kterou by se v budoucnu měla snažit vydávat i zařízení péče o nemocné seniory v České republice,“ řekla ředitelka Alzheimercentra Jůzová.

Mozek pacienta trpícího Alzheimerovou chorobou – snímek pořízený pozitronovou emisní tomografií (PET) | Foto: National Institutes of Health, Licence Public Domain, volné dílo

Metoda vychází z toho, že se staří lidé raději uchylují do minulosti, do momentů, kdy byli šťastní, schopní či užiteční, aby utekli před světem, kterému nerozumí. Vyjadřují své potřeby nikoliv pomocí slov „tady“ a „teď“, ale komunikují s lidmi a s věcmi z dob minulých.

Jde o to v takové chvíli pacienta nesoudit, nevyvracet jeho tvrzení nebo se ho nesnažit měnit, ale naopak potvrdit mu, že jeho pocity a emoce jsou skutečné, že je bereme na vědomí a nasloucháme.

Za každým chováním člověka, byť sebebizarnějším, a to je základním principem celé metody, totiž existuje příčina. Každý jeho projev, i stereotypní opakování slov či pohybů, výkřiky, výbuchy agrese, klepání do stolu, odráží jeho lidskou potřebu. Nemocný může například komunikovat prostřednictvím předmětů, které jsou pro něj nějak spojené s minulostí.

Tipy pro usnadnění domácí péče o nemocného

Alzheimercentrum doporučuje při domácí péči o nemocné Alzheimerem několik praktických rad.

  • Výrazně označte dveře v bytě – zejména toalety, východ naopak zkuste „zneviditelnit“ např. výmalbou
  • Vytvořte knihu s fotkami lidí a známých míst i s popisky
  • Pořiďte oděvy, které se snadno oblékají a svlékají, boty s neklouzavou podrážkou
  • Zajistěte bezpečné prostředí s dostatkem volného prostoru pro pohyb a případně záchytných bodů (madel, odstraňte ostré předměty, klouzavé koberečky a vratké kusy nábytku, znepřístupněte léky či chemické prostředky apod.)
  • Zaveďte denní rozvrh s časy pravidelných úkonů, včetně návštěv toalety
  • Nedělejte v bytě příliš mnoho změn, a pokud tak raději postupně
  • Dávejte jednoduché úkoly a pokládejte otázky, na které je možné odpovědět ano/ne
  • Před jídlem posaďte nemocného před již prostřený stůl, ať zamezíte zmatení
  • Podporujte soběstačnost, ale dopřejte nemocnému dostatek času, aby úkon provedl
  • Pokud se některé otázky často opakují, můžete napsat odpovědi na papír

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *