Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli?

Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Hubnutí, dieta a zdravá strava

Blížící se Velikonoce připomínají význam a úlohu vajec nejen z hlediska nutričního, ale také z hlediska tradic, v nichž …

Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Sport a relaxace

Odporová guma dokáže být skvělým parťákem při cvičení a má řadu výhod. Hodí se totiž pro každého! S odporovou gumou si c …

Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Nemoci a léčba

Pozorujete u sebe znepokojivé zabarvení konečků prstů? Raynaudův syndrom se projevuje zblednutím a někdy i bolestivostí periferních částí těla, zejména pak prstů na rukou. Postihuj …

Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Hubnutí, dieta a zdravá strava

Kaštanový med je považován za luxusní druh medu s poněkud tmavší barvou, než má běžný květový med. Pochází z květů kaštanů a jde o čistě jednodruhový med, jehož chuť však může přek …

Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Hubnutí, dieta a zdravá strava

Tato výzva již řadu let získává na popularitě po celém světě. Řada známých osobností na ni nedá dopustit. Propagátorů ale najdeme dost, a to nejen na sociálních sítích. Ovšem je po …

Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Nemoci a léčba

Světový den ústního zdraví připadá na 20. březen. Jeho hlavním smyslem je snaha zdůraznit význam ústní hygieny v rámci podpory celkového zdraví. I jeho prostřednictvím si tak můžem …

Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Nemoci a léčba

Objevili jste na kůži svého miminka nepříjemnou vyrážku? Začala se rozšiřovat na další místa po těle? Mohlo by se jednat …

Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Hubnutí, dieta a zdravá strava

Zelí i kapustičky, patřící do rodu brukvovitých, jsou přímo ochránci našeho zdraví. V první řadě jsou mocnými bojovníky …

Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Ostatní témata

Rovnátka jsou stále více vnímána nejen jako pomůcka pro řešení vady chrupu, ale především jako módní doplněk. Stávají se dokonce jakousi vizitkou určité úrovně péče o děti. I děti …

Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Nemoci a léčba

Když se mluví o jednotce intenzivní péče, obvykle člověku naskočí husí kůže, je to předzvěst vážného stavu člověka, něko …

Vracíte se domů, abyste zkontrolovali, jestli jste zamkli? Někdy je to normální, někdy se jedná o příznak obsedantně kompulzivní poruchy

Jakkoliv se člověku může zdát výše popsaný scénář neuvěřitelný, pravdou je, že obsedantně kompulzivní porucha (OCD) je co do výskytu druhou nejčastější psychiatrickou poruchou.

Konkrétně v Česku se s jejími projevy potýká kolem 200 000 lidí a dle dostupných výzkumů jsou jí stejně často postihovány jak ženy, tak i muži.

Podstata onemocnění spočívá v tom, že člověk trpí nutkavou potřebou vykonat určitý rituál, který odstraní úzkost – nutno ale říci, že nenavodí potěšení a ani radost. Pod označením rituál si také v žádném případě nepředstavujte např. ranní vypití kávy. Jednou. Dvakrát.

Nebo třikrát. Obsedantně kompulzivní porucha totiž vážným způsobem narušuje běžný život tak, že ten/ta, kdo nemocí trpí, nezřídka není schopen např. včas odejít do zaměstnání nebo plnit jinak běžné každodenní úkoly.

„Měla jsem třeba na odpoledne domluvenou brigádu, ale než jsem odcházela, poobědvala jsem. Pak jsem potřebovala umýt talíř. Když se ve tři domů vrátila moje spolubydlící, pořád jsem ten talíř myla. Téměř jsem z něj vymyla vzorek, ale pořád jsem nebyla s tím výsledkem spokojená a nemohla jsem s tím přestat.

Měla jsem pocit, že kdybych ten talíř odložila do dřezu a šla pryč, tak nás prostě zavalí špinavé nádobí a sežerou bakterie,“ popisuje Markéta. S podobnou vervou pak umývala i sebe, několikrát kvůli tomu i skončila na pohotovosti. „Kvůli těm bakteriím jsem běžně desinfikovala i sebe a prováděla důkladnou hygienu.

Začala jsem mýdlem a hadrou, to mi ale připadalo jako nedostatečné, tak jsem si vzala takovou tu hrubou houbu na nádobí. A nakonec přišla na řadu drátěnka. Rozedrala jsem si předloktí tak, že jsem vypadala jak masová vražedkyně po činu.

Ale v tom záchvatu člověk prostě nevnímá svět okolo, nevnímá ani tu bolest, prostě jen drhne a drhne,“ doplňuje.  

Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli? Více

Zdroje: Giphy, iStock

Právě „posedlost čistotou“ je také jedním z častých projevů nemoci, kdy obsedantně kompulzivní lidé mají nezřídka tendence umývat se tak intenzivně, až výsledek skutečně hraničí se sebepoškozováním.

Poměrně paradoxní pak je, že ti, kdo OCD trpí, si svého absurdního jednání jsou vědomi – to ostatně dokazuje i poměrně racionální popis stavů, s nimiž se potýká Markéta. Ovšem právě to je základní podstatou samotných projevů obsesí a následných kompulzí.

„Obsese jsou mimovolní vtíravé myšlenky, představy nebo popudy a doprovází je zvýšené napětí, úzkost či jiné negativní pocity (hnus, zlost, strach). Postižený je obvykle považuje za přehnané, nepřijatelné, ale má problém jim nevěnovat pozornost,“ uvádí skupina českých odborníků v publikaci věnované specificky OCD.

Pokud bychom se tedy vrátili k případu Markéty, obsesí je obava ze smrtících bakterií, kompulzí pak nutkavé mytí (čehokoliv, včetně sebe samotné).  Právě kompulze totiž v praktické rovině „neutralizuje“ všechny negativní vtíravé myšlenky a obavy, kterým má provádění určité zvolené činnosti zabránit.

„Když už v tom člověk jednou jede, nedá se to zastavit. Někdo o sobě třeba může říct, že je pověrčivej, a tak v pátek třináctýho nevyjde z domu. Já mám ale z té třináctky fakt paniku – jak vidím někde číslo třináct v jakékoliv podobě, hned se bojím, co by se mně nebo mojí rodině mohlo stát.

Takže vlastně pořád všechno přepočítávám, aby čehokoliv nebylo třináct. A to pak prostě počítáš a počítáš. Nemůžeš jet tramvají 13, ani autobusem 133. Ještě že aspoň pivo je nejběžnější desítka (smích).

A abych teda ten vliv třináctky přebil, naopak si říkám, že to, co dělám, musím udělat třikrát, takže jsem zacyklenej v číslech a trojitým opakování,“ popisuje Michal, který se s OCD teprve začíná léčit.

Zatímco ale v případě Markéty i Michala OCD negativně ovlivňuje „jen“ jejich vlastní život, ničím neobvyklým není ani to, že se obsedantně kompulzivním zvykům musí podřídit celý chod rodiny – ti, kdo OCD trpí, totiž nejenže jsou posedlí svými rituály, ale mohou podobnou činnost vyžadovat i po ostatních. Může se přitom jednat nejen o dodržování hygienických rituálů, ale např. i o přesnou organizaci času apod. „Někdy pacientovy obsese a kompulze obtěžují více druhé než jeho samotného. Žena, která měla obavy z bakterií, tak pravidelně prováděla mycí rituály a trvala na tom, aby se podobně myl i manžel, a drhla ve vaně děti, kdykoliv přišly z venku. Kontaminované oblečení se ihned muselo vyprat. Když to manžel a děti odmítali, zlobila se na ně, nadávala jim nebo je fyzicky k mytí nutila,“ shrnuje český autorský tým v publikaci pojednávající o OCD.

Budete mít zájem:  Otužování jako prevence zimního nachlazení

Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli?Zdroj: Giphy

Co přesně OCD způsobuje, ale odborníci nevědí. Ačkoliv teorií na toto téma již vzniklo nespočet, ani jedna z nich nenabízí univerzální odpověď.

Svou roli při rozvoji nemoci tak na jednu stranu může hrát dědičnost, na stranu druhou i rodinné prostředí – restriktivní způsob výchovy, dozor nad dodržováním hygieny a pořádku.

OCD však může být také důsledkem neuspořádaných rodinných vztahů, kdy již děti začínají v určité ritualizaci činností hledat alespoň jistý řád.  

I když život s OCD jistě není snadný, pokud je nemoc správně diagnostikována (nejčastěji u pacientů ve věku 20-30 let, výjimkou ale nejsou ani případy mladších nemocných), obvykle již stačí jen adekvátní medikace – podávání antidepresiv.

Ta, která jsou zaměřena specificky na problém OCD, jsou pacienty obvykle dobře tolerována a nejsou návyková. Jejich užívání je však dlouhodobé. Stejně tak může pomoci také tzv.

kognitivně-behaviorální terapie, která se zaměřuje především na vystavení pacientů potřebě vykonat rituál, tato potřeba je však v rámci terapie cíleně pozastavována.

Pokud se ale bojíte plánovat si důležité akce na pátek třináctého, děsí vás černá kočka přebíhající přes cestu nebo jste v roztržitosti zapomněli při ochodu z domova vypnout sporák a museli se proto vrátit, rozhodně to neznamená, že trpíte OCD. O návštěvě odborníka byste měli začít uvažovat až ve chvíli, kdy vám z nádobí zmizí dekorativní vzorek…(a na vině nebude myčka).

Vracíte se kontrolovat, jestli jste zamkli nebo vypnuli sporák? Vědci mají velmi špatnou zprávu

V roce 1997 vznikl film Lepší už to nebude, ve kterém září Jack Nicholson v Melvina Udalla. Ten právě obsedantně-kompulzivní poruchou (OCD) trpí.

Vyhýbá se šlápnutí na škvíru mezi dvěma dlažičkami, zamyká dveře a zhasíná přesně pětkrát, opakovaně si musí mýt ruce a po každém umytí mýdlo zahodí a vybalí nové.

Každý den obědvá ve stejné jídelně u stejného stolu, vždy jen vlastním plastovým příborem, který si sám přinese.

Lepší už to nebude je skutečně vtipná romantická komedie, jeden z nejlepších filmových počinu devadesátých let. OCD však není nic, čemu bychom se měli smát. Člověk, který touto poruchou trpí, většinou zažívá psychologická muka, je emocionálně vyčerpaný a sociálně vyloučený. Může dokonce i zemřít. 

Obsesivní myšlenky se v určité míře objeví někdy v každém. Musíte mít nářadí v garáži srovnané přesně podle určitého systému? Když vám v kuchyni někdo uklidí talíře jinak šílíte? A co uspořádání věcí na pracovním stole či knížek v knihovně, to přece nemůže vypadat jinak.

Je však důležité pochopit, že ve srovnání se skutečnou nemocí OCD je skoro nemožné takové drobnosti porovnávat. Nemocný člověk se každou vteřinu svého života nemůže zbavit neodbytných rušivých myšlenek, které prostě a jednoduše nedokáže ignorovat. Na moment se jich zbaví jen a pouze, když naprosto přesně provede svůj rituál.

Porucha dovede člověka k šílenství

Nejhorší na tom je, že člověk trpící OCD si celou dobu perfektně uvědomuje, že jeho či její myšlenky nejsou ani trochu realistické a jejich chování se zakládá na bludu. To, že své obsesivní rituály provede mu nepřinese ani trochu potěšení či uspokojení, pouze na drobný okamžik uleví soužené mysli. 

Čtěte také:

  • Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli?
  • Kolikrát kontrolujete, jestli jste zamkli?

Co poruchu způsobuje se stále nepodařilo s jistotou odhalit. Většina nemocných zpozoruje poruchu již v dětství či v průběhu puberty. Bohužel je to dědičná nemoc, ale její závažnost se v různých generacích může velmi lišit. Odhaduje se, že za ní stojí abnormalita některých struktur v mozku.

Je velmi nepravděpodobné, že by došlo k plnému uzdravení bez řádné léčby. Čím dříve je nemoc diagnostikována, tím lepší bývají výsledky. Bohužel statistiky hovoří o tom, že pouze jeden ze tří nemocných skutečně vyhledá odbornou pomoc a mnozí z nich jsou mylně diagnostikování s depresí. 

Techniky léčby jsou rozmanité

Pokud je léčba provedena včas a správně, 60 až 85 procent léčených zažívá prokazatelné zlepšení na dlouhé roky. Nejvíce efektivní je technika behaviorální terapie. Její preferovanou metodou je tzv. „vystavení a odpověď“, které se používá dvakrát týdně celkově 30 hodin. Pacient je vystaven provokujícím stimulům a je učen jak se vyhýbat špatné odpovědi na ně. 

Jinou možností je kognitivní terapie, ta pomáhá pacientovi identifikovat, které z jeho myšlenek nejsou realistické a poté změnit způsob, kterým je interpretuje.Kromě terapií se využívá i medikace, například léky jako Zoloft, Anafranil či Paxil.

Obsedantně kompulzivní porucha – příznaky, léčba + test

  • Vtíravé myšlenky pacientům způsobují úzkost.
  • Příliš časté a precizní mytí rukou je jedním z příznaků OCD. Pacienti mají strach z nemocí a smrti.
  • Typickým příznakem je pro trpící OCD opakovaná kontrola zamčených dveří.
  • někteří pacienti zahánějí úzkost alkoholem.
  • Porucha způsobuje rodinné hádky. Nemocného totiž nikdo nechápe.
  • Obsedantně kompulzivní porucha se léčí pomocí kognitivně behaviorální terapie. Léčba může trvat i celý život.

Před odchodem z domu opakovaně kontrolujete vypnutý sporák, máte vtíravé myšlenky na smrt svých blízkých a myjete si ruce tak často, že vám na nich vyskákala vyrážka? Dost možná trpíte obsedantně kompulzivní poruchou, úzkostným onemocněním, vlivem kterého vás obtěžují nutkavé myšlenky. Ty ve vás vzbuzují strach a úzkost, kterou se následně snažíte zahnat pomocí prováděných rituálů.

Obsedantně kompulzivní porucha (OCD) je úzkostné onemocnění, které postiženého obtěžuje vtíravými myšlenkami, jež v něm následně vzbuzují strach. Ten často vyúsťuje až v úzkost, kterou se nemocní snaží řešit pomocí různých rituálů.

Člověk tak například opakovaně kontroluje zamčené dveře, a to i přesto, že se už několikrát přesvědčil o tom, že je skutečně zamknul.

Budete mít zájem:  Bolestivost prsů neznamená hned rakovinu

Aby si ulevil od nutkavých myšlenek, je schopný se kvůli kontrole vracet i v případě, že se už nachází daleko od místa bydliště.

Dá se říct, že podobné myšlenky a reakce (kontrola již zamčených dveří, obavy ze zapnutého sporáku) trápí velkou část populace. To však automaticky neznamená, že trpí obsedantně kompulzivní poruchou.

Lidé, kteří problém skutečně mají a jsou si dobře vědomi absurdnosti svého chování, s tím nejsou schopni cokoli udělat. Porucha jim navíc zasahuje i do osobního života.

Často obtěžuje i pacientovo okolí.

Příznaky nemoci

Obsedantně kompulzivní porucha se projevuje dvěma základními způsoby. Obsesemi a následnými kompulzemi.

Obsese

Za obsese se označují vtíravé myšlenky, které jsou zpravidla negativního rázu a nemocnému způsobují úzkostné stavy. Tyto myšlenky se pravidelně opakují a nemocný člověk je pociťuje jako cizí. Týkají se zejména:

  • Agresivního chování – „Co když vědomě ublížím svému dítěti?“
  • Kontaminace a znečištění – „Co když z madla v MHD dostanu infekci a zemřu?“
  • Strachu, že pacient na něco zapomněl – „Co když jsem nevypnul sporák a vyhoří mi byt?“
  • Asymetrie a nepořádku – „Když nebude všechno na svém místě, stane se neštěstí mojí rodině.“

Člověk se kvůli obsesím dostává do neřešitelné situace. Je si totiž dobře vědom toho, že nesrovnané komínky oblečení nemohou život jeho rodiny nijak ovlivnit. Znepokojuje ho však i to, že ho takové věci vůbec napadají.

 Obsese se tak snaží potlačit, ale čím více o to usiluje, tím častěji se objevují. Vtíravé myšlenky v něm pak vyvolávají silné emoční stavy, které se snaží neutralizovat.

A právě k tomu slouží rituály – kompulze.

Kompulze

Kompulze jsou projevy chování, kterými si lidé s obsedantně kompulzivní poruchou ulevují od nepříjemných obsesí. V momentě, kdy je přepadne myšlenka na to, že nezamkli dveře, vrátí se domů a několikrát je zkontrolují, a to i přesto, že tak učinili už při odchodu.

Kompulzemi zahání také obsese týkající se smrti blízkých. Jakmile je napadne, že někdo z jejich rodiny zemře, vymyslí si způsob, jakým zajistit, aby se tak nestalo. Například třikrát rozsvítí a zhasnou lampu, protože číslo tři přináší štěstí. V případě obav z nemocí se pacienti uchylují k nesmyslně častému mytí rukou. To má často za následek různé vyrážky a ekzémy.

Kompulze mohou být u některých jedinců spojené s pověrami. Aby se nenaplnily, vymýšlí si pacienti způsoby, jak pověry neutralizovat: „Když mi přes cestu přeběhne kočka, budu mít smůlu a propadnu u zkoušky.

Aby se to nestalo, musím obejít celou ulici a třikrát zaťukat na plot u každého domu.

“ Tyto rituály mohou u některých lidí sloužit také jako prevence: „Když po cestě do práce stoupnu třikrát na každý kanál, který potkám, moje rodina bude v bezpečí.“

Pokud pacienta při konání rituálu někdo vyruší, emočně ho to rozhodí a začíná vždy znovu. Tentokrát precizněji a pod mnohem větším tlakem. Někdy mají tito lidé pocit, že aby byl přerušený rituál opravu účinný, musejí jej vylepšit. Místo třech zaťukání jich proto vykonají hned devět, protože tři krát tři znamená ještě více štěstí.

Obsedantně kompulzivní porucha u dětí

U dětí je diagnostika obsedantně kompulzivní poruchy o něco složitější než u dospělých. Provádění rituálů a zvláštní chování je víceméně běžnou součástí dětství, během kterého se rozvíjí fantazie. Některé projevy jsou proto do určité míry zcela v pořádku. Zpozornět by rodiče měli v momentě, kdy:

  • Začnou rituály komplikovat každodenní život dítěte
  • Dítě začne mít problémy ve škole
  • Dítě bude ztrácet sebevědomí
  • Dítě začne mít problémy se vztekem, jeho kontrolou a ovládáním

Obsedantně kompulzivní porucha test

Ačkoli vám obsedantně kompulzivní poruchu pevně stanoví jen lékař, může vám napovědět i malý test. Zkuste si položit následující otázky. A pokud na většinu z nich odpovíte ano, existuje možnost, že poruchou skutečně trpíte.

  • Musíte si mýt ruce stále dokola a vždy stejným způsobem?
  • Jste nuceni příliš často počítat předměty nebo svoje činnosti?
  • Musíte neustále kontrolovat, např. zda jste zastavili vodu, zhasli světlo, vypnuli plyn, elektrický sporák, zamkli dveře a podobně?
  • Máte vtíravé myšlenky, kterých se nemůžete zbavit?
  • Jste nuceni soustředit se na symetrii nebo správné pořadí?
  • Trápí vás agresivní myšlenky nebo myšlenky se sexuálním či rouhavým obsahem, které jsou vám nepříjemné, a přesto se vám opakovaně vtírají?

Komplikace

Kromě toho, že jsou pacienti neustále mučeni vtíravými myšlenkami a následnými kompulzemi, jsou pro ně některé vykonávané rituály náročné i časově a fyzicky.

Bludný kruh mezi obsesemi a kompulzemi navíc vede ke konfliktům v rodině. Ti, kteří si problém sami neprožili, nemocného totiž nikdy nepochopí.

Postižení se za své chování navíc velmi často stydí, a tak se svému okolí raději vyhýbají. Mohou mít navíc problémy v práci a partnerském životě.

Častým mytím rukou a nadměrným používáním dezinfekčních gelů dochází u některých pacientů ke vzniku ekzémů, vyrážek a jiných kožních projevům. Kvůli pravidelné úzkosti sahají někteří z nich po alkoholu a jiných návykových látkách. Neléčená porucha tak může vést až k závislosti či trvalé invaliditě.

Příčiny

Příčin obsedantně kompulzivní poruchy je podle různých teorií celá řada. Žádná z nich však není zcela stoprocentní.

Největší roli hraje údajně dědičnost a také způsob, jakým bylo dítě vychováno, například zda byl ve výchově dbán velký důraz na čistotu.

Vliv má také to, jestli dítě vyrůstalo v chaotické rodině. Rituály pro něj v takovém případě mohly představovat alespoň nějaký životní řád.

Léčba

Při léčbě obsedantně kompulzivní poruchy se nejčastěji přistupuje k psychoterapii, zejména pak ke kognitivně behaviorální.

V rámci ní je jedinec opakovaně vystavován tomu, co v něm vzbuzuje nepříjemné pocity a následně mu není dovoleno vykonat rituál. Úzkost, kterou v něm tato situaci vyvolá se s každým opakováním snižuje.

Postižený postupem času zjišťuje, že kompulzivní jednání není třeba. Psychoterapie se často kombinuje s užíváním medikamentů.

Léčba obsedantně kompulzivní poruchy není snadná a může trvat i po celý život. Někteří pacienti se nevyléčí vůbec.

Budete mít zájem:  Proč teď nosit místo kontaktních čoček brýle?

Jste posedlí rituály? Máte hrůzu z bacilů? Možná máte obsedantně kompulzivní poruchu

Musím mít srovnané hrníčky v kuchyňské lince ouškem doprava. Kamarádka při věšení prádla používá na jeden kus oblečení kolíčky stejné barvy.

Kolega se při odchodu všech okolo ptá, zda má všechno a jestli něco neleží na stole? Jsme normální? Ano, každý z nás má své rituály a libůstky, které ve svém životě praktikuje.

Pokud jsou to drobnosti nenarušující náš běžný život, nemusíme propadat panice. Obsedantně kompulzivní porucha vypadá jinak.

Vtíravé myšlenky přichází nenápadně

Začíná to nevině. Najednou si myjeme ruce častěji, než musíme. Přerovnáváme srovnané věci na kuchyňské lince. Kontrolujeme desetkrát, jestli máme skutečně zamknutý byt. A nepřikládáme tomu důležitost. „Pacienti přicházejí do poradny po pěti šesti letech, kdy jim jejich rituály přerostou přes hlavu. Kdy je myšlenky na to, co musí, pronásledují celý den,“ říká klinický psycholog Jan Bažant.

Jak se tedy projevuje obsedantně kompulzivní porucha (OCD)? „Obsese jsou nutkavé a vtíravé myšlenky putující naší hlavou. Bez naší vůle nám obsazují vědomý prostor a pořád se jimi zabýváme,“ vysvětluje Jan Bažant.

Většinou se týkají nějakého nebezpečí. Říkají, že když neuděláme to či ono, stane se něco zlého nám nebo našim blízkým.

„Abychom tomu zabránili, vytváříme systém chování, který má neodbytné myšlenky a nepříjemné emoce utlumit,“ uvádí Jan Bažant.

Kolikrát zamykáte byt?

Představte si, že odcházíte z bytu. Zamknete ho, už míříte ke schodišti, ale náhle vás vaše hlava zastaví. Opravdu je zamčeno? Vrátíte se ke dveřím, strčíte klíč do zámku a odemknete, zamknete. Zase se snažíte odejít, ale stále vás to táhne ke dveřím a nutí k opětovné kontrole.

Musíte to to dělat tak dlouho, dokud tíseň ve vás neustoupí. „Trvá to třeba i půl hodiny. Představte si, jak tam stojíte na té chodbě, kolem chodí sousedi. Vy zamykáte a odemykáte.

Máte pocit studu a viny, že se tak chováte, ale přesto si to neumíte odpustit a stále zamykáte a odemykáte,“ popisuje jednu ze situací Jan Bažant.

Mám klíče? Vypnul jsem konvici? Zamknul jsem? To jsou běžné otázky. Pokud jste se při odchodu zamysleli a opouštěli byt nevědomky, proč se nevrátit a všechno nezkontrolovat. Jestli to ale musíte udělat několikrát, protože cítíte silné emoční nepohodlí, je na čase vyhledat odbornou pomoc.

Když si neumyješ ruce, umřeš!

Kde se vzala „océdéčka“? Často to začíná v dětství. Rodiče nám říkají, nedělej tohle a tamto. Dávej si pozor, je to nebezpečné. „Bacily jsou všude, když si nebudeš mít ruce, nakazíš se a umřeš,“ dává příklad psycholog Jan Bažant s tím, že to samozřejmě v určité míře říkají všichni rodiče.

Ale může nastat situace, kdy se nějaké takové tvrzení skutečně potvrdí. Traumatický zážitek ujišťující o tom, že svět je nebezpečný a je nutné udělat něco, aby se podobná situace v budoucnu neopakovala.

„Jakmile se názor utvrdí, začnou v člověku krystalizovat neodbytné myšlenky a vyvíjí se rituály, které zařadí do svého každodenního života,“ říká Jan Bažant. Abychom navázali na náš příklad se špinavými rukami: sáhneme na kliku a dokud si ruce neumyjeme, je nám zle a cítíme paniku. Připadáme si znečištění a mimo kontrolu situace.

Uvěznění v časové smyčce

Hranice mezi OCD a běžným chováním je tenká. Pokud ale bez něčeho nemůžete být, protože jinak cítíte úzkost, je to signál, že se něco děje. Když se tím navíc zaobíráte dlouhé hodiny a všechno ostatní jako práce a rodina ustupuje do pozadí, je to už alarmující. Na nic nečekejte a zajděte k psychologovi. Neléčená obsedantně kompulzivní porucha se stále prohlubuje.

„Měl jsem pacienta, který měl kartotéku papírků popsaných tím, co je potřeba všechno udělat. Znovu a znovu je seřazoval podle důležitosti, aby mu něco neuniklo a náhodou na něco nezapomněl. Zabralo mu to tolik času, že kvůli tomu zanedbával své studium na vysoké škole. Nebyl schopen se připravit na zkoušky a neudělal ani nic ze svého seznamu úkolů,“ vzpomíná Jan Bažant.

Neodkládejte pomoc psychologa

Léčba této poruchy stojí na kognitivně behaviorální terapii.

Jednou z jejích metod je zástava rituálů, kdy ten pacient se učí, jak zastavit své chování, jak analyzovat, co je obsedantní myšlenka a co je obyčejná normální myšlenka, kterou může mít každý.

Druhou metodou je psychofarmakologická léčba, která je už v rukou psychiatra. Pakliže jsou dráhy v mozku už změněné příliš, může se sáhnout i k chirurgickému řešení.

„Než se může přistoupit k terapii, potřeba utlumit nepříjemnou tíseň, kterou pacient v sobě má. S tím pomáhají léky. Kdyby se to neudělalo, pacient by se nedokázal soustředit na psychoterapii a nefungovalo by to,“ uvádí Jan Bažant.

Představte si, že určitá část vašeho mozku je odpovědná za emoce a reagování na vnější stimuly. A ta nadměrně komunikuje s jinou částí mozku v čelním laloku, která funguje jako dozorce a říká, jestli to či ono máte skutečně udělat. Právě ta nadměrná komunikace je zdrojem OCD.

„Terapie má za cíl se znovu zorientovat ve svém vlastním myšlení. Opět si určit, co je normálním kde jsou hranice. Při terapii se učíme tolerovat nejistotu, že některé věci zajistit nemůžeme. Ovlivnit, aby se staly nebo nestaly. Také se naučíme důvěřovat svému úsudku, svým rozhodnutím,“ popisuje proces léčby Jan Bažant.

Rodina dokáže při léčbě udělat mnoho. Jen nesmí čekat zázraky. Je to práce na dlouhé měsíce. „Největší chybou je, když okolí podporuje pacienta v jeho rituálech. Mylně si, myslí, že když nemocnému vyjdou vstříc, pomohou mu k úlevě. Jenomže ta úleva je krátkodobá a rodina se naopak dostává do jeho systému a utvrzuje ho, že je jeho jednání správné,“ upozorňuje klinický psycholog Jan Bažant.

autor: PRO

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *