Nálepka „bio“ prodává. Své o tom vědí jak výrobci, tak zákazníci, a s biopotravinami jako by se proto v poslední době roztrhl pytel. Skutečně ale mají tak významný vliv na naše zdraví, jak naznačují některé studie? Přečtěte si, zda vám bio potraviny zaručí zdraví nebo jak vám mohou pomoci s hubnutím.
Máte pocit, že jídlo už dávno nechutná tak, jak by mělo? Máte pravdu. Zemědělství a způsob chovu totiž v posledních desetiletích prošly významnou proměnou.
Velcí zemědělci se snaží tlačit výrobní cenu dolů, a tak se na naše talíře dostávají potraviny plné chemie.
Za vším hledejte ekonomické zájmy. Velcí zemědělci se snaží potraviny na pulty obchodů dostávat co nejrychleji a s co nejnižšími náklady.
Proto svá pole hnojí chemickými hnojivy, sklízejí předčasné a teprve pak vše nechávají dozrát ve velkoskladech – opět za pomoci chemie.
Mají přitom jediný cíl: aby se proces výroby co nejvíce zkrátil a vyprodukovalo se maximální množství jídla.
Co je bio potravina?
Výrobci bio potravin se rozhodli jít jinou cestou a potraviny raději produkují „postaru“– tak jako v dobách našich babiček a dědečků. Co to ale ve skutečnosti znamená?
Za bio potraviny dnes, zjednodušeně řečeno, označujeme veškeré produkty ekologického zemědělství, jejichž výroba splňuje následující kritéria.
1. K pěstování bio potravin se nepoužívají syntetická hnojiva ani pesticidy.
Ekologické zemědělství využívá k hnojení pouze kompost nebo hnůj, tedy čistě přírodní hnojiva.
2. Bio maso pochází pouze z ekologických chovů.
Zapomeňte na klasické velkochovy nebo na známé záběry kuřat v klecích. Zvířata z biochovů mají volný výběh, počet zvířat, která spolu žijí na jedné farmě, je navíc přísně omezen.
3. Pěstování bio potravin nenarušuje biodiverzitu.
Ekologické zemědělství se důsledně vyhýbá používání chemikálií. Díky tomu nenarušuje kvalitu půdy a vody a produkuje „čisté“, zdravé plodiny.
Bio potraviny prospívají životnímu prostředí i vašemu zdraví.
Jaký mají bio potraviny vliv na zdraví?
V případě bio potravin ovšem nejde pouze o ekologii. Jejich příznivý vliv na lidské zdraví je možná ještě významnější.
Například podle studie, kterou v roce 2017 publikovalo americké National Center for Biotechnology Information, snižují bio potraviny riziko alergií a obezity [1]. Studie od od The American College of Physicians zase poukazuje na to, že bio potraviny obsahují výrazně méně pesticidů a antibiotik než běžné potraviny [2].
Ptáte se, jak je možné, že jsou mezi bio potravinami a potravinami pocházejícími z běžného zemědělství takové rozdíly? Studie British Journal of Nutrition z roku 2014 přišla se zjištěním, že na kvalitu potravin má právě způsob výroby největší vliv [3]. Biopotraviny podle této studie obsahují až o 40 procent více antioxidantů, a naopak pouze stopové množství pesticidů a dusíku – tedy látek, které běžně stojí u zrodu některých druhů rakoviny (například rakoviny žaludku).
Sečteno a podtrženo: pokud jde o naše zdraví, je mezi konvenčními potravinami a bio potravinami skutečně významný rozdíl. Nejenže bio potraviny obsahují méně škodlivých látek, a naopak výrazně vyšší množství vitaminů, navíc přispívají i ke zdravému trávení.
Povšiml si toho například Birgit Wassermann z Univerzity v rakouském Štýrském Hradci, který společně se svým týmem zkoumal, jak konzumace ovoce a zeleniny přispívá k rozvoji zdravé mikroflóry ve střevech.
V rámci studie proti sobě postavil konvenční a bio jablka – a výsledky byly až překvapivě jednoznačné.
Tým mimo jiné zjistil, že se v ekologické produkci ovoce ve velké míře objevuje „prospěšná“ bakterie Lactobacillus, která působí jako přírodní probiotikum [4].
Bio potraviny versus plísně. Měli byste se bát?
Přestože pozitivní vliv bio potravin na lidské zdraví dokázala už řada studií, stále kolem nich panuje mnoho mýtů. Ten nejrozšířenější souvisí s obavami z plísní, jejichž množství by – údajně – mělo být v biopotravinách vyšší než v konvenčních potravinách.
Nejnovější data ale ukazují, že jde o fámu. Pravda je totiž přesně opačná: podle studií je naopak kontaminace plísněmi u potravin z ekologického zemědělství významně nižší než u obilovin pocházejících ze zemědělství konvenčního [5].
Důvod? Konvenční zemědělství zapomíná na přirozené tradiční postupy, které se v ekologickém zemědělství využívají a které mimo jiné slouží jako prevence proti plísním. Ekologicky pěstované plodiny jsou tak přirozeně zdravější a silnější a dokážou se napadení plísněmi samy bránit.
Bio potraviny se plísním dokážou bránit lépe než konvenční potraviny.
Co je bio, to je zdravé. Nebo ne?
Jedno „ale“ byste i přesto měli mít u bio potravin na mysli. I když totiž obsahují více živin a méně škodlivin než konvenční potraviny, samotná nálepka „bio“ vám nezaručí, že jde o skutečně zdravou potravinu.
Ve hře je totiž mnohem víc faktorů než pouhé složení.
I bio potravina, tedy potravina pocházející z ekologického zemědělství, může pro vaše zdraví představovat problém – například když obsahuje příliš vysoké množství jednoduchých sacharidů – cukrů (pěkným příkladem může být sirup z agáve) nebo když jde o ultra průmyslově zpracovaný výrobek, byť z bio surovin (pizza z bio rajčat pořád zůstává pizzou).
Jak poznat skutečné bio potraviny?
Vzpomínáte na pohádku o Sněhurce? Zlá macecha v ní chtěla nevlastní dceru otrávit jablkem: velkým, kulatým, sytě červeným… zkrátka dokonalým.
Přestože nic takové zřejmě původní autoři pohádky nezamýšleli, tento příměr je symbolický.
Zatímco u konvenčního ovoce a zeleniny ze supermarketů jsme zvyklí, že je průmyslová výroba zbavila veškerých kazů, bio ovoce a zelenina vypadá tak, jak příroda původně zamýšlela – nepravidleně, s přiznanými drobnými vadami a nedokonalostmi.
Často také bývají mnohem menší než konveční ovoce a zelenina (jejich růst totiž není podpořen chemií), a navíc jim zcela chybí lesk, o který se v případě běžného ovoce stará vosk.
Na první pohled tak může bio ovoce a zelenina svým vzhledem případné kupce odrazovat – co jim ale chybí na kráse, to nahrazují chutí a obsahem živin.
Jak se ale v nabídce obchodů vyznat v případě, že se nemůžete (nebo nedokážete) orientovat podle vzhledu potravin? Spolehlivým vodítkem vám v případě bio potravin bude oficiálně schválená bio certifikace.
Všechny balené biopotraviny pocházející z Evropské unie musejí mít na obalu evropské logo pro biopotraviny – takzvaný biolístek, číselný kód kontrolní organizace a označení původu zemědělských surovin. České bio potraviny navíc musí mít také národní logo (takzvanou biozebru).
Biopotraviny z dovozu mohou být touto biozebrou označeny dobrovolně, v rámci takzvané recertifikace.
Takhle vypadá česká „biozebra“.
Bio, nebo „farmářský produkt“?
Ovšem pozor – ne všechny kvalitní potraviny z domácích farem nutně musí nést oficiální označení „bio“. Tato značka je pouze legislativní zárukou ze strany státu, že daná potravina skutečně splňuje podmínky, které stát pro bio potraviny stanovil.
Dodnes tak existuje řada výrobců, kteří sice produkují zdravé a kvalitní potraviny, přízvisko „bio“ jim ale na obalech chybí (často proto, že si o oficiální certifikaci nezažádali kvůli značné administrativní náročnosti). Své produkty pak tito producenti označují například jako „domácí“, „z rodinné farmy“, „farmářský produkt“ a podobně.
Situace se navíc komplikuje tím, že podobná označení s oblibou využívají i vychytralí obchodníci, kteří sice potraviny vyrábějí klasickým způsobem za využití chemie, protože ale vědí, že vše domácí táhne, přidávají na obaly svých výrobků texty jako „tradiční“, „domácí“ nebo „poctivé“ – a zákon je na ně v tomto případě krátký.
Myslete na to, až na takové označení narazíte v obchodě. Vždy raději důkladně prozkoumejte, zda jde o skutečnou domácí, zdravou produkci, nebo pouze o marketingový trik.
Jsou bio potraviny z Číny stejně kvalitní jako ty evropské?
V nabídce českých obchodů se často objevují i biopotraviny pocházejí ze zemí mimo Evropskou unii. Zřejmě už jste narazili například na organické proteinové nudle z Číny. I pro neevropské výrobky ale platí stejná pravidla jako pro evropskou produkci.
Dovozce biopotravin ze zemí mimo EU má totiž povinnost nechat veškeré dovozové zboží certifikovat některou z českých kontrolních organizací. Na pulty obchodů pak tato potravina může až ve chvíli, kdy kontrolní organizace potvrdí shodu pravidel výroby biopotraviny v daném státě s pravidly v Česku a kdy výrobek dostane oficiální certifikát.
V případě bio potravin ale víc než kdekoliv jinde platí, že lokální produkce by vždy měla být vaší první volbou.
Přestože mohou například bio potraviny z Číny splňovat evropské standardy, vždy musí při své cestě na naše stoly urazit trasu přes půl zeměkoule.
Pak už je jen na nás, na spotřebitelích, zda při nákupu zohledníme nejen způsob výroby, ale i to, jaké ekologické dopady má doprava potravin z druhého konce světa.
Kde koupit kvalitní bio potraviny?
Sehnat poctivé bio potraviny dnes není už ani zdaleka tak těžké jako ještě před pár lety, a to přestože v porovnání s konvenčními potravinami je jejich nabídka stále ještě relativně omezená.
Biopotraviny můžete odebírat přímo od konkrétních rodinných farem.
Nejlepší řešení samozřejmě je vypěstovat si vlastní bio potraviny – buď na zahradě, nebo třeba na balkoně.
Velmi jednoduchá na pěstování jsou například rajčata, která potřebují jen dostatek slunce a pravidelnou zálivku, snadno se vám ale zadaří třeba i se špenátem, který naopak preferuje spíše stinné stanoviště.
A pokud vás zajímá, jak na pěstování bio potravin jdou ostatní, podívejte se na web WWOOF, který sdružuje pěstitele organických potravin po celém světě.
Pokud nemáte možnost si vlastní bio potraviny vypěstovat svépomocí, podívejte se do některé ze specializovaných prodejen zdravé výživy. Jejich počet postupně roste a už dávno nejsou výsadou velkých měst.
Bio potraviny nabízejí i některé farmářské trhy, na nich ale často bývá obtížné rozeznat, který prodejce skutečně nabízí vlastní bio ovoce a zeleninu, a který pouze přeprodává klasické supermarketové zboží.
Biopotraviny také můžete koupit přímo na ekofarmě, kde se produkují. Tento způsob nákupu má tu výhodu, že vždy přesně víte, odkud vaše jídlo pochází, a farmáři vám obvykle navíc velmi rádi odpoví na všechny vaše otázky.
Vyzkoušejte bio krabičkovou dietu
Pokud chcete ušetřit čas (a nebo pokud chcete načerpat inspiraci, jak s bio potravinami na talíři zacházet a co z nich vařit), vyzkoušejte naše krabičkové stravování.
Díky tomu, že si své dodavatele pečlivě vybíráme, chutná naše jídlo jako skutečné jídlo – bez růstových hormonů, antibiotik, pesticidů, ultra zpracovaných průmyslových potravin i zvýrazňovačů chuti.
V kombinaci s našimi stravovacími programy (nabízíme whole30, lowcarb i vegetariánský jídelníček) jde o ideální volbu pro každého, kdo chce zhubnout a zároveň změnit svůj životní styl k lepšímu. Dlouhodobě a bez starostí.
Podívejte se na ceník našich krabičkových diet v bio kvalitě.
Rozdíly mezi bio potravinami a konvenčními potraviny jsou obrovské, jak v chuti, tak ve složení.
Mezi naše dodavatele patří IQ Beef, Farma Struhy a Prominent CZ, kteří nám dodávají prvotřídní maso, vejce a mléčné výrobky ze svých biochovů. Ovoce, zeleninu a bylinky plné chuti odebíráme od podniků Gastro fresh a Titbit, ořechy a sušené ovoce nám dodává Grizzly.
Podívejte se, jak vypadá jídelníček na tento týden.
Jak snížit množství pesticidů v klasických potravinách?
Nechcete své tělo zatěžovat pesticidy a dalšími škodlivými látkami, které obsahuje běžná produkce potravin, ale k bio surovinám (zatím) přístup nemáte? Zkuste zvolit „menší zlo”. I mezi konvenčními potravinami totiž existují takové, které škodí méně než jiné.
Například americká skupina Environmental Working Group každoročně zveřejňuje seznam plodin, které podle jejích měření obsahují největší množství chemikálií, kterému velice poeticky přezdívá „dirty dozen“, v češtině tedy „tucet špinavců“ [6].
Ukazuje se, že nejvíc pesticidů obsahují plodiny, které mají tenkou (nebo žádnou) slupku. Nejproblematičtější z konvenční produkce ovoce a zeleniny prý jsou například jablka, broskve kapusta, rajčata, celer a brambory, nejméně pesticidů se naopak vyskytuje u avokáda, hrášku, kukuřice, cibule, zelí nebo chřestu.
Množství pesticidů, které běžné ovoce a zelenina ze supermarketů obsahují, navíc můžete ještě snížit – když se naučíte, jak ovoce a zeleninu správně umýt. Nejde o ideální řešení (tím jsou vždy čisté, kvalitní bio potraviny), pokud ale jinou možnost nemáte, můžete díky jedlé sodě obsah škodlivin v ovoci a zelenině alespoň částečně snížit.
Vyberte si jeden ze dvou následujících způsobů.
Jedlá soda a citronová šťáva
Smíchejte lžíci citronové šťávy, dvě lžíce sody a přibližně litr vody, dobře rozmíchejte. Zeleninu a ovoce do tohoto roztoku naložte přibližně na 10 minut, po vyjmutí ho opláchněte pod tekoucí vodou.
Ocet a čistá voda
Ovoce a zeleninu vložte do roztoku z octa (může být i jablečný) a čisté vody (roztok by měl být tvořen z jedné destiny octem), nechte naložené přibližně 15 minut. Po vyjmutí opláchněte.
Zdroje
Bojíte se plísní v biopotravinách? Není důvod
Ekologicky pěstované obiloviny mají obvykle nižší nebo srovnatelnou úroveň kontaminace plísněmi jako obiloviny pěstované konvenčně.
Vyšší obsah mykotoxinů v biopotravinách je mýtus
Veřejnost vnímá ekologické zemědělství zejména jako způsob hospodaření nepoužívající minerální hnojiva a pesticidy.
