Když si nevidíte přes nos, může za to sítnice

Sítnici najdete v zadní části oka. Vnitřní tenká vrstva má bohaté cévní zásobení a jejím úkolem je zachytit obraz vnímaného předmětu a zrakovým nervem jej odeslat do zrakových center v mozku. Centrální část sítnice je tzv.

žlutá skvrna (makula), která je důležitá pro ostré rozeznávání detailů, pro čtení, řízení auta, sledování televize apod. Obvodové, okrajové části sítnice slouží k perifernímu vidění.

Sítnici lze považovat za vlastní orgán zraku, proto je její zdraví a bezchybné fungování tak důležité.

  • tenká vrstva oka
  • zachycuje obraz a odesílá jej do zrakových center v mozku
  • centrální část sítnice je žlutá skvrna – makula
  • makula je důležitá pro ostré rozeznávání detailů, pro čtení, řízení auta, sledování televize apod.
  • obvodové, okrajové části sítnice slouží k perifernímu vidění
  • nemoc sítnice vede ke zhoršenému vidění nebo dokonce ztrátě zraku

Různých poruch a onemocnění sítnice je celá řada, příčinou jsou jak vrozené vady, místní postižení nebo celkové nemoci. Onemocnění sítnice způsobuje její sníženou funkci, postižení zrakového nervu, což se projevuje zhoršeným viděním nebo dokonce ztrátou zraku.

Když si nevidíte přes nos, může za to sítnice
Autor: Isifa.cz

K tzv. odchlípení sítnice může dojít v důsledku degenerace sítnice, ale také vlivem úrazů, nádorů a zánětů

Sítnici postihují záněty i degenerace

Zánětlivá onemocnění postihující sítnici mohou vzniknout v souvislosti s celkovými infekcemi, záněty, jako samostatné onemocnění či jako komplikace při úrazu oka. K závažným poruchám patří retinopatie.

Způsobuje trvalé změny na sítnici, které vznikají v souvislosti s vysokým krevním tlakem nebo cukrovkou. Diabetická retinopatie postihuje většinu diabetiků, dochází při ní k ucpávání drobných cévek, což způsobuje poruchy a nedostatečné prokrvení nebo otoky sítnice.

To může způsobit postižení zrakového nervu, pokles zrakové ostrosti a často i nevratné poškození. Pokud se problém odhalí včas, lze ale poškození zraku zabránit.

Degenerace sítnice se projevuje nenápadně. Jde o genetické postižení obou očí, nezánětlivé změny na sítnici, které provází poškození nervových buněk. Nejprve se zhorší zrak při soumraku a za tmy, vidění je zamlžené a rozostřené, barvy člověk nevnímá tak jasně jako dřív.

Onemocnění v počátku postihuje jen jedno oko, takže člověk příznaky často ani nezaregistruje a k lékaři přijde v době, kdy je poškození zraku už nezvratné. Druhé oko pak bývá postiženo v průběhu několika let.

Odborníci uvádějí, že tento typ makulární degenerace je způsoben nejen geneticky, ale civilizačními vlivy a životním stylem (kouření, obezita, vysoký krevní tlak, ultrafialové záření, nevyvážená strava s nedostatkem vitaminu E).

„Povědomí o tomto onemocnění značně stoupá i díky obrovskému množství různých doplňků stravy, které mají za cíl doplnit hladinu karotenoidů v krvi a posléze v makule. Karotenoidy jsou totiž silným antioxidantem, který chrání oko škodlivým působením volných radikálů. Některé z karotenoidů lze získat i z potravy snáze (např.

Lutein nebo Zeaxantin ze zelené listové zeleniny), jiné, jako např. Mezo-Zaexantin, již hůře a je tedy doporučováno jeho doplňování výše zmiňovanou formou doplňků stravy. V indikovaných případech je možné v současné době ovlivnit i pokročilé stavy makulární degenerace, např. aplikací biologických preparátů přímo do oka,“ vysvětluje primář Očního centra Praha Radan Zugar.

Odchlípená sítnice zacloní výhled

V důsledku degenerace sítnice, ale také vlivem úrazů, nádorů a zánětů může dojít k tzv. odchlípení sítnice, kdy se sítnice nadzvedává a postupně odlučuje od oční stěny.

Odchlipování postupuje od okrajů až ke středu sítnice, kde je místo nejostřejšího vidění, proto také často dochází k výraznému poškození zraku.

Příznakem postupujícího odchlípení sítnice může být clona, která se objeví při okraji zorného pole, v počátku nejčastěji v dolní části oka jakoby u nosu.

Poranění sítnice patří k nejzávažnějším postižením oka, následky se odvíjejí od způsobu a rozsahu poranění. Při úrazu může dojít ke zhmoždění oka, k poranění ostrým předmětem či poškození infračerveným zářením atp. Následují většinou různé komplikace, zhoršené vidění a rozsáhlé změny na sítnici.

Náhlou ztrátu zraku a problémy s viděním způsobují také oběhové poruchy, kdy např. dochází k ucpání oční tepny nebo žíly. V takovém případě je rychlost odborného ošetření pro zachování zraku a minimální následky rozhodující. Pokud se projeví náhlá ztráta vidění, kdy postižený rozeznává pouze světlo a tmu, je třeba vyhledat očního lékaře co nejdříve, ideálně do dvou hodin.

Nejen v těchto urgentních případech je ale nezbytná pomoc odborníka. Některé změny či onemocnění sítnice lze odhalit i v rámci preventivní prohlídky, kterou by měl každý jednou za čas absolvovat. Někdy totiž nejsou zpočátku vůbec patrné, nebo se objevují až ve vyšším věku. A čím dříve je začnete léčit, tím stoupá šance na menší poškození zraku.

Ideální je absolvovat preventivní oční vyšetření jednou za dva až čtyři roky, při podezření na počínající onemocnění či v případě různých rizikových faktorů (cukrovka, vysoký nebo velmi nízký tlak, závažná oční onemocnění v rodině a jiné) je vhodné navštívit lékaře jednou za rok. Případně se s lékařem na četnosti návštěv domluvit.

Když si nevidíte přes nos, může za to sítnice

Oko se operuje miniaturními vstupy

Problematika onemocnění sítnice je rozsáhlá, léčba vždy odpovídá typu nemoci a postižení. Většina onemocnění sítnice se léčí chirurgicky, v některých případech dokonce jiný způsob léčby není možný.

Při postižení způsobených cukrovkou, vaskulárními, revmatologickými a metabolickými nemocněními je nezbytná také konzervativní léčba. „Při nemocech sítnice je rozhodující čas, čím dříve jsou rozpoznány příznaky chorob, tím je větší naděje na záchranu zraku.

Onemocnění a jejich zhoršování lze dnes úspěšně předcházet,“ popisuje Lubomír Továrek, hlavní chirurg Oční kliniky DuoVize a dodává: „Řadu potíží lze řešit chirurgicky, v rámci ambulantního zákroku označovaného jako PVV, kdy se tenké nástroje do oka vkládají miniaturními vstupy v bělimě (bělavá povrchová vrstva oční koule). S pomocí mikroskopu pak lékař provádí uvnitř oka jemné kroky, které vedou k zmírnění či odstranění potíží.“ 

V některých případech lékaři používají také oční laser nebo aplikují nitrooční injekce Avastinu. „Dokážou pomoci pacientům, nad jejichž osudem ještě nedávno lékaři pouze krčili rameny,“ říká Lubomír Továrek. Biologická léčba protilátkou Avastin je vhodná při tzv. věkem podmíněné makulární degeneraci a při postižení oční sítnice cukrovkou.

Brání krvácení, otokům a ukládání škodlivých látek, dokáže výrazně zlepšit zrakovou ostrost. Léčba je bezbolestná, látka je aplikována injekčně během ambulantního ošetření po předchozím dokonalém znecitlivění oka. Avastin je sice označován za zázrak moderního očního lékařství, léčba však není hrazena zdravotními pojišťovnami.

Značná finanční náročnost je totiž obecně problémem biologické léčby.

  • Je založena na využití produktů připravených biologickou cestou a jejich biologického působení v lidském organismu. To je rozdíl oproti klasické léčbě, jejíž prostředky jsou připravovány synteticky, nejčastěji chemickou cestou.
  • Cílená léčba využívá imunitního systému organismu prostřednictvím látek, jež lidské tělo v normálním stavu automaticky samo vytváří. Tyto látky jsou v těle schopné blokovat nežádoucí imunitní procesy, nebo naopak aktivovat sebeobranu organismu. Molekuly biologických léků jsou produkovány živými organismy, jsou velké, mají komplikovanou vnitřní strukturu a jejich výroba je proto velmi technicky náročná, což způsobuje, že náklady na biologickou léčbu jsou relativně vysoké.

 Zdroj: EGIS Praha

Více k tématu biologické léčby: Revma je nic neříkající termín pro jakoukoli bolest kloubů

Co jsou pohybující se tečky, které můžeme vidět, když se díváme na modré nebe bez mraků?

Sledujte chvíli jasné, modré nebe a možná si všimnete drobných teček pohybujícího se světla. Tyto skvrnky nejsou Vaším výmyslem. Vytvářejí je Vaše vlastní bílé krvinky, které se pohybují ve Vašem oku. Tento jev je zcela běžný a říká se mu entoptický fenomén modrého pole.

Krev vtéká do oka vlásečnicemi, které prochází přes sítnici – tkáň v zadní části oka, která slouží jako receptor pro veškeré světlo. Červené krvinky, které tvoří více jak 90% krve, pohlcují modré světlo. Jak se tyto buňky pohybují vlásečnicemi před sítnicí, oko a mozek se přizpůsobují, abyste neviděli stíny nebo tmavé skvrny.

Bílé krvinky se ve vlásečnicích pohybují méně často než červené krvinky. Tyto větší krevní buňky nechávají modré světlo dopadnout na sítnici.

Ta pak vyšle signál o zvýšeném jasu do mozku a tomu, kdo právě pozoruje oblohu nebo jinou rozměrnou jednobarevnou plochu, připadá, že se prostorem pohybují drobné tečky bílého světla.

Někdy mohou skvrnky vypadat jako malí červíci, když se větší bílé krvinky natáhnou a prodlouží, aby prošly vlásečnicí. Může se také stát, že se světelnou tečkou vidíte tmavý ocásek, což je shluk červených krvinek tlačících se za pomalou bílou krvinkou.

Tyto „víly z modré oblohy“ se za obvyklých okolností vytratí během sekundy i méně. Zdá se, že kličkují, jak procházejí cévami v oku. A jejich rychlost se průběžně mění podle pulzu, zrychluje se s tlukotem srdce.

Nezaměňujte běžný entoptický fenomén modrého pole (BFEP; pozn. překl.: z anglického „blue field entoptic phenomenon“) za mžitky a záblesky – které mohou narušovat Vaše vidění a poukazovat na závažné onemocnění oka. Světelné tečky mívají stejnou velikost a tvar.

Když se oko přestane pohybovat, skvrnky stále těkají v prostoru. Na rozdíl od nich mžitky, což jsou shluky želatinové látky ve sklivci v oku, se liší velikostí a jasem. Když se oko přestane pohybovat, usadí se i mžitky.

Když se oko pohybuje, mžitky v pomalejším tempu také.

Budete mít zájem:  Jak pojišťovny nakládají s vašimi penězi? Ověřte si to

Záblesky vypadají jako světelné záblesky nebo hvězdy, mohou trvat 10 až 20 minut a mohou se objevovat a mizet po dobu několika týdnů nebo měsíců. Pokud si všimnete změn ve vidění nebo se Vám náhle objeví mžitky a záblesky před očima, neprodleně navštivte očního lékaře. Nové mžitky nebo záblesky nebo jejich zvýšený počet může být projevem odchlípení sítnice.

Odchlípení sítnice: příznaky, léčba (Odtržení sítnice)

Zrak je jedním z nejdůležitějších lidských smyslů, který nám
umožňuje vnímat až 85% vjemů z našeho okolí. Toto
vnímání je zprostředkováné složitým smyslovým orgánem – okem.

Samotná část oka, kde se obraz vytváří, se nazývá sítnice, která
představuje nejvnitřnější vrstvu oční koule.

Zde se nalézají
světločivné buňky – tyčinky a čípky, které jsou pro vnímání
světla a vidění vůbec nejdůležitější, a nervové buňky, které
přenášejí světlem vyvolané podráždění zrakovým nervem do mozku.

Další vrstvy stěny oka směrem k povrchu představují cévnatka (ta
vyživuje oční tkáně kyslíkem a živinami) a bělima (lidově zvaná
bělmo). Vnitřní prostor oka je vyplněn průhledným gelem – sklivcem.

Než se dostaneme k popisu samotného odchlípení sítnice, je nezbytné
zde zmínit dvě věci:

Sítnice je vyživována nepřímo – živiny se k ní
dostávají zprostředkovaně z cévnatky – proto její oddělení od
ostatních vrstev vede k rychlému odumření světločivných elementů.

Sítnice je jako do pohárku vložena do vrstvy buněk, kterým se proto, že
obsahují mnoho barviva (pigmentu) říká pigmentové. Tyto dvě vrstvy na sebe
pevně naléhají, ale vlastní spojení mezi nimi není, což velmi usnadňuje
odchlipování sítnice.

Odchlípení sítnice je závažné oční onemocnění.
Může vzniknout kdykoliv během života, nejčastěji ale postihuje lidi
středního a vyššího věku.

K odchlípení sítnice dochází, jestliže jsou zde přítomny
malé trhlinky nebo dírky. Jakmile toto vznikne, může
tekutina ze sklivcového prostoru pronikat pod sítnici, která se nadzvedává
a odlučuje se od pimentového epitelu a ostatních vrstev oční stěny –
začíná odchlipování sítnice.

Světločivné buňky, které tak mají
snížený přívod kyslíku a ostatních živin, rychle degenerují a
odumírají. Velmi často jsou trhliny v sítnici umístěny po jejím
obvodu – odchlípení tedy začíná na okraji (periferii). Pokud není včas
zahájena léčba, odchlipování postupuje k centru, kde je místo
nejostřejšího vidění.

Dochází k výraznému postižení vidění.

Velký vliv má i svrašťování sklivce. Je přirozeným
projevem stárnutí, avšak může ho způsobit i nitrooční zánět, úraz
nebo nadměrný růst oka při vysokém stupni krátkozrakosti.

Sklivec je
normálně spojen se sítnicí jen v několika málo místech.

Postupem
stárnutí dochází k vzniku drobných degeneračních ložisek na sítnici,
kde se mohou vytvářet nové spoje mezi sklivcem a sítnici, které mají při
jeho svrašťování za následek vytržení kousku sítnicové tkáně a vznik
trhliny či díry.

Rizikové faktory odchlípení sítnice  

Větší pravděpodobnost vzniku odchlípení sítnice máte, pokud

  • jste krátkozrací, hlavně s vyšším stupněm krátkozrakosti
  • se ve vaší rodině toto onemocnění již vyskytlo
  • jste prodělali úraz oka způsobený jak tupým úderem, tak pronikajícím
    poraněním, které porušilo celistvost oka
  • vzácně může k odchlípení sítnice dojít na základě vrozeného
    defektu, zde se postižení sítnice projeví již v dětském věku

Prevence odchlípení sítnice  

Pokud patříte do jedné z rizikových skupin, je jistě dobré pravidelně
navštěvovat svého očního lékaře, který vám zrak a oční pozadí
vyšetří. V případě, že zjistí změny, které by mohly mít za následek
odchlípení sítnice, vám může ambulantně provést preventivní laserové
ošetření sítnice.

Příznaky odchlípení sítnice  

Existují řada varovných příznaků, které upozorňují na oční změny,
ale nemusí ještě nutně být znakem odchlipování sítnice.

Patří se záblesky, jiskry před okem – tzv. fosfény.
Jedná se o falešné zrakové vjemy, často na okraji zorného pole, které
jsou způsobeny tahem sklivcových úponů za sítnici.

Dále to jsou tzv. mušky, které vidíte jako drobné
tečky či vlákna v zorném poli, nejlépe pokud se díváte na bílé pole.
Příčinou jejich vzniku jsou strukturální změny sklivce, který se
rozvlákňuje a kapalní.

Při vzniku trhliny se do sklivce uvolní menší množství krve, které se
nám jeví jako padající saze. V případě, že došlo
k většímu krvácení, může být vidění značně zhoršeno.

Příznakem počínajícího se odchlipování sítnice je tzv.
clona. Jedná se o tmavý nebo šedavý stín, který
postižený zpočátku vnímá na okraji svého zorného pole, často jakoby
dole od nosu. Ten se, jak odchlipování během hodin a dnů pokračuje,
zvětšuje, až se nakonec rozšíří i do centra zorného pole.

Znamená to,
že byla odchlípením postiženo i místo nejostřejšího vidění tzv.
žlutá skvrna (macula). Postupně schopnost vidění klesá na nejisté
vnímání světla, až nemocný přestává na postižené oko vidět.

Jestliže nemocný vyhledá očního lékaře až v tomto stádiu onemocnění,
je léčba svízelná a může se stát, že k návratu vidění na
postiženém oku nedojde.

Někdy může dojít k rozvoji celého výše popsaného stavu náhle.

Diagnostika odchlípení sítnice  

Jestliže existuje podezření na to, že došlo k odchlípení sítnice,
následuje řada vyšetření, pomáhajících odhalit příčinu onemocnění.

Oční lékař oko vyšetří speciálním přístrojem zvaným
oftalmoskop. Pomocí něj se “podívá” do oka – na
sítnici.

Prohlídkou očního pozadí vyhledá sítnicové díry a trhliny,
určí rozsah a výšku odchlípení a podle jeho vzhledu stanoví přibližnou
délku jeho trvání.

Pro podrobnější a důkladnější vyšetření u takto závažné
diagnózy oční lékař prakticky vždy přistupuje k vyšetření na tzv.
štěrbinové lampě. Jedná se vlastně o speciální
mikroskop, kterým lze dokonale prohlédnout oční pozad (sítnici).

Před
tímto vyšetřením jsou pacientovi do oka nakapány speciální kapky, které
pomohou rozšířit zorničku tak, aby lékař mohl prohlédnout celé oční
pozadí. Poté si před oko nastaví speciální lupu (Volkova čočka), která
obraz zvětší, že jsou vidět i malé detaily.

Pro úplnou přehlednost
celé sítnice – i s jejími okraji – může lékař ještě přisoupit
k vyšetření pomocí speciální čočky (Goldmanova čočka), která se po
znecitlivění přiloží přímo na oko.

Pro zjištění postižení zorného pole se používá vyšetření pomocí
perimetru.

Pokud není možné oční pozadí z nějakého důvodu prohlédnout
(zakalená rohovka, hustý šedý zákal, silné prokrvácení sklivce),
využívá se ultrazvukového vyšetření oka.

Léčba odchlípení sítnice  

Sítnicové díry a trhliny zjištěné ještě před rozvojem odchlípení
sítnice se léčí ambulantně pomocí preventivní laserové
koagulace
. Cílem je “připojení” sítnice k ostatním vrstvám
oční stěny a tudíž zamezení rozvoje odchlípení sítnice.

Jestliže je odchlípení sítnice prokázano, jedinou možnou léčbou,
která může zabránit ztrátě zraku, je operace. Od
stanovení diagnózy po provedení operace je nemocný hospitalizovám, obvykle
se obvazem kryjí obě oči a tento obvaz mívá ještě po operaci.

V naprosté většině případů se operace provádí v celkovém
znecitlivění. Pokud stav nemocného toto nedovoluje, lze opervovat
i v místním znecitlivění.

Existují dvě možnosti operační léčby:

Promrazení

Při méně rozsáhlém odchlípení sítnice se okolí trhlin a děr
promrazí. Nízké teploty v místě působení vyvolají tvorbu jemných
jizévek, jejichž pomocí sítnice přiroste k ostatním vrstvám oční
stěny. Ze zevní strany se v místě trhliny k oční stěně přišije tzv.

plomba (je vyrobená z měkké pórovité biologicky neškodné silikonové
pryže). Ta působí mírné vtlačování bělimy a cévnatky směrem do nitra
oka. Jde o tzv. zevní tamponádu.

Cílem operace je usnadnění přihojení
sítnice, ale také snížení tahu případných budoucích sklivcových spojů
se sítnicí.

Vitrektomie

U komplikovanějších případů je potřeba zvolit jiný operační
postup. Operační výkon se provádí uvnitř oka. Nazývá se vitrektomie.

Při tomto typu operace se odstraní sklivcové pruhy svrašťující sítnici a
výrazně změněný sklivec se odsává pryč. Sítnice se přihojí pomocí
laserového ošetření.

Místo odstraněného sklivce se oko vyplní plynem
nebo silikonovým olejem, který sítnici přitlačuje zevnitř – tzv.
vnitřní tamponáda.

U nekomplikovaných odchlípení může pacient vstávat prakticky od
prvního dne po operaci. V komplikovaných případech – po vitrektomii a
vnitřní tamponádě – je třeba zachovat po několik dní stabilní
polohu hlavy.

Jak napomoci léčbě odchlípení sítnice  

Pokud již k odchlípení došlo, v žádném případě si sami
nepomůžete. Je potřeba neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.

Komplikace odchlípení sítnice

Trvalé postižení zraku po prodělání odchlípení sítnice je do
značné míry ovlivněno rozsahem odchlípení, délkou jeho trvání, včasnou
diagnózou a přiléhavou léčbou.

Čím dříve je nemoc diagnostikována, tím lépe se léčí a následky
jsou menší. Asi u 40% úspěšně operovných je vidění velmi dobré,
u zbytku je uspokojivé alespoň pro běžný život, nicméně někdy ani
opakované operace odchlípení nezabrání a postižené oko nakonec
oslepne.

Další názvy: Odtržení sítnice, Amoce sítnice, amotio retinae

Zrak – Wikipedie

Lidské oko

Zrak je smysl, který umožňuje živočichům vnímat světlo, různé barvy, tvary. Pro člověka je to smysl nejdůležitější, asi 80 % všech informací vnímáme zrakem. Zrak je zaměřen především na vnímání kontrastu, proto dovoluje vidění kontur předmětů, jejich vzdálenost a významně se podílí na orientaci v prostoru.

Vnímání světla

Stavba sítnice; v pravé (vnější) vrstvě jsou tyčinky a jeden čípek
Stavba tyčinky

Vlastní vnímání světla je založeno na citlivosti zrakových pigmentů (např. rodopsin) na světlo. Světlem se zrakové pigmenty rozkládají, čímž zahájí řetěz chemických reakcí, které vedou k převedení signálu na elektrický potenciál, vzruch, který přenáší informaci do zrakových center mozku. Fotoreceptory lidského oka jsou citlivé na světelné vlny v rozsahu 400–760 nm.

