Těhotenství skutečně zhoršuje paměť – ale má to své důvody

Slovo „paměť“ patří k nejčastějším, která slyší psycholog či psychiatr ve své ordinaci. I když je ji třeba procvičovat a měli bychom si všímat varovných signálů, je pocit, že nám nefunguje tak, jak bychom si přáli, vlastně normální.

Těhotenství skutečně zhoršuje paměť - ale má to své důvody

Paměť je schopnost uchovat si informace – ano, ale to je jen část pravdy o naší paměti. Ta představuje nejen schopnost uchovat, ale napřed informaci do paměti vštípit a následně pak vyvolat.

Důležitou vlastností paměti je i schopnost zapomínat. Nebylo by však lepší si pamatovat vše? Rozhodně nebylo.

Mozek není „nafukovací“, takže nás zapomínání chrání před přetížením mozku a zároveň nám pomáhá zbavit se špatných zážitků nebo věcí, které je lepší si nepamatovat.

A co se tedy děje, když si nepamatujeme tak, jak bychom chtěli? Představme si třeba svaly nohou. Víme, že když budeme hodně chodit, svaly na nohou toho hodně ujdou a vydrží. Zároveň víme, že když je přetížíme, pak toho moc nenachodíme.

Pokud však budeme celé dny ležet, nohy zleniví a ujít i pár set metrů může být velká obtíž. Úplně stejné je to s pamětí. Je to „orgán“, který funguje podobně jako sval. Jestliže ho namáháme a trénujeme, funguje dobře.

Když ho ale necháme lenivět, moc si toho nezapamatujeme.

Vraťme se do ordinace psychologa. Pokaždé, když si někdo stěžuje na paměť, psycholog se ho zeptá: „A jak paměť používáte? Jak ji trénujete?“ Obvyklou odpovědí je „nijak“.

A tady je také odpověď na většinu našich potíží s pamětí. Mnoho z nás má pocit, že paměť je něco, co je přirozené, co není vidět a co má prostě fungovat navěky. Ale to je velká chyba.

Paměť je jako sval – když má pracovat, musí mít trénink.

Ne stáří, ale pohodlnost

Paměť a intelekt se zhoršují jen u těch lidí, kteří je netrénují a nepoužívají! U osob, které se o svůj mozek starají pravidelným tréninkem – učením, čtením nebo jakoukoli jinou intelektuální činností, může fungovat i v 70 letech jako ve 30! Proč si tedy většina starších lidí na paměť stěžuje? Odpověď je opět stejná jako na otázku, proč si většina starších lidí stěžuje na pohybové obtíže, nadváhu apod. Pro většinu z nás platí, že čím jsme starší, tím jsme i pohodlnější. V mládí paměť prostě trénovat musíme. Chodíme do školy, učíme se. A čím jsme starší, tím se musíme učit méně a tím více se naše paměť stává pohodlnější.

Nejlepším tréninkem pro mozek, a zvláště pro paměť, je učit se cizí jazyk. Ale kolik lidí kolem vás se po 30. narozeninách učí jazyk? A kolik takových lidí je po sedmdesátce? Přitom právě učení se cizím jazykům se ukazuje jako naprosto nejlepší prevence závažných onemocnění, jakými jsou demence, Alzheimerova choroba a všechna degenerativní onemocnění mozku.

Ale abychom věc příliš nezjednodušovali – s věkem skutečně ubývá pružnosti ve svalech, ale i pružnosti mozku. O to víc intenzivní a pravidelný trénink potřebují. Přemýšleli jste někdy, proč si skutečně aktivní univerzitní profesoři ani v pokročilém věku nikdy nestěžují na paměť? Zdvižený varovný prst

I přes vše, co jsme již řekli, poruchy paměti ve stáří mohou představovat poměrně závažný jev. Nejčastěji jsou projevem více či méně závažných degenerativních onemocnění mozku, nejčastěji takzvaných stařeckých demencí. Takové poruchy se nejvíce projevují jako náhlé výpadky paměti. Ty se postupně mohou objevovat stále běžněji.

Ve chvíli, kdy se týkají identity nebo osobních záležitostí (např. jedinec neví, kdo je, nepoznává své blízké nebo netrefí domů), je to závažné. Jakékoli projevy zhoršování paměti ve stáří by nás měly zalarmovat.

Lékař nám vždy poradí, zda se jedná pouze o „lenost“ naší paměti, nebo už je zdvižený varovný prst a my musíme našemu mozku začít věnovat náležitou péči.

Jak pečovat o paměť

„Paměť nás dělá lidmi,“ řekl jeden významný řecký filozof. A my bychom se proto měli o jeden ze zásadních aspektů lidství řádně starat. Jak na to?

• Trénujte paměť. Používejte paměť, kde se dá, a nenechte ji oddychnout.
• Vyvarujte se kouření a alkoholu. Oba jsou doslova zabijáci mozkových buněk.
• Žijte střídmě. Zdravá strava dodává mozku všechny potřebné živiny. Tuky a cholesteroly obsažené v tučné stravě naopak mozkové cévy mohou poškozovat.
• Dopřejte mozku kyslík. Kyslík je základním předpokladem správné funkce mozku i paměti.

Sportujte nebo alespoň choďte na dlouhé procházky. Tak dopřejete svému mozku dostatek tolik potřebného kyslíku.
• Vyhněte se stresu. Je prokázáno, že ve stresu naše tělo vyplavuje látky, které nenávratně zabíjejí naše paměťové buňky.
• Věnujte dostatek času spánku. Spánek je pro naši paměť velice důležitý. Během spánku dochází k upevňování paměťových stop. Bez spánku paměť nemůže fungovat.

• Spojujte si učení s příjemnými pocity. Nejlépe si pamatujeme informace spojené s milým prožitkem. Když si chcete něco zapamatovat nebo se naučit, doprovoďte to něčím příjemným.

Paměť a jak ji trénovat

Jak tedy paměť nejlépe trénovat? Odpověď je skutečně jednoduchá. Jakýmkoli jejím používáním. Nejlepší je již zmíněné učení se cizím jazykům, ale pomáhá i luštění křížovek a memorování (učení se zpaměti).

Můžete využít specializované metody tréninku paměti, které nabízejí některé publikace, ale i kurzy. V nich se naučíte řadu technik, které procvičí vaši paměť dokonale.
Trénink paměti musí být pravidelný a v podstatě neustálý.

Jakmile jednou polevíme, naše paměť začne pohodlnět a můžeme začít od začátku. Význam má v každém věku.

Vyhledat lékaře

Paměť je důležitá schopnost, které musíme věnovat pozornost během celého našeho života. Když se o ni náležitě staráme a trénujeme ji, není důvod, aby nám nesloužila dobře do pokročilého věku. Pokud se však i přes náležitý trénink začne paměť horšit, měl by to být důležitý signál k tomu, abychom vyhledali lékaře a poradili se s ním.

  • Ukázka cvičení paměti
  • Podívejte se na chvíli na následujících pět slov, poté je zakryjte:
  • TRAMVAJ KRABICE LEOPARD STŮL MAGNEZIUM

Napočítejte do dvaceti, odříkejte všechny dny v týdnu a měsíce v roce. Tím odvedete pozornost od zapamatovaných slov, jako například, když si chcete něco zapsat a hledáte propisku.
Nyní si zkuste všechna slova vybavit. Že vám to šlo snadno? Pak si je zkuste vybavit za hodinu nebo za týden a uvidíte, jak to půjde. A právě takové lekce tréninku paměti vás naučí, jak si vše lépe pamatovat.

O autorovi: PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, Ph. D., Mgr. Hana Kuželová,

Lehká mozková dysfunkce: příznaky, léčba (LMD)

Termín lehká mozková dysfunkce je souhrnným názvem pro mnohé
lehké odchylky mentálního vývoje dítěte na základě
oslabení funkce centrální nervové soustavy (CNS). Těmito poruchami často
trpí děti průměrně až nadprůměrně inteligentní, u nichž se
projevují poruchy učení a chování.

K oslabení funkce CNS může dojít již v těhotenství,
při porodu anebo i časně po porodu. Za
toto onemocnění nemůže ani dítě ani rodina ba ani škola, a proto nemá
smysl na někoho svalovat vinu.

Tyto dysfunkce se však dají vhodným
výchovným působením pozitivně ovlivnit.

Léčbě může napomoci
i samotný přirozený vývoj dítěte, při kterém dochází
i k uzrávání centrální nervové soustavy a některé negativní projevy
v chování se mohou časem ztlumit a popřípadě úplně vymizet.