I když to zdaleka není jediný rozdíl, právě toto zjednodušení vede často k otázce, jak je na tom ekologická produkce obilovin z pohledu kontaminace mykotoxiny (Mykotoxiny jsou škodlivé látky produkované plísněmi).
Na první pohled logický dotaz vychází z předpokladu, že není-li použit chemický fungicidní přípravek na ochranu obilovin, nutně musí dojít ke zvýšení napadení mykotoxiny. Tento předpoklad však nebyl nikdy potvrzen. Mykotoxiny se mouhou vyskytnout jak v konvenčně tak ekologicky pěstovaných plodinách.
Srovnání kontaminace BIO a konvenční produkce obilovin mykotoxiny v zahraničí
Porovnávání kontaminace ekologické a konvenční produkce obilovin mykotoxiny není nové téma. Zejména v zemích s delší ekozemědělskou historií a většími plochami orné půdy v ekologickém systému hospodaření bylo již opublikováno mnoho vědeckých prací.
Závěry, ke kterým došly, nejsou jednotné a je možné je rozdělit na dvě skupiny: Zatímco některé studie žádný rozdíl v úrovni kontaminace mezi ekologicky a konvenčně pěstovanými obilovinami neprokázaly, jiné potvrdily nižší kontaminaci u ekologicky pěstovaných obilovin.
Proč jsou ekologicky pěstované obiloviny vůči mykotoxinům odolnější?
Napadení plodin plísněmi má za následek celá řada faktorů. Mezi nejvýznamnější patří počasí, a to zejména delší vlhké období v době kvetení obilovin a pak také těsně před sklizní. Kromě počasí má významný vliv předplodina, způsob zpracování půdy, stupeň odolnosti/náchylnosti dané odrůdy, úroveň výživy porostu a jeho celková kondice a další.
Konvenční zemědělství spoléhající na chemickou ochranu rostlin zapomíná na přirozené tradiční postupy, které se v ekologickém zemědělství využívají a hrají významnou roli při prevenci proti napadení plísněmi.
Mezi ty nejdůležitější patří osevní postupy – přirozené střídání plodin na poli tak, aby se neopakovaly na stejném místě každý rok stejné druhy.
Díky osevnímu postupu je půda přirozeně obohacována o živiny, ozdravována a zamezuje šíření chorob i škůdců.
Ekologicky pěstované plodiny jsou přirozeně zdravější a silnější a dokáží se proti napadení plísněmi samy bránit. Bylo prokázáno, že chemikálie dodávané konvenčním plodinám snižují tuto přirozenou obranyschopnost plodin a tím se u nich může obsah mykotoxinů zvýšit.
Jak kontrolujeme výskyt mykotoxinů u nás v PROBIO?
Limity pro obsah mykotoxinů jsou stejné pro biopotraviny i konvenční produkty (dáno Nařízením Komise 1881/2006 ve znění pozdějších předpisů) a pohybují se v řádu μg/kg (ppb). Od roku 2014 testujeme přítomnost některých mykotoxinů pomocí ELISA metod v naší vlastní laboratoři. Sledujeme konkrétně obsah aflatoxinů, ochratoxinu A, DONu.
Celý text najdete v Zemědělec 37/2018
Fotogalerie
Nikdo není kyselý – PharmDr. Margit Slimáková
Na internetu a v některých knihách koluje hned několik verzí tzv. alkalické diety. Zjednodušeně můžeme říci, že co expert, to nové doporučení, jak omezovat „kyselinotvorné potraviny“ anebo které zázračné alkalizující prášky, čaje a elixíry polykat. Potřebuje je někdo?
Alkalické diety propojuje tvrzení, že:
- potraviny, které jíme, se v těle metabolizují za vzniku kyselinotvorných anebo zásadotvorných zbytků,
- nadbytek tzv. kyselinotvorných potravin „překyseluje krev“ a překyselení krve je možné poznat pomocí měření pH moči lakmusovými papírky,
- „překyselená krev“ je příčinou celé plejády onemocnění od osteoporózy až po rakovinu,
- pro zdraví je třeba jíst převážně alkalické potraviny a zpravidla ještě podpořit alkalizaci nejrůznějšími doplňky.
Co alkalická dieta doporučuje?
Alkalická dieta je téměř vegetariánskou dietou, přesněji je něčím mezi veganstvím a vitariánstvím. Strava je založena na příjmu velkého množství čerstvého ovoce a zeleniny s omezením anebo úplným vyloučením živočišných potravin.
Jaké zázraky mají dietu podpořit?
Nejen v mnoha prodejnách zdravé výživy a online obchodech, ale dokonce i v lékárnách se nabízejí desítky nejrůznějších „odkyselovacích přípravků“. Jak mi třeba zrovna nedávno jedna farmaceutka sdělila: „V lékárně jsme na vyžádání pacientů často navažovali tzv. zásaditou odkyselovací směs.“ Zde je recept:
Natrium Phosphoricum 10,0, Kalium Bicarbonicum 10,0, Calcium Carbonicum 100,0, Natrium Bicarbonicum 80,0 a Magnesium Carbonicum 50,0.
Našli se i podnikaví výrobci, kteří směs nabízeli už hotovou. K ní jako bonus přibalují rovnou i lakmusové papírky na měření pH moči.
Co jsou podle teorie nevhodné potraviny?
V různých verzích diety se zpravidla doporučuje omezovat nebo vynechávat průmyslově upravované potraviny, maso, vejce, mléčné výrobky, obiloviny, prakticky všechny bílkoviny mimo ořechů a semínek.
Co doporučují propagátoři alkalické stravy správně?
Je pravdou, že potraviny zanechávají kyselý anebo alkalický popel.
Typ popela je dán relativním obsahem kysele (fosfor a síra) nebo alkalicky (vápník, hořčík a draslík) reagujících minerálních látek.
Obecně platí, že živočišné potraviny a obiloviny zanechávají kyselinotvorné zbytky, ovoce a zelenina zásadotvorné. Čisté tuky, cukry a škroby jsou neutrální, protože neobsahují bílkoviny ani minerály.
Pravdou také je, že potraviny, které jíme, mohou měnit pH moči. Když si ke snídani dáte salát, bude vaše moč za několik hodin více alkalická, než kdybyste snědli vajíčka se slaninou. Měření pH moči je snadné, ale zbytečné. Výše popsané měření pH totiž není dobrým indikátorem pH organismu ani vašeho celkového zdraví.
Proč jsou tvrzení alkalické diety nesmyslná?
Potraviny neovlivňují pH krve. Zastánci alkalických diet nabízejí nejrůznější vysvětlení, jak „kyselinotvorné potraviny“ škodí našemu zdraví.
Tím nejabsurdnějším tvrzením je, že pH naší krve lze měnit potravinami, které jíme, a že kyselá krev je příčinou onemocnění. Není to tak.
Naše tělo velmi pevně reguluje pH naší krve a extracelulární tekutiny. Není možné je měnit změnou jídelníčku.
Pouze vysoké dávky jedlé sody (hydrogenuhličitan sodný, NaHCO3) mohou dočasně zvýšit pH krve, ovšem mluvíme v takovém případě o dávkách, které současně vedou k nepříjemným trávicím potížím.
Existují okolnosti, kdy je krev kyselejší, než by měla být, a tento stav má vážné zdravotní následky. Stav acidózy je však způsoben určitými patologickými stavy, jako je například chronická renální insuficience. Nestojí za ní rozhodnutí, jestli jíst steak anebo salát.
Bez ohledu na náš jídelníček anebo pH moči je docela jisté, že pH naší krve se pohybuje ve správné hodnotě okolo 7,4.
Neutralizuje se krev minerály z kostí?
Dalším tvrzením zastánců alkalických diet je, že pro udržení konstantního pH krve tělo používá minerální látky z kostí k „neutralizaci překyselené krve“. A naše kyselinotvorná strava je příčinou osteoporózy.
Ve skutečnosti je však pH krve regulováno ledvinami, ne kostmi. Zdravé ledviny jsou schopné pH správně udržovat. Například po konzumaci bílkovin jsou vzniklé kyseliny okamžitě neutralizovány hydrogenuhličitanovými ionty v krvi.
Při reakci vzniká oxid uhličitý, který se vydýchá plícemi, a soli, které jsou vyloučeny ledvinami. Ledviny přitom okamžitě vytvoří a do krve vrátí hydrogenuhličitanové ionty, které se při neutralizaci použily.
Díky koloběhu organismus udržuje stabilní pH krve i bez jakéhokoliv zapojení kostí.
Navíc máme dostatek studií, jež prokazují, že zvýšený příjem bílkovin a fosfátů má pozitivní efekt na metabolismus vápníku a parametry pro zdraví kostí. Níže uvádím i odkazy na klinickou evidenci: dvě rozdílné meta-analýzy a přehledovou zprávu. Žádná z prací nepodporuje hypotézu, že by kyselinotvorná strava podporovala úbytek kostních minerálů a osteoporózu.
Jak je vidět, fyziologie ani klinické studie alkalické diety nepotvrzují. Chápu, že studie nemusí být perfektní, a tak pro jistotu ještě přidávám i studie, které sledují souvislost mezi konzumací kyselinotvorné stravy a osteoporózou.
Ani pozorovací studie nepotvrzují souvislost mezi kyselinotvornou stravou a hustotou kostní tkáně, rizikem zlomenin anebo korelaci mezi pH moči a rizikem zlomenin.
Oproti tomu existují studie, které prokazují zdravější kostní tkáň při konzumaci diet s vyšším obsahem bílkovin.
Je kyselost příčinou rakoviny?
Zastánci alkalické stravy tvrdí, že dokáže vyléčit rakovinu. Podle jejich teorie rostou nádorové buňky pouze v kyselém prostředí a alkalická dieta omezuje jejich růst a likviduje je. Tato hypotéza opět závisí na schopnosti stravy smysluplně ovlivňovat pH krve a extracelulárních tekutin, což není pravda. Navíc nádorové buňky mohou růst i v alkalickém prostředí. Běžné pH krve má hodnotu 7,4; což je mírně alkalické prostředí. Pokusně je prokázáno, že nádorové buňky v něm dokáží růst. Jedinou pravdou je, že nádorové buňky lépe rostou v kyselém prostředí, ale příčinnost je obrácená. Nádor po svém vzniku vytváří vlastní kyselé prostředí cestou narušení regulace glykolýzy (rozkladu cukru) a omezením cirkulace. Takže pH krve už vůbec neovlivňuje pH nádoru. Zjednodušeně můžeme říci, že kyselé prostředí nevytváří nádor, ale nádor vytváří kyselé prostředí.
Co říká historie?
Podle studia diet tradičních národů, které realizoval na počátku minulého století Dr. Price, se mnoho národů včetně obyvatel švýcarských hor, Masajů a Inuitů stravovalo s převahou tzv. kyselinotvorných potravin. I přes vysoký obsah živočišných potravin nebo obilovin v jídelníčku se příslušníci uvedených národů těšili perfektnímu zdraví.
Proč je nám na alkalické stravě lépe?
Nepopírám, že jednotlivcům může přechod na alkalickou stravu jen prospět, avšak z mnoha jiných důvodů než pro ovlivnění pH.
Více zeleniny a čerstvých potravin v jídelníčku prospěje každému, zejména když je přijímá namísto vysoce průmyslově upravovaných potravin. Omezení obilovin prospěje každému s intolerancí k lepku.