Budete mít zájem:  Listy hluchavky se hodí do nádivky a květy na čaj

Rodopsin je zřejmě nejvýznamnější oční pigment zodpovědný za vnímání světla, ale nikoliv jediný. V čípkách se vyskytují především tzv. jodopsiny, které umožňují barevné vidění. Mechanismus jejich funkce však je podobný.

Rodopsin je transmembránový protein složený z proteinové složky opsinu a karotenové složky retinalu. Retinal je schopný cis-trans izomerie. Cis konfigurace retinalu je pevně vázána na lysinový zbytek opsinového proteinu a představuje klidový stav.

Retinal je však schopen prudce reagovat na dopadající fotony světla. Když totiž dojde k absorpci světla cis-retinalem, změní se na all-trans izomer a uvolní se do cytoplazmy. Změnou konformace rodopsinu se aktivuje G protein transducin. Ten aktivuje cGMP fosfodiesterázu, která rozkládá cGMP na otevřený GMP.

Když však v tyčinkách není cGMP, dojde k uzavření sodíkových iontových kanálů, a tak dochází k hyperpolarizaci membrány. To inhibuje synapse na tyčinkových buňkách a vede to k zastavení produkce jistých neurotransmiterů.

Jejich nedostatek způsobí depolarizaci membrány nervových buněk v sítnici a vznik akčního potenciálu v očním nervu. Následně dojde k dodání této informace do mozku.[1][2]

Retinal je derivát vitamínu A. Při jeho nedostatku se zpomalí adaptace na tmu (kdy je nutná syntéza většího množství pigmentů), výsledkem je šeroslepost. Zraková ostrost je schopnost odlišit dva body v prostoru.

Závisí na schopnosti optického aparátu zaostřit paprsky na sítnici, ale také na průhlednosti oka, intenzity osvětlení a hustotě a zapojení fotoreceptorů v daném místě sítnice.

Minimální zorný úhel ve žluté skvrně, kde je největší množství čípků, je 1 úhlová minuta – vzdálenost obrazů na sítnici je pak pouhých 5 μm, mezi dvěma podrážděnými světločivými buňkami je jedna nepodrážděná.

Lidské oko

Související informace naleznete také v článku Lidské oko.

Smyslovým orgánem je oko (oculus), které je složeno z oční koule a přídatných orgánů.

Vlastní světločivná vrstva oka, sítnice, obsahuje fotoreceptory, vysoce specializované světločivé buňky, tyčinky a čípky. Ty jsou zanořeny v pigmentovém epitelu, který zajišťuje jejich výživu a světelnou izolaci.

Člověk má v každém oku přes 100 miliónů světločivých buněk.

K dokonalosti zrakového vnímání jsou nezbytné části oka tvořící jeho optický systém (rohovka, komorová voda, čočka, sklivec), který soustřeďuje paprsky tak, aby jejich ohnisko bylo na sítnici.

Barevné vidění

Podrobnější informace naleznete v článku Barevné vidění.

Zraková ostrost dravců a kočkovitých šelem je mnohem větší, než u člověka. Jsou ale živočichové, kteří vnímají jenom světlo a tmu, nebo jsou úplně slepí.

Vnímání barev zajišťují čípky. V normálním lidském oku existují tři druhy čípků, lišící se barevnými pigmenty a citlivostí k vlnovým délkám, které určují jednotlivé barvy.

Čípky lidí vnímají červenou, zelenou a modrou barvu. Normální lidské vidění je tedy trichromatické, vidění barvoslepých lidí je např. dichromatické (dva druhy čípků).

Málo známým faktem je, že se u některých lidí vyskytuje i opak barvosleposti, tedy čtyři druhy čípků.

Všichni živočichové nevnímají barvy stejně jako člověk. Trichromatické vidění je výsada primátů.[zdroj?] Většina savců má pouze dichromatické vidění, jako barvoslepí lidé. Je známým faktem, že pes je barvoslepý – ale ne úplně, vidí dobře červenou a žlutou barvu. Kůň nemá čípky citlivé na červenou barvu.

Naproti tomu ptáci, plazi a ryby mají obvykle tetrachromatické vidění[zdroj?], tedy čtyři druhy čípků. Člověk a ostatní primáti vnímají barvy od modré po červenou, tedy světlo s vlnovou délkou zhruba od 400 do 700 nanometrů. U ptáků je citlivost mírně posunuta k modrým barvám.

Hlubinné ryby mají citlivost hlavně na modrou barvu, která proniká pod mořskou hladinu nejhlouběji. Motýli vidí ultrafialové světlo s vlnovou délkou kratší než 400 nanometrů, ale nevidí naopak červenou.

Někteří hadi vidí široké spektrum barev od ultrafialové až po infračervenou (nad 700 nanometrů), navíc na vnímání tepla oběti mají někteří na hlavě i další specializovaný orgán, mimo oči.

Adaptace na tmu

Při setmění (šeru) dojde k rozšíření zornice, aby se do oka dostalo co nejvíc světla. Citlivost oka na světlo se zvyšuje. Protože jsou čípky méně citlivé, ve tmě přestáváme vidět barvy.

Někteří živočichové (šelmy, zvířata s noční aktivitou, žralok, ale i kráva nebo kůň) mají za sítnicí vrstvu buněk (nebo vláken) schopných odrážet světlo. Tato vlákna umožňují lepší vidění za šera, protože světelné paprsky, které projdou sítnicí, se odrazí a procházejí sítnicí zase nazpět, takže mohou podráždit fotoreceptory dvakrát.

Odražené světlo je příčinou „svítících očí“ těchto zvířat.

Poruchy zraku

U zraku dochází především k poruchám ostrosti, poruchám vnímání barev a celkovému oslabení zraku. Poruchy ostrosti jsou způsobeny špatnou akomodací oční čočky. Je to:

  • krátkozrakost
  • dalekozrakost
  • astigmatismus

Špatné rozlišování barev je způsobeno chybnou činností čípků nebo tyčinek. Důsledkem špatné činnosti tyčinek je šeroslepost, tedy omezená schopnost vidění za šera.

Při špatné činnosti čípků člověk ztrácí schopnost vidět barvy. Přitom jen asi jeden člověk ze 100.000 vidí pouze v odstínech šedé, ostatní barvoslepí pouze nerozlišují některé odstíny.

Nejčastější je zaměňování červené se zelenou, méně časté je zaměňování žluté s modrou.[3]

Pokud je zrak oslaben mluvíme o slabozrakosti, při úplné ztrátě zraku hovoříme o slepotě.

Stereoskopické vidění

Podrobnější informace naleznete v článku Binokulární vidění.

Vnímání prostoru je umožněno polohou očí, kdy do každého oka dopadá mírně odlišný obraz, z nichž se v mozku skládá prostorový obraz prostředí. Částečně ho ovlivňuje i zaostřování oční čočky, které pomáhá odhadnout vzdálenost, takže i jednooký člověk má určitou prostorovou orientaci.

Pokud má živočich oči po stranách hlavy, získává tím široký přehled okolí (a možnost uvidět včas hrozící nebezpečí), který je však velmi plochý (kopytníci, kytovci aj.). Naopak poloha očí vedle sebe umožňuje dokonalý prostorový přehled, ale užší rozhled (šelmy, primáti, dravci).

Reference

  1. ↑ SMITH, C. U. M. Elements of Molecular Neurobiology. 3. vyd. Chichester: John Wiley & Sons, 2002. ISBN 0-470-84353-5. 
  2. ↑ MURRAY, Robert K., Daryl K. Granner, Peter A. Mayes, Victor W. Rodwell.

    Harper's Illustrated Biochemistry. [s.l.]: Lange Medical Books/McGraw-Hill; Medical Publishing Division, 2003. ISBN 0-07-138901-6. 

  3. ↑ KASSIN, Saul M. Psychologie. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1716-3.

    S. 91. 

Související články

  • Oko
  • Lidské oko
  • Slepota
  • Slepá skvrna
  • Smysl (biologie)
  • Optický klam
  • Oční kontakt
  • Zrakový systém
  • Barvoslepost

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu zrak na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo zrak ve Wikislovníku

Autoritní data: GND: 4078921-4 | LCCN: sh85143872 | WorldcatID: lccn-sh85143872

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zrak&oldid=19472557“

Perimetrie (2. LF UK)

Teoretický základ[upravit | editovat zdroj]

Vyšetření pomocí perimetru patří mezi základní diagnostické metody, které používají lékaři či optometristé ke zjištění vad zorného pole pacienta, tzn. ke zjištění změn samotného rozsahu pole nebo jeho výpadků.

Hodnotí se světelná citlivost zorného pole a to jak centrálního, tak periferního (citlivost zorného pole se uvádí v decibelech [dB]). K vyšetření může pacienta přimět např. onemocnění sítnice nebo problémy s optickým nervem apod.

Jedná se o subjektivní vyšetření, tudíž je nutná spolupráce pacienta. Pacient musí být vyšetřen s příslušnou oční korekcí.

Zorné pole[upravit | editovat zdroj]

Jedná se o oblast, kterou je lidské oko schopné vnímat vzhledem ke stavbě optického aparátu oka a umístění v lebce, kde jej omezuje očnice, nos a víčka. Zorné pole je část prostoru, kterou člověk vnímá při fixaci zraku na jeden bod. Temporálně má pole rozsah 95°, směrem k nosu 65°. Vertikálně je rozsah pole 130°, respektive 60° nahoru a zbylých 70° dolů.

Zorná pole obou očí se částečně překrývají a v rozsahu 120° umožňují takzvané binokulární vidění, které hraje rozhodující roli při utváření prostorového vjemu. V nejlaterálnějších oblastech obou polí, kde se nemohou pole překrývat, popisujeme tzv. monokulární vidění. Jedná se zhruba o 1/6 plochy pole.

Zorné pole dělíme na centrální a periferní. Centrální zorné pole je významné pro ostré a barevné vidění. Z převážné části je tvořeno čípky, které jsou nezbytné pro barevné vidění. Nachází se zde žlutá skvrna, místo s největší koncentrací čípků a nejostřejším viděním.

Centrální zorné pole zprostředkuje 83% zrakových informací, přestože velikostně představuje pouze 1/5 celkového zorného pole. Naopak periferii oka tvoří tyčinky citlivé na černobílé světlo. Rozlišovací schopnost oka od centrálního zorného pole směrem k perifernímu rychle klesá.

Periferní zorné pole hraje významnou roli v orientaci v prostoru, rozpoznání pohybu a adaptaci na ztížené světelné podmínky (šero, tmu).

Skotom je označení pro výpadek zorného pole. Slepá skvrna, přirozený skotom se nachází 18° temporálně v horizontální rovině v oblasti výstupu zrakového nervu, kde nejsou přítomny zrakové buňky. Pokud se nachází předmět v této oblasti, nevidíme ho.

Intenzita podmětu je většinou definována na logaritmické stupnici v decibelech [dB], kde nejintenzivnější (nejjasnější) podmět má hodnotu 0 dB a s vyššími hodnotami dB intenzita klesá.

Vlivem stárnutí se zorné pole zužuje, tyto změny jsou fyziologické, nejedná se tedy o poruchu v pravém slova smyslu.

