Foto: Mirka Schärfnerová
Smutná historie
Bohužel se počasí během závodu zhoršilo natolik, že závod musel být zrušen. Asi vidina porážky německých soupeřů stála za tím, že jeden ze závodníku pokračoval i přes nepřízeň počasí dále v závodu. Byl to právě onen Bohumil Hanč.
Nejspíše někde v okolí Harrachovských kamenů se spolu setkali Hanč s jeho kamarádem Vrbatou, který se vydal z Jilemnice Hanče povzbudit.
Jelikož, ale bylo špatné počasí, protože všude okolo panovala sněhová vichřice půjčil Vrbata lehce oblečenému a podchlazenému Hančovi něco ze svého oblečení a vydal se pro pomoc. Bohužel ho tento obětavý čin stál život, na popud tohoto činu došlo ke zrodu záchranné služby a 12.
května 1935 i jednotné organizace Horské služby v Krkonoších. Hanče již polomrtvého našel další běžec Emerich Rath, někde v okolí současné památné mohyly na Zlatém návrší. Emerich Rath také vyrazil pro pomoc. Když Hanče našli, byl ještě živý, bohužel za krátko na Labské boudě zemřel.
Původní trasa závodu
Foto: Archiv Krkonošského muzea v Jilemnici
Popis trasy
Začátek putování v bílé stopě tohoto osudného závodu začne ve Špindlerově Mlýně, z kterého je nejideálnější nechat se vyvést lanovou dráhou na Medvědín. Z Medvědína vede trasa lehkým výstupem na Zlaté návrší a k Hančově pomníku. Poté se vydáme po hřebeni k Ambrožově vyhlídce.
Z tohoto místa sjedeme na Labskou boudu, kde můžeme chvíli pobýt a načerpat sily do další jízdy. Na Labské boudě bývalo hlavní stanoviště závodu. Od Labské se vydáme stoupáním na Pančavskou louku a poté svižně sjedeme k Vosecké boudě. Zde si opět můžeme odpočinout a oddechnout před dalším výstupem tentokrát na Tvarožník.
Odkud se dále vydáme po cestě Česko-polského přátelství až na Violík, Sněžné jámy a Vysoké kolo. Potom nás čeká krátký, ale prudký sjezd po modré značce k Martinově boudě. Odtud se závodníci vracely zpátky na Labskou boudu a pokračovali dál skrz Zlaté Návrší na Mísečky. My se ale vracet nebudeme, abychom si mohli užít hezký sjezd do Špindlerova Mlýna.
Nejprve na nás čeká z Martinovy boudy parádní zhruba šestikilometrový sjezd na Medvědí boudy a k Dívčí lávce po zelené značce a dále již slabý sjezd po modré kolem Labe až k parkovišti ve Špindlerově Mlýně.
Body trasy
Špindlerův Mlýn – Medvědín – Zlaté návrší – Hančův pomník – Ambrožova vyhlídka – Labská bouda – Pančavská louka – Vosecká bouda – Tvarožník – Violík – Sněžné jámy – Vysoké kolo – Martinova bouda – Špindlerův Mlýn
Náročnost
Celkem fyzicky náročná trasa, která se nedoporučuje zdolávat za zhoršeného počasí.
Celková délka
Trasa měří 20 km
zdroj: mapy.cz
Pietní akce na Den Horské služby v Krkonoších zrušena
22.03.2021 15:15:20 | Autor: Radek Zeman, HSČR | Rubrika: SPOLEČNOST | Obce: Krkonoše
Tradiční pietní akcí v rámci Dne Horské služby ČR si v úterý 24. března u pomníku tragicky zemřelých lyžařů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty v Krkonoších horští záchranáři připomenou kolegy, kteří zahynuli při záchraně lidských životů.
„Tento den je dobrou příležitostí k připomenutí obětavé práce a historie horských záchranářů v naší zemi. Letos zároveň slavíme výročí 86 let činnosti Horské služby,“ uvedl náčelník/ředitel Horské služby ČR o.p.s.
René Mašín s tím, že obvykle se spolu s horskými záchranáři vzpomínky účastní i členové Ski Jilemnice a další přátelé hor. Vzhledem ke krizovým opatřením v souvislosti s virem COVID19 se však hromadná neuskuteční.
Přesné datum zahájení činnosti tehdy Horské záchranné služby je 12. května 1935. „Tehdy se spojili koncesovaní průvodci, nosiči, místní četníci, hasiči a členové lyžařských, turistických a sokolských spolků. Již tehdy ale bylo datum skonu Hanče a Vrbaty určeno jako Den HS,“ připomněl René Mašín.
Rozvoj horského záchranářství v českých a moravských horách nastává především po 2. světové válce, kdy postupně podle krkonošského vzoru vznikly záchranářské organizace i v ostatních pohořích.
V padesátých letech minulého století byla Horská služba po sloučení s Tatranskou horskou službou již centralizovanou organizací se sjednocenou metodikou a vysokou připraveností záchranářů.
V šedesátých letech se stala Horská služba i členem IKAR – Mezinárodní federace záchranných služeb při UIAA.
„Po rozdělení republiky v devadesátých letech se HS pochopitelně rozdělila na českou a slovenskou část a profesionální členové jsou zaměstnanci obecně prospěšné společnosti, jejímž zakladatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj,“ řekl náčelník/ředitel HS Mašín. HS působí v Krkonoších, Jizerských, Krušných a Orlických horách, Jeseníkách, Beskydech a na Šumavě.
Den Horské služby je připomínkou tragického vyvrcholení lyžařského závodu v roce 1913. Ten vstoupil do české sportovní historie jako příběh přátelství a vůle.
Při náhlém zvratu počasí zůstal na trati jediný běžec, Bohumil Hanč, kterému však ve vánici docházely síly. Jeho přítel Václav Vrbata mu dal svůj kabát, ačkoli věděl, že tím nasazuje vlastní život, kterým také nakonec za nezištný čin zaplatil.
I přes tuto pomoc ve sněhové bouři na podchlazení a vyčerpání umírá také Hanč.
Záchranáři v neděli zavzpomínají nejen na Hanče a Vrbatu
Hlídky na silnicích, kolabující nemocnice. Dozvíte se s námi více! Jana Mudrová
Špindlerův Mlýn – Tradiční pietní akcí v rámci Dne Horské služby ČR si v neděli 24. března v 16 hodin u pomníku zesnulých lyžařů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty v Krkonoších horští záchranáři připomenou kolegy, kteří zahynuli při záchraně lidských životů.
Záchranáři v neděli zavzpomínají nejen na Hanče a Vrbatu. | Foto: Horská služba
„Tento den je dobrou příležitostí k připomenutí obětavé práce a historie horských záchranářů v naší zemi. Letos zároveň slavíme výročí 84 let činnosti Horské služby,“ uvedl ústřední náčelník Horské služby Pavel Antl s tím, že spolu s horskými záchranáři se vzpomínky zúčastní i členové Ski Jilemnice a další přátelé hor.
Dodal, že přesné datum zahájení činnosti tehdy Horské záchranné služby je 12. května 1935. „Tehdy se spojili koncesovaní průvodci, nosiči, místní četníci, hasiči a členové lyžařských, turistických a tělocvičných spolků. Již tehdy ale bylo datum skonu Hanče a Vrbaty určeno jako Den Horské služny,“ připomněl náčelník Antl.
Rozvoj horského záchranářství v českých a moravských horách nastává především po 2. světové válce, kdy postupně podle krkonošského vzoru vznikly záchranářské organizace i v ostatních pohořích.
V padesátých letech minulého století byla Horská služba po sloučení s Tatranskou horskou službou již centralizovanou organizací se sjednocenou metodikou a vysokou připraveností záchranářů.
V šedesátých letech se stala Horská služba i členem IKAR – Mezinárodní federace záchranných služeb při UIAA.
„Po rozdělení republiky v devadesátých letech se Horská služba pochopitelně rozdělila na českou a slovenskou část a profesionální členové jsou zaměstnanci obecně prospěšné společnosti, jejímž zakladatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj,“ řekl k současnému stavu Horské služby Pavel Antl. Profesionálních záchranářů je v ČR 93, více než 360 dobrovolných členů Horské služby je organizováno v zapsaném spolku Horská služba ČR. Horská služba působí v Krkonoších, Jizerských, Krušných a Orlických horách, Jeseníkách, Beskydech a na Šumavě.
Den Horské služby je připomínkou tragického vyvrcholení lyžařského závodu v roce 1913. Ten vstoupil do české sportovní historie jako příběh přátelství a vůle, který zdolala smrt.
Při náhlém zvratu počasí zůstal na trati jediný běžec, Bohumil Hanč, kterému však ve vánici docházely síly. Jeho přítel Václav Vrbata mu dal svůj kabát, ačkoli věděl, že tím nasazuje vlastní život, kterým také nakonec za nezištný čin zaplatil.
V důsledku vyčerpání a srdeční slabosti však zahynul i Hanč.
Přečíst článek ›
Jarní seriál pro malé i velké zahradníky. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde. 10 DENÍK PRO DOBROU NÁLADU
Pomocní pracovníci v živočišné výrobě, 15 200 Kč NÁSTROJAŘ, 24 000 Kč TESAŘ, 22 000 Kč Lékař – lékařka pediatr, zástupce primáře, 65 535 Kč UČITEL/KA, 32 170 Kč pomocný pracovník v rostlinné výrobě, 16 800 Kč Montážní práce- regálové systémy, 30 000 Kč Obsluha strojů na výrobu textilních, kožených výrobků, 16 800 Kč + PODAT INZERÁT Hyundai iX35 servisní knížka, koupeno v CZ Hyundai iX35 první majitel, servisní knížka Hyundai i30 servisní knížka, koupeno v CZ Hyundai i30 servisní knížka, koupeno v CZ Hyundai iX35 servisní knížka, koupeno v CZ Hyundai iX35 první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Hyundai iX35 první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Hyundai Santa Fe první majitel, servisní knížka + PRODAT AUTO
Horská služba Krkonoše / Czech Mountain Rescue
Horská služba Krkonoše / Czech Mountain Rescue
Нравится
Нравится
Jestli se říká, že i špatné věci mohou být k něčemu dobré, tak v tomto případě to skutečně platí.
Lockdown omezil počet turistů v horách, členům krušnohorské pobočky Horské služby ČR ubylo práce, a tak se… Ещё rozhodli, že své síly využijí tam, kde mohou být aktuálně nejužitečnější.
Čtyřčlenný tým, v čele s náčelníkem oblasti, proto zamířil do Nemocnice v Karlových Varech, kde dva týdny pomáhal na odděleních s covid pozitivními pacienty. Děkujeme!
Отметки „Нравится“: 231 комментарийПоделились: 4
Historie Horské služby | O Horské službě
První pronikání člověka do neznámých hor s sebou přineslo i první oběti. Jednalo se o lovce, bylinkáře a hledače zlata, kteří zabloudili a zahynuli.
Člověk začíná hor využívat ke svému prospěchu. Dostává se čím dál výše a po celých horách si staví příbytky. Život v horách je tvrdý i v souvislosti s klimatickými podmínkami. Nečekané zvraty počasí znepříjemňují život na horách.
Postupně začínají chodit do hor i návštěvníci, které láká krásná příroda. Hosté přicházejí v létě i v zimě a obracejí se na domácí obyvatele a znalce hor, aby je zavedli do neznámých koutů pohoří. Proto vzniká v roce 1850 koncesovaná služba průvodců a nosičů, podmíněná znalostí první pomoci.
V zimním období 1900 byla první organizovaná záchranná akce v Krkonoších. 24. března 1913 zahynuli v Krkonoších při závodě v běhu na 50 km Bohumil Hanč a jeho kamarád Václav Vrbata.
Ve sněhové bouři Vrbata poskytl Hančovi část svého oděvu, ačkoli věděl, že nasazuje vlastní život, což bylo posuzováno jako základní čin v pomoci člověka člověku v horách, a proto je 24.
březen slaven jako Den Horské služby v ČR.
Po první světové válce dochází k velkému rozvoji lyžařství v českých zemích a díky tomu stoupá počet zimních návštěvníků hor. Tím se i zvyšuje počet úrazů a tragických nehod.
Již řadu let školili lékaři místní hasiče v poskytování první pomoci v horách. K hasičům se přidružili členové místních spolků zimních sportů a místní obyvatelé. Všichni tito lidé byli velmi dobrými znalci hor. Jedinou nevýhodou bylo nejednotné vedení.
Před zimou v roce 1934 se vytvořil v Krkonoších samostatný záchranný sbor o šesti oddílech. Zima je dokonale prověřila, a tak 12. května 1935 byla založena jednotná organizace Horské služby v Krkonoších.
Předsedou byl okresní hejtman ve Vrchlabí a bylo ustaveno pět stanic. Hlavním nedostatkem bylo materiální vybavení členů.
Tento nedostatek byl vyrovnán nezměrnou obětavostí, skromností a vynikajícím kamarádstvím členů HS.
Politické události a druhá světová válka přerušily existenci HS, ale jen co do jména. Podstata práce a myšlenka přežívaly i za okupace.
V září 1945 dochází k obnovení činnosti Horské záchranné služby (HZS) v Krkonoších. Postupně vznikají záchranářské spolky i v jiných oblastech.
V roce 1948 – Jeseníky, Šumava, 1949 – Orlické hory, 1951 – Beskydy, 1954 – Jizerské hory, 1955 – Krušné hory.
V roce 1950 se usnesl aktiv dobrovolných pracovníků HZS a požádal o zařazení do tehdejšího Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport v Praze. Byly schváleny stanovy HZS.
Ke sjednocení dvou největších záchranných organizací v republice – Horské záchranné služby a Tatranské horské služby – dochází 1. 12. 1954, kdy byla ustavena Horská služba s celostátním působením.
Byl změněn členský odznak a vytvořeny oblastní komise HS. Nastává velký rozvoj Horské služby.
V roce 1957 došlo ke zrušení Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport a k vytvoření Československého svazu tělesný výchovy, pod jehož vedení spadá i Horská služba v celé republice.
Se zvýšenou úrovní Horské služby rostlo i materiální vybavení záchranných stanic i členů HS. Kromě základních pomůcek,jako svozné saně, lyžařská a horolezecká výstroj, oblečení členů a zdravotnický materiál, pronikají do vybavení HS další pomůcky pro záchrannou i preventivní činnost.
Zvláštní vliv má zvýšený mezinárodní styk se zahraničními partnery z alpských zemí. Bylo zavedeno mezinárodní značení sjezdových tratí a lyžařských cest. Začínají se používat SOS telefony a radiostanice. Od roku 1967 se používají sněžné skůtry. Postupně se vybudovávají a modernizují objekty záchranných stanic a domů HS.
Horská služba se stala postupně jednou z nejlépe vybavených horských služeb ve východní Evropě.
Pravidelná účast na zasedáních a kongresech IKAR – Mezinárodní federace záchranných služeb při UIAA (Union Internationale des Associations d’Alpinisme) a úspěšné zvládnutí mezinárodního symposia ve Vysokých Tatrách v prosinci 1967, které řešilo problém právního postavení záchranných služeb a bezpečnosti v horách vedlo k přijetí HS ČSSR za člena IKAR, po boku dalších záchranných služeb v Evropě.
Dalším mezníkem v upevnění organizační struktury HS bylo schválení nového statutu s platností od 1. 1. 1975, který byl v roce 1986 nahrazen novým statutem.
Od roku 1990 existovalo Sdružení horských služeb ČR, kdy jednotlivé oblasti (Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy) měly svoji právní subjektivitu. V roce 2001 vznikl jeden právní subjekt – občanské sdružení Horská služba České republiky. Občanské sdružení bylo financováno převážně z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví.
V průběhu roku 2004 došlo k dohodě jednotlivých ministerstev, pro které HS vykonávala činnost, že nadále bude HS zastřešována Ministerstvem pro místní rozvoj, jako podpora cestovního ruchu.
Na základě rozhodnutí vlády dochází k vytvoření obecně prospěšné společnosti – Horská služba ČR, o.p.s., která od 1. 1. 2005 přebírá odpovědnost za činnost Horské služby v České republice. Dále s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je občanské sdružení povážováno za spolek, který je zapsán ve spolkovém rejstříku jako Horská služba České republiky, z.s.
Sumpersko.net
ilustrační snímek zdroj foto: HS
Tradiční pietní akcí v rámci Dne Horské služby ČR si v neděli 24. března v šestnáct hodin u pomníku zesnulých lyžařů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty v Krkonoších horští záchranáři připomenou kolegy, kteří zahynuli při záchraně lidských životů.
„Tento den je dobrou příležitostí k připomenutí obětavé práce a historie horských záchranářů v naší zemi.
Letos zároveň slavíme výročí osmdesát čtyři let činnosti Horské služby,“ uvedl ústřední náčelník Horské služby Pavel Antl s tím, že spolu s horskými záchranáři se vzpomínky zúčastní i členové Ski Jilemnice a další přátelé hor.
Dodal, že přesné datum zahájení činnosti tehdy Horské záchranné služby je 12. května 1935. „Tehdy se spojili koncesovaní průvodci, nosiči, místní četníci, hasiči a členové lyžařských, turistických a sokolských spolků. Již tehdy ale bylo datum skonu Hanče a Vrbaty určeno jako Den HS,“ připomněl náčelník Antl.
Rozvoj horského záchranářství v českých a moravských horách nastává především po druhé světové válce, kdy postupně podle krkonošského vzoru vznikly záchranářské organizace i v ostatních pohořích.
V padesátých letech minulého století byla Horská služba po sloučení s Tatranskou horskou službou již centralizovanou organizací se sjednocenou metodikou a vysokou připraveností záchranářů.
V šedesátých letech se stala Horská služba i členem IKAR – Mezinárodní federace záchranných služeb při UIAA.
Profesionálních záchranářů je v České republice třiadevadesát, více než tři sta šedesát dobrovolných členů Horské služby je organizováno v zapsaném spolku Horská služba ČR. HS působí v Krkonoších, Jizerských, Krušných a Orlických horách, Jeseníkách, Beskydech a na Šumavě.
„Po rozdělení republiky v devadesátých letech se HS pochopitelně rozdělila na českou a slovenskou část a profesionální členové jsou zaměstnanci obecně prospěšné společnosti, jejímž zakladatelem je Ministerstvo pro místní rozvoj,“ řekl k současnému stavu Horské služby Pavel Antl.
Den Horské služby je připomínkou tragického vyvrcholení lyžařského závodu v roce 1913. Ten vstoupil do české sportovní historie jako příběh přátelství a vůle, který zdolala smrt.
Při náhlém zvratu počasí zůstal na trati jediný běžec, Bohumil Hanč, kterému však ve vánici docházely síly.
Jeho přítel Václav Vrbata mu dal svůj kabát, ačkoli věděl, že tím nasazuje vlastní život, kterým také nakonec za nezištný čin zaplatil. V důsledku podchlazení však zahynul i Hanč.
Historik HS Aleš Fejfara: „V tento den si připomínáme každým rokem Den Horské služby. Předcházela mu tragédie lidských osudů. Během rychlostního závodu na padesát kilometrů v roce 1913 srovnávalo své síly v běhu na lyžích šest závodníků.
Za slunného rána vyrazili závodníci na trať v košilích a očekávali krásný jarní den na hřebenech Krkonoš v okolí Labské boudy. Před polednem se však počasí rychle změnilo. Nejprve přišel déšť a potom i husté sněžení, doprovázené velmi silný větrem. Viditelnost se tím snížila jen na metry.
Závodníci v těchto podmínkách, které snižovali orientaci, postupně vzdávali, až zůstal na trati jediný závodník, Bohumil Hanč.
Ve zmíněný den šel svého kamaráda a přítele Bohumila Hanče podpořit v závodě Václav Vrbata. Znali se od dětství, chodili spolu do evangelického kostela, cvičili spolu v sokolské jednotě. Vyrazil brzy ráno z Mříčné u Jilemnice, aby byl okolo poledne na Zlatém návrší. Když se přátelé potkali, bylo počasí velmi nepříznivé.
Hanč byl oblečen jen v ledem obalené košili a bez čepice, závodem a počasím velmi vyčerpaný. Vrbata mu dal svůj kabát a čepici s vědomím, že musí přece pomoci příteli, který byl zjevně v nedobrém stavu. Hanč pokračuje v závodě a Vrbata se pokouší najít cestu na Horní Mísečky, kde by se schoval do bezpečí. To se mu nedaří a po čase nachází Hančovy lyže.
Čeká u nich zřejmě v domnění, že se jeho kamarád vrátí. Čekání v takovém počasí v nedostatečném oblečení však bylo nad jeho síly a po čase zde umírá. Hanč urazil od setkání s Vrbatou jen kousek cesty. Celkovým vysílením organismus začíná selhávat. Hanč padá a je sám neschopen se již postavit na lyže a v závodu pokračovat.
Mezitím tři účastníci závodu, kteří již dříve vzdali, vyrazili Hanče hledat. Nalezl ho ležícího a takřka bezvládného Emerich Rath. Pokoušel se mu pomoci, kus ho i nesl na zádech, ale bylo to nad jeho síly. Položil ho tedy do závětří a spěchal na Labskou boudu pro pomoc. Odtud vyrazila skupinka se saněmi Hančovi ku pomoci. Nalezli ho však již bez známek života.
Dopravili ho na Labskou boudu, kde se pokoušel pomoci i lékař závodu, avšak marně. Bohumila Hanče se zachránit nepodařilo. Mezitím přichází zpráva na Mísečky, že nahoře na Krkonoši leží Hanč. Vypraví se tedy urychleně záchranná skupina z Míseček na pomoc. Nachází u lyží ležícího schouleného člověka bez známek života.
Dopravují ho na Mísečky v domnění, že přivezli krkonošského hrdinu lyžařských závodů, Bohumila Hanče. Až později se ukázalo, že se jednalo o jeho přítele a kamaráda, Václava Vrbatu. Během jednoho závodu přišli o život dva výteční, teprve šestadvacetiletí sportovci. Obyvatelé Krkonoš i milovníci lyžaření oplakávali své hrdiny.
Lyžařské kluby uspořádaly sbírky na podporu rodin obou sportovců. Smutná událost, ztráta mladých životů, nabízí i po mnoha letech otázky. Je nám však příkladem i poučením. Václav Vrbata obětoval část své výstroje blízkému příteli, přestože jistě věděl, že tím může sám sebe vystavit nebezpečí. Čin Václava Vrbaty se stal myšlenkovým vzorem Horské služby.
Snaha pomoci člověku, který se dostal do ohrožení zdraví či života. V místě, kde Hanč zemřel, je postavena po první světové válce, v roce 1922, malá kamenná mohyla.
Velká mohyla Hanče a Vrbaty na Zlatém návrší, nedaleko místa, kde Rath Hanče nalezl a kde Vrbata zmrzl, je připravena k odhalení ráno 4. října 1925. Věnčí ji kleč a květiny. V meziválečném období dochází v českých zemích k velkému rozvoji spolkového života.
Největší ze spolků, které propagovaly turismus a pobyt v přírodě byly jistě Klub československých turistů, Sokol, Svaz lyžařů RČS. Zmíněné spolky měly i regionální pobočky, které nesly název župy a pomáhaly spolkovou činnost organizovat. Takovým spolkem byl Český krkonošský spolek Ski v Jilemnici, který patřil do Krkonošské župy lyžařské.
I německé spolky jako například Riesengebirgsvereine se sídlem ve Vrchlabí nebo Hauptverband der deutschen Wintersportsvereine se sídlem v Liberci podporovaly a organizovaly v rámci spolkového života turismus a sporty provozované v přírodě. S přílivem turistů vzniká i potřeba postarat se o ty, kteří se dostanou do nesnází.
Prvními organizátory jsou dobrovolní hasiči. Jejich základnu tvoří domorodé obyvatelstvo. Jsou znalí prostředí a nezřídka, a stále častěji, se vydávají turistům na pomoc.
Zapojení místního četnictva, které mělo telefonní spojení a mohlo se aktivně podílet na pátracích akcích, přispělo ke zlepšení organizace a návaznosti na další složky, kupříkladu lékařské pomoci apod.
Počty záchranných akcí se rok od roku zvyšovaly a koncem třicátých let už se vyšplhaly na desítky. Během zimy 1934-35 bylo na horách hodně sněhu a povětrnostní podmínky lyžaření nepřály.
Zvlášť o prvním únorovém víkendu, kdy na Krkonoších zemřelo šest lidí a další nevyčtený počet turistů těsně unikl smrti.
Takto popisuje situaci zimních Krkonoš na počátku února příloha č. 4., Národních listů dne 11. února 1935. Přistupuje v březnu 1935 JUDr.
Vladimír Záboj Vaina, vrchní rada politické správy okresu Vrchlabí k oslovení jednotlivých organizací, které se v současné době nějakým způsobem podílí na pomoci v horském terénu a žádá je o návrh, jak by mohla jednotná organizace fungovat.
Koncem zimního období se sešly čtyři návrhy, dochovaly se však pouze dva návrhy Jindřicha Ambrože, jednatele Klubu čsl. turistů, župy Krkonošské v Jilemnici a Hauptverband deutscher Gebirgsvereine u. Wintersportvereine.
Porada k organizaci záchranné služby v Krkonoších je svolána na 12. května 1935 do Špindlerova Mlýna do hotelu Central. Tímto aktem dochází k velkému kroku, ke zlepšení bezpečnosti turistů na Krkonoších.
Po založení je ustanoveno šesti hlavních a pětatřiceti pomocných stanic Horské služby. Na každé stanici byl stanoven vedoucí, který zodpovídal za materiál stanice, což byl povětšinou základní zdravotní materiál, nosítka, deky, saně, konopná lana, náhradní oblečení.
Do listopadu 1935 se podařilo prostřednictvím Ředitelství pošt a telegrafů Pardubice zavést telefonní spojení mezi všechny hlavní stanice a většinu pomocných stanic Horské služby. Po odtrhnutí Sudet od republiky v roce 1938 část českých obyvatel přesídluje z pohraničí do vnitrozemí. Tím fakticky přestává pracovat na dobu do konce Druhé světové války česká Horská služba.
Činnost přebírá německá Bergdienst. Členové české Horské služby německé národnosti pracují dál v záchraně v horách, pro Bergdienst.
V době Druhé světové války mohyly na Zlatém návrší odolávaly počasí i válce až do doby, než bylo na Jestřebích boudách zřízeno výcvikové středisko pro vojsko určené pro polární oblasti. Hitlerovská mládež, která tu měla cvičení, pomocí výbušnin zničila malou mohylu a větší poničila.
Po válce jsou kamenné mohyly postupně opraveny. Na opravách se podíleli také členové nově založené Horské záchranné služby. V roce 1952 okrsek Rokytnice nad Jizerou staví novou mohylu v místě, kde stála malá mohyla. Jak dokazují obrázky z kroniky okrsku Horské služby. Nové desky z kovu vyrobil učitel Josef Langer se žáky stavební průmyslové školy Antonína Zápotockého v Hradci králové.
Horská záchranná služba a později Horská služba, Český krkonošský spolek SKI Jilemnice, Svaz lyžařů ČR se každoročně schází na Zlatém návrší. Důvodem je pietní vzpomínka na rychlostní závod na padesát kilometrů ze dne 24. března 1913.
Uctění památky Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, jejich laskavost a ochota pomoct až za hranice vlastní existence je natolik silná, že budí respekt a oslovuje každou další generaci.
“
Autor: red., R. Zeman
Hanč a Vrbata fascinují dodnes. Horská služba si je připomíná
Když 24. března roku 1913 v Krkonoších zahynuli lyžaři Bohumil Hanč a Václav Vrbata, nesmazatelně se zapsali do české historie. Příběh odvahy a přátelství zná i dnes snad každý a právě na 24. března na jejich památku připadá Den Horské služby v ČR.
Příběh dvou závodníků na 50 kilometrů Hanče a Vrbaty se stal nesmrtelným. Oba sportovci se 24. března roku 1913 účastnili závodu po hřebenech Krkonoš. Pro Bohumila Hanče to tehdy měl být poslední závod v kariéře, a proto tam pozval i svého přítele Václava Vrbatu.
Kvůli teplému počasí byli závodníci málo oblečení. Brzy se ale rapidně zhoršilo počasí a ochladilo se. Asi tři a půl hodiny po startu přišla dokonce vichřice. Závodníci to postupně vzdávali, až na trati zůstal jenom Hanč. Zmožený sportovec pak v mlze potkal svého ustaraného přítele Vrbatu, který mu dal svůj kabát a rukavice.
Zatímco Hanč se vydal zpět k Labské boudě, kde závod začínal, Vrbata chtěl sjet k Mísečkám. Po chvíli se ale rozmyslel a zamířil také k Labské boudě. Tam už ale ani jeden z lyžařů živý a zdravý nedorazil. Polomrtvého Hanče našel a s nasazením vlastního života se ho pokusil zachránit německý závodník Emerich Rath, bohužel se mu to ale nepovedlo.
Tragický příběh dvou oddaných přátel vyvolává ohlas i víc než 100 let poté. Hančovi s Vrbatou se bude například věnovat i chystaný film Poslední závod režiséra Tomáše Hodana.
Horští záchranáři si osud dvou tragicky zesnulých závodníků připomínají každý rok. Právě na 24. března, kdy Hanč s Vrbatou zemřeli, připadá Den Horské služby v ČR.