Zkušenosti, jež se snaží vnuknout svým čtenářům a posluchačům v České republice, má především ze svých pobytů v Německu, Francii či z daleké Ameriky a Číny.
Nad výkřiky o alternativních maminkách, které dle jejích slov, jen chtějí mít právo rozhodovat, či spolurozhodovat o zdraví svých dětí, však kroutí nechápavě hlavou.
Stejně jako nad podáváním cukrové vaty k obědu v některých školních jídelnách.
Margit Slimáková je optimistka a věří, že věci se hýbou správným směrem.
Vaší specializací je výživa. Nutriční poradce však nejste. Čím se konkrétně zabýváte?
Výživou jsem se začala zabývat před dvaceti pěti lety. Studovala jsem střední zdravotnickou školu, pak farmaceutickou fakultu. Při studiu jsem přišla na to, že farmakoterapie je úžasná, ovšem může mít spoustu nežádoucích účinků a že prevence je stokrát důležitější. Začala jsem se zajímat o podporu zdraví a výživu, která v tomto zaujímá první místo.
V té době tu však nebyla možnost studovat něco jako zdravou výživu. Privátně jsem proto studovala z literatury a z různých kurzů. Hned po škole jsem měla plán pokračovat v rámci postgraduálního studia. V tu dobu jsem potkala pana doktora Jonáše (pozn. red.
– doktor Josef Jonáš), který, když slyšel, jak neustále každému nutím myšlenku zdravého stravování, nabídl mi pozici výživového poradce, kde jsem setrvala čtyři roky. Byl to právě on, kdo vymyslel pojem „výživový poradce“. Postgraduál jsem proto dodělávala externě.
Kvůli manželově práci jsme však odjeli do zahraničí, nejdříve Německo a pak Čína, odkud jsem dálkově dostudovala v USA, protože tento obor byl v obou zemích zcela běžný a výživa u nich hrála velkou roli.
Kdy jste se vrátili do Čech?
Před čtyřmi lety. To jsem jen koukala na široké spektrum výživových poradců. Obor je neuvěřitelně populární. Já se mezi poradce již neřadím. Mám nyní úplně jiné vzdělání, jiný způsob práce a věnuji se zcela něčemu jinému. Primárně se totiž nezaměřuji na soukromé poradenství.
Myslím si, že zdravá strava je nesmírně jednoduchá a člověk dle mého názoru, nepotřebuje poradce. Jde o uvědomění si toho, že bychom měli jíst kvalitní, čerstvé potraviny. Snažím se spíše o jakousi osvětu. Mám tři webové stránky, které prezentují fakta srovnatelná s weby nezávislých kolegů ze zahraničí.
Poslední dva roky jsem navíc garantem projektu „Skutečně zdravá škola“, kde je prioritou změnit a zlepšit výživu ve školách. Toto je velká část mé práce.
A také hodně diskutované téma v posledních letech. Stravování, nejen ve školních jídelnách, celková výživa dětí, není taková, jaká by měla být.
Iniciativa z naší strany je velmi široká. Vznikla na podněty rodičů, kteří byli velmi nespokojení. Od automatů na přeslazené nápoje až po čokoládové tyčinky a další cukrovinky. V některých stravovacích zařízeních dokonce dávali dětem k obědu právě cukrovou vatu. Což je hrůzné, ale podle současných pravidel možné.
Školní jídelny se řídí podle určeného spotřebního koše, který by měl korigovat jednotlivé složky stravy. Přísun sacharidů, bílkovin…, aby fungovala jakási rovnováha. Toto se neděje?
To je právě ten problém, neděje. My o tom víme. Spotřební koš je více jak čtvrt století starý. Vůbec nereflektuje potřeby dnešní doby a zdravotní stav dětí. Neodráží změny, které nastaly na potravinářském trhu. V době, kdy vznikl, se vařilo všechno z potravin, nebyly prášky ani všemožná dochucovadla, glutamáty… Tudíž tyto položky se v něm vůbec neřeší.
Má jen kategorie potravin, kde mléko je brané jako super zdravá esenciální potravina a přitom dnes již víme, že tomu tak vůbec není. Obiloviny jsou v kategorii brambory… V některých věkových kategoriích je asi dva a půl krát více masa pro děti, než mají v Německu a dalších vyspělých evropských zemích. Trvám na tom, že je potřeba zásadní aktualizace.
Už víte, jak na ni?
Máme několik cílů. Jeden z nich je právě změna spotřebního koše. Vyvinuli jsme snahu, kontaktovali ministerstva a konkrétní ministry. Nejdřív nám vše sice odkývali, že jsou nápadu naklonění, jenže realizace pokulhává.
Druhá věc je, aby stát zaktualizoval potravinovou pyramidu, která je snad ještě zastaralejší než spotřební koš a opět neodpovídá dnešním potřebám. Hlavně, co se týče nadmíry sacharidů. Já sama vytvořila „zdravý talíř“, který vychází z amerických doporučení. Třetí věc, na které pracujeme, je pomoci školám okamžitě. Do doby, než dojde ke změnám ze strany státu.
Proto jsme přivezli z Británie program Food for life, který tam již běží na pěti tisících školách. Není o to jen o metodice jídla. Jde i to, jak vypadá jídelna, jak paní kuchařky komunikují s dětmi a rodiči, odkud vozí potraviny, zda jsou sezonní, jestli děti ví, co jí, co se učí v hodinách o výživě, jak vypadá školní zahrada, jestli je jedlá.
Je to propracovaný detailní plán pro celou komunitu. Propojení jídelny, kuchařek, učitelů, dětí, rodičů, místních komunit, zastupitelů, pekařů, farmářů…
Nepokulhává realizace především z finančních důvodů? To, co popisujete je zcela zásadní převrat, který by stál mnoho peněz.
Částečně. Ono se dá zdravě vařit i z peněz, které mají nyní. Je pravda, že paní kuchařky, které mají zájem vařit lépe a zdravěji, to mají těžší. Tímto programem podpoříme i místní zemědělství, ekologii.
Kdyby jídelny, kterých máme v republice osm tisíc, začaly odebírat od našich dodavatelů, pěstitelů, chovatelů, my jim tím pomůžeme, region bude prosperovat, což má vliv též na finální cenu, která by byla mnohem přívětivější.
Máte zjištěno, zda by se dalo využít podpory státu například z hlediska dotací?
To jsou věci, které trvají měsíce, někdy roky. Navíc ministerstvo školství a zdravotnictví to zatím odmítají. Ministerstvo zemědělství, pro změnu, na naše podněty prozatím nereaguje. Naopak se nám aspoň podařilo navázat vztah s ministerstvem životního prostředí, které se tváří, že to chápe a podporuje nás.
Není to z jejich strany trochu krátkozraký pohled na věc? Zlepšením životního stylu by se snížily státu náklady na léčbu onemocnění, jako vysoký krevní tlak a cukrovka, což by velmi ulevilo státnímu rozpočtu.
Změna by pro stát byla rozhodně přínosem. Pozitiva, která tento program přináší, jsou bez diskuse. Dokonce na to minule upozornila Světová zdravotnická organizace. Zdravotní stav českých dětí a celkově české populace je špatný.
O to víc člověk nechápe, že školní prostředí toto podporuje. Děti, které půl dne jí bramborové lupínky a čokoládové tyčinky, pak oběd zkrátka jíst nebudou. Školní jídelny jsou státním vzdělávacím zařízením a měly by jít příkladem.
Ne se vymlouvat a očekávat, že když najednou mrkev nahradí sladkosti, budou děti štěstím bez sebe.
V této souvislosti se hovoří o neblahém vlivu reklamy…
Stravování je součást výchovy. To je potřeba si uvědomit. Rodiče musíme podpořit, aby se prodej sladkostí omezil. Oni nemůžou, respektive je těžké přestat dávat dítěti peníze a udělat z něj vyčleněného jedince. V tomhle stát udělal obrovskou chybu. On totiž tyto věci může regulovat. Psychologové po tom volají několik let a upozorňují na to.
Jenže, na jednu stranu to vypadá, že jsou za ty roky vybudované určité vztahy mezi prodejci a mocí výkonnou, a proto se do jakýchkoliv opatření nikomu nechce. Na druhou stranu velmi zesiluje tlak, jak od nezávislých odborníků, tak od médií. Zvyšuje se počet významných lidí, jak je Jamie Oliver, či Michelle Obamová, kteří na situaci poukazují.
Já jsem si jistá, že tento trend je nezvratitelný.
Mnoho dětí si do školních zařízení přinese určité stravovací návyky z domova.
Určitě je tu velká část rodin, které zdravou výživu neřeší. Přibývá ovšem rodin, které to dělají dobře. Ti se ozývají. Je bychom měli podpořit. Ne vycházet vstříc těm, kteří to nedělají. Problém je oboustranný.
Máte rodiny, které od narození dítěte pracují na tom, aby se stravovalo správně, dávají mu zeleninu, luštěniny, podávají mu neslazené nápoje. Pak začne chodit do školky či školy, kde mu dávají jen slazené nápoje.
Hromada rodičů s tím má potíže a musí písemně dokládat, že vyžadují, aby jejich dítě dostávalo vodu z kohoutku.
Celkově se zvyšuje i počet různých autoimunitních onemocnění u dětí. Má na to vliv také kvalita stravování?
Zcela jednoznačně. Stav a progrese mnoha autoimunitních onemocnění souvisí s životním prostředím a stravou. Druhů těchto onemocnění jsou desítky, mají různé názvy a postihují různé orgány.
Mají ovšem jedno společné: zánětlivé prostředí v organismu. Na zánětu se pak podílí nadbytek cukrů, levných rostlinných olejů a pesticidy též to riziko zvyšují.
Z toho důvodu preventivně působí hlavně kvalitní strava.
Když se vrátíme k obměně spotřebního koše, vy máte představu, jak by měl vypadat, aby odrážel životní styl populace, včetně dětí jedenadvacátého století?
Není problém vycházet z Německa, které se řídí tzv. DACH doporučení, která jsou dělaná tak, že je můžeme přebrat či modifikovat. Velkou roli zde hrají především bílkoviny. Celková spotřeba masa je v Čechách totiž nadprůměrná, až obrovská. Je to neuvěřitelné. Navíc se hodnotí pouze kvantita, nikoli kvalita. Pro příklad; ryba v podobě smažených rybích prstů není vůbec ryba.
My lpíme na tom, aby se do toho zavedla i kontrola kvality parametrů potravin, jako je ochucení, z jaké vzdálenosti se potraviny dováží a celkově se vzala víc v potaz ekologická stránka věci. Paní kuchařky, které působí v jídelnách, byly kdysi naučené vařit z polotovarů, protože to bylo moderní.
Vařit zdravě je nikdo nenaučil, proto je potřeba podporovat je při zavádění nových zdravých receptur.
Mluvila jste o tom, že hodláte vycházet z amerických doporučení. To mě trošku zaráží vzhledem k tomu, jak na tom USA z hlediska obezity je.
Oni mají obrovské problémy, to je pravda. Jenže si toho jsou vědomi a začali s tím rychle něco dělat. Federální zákaz prodeje slazených nápojů ve školách, například, byl spuštěn dva roky zpátky.
Hodně na změně pracuje, jak jsem již zmínila, Michelle Obamová. Předtím měli tu výživu opravdu strašidelnou. U nás tyto věci pro změnu stagnují dlouhodobě a země, které nás v pokroku neměly předbíhat, tak to dělají.
Stát by měl pracovat na podpoře legislativních změn a praktické stránce věci.
Není to i o tom, že má spousta rodin pocit, že pokud se budou stravovat zdravě, zatíží to jejich měsíční rozpočet?
Je potřeba objasnit několik věcí. Málokdo si uvědomuje, že kvalitní potraviny více zasytí, protože obsahují živiny. Což člověk zjistí, až když to zkusí.
Většina lidí si však představí prodejnu zdravé výživy, kde najdete v regálech speciality za ceny, ze kterých vám opravdu přechází zrak. Zdravé stravování je především změna životního stylu a nakupování.
Já nechodím každý den do supermarketu. V pondělí si koupím na farmářském trhu kváskový chléb a vydrží mi celý týden.
Farmářské trhy jsou též novodobým trendem, který je na vzestupu. Jaký máte názor na jejich nabídku?
Je to na provozovateli, který by si to měl hlídat. Zákazník si musí svého výrobce vychovat. Když jdu na trhy, sleduji informace o tom, odkud je zboží a další doplňující informace by mi prodejce měl být schopen sdělit. Pokud chodíte pravidelně, získáte přehled.
Další věc, kterou ve svých příspěvcích hodně zmiňujete, se týká nastavení zdravotního systému a přístupu k alternativním způsobům léčení. Vy se k němu stavíte kladně?
Jednoznačně. U nás, a v dalších vyspělých zemích, je velký kus problému v nastavení zdravotní péče. Ani lékaři, již jsou do toho hození, za to nemohou. Systém zdravotní péče je nastavený, aby se během studia učili najít nemocného člověka a léčit ho léky, farmakoterapií. Oni toho umí a systém jim to umožňuje.
Minule jsem v jakémsi rozhovoru s lékařem vyčetla, že za mluvení s pacientem mu pojišťovna nezaplatí. Jenže pacienti rozmluvu čím dál víc vyžadují. Jestliže jim lékař není schopný tuto část poskytnout, nahání je tím do rukou „alternativců“. Máme tisíce až desetitisíce léčitelů a poradců, kteří dialog nabízejí.
Mnozí z nich jistě vědí, co dělají, na druhou stranu jsou mezi nimi určitě lidé, kteří by to neměli dělat a nelíbí se mi to. Na prvním místě vidím chybu státu, že umožňuje, aby tyto věci nebyly nijak regulované. Jediné, co dělá, že kritizuje, jací jsou to šarlatáni, místo toho, aby nastavil podmínky, ve kterých by měli existovat.
Máme tu homeopatické školy, jejichž podmínkou je, aby jejich studenti nejdřív udělali rok, či dva zdravotnické minimum. To jsou lidé, kteří to umí, a my bychom si jich měli vážit, že zaplňují to, co systém neumí.
Mně osobně by se velmi líbilo, kdyby tuto službu mohli nabízet sestřičky, jelikož mají více času s pacienty komunikovat a bylo by to pro ně zpestření, které by vneslo další smysl do jejich práce.
Vyvinuli jste ohledně této problematiky též nějakou iniciativu?
Určitě je to jedno z témat, kterému se chci věnovat. Několikrát jsem o tom psala a vyjadřovala se k těmto myšlenkám. Jsem v kontaktu s jednou z nejkvalitnějších homeopatických škol, která tohle dělá a chtěla by to řešit systematicky.
Pokud byste měla na závěr říci body, na které se máte v plánu zaměřit v příštím roce, jaké by to byly?
Jedna z hlavních věcí je zapojit další školy do zdravého stravování. V současnosti jich máme osmdesát. Budeme dále tlačit na legislativní změny a spolupráci mezi jednotlivými složkami.
Já osobně chci pokračovat ve svých projektech, přednáškách, psaní blogů, jež mně naplňuje díky okamžité interakci.
Jsem nadšená, protože si myslím, že je úžasné, že se do těchto projektů zapojuje čím dál více lidí a rodičů, které musíme podpořit všemi deseti, a já za to hodlám nadále bojovat.
Andrea Grubnerová
90’ ČT24: Jak se stravují čeští školáci — Česká televize
SK: „Pamlsková vyhláška se mění. Je to podle Vás dobře?“
Margit Slimáková: „Je dobře, že se mění, ale úplně špatným směrem. Namísto ulehčení přípravy čerstvých svačinek se zvyšují limity na hotové pečivo a více cukru do nápojů.“
Ondřej: „Proč nejsou vedeny preventivní kampaně proti obezitě dětí především na rodiče? Nikde jsem zatím žádnou nezaznamenal. Pokud jsou vedeny, asi nedostatečně.“
Margit Slimáková: „Na rodiče se neustále apeluje, aby zdravě stravovali své dítě, prodejem sladkostí ve školách a odměňováním sladkostmi ve školkách stát zdravě stravující rodiče podráží.“
Ondřej: „Špatně a nezdravě se stravují i neobézní děti. Jen mají to štěstí v genetických predispozicích, že prostě nejsou obézní a nemají nadváhu. Jak chcete měřit konkrétní výsledky za zdravý životní styl?“
Margit Slimáková: „Není třeba nic měřit. Nezdravosti poškozují obézní i štíhlé děti, jen u každých se to může projevit jinak.“
Petra: „Není to spíš než o restrikci o vzdělání dětí ohledně zdravé stravy, kvalitní nabídce zdravých jídel, zároveň cenově dostupných a chutných? Žádná vyhláška ani zákaz přece nenaučí dítě milovat čočku, pokud nebude dobře připravena.“
Margit Slimáková: „Problém je komplexní a je třeba jej komplexně řešit. Výchovu ke zdraví doma a výuku ke zdraví ve školách podráží současný prodej nezdravosti ve školách.“
Ondřej: „Kde je hranice, za kterou mohou státní represe za životní styl pomoci k nemocem jako např. dětská bulimie nebo anorexie? Jak správně obézním dětem a dětem s nadváhou komunikovat zdravé stravování?“
Margit Slimáková: „Správným příkladem, nadšením, nabídkou kvalitních a chutných potravin. Pamlsková vyhláška nezakazuje existenci nezdravosti, pouze výchovně omezuje jejich nabídku v edukačních zařízeních.“
Jindra: „Dejte do jídelen něco, co chutná jako smažák a hranolky a přitom je to zdravé- a děti po tom sáhnou dobrovolně i bez vyhlášek. V čem je problém? Máme 21. století, vyrobit se to snad dá?“
Margit Slimáková: „Vaření ve školních jídelnách je řízeno jinou vyhláškou, tzv. spotřebním košem, který dlouhodobě kritizuji. Také potřebuje aktualizaci.“
Olda: „Vážená paní, velmi oceňuji Vaši snahu zlepšit stravovací návyky dnešních školáků a mám k tomu tyto poznámky:1. bez aktivní účasti rodičů je to boj s větrnými mlýny 2. sestavování jídelníčků výživovými poradci 3.samotná vyhláška nic nevyřeší.“
Margit Slimáková: „Děkuji a souhlasím. Omezení prodeje nezdravosti ve školách je součástí komplexního řešení, jako je třeba výuka, která už nyní ve školách se má také realizovat.“
Pavel: „Dobrý večer,je reálné očekávat,že zákazem prodeje nezdravých potravin ve škole děti automaticky začnou jíst ty zdravé?Pokud nebude školník kontrolovat batohy,tak si chipsy a colu koupí cestou do školy.Není spíš problém s chutí těch „zdravých“ potravin?“
Margit Slimáková: „Automaticky určitě ne, je to komplexní problém, který je třeba komplexně řešit. Tedy od výchovy doma, vzdělávání ve školách, tak také tou nabídkou.
Současný stav, že kdybychom tlačili na rodiče, aby učili děti zdravě jíst, ve školách jsme je něco učili, na chodbách jsme jim prodávali opak, nás zesměšňoval. Podrážel nohy těm, kteří se snažili. To omezení, tedy regulace měla smysl.
Můžeme se bavit o tom, jaká byla ta regulace, zda byla správná, jestli šla udělat lépe, ale spíš opačným směrem, aby podpořila přípravu čerstvých svačinek (obložené housky, tvarohy), ne aby se povolovaly limity pro přeprodej sladkých věcí.“
Jan Mudra: „Když se objevila pamlsková vyhláška, následovala řada reakcí na téma, že požadované parametry nesplňuje prakticky nic, co je v ČR na trhu k dispozici. Do jaké míry je to pravda a jak mohli její autoři udělat takovou chybu? Neví, co je v obchodech?“
Margit Slimáková: „Autoři, odborníci, zdravotníci nevycházeli z nabídky obchodů, ale z doporučení Světové zdravotnické organizace, co by potraviny měly obsahovat, abychom měli podporovat jejich konzumaci.
Tady nejde o regulaci všech potravin na světě, ale o regulaci potravin, které chceme doporučovat dětem. Oni vycházeli z tohoto.
Tam je na místě, ne aby se lékaři přizpůsobovali tomu, co potravinářský průmysl nabízí, ale potravinářský průmysl by se měl přizpůsobovat tomu, co lékaři doporučují. Takže my to máme trošku obrácené.“
Ondřej: „Lze vůbec v jednom z nejvíce obézních národů očekávat hubené děti, které se stravují převážně zdravě? Jaký smysl mají regulace prodeje ve školách? Nebo si snad někdo myslí, že se obézní děti najednou začnou zdravě stravovat i doma, navzdory rodičům?“
Margit Slimáková: „Podporujeme minimálně děti, které už se doma zdravě stravují. A nezdravě se stravující děti doma možná dostanou šanci vyzkoušet i něco nového.“
Stanislav: „Ať tak či tak, škola je škola a ne nějaká tržnice nebo obchodní centrum. A proto sem nepatří ani bufety, ani automaty. Svačiny by si měl každý brát s sebou z domu, zdravé, rodiči kontrolované. Jedině školní jídelny mají smysl. Nebo máte jiný názor? Jaký?“
Margit Slimáková: „Děkuji, moc děkuji. Úžasný názor. Myslím si přesně to stejné. Tohle by byl ten ideální stav. Chápu, že jsou rodiče, kteří to nezvládají.
Kdyby funkci přebraly školní jídelny a připravovaly čerstvé svačinky, nic přeprodávaného, nic hotového, tak by mi to nevadilo. Nejlepší by bylo, kdyby rodiče připravovali dětem čerstvé, zdravé, kvalitní svačinky.
Bude to to nejkvalitnější, odpovídat jejich dětem, jejich zdraví a potřebám, protože rodiče je znají nejlépe.“
Michal H.: „Strava je jedna věc, ale co pohyb? Stále častěji se jako tenista setkávám s tím, že by dítě chtělo sportovat, ale nemá s kým. Rodiče pracují a kamarádi hrají na konzolích. Častěji vidíme prázdná hřiště či kurty o prázdninách. Není to už prohraná bitva?“
Margit Slimáková: „Určitě ne, není jiná cesta než se snažit. A s významem sportu, resp. pohybu s vámi samozřejmě souhlasím.“
David: „Uvažujete rozšířit vyhlášku také do nemocnic, na vysoké školy a podobně? Bohužel typický český bufet obsahuje opravdu strašné věci. Je problém v rychlém občerstvení koupit něco solidního, bez cukru, ovoce, šunku, kde je maso. Pak nemáme být všichni tlustí“
Margit Slimáková: „V zahraničí už některé nemocnice takto zkoušely nabízet přednostně zdravé potraviny. Já tyto snahy jenom chválím.“
Jan Chlubna: „Vážení, odkud se berou ty hlasy požadující, aby škola, která má mládež vychovávat obecně dobrým směrem, na poli stravování zavřela oči? Měly by snad školy zrušit tělocvik, protože děti radši ťukají do telefonu? Nakonec proč by děti nemohly u školy kouřit?“
Margit Slimáková: „Bezva názor. Děkuji!“
- GF: „Daří se v ČR v současnosti bojovat s dětskou obezitou?“
- Margit Slimáková: „Nedaří.“
- DIS: „Jaký by měl být správný jídelníček školáka a co by měl správně pít za nealco školák?“
Margit Slimáková: „Zdravou výživu dětí i dospělých najdete detailně vysvětlenou na mých webových stránkách (www.margit.cz).“
Kamila: „Poraďte prosím, jak naučit děti pít vodu a neslazený čaj, když první jejich pití je poměrně sladce chutnající mateřské mléko a druhé pití ovocná štávička ředěná kojeneckou vodou 1:1. Neslazené pití prostě odmítaly.“
Margit Slimáková: „Vlastním příkladem, ne nabízením něčeho jiného. Malé děti si samy sladké nekoupí.“
Jana: „Držím palce v boji. Pan ředitel školy je zřejmě mimo. Nikdy jsem neměla problém udělat svačinu synovi do školy a manželovi do práce. A to vstávám ve čtyři ráno.“
Margit Slimáková: „Moc děkuji.“
Petr Nový: „Dobrý večer, pamlsková vyhláška platí delší dobu než jeden rok. Její smysl je snížení obezity, můžete mi říct statistické výsledky BMI indexu dětí před a po změně pamlskové vyhlášky? Myslím si, že obezita stále narůstá… chyba bude asi někde jinde….“
Margit Slimáková: „Po necelém roce není možné vyhodnocovat výskyt obezity.“
helena: „připravuji synovi zdravé svačiny včetně zeleniny,nemá tendenci pít sladké nápoje-ale školní jídelna vaří tak nedobré obědy(ale v normách),že žáci mají hlad a pak si jdou koupit něco nezdravého.veškerá snaha jde vniveč,diskuze s vedením nepomohla.co s tím?“
Margit Slimáková: „Podpořte naši petici, kde požadujeme zlepšení vaření ve školních jídelnách. Najdete ji na https://e-petice.cz.“
?: „Hovoříte o tom, že prodej nezdravosti prodraží prodej ve školách. K čemu to je, když si děti mohou koupit všechno mimo školu? Jsou snad děti tak hloupé, že neuvažují tržně, jako úředníci?“
Margit Slimáková: „Příležitost dělá zloděje. Čím více je obklopujeme sladkostmi, tím více je budou jíst.“
Lenka Kuběnová: „Pokud škola nepostaví předmět – výchova ke zdraví a tělesná výchova do stejné úrovně jako český jazyk a matematiku, nikdy nedojde ke zdravému životnímu stylu ze strany dětí. Tento pokyn musí přijít z ministerstva. Děkuji“
Margit Slimáková: „Myslím si, že výchova ke zdraví je mezioborová a není třeba nijak významně vyzdvihovat jeden předmět.“
Jaromír Krpálek: „Jsme nezisková organizace, která provozuje již 3 roky zdravé svačinky do škol www.esvacinky.cz a na pamlskovou vyhlášku jsme se přizbůsobili hned po jejím zavedení. Máme 9 bufetů ve školách v Pardubicích a děti s naší nabídkou jsou spokojeny.“
Margit Slimáková: „Skvělé, děkuji. Jste skvělý příklad, že to jde.“
Učitelka: „Jako učitelka dnes a denne vidím, jakou skladbu svačin děti nosí do školy. Především je nutné začít v rodině, pamlsková vyhláška to nevyřeší. V mé třídě o mléko do škol mají zájem 2 děti. Děti přichází do školy bez snídaně, protože rodiče nestíhají.“
Margit Slimáková: „Je třeba řešit komplexně, ze všech stran.“
PharmDr. Margit Slimáková
Oľga Pietruchová je významná slovenská lidskoprávní aktivistka a někdejší ředitelka Odboru rodové rovnosti při Ministerstvu práce.
V rozhovoru pro Novinky popisuje, jak se přes vánoční svátky doma vyléčila z covidu-19 mimo jiné za pomocí antiparazitika ivermektin. Ten přitom velká část lékařských kapacit odmítá pacientům nasadit.
„Člověk nemá co ztratit, zabralo to druhý den,” říká Pietruchová.
Pietruchové začalo být zle přes vánoční svátky. Z obavy z nákazy koronaviru si zašla na antigenní test, který jí ukázal negativní výsledek, což ji uklidnilo. Jenže poté jí vyskočila teplota.Po pár dnech bylo jasné, že to není chřipka, protože chřipka za pár dní odezní.
Tady to byla velká únava, bolesti kostí, nemohoucnost a nechuť k jídlu,“ popisuje. Když teplota neustupovala, poradil jí manžel Juraj Mesík, aby vyzkoušela pomocnou léčbu navrhovanou aliancí amerických lékařů FLCCC.
„Můj manžel je vystudovaný lékař a on podle těch zahraničních protokolů z Ameriky mi doporučil vysoké dávky céčka, déčka, béčka, zinku, aspirinu a dvě dávky ivermektinu,“ říká Pietruchová.
V období Vánoc nebyl ivermektin určený pro lidi na slovenském trhu dostupný. Manžel jí proto sehnal ivermektin určený pro zvířata, což například americký Úřad pro kontrolu léčiv (FDA) nedoporučuje. Lék, který použila, byl určený pro koně.
Dávkování dodržovala podle doporučení protokolu FLCCC, to znamená 0.2 mg na jeden kilogram váhy. Zlepšení zdravotního stavu podle svých slov pocítila hned druhý den. „Klesla mi teplota, stoupla saturace a už to šlo lepším směrem,“ vysvětluje.
Po týdnu od požívání ivermektinu zašla ke své lékařce pro test na protilátky, ze kterého vyplynulo, že covid opravdu prodělala. Podle Pietruchové nemají lidé s ivermektinem co ztratit, protože domácí léčba covidu-19 fakticky neexistuje. „Pošlou vás domů a pomozte si sami. A pak, když jste polomrtví, tak si zavolejte záchranku,“ stěžuje si.
Žádné vedlejší účinky nezaznamenala. „Neměla jsem absolutně žádné obavy, protože vím, že to je čtyřicet let odzkoušený lék, který berou miliardy lidí na světě a vedlejší účinky při správném dávkování vlastně nejsou.“ http://bit.ly/ProKone
Tak si to shrňme testování nefunguje, žádné léky pro terapii běžných lidí nemáme, očkovat nestíháme, ale levný, bezpečný lék, který zabírá za pár hodin a šlo by okamžitě používat bude česká vláda, Ministerstvo zdravotnictví České republiky a Státní ústav pro kontrolu léčiv ignorovat, někteří experti kritizovat – to vše za situace, kdy drahý, rizikový a neefektivní Remdesivit jsme urychleně bez dostatku studií nakupovali.
Výživa ve školách – co je nového? – PharmDr. Margit Slimáková
Propagaci lepšího jídla ve školách se věnuji už pár let. Opakovaně se mě ptáte, jak výživu ve školkách a školách zlepšit, a co se v posledních letech změnilo. Především díky tlaku rodičů a médií už došlo k určitému zlepšení, ale přesto by šlo ve školkách a školách jíst ještě mnohem lépe.
Výživa ve školách se dnes k dětem dostává dvěma způsoby. První z nich je tzv. doplňkový prodej, který je zpravidla nabízen ve školních bufetech a automatech. Druhou cestou jsou obědy vařené ve školních jídelnách.
Prodeje v bufetech a automatech běželi pár let od revoluce bez jakéhokoliv omezení a nyní je jen omezeně reguluje Pamlsková vyhláška.
Vaření ve školních jídelnách se dodnes řídí vyhláškou, která je stará víc než čtvrt století.
Školní jídelny
Ve školních jídelnách musí kuchařky vařit podle prehistorické, nelogické a překomplikované vyhlášky. Její základ je v rozdělení potravin do deseti skupin. Samostatnou skupinu tvoří třeba cukr, mléko, brambory a mléčné produkty. V každé skupině je pak předepsaný počet gramů potravin podle věku dítěte.
U většiny skupin je nově i prostor k částečné úpravě, dolní limit u cukru byl nedávno zrušen. I přesto jsou na některých školách kuchařky napadány, že dávají cukru pod limit. Do spotřeby se navíc počítá jen cukr sypaný v kuchyni z cukřenky. Nezapočítává se cukr, který už obsahují hotové produkty typu mléčných dezertů nebo pečiva.
Vyhláška také vůbec neřeší kvalitu potravin a obsažená aditiva, a tak je stále možné dochucovat stravu dětí umělými sladidly anebo zvýrazňovači chuti.
Jídelny, které chtějí nabízet zdravější stravu, mají naštěstí nově možnost vařit podle pravidel programu Zdravá školní jídelna.
Program nabízí praktická doporučení, recepty a jídelníčky, jak v rámci povinné vyhlášky vařit co nejzdravěji.
Je organizován Státním zdravotním ústavem a garantován ministerstvem zdravotnictví, je bezplatný, praktický a jeho doporučení vycházejí z aktuálních výživových znalostí.
Jenže není povinný pro všechny – na rozdíl od vyhlášky, jejíž pravidla žádné chutné a zdravé jídlo nezaručují. Zdraví prospěšný program je pouze dobrovolný.
Zárukou plošného zdravého vaření je proto systémová změna, posun od vyhlášky k aktuálním doporučením, jaká předává program Zdravá školní jídelna anebo k systému nabídky normovaných vzorových receptů, jaký funguje na Slovensku, popřípadě ke kombinaci programu s recepty.
Bufety a automaty
Se školními automaty se v devadesátých letech minulého století dostaly do školy nezdravé výrobky, aniž by si toho stát a jeho instituce či lékaři nějak zvlášť všímali. Na problém upozornili rodiče, nezávislí odborníci a média.
Ministerstvo školství ještě pod vedením Kateřiny Valachové správně zareagovalo a dalo podnět k regulaci. V rámci ministerstva zdravotnictví vznikla odborná komise, která připravila vyhlášku. Je ale škoda, že k její tvorbě nebyli přizvání nezávislí odborníci.
Výsledkem tak byla vyhláška, které je zbytečně komplikovaná, nepraktická a omezuje pouze ty nejhorší nezdravosti. Po nástupu ministra Plagy na ministerstvo školství se stav ještě zhoršil. Z ministerstva padl návrh vyhlášku zcela zrušit a vrátit nezdravosti do škol, a to ještě v době zkušebního běhu vyhlášky.
Poté ministerstvo ustoupilo a vyhlášku nechalo pouze aktualizovat. Jenže opět bez nezávislých odborníků a směrem, který prosazovalyzájmové skupiny. Došlo tak například k navýšení dovoleného cukru.
Vyjádření lékařů z think tanku Globopol k aktualizaci:
„Předkládaný návrh aktualizace vyhlášky považujeme za nevhodný a doporučujeme jeho zamítnutí.
Původní vyhláška měla být doplněna metodikou s praktickými tipy na vhodný sortiment a zdravé svačiny, po které bylo od začátku voláno, protože z čísel se nikdo nenají.
Místo toho byl předložen návrh s upravenými číselnými limity ve prospěch výrobců a v neprospěch zdraví školáků, který vrací do školních automatů a bufetů více cukru.
Po medializaci a rozjetí petice bylo Globopolu nabídnuto zúčastnit se připomínkového řízení. Neproběhlo žádné přímé jednání. Všechny naše písemné připomínky byly zamítnuty a náš návrh aktualizace ignorován.
Zde najdete detailnější vysvětlení, které změny aktualizace prosadila, naše zhodnocení aktualizace a náš vlastní návrh, který podporuje a usnadňuje přípravu čerstvých svačinek ze skutečných potravin a omezuje vysoce průmyslově upravované produkty.“
Odměňování sladkostmi
Dalším nešvarem některých pedagogů je odměňování sladkostmi. Jsou školky, kde děti dostávají bonbon za to, že přišly, že spaly, že jedly nebo že poslouchaly.
Budování zlozvyku očekávat sladkost jako odměnu je samozřejmě špatné, nepochopitelné a bylo podnětem k přípravě odborného vyjádření lékařů, které je volně dostupné na webu Globopolu a určené k použití při komunikaci se školkou, školou a učiteli:
„Jako lékaři denně v ordinacích vidíme důsledky nezdravé výživy, proto nám vadí, že k tomuto trendu již od dětství přispívají i vzdělávací zařízení. Od rodičů víme, že jsou děti v mnoha školkách a školách stále běžně a pravidelně odměňovány sladkostmi. Nedoporučujeme cukr takto podávat z následujících důvodů…“
Jak výživu ve školkách a školách zlepšit?
Řešení jsou snadná. Mnohem víc než o výživové dilema jde o zasekanost systému a myšlení, sílu zájmových skupin a moc těch, kterým stav z nejrůznějších důvodů vyhovuje. Co doporučuji?
- V doplňkovém prodeji dovolit pouze svačinky ze skutečných potravin namísto prodeje průmyslově zpracovaných potravinářských produktů. Návrh takové vyhlášky je hotov a ministerstvo školství ho může okamžitě přebrat.
- Doporučit všem školním jídelnám vstup do programu Státního zdravotního ústavu Zdravá školní jídelna. Program garantuje a doporučuje ministerstvo zdravotnictví. Problém je, že program zcela ignoruje ministerstvo školství, které školy metodicky řídí.
- Dotáhnout program Zdravá školní jídelna do podoby, ve které může nahradit vyhlášku o spotřebním koši. To je práce zejména pro vedoucí programu Státního zdravotního ústavu, k její realizaci je ale nezbytný zájem ze stran ministerstev školství a zdravotnictví.
Ekonomické souvislosti – kde se ztrácí peníze
Podle studie MZ ČR, vedené prof. Ruprichech ze Státního zdravotního ústavu např. rodiče v Česku ročně zaplatí 2,5 miliardy korun za školní obědy (pro skupinu dětí 7-10 roků). Jeden školní oběd stojí v rozmezí 16 až 32 Kč, průměrně asi 24 Kč. Běžný plat zaměstnance školní jídelny je asi 13 000 Kč.
Ve studii, která sledovala, co skutečně žáci dostávají na talíři, zjistil, že největším problémem jsou malé porce.
Nejde přitom ani tak o to, že by děti byly nutně hladové, ale jde o zásadní rozpor mezi tím, co by měly dostat, resp. co je nakoupeno a co dostanou na talíři.
Podle výsledků výjimečného a rozsáhlého sledování je ztráta mezi nákupem a talířem až 17 % potravin, v penězích to dělá až 420 milionů za “zmizelé” potraviny ročně.
Obědy zdarma jsou populismus, míní expertka. Zhorší se kvalita, naroste plýtvání
ČSSD dál věří v obědy zdarma pro všechny děti ve školkách a na 1. stupních základních škol. Na pondělním jednání vlády se však její návrh, pod který jsou podepsáni Kateřina Valachová či Jan Hamáček, ze strany ANO s pochopením nesetkal a Hamáček žádá koaliční schůzku na toto téma.
Na vládě ale neuspěl ani protinávrh ministra školství Roberta Plagy (za ANO), který by obědy zdarma „objednal“ pouze dětem, na něž jejich rodiče čerpají příspěvky.
Jde o cca 170 tisíc dětí z rodin, jejichž příjmy jsou nižší než 2,7 násobek životního minima, na jehož zvýšení se ostatně ANO a ČSSD také neshodnou.
I Plagova verze se setkala s kritikou – a to přímo od premiéra Andreje Babiše za příliš velké výdaje, které jsou spjaté s náklady na administrativu při posuzování, kdo by na oběd zdarma nárok měl a kdo ne.
Expertka: Velká část dětí se nestravuje nejlépe
Zřídit plošně obědy pro školáky zdarma? Podle výživové specialistky Margit Slimákové nejde o rozumný návrh. Naopak jej považuje za „zbytečné vyhazování peněz nás všech“, Blesk Zprávám sdělila, že by dle ní bylo lepší soustředit se cíleně na konkrétní problémy, které české děti v českých školách v rámci stravování trápí.
Nedostupnost obědů pro většinu žáků to dle ní není a plošné obědy zdarma odmítá. „Je to jednoznačně populistické heslo, naopak to oddaluje skutečné řešení problémů, které tady máme – a to, že jsou některé děti hladovějící, ale velká část dětí se ve školních jídelnách nestravuje úplně nejlépe, jak by se mělo jíst,“ varuje expertka.
Jste pro to, aby byly obědy zdarma pro VŠECHNY děti z posledních ročníků školek a děti na základkách do 15 let?
Volá proto především po kvalitnějším vaření ve školách a školkách, kdy dle ní přibývá rodičů z nastupující generace, kteří chápou význam zdravé stravy a je pro ně důležité, jak se pro jejich potomky vaří. Rodiče si své děti „vypiplávají“, naučí je zdravěji jíst, pít vodu a neslazené čaje, s úděsem pak ale zjišťují, že ve školkách a školách jim mohou zkazit zdravé návyky, míní Slimáková.
„Zajistit stravu hladovějícím dětem je naprosto nezbytné, o tom já vůbec nepochybuji.
Ale již v současné době je to možné a otázkou je jen, jak tento proces ještě zjednodušit, aby nikdo, kdo to potřebuje, nemohl říct, že na to nedosáhne.
Je třeba řešit cíleně současné problémy, ne jen populisticky řešit něco, co se může na první pohled mnoha voličům možná zdát jako hezké,“ dodává specialistka na zdravotní prevenci a výživu.
Pomoc od státu pro ty, kteří ji nepotřebují
Proti návrhu ČSSD se tak zvedla i vlna odporu od samotných rodičů, kteří o obědy zdarma nestojí. Dokládá to ostatně i prosincová anketa Blesk.cz, kdy se pro tento návrh vyjádřilo pouze 15 % hlasujících z 4,5 tisíce.
Objevila se přitom i kritika za to, že návrh má pomoci nejen chudším rodičům, ale i těm bohatým, kteří si obědy zdarma mohou bez problémů dovolit a možná o ně ani nestojí. V připomínkovém řízení se kriticky k návrhu ČSSD postavily všechny dotázané resorty s jedinou výjimkou v podobě ministerstva práce a sociálních věcí Jany Maláčové (ČSSD).
Proti byla také Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů. „Chápeme, že některé rodiny na tom nejsou ekonomicky dobře, ale už v současné době existují dotační programy, které toto systémově řeší.
Návrh je snahou o jakési centrální řešení, které se bude týkat i rodičů a dětí, které jsou na tom finančně dobře, a žádnou podporu státu v současné době nepotřebují.
Dopad na státní rozpočet přitom bude zásadní,“ vytkly svazy návrhu z dílny ČSSD.
„Otázka, jestli stát má v podobných případech zasahovat, nebo jestli je správné, aby např.
dětem z bohatších rodin stát platil obědy, je zcela samozřejmá,“
řekl nyní Blesk Zprávám Štěpán Křeček, hlavní ekonom BHS a dodává: „Koneckonců i celý český sociální systém důsledně rozlišuje mezi potřebnými a nepotřebnými a pomáhat nepotřebným ze státního rozpočtu a vytvářet tak dodatečné výdaje je samozřejmě neekonomické a do budoucna se to může ukázat jako záležitost, která bude neúměrně zatěžovat státní rozpočet.“Chvojka (ČSSD): Zkusíme sehnat podporu
„Já tento argument neberu, že podporujeme někoho, kdo to nepotřebuje,“ reaguje pro Blesk Zprávy šéf poslaneckého klubu ČSSD Jan Chvojka a někdejší ministr pro lidská práva, jehož jméno pod návrhem také nechybí. „I ti, kteří to nepotřebují, platí již dnes jen základ, jen cenu surovin a oni by určitě měli na úhradu větší částky, než platí dnes,“ pokračuje.
Je nicméně především rád, že se nad obědy ve školách otevřela diskuse.
„Je to opatření, které je úspěšné v mnoha zemích, tak proč se nenechat inspirovat, důležité je, aby to pomohlo těm potřebným,“ říká Chvojka s tím, že odmítnutí ze strany vlády i všech připomínkových míst s výjimkou MPSV ho samozřejmě mrzí, ale „na druhou stranu je třeba říci, že rozhodnutí vlády nezavazuje Sněmovnu jako takovou. Ta je suverénem, tudíž může rozhodovat úplně naopak.“
ČSSD tak chce o svém návrhu jednat i nadále a Chvojka doufá, že podporu nakonec sežene. „Samozřejmě jsme připraveni na diskusi a jsme připraveni najít i nějaký přijatelný kompromis pro všechny strany,“ podotýká Chvojka. A připomíná, že sám premiér Babiš původně navrhoval plošně obědy zdarma pro všechny.
„Je otázka, do jaké míry je zastáncem obědů zdarma v tomto případě pan premiér. On ještě, tuším, před měsícem říkal, že se mu líbí ten náš návrh. Nyní přichází ministr za jeho hnutí s konkurenčním návrhem. Jsme připraveni najít nějaký dobrý kompromis.
My jsme rádi, že se otevřela hlavně ta diskuse, finální vyznění nechme na Sněmovně,“ dodává Chvojka.
Slimáková: Plýtvání ve školních jídelnách
Výživová specialistka Margit Slimáková však má k plošnému zavedení obědů pro školáky zdarma další výhrady – zvyšuje riziko plýtvání jídlem.
A protože se při plošném nařízení obává dopadů na kvalitu nabízených obědů zdarma, zmiňuje také zvýšení hrozby nemocí dětí, které souvisí právě s výživou.
Dle ní by se totiž snažily školy (a jejich zřizovatelé) logicky snižovat náklady na obědy zdarma, ačkoli „soutěžit u potravin o cenu není jednoznačně to nejlepší“, varuje odbornice.
„Vidíme tady naprosté paradoxy dnešní doby, kdy nám třeba zdravá, kvalitní, základní lokální zelenina může stát víc, než nějaký polotovar nadopovaný cukry a dochucovadly. Je to šílenost, není to v pořádku, ale takto to je. My nepotřebujeme vybírat podle ceny potravin, ale kvality. Protože krmit děti zejména něčím, co jim neprospívá, je problém.
Dnešní problém není ani tak v nedostatku potravin, jako nadbytek nezdravé stravy, překrmování se cukry, výskyt nadváhy, obezity a s tím souvisejícími zdravotní problémy,“ upozorňuje a namátkou zmiňuje i to, jak Češi neřeší jen problémy s nadváhou, ale celý stát stojí „obrovské peníze“ léčba cukrovky, nemocí srdce či cév apod.
K samotnému plýtvání pak dochází ve školách již dnes. A mohlo by být hůř. „Jestliže jídla dětem nechutnají, neváží si jich, neváží si pak ani práce kuchařek. A pokud to bude ještě levnější, když mají být obědy zdarma, tak tam hrozí i problém dalšího plýtvání, které už dnes dosahuje ve školních jídelnách obrovských rozměrů,“ řekla Blesk Zprávám Slimáková.
Kvalita vs. kvantita
Podle Slimákové je tak nutné zajistit českým dětem ve školách i školkách především kvalitnější stravu – a to skutečně pro všechny.
„Posledních pět, šest let se řeší, jestli jsou stravovací pravidla pro vaření ve školních jídelnách či školkách v pořádku. Už se pomalu a jistě směřuje k tomu, že tzv. spotřební koš správný není.
Vznikají tady úvahy, jak ho aktualizovat, vyměnit za lepší doporučení – třeba program ze Státního zdravotního ústavu tzv. Zdravá školní jídelna. Zkrátka jak toto posunout.
Já si myslím, že ty obědy zdarma by jen hodily vidle do tohoto všeho a my bychom vyřešili problém jinak, než by se měl řešit. Vlastně bychom jen oddálili skutečné řešení problému – zkvalitnění stravy pro všechny děti. To skutečně potřebují všechny děti,“ dodává pro Blesk Zprávy.
Ekonom: Ať to zůstane, jak je
Obědům zdarma je přitom vytýkána právě i jejich nákladnost pro státní rozpočet. „Z pohledu celkového objemu výdajů státního rozpočtu není částka, kterou by stály obědy zdarma, nikterak vysoká. Na druhou stranu v případě, že by se vytvářely neustále nové výdaje tohoto typu, tak by to státní rozpočet začalo silně zatěžovat,“ podotýká ekonom Křeček.
Dokáže si představit, že by se změna v obědech zdarma vůbec nezaváděla a celá záležitost by se ponechala na úrovni krajů, kde již v několika případech obědy zdarma pro nejpotřebnější fungují nejen na základě dotačních pobídek ministerstev, ale třeba i na úrovni charitativních organizací, které často dokáží lépe než stát rozlišit, kdo si oběd zdarma zaslouží a kdo ne.