U starých lidí nalézáme zhoršenou prostorovou orientaci v důsledku degenerativních změn periferie sítnice. Po 25. roce klesá citlivost o 1 dB za dekádu (ve 25 letech 34 dB, ve 35 letech 33 dB).

U moderních perimetrů je brán zřetel na věk vyšetřovaného a výsledky měření jsou porovnány s normou pro danou věkovou skupinu.

Na sítnici dopadá převrácený obraz, kdy na dolní část sítnice dopadá obraz horní části zorného pole.

Poruchy zorného pole[upravit | editovat zdroj]

Poruchy zorného pole pacienta mohou být závažné, pokud je postiženo periferní zorné pole, pacient ztrácí do větší či menší míry schopnost orientace v prostoru.

V případě centrálního zorného pole má sníženou schopnost zaostřit. Nejčastěji se jedná o postižení sítnice a zrakového nervu.

Při nedostatečném zorném poli může být pacientovi například znemožněno řídit motorová vozidla, či vykonávat některé profese.

Skotom[upravit | editovat zdroj]

Skotomy jsou ohraničené výpady uvnitř zorného pole, obecněji jsou to místa na sítnici, která nereagují na dopadající světlo.

Rozeznáváme několik typů:

  • centrální – Mohou být absolutní (týkají se všech kvalit vidění), nebo jsou relativní (týkají se jen některých podnětů, např. barevných nebo jen málo intenzivních). Centrální skotom může být různé velikosti, od miniaturního, kdy pacientovi vypadává jen jedno písmenko z řádku, až po obrovské, dosahující téměř k okrajům zorného pole, kde zůstává jen úzký prstenec zachovaného světlocitu.
  • paracentrální
  • centrocekální – Tůže zaujímat i oblast slepé skvrny. ypický hlavně pro vzácné chronické neuropatie, např. pro tabákovou a alkoholovou neuropatii.
  • obloukové
  • anulární

Praktická část[upravit | editovat zdroj]

Goldmannův perimetr[upravit | editovat zdroj]

K měření zorného pole se používá Goldmannův perimetr. Ten využívá plochy duté bílé polokoule, na které je umístěn bod, kde vyšetřovaný fixuje svůj zrak.Vyšetřovaný fixuje hlavu na opěrku hlavy a brady. Pokud je to potřeba, lze provést korekci zrakové vady pomocí čočky.

Do okolí fixačního bodu jsou náhodně promítány body o různé světelné intenzitě (hodnota v dB). Jakmile vyšetřovaný uvidí světlý bod, zaznamená to zmáčknutím tlačítka. Vyšetření perimetrem vyžaduje aktivní spolupráci pacienta. V současnosti se používají počítačem řízené perimetry.

Jejich výhodou je možnost zadání různých programů zaměřených na konkrétní poruchu. Výsledky zpracuje systém ve formě numerického vyjádření nebo formou grafu.

Falešná pozitiva (false positives)

Program v určitých okamžicích během testu nezobrazí žádný bod. Slouží to jako test toho, že vyšetřovaný nekliká pouze z rytmu, ale že opravdu kliká tehdy, když okem uvidí osvětlený bod.

Falešná negativa (false negatives)

Program čas od času vybere bod, který vyšetřovaný viděl při nízké úrovni osvětlení bodu. Program takovýto bod opět osvětlí, ale osvětlí ho jasněji než předtím. Pokud vyšetřovaný tentokrát bod neuvidí, znamená to, že poprvé ho nejspíš také neviděl a klikl falešně.

Medmont Studio[upravit | editovat zdroj]

Medmont Studio je program zpracovávající data z Goldmannova perimetru.

Na horní liště najdeme panel nástrojů, na levé straně seznam pacientů a jejich záznamů.

Nový pacient[upravit | editovat zdroj]

Záznam nového pacienta provádíme kliknutím na File/New/Pacient. Do panelu General vyplňujeme obecné informace o pacientovi, do panelu Clinical uvádíme hodnotu aktuální refrakce, pokud měření provádíme s korekcemi.

Nové vyšetření[upravit | editovat zdroj]

Nové vyšetření zakládáme přes File/New/NewExam. V okně nového testu můžeme upravovat parametry měření (viz návod na praktika).

Měření[upravit | editovat zdroj]

Před samotným měřením je u vyšetřovaného nutné provést demonstraci. Po úspěšné demonstraci je možné spustit test tlačítkem Start. Průběh testu sledujeme na obrazovce pomocí ikon.

Číslice během testu mění barvu podle toho, jak jsou testované:

  • modrá – dosud netestován
  • červená – osvícen, ale neviděn
  • zelená – osvícen a viděn
  • bílá – konečný stav

Po ukončení testu se zobrazuje tabulka s naměřenými hodnotami. Test ukládáme přes Uložit.

Příprava měření[upravit | editovat zdroj]

Průběh testování perimetrem

V programu Medmont Studio vytvoříme profil pacienta, kde uvedeme základní informace (panel General), popřípadě i hodnoty korekce (panel Clinical). Vytvoříme nové vyšetření (New exam) a nastavíme parametry měření (viz návod na praktika). Provádíme glaucoma test, jako měřítko odpovědnosti pacienta slouží False negatives a False positives. Při testování jsou vybrány čtyři prostorově rozptýlené a dokončené body s největšími úrovněmi defektu (ne však jasnější než 3 dB) a tyto body jsou čtyřikrát opětovně testovány (Fluktuace). Po dokončení testu jsou vypočítány konečné prahové hodnoty a hodnoty směrodatné odchylky (SD). Pokud se vidění nějakého bodu výrazně odlišuje od okolí, je vybrán do testu abnormalit, kde se opětovně otestuje. Program automaticky sleduje ztrátu fixace (Fixation loss), pokud její hodnota přesahuje 20 %, vypovídá to o nízké hodnověrnosti testu.

Jakmile jsou nastaveny parametry měření, nasadí si vyšetřovaný pásku na levé oko (páska může prosvítat, v takovém případě je dobré prostě levé oko zavřít). Pohodlně umístí hlavu na opěrku a fixuje zrak na fixační bod. Opěrku je nutné nastavit opravdu přesně a pohodlně, jinak může být výsledek měření nepřesný.

Měření trvá až 15 minut (zpravidla kolem 7 minut, ale v případě, že program není schopen měření vyhodnotit, je doba delší), během této doby není možné udržet hlavu ve stejné poloze. Nejprve zapneme demonstrační měření. Demonstrační měření si postupně na pravé i levé oko vyzkouší všichni členové skupiny.

Jakmile pacient reaguje správně, zapneme ostré měření. V průběhu měření zhasneme světlo a pokud možno zajistíme klid v místnosti. Ostré měření již provádí pouze testovaný člen skupiny (vyšetřovaný). Průběh testu sledujeme na obrazovce jako barevné tečky.

Vyšetřovaný se během měření dívá pouze do středového bodu na perimetru, blikající body vnímá periferně.

Příklad barevného zobrazení s dobře viditelnou slepou skvrnou

Tipy pro testování[upravit | editovat zdroj]

  • zhasněte světla a zavřete levé oko pro nejlepší viditelnost pravým okem
  • pečlivě vycentrujte oko doprostřed křížku, který se vám zobrazí na počítači
  • pravým okem sledujte svítící bod uprostřed, ne kameru pod ním
  • pokud se delší dobu zdánlivě nic neděje, testování nepřerušujte – buď slabě svítící body nevidíte, nebo program testuje falešná pozitiva
  • nastavte si podpěrku brady velmi pečlivě, tak, aby pro vás poloha hlavy byla co nejpohodlnější
  • snažte se v místnosti i jejím okolí (je-li to možné) udržovat co největší klid, protože i sebemenší ztráta koncentrace může velmi ovlivnit výsledek měření
  • konec testu poznáte tak, že začne problikávat několik jasných bodů zároveň (dokud se toto nestane, test stále běží!)

Vyhodnocení výsledků[upravit | editovat zdroj]

Po skončení testu zapíšeme parametry hodnověrnosti testu. Zvolíme možnost kombinovaného zobrazení a u všech 4 zobrazení nastavíme parametry (viz. návod na praktika).

Příklad kombinovaného barevného zobrazení

Hill of vision – HoV (kopec vidění) je statistický index, který znázorňuje prahovou hodnotu vidění v závislosti na vzdálenosti od středu (excentricita, hodnota ve stupních) ve tvaru pomyslného kuželovitého kopce. Hodnota HoV je uváděna v decibelech, a to zpravidla pro excentricitu 3°. Kromě ní je uváděna ještě hodnota Slope HoV (neboli strmost, s jakou kuželovitý kopec klesá) v jednotkách dB/10°.

Pomocí těchto dvou údajů si můžeme vypočítat teoretickou prahovou hodnotu vidění pro zadanou excentricitu – tj. úhlovou vzdálenost bodu na sítnici od středu žluté skvrny (tedy jakoby na mapě toho kopce vidění).

Příklad výpočtu: Při 3° excentricitě byla střední prahová hodnota pacienta např. 25.5 dB (hodnota HoV 3°) a tato hodnota klesala o 3.5 dB/10° (hodnota Slope HoV). Jaká by v takovém případě byla teoretická hodnota HoV při 20° excentricitě? Odpověď: 19.55 dB, což bychom v takovém příkladě snadno vypočetli pomocí trojčlenky (klesající lineární funkce):

25.5 – (3.5/10)*(20 – 3) = 19.55

Overall defect – OD (celkový defekt) je střední rozdíl mezi hodnotami věkové normy kopce vidění a střední odchylkou nebo hodnotami kopce vidění odvozenými od pacienta.

OD je podmíněn věkem, může nabývat záporných hodnot jsou-li hodnoty HoV odvozené od pacienta nižší než hodnoty věkové normy.

Podle závažnosti defektu se přidávají k číselné hodnotě hvězdičky, dle následující věkové tabulky:

Age
*
**
***
1 – 45 -2.6 -3.72 -4.92
46 – 60 -2.8 -4.05 -6.10
> 60 -3.2 -5.95 -8.91

Pattern defect – PD (vzorový defekt) je měřítkem shlukování a hloubky defektů. Jde o váženou střední hodnotu součinu odchylky HoV bodu a odchylek HoV jeho sousedů.

Určuje míru prostorové korelace nebo shlukování odchylek. Pokud jsou hodnoty HoV v zorném poli umístěny náhodně, je index PD malý. Čím více se budou defekty shlukovat, tím více poroste index PD.

Podle hodnoty PD se k číselné hodnotě uvádějí hvězdičky podle závažnosti PD:

Pattern defect
Severity
≥ 2.8 *
≥ 5.7 **
≥ 8.6 ***

Pokud se nám ve výsledcích zobrazí celá levá strana zorného pole červeně (tj. nic jsme v dané oblasti neviděli), nejspíš se nejedná o skotom, ale pouze o velký nos testovaného, který blokoval zrakové vjemy z dané periferní oblasti.

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

Návod k praktickému cvičení – Perimetrie, z portálu Biofyzika 2.LF na webu moodle.mefanet.cz

L. Pivodová, závěrečná práce, 2013: https://is.muni.cz/th/h9rf6/Pivodova_bakalarska_prace.pdf?so=nx

I. Hutyrová- bakalářská práce, 2007: https://is.muni.cz/th/vewiu/Bakalarska_praca_-_Zorne_pole..pdf?so=nx

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *