Hlavní strana > Relax > Apetit
14.10.2009 13:06
Stravovací zvyklosti obyvatel Česka se od roku 1989 změnily, vyplývá z údajů Českého statistického úřadu i vyjádření expertů. Češi jedí více ovoce a zeleniny, sýrů a jogurtů a méně potravin živočišného původu nebo brambor, pijí více nealkoholických nápojů, ale i alkoholu. Ve spotřebě piva na hlavu zůstávají Češi světovou jedničkou. Přes řadu pozitivních změn však stále jídelníček průměrného Čecha neodpovídá zdravotním doporučením.
ČTĚTE TAKÉ: Česká kuchyně po roce 1989? Světové trendy i nešvary
Češi jedí dnes méně masa než před 20 lety. Zatímco v roce „sametové revoluce“ snědl obyvatel země v průměru ročně více než 97 kilogramů masa, předloni to bylo 81,5 kila. Spotřeba vepřového klesla z 50 kilogramů na 42 kilo. Přesto zůstává vepřové stále mezi tuzemci nejoblíbenějším masem. 
Obyvatelé Čech, Moravy a Slezska pili před listopadem 1989 také více mléka. Spotřeba sýrů, jogurtů a dalších mléčných výrobků se naopak zvýšila, přesto zůstává pod evropským průměrem. O čtvrtinu nižší než před listopadem 1989 je konzumace vajec, z nichž stále velká část pochází z domácích chovů.
Favorit mezi zeleninou? Vedou rajčata
V důsledku výrazného rozšíření nabídky ovoce vzrostla jeho roční spotřeba z předlistopadových 70 na předloňských 85 kilo. Zatímco spotřeba ovoce mírného pásma mírně poklesla z 53,6 kilogramu na 51,4 kila, jižního ovoce jedí Češi více než dvojnásobek proti době, kdy se na něj stály v obchodech fronty. Ročně sníme také přibližně o pětinu více zeleniny (přes 80 kilogramů). Nejvíce jíme rajčata, která v čele pomyslného žebříčku oblíbenosti vystřídala dříve první cibuli. 
Od roku 1989 se na více než 290 litrů téměř ztrojnásobila spotřeba nealkoholických nápojů a minerálních vod. Kromě výrazného rozšíření sortimentu nealka podle Štikové na spotřebitele silně zapůsobily spekulace o zdravotní nezávadnosti pitné vody doprovázené někdy až agresivní reklamou. „Běžná praxe domácností vyrábět si sami sodovku pomocí sifonových lahví, případně ji ochucovat sirupy, se stala vzhledem ke všem těmto okolnostem neatraktivní,“ podotkla.
Spotřebu piva zvedají turisté
Piva, označovaného za tekutý chléb českého národa, ročně vypijeme zhruba o tři litry více než v roce 1989. Podle pivovarníků však za mírný nárůst spotřeby mohou hlavně turisté ze zahraničí, kteří dnes vypijí zhruba pětinu v ČR prodaného piva. Češi naopak pijí zlatavého moku rok od roku méně. Přesto zůstávají v jeho konzumaci na prvním místě. Nepříznivým trendem je nárůst spotřeby tvrdého alkoholu. Jeho spotřeba vyjádřená v hodnotě čistého lihu vzrostla o dva litry a je vyšší než 10 litrů na osobu za rok. 
Foto: Profimedia, Jan Schejbal
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.
1
Revoluce v jídle se nepovedla. Jíme víc a hůř | Dobrá chuť
PRAHA Češi nežijí zdravěji než před rokem 1989, i když k tomu mají mnohem lepší podmínky. Překvapivé údaje statistiků ukazují, že jídelníček Čechů byl před skoro čtvrt stoletím v některých ohledech lepší než v době přeplněných supermarketů. Co jsme tedy jedli před léty a co jíme dnes?
Sedmdesátiletá Věra Kolářová z Českých Budějovic vychovala s manželem tři děti, to poslední přišlo na svět v roce 1972. Rodina si nikdy nežila nad poměry, ani za socialismu nepatřila k prominentům.
A podle toho vypadalo i stravování. „Na všechno jsme museli stát fronty. Na maso, na zeleninu, na ovoce. Ještě že existovala sousedská výpomoc.
Jakmile se v masně objevila játra, kdo v domě zprávu zachytil, hned ji předal dál,“ říká paní Kolářová.
Tehdejší nákupy ale měly podle ní i své výhody. „Tenkrát jsem manželovi napsala na papírek, že má koupit jogurt, a stoprocentně jsem věděla, že ho také přinese. Jogurt byl totiž v obchodě obvykle jednom jeden. Dnes mu musím detailně vysvětlit, co má vlastně přinést, a stejně někdy vybere něco, co s jogurtem nemá nic společného,“ směje se Kolářová.
Mečoun z Tichomoří
Sametová revoluce v roce 1989 neznamenala jen znovunabytí svobody a otevření hranic, ale něco, co by se dalo nazvat banánovou revolucí. Poloprázdné regály v obchodech se rychle zaplnily, a to nejen do té doby nedostatkovými banány.
Pojem nedostatková potravina přestal existovat. Kdo měl peníze na maso z mečouna uloveného v pondělí v Tichém oceánu, mohl ho mít v úterý na stole.
A výsledek? Jak se na našich stravovacích návycích projevil fakt, že si můžeme na rozdíl od dob socialismu koupit naprosto všechno, na co právě dostaneme chuť?
Publikace 61 let českého strávníka, kterou vydal Český statistický úřad, dává na tuto otázku alespoň částečnou odpověď. A srovnání je to v mnoha ohledech možná překvapivější, než by se mohlo zdát. „Podíváme- li se na spotřebu v jednotlivých komoditách, nemůžeme jednoznačně tvrdit, že by se Češi dnes stravovali lépe a zdravěji,“ říká Miroslav Koberna, člen vedení Potravinářské komory ČR.
| V posledním roce totality snědl průměrný Čech 97,4 kilogramu masa, z toho většinu (49,9 kg) vepřového a 30 kilo hovězího, vypil 94,1 litru mléka, zkonzumoval 9,4 kilogramu másla a 7,8 kilogramu sýrů. Jako přílohu si pak dal 82 kilo brambor, 56 kilogramů chleba, přidal 68 kilogramů čerstvé zeleniny a 70 kilo ovoce. Vše zapil 151 litry piva, 13 litry vína a 46 litry limonády. Po dobrém obědě si pak uvařil 1,94 kilogramu kávy a vykouřil u toho 1776 cigaret.A průměrný Čech o 24 let později? Celková spotřeba masa se v Česku snížila o necelou pětinu, přičemž pokles se týká především hovězího, kterého sní Češi zhruba třikrát méně než za socialismu (9,1 kilogramu). Obliba vepřového poklesla jen mírně, zato drůbeže se zkonzumuje v České republice dvakrát tolik než v roce 1989. Češi dnes také snědí o 40 procent více sýrů, zato ale spotřebují o čtvrtinu méně vajec a mléka. Výrazně se snížila spotřeba chleba, zato se dvojnásobně zvedlo množství zkonzumovaných těstovin. |
Žijeme dnes zdravěji?
„Problematický je zejména pokles spotřeby hovězího, související nejen s cenou, ale i kvalitou, která má ve výživě důležité postavení. A nežádoucí je také prakticky vyloučení telecího masa,“ tvrdí Koberna. U drůbežího je podle něj přínos sporný vzhledem k diskutabilní kvalitě drůbeže, která se do Česka dováží ze zahraničí a přitom se velkou měrou podílí na spotřebě.
„Hlavním problémem zůstává razantní nárůst používání přídatných látek do potravin a celkové snížení kvality produkce v souvislosti s cenovou politikou obchodu,“ tvrdí Koberna.
