Skupina drog: Metamfetaminy
MDMA (3,4-methylendioxy-N-metamfetamin) někdy bývá označována jako empatogen (zvyšuje zájem o druhé lidi, otevřenost, porozumění, pocit sounáležitosti a lásky), ve vyšších dávkách se projevuje spíše psychostimulační efekt. Celkově účinky extáze můžeme zařadit někam mezi stimulancia a halucinogeny.
Pro extázi je charakteristické víkendové užívání a typické prostředí tanečních akcí. Tablety, prodávané jako extáze, často obsahují příměsi jiných příbuzných látek nebo úplně jiné látky.
Nejčastěji je to pervitin nebo jiná stimulancia na bázi amfetaminů, ale kromě psychoaktivních látek se v extázi setkáváme i s levnějšími plnidly, jako jsou kofein či ketamin, ale také paracetamol a jiná plnidla a pojidla. MDMA jako taková totiž patří mezi dražší látky a nelegální výrobci se snaží ušetřit.
Ani zakoupení MDMA v podobě krystalů není jistotou, obecně je ale jednodušší rozpoznat drogu v krystalové formě, než v tabletce, protože každá látka má svou charakteristickou barvu či vůni, která ve slisované podobě v tabletě zanikne.
Také některé nové syntetické drogy mohu mít podobný účinek jako extáze, například mefedron, slangově mňau-mňau, syntetický stimulant s empatogenními a euforickými účinky, 2-CB, který je stejně jako extáze prodáván v tabletách a má navíc výraznější halucinogenní účinky, GHB (Gama-Hydroxy Butyrate nebo „tekutá extáze“), která se prodává v lahvičkách, má „prosexuální“ efekt (stává se, že se míchá tajně do pití) a nesmí se kombinovat s dalšími psychoaktivními látkami.
Slangové výrazy: adam, bajle, boule, éčko, eva, extoška, koláč, lentilka, smajlík, vožeh, pilule, koule, éčko, tableta, emko, krystaly a mnoho dalších.
Vzhled: Na trhu je obyčejně dostupná ve formě různě barevných tablet, mohou mít různé tvary, často je na nich vyražený obrázek či logo, bývá na nich vidět, že se nejedná o tovární výrobek.
Další formou jsou samotné krystaly, pro MDMA je typická narůžovělá až nahnědlá barva, silná hořká chuť a chemický zápach, po rozdrcení krystalů se mohou vzniklým práškem plnit i kapsle, prášek má pak barvu spíše bílou.
Vzhled se ale může lišit dle chemického charakteru i způsobu výroby.
Původ: MDMA byla syntetizována firmou Merck počátkem minulého století. Látka byla experimentálně využívána v psychoterapii (partnerská terapie, léčba posttraumatické stresové poruchy).
Psycholog a psychoterapeut Leo Zeff měl za to, že pomocí extáze se člověk dostane do „prvotního stavu“ (bez neuróz, úzkostí a zábran) a začal jí říkat Adam. V současné době opět roste zájem o výzkum možného využití extáze v psychoterapii.
V případě psychoterapie podávané dávky MDMA jsou ovšem přesně vyměřené (tabletek či krystalů zakoupených na černém trhu nikdy nemůžeme mít jistotu ohledně množství ani čistoty látky) a celý průběh intoxikace je pod dohledem a odborným vedením.
Rekreační užívání MDMA se začalo objevovat v 70. letech v USA, odkud se postupně přes Velkou Británii rozšířilo do ostatních států Evropy. Dnes patří extáze mezi nejrozšířenější drogy užívané mladými lidmi na tanečních party všude na světě, i v Česku.
Účinky žádoucí (co si uživatel přeje zažít): Postupně narůstající euforie, pocity empatie, sounáležitosti s okolím, touha komunikovat s jinými lidmi (nastupuje asi za půlhodiny od užití, po prvotním mírném neklidu a zmatenosti).
Uživatel má pocit, že je nabitý energií, vnímání je zostřené, někdy zažívá stavy rozšířeného vědomí.
Typický stimulační efekt se ale nemusí objevit vždy, místo něj může nastoupit pocit pohody a lenosti, také záleží na setu (psychickém stavu uživatele) a settingu (fyzické a sociální prostředí). Při užití v páru uživatelé mohou zažívat pocity lásky, empatie, potřebu dotýkat se.
Nejedná se však o afrodiziakum, u mužů MDMA oddaluje ejakulaci a může snižovat schopnost erekce. Zvyšování dávky během intoxikace vede spíše ke zvýšenému výskytu nežádoucích účinků, než k zesílení příjemných prožitků.
Účinky nežádoucí (co uživatel také zažije, i když nechce): Někdy se objeví nevolnost a zvracení při nástupu účinku, sucho v ústech, stoupá tělesná teplota a krevní tlak. Dochází ke křečím žvýkacích svalů (svírání čelistí a skřípání zuby) i ke svalovým křečím obecně (až bolestivé). Může se objevit porucha koordinace pohybů.
