Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.
 |
no, o znalosti věci svědčí argumentace autismem jako následkem vakcinace, tedy výmyslem dávno odhaleným. Ale každý je svého štěstí strůjcem. |
| |
Ostatně si představuju, že by před sto padesáti lety někdo přišel do porodnice a řekl: „Milé maminky, mám tady věc, která ochrání vaše děti před záškrtem, černým kašlem, tetanem, tuberkulózou a dalšími nemocemi. Existuje riziko, že po tiom dítě dostane teplotu a místo vpichu zčervená. Chcete to?“ |
| |
Asi se všichni shodneme, že nejlepší by bylo, kdyby žádné nemoci nebyly… Ale ony jsou.A my se musíme rozhodnout, co je větší riziko. Očkovat, nebo nechat nemoci řádit…Pokud se ale rozhodneme pro řádění, musíme úměrně tomu omezit zdravotní péči, protože na léčení prostě nebudeme mít. Ano, i očkování má nežádoucí účinky. Někdy fatální. Proto jsou tu mezi námi vykukové, kteří by nejraději neočkovali své děti a nechali je chránit hradbou očkovaných. Inu, to by se asi líbilo mnoha lidem… |
| |
Princip očkování= šíření nemoci se brání plošnou vakcinací populace. V ní pak mohou přežívat i jedinci, kteří očkovaní nejsou.Jakmile ale klesne množství tzv. promořených jedinců, nemoc může zaútočit, protože se má na koho šířit. Oočkuje- li se jen nízké procento populace, neočkovaní jsou trvale vystaveni. Když bude stále více takovýchto biomatek hrdinek, riziko nakažení i jejich dětí samozřejmě stoupá. Zatím je chrání očkované děti ostatních, na kterých ta paní vlastně parazituje. Když prohlásí, že není dokázáno, že za úmrtí dětí mohou nemoci, proti kterým se nyní očkuje, je fakt slabá v historii. Neštovice byly metla nejen chudáků, ale královských rodů. Jsou vymýceny (neočkuje se už ani proti nim), ale děkovat musíme právě mnoha desítkám let očkování.Jsou stále potenciální biologickou zbraní, naštěstí vyvolaná epidemie by pokosila všechny neočkované. A spalničky téměř vyhubily středoamerické indiány (do příchodu bílých je neznali atd.)bez očkování se to všechno vrátí. |
| |
| |
napriklad nakazi mnoho jinych deti tak take to bude jen a jen jeji vec, nebo bude hradit napriklad naklady leceni ?tahle mince ma dve strany, klidne at je dobrovolne ale at pak take se nese dusledky |
| |
jak se může nakazit očkované dítě od neočkovaného? To očkované by mělo být přece chráněno. |
| |
ne vždycky se imunizace plně rozvinea pak jsou tu lidé, kteří kvůli svému zdravotními stavu očkováni být nemohou |
| |
A podle vás je lepší když se z proočkovaných dětí stanou astmatici? To je prokázáno. |
| |
Všechny děti v Česku jsou očkované. Jsme snad všichni astmatici? Já teda ne… |
| si asi plete obsah těch stříkaček. Jinak teda dříve vypadala daleko lépe. |
| ..to je věc zdravotní pojišťovny. Nechceš? Nemusíš.ALE… když onemocníš, zaplatíš si léčbu. Tady máš fakturu a hotovo. |
| Přesně. Měli jí nechat podepsat prohlášení, že v případě nakažení nemocí z důvodů neočkování bide léčení platit z vlastního. A v případě, že ještě nakazí případnou nemocí další, tak bude trestně stíhána za ohrožování zdraví. |
| Přesně tak. A stejně bych postupovala i u domácích porodů – tvoje rozhodnutí, tak taky tvoje zodpovědnost se vším všudy. Když se něco stane, tak si to taky zaplatíš. |
| To je vítězství hlouposti. Ta paní má akorát štěstí na zdravé děti, ale je hloupá. Svým činem může odradit od očkování i maminky, u kterých by neočkování dětí mohlo mít závažné účinky. V případě, že děti dostanou tuberkulosu či zemřou na Hemofila, bych nechal zaplatit tuto luxusní maminku náklady na léčba, v případě úmrtí i obvinění z vážného ublížení na zdraví.. |
| pane vy jste dost zanedbany |
| Nevim, co tim sledujete, ale Vasim detem preji jen to nejlepsi. Ty za Vas „fanatizmus“ nemohou. Snad nebudou ohrozeni na zivote a snad jim nebude lito, az budou budou ze zdravotnich duvodu vycleneny z detskeho kolektivu. Ja jsem LIBERAL, ale jsou hranice, za ktere opravdu nemusim vkrocit. Tohle je ciste odborna zalezitost, Cesko ma jedno z NEJLEPSICH, ne-li nejlepsi, renome v tomto oboru, a ja nechavam rozhodnuti na techto odbornicich a podle nich bud sve deti nechavat ockovat. |
| Fanatismus je očkovat za každou cenu a vnucovat toto „náboženství“ druhým. Proti tomu se naštěstí v minulosti postavil i Klaus, který vycítil, že už tato totalita začíná u nás přerůstat určité hranice. Podívejte se do Německa, tam nikomu nikdo nevnucuje očkování, asi proto, že tam měli nacistické pokusy na lidech. A pokud očkování je nedobrovolné a zároveň rizikové, tak se to tomu hodně přibližuje. |
| Je rozdíl mezi očkováním proti chřipce nebo planým neštovicím a očkováním proti tetanu či vzteklině. Pochopte, že jsou nemoci, u nichž je očkování jedinou pomocí.Co se týčeočkování dětí, asi můžeme zkusit neočkovat v porodnicích a podívat se, kam to povede. Asi na hřbitov, ale zkusit to můžem… |
| Prosimvas nemluvte o necem, o cem nemate ani paru! Prave nedavno jsme davali dceru v Nemecku do skolky a jako jednu z prvnich veci jsme museli dodat ockovaci prukaz. Pokud by nebyla ockovana, do zadne skolky by ji nevzali, takze nefabulujte o nacistech apod. Zkratka ve vyspele spolecnosti je normalni, ze jsou lide ockovani proti nekterym smrtelnym infekcnim chorobam a muzeme byt stastni, ze jsme tak vyspeli, ze to mame zdarma.Ono podobne debilky, co si jen neco prectou na netu a bez zakladni znalosti veci tomu hned uveri, bych poslal do tretich zemi, kde se na zaskrt, cerny kasel, tbc apod. jeste dnes a denne umira. Pak by dana velmi hloupa pani ockovala „natotata“. |
|
| jaky je nazev trestneho cinu, za ktery byla obzalovana. |
| Trestný čin odmítnutí nechat cizími lidmi vpíchnou injekci s viry, též zvanou očkování, svému dítěti. |
|
| víte co, tak at si pak děti léčí sama, baba. |
| Ockovani je mirne (!!!!!) rizikove, tak ho odmitaji. A co az ditko bude mit akutni zanet slepaku, otevrenou zlomeninu atd. Kazda operace, i ta pro doktory zcela standartni az rutinni, je mirne rizikova. Taky to odmitnou? A to odmitnutim operace ohrozi jen sve dite, odmitnutim ockovani ohrozuji dalsi, nebot neockovany clovek je po nemalou dobu ucinny bacilonosic. |
| To je tím, že se lidé prostě nebojí. Záškrt je slovo v očkovacím průkaze, ne vzpomínka na brášku jak nemohl kvůli ochrnutí patra polykat a čaj mu tekl nosem. Černý kašel je něco, o čem slyšeli na předporodních kurzech a ne hrob, kde leží tři z jejich pěti dětí. |
| Moje dvě řádně očkované děti (teda dospělý-22 let a 15) prodělaly v létě černý kašel – očkování s věkem ztrácí účinnost. Kašel byl hrozný, ale díky ještě účinku očkování měla nemoc slabý průběh-bez teplot a naštěstí dalších komplikací. A právě černý kašel je teď na vzestupu. Jsem moc zvědavá, jak se všichni ti , co jsou proti očkování budou tvářit, až si to jejich dětičky díky osvícenosti rodičů vyžerou se vším všudy. |
| ok, je to blbost rodičů a ta se nepřenese na další generaci, ale ať tím neohrožují ostatní a hlavně, ať to pak zaplatí, aby tato paní pak neříkala: ale to jsem nevěděla….. No je svobodná, vítr v hlavě, ok.. |
| Smyslem očkování proti pertusi je ochránit mimča, které na ní většinou zemřou. Ve vyšším věku ji prodělá mnoho lidí, často o tom ani neví. |
| Někteří lidé jsou schopní odmítat i očkování proti vzteklině nebo tetanu… |
| Osobně neznám žádného člověka očkovaného proti vzteklině. |
| Očkování proti vzteklině je jeden z mála zdravotkích úkonů, které nelze v ČR odmítnout. Prostě vám to napíchají, i kdyby vás měli držet zřízenci na zemi. |
| Tak to, prosím, taky vysvětlete – že proti vzteklině se očkují zvířata – a to pro orálně – U lidí že se však musí píchnout v případě kousnutí sérum proti vzteklině a následně pak ještě 5 vakcín – ono je to sice nepříjemné, ale rozhodně lepší, než zemřít na vzteklinu. |
| COKOLIV je lepší než zemřít na vzteklinu! |
| to je tim, ze lide nejsou proti vztekline ockovani, ale jsou leceni na vzteklinu, kterou maji, nebo v pripade, ze se nepodari dohledat zvire, ktere je pokousalo, na vzteklinu, kterou by mit mohli. Neni to ockovani, ale lecba. |
| Ono taky očkování proti vzteklině je pěkný svinstvo (protože ta nemoc je super svinstvo), takže se jaksi neočkuje preventivně, ale jen při podezření. |
| jsou u nas i fanatici, kteri by se meli ockovat preventivne |
| Je úsměvné jak se lidé berou za nicotná práva typu „očkování“ nebo “ domácích porodů“. O právo mít čisté politiky a né zloděje se nikdo nebere. |
| Souhlasím s tím, aby očkování bylo dobrovolné. Zároveň by ale měla léčba nemocí, proti kterým má očkování chránit, měla být vyňata s veřejného zdravotního pojištění, pokud člověk neprokáže, že očkování podstoupil.Oni by si to tihle lidé rozmysleli, až by umřelo jedno, dvě děti a rodiče by ještě navrch dostali fakturu na půl milionu za poskytnutou péči. Není možné vézt se v systému jako černý pasažér. |
| Možná by to bylo taky řešení. |
| Problémem, je že i když seš očkován tak tě neočkovaný jedinec může nakazit. Nemoc sice u tebe plně nepropukne, ale přeci jenom to s tebou zamává. Seš oslabem a jiná banální nemoc má u tebe horší průběh. |
| Vždyť v pohodě – jste očkován – předložíte doklad a pojišťovna to plně zacvaká. Nejste očkován, máte smůlu. |
| nicméně ne každý se chce ve zbytku života potýkat s následky nějaké nemoci… |
| Jako černý pasažér? pokud do toho systému měsíc co měsíc sypete hromadu peněz? |
| Na tom vůbec nezáleží. To je otázka pojistně-technického rizika. Jestliže se někdo chová rizikově a zvyšuje pravděpodobnost nebo důsledky pojistné události, tak na něj de facto doplácejí ti, kteří se chovají odpovědně. Ze stejného důvodu třeba standardní cestovní pojištění nekryje různé rizikové sporty – musíte se připojistit, jinak by vaše zvýšené riziko nesli jiní lidé.Čili já říkám – ano – fandím svobodě rozhodnutí, zároveň s ní ale musí být spojeno nesení veškerých rizik. Není svoboda bez odpovědnosti. |
| Mnoho dětí má vážné zdravotní problémy po očkování. Podstoupili se souhlasem svých rodičů něco, co je potenciálně rizikové (jen se o tom méně mluví) – a sice očkování. Taky by to měli rodiče hradit ze svého? |
Neočkované dívce už nehrozí odebrání z rodiny, soud řeší další opatření
Děvčátko z Českokrumlovska, které na konci listopadu kopl a zranil kůň, se podle soudu však stále nachází v ohrožení života a zdraví, a proto s ní matka musí pravidelně navštěvovat pediatra a předkládat zdravotní zprávy.