Upadající kvalita
Právě o kvalitě potravin v době socialismu a dnes se vedou rozsáhlé diskuse. „Celý život jsem se těšil, až padne komunismus. Ale jestli pro mě bylo něco po revoluci zklamáním, pak je to kvalita jídla,“ říká devětačtyřicetiletý Luděk Pouzar, vyučený kuchař a absolvent hotelové školy.
Podle něj se sice dříve muselo všechno shánět ve frontách, ovšem když už si někdo koupil špekáček, byl opravdu z masa. Potraviny se navíc nekontrolovaly až na regálech obchodů jako dnes, ale přímo ve výrobnách. Protože dovoz potravin byl minimální, stačila kontrola výroby v domácích zařízeních.
„Také se, a to ani v hromadných jídelnách, zdaleka tolik nevařilo z polotovarů,“ tvrdí Pouzar.
Ti, kdo srovnávají socialistickou potravinovou nabídku s tou dnešní, obvykle nezapomenou zdůraznit, že za socialismu se v potravinářství až tak příliš nevyužívala chemie.
Názor je to ovšem diskutabilní – o tomto tématu se vůbec nemluvilo a tam, kde nebyla chemie, se alespoň šidilo, ředilo a nastavovalo. Bio od sadaře „Za komunistů vlastně bylo prakticky všechno bio,“ tvrdí překvapivě dlouholetý výživový poradce Petr Fořt.
Jenže se opět nejednalo o snahu režimu zajistit pro obyvatelstvo zdravé „ekopotraviny“.
V uzavřené ekonomice se jednalo o ryzí nutnost. Aby lidé dostali na stůl alespoň některé základní potraviny, muselo se improvizovat. Až sedmdesát procent ovocemírného pásma dostupné v roce 1989 v českých obchodech pocházelo nikoliv od sadařských firem, ale z výkupu od zahrádkářů. Jablka byla na rozdíl od dnešní nabídky strupatá, neforemná, ale zřejmě „bio“.
Nostalgické vzpomínky na chutě ze socialistických samoobsluh a konzumů však mnohdy dávají zapomenout na negativa kolektivistického hospodaření.
Jednotná zemědělská družstva neváhala používat obrovské dávky chemických hnojiv, pesticidy, lidé žili ve smogu a zamořeném životním prostředí.
Obaly potravin nejenže nepřinášely údaje o složení zboží, ale zejména ty plastové byly samy o sobě toxické.
Jestli lze nějakou potravinu skutečně označit za vítěze sametové revoluce, pak to nejsou kdysi nedostatkové banány nebo pomeranče, ale nealkoholické nápoje.
Žádná jiná potravinářská komodita nezaznamenala tak strmý nárůst obliby. Spotřeba nealkoholických nápojů, zejména všech druhů slazených limonád a minerálek, stoupla za dvacet let takřka trojnásobně.
Podobným, jen o trochu menším nárůstem se může pochlubit čokoláda.
| V roce 1989 vypil každý Čech v průměru 8,2 litru čistého lihu, dnes se jedná o takřka deset litrů. Mírně se snížila spotřeba piva, zároveň ale o 30 procent stouplo množství vypitého vína a o takřka 10 procent spotřeba lihovin. Od sametové revoluce pouze ve dvou letech (1991 a 2011) Češi vypili méně alkoholu než v roce 1989. Absolutně rekordním rokem byl rok 2005, kdy se v Česku v přepočtu na litry vypilo nejvíce alkoholu v historii. |
Samostatnou kapitolou při srovnání stravovacích návyků zůstává alkohol. I když dříve byly už dopoledne hospody plné dělníků, kteří si „odskočili“ z práce na deset piv, což už dnes není rozhodně obvyklý jev, celková spotřeba alkoholu po revoluci zůstala prakticky stejná, a v některých porevolučních letech se dokonce významně zvýšila.
„Za minulého režimu se stal z člověka závislý alkoholik zejména tím, že chodil po hospodách. Dnes ale více lidí pije doma, zvýšil se také rapidně počet žen alkoholiček,“ vysvětluje primář Psychiatrické léčebny v Červeném Dvoře Jiří Dvořáček. A důvod? „Ženy dělají hodně věcí, které před dvaceti lety nedělaly,“ argumentuje lakonicky lékař.
Ani co se týče spotřeby tabáku, se v Česku rozhodně nežije zdravěji. V roce 1989, kdy se smělo kouřit nejen ve vlacích, ale snad i v čekárně porodnice, vykouřil průměrný Čech 1776 cigaret za rok, dnes jich vykouří takřka 2000. A to přes masivní protikuřáckou kampaň a zákaz kouření na mnoha veřejných místech. K cigaretám se přidaly i drogy. Spotřeba kávy se zvedla o pětinu.
Dva a půl prášku denně
Při pohledu na statistická čísla ale zřejmě musí každého napadnout, jak je možné, že se v Česku sice zřejmě nejí a nepije zdravěji než v časech totality, ale přitom se neustále zvyšuje střední délka života. I na tuhle otázku ale mají někteří odborníci vysvětlení.
„Není to životním stylem ani zdravějším stravováním, ale pokrokem v medicíně. O tom, kolika nemocným dnes lékaři dokážou zachránit život, se nám v minulosti mohlo jenom zdát,“ tvrdí výživový poradce Petr Fořt.
Stravovací návyky se ale podle něj alespoň u většiny populace rozhodně nezlepšily. Právě naopak: „To ale nemá vůbec nic společného s tím, že by snad komunismus přispíval ke zdraví.“ Takový je podle Fořta prostě trend v celém civilizovaném světě.
„Deset procent lidí se snaží jíst a žít zdravě, zbytek se přejídá, kouří, léčí stres alkoholem, jí obrovské množství jídla zamořeného chemií a do toho neustále polyká prášky,“ tvrdí Fořt.
Každý den se podle něj setkává s lidmi, kteří se snaží řešit svou obezitu a zároveň berou antidepresiva a jiné léky.
Průměrný Čech spolkne dva a půl prášku denně, spotřeba léků stoupla od roku 1989 minimálně na dvojnásobek. „Jenže ani medicína není všemocná. Pokud to současná generace takto povede dál, bude přes veškerou pomoc lékařů závidět předchůdcům, že se dožili sedmdesátky. Možná máme lepší životní prostředí, co se ale týče stravy a životního stylu, zdravěji nežijeme,“ tvrdí Fořt.
Bez příkras a nostalgie. Spočítejte si, na kolik vyšel život Čechů za socialismu
Vybavení českých domácností prošlo za 30 let zásadní změnou. V roce 1989 měla třeba automatickou pračku či barevný televizor jen necelá polovina lidí. Dnes toto vybavení chybí pouze dvěma procentům domácností. A to nemluvíme o technologických novinkách, jako byl koncem 80. let domácí počítač. Podle statistiků tehdy měla vzácný stroj doma dvě procenta domácností, zatímco dnes ho vlastní čtyři pětiny Čechů.
Na osobní automobily existovaly pořadníky. Na škodovku přitom průměrný Čech před 30 lety vydělával přes dva roky, dnes jen necelý rok. A nebyla levná – v přepočtu na současné ceny stála skoro 472 tisíc korun. Jak však ukazuje naše srovnání, stejně tak se v roce 1989 vydělávalo podstatně déle i na většinu dalších věcí.