Rizikové faktory lehké mozkové dysfunkce

Jako jeden z prvních rizikových faktorů můžeme dozajista určit
dědičné predispozice (vlohy), které dítě může zdědit
po svých rodičích nebo blízkých příbuzných. Dědičnost se na vzniku LMD
podílí v 50-70%.

V roce 1998 byl objeven gen, který zapříčiňuje
dyslexii.

Tento gen je umístěn na chromozomu, který má na
starosti řízení imunitního systému, což by vysvětlovalo fakt, že
pacienti s LMD jsou mnohem více náchylnější k alergiím a různým
infekcím.

Častější výskyt LMD se také nachází v rodinách, které příliš
nedbají na výchovu dětí a které nemají pevné zázemí. Značný
pozitivní vliv má na dítě ranná psychická a sociální stimulace.

Další riziko s sebou mohou nést faktory, které působí na
budoucí matku v průběhu těhotenství
, např. virové infekce,
úrazy, psychický stres a šok, rizikové těhotenství, konzumace alkoholu a
kouření tabákových výrobků.

Vznik LMD mohou způsobit také komplikace při porodu,
např. hypoxie (nedostatečné krevní zásobení mozku novorozeněte), při
použití porodních kleští, při bilirubinémii (poporodní žloutenka) apod.
Tyto komplikace s sebou přinášejí 20-30% riziko vzniku LMD.

Rizikové mohou být činitelé, které ovlivňují dítě po narození. Mezi
tyto faktory můžeme řadit vysoké horečky v prvních letech života,
encefalitidu, meningitidu nebo úrazy hlavy.

Prevence lehké mozkové dysfunkce

Studie prokázaly, že zrání mozkové aktivity může již v průběhu
těhotenství ovlivnit specifická stimulace. Jedná se o tzv.

prenatální učení, kdy přesnou zvukovou stimulací jsou
aktivovány nervové buňky (neurony) nenarozeného plodu, což způsobuje
posilování aktivity mozku.

Budete mít zájem:  Letní ovoce koupíte na farmářských trzích. Kde?

Takto stimulované děti se pak rodí s vyšší
porodní hmotností a začínají dříve mluvit i chodit než jejich
vrstevníci.

Příznaky a projevy lehké mozkové dysfunkce

Hned na začátku je nutno dodat, že LMD není nemoc s jednou jedinou
příčinou a příznakem.

Jde totiž o onemocnění, pod které spadá mnoho
symptomů, které mají společný původ, a to v oslabení funkcí centrální
nervové soustavy (pozor, nejedná se o žádné vážné neurologické
poruchy).

V podstatě můžeme konstatovat, že kolik můžeme nalézt
mentálních funkcí, tolik jejich dysfunkcí můžeme definovat.

Při onemocnění LMD je pozorováno snížené množství mozkové
tkáně
(tj. šedé a bílé hmoty) ve frontálních
oblastech mozku.

  • Z neuroanatomického hlediska se při LMD vyskytují rozdíly od
    normálního uspořádání neuronových spojení.
  • V tomto případě mozkem protéká méně krve než obvykle, a proto jsou
    neurony (nervové buňky) nedostatečně zásobovány kyslíkem, což dále
    způsobuje odchylky v elektrické aktivitě mozku.
  • Tyto výše vyjmenované symptomy pak způsobují celkovou
    neschopnost pacienta udržet pozornost, bdělost a koncentraci
    a zhoršují paměť a proces učení, zapříčiňují
    poruchy motorické aktivity, hyperaktivitu,
    vývojové vady řeči apod.
  • Jak již víme, LMD má mnoho podob, které můžeme podle jejich příznaků
    dělit do mnoha kategorií, jež jsou vymezené jednotlivými diagnózami
    Mezinárodní klasifikace nemocí.

Prvním významným symptomem může být porucha
pozornosti
. Tato neschopnost dlouhodobé koncentrace se může
projevovat ve škole, zaměstnání i ve všemožných společenských
situacích. Osoby, u nichž se tento příznak projevuje, často dělají chyby
z nepozornosti a jejich vykonaná práce bývá nepromyšlená, neuspořádaná
a celkově chaotická.

Můžeme je charakterizovat jako zbrklé,
rozlítané a je pro ně typické, že často nedotáhnou
rozpracované úkoly až do konce.

Tito nemocní jsou značně
nespolehliví, rozhodně nemají organizační schopnosti,
jejich pracovní morálka je zmatečná, snadno se nechají rozptýlit děním
okolo a často se jejich roztěkanost projevuje i při hovoru s ostatními,
kdy nejsou schopni držet se daného tématu, nezřídka kdy od něj odbíhají,
nevnímají to, co jim druzí vyprávějí atd.

Další symptom je zastoupen poruchami chování, které
jsou charakteristické značnou impulsivností a hyperaktivitou.
Impulsivnost je ve své podstatě netrpělivost.

Impulsivní
lidé nejsou schopni počkat, až na ně přijde řada, skáčí ostatním do
řeči, překřikují je, neposlouchají pokyny, sahají na předměty, na
které by sahat neměli, občas ostatním lidem kradou různé předměty
z ruky, vrhají se do riskantních a nebezpečných situací, aniž by
zvážili jejich důsledky atd.

Tato impulsivnost může způsobit různé nehody a poranění. Kdežto
hyperaktivita se projevuje jako neustálý neklid. Můžeme ji
pozorovat např. u dětí, které se stále vrtí na židli, poposedávají,
pobíhají kolem dokola atd. Tito jedinci jsou jakoby neustále drážděni
k vykonávání všemožných činností a nekonečnému mluvení.

V řadě příznaků pokračujeme se specifickými poruchami
učení
. To znamená, že dítě má problémy s určitým předmětem
nebo skupinou předmětů (např.

plave v matematice, ale naopak vyniká
v humanitních předmětech). Slovo „specifická“ označuje fakt, že za
problémy v procesu učení nemůže intelekt.

Tyto poruchy
jsou příčinou, proč ve škole zaostávají i děti s průměrným nebo
dokonce nadprůměrným intelektem.

Mezinárodní klasifikace nemocí definuje následující poruchy učení:
dyslexii (porucha v nácviku čtení, neschopnost rozlišovat
a správně řadit písmenka, poskládat je v jeden celek a správně je
vyslovovat), dysgrafii (porucha psaní),
dysortografii (porucha pravopisu) a
dyskalkulii (porucha matematických dovedností).

Další oslabení mozkových funkcí může způsobit i vývojové
vady řeči
. Mějme však na paměti, že za všechny vady řeči
nemůže pouze LMD. Děti s touto poruchou začínají vyslovovat první slova
o něco později než jejich vrstevníci (zhruba po půl druhém roce života).

Mezi zjevné příznaky patří zadrhávání,
zaváhání před každým slovem, hledání
slov
a jejich následné převedení do plynulé řeči,
poruchy artikulace (výslovnosti) atd.

Tyto projevy jsou
způsobeny pravděpodobně nízkou elektrickou aktivitou v řečovém
centru.

  1. Do výčtu poruch lze zařadit i poruchy motoriky, které
    mohou být spojené s poruchami intelektu.
  2. Jednotlivé diagnózy se mohou navzájem překrývat, z čehož plyne, že
    u těch, co trpí jednou mozkovou dysfunkcí, je pravděpodobné, že se
    u nich projeví i dysfunkce další.
  3. Je také možné, že takovéto oslabení funkcí CNS nepostihuje pouze
    vyšší mentální schopnosti, ale i city a nálady, což může u pacientů
    vyvolat úzkosti a deprese.

Léčba lehké mozkové dysfunkce

V případě LMD se častěji hovoří o nápravě než o léčbě,
poněvadž používané postupy mají jednak charakter léčby, rehabilitace,
učení a jednak cvičení.
Takováto náprava může oslabení mozkových funkcí i zcela vrátit do
pořádku.

Při léčbě se užívá farmakoterapie, EEG-biofeedback, různé nápravné
postupy (např. logopedie, poradenská psychologie, speciální
pedagogika atd.).

Farmakoterapií se odborníci snaží vrátit mozku jeho
dostatečnou aktivitu. Nemocným jsou podávána tzv.

nootropika, která v podstatě vyživují mozkovou tkáň,
zajišťují větší průtok krve mozkovými cévami, a tím tak vyšší
přísun kyslíku a glukózy nervovým buňkám.

Tyto medikamenty nemají
žádné vedlejší nežádoucí účinky, nevyvolávají návyk a organismus je
obecně dobře snáší.

Jako další léčebný prostředek se využívá Piracetam
(Piracetam AL 800). Jedná se o jakýsi přirozený vitamín pro mozek. Jedná
se o derivát tzv.

kyseliny gamaaminomáselné (GABA), což je přirozený
neurotransmiter, který vede vzruchy z jedné nervové buňky na druhou.
Doporučená dětská dávka je 800mg 3× denně, u dospělých a
vážnějších případů se doporučuje dávka dvojnásobná.

Tento účinný
lék je v lékárnách volně dostupný a je hrazen pojišťovnami.

Kromě Piracetamu má na nervovou soustavu a její prokrvení také vliv
Encephabol, Enerbol a Ginko
Biloba
. Ginko Biloba se užívá jako doplněk stravy, je volně
prodejná, ale jen z části hrazena pojišťovnami.

Blahodárné účinky na nervovou tkáň mají samozřejmě vitaminy, a to
zejména vitaminy skupiny B, např. vitamin B6 (tzv.
Pyridoxin), který je obsažen hlavně v obilných klíčcích. Mezi další
posilňující látky můžeme zařadit i lecitin (výtažek
ze sóji) a ženšen.

Dále jsou doporučovány minerály, poněvadž když se to
tak vezme, tak elektrická aktivita mozku je závislá na iontech hořčíku,
vápníku, draslíku, sodíku a chloru. Dostatek těchto látek přináší
nervové tkáni rovnováhu. Můžeme například zmínit, že hlavně
hořčík je doporučován pro zklidnění
hyperaktivních dětí.

Ve farmakoterapii se též užívají tzv.
psychostimulancia, která dokáží zásadně ovlivnit činnost
centrálního nervového systému tím, že tlumí symptomy oslabených funkcí
CNS, např. nepozornost a hyperaktivitu.

Tyto velice účinné léky mají však
mnohé vedlejší účinky, na příklad inhibují růstový
hormon
, což způsobuje nižší tělesný vzrůst a hmotnost, nemluvě
riziku návyku. Proto se tyto medikamenty u nás užívají
jen v opravdu těžkých případech.

Jako zástupce můžeme zmínit tzv.
Ritalin.

Do řady léků pomáhajících při léčbě LMD můžeme řadit i tzv.
thymoleptika, jež zvyšují hladinu serotoninu
(neurotransmiteru, který je zodpovědný za duševní rovnováhu a pohodu)
v mozku. Tyto léky jsou též nazývány jako tzv.
antidepresiva, která mimo jiné tlumí hyperaktivitu. Do této
skupiny patří Seropram a Deprex (Prozac).

Kromě farmakoterapie se při léčbě LMD užívá také tzv.
EEG-biofeedback, který pro zlepšení duševního stavu
používá regulaci frekvencí mozkové elektrické aktivity (tzv. mozkových
vln).

Tato metoda je velice efektivní, a to zejména pro posílení aktivace
nervového systému, pozornosti, koncentrace, sebeovládání, sebekázně a
progresivity, co se intelektu týče.

Tento způsob též pozitivně ovlivňuje
poruchy spánku, noční pomočování (enuresa), vývojové vady řeči a
specifické poruchy učení.

Dále se při léčebné terapii užívají také poradenské
nápravné postupy
, které mají pro každou specifickou dysfunkci svou
metodu, např. vadami řeči se zabývá logopedie, při
poruchách chování se upravuje denní režim dítěte a používá se tzv.
autogenní trénink, při poruchách učení dítě podstupuje
různé speciální nápravné postupy apod.

Jak si mohu pomoci sám

Je důležité si s dítětem promluvit a vysvětlit mu,
že jeho problémy nemají příčinu ani v jeho povaze nebo morálce, ale
v biologické (přesněji řečeno v psychoneurofyziologické) poruše, za
kterou nemůže. Proto dítě s LMD nelze převychovávat, ale naopak je
potřeba ho svěřit do rukou odborníků.

Je důležité, aby se dítě cítilo milováno a nebylo za své neúspěchy
káráno nebo dokonce trestáno. S vaší trpělivostí, podporou a láskou se
mu budou lépe překonávat překážky a různé úkoly. Snažte se dítě
vychovávat v pozitivním směru, oceňujte dítě za to, co mu jde a v čem
se mu daří, i když může jít pouze o maličkosti, a nevytýkejte mu
věci, které nejsou jeho silnou stránkou.