Uživatel se hodně potí, ale nemá pocit žízně, dochází tak k přehřátí a dehydrataci organizmu. Po odeznění účinku u některých uživatelů i několikadenní „kocovina“ (opak prožitků při intoxikací), mohou se objevit problémy s pamětí, impulzivní jednání a návaly paniky.
Občas se vyskytuje také depresivní nálada, úzkost, nespavost a únava, která souvisí také se zvýšenou aktivitou v době intoxikace, kdy uživatel často protancuje celou noc.
„Low midweek” je zhoršená nálada uprostřed týdne následujícího po celonoční party, odpovídá zhruba 2 – 3 dnům po užití extáze (uživatel se pak o to více těší na víkend, kdy si zase dá).
Extáze zvyšuje hladinu serotoninu a dopaminu v mozku, synapse se při pravidelném užívání postupně vyčerpávají (žádoucí efekt už nepřichází) a uživatel pak může sáhnout po kokainu nebo pervitinu kvůli jejich silnějšímu stimulačnímu efektu. Nežádoucí účinky se mohou lišit podle obsažených příměsí či jiných látek.
Způsob užívání: orálně, u krystalické podoby se rozdrcený prášek dá i šňupat.
Hlavní rizika: Při užití extáze může dojít k přehřátí organizmu, který v extrémních případech končí psychickým kolapsem a smrtí, i mírnější přehřátí organismu může způsobit rozpad svalstva, vážné poruchy srážení krve, selhání ledvin apod.
Nebezpečné je, že intoxikovaný nepociťuje vyčerpání (nebo přehlíží jeho příznaky) ani žízeň. Diskutuje se o jaterní toxicitě MDMA, o neurotoxicitě (poškozování nervových buněk) a o poškození imunitního systému při dlouhodobém užívání.
Další rizika pramení z neodhadnutelnosti složení tablety, která může obsahovat nebezpečné a vyloženě jedovaté látky. Rizikem je také psychická závislost, kterou v tomto kontextu můžeme chápat jako neschopnost užívat si taneční či jiné akce tak, jako dříve – tedy bez užití drogy.
S tím souvisí bažení po droze, případné vyhledávání tanečních akcí jakožto příležitostí k užití. Diskutuje se o usnadněném přechodu na silnější stimulanty (pervitin, kokain), ale příčinou přechodu na pervitin můžou být stejné důvody, které původně vedly k užívání extáze.
Kombinace MDMA s inhibitory MAO (obsahují antidepresiva) může vést až k život ohrožujícímu serotoninovému syndromu. Alkohol je nebezpečný tím, že působí močopudně a tak ještě zvyšuje riziko dehydratace.
Intoxikovaný: Pokud nedojde ke komplikacím, nebo nebyla užita velká dávka, je intoxikace pro zevního pozorovatele obtížně pozorovatelná, ukazatelem mohou být výrazně rozšířené zornice a strnulé čelisti, které se intoxikovaný snaží uvolnit typickými pohyby, skřípání zubů. Mluva může být hodně uvolněná či zrychlená, objevuje se pocení.
Při intoxikaci velkými dávkami dochází k poruchám krátkodobé paměti, které ale také souvisí i s celkovou únavou organismu po dlouhém večírku. Účinek odezní po 4-6 hodinách, dle dávky, uživatelé ale často užijí více dávek za večer.
Detekce v moči je možná asi 1-5 dní od užití při občasném užívání, ale záleží na frekvenci a množství, z krve se vyloučí většinou do 24 hodin.
Odvykací stav: Na extázi nebyla popsána fyzická závislost, u některých uživatelů se ale rozvíjí tolerance a pro dosažení stejného efektu zvyšují dávky a frekvenci užívání MDMA.
Specifikem je spojení užívání s určitým prostředím (taneční party). Somatická složka odvykacího stavu mívá podobu vystupňované únavy s rozladami, psychická složka se projevuje bažením po droze a podrážděností.
Ke zvládnutí odvykacího stavu není třeba lékařské intervence.
1.pomoc:
Podávat dostatek tekutin (minerální voda, samotná voda může ve větším množství způsobit metabolický rozvrat) a odvést intoxikovaného na klidné a chladné místo. Pokud intoxikace probíhá atypicky, vždy zavolejte lékaře.
- Odvykací stav:
- – somatická složka má podobu vystupňované únavy s rozladami
– psychická složka se projevuje bažením po droze a podrážděností - – ke zvládnutí odvykacího stavu není třeba lékařské intervence
Které drogy škodí nejvíc? Vede alkohol a heroin! | Studenta.cz
Vůbec nejničivější vliv na organismus ze všech možných (i volně dostupných drog) má alkohol, a to po součtu veškerých jeho škodlivých účinků.
Pokud si tedy raději pochutnáte na houbičkách, hrozí vám toho naopak bezpochyby méně. K podobným závěrům došli autoři studie Drug harms in the UK, kteří sledovali, jak moc nám jednotlivé drogy škodí.
Odborný výzkum byl publikován na internetu a také v medicínském magazínu The Lancet.
Pokud pijete alkohol, kouříte a požíváte další škodlivé produkty dnešní doby, neděláte neplechu jen sami sobě, ale také lidem ve vašem okolí.
Podle grafu, který znázorňuje oblasti, ve kterých mohou drogy projevit svoje účinky, je největším nepřítelem zdravého (nejen studentského) organismu právě alkohol.
Ovšem nejen ten, nýbrž všechny další drogy byly podrobeny šestnácti kritériím, která se u každé látky projevovala jinak.
Alkohol vévodí žebříčku top 20 nejčastěji užívaných drog. Tvrdé hrozby dnešní společnosti jako jsou heroin, crack nebo LSD zůstaly poměrně daleko pozadu.
Kde nasbíral alkohol své negativní body? Podle profesora Davida Nutta, který se drogám dlouhodobě věnuje a který vedl právě výše uvedený výzkum, je alkohol tak škodlivý kvůli svému dopadu na celou společnost, tedy nejen na jedince, který ho užívá – v disciplíně negativního vlivu na uživatele se umístil „až“ na čtvrtém místě. V čem vlastně spočívají škodlivé vlivy na společnost? Hlavně v počtu dopravních nehod (v případě této studie to byla Velká Británie), dále se započítávají i různé nehody v domácím prostředí, násilí spáchané na druhých v opilosti, ale také následné ekonomické výdaje, které musí uhradit stát. Ve všech těchto oblastech má alkohol skutečně nejvyšší příčku, jak je patrno z grafu.
Foto: Studenta
Co se týče například vztahů, ty jsou nejvíc rozvracovány po pozření cracku nebo metamfetaminu, což je v podstatě pervitin. Již zmíněné houbičky mají velký vliv na mentální funkce a to přímo po pozření. Podobnou měrou jako houbičky působí v tomto směru i LSD a crack.
Mentální změny, které nejsou způsobeny pouze drogami, ale jsou na jejich míře hodně závislé, nejvíc pocítí uživatelé, pokud kouří nebo pokud se sjedou crackem (což je v podstatě poněkud upravený kokain). Co se týče úmrtnosti, která souvisí s drogami, má největší (a tedy nejnebezpečnější) skóre tabák, ale také heroin. Poměrně vysoce ovlivňují drogy i životní prostředí.
Pokud tedy náruživě třídíte odpad, ale stejně fanaticky berete drogy, kouříte nebo pijete alkohol, v postatě vaše ekologické snahy přijdou vniveč.
Na druhou stranu, drogy mohou mít pro uživatele a okolí i určitý přínos. Proč by je jinak lidé vůbec vyhledávali? Jedná se hlavně o počáteční efekt, který se ovšem s dlouhodobým užíváním vytratí – tělo se otupí.
Dále například tabák a alkohol mají i ekonomický přínos pro stát, jelikož se z nich platí vysoké daně a jejich výroba nabízí pracovní místa.
Sami autoři studie ovšem varují, že pokud určitá droga dosáhla ve srovnání s dalšími drogami menší míry škodlivosti obecně (na jedince i na společnost), vůbec to neznamená, že je méně nebezpečná. Každá droga totiž působí individuálně, podle nejrůznějších okolností a podmínek.
Eva Samšuková
Drogy a mozek / Drogues et cerveau (TV seriál) (2005)
- Je naozaj tragické, že zvieratá sú kvôli týmto feťákom dennodenne legálne mučené v laboratóriách. Namiesto toho, aby ich nechali skapať, im dokazujú beštialitami na zvieratách, aké sú len tie drogy zlé – nonsens.(27.8.2012)
- Mezi námi feťáky si můžeme zcela upřímně říct, že tento dokument rozebral 5 skupin nejoblíbenějších drog docela podrobně. Kdo hledal čistě něco ve smyslu, neberte drogy jsou špatné, tak by měl hledat znovu a především jinde. Zde jsou drogy rozebíráný pouze z toho vědeckého hlediska, a to konkrétně jejich působení na lidský mozek. To, že poškozují i další orgány je fajn, ale to zde nikoho netrápí, tudíž to zde nikdo ani neřeší. Já osobně to hodnotím velmi pozitivně. Měl jsem zde možnost srovnat si moje poznatky z drog s poznatky vědeckými a musím říct, že se absolutně nelišily, i když jsem si některé z nich až do tohoto dokumentu ani příliš neuvědomoval. Navíc jsem se dozvěděl o dosud a možná i nikdy mnou netestovaných drogách spoustu informací i zajímavostí. Dokument pro názornější vysvětlení působení drog využívá velmi pěkných animací, které pochopí snad každý. Pěkné. * * * *(17.9.2011)
- Kouřící zvířata jsou kouzelná. Osobně nechápu proč si kuřáci kvůli stimulaci či uklidnění ničí zdraví.V první, experimentální fázi závislosti má uživatel mnohem bohatšá sny, nápady, vše mu jdenajednou lehce. Není těžké utajit před okolím, že drogy bere. |Droga mu ještě nedá najevo žádné negativní účinky. . V druhé fázy tzv. víkendovém braní už se projevuje závislost, potřeba více peněz . Noví přátelé jsou narkomani, čas organizuje podle drogy, nespavost, nechut k jídlu, bolest celého těla, deprese. Další fáze každodenní užívání finančná problémy, krádeže, prostituce, sociálně vyloučen. Poslední fáze končí smrtí předávkováním. Vybavuje si příjemný pocit po první dávce , chce ho navodit znovu, ale už to nejde. Když drogu nesežene zimnice, agresivita, vyčerpání, halucinace(30.10.2018)
- „Zažívané stavy navozují pocit, jako kdyby člověk náhle opustil nejvyvinutější části svého mozku a rychle se ocitl na úrovni třeba takové zeleniny, nebo třeba mozku plaza. Zdá se, že někteří lidé to považují za velice příjemné.“(3.10.2012)
- Zajímavý seriál podrobně osvětlující působení drog,hojně využívá animace,což je pro pochopení velmi dobré……………………………..
Díly………………………………………
Konopí – výzva pro vědu ………………………
Halucinogeny a extáze – alchymie vědomí ………………………………..
Opiáty a tišící léky – radost ze závislosti ……………………………………
Kokain a stimulanty – mechanizmus slasti …………………………………….
Alkohol a tabák – jedy na prodej…………………………………….
Pořád věnován všem myším a krysám položivším své životy na oltář vědy:-)(18.11.2009) - Místy výtečný dokument na 5 hvězdiček, místy hrozně nezáživné tlachání o ničem. Vzdát hold pokusným krysám beru jako výrazné plus. Ale co mně zase naopak chybělo, byly popisky k jednotlivým hraným filmům (jestli se jednalo o hrané filmy, naučná videa, atd.)(11.3.2019)
- Právě jsem shlédl první díl s názvem: Konopi – vyzva.pro.vedu! Velmi pěkný – klasický dokument! Bohužel mluví jen vědci s typickým scientisticko osvícenským entuziasmem o tom jak se drogy vyjímají ve vědě a ve zkoumání mozku, jak to tady škodí, tady pomáhá a šermují odbornými termíny! Opravdové „huliče“ promluvit nenechali (tedy když nepočítám nějakého dědu z Uzbekistánu či odkud, který pálí čistý hašiš od patnácti)! To je to co je na tom škoda, ale zas ty jsme aspoň já slyšel mockrát tak si vyslechnu i ty vědce! Zkrátka zajímavý VZOREK! Druhý díl o halucinogenech a psychidilických látkách byl vesměs výborný tím co jsem psal výše a ochuzený zrovna tak! Už zde nebyl ani podobný 60let užívající fajnšmekr:(! Ale dokument je opravdu zajímavý!(PS: až shlédnu další díly rozšířím komentář i o ně)(23.7.2009)
- Nejde o žádný výpovědi feťáků, proč začli brát, jak nemůžou přestat, kde vzít peníze ale o vědecký rozbory příčin závislosti, účinků na mozek… Je zajímavý sledovat, jak drogy působí na krysy (kterým je taky dokument věnovanej :)) a že se vlastně ani neliší od lidí(28.6.2010)
- Po shlédnutí jednoho dílu – Alkohol a tabák: kvalita možná není až tak vysoká, zato výpovědní hodnota ano. Alkoholici si ve velkém ničí mozek…(12.8.2018)
- Veľmi dobré kvôli neutralite názorov.(5.8.2010)
- Dokument fajn. Ale jinak nevím nevím. Zdá se mi že testy na krysách, typu „způsobíme jim bolest v páteři, že nebudou moct ani chodit a pak budem zkoumat, jak je bolest menší, když je nadrogujem“.. žádný výsledky to moc nepřineslo. Aneb nepovedená snaha zaujmout řádku v učebnici za spoustu utrápených krys. Stejnak drogy buď bereš nebo ne, ať to ve tvým mozku funguje jakkoliv. Jinak doprovodný animace jsou moc fajn. I úryvky drogových scén vyhrabané z hloubi kinematografie..(15.12.2010)
- díl: Konopí – výzva pro vědu(3.2.2013)
A teprve pak jsme začali vyvážet pervitin – Magazín Reportér
Kdy se u nás objevilo užívání drog v moderním slova smyslu?
O moderní toxikomanii se dá mluvit od 19. století, kdy se z opia začal izolovat morfin – původně ho dostávali vojáci, kteří si přivezli z válek bolestivá zranění. A o něco později se v Německu začal průmyslově vyrábět kokain, který se sem dovážel.
A právě to jsou dvě stěžejní drogy pro Československo před druhou světovou válkou. Takže už ve dvacátých letech, za časů první republiky existovalo fakticky něco jako protidrogová centrála, která bojovala s distributory návykových látek.
Byly zde speciální policejní složky, které se zaměřovaly na pašeráky kokainu z Německa.
Předpokládám ale, že kokain nebyl za první republiky celostátně rozšířený.
Kokain byl především záležitostí větších měst, možná skoro jen Prahy. Týkal se kulturní elity a hvězd, plus jedinců kolem podsvětí, prostituce a dodavatelů zábavy do nočního života tehdejší metropole. Třeba o herci Hugo Haasovi se ví, že se v kokainu vyžíval.
Skupinka kolem něj, včetně Adiny Mandlové, pak údajně pořádala na Barrandovských terasách večírky, při kterých měly lajny bílého prášku své samozřejmé místo.
Ostatně jak herci, tak i prostitutky jsou fyzicky i psychicky dost vytížení, takže se náklonnosti k tomuhle životabudiči nemůžeme moc divit.
Co se pak s užíváním drog stalo za nacistické okupace a po ní?
Užívání kokainu se samozřejmě dostalo do útlumu, za války se sem dal těžko dovézt. Stále přetrvával morfinismus, ten se pak dokonce vzedmul ještě těsně po válce, kdy tu za sebou velké zásoby zanechala ustupující německá vojska, a pak se zase utlumil: o deset let později, v roce 1955, se u nás podle ofi-ciálních statistik léčilo šest morfinistů, takže vlastně nikdo.
A co pervitin?
Dnes už je poměrně známo, že ho velení wehrmachtu dávalo vojákům, aby zvýšilo jejich fyzickou výkonnost. Méně už se ale ví, že to byl od 30.
let v Německu průmyslově vyráběný lék, který jste si mohli běžně koupit v lékárně: byla to typická droga hausfrauen, německých hospodyněk, po které se jim dobře uklízelo (smích). Teprve pak se začal používat pro armádní účely.
Po válce se ještě nějakou dobu pervitin legálně vyráběl v tehdejším východním Německu a snad se do Československa i dovážel, ale trhákem se v padesátých letech ještě nestal. Jeho doba měla teprve přijít.
Co se tedy v užívání drog po válce změnilo?
Po roce 1945 došlo k boomu farmaceutického průmyslu. Jestliže se říká, že přírodní vědou par excellence první poloviny 20. století byla fyzika, tak pro druhou polovinu totéž platí pro chemii.
A právě tady v téhle době – a pozor, tohle platí celosvětově, nesouvisí to s tím, že v Československu byl zrovna socialismus – začaly vznikat úplně nové skupiny léků.
Přišla psychofarmaka a další věci, nové léky se objevovaly jako houby po dešti, a ačkoli určitá kontrola kvality léčiv tehdy existovala, nikoho nenapadlo hluboce prověřovat možná rizika závislosti.
Můžete dát nějaký příklad?
Možná znáte tablety Quaalude, které bral Leonardo DiCaprio ve Vlkovi z Wall Street; stejná účinná látka fungovala u nás v léčivu s názvem Dormogen a původně se považovala za naprosto bezpečný špičkový preparát – než přišly případy lidí, kteří se museli ze závislosti na Dormogenu léčit. Ostatně ho zmiňuje i Egon Bondy ve své písni Spofa Blues pro The Plastic People of the Universe, kde ho uvádí mezi řadou léčiv, která musel užít, aby se probil dnem a večer usnul.
A to nikoho nenapadlo, že můžou nová léčiva škodit a vyvolávat závislosti?
Ať už si o tehdejším režimu myslíme cokoliv, zdravotnictví v roce 1945 vypadalo úplně jinak než v roce 1960, proběhl zde obrovský skok kupředu.
Můžete si dohledat statistiky, o kolik se v Československu zvedl průměrný věk dožití, že dramaticky poklesla úmrtnost na infekční choroby nebo že kojenecká úmrtnost klesla za 15 let zhruba na pětinu.
Tento pokrok šel ruku v ruce s výrobou nových syntetických léků, které se považovaly za něco, co má punc vědeckosti; naopak přírodní drogy a přípravky, to bylo něco archaického, skoro až nečistého. A nějakou dobu trvalo, než atmosféra vědeckého triumfalismu opadla a připustilo se, že syntetický lék může zdraví také poškozovat.
Takže se postupem času zjistilo, že hromadné užívání psychotropních léků má problematické stránky.
Je to přesně tak, na konci 50. let se začaly hromadně projevovat vedlejší účinky syntetických léčiv a začali o tom referovat i odborníci. Ty léky přitom byly dostupné bez předpisu – a hlavně byly levné. Navíc se jejich účinky šířily šuškandou ve stylu: tohle je parádní, po tom tě přestane bolet hlava, a tak dále. Spousta lidí třeba začala užívat léky proti kašli.
Jednou dostali kašel, koupili si Solutan, který obsahuje relativně vysoký podíl efedrinu, z nějž se vyrábí pervitin, no a pak ho pili léta několikrát denně. Někdy se tenhle efekt nazývá sekundární závislostí kvůli tomu, že do té závislosti vplujete nevědomky, a ne s nějakým vědomým úmyslem navodit si rauš.
Něco si léčíte a příjemné požitky k vám pak díky tomu dojdou postupně.
Jak moc byly takhle silné léky dostupné a kolik stály?
Všechny léky na předpis byly zdarma, bez předpisu se samozřejmě prodávaly. Třeba Algena, silný lék proti bolesti, se volně prodávala do roku 1972, podobný Alnagon až do poloviny osmdesátých let. A deset tabletek Algeny stálo tehdy pár korun, v dnešních cenách řekněme padesát korun.
Absolvoval doktorské studium sociálních dějin na Filozofické fakultě UK a na této fakultě v letech 2012–2019 i vyučoval. Kromě tématu drog se zaměřuje na dějiny socialistických diktatur a historii zdravotnictví.
Byly takhle volně dostupné léky i na Západě?
Podobná laxnost vůči rizikovým léčivům panovala i v jiných zemích, ale my jsme byli skutečně extrém. Narazil jsem na odborné publikace ze 70.
let, které analyzovaly kapitalistické a socia-listické zdravotnictví na základě toho, které léky a s jakými účinnými látkami jsou kde volně k prodeji.
A Československo z toho vyšlo jednoznačně jako nejliberálnější stát na světě. Tady bylo ve volném prodeji takřka všechno.
A drogy jako heroin nebo kokain ze Západu zde byly?
Když už se prameny zmiňují o takových případech, je to naprostá rarita. Tenhle problém kdysi hezky vystihl Radek John, když řekl, že sem nikdo nechtěl dovážet tvrdé drogy za měkké peníze. Ale byli jsme oblíbená tranzitní země pro mnohé dealery.
Třeba se přes nás převážely kanabinoidy z Afghánistánu do západního Německa. Místní pohraničníci nebyli na drogy dostatečně vycvičení a zřejmě bylo bezpečnější to vozit přes nás než třeba přes Rakousko.
Navíc místním komunistům bylo asi celkem jedno, jestli ten tranzit drog do Německa na našem území zachytí, nebo ne.
Dokud nepřišly gangy
Kdy se začalo vedení státu užíváním drog zabývat?
Špičky ve zdravotnictví a v komunistické straně začal problém toxikomanů zajímat kolem roku 1971, ale nešlo o drogy jako takové, ale o doprovodné chování, které uživatelé návykových látek vykazovali.
Do té doby, třeba v šedesátých letech, byl typickým modelem závislého člověka jedinec střední nebo i starší generace, který sám doma užívá nějaké tablety po dlouhá léta, což jeho okolí nijak nezaznamenává, a on do té závislosti postupně padá.
Tito lidé se nikde nesdružovali, nebyli spojeni s žádnou trestnou činností, prostě u sebe měli nějaké tabletky, které zobali, ačkoliv už existovaly zprávy, že končí v nemocnicích s psychiatrickými diagnózami. Pro režim ale nebyl problém, pokud tyhle věci provozovali lidé skrytě a individuálně.
Můžete to rozvést?
Neexistuje nic jako droga sama o sobě. Drogou nazýváme obvykle látku, s jejímž užíváním jsou spojeny určité modely chování, které neodpovídají společenským standardům.
Proč jinak pořád musíme říkat nealkoholové drogy, nebo alkohol a drogy? Alkohol je přece taky droga, ale je na rozdíl od drog společensky přijatelná.
Když to převedeme na tehdejší dobu, tak třeba Algena jako taková nevadila, ale už vadilo, když ji lidé začali brát ve společenství, když se pak začali chovat nějak nestandardně.
Předtím užívání zmíněných léků samo o sobě nebylo vnímáno jako problém a nikdy to nevedlo ke společenské stigmatizaci. Nám dnes ve zpětném pohledu připadá, jako že daní jedinci drogovali, ale oni sami by si tak rozhodně nepřišli. Tím byste je dokonce urazil. Odpověděli by vám na to něco ve stylu – ale tohle je přece lék.
Režim se tedy začal o drogy zajímat, až když uživatelé začali dělat něco nestandardního?
Režim to začalo zajímat, například když uživatelé vytvářeli kriminální skupiny, třeba vylupovali lékárny, což byl fenomén té doby. V Československu existovaly celé bandy toxikomanů, které se na to specializovaly.
Proto se postupně třeba všechny lékárny v Praze opatřily mřížemi a zároveň se do lékáren nainstalovalo elektronické zabezpečení. Což zafungovalo, takže většina těch lidí se časem přeorientovala na domácí výrobu drog. To bylo paradoxně bezpečnější, protože kupříkladu až do 1.
ledna 1985 u nás nebyla výroba pervitinu trestným činem, což všichni výrobci samozřejmě moc dobře věděli.
Proč tedy skončila doba lidí v klidu zobajících tablety a přišla léta, kdy se uživatelé drog začali sdružovat?
Dostaly se sem informace, že je to cool a že to teď frčí na Západě. Od té doby bychom ke každé droze užívané na Západě našli v Československu nějaký její protějšek.
Místo LSD se třeba začal čichat toluen, který má taky halucinogenní účinky: mimochodem Jiřina Šiklová ve svých pamětech zmiňuje, že si její manžel dal jednou LSD a okamžitě mu došlo, že s ní nemůže dál žít, a pak se rozvedli.
Místo heroinu zde byla droga braun, která se vyráběla třeba z již zmíněného Alnagonu. A místo kokainu se tady užíval pervitin, který má při obdobném účinku menší cenu.
O pervitinu jste už říkal, že to není československý vynález a že tu po válce vůbec nebyl. Jak se z nás stala ve výrobě této drogy velmoc?
Pervitin fakticky vzkřísila parta nadšenců. Původně měli společné to, že stejně jako jejich rodiče brali různé léky, ale začali je na rozdíl od nich kombinovat, brát dva různé přípravky proti sobě, zkoušeli drogové koktejly na celovíkendových party a tak dále.
No a tihle lidé nelenili, nebylo jim líto obětovat čas a začali v univerzitní knihovně studovat staré německé knihy, z nichž vyčetli návody na výrobu pervitinu. Způsobů, jak pervitin vyrobit, je více, ovšem oni z toho vybrali dva nebo tři, kdy tu drogu šlo vyrobit i doma. A s tímhle se začalo v první polovině 70. let.
Původně byl pervitin dokonce ještě tekutý, takže se pil. Ostatně jeden z otců pervitinu Pavel Gregor dnes pracuje jako terapeut drogově závislých.
Prodával se tehdy pervitin? Dealovalo se s ním?
Spíše ne, fungovalo to fakticky v systému – dodám suroviny, dostanu produkt a výrobce si z toho něco nechá. To bylo všechno. Nešlo o zisk.
Nejsem chemik, ale pokud je mi známo, výroba z tehdejších dostupných surovin, například z léku Solutan, byla méně komplikovaná a efektivnější než z dnešních léků.
Pro výrobu nejkvalitnějšího pervitinu se pak užíval i čistý efedrin ukradený z továrny v Roztokách u Prahy.
Zmínil jste, že až do roku 1985 u nás byl pervitin legální. Jak se s tehdejšími toxikomany vypořádávaly komunistické bezpečnostní složky?
Jednoduše – zavíraly je za něco jiného.
Říká se tomu podpůrné trestání a většinou, pokud kupříkladu policie udělala razii na nějakým mejdanu, tak bohatě stačilo, pokud v té skupině byla jen jedna nezletilá osoba: okamžitě sebrali všechny a mohli jim napařit ohrožování mravní výchovy mládeže. Případně měli ti lidé problém si udržet zaměstnání, ztratili práci a nebýt zaměstnaný tehdy bylo trestné, takže na ně dopadl paragraf o příživnictví.
Mluvil jste také o toluenu. Jak rozšířené bylo čichání této chemikálie?
To byla začátečnická droga nejmladších uživatelů. Toluen tu byl volně dostupný, je to dodneška velmi účinné ředidlo. Mimochodem, velmi často se o něm tehdejší mládež dozvídala z osvětových programů proti braní toluenu. Tak jako v mnoha jiných případech určitá forma osvěty vedla ke zvědavosti a chuti danou drogu vyzkoušet.
V tomhle případě šlo o jednu konkrétní reportáž z Československého týdeníku promítaného v kinech, která rozpoutala úplnou toluenovou vlnu.
Objevila se pak snaha nějak jeho prodej a výrobu regulovat – uvažovalo se o přidání čichově odporných látek, jenže to by ztěžovalo práci lidem, kteří s ním pracovali v zaměstnání, takže to skončilo tím, že toluen byl na obalu opatřen varováním a vesele se prodával dál. Oni ho tehdy hodně užívali učni ve čtrnácti patnácti letech, sjížděli se jím ve skupinách.
Byla to oblíbená droga učňovských středisek, především pokud to byly internátní školy. Ale ti, kterým to zachutnalo a dostali se do vyššího věku, třeba šestnácti sedmnácti, zjistili, jaká má toluen rizika, a přecházeli na tablety s vyšším psychotropním účinkem a lepší možností dávkování.
Od Gorbyho k převratu
Každopádně na konci 80. let se už užívání drog začalo řešit veřejně.
Vývoj je dobře vidět třeba ve filmu. Ještě ve snímku Mravenci nesou smrt z roku 1985 jsou drogy něco cizího, co sem přichází ze Západu a otravuje naši socialistickou mládež. Veřejně se přístup začal otáčet v druhé polovině osmdesátých let s filmem Pavučina nebo slavnou knížkou Memento.
Proč se to změnilo?
Výmluva, že jde o fenomén, který sice v naší společnosti existuje, ale je to vetřelec ze Západu, nebo dokonce z předúnorové minulosti – to nemohlo fungovat donekonečna.
Tehdejší policie si navíc všímala, že uživatelé drog se ve své většině nestavěli proti komunistickému zřízení jako takovému. Bylo jim to spíše jedno, a tudíž užívání drog v socialismu nelze interpretovat jako odboj. Takže se na konci 80.
let začaly ozývat hlasy odborníků, že toxikomanie nezná rozdílů mezi společenskými zřízeními – to bylo něco, co úplně rozmetalo předchozí narativ režimu.
Napomohlo tomu i uvolňování v Sovětském svazu?
Jednoznačně. Gorbačov vyzdvihl otázky alkoholismu a toxikomanie jako jedny z nejpalčivějších problémů tehdejší doby, vzpomeňme na jeho takzvaný suchý zákon z roku 1985. A jakmile se problematika závislostí dostala do popředí tam, bylo jen otázkou času, kdy se to přelije sem.
Přístup k drogám patří k věcem, které ostatně ukazují, že komunisté prostě nebyli zvyklí řešit společenské problémy. A otevřenost, s níž se začalo o tomto problému mluvit, patří do řady témat, která se tehdy postupně dostávala na povrch – lidská práva, ekologie, sexuální menšiny, politické procesy 50.
let, ekonomická situace a tak dále.
Pád komunistického režimu a devadesátá léta pak předpokládám znamenají naprostý zlom, co se týče drogové kultury…
Jasně, to je přelom. Socialismus si tu díky nedostatku valut vybudoval svoji specifickou drogovou kulturu často založenou na heslu udělej si sám. To bylo pro tehdejší dobu ostatně typické.
Pamatuji si jeden díl receptáře s Přemkem Podlahou z roku 1987, kdy mu jeden z hostů ukazuje, jak si doma stlouct snowboard, protože v Československu se nevyrábí ani nedá koupit. S drogami to bylo stejné, v aktuální situaci by se tento přístup dal srovnat s domácím šitím roušek.
Ale s otevřenými hranicemi bylo všechno tohle okamžitě pryč a domácí trh byl velice rychle saturován zahraničním zbožím. A my jsme začali vyvážet pervitin do Německa.
K PŘEDPLATNÉMU
KNIHA ZDARMA
Objednat
Objednat
Lidé, kteří berou drogy, neumí žít v tomhle světě, říká psycholožka Ilona Preslová
Téma užívání návykových látek a závislostí se v Diagnóze F objevilo už z mnoha různých úhlů pohledu. Dosud jsme ale nepátrali po důvodech, proč lidé s užíváním drog vlastně začínají. Podle psycholožky Ilony Preslové se lidé na začátku vlastně ani nerozhodují, že s užíváním začnou, chtějí jen zkusit, co to udělá a jestli by jim to náhodou nemohlo v něčem pomoci.
„Lidi berou drogy, protože na chvíli je s nimi život příjemnější a hlavně lehčí. Kdyby to tak nebylo a bylo by to jen o tom špatném, tak by miliony lidí na světě drogy neužívaly a nepily alkohol,“ říká Preslová, podle které je ve výsledku jedno, jestli v tomto kontextu hovoříme o drogách legálních nebo nelegálních. „Droga je příjemný únik ze světa, který je někdy těžký,“ dodává.
Rizikový věk, kdy lidé začínají užívat návykové látky, je mezi 13. a 17. rokem, ale jsou i výjimky, kdy začínají brát drogy třeba ženy na mateřské, které do té doby žádnou podobnou zkušenost neměly.
„Ve třinácti letech počátek užívání mnohem častěji koresponduje s tím, co se děje doma, čím se takový člověk trápí nebo jak moc se cítí opuštěný. U lidí, kteří s užíváním začínají v dospělosti, se pak častěji vyskytuje model, kdy hledají tzv.
rychlou zábavu, rychlý prožitek,“ vysvětluje psycholožka a uvádí, že tito lidé pak častěji užívají například kokain.
Užívání drog může být pro některé lidi i určitou formou samoléčby. Drogy i alkohol užívají, ať už vědomě, či nevědomě, protože jim to prostě na něco pomáhá.
„Když to hodně zjednodušíme, dalo by se říci, že si lidé často alkoholem nevědomky léčí deprese, protože on jim na začátku bohužel opravdu trochu může pomoci.
Opakované užívání alkoholu ale zase deprese vyvolává, takže se člověk dostane do začarovaného kruhu,“ říká Preslová.
Může odborný zásah ve správný čas a třeba i vhodná medikace zabránit rozvinutí závislosti? Jak moc těžké je přestat s užíváním drog, když je používáte jako zesilovač radostných prožitků? A proč je dobré naučit se zastavovat, ačkoliv to může někdy přinést smutek? Poslechněte si Diagnózu F s PhDr. Ilonou Preslovou.