| 1989 | 2018 | |
| Chladnička s mrazničkou | 39 prac. dní5 780 Kčs | 9 prac. dní13 629 Kč |
| Automatická pračka | 40 prac. dní5 950 Kčs | 7,5 prac. dne10 998 Kč |
| Elektrický vysavač | 9 prac. dní1 360 Kčs | 2 prac. dny3 202 Kč |
| Automobil Škoda | 569 prac. dní84 600 Kčs | 195 prac. dní298 277 Kč |
| Jízdní kolo pánské horské | 10 prac. dní1 530 Kčs | 8,6 prac. dne13 100 Kč |
| Pobyt na horách (1 osoba) | 7 prac. dní1 040 Kčs | 4,2 prac. dne6 366 Kč |
| Dámská obuv celoroční kožená | 2,5 prac. dne380 Kčs | 1 prac. den1 483 Kč |
| Dětské jeansové kalhoty | 1,2 prac. dne185 Kčs | 0,3 prac. dne456,74 Kč |
| Pánský oblek | 6,5 prac. dne966 Kčs | 4,8 prac. dne7 301 Kč |
Doprava
Ceny benzinu, nafty i jízdného v MHD za 30 let vzrostly. Zatímco však v roce 1989 padlo na dopravu 10,9 procenta výdajů českých domácností, loni to bylo 10,4 procenta. Za provoz osobních dopravních prostředků vydaly domácnosti v roce 2018 v průměru pět procent svých celkových výdajů, za dopravní služby pak 1,3 procenta.
České domácnosti stárnou a zmenšují se. Před 30 lety zde bylo přes 3,8 milionu domácností, loni to bylo skoro 4,4 milionu. Jejich velikost se přitom ale zmenšuje – obecně se snižuje počet dětí i pracujících osob v domácnostech a naopak roste zastoupení nepracujících důchodců. Nejpozitivnější je však statistika délky dožití. Od dob komunismu se život obyvatel Česka výrazně prodloužil.
Počet domácností
Zatímco v roce 1989 žila osamoceně necelá čtvrtina osob, loni se jejich podíl blížil 30 procentům. Vyšší zastoupení mají nyní i dvoučlenné domácnosti. Tříčlenných je zhruba stejně jako před 30 lety, ale od počtu čtyř a více osob je naprosto zřejmý vyšší podíl takových domácností na konci 80. let.
0Počet lidí v domácnosti 1989
0Počet lidí v domácnosti 2018
Věk obyvatel
| 1989 | 2018 | |
| 0-14 let | 21,7 % | 15,9 % |
| 15-64 let | 65,8 % | 64,5 % |
| 65+ | 12,5 % | 19,6 % |
Počet obyvatel
| 1989 | 2018 | |
| Celkem | 10 362 000 | 10 650 000 |
| Muži | 5 036 000 | 5 244 000 |
| Ženy | 5 326 000 | 5 406 000 |
Naděje dožití při narození
| 1989 | 2017 | rozdíl | |
| Muži | 68,1 | 76 | 7,9 |
| Ženy | 75,5 | 81,8 | 6,3 |
Rodinný stav
Oproti minulosti jsou dnes silněji zastoupeny domácnosti bez dětí. V roce 1989 bylo bezdětných něco přes 55 procent, loni už více než dvě třetiny. Na dvojnásobek také vzrostl podíl neúplných rodin, kde jeden z rodičů chybí. V současnosti tvoří téměř 10 procent.
Průměrná meziroční inflace mezi lety 1989 a 2018 dosáhla podle dat statistiků přibližně 6,3 procenta. Znamená to, že na cenovkách obchodů byly každý rok u stejného zboží o šest procent vyšší částky.
Peněz v peněženkách nebo nově i na platebních kartách však přibývalo o něco rychleji.
Zatímco průměrná mzda z doby před 30 lety ve výši 3170 Kčs by v současných cenách přesahovala 20 000 korun, ve skutečnosti bral loni průměrný Čech 31 885 Kč.
Argument, že dvě třetiny lidí na průměrnou mzdu nedosáhnou, přitom příliš neobstojí. Jen o málo menší je totiž v současnosti i mzdový medián, tedy částka, od které má přesně polovina lidí vyšší a polovina zase nižší plat.
- Vzhledem k tomu, že socialistická společnost byla plánovanou ekonomikou „srovnaná“ do jedné úrovně, zákonitě došlo v rámci tržního hospodářství k rozevírání nůžek mezi nejbohatšími a nejchudšími Čechy.
- Před 30 lety měla desetina domácností s nejvyššími příjmy své celkové příjmy cca 3,5krát vyšší než 10 procent domácností s nejnižšími příjmy, zatímco předloni měly ty nejbohatší své příjmy vyšší už 5,5krát.
- Přesto však patří česká společnost stále mezi nejrovnostářštější na světě a rozdíly mezi chudými a bohatými jsou zde nízké.
0 KčsČisté průměrné roční příjmy domácností 1989
0 KčČisté průměrné roční příjmy domácností 2017
Útraty na osobu před 30 lety přesahovaly 22 tisíc Kčs ročně. Z toho více než čtvrtinu tvořily potraviny a nealko nápoje.
Loni byly tyto výdaje asi šestkrát vyšší, ale jen necelou pětinu z této částky utrácely domácnosti za potraviny a nealko. Naopak skoro trojnásobně se zvýšil podíl výdajů za bydlení, a to z 9,7 procenta na čtvrtinu. Více Češi vydávají podle statistik také za zdravotnické služby – přibližně osminásobek podílu z let osmdesátých.
Pokud bychom ve srovnání měli najít jednu položku, která se na zvýšení výdajů podepsala skutečně podstatně, je jí zcela jasně bydlení. Průměrné měsíční výdaje za bydlení na osobu se od roku 1989 zvýšily na dvanáctinásobek, výdaje na nájemné se zvedly 13krát a na elektřinu, plyn a paliva více než 16krát.
Jedná se o výdaje, které jsou celorepublikovým průměrem na jednoho člena domácnosti (nikoli celou domácnost) a jsou zaokrouhleny na celé koruny. Proto se uvedená výše částek může jevit jako nízká.
| 1989 | 2016 | |
| Bydlení celkem | 181 Kčs | 2 188 Kč |
| Nájemné | 47 Kčs | 612 Kč |
| Elektřina, plyn, paliva | 70 Kčs | 1 155 Kč |
| Údržba, drobné úpravy bytu | 37 Kčs | 166 Kč |
| Dodávky vody, další komunální služby | 28 Kčs | 254 Kč |
Obrazem: Jak vypadaly nákupy za socialismu
Stravovací styl Čechů se za posledních 30 let změnil. V současnosti jíme oproti době před 30 lety méně hovězího a vepřového, másla a vajec. Pijeme například i méně mléka. Jíme naopak více rostlinných tuků, zeleniny a ovoce – hlavně toho exotického. Konzumujeme také mnohem více minerálek, sodovek a limonád.
Jak z kalkulačky v úvodu této grafiky vyplývá, oproti socialismu si za běžnou mzdu mohou Češi dopřát více prakticky všeho.
Z průměrné měsíční výplaty ve výši 31 885 korun pro rok 2018 si tak koupíme například výrazně více čokolády. Možná i proto, že tato potravina byla před 30 lety považována za luxusní, a její cena tak byla i relativně mnohem vyšší. Po revoluci proto inflační zdražení nebylo tak razantní jako v případech jiných potravin.
Výjimky však přesto existují. Dražší jsou třeba brambory nebo uhlí. Před rokem 1989 bylo totiž podobné zboží naceněné centrálně a stát ceny uměle držel na nízké úrovni i několik let.
Čeho si koupíme méně
Zdroj: Český statistický úřad
República Checa: Brambor jíme výrazně méně než před revolucí
Letošní úroda brambor bude srovnatelná s tou loňskou, přesto je patrné, že pěstební plochy se od let minulých zmenšují. Bude českých brambor dostatek?
Od roku 1989 výrazně klesla spotřeba brambor. Zatímco těsně
před revolucí jsme si dopřávali téměř osmdesát tři kilogramů brambor za rok, v
roce 2012 to bylo necelých sedmdesát kilogramů.
Razantní pokles se však
přisuzuje zejména větší šíři sortimentu v prodejnách než tomu, že by nám
brambory přestaly chutnat nebo se nám zdály býti na pohled nekvalitní.
Je sice
pravda, že zákazníci hodnotí brambory podle vzhledu, ten ale o chuti nic
neříká. Jak jsme na tom se spotřebou letos a jaká nás čeká úroda?
Úroda brambor v Česku by se po loňském výrazném propadu měla
vrátit na průměr předchozích let. V Polabí a na jižní Moravě již začala sklizeň
raných brambor, celkem by jich mohli čeští zemědělci sklidit více než dvacet
šest tisíc tun.
Plochy brambor také začaly po několikaletém poklesu znovu růst.
„Porosty zatím vypadají velmi dobře, takže brambor bude dost. V porovnání s
loňským rokem postupuje zatím sklizeň raných brambor o něco rychleji, výnos je
přitom zhruba stejný.
Celkově očekáváme produkci na průměrné úrovni několika
posledních let,“ řekl ministr zemědělství Marian Jurečka. Do situace v roce
2011, kdy byla úroda brambor mimořádně velká, se však čeští zemědělci
nedostanou.
Zda-li se situace odrazí nějak výrazně na cenách brambor, se nyní,
kdy se brambory teprve začaly sklízet, nedá odhadnout.
Čtěte k tématu:
Syrové brambory léčí, zelené jsou jedovaté
Celková plocha, na které se brambory pěstovaly, loni klesla
o pět procent. Produkce přitom vlivem mimořádného sucha spadla o dvacet sedm procent.
I kvůli tomu se soběstačnost snížila z obvyklých osmdesáti procent na necelých
šedesát pět.
„Brambory jsou u nás tradiční plodinou, v jejíž produkci můžeme
být soběstační.
Proto jsme je také zařadili mezi citlivé komodity, na které
zemědělcům poskytujeme podporu, letos jde celkem o sto třicet pět milionů
korun,“ uvedl ministr zemědělství.
Zemědělci letos osázeli bramborami o 734 hektarů více než v
loňském roce. Plocha raných brambor vzrostla o sto jedenáct hektarů.
Jak však
před dvěma lety uvedl Český statistický úřad: „Plochy brambor, které mají
dlouhodobě klesající trend, se sice v roce 2014 přechodně zvýšily, ale proti
plochám před deseti lety jsou nižší o 40 %, a proti plochám před 20 lety
dokonce o 70 %.
“ Brambory pěstuje i řada
českých domácností, ty rané letos na ploše 1 167 hektarů, další pak na ploše
necelých pět tisíc hektarů.
Fuente: http://www.vitalia.cz/clanky/brambor-jime-vyrazne-mene-nez-pred-revoluci/
Český jídelníček se od roku 1989 proměnil, v něčem až překvapivě. Co se jí méně a čeho jsme se vzdali?
Maso, knedlíky a rajská omáčka, to je česká klasika. Spotřeba hovězího masa od roku 1989 klesla zhruba o třetinu. Ilustrační foto: Dezidor / Wikimedia Commons
Češi si v posledních třech desítkách let více oblíbili obiloviny, luštěniny, zeleninu a ovoce. Poklesla naopak spotřeba konzumního mléka, masa, brambor a cukru.
Od roku 1989 u nás podle statistiků klesla roční spotřeba potravin na člověka o 17,4 kilogramu, v roce 2018 to bylo necelých 790 kilogramů, což jsou 2,2 kilogramu spotřebovaných potravin na den.
Na spotřebu měly po sametové revoluci vliv socioekonomické faktory jako liberalizace cen, tempo růstu reálné mzdy, pestřejší nabídka potravin na trhu a v neposlední řadě také změna stravovacích návyků, životního stylu a omezení samozásobení.
Od roku 1989 došlo k výrazné změně stravovacích návyků především u masa. „Dříve se zkonzumovalo 30 kilogramů hovězího masa na obyvatele, dnes spotřeba hovězího masa představuje 8,7 kilogramu. Naopak u drůbežího masa došlo k nárůstu spotřeby z třinácti kilogramů v roce 1989 na rekordních 28,4 kilogramu v roce 2018,“ uvedl loni předseda Českého statistického úřadu (ČSÚ) Marek Rojíček.
„Masa jíme o polovinu víc než dřív. Vloni se ho zkonzumovalo 80,3 kilogramu, v roce 1950 48,6 kilogramu a například v roce 1936 jen 38,1 kilogramu. Meziročně se zvýšila zejména spotřeba hovězího a drůbežího,“ sdělil Jiří Hrbek, ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí ČSÚ.
V průběhu třiceti let se změnila i struktura spotřeby pekárenských výrobků. V roce 1989 spotřeba chleba dosahovala 56,8 kilogramu na obyvatele a pšeničného pečiva 33 kilogramů.
Od té doby se spotřeba chleba snížila zhruba o třetinu, spotřeba pečiva se naopak zvýšila, ročně se ho spotřebuje v průměru přes padesát kilogramů na osobu.
Za posledních třicet let se výrazně zvýšila spotřeba kravského mléka. Zatímco v roce 1989 to bylo 33,5 litru na osobu a rok, před dvěma lety již téměř 60 litrů.
V porevoluční době se změnila i struktura spotřeby tuků. U živočišných tuků klesla během posledních třiceti let o 41,3 procenta, naopak spotřeba rostlinných tuků o zhruba stejnou hodnotu vzrostla.
Maximálních hodnot v historii sledování spotřeby potravin na obyvatele bylo před dvěma lety dosaženo v roce 2018 u rýže (6,6 kilogramu), těstovin (8,2 kilogramu), přírodních sýrů (11,6 kilogramu), ostatních mléčných výrobků (34,9 kilogramu), rostlinných jedlých tuků a olejů (17,7 kilogramu), luštěnin (3,0 kilogramu), kakaových bobů (2,6 kilogramu) a nečokoládových cukrovinek (3,4 kilogramu).
Jak se stravovací zvyklosti Čechů, kteří konzumují více masa a mléčných výrobků, ale méně obilovin, odráží na jejich váze? Průměrný Čech trpí mírnou nadváhou. Obezitou je ohroženo necelých dvacet procent obyvatel země. Z větší části jde o muže, kteří konzumují méně ovoce a zeleniny než ženy.
Mírnou nadváhou má podle statistiků téměř polovina mužů a zhruba třetina žen. U obezity je to podobná, mírně „vedou muži“. Obezita se totiž týká bezmála pětiny mužů a osmnácti procent jejich protějšků.
Hmotnost souvisí se zdravým pohybem i vyváženou stravou. Vliv na kondici má mimo jiné pracovní fyzická aktivita. Sedavý způsob práce má více než třetina osob ve věku 25 až 64 let.
Z větší části se jedná o ženy.
Podíl osob se sedavou aktivitou však roste se vzděláním. Vysokoškoláci mají častěji sedavou práci, ovšem přes týden se více věnují volnočasovým fyzickým aktivitám.
„Volnočasová fyzická aktivita, jako je sport a fitness, je bližší mužům. Tráví jí průměrně 3,6 hodiny týdně, zatímco ženy jen 3,2 hodiny. S přibývajícím věkem však zájem o pravidelný pohyb slábne. Celkem 40 procent dospělých se pravidelně nevěnuje žádné sportovní ani rekreační pohybové aktivitě,“ uvedl ČSÚ v tiskové zprávě.
Statistické zajímavosti
Podle ČSÚ jí dvakrát i vícekrát denně ovoce 21,4 procenta žen, zatímco v takové míře si ho dopřává jen 12 procent mužů.
V českých jídelníčcích přibývá medu, nejvíc se k nám dováží z Ukrajiny, Slovenska a Uruguaye. Nejméně medu jedli Češi v polovině 60. let.