Mluvčí Okresní soudu v Českém Krumlově Jan Montag ve čtvrtek 17. prosince potvrdil, že soud zatím nepravomocně vyhověl návrhu matky na zrušení předběžného opatření. „Hlavně z důvodu, že již pominuly důvody pro jeho trvání.
Byť i nadále trvá ohrožení zdraví a života dítěte kvůli absenci aktivní vakcinace proti tetanu, situace se změnila tím, že matka dítěte začala spolupracovat s OSPOD, zavázala se dítě registrovat u pediatra a nejméně jednou týdně ho s dítětem navštěvovat za účelem sledování zdravotního stavu,“ přiblížil skutečnosti.
V současnosti tak už podle jeho slov není nutné předat dítě do krajské nemocnice. „Má již poskytovatele zdravotní péče, který jeho zdravotní stav sleduje,“ dodal Jan Montag na vysvětlenou.
Přečíst článek ›
DALŠÍ ŘÍZENÍ NÁSLEDUJE
Soud však též v souladu se zákonem rozhodl o zahájení řízení o zvláštních opatřeních při výchově dítěte, v rámci něhož může zvážit uložení preventivního, výchovného nebo sankčního opatření, zjistí-li, že je toho při výchově třeba. „Předběžné opatření bude zrušeno až nabytím právní moci usnesení soudu, avšak nejpozději zanikne uplynutím desetidenní odvolací doby,“ upřesnil, že soud v současnosti neuvažuje o jeho prodloužení.
Advokátka Ligy lidských práv a zastupující právník rodiny Zuzana Candigliota zmínila, že výsledek odvolání nepovažuje za vítězství, ale za zcela očekávanou a navíc pozdní reakci soudu. „Od počátku bylo toto předběžné opatření nedůvodné a nepřiměřené, proto zvažujeme další postup proti všem dotčeným subjektům,“ upozornila, že chystá další postupné kroky.
Matka je ráda, že už nemusí očekávat policii a úředníky za dveřmi a svátky stráví společně. „Jsem ráda, že už nemusíme žít ve strachu teď před Vánoci a už tak nelze očekávat, že si pro dceru znovu přijdou k nám domů,“ oddychla si.
Přečíst článek ›
ŠIKANA RODINY
Jak informovala advokátka, očkování nezletilé jako preventivní zákrok do budoucna vynucovat nelze ani předběžným opatřením, ani jinak. Zahájení řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření při výchově nezletilé považuje za nejen nedůvodné, ale přímo za šikanózní.
„Pokud se tímto dalším postupem soud snaží vynutit si očkování nezletilé proti tetanu jako preventivní zákrok do budoucna, jde o zcela zbytečné řízení,“ míní a dodává: „Vynucovat očkování proti svědomí rodiče a vůli dítěte schopného se ve svém věku vyjádřit nelze.
Vedení řízení, proto vnímáme jako šikanu vůči matce, která si dovolila nerespektovat předběžné opatření soudu, protože v případě ostatních desetitisíců rodičů neočkovaných dětí žádné takové řízení zahájeno dosud nebylo,“ vysvětlila právnička, která hodlá dál hájit práva rodiny.
V současnosti se dle jejích slov v české populaci vyskytuje jedno až dvě procenta rodičů, kteří odmítají očkování.
„Vycházím z atestační práce doktorky Zuzany Vokaté Aktuální postoje rodičů k povinnému a dobrovolnému očkování dětí z Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.
Ročně se v průměru narodí sto tisíc dětí, aktuálně máme asi 1,5 milionu dětí do 15 let včetně,“ sdělila Zuzana Candigliota, že v tomto množství je v České republice odhadem od 15 do 30 tisíc neočkovaných dětí.
Přečíst článek ›
LOŇŠKÝ PŘÍPAD
Tetanus je přitom velmi nebezpečný. Jak shrnula epidemioložka Renata Ciupek, tetanus je jedním z nejzávažnějších infekčních onemocnění s vysokou smrtností. „Úmrtí provázejí prudké svalové křeče za plného vědomí. Zdrojem infekce jsou ponejvíce poranění kontaminovaném půdou, právě při úrazech v zemědělství,“ upozornila.
Očkuje se celosvětově, u dětí v České republice již od roku 1952, u dospělých plošně od roku 1974. „Termíny očkování stanovuje legislativa – Vyhláška o očkování,“ doplnila Renata Ciupek.
Případy onemocnění dítěte tetanem u nás prakticky neznáme, vzhledem k vysoké proočkovanosti. „Očkování poskytuje individuální ochranu každému jedinci. V případě promeškání termínu přeočkování je při úrazech součástí akutního ošetření,“ zmínila.
Jedno dítě nemocné tetanem zaznamenali epidemiologové v Česku loni, bylo to na jihu Moravy. Šlo o jediný případ za posledních více než 25 let v tomto regionu. „Jednalo se o dítě matky, která odmítla nechat dítě preventivně očkovat. Dítě bylo ve velmi vážném stavu několik týdnů hospitalizováno a jen díky vysoce odborné a intenzivní péči přežilo,“ shrnula fakta Renata Ciupek.
Přečíst článek ›
V roce 1951 v České republice na tetanus zemřelo 140 lidí, byl to rok předcházející zahájení plošného očkování ukotvené vyhláškou. Loni v celé České republice tetanem onemocněli pouze tři osoby díky vysoké poočkovanosti, která chrání ty, kteří se ze zdravotních důvodů vakcinaci nemohli podrobit.
Odpůrci očkování většinou argumentují nervovým poškozením či narušením vývoje dítěte. Za odmítnutí povinného očkování podle vyhlášky hrozí pokuta do 10 tisíc korun. Neočkované děti také nepřijímají některé školky či školy v přírodě.
V posledních letech se těmito případy čím dál častěji zabývají soudy a některé skončili až u Evropského soudu pro lidská práva. Plošně se u nás očkuje kombinovanou vakcínou zvanou hexavakcína proti dětské obrně, tetanu, záškrtu, černému kašli, žloutence B a onemocněním způsobeným bakterií Haemophillus influenzae b.
Děti do dvou let dostávají také povinou kombinovanou vakcínu MMR proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.
(K)očkování
Kateřina Bukáčková, 10.3.2015. Rubrika Postřehy
V poslední době s velikým zájmem a bohužel i zneklidněním a notnou dávkou zklamání sleduji situaci kolem povinného očkování dětí.
Jsme v ní jako rodina osobně zaangažováni, neboť v důsledku toho, že našim dvěma dětem chybí očkování proti zarděnkám, příušnicím a spalničkám, nemají tyto děti přístup k předškolnímu vzdělávání.
Vzhledem k tomu, že dle našeho názoru v naší situaci krajský úřad reagoval nepřiměřeně a neprofesionálně, obrátili jsme se se svou stížností na veřejnou ochránkyni práv Annu Šabatovou.
Hned na úvod této úvahy bych chtěla předeslat, že se neřadím mezi odpůrce očkování.
Není to alibistické ani líbivé gesto, jen prosté přijetí faktu, že stejně jako naprostá většina zúčastněných osob v tomto zvláštně vyhroceném sporu nemám dostatečné informace a že je docela dobře možné, že v souvislosti s rostoucím (a to nejen vědeckým) poznáním můžeme v budoucnu dojít k velice překvapivým závěrům.
V pokoře před vším, co dosud neznáme, a s plným vědomím, že se odmítáním vakcíny proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím mohu ve svém úsudku mýlit, bych se ráda na situaci podívala experimentálně z trochu jiného úhlu pohledu.
Zkusme chvilku zapomenout na medicínská fakta. Zkusme na okamžik odhlédnout od tématu, kolem kterého se vše točí. A podívejme se, co zůstává.
Zůstávají zde velice zvláštně a podivně černobíle sešikované tábory údajných zastánců a údajných odpůrců očkování. Oba tábory proti sobě házejí bludnými balvany a obviňují se z neprofesionality, dogmatičnosti a absence sociální solidarity.
V této černobílé konstelaci jsou zastávána nijak nevysvětlovaná a velice tvrdá pravidla, jak si očkování vynutit.
Zkusme do tohoto černobílého obrazu hysterických biomatek spolčených se šarlatánskými homeopaty a nositelů jediné lege artis medicínské pravdy vpustit trochu barvy.
Co se biomatek a zmanipulovaných rodičů týče, vnímám je jako skupinu velice rozmanitou. Někteří jsou v barevném spektru velice jasně definováni, jiní až tak docela ne. Někteří odmítají očkování jako takové, jiní jen některá z nich nebo mají výhrady k očkovacímu kalendáři tak, jak je u nás nastaven.
Většina má mnoho pochybností, které jsou způsobeny buď předchozí špatnou zkušeností s očkováním, nebo rozporuplnými zprávami, které se v poslední době kolem očkovacího byznysu vyrojily jako houby po dešti.
V tomto prostředí se pohybuji více než osm let a musím říct, že naprostou většinu z nich spojuje vyšší vzdělání a snaha samostatně hledat informace, velká zodpovědnost za zdraví svých potomků, byť často jinak pojímané, než je v konvenční medicíně zvykem, a v neposlední řadě velká míra občanské a obecně lidské odpovědnosti.
Považuji za velký omyl a hrubé nepochopení většiny pochybujících rodičů, považuje-li je někdo za parazity této společnosti.
V této skupině rodičů se totiž v nebývalé míře vyskytují zakladatelé lesních školek, komunitních škol, lidé aktivní v neziskových organizacích, avšak jejich pojetí zodpovědnosti a solidarity je často výsledkem jinak formovaného světonázorového rámce, který kromě celostně pojímaného zdraví má obecně celostní záběr. Tito lidé jsou pro budoucnost této společnosti nesmírně cenní a bylo by velice moudré přistupovat k nim s respektem a vážností, již si zasluhují. Jsem vděčná té hrstce lékařů, kteří v současné době tyto rodiče dokáží respektovat i přes jejich pochybující či nesouhlasný postoj k současnému modelu očkování.
Ráda bych stála zcela mimo znepřátelené tábory, které jsou snad účelově uměle polarizovány, aby zdánlivý boj měl ty správné grády. Budu proto ráda předpokládat, že i na druhé straně, složené především z lékařů, jsou moudří lidé, kteří se rozhodují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a jejich jediným cílem je pokud možno trvalé zdraví našich dětí a vůbec celé společnosti.
- A protože předpokládám, že žiji v demokratické zemi, kde je dovoleno klást otázky, ráda bych je tedy veřejně položila, neboť pokud je po mně vyžadována zcela nekompromisní poslušnost a je na mě uvalena celá váha případných vedlejších následků očkování, domnívám se, že mám právo tyto informace znát.
- A nestojím zde jako bojovnice proti očkování, ale jako maminka, která ztratila důvěru v očkování tak, jak je zde nastaveno, a která se cítí vydírána a manipulována státem, aniž by jí kdokoli za ty roky, co je veřejně klade, tyto otázky zodpověděl.
- A teď ty otázky:
- Existuje skutečně nezávislá studie, s jejímiž výsledky by se ztotožňovali i nezávislí odborníci a která by naprosto jednoznačně vyloučila možnost spojitosti MMR vakcíny a vzniku autismu?
- Existuje nějaká nezávislá studie, která by se zabývala vedlejšími účinky vakcín, a to nejen jejich účinných látek, ale i vedlejšími účinky jejich přídatných látek?
- Jak je možné, že v roce 2004 – 5 probíhalo u nás hojně onemocnění příušnic, kterým onemocnělo velké množství očkovaných dětí, a když jsem poté vznesla pochyby o účinnosti vakcíny, jíž mám nechat očkovat svou dceru, lékař mi otevřeně přiznal, že se o problematičnosti této vakcíny ví, ale že si mohu koupit vakcínu lepší. Která matka měla informace o tom, že nechává své dítě očkovat vakcínou s problematickou účinností?
- Čím to, že když jsem v roce 2009 odmítla pro svou dceru očkování proti tuberkulóze, byla jsem považována za nezodpovědnou matku a několik měsíců poté se toto očkování zrušilo? Byly matky stejně starých dětí informovány o tom, že tato vakcína je velmi problematická a uvažuje se o jejím plošném zrušení?
- Jaké jsou výhody očkování proti běžným dětským nemocem jako zarděnky a příušnice? Jaké jsou benefity nutnosti celoživotního očkování u nemocí s tak nízkou mortalitou, probíhají-li v dětském věku? Jak bude očkování v této věkové skupině probíhat dál? Jaký průběh budou mít dětské nemoci v dospělosti a stáří, když se ukáže, že vakcína dostatečně nechrání? Je skutečně tímto způsobem možné dosáhnout stádní imunity? Budou chráněná miminka matek, které samy neprodělaly běžné dětské nemoci?
- Na základě čeho se předpokládá, že právě neočkované děti jsou hlavním zdrojem možné nákazy? Je všeobecně známým faktem, že účinnost vakcíny klesá, ale dospělí nejsou přeočkováváni. Proč jsou za této situace trestány právě děti?
- Jak si mám vysvětlit to, že jsem obviňována z toho, že nejsem dostatečně solidární s dětmi, které nemohou být očkovány nebo jimž se v důsledku slabé imunity nevytvořily dostatečné protilátky proti některým nemocem, když ve stejné mateřské škole mohou být učitelky, po nichž povinné očkování není vyžadováno? Ministerstvo sice zdůvodňuje, že tito lidé již dětské nemoci prodělali nebo jsou proti nim očkováni, ale žádná taková zákonná povinnost pro ně neplatí, jde o akt pouze dobrovolný.
- Jak je možné, že neočkované dítě je tak závažným problémem v mateřské škole a do základní školy může zcela bez problémů chodit? Jak jinak než jako vyvíjení nátlaku mám vnímat to, že neočkované dítě může denně šest i více hodin pobývat v dětském kolektivu, ale na lyžařský výlet jet nesmí?
Jsem si jistá, že k těmto otázkám by v otevřené a nezaujaté diskusi přibyly další. Je mi nesmírně líto, že v této oblasti není dosud diskuse možná.
Protože nemám-li uvěřit tomu, že hlavním cílem v otázce očkování je umožnit zisky nadnárodním farmaceutickým koncernům, vychází mi, že bychom mohli mít všichni stejný cíl a záměr.
Je docela dobře možné, že by můj názor skončil jako minoritní a je dokonce možné, že bych jej přehodnotila, pokud bych měla důvěru, že se jedná o skutečně svobodnou diskusi, a ne o agitaci.
Pokud totiž bude stát místo věcné a respektující debaty používat zastrašující a manipulativní metody, bude vytvářet větší a větší nedůvěru v očkovací systém jako prospěšnou a neškodnou věc.
V atmosféře, která se v poslední době kolem očkování vytvořila, není diskuse možná a ani pochybnosti nejsou přípustné. Bez ohledu na věcnou stránku problematiky jsou pro mne represivní útoky a manipulativní taktiky státu dostačujícím důvodem pro to, abych ve svém odmítavém stanovisku setrvala.
Vím, že to ve svém důsledku povede k tomu, že se budu muset o výchovu a předškolní zabezpečení dětí postarat sama.
Ale vzhledem ke stále zřejmějšímu selhávání státu v zajištění úrovně vzdělávání, zdravotní péče a zabezpečení v důchodovém věku se převzetí zodpovědnosti za svůj život a spolehnutí spíše na solidaritu a soudržnost spontánně vznikajících komunit jeví jako více než dobrá volba.
Trackback z vaší webové stránky.
Dosáhli jsme významného rozhodnutí: Rodiče už nemusí platit pokutu za neočkování
Rodičům, kteří se rozhodnou své děti neočkovat nebo očkování odložit, už nehrozí pokuta. Minulou středu o tom rozhodl Nejvyšší správní soud (NSS).
Soud přijal argumentaci Ligy lidských práv, která upozornila na fakt, že vyhláška o očkování proti infekčním nemocem odporuje článku 4 Listiny základních práv a svobod.
Končí tak mnohdy značně necitlivá praxe úředníků hygienických stanic, kteří ukládali rodinám až dvacetitisícové pokuty za neočkování či odložení vakcinace dítěte, a to i v případech, kdy rodiče s očkováním přestali kvůli značným vedlejším účinkům.
Rodiče, které Liga před Nejvyšším správním soudem zastupovala, se po negativních reakcích svého dítěte na hexavakcínu rozhodli v očkování s výjimkou tetanu nepokračovat. Hygienická stanice jim za to uložila pokutu osm tisíc korun. Stát jim teď bude muset peníze vrátit.
„Rozhodnutí NSS tak částečně uzavřelo kapitolu totalitního přístupu zákazů a příkazů a dává českým rodičům více svobody, ale také odpovědnosti při rozhodování o zdraví svých dětí,“ komentuje verdikt soudu předseda Ligy David Zahumenský. Soud zároveň jasně řekl, že samo ministerstvo zdravotnictví nemůže rozhodovat o tom, jakým očkováním se mají děti podrobit.
Očkování musejí být stanovena zákonem, čemuž by měla předcházet dostatečná odborná a veřejná diskuse.
Povinné očkování sehrálo historicky kladnou roli při kontrole a snížení výskytu řady nemocí. Zkušenosti z mnoha starších členských států EU, například z Rakouska, Německa, Švýcarska nebo Velké Británie, ale ukazují, že vhodně zvolenou informační kampaní je možné dosáhnout vysoké proočkovanosti i bez represe namířené vůči rodinám.
Odpadá zde přitom nejen narušování důvěry mezi rodiči a pediatry, kteří hygienikům neočkování dítěte hlásí, ale rodiče jsou také transparentněji informováni o přínosech a rizicích spojených s očkováním.
„Ze zkušeností Ligy vyplývá, že čeští lékaři se často nesprávně domnívají, že rodiče nemusejí o rizicích spojených s očkováním informovat, nebo tato rizika bagatelizují,“ uvádí Zahumenský.
I když rodiče již není možné pokutovat za to, že se očkovací vyhláškou neřídí, některé nepřímé sankce stále zůstávají v platnosti. Dítě, které nebylo řádně naočkováno, nesmí být přijato do mateřské školy a nemůže ani na tábor, školu v přírodě či lyžařský výcvik.
„Takto přísné opatření, které brání dětem v přístupu ke vzdělávání a dalším aktivitám, považujeme za nepřiměřené. I kdyby dítěti chybělo byť jen jedno očkování, proti němuž se třeba ani jinde v Evropě neočkuje, a kdyby všechny ostatní děti naočkovány byly, přesto se toto dítě například školy v přírodě účastnit nesmí.
To nemá ve vyspělých zemích obdoby.“ uvádí právnička Ligy Zuzana Candigliota.
Rozhodnutí NSS tak otvírá diskusi o tom, jakým způsobem má český stát zajistit podmínky pro ochranu zdraví dětí. Změnu nevyhovujícího systému by měla přinést dlouho očekávaná reforma zdravotnictví.
Podle Ligy, která se problematikou povinného očkování dlouhodobě zabývá a nyní zpracovává analýzu přístupů k očkování dětí v Evropě, je nutné, aby nový ministr zdravotnictví dokončil přijetí připravené vyhlášky o zrušení plošného očkování proti tuberkulóze, po kterém odborníci dlouhodobě volají.
Dále je třeba zamezit trestání rodin, které očkování ze zdravotních důvodů odmítají, a nastavit systém očkování tak, aby byla v co největší míře respektována svobodná volba rodičů v otázkách zdraví jejich dětí.
Další informace poskytnou:
- Zuzana Candigliota právnička Ligy lidských práv tel.: 777 893 871
- David Zahumenský právník a předseda Ligy lidských práv tel.: 608 719 535
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu je k dispozici zde.
- Informace k případu, kdy v roce 2008 došlo k pokusu rodiče z Brna odkládající očkování kriminalizovat najdete zde.
- Informace k případu, kdy zcela absurdně uloženou pokutu zrušilo samo ministerstvo jsou zde.
JINÉ PRÁVO
Mám rád kuchařky.
Díky povedenému receptu totiž velmi jednoduše zvládneme připravit povedený
pokrm. Pokud to zkusíte bez receptu, často to skončí tak, že se připravené
jídlo nedá jíst. A podobně to vidím i v právu. Tam roli kuchařek hrají
různé testy, testíky, algoritmy a jiné metodologické postupy.
Přiznám se, že
v oblasti ústavního práva jsem jejich velkým fanouškem. Jsou podle mě
součástí práce de lege artis s ústavním právem. Pomohou Vám
přehledně strukturovat argumentaci, která je díky nim přesvědčivější.
Pamatují
na ústavněprávně relevantní aspekty argumentace a „drží“ Vás před
uklouznutím do vod podústavního práva. A hlavně – pomohou Vám odhalit pravé důvody
Vašeho soudního rozhodnutí. Jdou ruku v ruce s transparentností
soudního rozhodování.
„Třetí“ Ústavní soud podle mého
názoru v nedávné době hned několikrát nepostupoval
v souladu s těmito ústavněprávními metodologickými recepty. Rád bych proto
alespoň tři nejkřiklavější z nich podrobil věcné kritice.
Prvním
nálezem, který bych rád zmínil, je nález ve věci Kauce pro distributory pohonných hmot. Na
návrh senátorů byla předmětem sporu otázka, zda kauce pro distributory
pohonných hmot ve výši 20 000 000 Kč odpovídá požadavkům ústavy nebo
nikoliv. Konkrétně šlo o právo podle článku 26 Listiny, který je vypočten v čl. 41
odst. 1 Listiny. Daného práva se proto lze domáhat pouze v mezích zákona
při šetření jeho podstaty a smyslu (čl. 4 odst. 4 Listiny). Proto by
v této věci měl být podle mého názoru aplikován test racionality, který
Ústavní soud poprvé zkonstruoval v nálezu Stabilizace veřejných rozpočtů – část zdravotnická (viz § 103). Tento test má čtyři kroky:
1) vymezení smyslu a podstaty daného práva, tedy určitého
esenciálního obsahu.
2) zhodnocení,
zda se zákon nedotýká samotné existence daného práva nebo jeho skutečné
realizace (esenciálního obsahu). Pokud se dotýká esenciálního obsahu, je třeba
aplikovat běžný třístupňový test proporcionality. Pokud se nedotýká
esenciálního obsahu sociálního práva, následuje
3) posouzení,
zda zákonná úprava sleduje legitimní cíl; tedy zda není svévolným zásadním
snížením celkového standardu základních práv, a konečně
4) zvážení
otázky, zda zákonný prostředek použitý k jeho dosažení je
rozumný (racionální), byť nikoliv nutně nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či
nejmoudřejší.
Jen
podotýkám, že oba zmíněné nálezy měly stejného soudce zpravodaje – Stanislava
Balíka. Přesto se v nálezu Kauce pro distributory pohonných hmot dočteme: „Ústavní
soud pak i v této souzené věci přistoupil při posuzování ústavní konformity
napadených ustanovení k testu proporcionality. Ten opakovaně definoval ve své
judikatuře jako test tří kroků spočívajících v posouzení legitimity a
nezbytnosti sledovaného cíle v demokratické společnosti, v posouzení
racionality spojení mezi cílem a prostředky vybranými k jeho prosazení a
konečně v posouzení toho, zda neexistují alternativní způsoby dosažení cíle,
jejichž využití by učinilo zásah do základního práva méně intenzivní, popř. jej
zcela vyloučilo.“ Citace judikatury, na kterou plénum odkazuje,
ovšem chybí. Bojím se, že tomu tak bude z toho důvodu, že Ústavní soud
test proporcionality v této podobě ve své judikatuře nikdy nedefinoval.
Naopak již léta se pod testem proporcionality v jeho nejklasičtější podobě
skrývají tři kroky: 1) vhodnost (omezení práva musí být způsobilé dosáhnout
určitého legitimního cíle); 2) potřebnost (zkoumání, zda neexistuje jiný
prostředek stejné účinnosti, který by dané právo omezoval méně); a 3)
přiměřenost v užším smyslu (vyvažování mezi kolidujícími hodnotami, tj.
základními právy či veřejnými zájmy).
Po
pravdě se v testu vymezeném v nálezu Kauce pro distributory
pohonných hmot i při nejlepší vůli příliš nevyznám. První krok je
zřejmě mixem vhodnosti a přiměřenosti v užším smyslu z klasického
třístupňového testu proporcionality. Druhý krok by asi spadal opět pod
vhodnost.
A třetí krok pak ztělesňuje potřebnost, která by ale
z metodologických důvodů měla být na místě druhém. Navíc si myslím, že
proporcionalita zde neměla být vůbec aplikována. Její aplikace připadala v
úvahu maximálně v rámci „odbočky“ ve druhém kroku testu racionality. K
vymezování esenciálního obsahu a zkoumání, jestli je dotčen, ovšem Ústavní soud
nepřistoupil.
Bohužel to značně ubírá celkové přesvědčivosti argumentace
Ústavního soudu v tomto nálezu, ve které se zkrátka neorientuji.
Druhým
nálezem, který bych rád věcně zkritizoval po metodologické stránce, jsou Pracující důchodci. Tentokrát půjde o
diskriminaci. Ústavní soud se její cestou vydal v rámci testu ústavnosti
zákonné úpravy daní a poplatků, v jehož první větvi zkoumáme, zda daň
či poplatek nemá „rdousící“ účinek, a ve druhé větvi zkoumáme zachování
principu rovnosti.
Právě v této druhé větvi Ústavní soud nejdříve posoudil
napadenou úpravu z hlediska neakcesorické rovnosti (§ 49 – 53). Ačkoliv
shledal protiústavnost dané právní úpravy již v této části, přezkoumal
napadenou úpravu i z hlediska akcesorické rovnosti.
Pro přezkum napadené právní
úpravy z pohledu akcesorické rovnosti plénum Ústavního soudu použilo test
přímé diskriminace (§ 45), který má podobu následujících otázek:
1.
Jde o srovnatelného jednotlivce nebo skupiny?
2.
Je s nimi nakládáno odlišně na základě některého ze zakázaných důvodů?;
3.
Je odlišné zacházení dotčenému jednotlivci k tíži (uložením břemene nebo
odepřením dobra)?;
4.
Je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tj. a) sleduje legitimní zájem a b)
je přiměřené?
Ústavní
soud ovšem nezohlednil, že test přímé diskriminace vychází z názoru, že
nemusíme rozlišovat mezi akcesorickou a neakcesorickou rovností. Čl. 3 odst. 1
a čl. 1 Listiny zakotvují stejný zákaz diskriminace (viz Michal Bobek
v komentáři k Listině, s.
99 – 101). Z textu Listiny opravdu
podpora pro odlišování akcesorické a neakcesorické rovnosti nevyplývá, spíše
jde o nepřesnou inspiraci Úmluvou.
A ani v jejím kontextu se díky teorii
„rámce některého z práv zaručených Úmluvou“ o pravé akcesoritě nedá mluvit
(viz Michal Bobek pro změnu v komentáři k Úmluvě, s. 1215 – 1217).
Plénum Ústavního soudu si tak svým postupem trochu protiřečilo a mohlo
postupovat rovnou cestou testu přímé diskriminace, aniž by předtím pracovalo
s neakcesorickou rovností, která je v něm taktéž zakomponována.
To
ovšem nebyla jediná nesrovnalost. Pokud aplikujeme test přímé diskriminace,
musíme uvedené otázky zodpovídat jednu po druhé. Pokud na jednu z prvních
tří otázek odpovíte „Ne“, pak nemůže jít o zakázanou diskriminaci a nelze pokračovat
k další otázce. U poslední otázky se postup otáčí a „Ne“
znamená porušení zákazu diskriminace.
Podle
Ústavního soudu byla v dané věci splněna podmínka srovnatelnosti (§ 58).
Ve stejném odstavci ale konstatoval, „že předmětné kritérium rozlišení (jímž
je pobírání starobního důchodu, a nikoliv věk, jak nesprávně tvrdí vedlejší
účastnice) není zakázané (krok 2)“.
Pak to ale nemůže být zakázaná
diskriminace. Ústavní soud mohl pokračovat ke třetímu kroku, jenom pokud by měl
za to, že pobírání starobního důchodu je zakázaným diskriminačním důvodem.
Mnozí argumentují, že bychom ho možná mohli podřadit pod zbytkové kritérium
„jiného postavení“.
Ústavní soud tak ovšem nepostupoval a uvedl, že pobírání
starobního důchodu mezi zakázané důvody odlišného zacházení ve srovnatelných
situacích nepatří. Nemohl proto pokračovat dále a nadto ještě dojít
k závěru, že došlo k porušení zákazu diskriminace. Podle mého názoru
se proto i zde metodologicky utnul.
Tím pádem i jeho argumentace pozbývá na
přesvědčivosti.
Posledním
nálezem, na který bych se rád zaměřil, je nedávný nález Povinné očkování. Ústavní soud se zde rozhodl
použít tzv. pětistupňový test (§ 73 a násl. nálezu), proti jehož použití zřejmě nelze
nic namítat.
Když jde o omezitelná základní práva, je třeba si ve většině
případů vyjasnit, zda daná věc spadá do rozsahu daného základního práva, zda
došlo k zásahu do něj, zda má tento zásah zákonný podklad, sleduje legitimní
cíl a je proporcionální.
U třetího kroku Ústavní soud narazil na otázku, zda má
předmětné omezení základního práva zákonný podklad. Tuto otázku posoudil již dříve v odstavcích 60 – 71 nálezu. Bylo by zřejmě vhodnější argumentaci
použít přímo v rámci pětistupňového testu, ale dejme tomu.
Ústavní soud
odkazuje na judikaturu ESLP a jeho požadavek, že omezení základního práva musí
být „prescribed by law“. Tím „law“ nemusí nutně být formálně
pojímaný zákon, ale i podzákonný právní předpis.
Je pravda, že při
zkoumání, zda je omezení základního práva v souladu s Úmluvou, je třeba
aplikovat „quality of law test“, který bude splněn, pokud
je předmětná úprava jasná, předvídatelná, dostupná a poskytuje dostatečné
záruky proti její svévolné aplikaci. Nemusí tedy jít formálně o zákon (ze
zhruba tuny příkladů viz např. S. a Marper proti Spojenému království, §
95).
Ústavní
soud ale narazil na problém, který si možná neuvědomil. Listina a Úmluva
stanoví co do souladu omezení základního práva se zákonem různě přísný
standard. Ten materiální štrasburský je skutečně co do formy
„volnější“. Listina ale stojí na přísnější výhradě formálního zákona jako
aktu parlamentu.
Důvodem je potřeba, aby omezení základních práv stanovoval
legitimitou vybavený parlament, meze základního práva by neměly podléhat pouze vůli exekutivy. Ostatně čl. 4 odst. 2 Listiny říká, že meze základních
práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem.
Ústavní
soud tak měl aplikovat přísnější standard Listiny, protože poskytuje větší
ochranu dotčeným základním právům.
Pro metodologii právní argumentace je proto důležité, že pokud Ústavní soud přistoupí k použití pětistupňového testu, měl by v jeho třetím kroku být přísnější než ESLP, a trvat na výhradě formálně pojímaného zákona.
Ústavní
soud však nepostupoval ve své argumentaci úplně jasně. Sice odcitoval Elišku
Wagnerovou a její slova z komentáře k Listině, ale nepřesně. Eliška Wagnerová
totiž sama v citovaném odstavci píše, že by se při omezování základních
práv podle Listiny měla uplatnit výhrada formálního zákona.
Díky zakomponování
štrasburského standardu si však Ústavní soud nastavil obecně
„volnější“ optiku a obě neslučitelné koncepce smísil, což dokazuje i
jeho závěr v § 76: „Žádoucí zákonnost (právnost) limitace
základního práva zde obsahově vychází z postulátů doktríny omezení základního
práva stanoveného zákonem („prescribed by law“) vyjádřené v čl. 4
Listiny.“ Ústavní soud pak po mém soudu příliš extenzivně
uplatnil judikatorní závěr z nálezu Pl. ÚS 5/2001 o popření smyslu sekundární
normotvorby, kdyby jakákoliv povinnost musela být stanovena přímo a výhradně
zákonem. Naopak zcela opomněl poměrně nedávnou judikaturu k tématu výhrady zákona. O tu se ve svém disentu opírá Kateřina Šimáčková, která upozorňuje, že „otázku,
zda máme nárok na placení dvou či tří týdnů v lázních, musí podle judikatury
Ústavního soudu řešit zákon [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 43/13 ze dne 25. 3. 2014
(77/2014 Sb.)], ale rozsah zásahu do tělesné integrity (vpravení cizí látky
jehlou do těla dítěte) ponecháme na ministerské vyhlášce (…)“. Ze všech
těchto důvodů mi argumentace Ústavního soudu, že omezení dotčených základních
práv je stanoveno zákonem v souladu s čl. 4 Listiny, nepřijde velmi přesvědčivá.
Zejména zmíněný mix standardů Úmluvy a Listiny je nejasný a může čtenáře mást.
Přísnější optika a přesněji aplikovaná metodologie by určitě odůvodnění nálezu
pozvedla na vyšší úroveň.
Mohu-li
přidat vlastní názor, napadená právní úprava podle mě nesplňuje požadavky přísněji chápaného třetího kroku „pětistupňáku“. Meze dotčených základních práv v § 46 zákona o
ochraně veřejného zdraví totiž zkrátka nevidím.
Opět souhlasím s Kateřinou
Šimáčkovou, která ve svém disentu napsala (§ 10 disentu): „Zákon
samotný dokonce nestanoví vůbec žádné meze rozhodování ministerstva
zdravotnictví, proti kterým nemocem povinné očkování stanoví (jako například,
že musí jít o nebezpečnou nakažlivou nemoc apod.
). Zákonodárce ponechal tedy
bez jakéhokoli stanovení podmínek plně v dispozici ministerstva, proti jakým
nemocem (žádné, jedné, devíti, nebo třeba patnácti) bude očkování povinné.
Samotný reálný rozsah zásahu do práva na nedotknutelnost osoby je tedy stanoven
až vyhláškou a nikoliv zákonem.“ V tom i já vidím porušení čl. 4
odst. 2 Listiny.
Je
navíc otázkou, jestli by daná úprava prošla i v materiálním quality of
law testu v řízení před ESLP.
Ten totiž běžně judikuje: “In matters affecting fundamental rights, it would be
contrary to the rule of law ‒one of the basic
principles of a democratic society enshrined in the Convention ‒for a legal discretion granted to the executive to be
expressed in terms of an unfettered power. Consequently, the law must indicate
with sufficient clarity the scope of any such discretion conferred on the
competent authorities and the manner of its exercise” (viz
např. Gillan a Quinton proti Spojenému království,
§ 77). Podle mého názoru by z výše uvedených důvodů neprošla, protože
ministerstvu zdravotnictví je v této věci svěřena diskrece, která je slovy
ESLP unfettered.
Mým cílem bylo věcně zkritizovat vybrané judikáty „třetího“ Ústavního
soudu a nejvýraznější nepřesnosti, kterých se doposud podle mého názoru
dopustil.
Všechny tři nálezy trpí tím, že v důsledku nesprávných
metodologických přístupů nejsou přesvědčivé.
Mám obecně pocit, že tato stránka
rozhodovací činnosti Ústavního soudu stále nepodléhá dostatečné kritice, a
proto jsem se pokusil v této oblasti „vykopnout“. Budu se těšit
na reakce v diskuzi!