Omezení mléka a výrobků z něj prospěje při laktózové intoleranci. Omezení cukru, které dieta také běžně doporučuje, prospěje úplně všem.
Doporučení jíst mnohem více zeleniny a ovoce a omezovat či vylučovat polotovary jsou bezva a mohou v podstatě jen prospět. Popsaná strava má více vlákniny, některých vitaminů, minerálních látek a vody. Jde o doporučení zdravé výživy bez potřeby dalších podpůrných tvrzení.
Proč alkalickou dietu nedoporučuji?
Celá teorie míjí fakta o fungování lidského těla a metabolismu. Prakticky ignoruje přirozenou regulaci pH v těle pomocí oxidu uhličitého, vody, bikarbonátů a dalších sloučenin kyslíku, vodíku a uhlíku.
Faktem je, že pH moči neurčuje ani neodráží pH jakéhokoliv jiného orgánu, tkáně anebo tělní tekutiny; pH moči je jen pH moči a mění se v závislosti na tom, co se močí vylučuje, ne podle potravin, které se konzumují.
Jedná se o vymyšlený systém stravování bez základu na faktech a reálném fungování pH v lidském těle. Pro zdravou výživu vykonstruovaný výživový směr nikdo nepotřebuje, a už vůbec nepotřebuje speciální alkalické doplňky.
Případná redukce hmotnosti na alkalické stravě je logická a je způsobena nízkoenergetickou stravou. Při razantnějším omezení zdrojů bílkovin hrozí, že se nám budou ztrácet především svaly. Úbytek svalové hmoty je přitom naprosto nežádoucí, zvyšuje riziko následného jo-jo efektu.
Zdroje
The kidney and acid-base regulation
http://advan.physiology.org/content/33/4/275.full
Potential renal acid load of foods and its influence on urine pH.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/7797810
Effect of sodium bicarbonate on [HCO3-], pH, and gastrointestinal symptoms.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21719899?dopt=Abstract&holding=f1000,f1000m,isrctn
Effects of various sodium bicarbonate loading protocols on the time-dependent extracellular buffering profile.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20040895?dopt=Abstract&holding=f1000,f1000m,isrctn
Nutritional disturbance in acid–base balance and osteoporosis: a hypothesis that disregards the essential homeostatic role of the kidney
http://journals.cambridge.org/action/displayAbstract;jsessionid=D9AF93857F6AB6F0B309119E6AE150DB.journals?aid=9016507&fileId=S0007114513000962
Phosphate decreases urine calcium and increases calcium balance: a meta-analysis of the osteoporosis acid-ash diet hypothesis.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19754972
Dietary protein: an essential nutrient for bone health.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16373952
Meta-Analysis of the Effect of the Acid-Ash Hypothesis of Osteoporosis on Calcium Balance
http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1359/jbmr.090515/full
Causal assessment of dietary acid load and bone disease: a systematic review & meta-analysis applying Hill’s epidemiologic criteria for causality.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/21529374
Nutritional disturbance in acid–base balance and osteoporosis: a hypothesis that disregards the essential homeostatic role of the kidney
http://journals.cambridge.org/action/displayAbstract?aid=9016507&fileId=S0007114513000962
Dietary Acid Load Is Not Associated with Lower Bone Mineral Density Except in Older Men
http://jn.nutrition.org/content/141/4/588.short
Low urine pH and acid excretion do not predict bone fractures or the loss of bone mineral density: a prospective cohort study
http://www.biomedcentral.com/1471-2474/11/88/
Quality of diet and potential renal acid load as risk factors for reduced bone density in elderly women.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20005315
The acid-base hypothesis: diet and bone in the Framingham Osteoporosis Study.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/11842948
Acidic pH enhances the invasive behavior of human melanoma cells.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/8605731?dopt=Abstract&holding=f1000,f1000m,isrctn
Acid treatment of melanoma cells selects for invasive phenotypes.
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18301995?dopt=Abstract&holding=f1000,f1000m,isrctn