Jak si ulevit při porodních bolestech? a co se děje “tam dole” po porodu?

Díl 1.= Jak jde čas po 2.porodu

Krasny 2.Advent… ????U nas uz jsme na nej vsichni 4 pohromade ????????

Kazdy mi rikal, ze 2.porod je v pohode… ???????? …. pohodu si predstavuji jinak.. ????

26.11.mi zacaly kontrakce po 3 min a tak jsme jeli.. vse vypadalo ze to vypukne…ale o 5 hodin pozdeji vse zmizelo.. rodit jsem prestala ????????Tak nas pustili domu. Od te doby jsem mela 10 – 20 kontrakci nebo poslicku denne..

nikomu bych neprala se mnou zit tech nasledujich 9 dni ???????? … Prej druhorodicky to obcas maji, ze deloha vi co ji ceka a tak trenuje… trosku ji podeziram z prehnaneho trenovani.. za 5 let od 1.porodu jsem na sobe makala vazne hodne, vazne dost poctive a dost jsem sve telo dala dokupy..

takze je pravdepodobne ze i ma deloha byla trochu prehnana ???????? … ale kdo vi ???? Ja totiz par hodin pred tim uvolnovala a rozpohybovavala panev a asi 5 dni v kuse jsem ujizdela na ananasu (tak ananas neprehant ! Je dobrej na vyvolani porodu)

Porod, ten pravy porod, nakonec prisel presne na den od vypoctu ovulace. 5.12. Kontrakce litaly jak se jim chtelo… i 15min se nedelo vubec nic, evidetne uz toho mela deloha plny zuby ???? … prichod na porodni pokoj v 01:30… s manzelem po boku (bez nej jsem nechtela byt ani minutu)..

Muj gynekolog a porodnik v jedne osobe mi 26.11.oznamil, ze odjizdi do USA a ze tu na muj porod nebude.. Doporucil mi tedy porodni asistentku Štefi ❤???? … verim ze nektere veci v zivote jsou dane a vse se deje presne tak jak ma.. a stejne tak to bylo se Stefi, melo to tak byt proste.

Vlastne jsem si lepsiho cloveka nemohla prat. ❤

….Ac jsme prosli kurzem hypnoporodu, neprikladala jsem tomu moc sanci u Apolinare, a bylo mi to vlastne jedno. Nemela jsem pocit ze potrebuji dulu ci svou asistentku, kdyz jsem mela mit sveho porodnika a hlavne sveho manzela. 1.porod s hypno nemel temer nic spolecneho a zvladli jsme ho krasne.

Kdybych casto neslychala ze skoceni na bricho je „zakazany“, a ze tohle ci tamto by se nemelo, tak bych mela pocit ze to byl fajn porod.. po nazorech jinych, jsem o nem nakonec zacla pochybovat.. a to me nakonec vuci me samotne mrzelo..

takze to chtelo srovnat se sama se sebou a uvedomit si, ze to byl fajn porod, protoze mel happy end ????…..

Nakonec totiz sice 1.porod trvak 18 hodin, s davkou epiduralu, zakonceno nastrihem, ale ta bolest byla oproti bolesti u 2.porodu snad o 60% mensi. ????2.porod sice trval 5.hodin (kdyz nepocitam tech 9 dni od 1.

pokusu preaktivovane zananasovane delohy ???? ), ale ta bolest v poslednich 58 minutach byla neskutecna, myslela jsem ze se mi roztrhne cela panev na vsechny 3 jeji casti. Stefi se me 26.11.

ptala jak si porod predstavuji, rikala jsem jen ze bych rada bez epiduralu a bez nastrihu, ale ze kdyz by bylo treba, tak nemam nic proti, protoze u 1.porodu byl ten nastrih obrovska uleva.

(Ale s Aniballem jsem to nedala = mala mela hlavu tak moc super dole, ze nebylo kde nafukovat balonek ????????, pokus 5x). Takze zadne leky. A na zaver jsem „prosila“ nastrih… ale Stefi ani manzel to se mnou nevzdavali, hecovali, to das to das….

a…… dala ! ????????❤ … najednou mi dcera lezela na brise, slizoucka, teploucka, malicka (50cm) a zdrava.. lezela na me asi 15min.. po asi 5ti min manzel strihal snuru, zmereno, zvazeno (3,230) a uz jsme ji meli v naruci zase na 2 hodiny. (Nakonec malinke natrzeni tam dole, ale malinke).A na zaver nam do pokoje prisel Mikulas, 3 certi a 3 andele a manzel musel zpivat ????????????

Co me ale dostalo nakonec bylo zavinovani delohy !! Jako nikdo, vazne vazne nikdo mi za tech 6 let vzdelavani v oboru po porodu, pohybu, anatomie, diastaz, kurzu, porodu atd…. nikdo mi nerekl ze zavinovani delohy s kazdym dalsim porodem nabira na neskutecne sile ! ????????????

Muj plan na to, co delat po porodu se svym telem byl nasledujici (vyzkouset to co jsem u 1.porodu nedelala a nevedela):

1. Lezet na brise = pro urychleni zavinovani delohy2. Po dokojeni si zavazat – stahnout mirne bricho do neelastickeho satku3. NEcvicit zadne cviky na PD ani vytah……1.– Lezet na brise se dalo jedine s cipkem proti bolesti

– lezela jsem na nem 3 – 6x denne

• 2.– mela jsem nakonec trochu blbej – kratkej satek, nebylo to uplne ono, ale tak 3x denne na 1 az 5 minut jsem to zavazala
• – toto bylo doporuceno p.Lewittovou v casopise Fyzioterapie
• 3.– necvicim stale nic, nekdo (ted nevim bohuzel kdo), mi rikal, ze je lepsi nechat delohu zavinout nez tam hned po porodu hrotit Vytah a dalsi cviky (coz pak upravim ve svych clancich)
• – i pocitove mi jsou cviky tedka proti srsti

A VYSLEDEK:Na posledni vizite, 3.den po porodu, se doktorka temer lekla: Jezis Vy nemate uz zadne bricho! ….sestricka: Ajoo… Jak to?(Lezela jsem na zadech, rozhodne nemam ve stoji ploche bricho)

Ale diky tomu jsem zjistila ze to melo smysl a pomohlo to.

To byly takove zahajovaci pokusy na sobe. Plany mam dalsi samozrejme, bavi me se v tom hrabat a overovat co funguje a porovnavat to se sebou pred 6ti lety. Nejen ze mi tehdy bylo 27, telo mlade ale 4 roky travene ve fitku. A cviky, ktere jsem nasobe aplikovala po 1.porodu a zacala tak vznikat ma cesta s Pohybem po porodu, jsem cvicila pouhe 2 mesice pred 1.otehotnenim.

Pred timto otehotnenim jsem toto a mnohem vice cvicila pres 5 let, a ted chci videt co to me telo, mimo preaktivovane delohy ???? diky tomu umi a dokaze.Moje bricho pri 2.tehu bylo nakonec o 1 cm mensi nez u 1.tehu. To prisuzuji lepsimu drzeni tela nez v 27 letech. ????

1. Tak uvidime jak budu pokracovat ????
2. Ohledne toho zda mam nyni, 4 dny po porodu diastazu, jsem se vubec nepidila. Ted vstavam stale pres bok samozrejme a naprimuji pater (kdyz si na to vzpomenu)
3. ………………………………………………………………………………………

Díl 2.Jak jde čas po 2.porodu – Aneb proměna č.2 začíná ???? :

= často mi chodí dotazy – Zda má smysl začít cvičit po porodu, když plánuji pak další těhotenství = tak i proto vznikl tento text! ????

Výchozí stav před 1. těhotenství (r.2012):

• – Věk 27– Práce v posilovně– Cvičení na posilovacích strojích– Cvičení na břicho tradičním fitness způsobem (bedra do podložky a nohy švihem až za hlavu)– Držení těla – hyperlordóza bederní páteře – bolesti beder v průběhu dne– Změna myšlení při cvičení a studium o CORE zahájeno 2 měsíce před otěhotněním– 2 měsíční denní cvičení na střed těla v neutrální pozici – zlepšení držení těla, bolesti zad pryč
• – Těhotenství
• Výchozí stav po 1.produ:– V porodnici: Vstávání i lehání přes bok– Zahájení cvičení na střed těla (toho, které jsem cvičila pouhé 2 měsíce před otěhotněním) nekdy po 6tinedeli– Pocitově břicho téměř 3 měsíce po porodu slabé a nefunkční– Diastáza 2 měsíce po porodu na 2 prsty
• – Diastáza cvičením stažena na malilinkou špičku nad i pod pupíkem (cca čtvrt prstu) během 22 měsíců po porodu

Výchozí stav před 2. těhotenství (r.2018):– O cca 6 let starší tělo, věk 33– 5 let vzdělávání v oblasti zdravotního cvičení, pilates clinic, anatomie, těla po porodu, pánevního dna a dalších = na sobě vše vyzkoušeno– 5 let skoro denního cvičení a navrácení těla do ještě lepšího, než před 1.otěhotnění– Mnohem lepší držení těla, žádné bolesti, moje výška o 1 cm vyšší

1. – 2. těhotenství
2. Výchozí stav po 2. porodu:– V porodnici = vstávání a lehání přes bok, ležení na břiše (až 4 denně, par minut), vázání břicha šátkem cca 2x denně na pár minut– Zatím žádné cvičení – pouze snaha o napřímení v sedě a ve stoji 1 – 2x denně = zařazeno do běžných denních činností = řízení auta, procházka s kočárkem, vaření – vždy jen pár minut
3. – Diastáza 10 dní po porodu = nahoře 1 menší prst a dole mini špička

ZÁVĚR:= !!! Rozhodně se vyplácí cvičit mezi těhotenstvím !! =

– tělo překvapivě snadno a rychle reaguje, tak nějak samo– diastáza je po 2.porodu menší než po 1.– břicho se vrací zpět samo mnohem rychleji, než po 1.porodu (pravděpodobně díky lehání si na břicho pro snazší zavinutí dělohy)– při 2.těhotneství jsme měla o 1cm menší břicho = pravděpodobně díky lepšímu držení těla

– Jsem sice pouhých 10 dní po 2.porodu, ale už ted můžu říct, že těch 5 let dřiny (ležení a dýchání první 2 roky atd…), moje tělo strašně moc ocenilo. I přes to, že je o 6 let starší, odvádí skvělou práci, pocitově jakoby mi bylo pořád 27, jen tak nějak lepších 27 ????

– Cvičení po porodu (to co jsem dělávala po 1.) zahájím až dle pocitu, zase podám info ????

Zahájit správné cvičení po porodu, hned po tom 1.porodu, má opravdu velký smysl. Ono nakonec zahájit to ještě před 1.otěhotnění má ještě větší smysl ???? Ale kdo to mohl tehdy vědět že jo ???? Takže i mezi 2. a 3.to má smysl ???? … a tak dál.. Prostě vždycky to má smysl ????

Krásnou 3. adventní neděli přeji … ????

PS: snad je to srozumitelný text, snažila jsem se v rámci všech aktuálních možností ???? (mlíko všude, spala bych i ve stoji)

Díl 3. Proměna po 2.porodu

Předem, než se rozepíšu o proměně, pro ty, které by nečetly dál, bych vám všem ráda popřála krásné, veselé a pohodové Vánoce, spousty úsměvů a radosti.

Děkuji za vaši přízeň i přes to, že je má práce dočasně pozastavena, že jsou mé texty plné hrubek, že vás baví mé postřehy z proměny po 2.porodu.

Děkuji vám všem moc a věřím, že rok 2019 bude pro nás všechny plný zdraví a radostí, a že se pracovně trošku vrátím.

Jsem nyní 18 dní po porodu a už 3.den pozoruji nekomfort v pánevním dnu, jak při chůzi, tak při sedání i vstávání. Takový jakoby pocit sesunutí, snížení, jakoby to nebylo tam, kde to bylo před otěhotněním.

A tak dle svého pocitu, jsem včera začala trošku cvičit.

Zvláštní je, že 14 dní žádný takový pocit v pánevním dnu nebyl, asi tělo mělo větší práci se zavinováním dělohy, než aby mi dalo vědět – Holka, padá ti to tam dole, dělej něco ????

Cvičení:1. Výtah– šetrně, nejedu až do 10.patra, spíš tak do 3. maximálně– snažím se soustředit na Výtah konečníku a na Výtah vagíny zvlášť– Výtah „přední části“ v sedě přímo na sedacích hrbolech, v max.napřímení– Výtah „zadní části“ v sedě, v napřímení, ale opřená, sedací hrboly směřují tedy spíš k patám (vhodné i v případě hemeroidů)

• – Párkrát vyjedu nahoru a dolu, kdykoliv si vzpomenu
• 2. Hodiny– Tímto cvikem postupně aktivuji všechny 3 svalové vrstvy pánevního dna– Opět jsem šetrná, tak o 70% méně síly, než v době před otěhotněním, tak je to spíš takové svalové šimrání– Tento cvik se špatně popisuje, znají ho ty, které se mnou cvičily– V sedě na sedacích hrbolech
• – Max 2x denně

Není to úplně návod na to, kdy má kdo začít cvičit. Je třeba dát na svůj pocit a nehrotit nic. Nechtít hned zázraky. A uvědomovat si, že 6tinedělí není o cvičebním masakru pro návrat těla před těhu. = na to je ještě času dost.Spíš mě zajímá, zda po 14 dnech jste někdo zaznamenal stejný pocit s pánevním dnem, nebo později, či nikdy.

Proměna na foto je stále bez cvičení.

Toď můj další postřeh. Doufám, že už nikdo neuklízíte, že už vám hoří všechny 4 svíčky a běží pohádky při voňavém cukroví.

Mimi cukroví nadýmá, tak jsem bez. Hormony v 6tinedělí taky dělají svoje a umí maximalizovat, byť né tak tragické věci v ty nejtragičtější věci na světě.

Nyní jsem již pozitivní, ale když nás doktorka poslala s mimčem na chirurgii kvůli pupíku a já tam uslyšela slova – měli byste se připravit na možnou operaci, tak jsem řvala, přesně tak, jak dle 6tinedělních hormonů a strachu o mimčo je možné.

Mysleli jsme pozitivně a pupík je na dobré cestě, věříme, že se operace vyhneme. Zítra, stejně jako včera jedeme do Krče na kontrolu.

A tak v předvánoční čas je mi opět připomenuto, co v životě je nejdůležitější. Jsem nesmírně vděčná, že se mimi pupík hojí, že jsme všichni spolu a zdraví.

Největší poděkování patří mému muži, který dává mé hormony-nálady-návaly breky-urážky-hlášky, zvládá domácnost, syna, dceru, prostě všechno! Trošku doufám, že jste byl taky někdo při šestinedělí na odstřel a nezveřejňuji zde nějakou Pandořinu skříňku. ????Tak jdu přebalit, nakojit, uspat….

• Audio Post Format
• Kočárky – V sedě ležet?

Těhotenství, porod, rané mateřství

Bolest u porodu existuje tak dlouho, jako existuje porod. Bolest u porodu je společná zkušenost pro všechny ženy. Můžeme ji vnímat jako pouto utěšující. Schopnost porodit, byť v bolesti, je to, co mají ženy společné. Bolest je dnes často vnímána jako něco špatného.

Jako něco, čemu jsou ženy u porodu vystavovány zbytečně. Jako cena, kterou musí zaplatit za to, že mohou mít děti. Tento názor je podpořen obvyklým chápáním bolesti jako příznaku nemoci.

Porod je však zdravý proces, a bolest u porodu je jeho pozitivní, nikoliv negativní součástí.

Bolest je jedinečná

Jsme vybaveni různými způsoby zvládání bolesti. Ženám s obavou z bolesti u porodu může pomoci, když si uvědomí, s jakou intenzitou bolesti se již ve svém životě vyrovnaly.

Diskuze mezi ženami mnohdy ukazuje, jak velké může být překvapení z intenzity bolesti u porodu. Porodní bolest je neporovnatelná. Některé ji přirovnávají „jen‘ k velmi silné menstruační bolesti.

Obzvláště intenzivní porodní bolest popisují ženy, kterým byl porod z nějakého důvodu vyvoláván a lékařsky programován.

Intenzita bolesti je pro každého individuální, tedy i pro každou rodící maminku. Již známý I. P.

Pavlov potvrdil, že pokud je bolest vnímána jako zdravá a pozitivní, je možné si na ni zvyknout a posunout si takzvaný práh bolesti.

Tato schopnost podporuje možnost zvládnout porodní bolest, která se také v průběhu porodu stupňuje. Stupňuje se proto, aby si na ni rodící ženy mohly zvyknout a mohly ji zvládnout.

Pohled na bolest při porodu jako utrpení je součástí moderní civilizace. V mnoha kulturách je porodní bolest přijímána jako nezbytná, i když méně příjemná součást porodu. Nahlíží se na ni jako na překonatelný problém.

V takových kulturách, kde je bolest při porodu přijímána bez obav, se obvykle o rodící ženu starají další ženy, ženy zkušené, které rozumí porodu a jeho přínosu pro ženskou psychiku. Ženský doprovod a ženská podpora při porodu pomáhají budoucí mamince zvládnout porod i s jeho bolestí.

A pocit úspěšně zvládnutého porodu je pro ženu zvládnutý vývojový krok, ať už porodí jakkoliv.

Tlumení bolesti ‚ze zvyku‘

Tlak společnosti na používání medikace během porodu dnes již vytváří rutinu. V porodnicích je standardně nabízena možnost využití medikace k utlumení bolesti.

V budoucích maminkách je vyvoláván rozpor: těhotné ženy jsou nabádány, aby se vyhýbaly užívání léků během těhotenství, obávají se vzít si paracetamol při horečce, jakmile začne porod, jsou jim nabízeny různé léky proti bolesti, jako bezpečné i pro jejich nenarozené děti. Rodícím maminkám je doporučováno, aby využívaly farmakologické metody tlumení bolesti.

Dostávají však málo informací o možných vedlejších účincích na dítě. Hodně rodiček zjistilo, že porodní bolesti jsou snesitelné, pokud je vnímají jako cestu ke zdraví a jejich zdravému dítěti.

Mnoho žen se dnes porodu obává. To je prostý fakt. A další prostý fakt je ten, že strach jakoukoliv, tedy i tu porodní, bolest zvyšuje. Nazývá se to cyklus strach-napětí-bolest. Když se bojíte, jste napjatí, ztuhlí, a tím si způsobíte víc bolesti. A čím více ztuhnete, tím hůře rodíte, a tím více to bolí. Strach je nepřítelem rodičky i zdravotníků.

Bolest

Bolest při porodu přichází z několika zdrojů. Obecně spadají do tří kategorií:

• emocionální – vaše představa o bolesti

• funkční – sdělení těla, že se něco děje

• fyziologické – roztahování děložního hrdla

Když budete vědět, co způsobuje vaši bolest, pomůže vám to se s ní vypořádat. Také je důležité si uvědomit, že určitá míra bolesti je u porodu normální a funkční, sděluje vašemu tělu, co se právě děje a umožňuje vám se tomu přizpůsobit.

Odkud se bolest bere?

Hlavní zdroj bolesti je otvírání děložního hrdla. Děloha je vybavena senzorickými nervy, které zaznamenají roztahování. Roztahování děložního hrdla je hlavní činností při porodu a je naprosto přirozené a normální. Signalizuje, že porod běží. Měnící se stupeň roztahování děložního hrdla a měnící se stupeň bolesti pro ženu představují informaci, jak porod pokračuje.

Bolest při porodu je nejlepším informátorem a má velmi pozitivní dopady na porodní proces. Děloha je obklopená různými dalšími orgány.

Mohou přicházet impulsy od senzorických nervů, někdy bolestivé, z jiných zdrojů těla. Tlak na močový měchýř, nebo skřípnutí nervu způsobené hlavičkou miminka – křížové bolesti.

Tyto bolesti se mohou různit a většinou přicházejí mezi kontrakcemi, čímž signalizují, že něco stojí za pozornost odborníka.

Nabízené tlumící prostředky proti bolesti (epidurál a další) zdravotníci často považují za pomoc ženám s omezenou schopností zvládat bolest. Rutinní nabídka utišujících prostředků může vést k narušení přirozené schopnosti žen rodit.

Zdravotníci by měli více brát na vědomí, že rodičce něco vadí na prostředí, ve kterém rodí, když bolest špatně zvládá, a měli by se zabývat pečováním o rodičku a zajištěním nejvyššího komfortu pro ni.

Medicínská řešení bolesti u porodu by se měla hledat až jako úplně poslední, když všechno ostatní selhalo.

Nejznámější farmakologické prostředky jsou epidurální analgezie a Dolsin.

Epidurální analgezie: do epidurálního prostoru (prostor mezi míšními obaly a stěnou páteřního kanálu) se speciální tenkou jehlou vstříkne malé množství směsi lokálního anestetika a opiátu. Místo vpichu je v oblasti horní bederní páteře, hloubka je individuální, 4 – 6 cm. Je důležité, aby látku podával zkušený anesteziolog.

Vhodný okamžik podání epidurální analgezie určí porodník. U prvorodičky to je nález otevřené branky na 3 – 4 centimetry a u vícerodičky 1 – 2 centimetry. Účinnost je tak vysoká, že maminka cítí tlak a mírnou bolest ve druhé době porodní. Výhody epidurálu popisují porodníci v tom, že rodička vnímá stahy, ale dokáže účinně spolupracovat.

Problém je však v tom, že s bolestí se utlumí i instinktivní pocity rození a rodička je závislá na instrukcích porodníka nebo porodní asistentky, což komplikuje proces porodu.

Také je po aplikaci epidurální analgezie nutné, aby byla po porodu dítěte maminka pod dohledem a její dítě pak pod dohledem sester, protože může dojít k poporodním komplikacím, které analgezie přináší (bolest hlavy, nauzea, malátnost), tím je narušen přirozený kontakt rodičky s dítětem po porodu.

Epidurál je opravdu výhodný pro ženy s patologickým strachem z porodních bolestí, s fobií z bolesti. Pokud máte pocit, že patříte do této skupiny žen, vyhledejte v těhotenství, či lépe ještě před ním klinickou psycholožku či psychologa a proberte s ním své pocity a obavy. Psycholog diagnostikuje, zda se jedná opravdu o fobii z bolesti anebo jenom o obavy z bolesti.

Pokud se jedná o obavy a přenesené strachy z porodu, existují psychoterapeutické strategie, jak se těchto nechtěných obav zbavit. Jiné psychoterapeutické strategie se užívají k léčbě fobie, která je nejlépe ovlivnitelná tzv. kognitivně-behaviorální terapií.

Kontaktem s odborníkem psychologem zvýšíte šanci svou a svého dítěte na normální porod a hlavně na ten krásný poporodní okamžik, seznamování se se svým dítětem.

Dolsin je syntetická látka s velmi silným analgetickým účinkem. Běžně se užívá k tišení silných bolestí zejména u pooperačních a úrazových stavů. Jeho použití může být ale provázeno množstvím vedlejších nežádoucích účinků, i když v menší míře než u jiných podobných léků.

Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou možné snížení krevního tlaku, euforie, někdy ospalost, až apatie. Výjimečně může dojít i k útlumu dýchání. Dolsin se může podávat injekčně do svalu, pod kůži nebo do žíly. Pozitivním účinkem Dolsinu, pro který se v porodnictví užívá, je tlumení bolesti, protože uvolňuje křeče svalstva.

Jeho podání u porodu může být diskutabilní pro rodičku. Ženy rodící po aplikaci Dolsinu shodně popisují, že to sice bolelo, ale bylo jim to tak nějak jedno. Jiné nežádoucí účinky Dolsinu však pociťovaly ještě den či dva po porodu a cítily negativní ovlivnění psychiky.

Ženy, které s jeho podáním při porodu souhlasily, velmi často po porodu uvádějí, že se cítily velmi ovlivněné a nemohly se na porodní a poporodní proces soustředit.

Fobie z bolesti

Pokud u vás odborník diagnostikuje fobii z bolesti a nepodaří se vám ve spolupráci s ním psychoterapeuticky fobii vyléčit, jste vhodnou kandidátkou na epidurál či císařský řez indikovaný pro fobii z bolesti a je vhodné, abyste o něj usilovala.

Hlavní význam bolesti spočívá v potřebě ženy vědět, že porod začal. Může se odebrat na bezpečné místo, zatímco se proces porodu rozbíhá.

Potřeba bezpečného místa je zásadní pro blaho matky a dítěte, protože oba jsou během tohoto procesu a krátce po něm imobilizovaní a zranitelní. (Odent, 1994).

Prostředí

Prostředí pro porod si můžete přizpůsobit. Když se budete cítit pohodlně, podpoří to vaši schopnost relaxovat a soustředit se na práci, kterou máte před sebou.Osvětlení – většina žen zjišťuje, že tlumené osvětlení jim pomáhá relaxovat. Ticho – při porodu také pomáhá, když se vás nikdo na nic neptá během kontrakce.

Vyžadujte klid a používání tlumených tónů.Změna polohy – nechejte bolest, aby vás vedla, pod jejím vlivem nacházejte polohy, ve kterých se vám uleví a lépe se postupuje miminku. Volte jinou polohu než vleže na zádech, nechejte gravitaci, aby pomohla miminku sestupovat směrem dolů. Poloha na zádech přináší komplikace a prodlužuje porodní proces.

Voda – některým ženám pomáhá zvládnout porodní bolest, pokud jsou menší či větší část porodu ponořeny ve vodní lázní.Podpora – může to být váš partner, vaše matka, kamarádka, dula. Když víte, že u sebe máte lidi, kteří vám pomůžou tím, že vás namasírují, poskytnou různé informace atd.

, může vás to trochu osvobodit, můžete se zabývat jen porodem.Hudba – některé ženy zjišťují, že jim hudba pomáhá relaxovat, zatímco další může rozčilovat.Svíčky – mohou navodit příjemnou atmosféru, napomáhat relaxaci, poskytovat příjemnou vůni a teplo. Pocit tepla při porodu je pro porodní proces pozitivní.

Aromaterapie – slouží k uvolňování napětí a podpoře relaxace.

Relaxace a soustředění

Potřebujete se soustředit na to, co vám během porodu pomůže, jen na svou porodní práci a na miminko, které Vám pomáhá. Některým ženám pomáhá vizualizace tekoucí vody či vln, na které nasednou a nechají se jimi nést, další raději nemyslí vůbec na nic, dovedou úplně vypnout.

Trénink vizualizací už před porodem vám může pomoci zjistit, co pomůže právě vám. Buďte připravena na to, že při porodu se to může změnit. Každý porod je individuální a zázračný pro danou ženu a její dítě. Pomáhá vnímat každou kontrakci jako krok k přiblížení se k miminku, jako vlnu, která může dovést ke konci porodu.

Je zapotřebí na tu vlnu nasednout, nechat se jí vést. Boj s bolestí je komplikující a mnohdy bezcenný. Pokud budete bolest vítat a vnímat pozitivně, bude zvládnutá a přiblíží Vás tam, kde bolest ustane – k dítěti. Když budete sama v cizím prostředí, může to u vás navodit napětí a strach, který bude porod brzdit.

Podpora od lidí, kteří vás mají rádi, je velmi utěšující a vede ke zdárnému porodu.

Přijetí bolesti

Tento článek je psán o bolesti z pohledu rodící ženy. Je zapotřebí se také zmínit o tom, že miminko, když je tlačeno úzkým porodním kanálem, také prožívá tento proces, zřejmě ne příliš libě. Mohou je tlačit pánevní kosti maminky, je vystavováno tlakům svalů celého matčina těla.

U normálních a medikamenty neovlivňovaných porodů se však opakovaně stává, že děti po narození příliš, anebo vůbec nepláčou. Pokud mají možnost být ihned s maminkou, pravděpodobně prožívají tuto krásnou zkušenost a na možná ne příliš libé zážitky rychle zapomenou.

Je proto důležité miminku umožnit ihned kontakt s maminčiným tělem, stejně jako podpořit jeho sací reflex přiložením k bradavce. Při porodu dochází k vyplavování hormonů, z nichž endorfiny jsou pro ženu i pro dítě nejdůležitější, protože zajišťují pozitivní a pečovatelskou náladu matky.

Maminka, když poprvé spatří svoje dítě, zapomene na porodní bolest a je připravena o dítě pečovat a milovat je, což je podstatné pro přežití lidského rodu.

Mnoho žen, které porodily beze strachu, ať už vaginálně či operativně, tak několik minut, hodin či dní po porodu prohlašují, že chtějí ihned rodit zase. Porod sice bolí, ale bolí velmi pozitivně.

Je zapotřebí, aby rodící ženy, tohle věděly a na porod se těšily. Pozitivní postoj k porodu a pozitivní vnímání jeho bolesti snižují počet komplikací při porodu a zvyšují šance na dobrý pocit z porodu.

Michaela Mrowetz, klinická psycholožka, psychoterapeutka, soudní znalkyně, matka dvou synů (www.klinickapsycholozka.cz)

Zdroj:

Text vyšel ve zkrácené verzi v časopise BETYNKA 6/2009, http://www.mojebetynka.cz/

Na AZ RODINA.cz byl zveřejněn 19.8.2009

Související odkazy:

• USPĚCHANÝ CÍSAŘSKÝ ŘEZ ŠKODÍ DÝCHÁNÍ DĚTÍ, ZJISTILI VĚDCI

• PORODNÍ TECHNIKY – CO JE DOBRÉ VĚDĚT

• 10 KROKŮ K LEPŠÍMU PORODU. PODPORA PRO MAMINKY I PORODNICE

• PORODNÍ BOLESTI MAJÍ SVÁ PRO I PROTI

Ne nadarmo se říká, že to byl porod

Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, jestli mám nebo nemám napsat o svém porodu. Přece jen je to dost intimní záležitost, ale z nějakého důvodu ji mám prostě potřebu s vámi sdílet. I kdyby to mělo oslovit jen jednu budoucí maminku, tak to stojí za to, abych se o tento zážitek podělila.

Internet je sice plný příběhů o porodech, ale problém je v tom, že s odstupem času matky opravdu zapomínají na detaily a nakonec jim to přijde, že to tak hrozné nebylo. Případně úplně vytěsní to zlé a vznikne z toho ideální příběh o tom, jak to bylo super rychlé a že to byl nejlepší zážitek v životě.

Tak jaké je to doopravdy? 

Porodu jsem se nikdy nebála. Bylo mi sice jasné, že procházka růžovou zahradou to nebude, ale chtěla jsem tomu věřit. Celou dobu jsem si myslela, že budu mít překotný porod jako moje máma. Párkrát mě píchne v boku a pak za patnáct minut porodím.

Nevysílala jsem žádnou zásadní myšlenku, prostě jsem se na to spíš snažila vůbec nemyslet. Někdy jsem si říkala, že to zvládnu v pohodě jako všichni, jindy mě děsila představa, že by mi tam dole mělo projít mimino. Na druhou stranu sem si nechtěla představit ani císaře a to hlavně kvůli jizvě.

Mám jednu na krku a fakt se mi nehojí dobře, takže vidina toho, že mám dole nějakou žížalu, mě fakt taky netěšila. No podtrženo sečteno, nechěla jsem rodit vůbec. Proto jsem si o porodech nic nečetla, odmítala jsem doporučení kamarádek, neměla jsem ani porodní plán.

Vybrala jsem si pro mě nejlepší porodnici – Motol a byla přesvědčená o tom, že tam prostě vědí co dělají a nechám to celé na nich.

Termíny porodu jsem měla dva. Původní byl 20. března, ale hned na prvním ultrazvuku mi řekli, že mimčo nejspíš půjde na svět o pár dní dřív a to 16. března. Na toto datum jsem se trochu upnula, i když to původní se mi líbilo víc. Celá naše rodina má v datumu narození dvojku.

Doktor mi už od ledna hrozil předčasným porodem, takže jsem vlastně každý den byla tak trochu v očekávání. Čím víc se to blížilo, tím víc jsem si přála, abych to už měla za sebou, aby už byl malý s námi. Představovala jsem si ho v té postýlce v pruhovaném bodýčku, jak si tu s námi vegetí a nemohla se dočkat. Dočkala jsem se nakonec až 20. března.

No člověk by řekl, že přesně podle mých přání, ovšem to se týkalo opravdu jen datumu.

Pár dnů před porodem jsem hypnotizovala břicho a přála si, aby se něco začalo dít. Pořád ale nic. Až v noci ze soboty na neděli mě konečně začalo trochu pobolívat v podbříšku a bylo mi hned jasné, že to už musí být ono. A taky že bylo.

Měla jsem ohromnou radost, že už je to tady a hned si začala počítat kontrakce. Zdály se mi pravidelné po patnácti minutách. Snažila jsem se ještě usnout a docela se mi to i dařilo. Nad ránem už se mi zdálo, že jsou každých deset minut a tak jsem probudila manžela, že se něco děje.

Nutně jsem si musela jít umýt a vyfoukat vlasy, abych přijela do porodnice ve velkém „štýlu“, tak jak jsem to častokrát říkala kamarádkám, že já si prostě ty vlasy udělám a hotovo.

Mezi kontrakcemi jsem stihla i light make-up a pár esemesek s kolegyní, která mě ale ujišťovala, že to jsou jen poslíčci, když si u toho můžu i foukat vlasy, že to ona už doma lezla bolestí po zdi.

Neříkám, že to nebyla bolest, ale na předporodním kurzu nás naučili kvalitně dýchat a tak jsem si každou kontrakci krásně prodýchala a dalo se to vydržet. Jenže brzy už jsem je měla po pěti minutách a to byl pro mě jasný signál, abychom jeli do porodnice. Bylo kolem poledne, ráno jsem měla jen lehkou snídani a myslela jsem si, že jde všechno podle vysněného plánu a za chvíli už budu mít v náručí malého Zolíčka.

Při příjezdu do porodnice jsem měla kontrakce už skoro po minutě a do ordinace vkročila v pozici lyžaře. Natočili mi monitor a doktorka mě prohlédla. Bohužel, nebyla jsem vůbec otevřená. Nechápala jsem jak je to možné, ale pořád jsem doufala, že se co nevidět otevřu na deset centimetrů a půjdeme na věc.

I přes to si mě v porodnici už nechali a přesunuli jsme se rovnou na porodní sál. Brzy se přidaly příšerné křížové bolesti, které si nikdo, kdo nerodil nedovede vůbec představit. Stále jsem vzorově dýchala a podle doktorů si vedla moc dobře. Jenže minuty a hodiny utíkaly a začala se přidávat únava.

Ještě odpoledne jsem odmítala všechny drogy včetně epidurálu, ale jak se čas naplňoval, přišel doktor s tím, že mi ho fakt píchnout musí, jinak to nezvládneme. Nejvíc mi bylo líto manžela, který si sice mezitím odskočil pro bagetu, ale byl už dost unavený, hladový a vyčerpaný. Přišlo mi, že víc než já.

Celou dobu mi neukápla jediná slzička a ani jednou jsem nekřičela bolestí, byť to bylo ukrutný. Vedla jsem si vážně statečně a ukázkově dýchala jako mašinka.

Mezitím se vyměnila směna, já si nechala dát dobrovolně klystýr, píchnout kanylu kvůli infuzi výživy, abych neodpadla, pomohli mi k odtoku plodové vody a nakonec přišel i anesteziolog s epidurálem. Byla jsem jeho velkým odpůrcem, ale to z toho důvodu, že nemám ráda injekce, braní krve, očkování, prostě žádné jehly do těla.

Myslela jsem si, že to bude raz dva, že se vyhrbím a někdo mě píchne do zad. Překvapilo mě, že to zavedení jehly trvalo půl hodiny.

Nejdřív si doktorka vytipovávala nějaké body, porád mi přjižděla prstem po páteři a hledala vhodné místo, potom mi to párkrát opíchala kvůli umrtvení a nakonec velice dlouho zavádělala hadičku a nakonec olepila celá záda náplastí. Strasně se mi ale ulevilo a pořád jsem dokola opakovala, že teď budu epidurál chválit, kudy budu chodit.

Křížové bolesti trochu ustaly. Kolem šesté večer jsem už jen ležela na boku a byla stále napojená na monitor. Doktorka mi opakovala, jak si vedu dobře, že ještě krásně porodím jako moje máma. To se mi tedy vůbec nezdálo a bylo mi jasné, že takhle překotný porod rozhodně nevypadá. Pro mě to bylo dvacet hodin utrpení.

Pro doktory jen polovina času, protože to počítali až od jedné hodiny, kdy mě brali na příjem. Otvírání probíhalo příšerně pomalu, až teprve kolem osmé večer se to trochu pohnulo a po desáté už mi hlásili, že je to konečně deset centimetrů, ať si zkusím zatlačit.

Vypadalo to, že opravdu jdeme do finále. Těšilo mě, že vypadám dobře, vlasy držely, make-up taky, vůbec jsem nebyla zpocená. Zolíčkovi se určitě budu líbit. Sestra se mě ptala, jak si budu přát miminko na tělo, jestli už umyté nebo hned krvavé.

Manžel už odpadával únavou, koukali jsme na to vyhřívané lehátko a říkali si, že za chvíli už tam bude malý ležet, že už jen párkrát zatlačím a bude po všem. Jenže jsem vůbec necítila žádný tlak. Další doktor mě ujišťoval, že dnes už porodím, že to nebude trvat do dalšího dne. Nakonec i ten nejhorší den na světě má jen 24 hodin.

Jenže kontrakce se naopak začaly prodlužovat, miminko přestávalo mít dostatek kyslíku a navíc se mi nevhodně pootočilo, byť mělo celou dobu krásně natlačenou hlavičku dole. Malý nesestupoval do porodních cest a děloha mi přestala fungovat.

 Bylo jedenáct hodin a já si jen pamatuji, jak doktor říká, že mě už nebudou trápit, že by ho museli stejně vytáhnout kleštěma a že teď musí miminko rychle zachránit, že mi udělají císaře.

V ten moment mi ale už na nohy dvě sestry navlékaly punčochy a než jsem se stihla vůbec z té informace vzpamatovat, vezl mě nějaký člověk tryskovou rychlostí na operační sál. Slyšela jsem jen hlasy sester, jak říkají manželovi, aby sbalil rychle všechny věci a běžel s nimi, protože jsme v ohrožení života.

Pro manžela to byl strašný šok. Hlavou mu hned proběhlo co by dělal, kdyby o jednoho z nás přišel. Vběhl ještě na sál dát mi naposledy pusu, ale hned ho vyhazovali, že musí jít za sklo. Já už měla pomazané břicho a dýchala plyn.

Manžel viděl úplně všechno, jak do mě čtyřikrát píchli, jak vytryskla krev, jak všichni kmitali, aby mi miminko vytáhli co nejrychleji. Pár minut před půlnocí ho měl konečně v náručí. Manžel plakal celou dobu i po cestě domů. Rozhodně to byl večer, na který jen tak nezapomeneme. Jak se ale říká, všechno zlé je k něčemu dobré.

Spojilo nás to ještě víc. Uvědomila jsem si, že manžel je a vždycky bude ten, kterého budu na světě milovat nejvíc, ať se děje co se děje. Že ani láska k dítěti tohle nemůže nikdy překonat. Když jsem ale otevřela oči, první co mě zajímalo, bylo to, jestli malý žije, zda ho nevyměnili a jestli už je fakt konec.

Odvezli mě na JIP a hned poté jsem usnula. Manžel se šel ještě podívat na malého, který ležel ve vyhřívané postýlce a jedním očkem na něj koukal.

Nevěřím, že bych na tento zážitek mohla kdy zapomenout. Vlastně asi ani nechci, ale vždycky když si něco z toho vybavím, chce se mi brečet. Dnes jsem nakonec ráda, že to dopadlo takto, že jsem si zvolila opravdu nejlepší porodnici se skvělým personálem, protože když pak přijdou komplikace, je dobré vědět, že jste v těch nejlepších rukou.

Děkuji všem za podporu.

Vaše Žanet

Diskuze Bolesti rok a půl po porodu

Ahoj,chci se zeptat, zda-li nemáte zkušenost s bolestmi tak dlouho po porodu.Před porodem jsem mívala menstruace spíše slabší, bezbolestné.

Teď je toteda něco, ale nebolí břicho, bolí vyloženě rodidla, opravdu hodně, ažpřemýšlím, jak si sednout, abych ulevila bolesti tam dole.

Je tonepříjemná tlačivá bolest, přirovnala bych to tlačení toho miminka ven,ale samozřejmě ne tak intenzivní.

Velikost písma:

A kojila jsi treba dlouho a byla bez MS? Ja jsem takove bolesti mela snadprvni tri mozna ctyri menstruace a pak se to zklidnilo.

@akruh píše:MS jsem dostala ve 2,5 m, kojila jsem do 6. Už je to přes rok a bolestineskutečné

Tak to bych to taky radejila resila s dr.

@jakuve jj, je to dlouho,na takové bolesti…  

Mám to úplně stejně, rok a půl po porodu a každý měsíc se derehlavička ven Dr. jsem to říkala na preventivce, UZv pořádku, doporučil antiko, prý by se to po tom mohlo zlepšit…Zatímale hormonům odolávám a doufám, že to ustane…

Doporu4uju na srovnani koupit gynex. mne s upravou cyklu pomohlopravdu hodne.

Ja mela ted teda druhou ms od porodu a presne jak pises.

@spagetka píše:Mám to úplně stejně, rok a půl po porodu a každý měsíc se derehlavička ven Dr. jsem to říkala na preventivce, UZv pořádku, doporučil antiko, prý by se to po tom mohlo zlepšit…Zatímale hormonům odolávám a doufám, že to ustane…

Já se také bráním hormonům. Ale jsem si jistá, že mi je dr.doporučí. Jsem objednaná, tak uvidím.Jsem ráda, že to nemám tak sama, manžel mi nevěří samozřejmě, protožemáme i velmi bolestivý sex po tom porodu Teda jen já 

@dani24687 ty mášvelikou šanci, že se to upraví 

No snad ano. Ti reknu, ze jsem bolesti nemohla sednout

@dani24687píše:No snad ano. Ti reknu, ze jsem bolesti nemohla sednout

Naprosto chápu. Já jsem úplně vyřazena z provozu

A vis, ze jsem o tom dosud neslysela, ze by to nekoho trapilo? Vubec jsemnechapala, co se deje. Ms bolesti v terminu a samotna ms zpozdena asio dva tydny.

@dani24687 Já takyvypadám, že si to vymýšlím, když všichni říkají, že třetí MS poporodu už je normální bez problémů a bolestí.Zkusím tu doktorku, ale obávám se, že stejně nic krom hormonůnevymyslí