Pokud dojde na kárání, vždy přesně zdůrazněte, co dítě udělalo
špatně a neobracejte se na něj s napomínáním, že pořád jen zlobí,
protože nakonec se může stát, že vám dítě dá za pravdu a přestane se
o cokoliv snažit.

Snažte se dítěti připravovat pestrou stravu, která je bohatá na ovoce a
zeleninu. Naopak se vyvarujte stravě plné dráždivých chemikálií,
umělých přísad, vůní, příchutí, barviv, umělých sladidel, cukrů
a tuků.

Budete mít zájem:  Hranolky a zdraví – co myslíte, jsou zdravé?

Komplikace lehké mozkové dysfunkce

Toto onemocnění je komplikované už jen tím, že může postihnout více
mozkových funkcí, které při špatném fungování zabraňují člověku, aby
žil plnohodnotným osobním i společenským životem. Všechny případné
komplikace, které by při onemocnění LMD mohly nastat, jsou již výše
zmíněny u příznaků této nemoci.

Diskuse

Další názvy: LMD, ADHD – Attention-Deficit Hyperactivity Disorder, ADD – Attention Deficit Disorders

Přehled duševních nemocí :: Spirála Ostrava

Podle Americké psychiatrické asociace jsou duševní onemocnění (v medicínské terminologii se většinou používá pojem duševní porucha) „zdravotní problémy, které zahrnují změny v emocích, myšlení nebo chování (případně jejich kombinaci). Duševní onemocnění jsou spojena se stresem a/nebo problémy s fungováním v sociálních, pracovních či rodinných aktivitách.“Zdroj: destigmatizační projekt NÚDZ www.narovinu.net

Schizofrenie je závažné duševní onemocnění patřící do skupiny psychotických onemocnění, což znamená, že jedinec může ztrácet kontakt s realitou, má problém rozeznat, co je skutečné, jasně myslet a také komunikovat. Toto duševní onemocnění se může projevovat poruchami myšlení (bludy), poruchami vnímání (halucinace) a v různé míře změnami chování.

Příčiny vzniku

Schizofrenie souvisí se strukturálními a funkčními abnormalitami v mozku, což vede k tomu, že oblasti, které zodpovídají za myšlení, vnímání a chování, nepracují správně.

Na vzniku nemoci se podílí několik neurochemických drah s nervovými přenašeči (dopamin, serotonin), které mají na starost přenos nervového signálu, přičemž v nemoci jsou jejich hladiny zásadně narušeny.

Zasaženy jsou zejména mozkové struktury jako limbický systém (řídí emoce), thalamus (koordinující odchozí zprávy) a mozková kůra (zodpovědná za řešení problémů a komplexní myšlení).

Na rozvoji schizofrenie může mít určitý podíl rovněž genetika, ale i nepříznivé životní okolnosti. Riziko vzniku onemocnění se také zvyšuje v souvislosti s různými komplikacemi a nemocemi během těhotenství, poškozením mozku plodu v děloze či porodním traumatem.

Kdo může schizofrenií onemocnět?

Nemoc může postihnout jakéhokoliv člověka. Objevuje se nejčastěji mezi 18. a 30. rokem života, může se však rozvinout i u dospívajících už kolem 15. roku věku. Postihuje jednoho člověka ze sta.

Příznaky a projevy

Diagnostika schizofrenie je poměrně obtížná, jelikož vývoj onemocnění může být velmi pozvolný a s mnoha nejednoznačnými příznaky. Mezi ty, které mohou projevům nemoci předcházet, lze zařadit např.

: tendence uzavírat se před okolím, obtíže v osobní hygieně, výraznou vztahovačnost, oploštělost emocí, nesoustředěnost, pocity pronásledování, bizarní nápady, ale také zvýšené užívání návykových látek.

Pokud se již nemoc plně rozvine, může člověk začít trpět bludy, což jsou mylná přesvědčení, která nelze danému jedinci vyvrátit (např. osoba je přesvědčena, že ji v dopravním prostředku všichni sledují nebo že patří mezi vyvolené, kteří mají na světě zvláštní poslání).

Stejně tak se mohou vyskytnout i halucinace, při kterých člověk vnímá určité podněty zkresleně. Časté bývají halucinace sluchové – jde o hlasy, které mohou komentovat chování člověka nebo mu něco nařizovat. Vyskytnout se ovšem mohou i halucinace zrakové, dotykové a další.

Rovněž může mít jedinec pocit, že mu někdo krade myšlenky či mu je naopak do mozku vkládá. Objevují se poruchy motoriky, neklid, ale i výrazná pasivita.

Dále citová oploštělost, nezájem o sociální kontakty, úzkosti a poruchy spánku a v některých případech celková dezorganizace.

Možnosti léčby

Jde o onemocnění, které je léčitelné. Výsledky ukazují, že přibližně 1/3 nemocných se uzdraví zcela, u 1/3 nemocných dochází ke střídání období uzdravování a navrácení příznaků a 1/3 nemocných má obtíže přítomné trvale. Léčba probíhá pomocí specializovaných léků – antipsychotik.

Zároveň je potřeba, aby člověk porozuměl své nemoci a přijal ji, dále aby pochopil, proč musí léky užívat, a také se naučil rozeznat příznaky onemocnění tak, aby mohl případně předejít jeho návratu či zhoršení.

Doplňkovou léčbu může zajistit psychoterapie a také porozumění a podpora příbuzných a okolí.

Přečtěte si příběh naší klientky o životě s paranoidní schizofreníí.

Bipolárně afektivní poruchu, která byla dříve označována jako maniodepresivní psychóza, charakterizují patologické výkyvy nálad. U člověka s tímto onemocněním se střídají stavy mánie (pocity výjimečnosti, nadměrné množství energie, dobrá nálada) se stavy deprese (skleslost, ztráta energie, pocity méněcennosti). Tyto proměny mohou probíhat v rámci několika dnů, ale i hodin.

Příčiny vzniku

Bipolárně afektivní porucha nemá jednoznačně známou příčinu. Na vzniku se z velké části podílí genetika, ale také biochemické a hormonální změny a kombinace vlivů zevního prostředí. Určitý podíl na rozvoji onemocnění mohou mít také závažné životní události nebo užívání drog, včetně alkoholu.

Kdo může bipolárně afektivní poruchou onemocnět?

Také toto onemocnění může postihnout jakéhokoliv jedince. Zpravidla se začíná rozvíjet během dospívání a v časné dospělosti, ale k rozpoznání může dojít až o několik let později. Postihuje jednoho až dva lidi ze sta.

Příznaky a projevy

Vlivem bipolárně afektivní poruchy dochází k periodickým změnám nálad. Objevit se mohou následující epizody, které se projevují níže zmíněnými příznaky:

  • deprese – skleslá nálada, pokles energie a aktivity, pesimistické vidění světa, nízké sebehodnocení a sebevědomí, pocity viny, nesoustředěnost, poruchy spánku, snížená chuť k jídlu, myšlenky na smrt
  • mánie – nepřiměřeně veselá nálada, neúčelně zvýšená energie a aktivita, vysoké sebevědomí a sebehodnocení, sklony k velikášství, mnohomluvnost, přeceňování vlastních schopností, ztráta sociálních zábran, nadměrná sexuální aktivita, neúměrné riskování a utrácení peněz
  • hypománie – mírnější projev mánie, při kterém příznaky nejsou tak výrazné, nebo se projevují pouze některé z nich – jde o stav, který nemusí tolik zasáhnout život člověka, ale v budoucnu se může do mánie lehce přesmyknout
  • smíšená epizoda – velmi komplikovaný a rizikový stav zejména kvůli tomu, že se mánie a deprese objevují najednou nebo se během dne střídají – riziko sebevraždy je v tomto případě značně vysoké, v průběhu nemoci ji spáchá jeden člověk z pěti nemocných

Možnosti léčby

V léčbě bipolárně afektivní poruchy mají nezastupitelné místo léky, které lze rozdělit do celkem tří skupin:

  • stabilizátory, které zabraňují patologickým výkyvům nálad
  • antidepresiva, která léčí příznaky depresivních epizod – neměly by však být nasazovány samostatně, ale vždy v kombinaci se stabilizátory nálady, jinak by po zaléčení deprese hrozil přesmyk do nezvladatelné mánie
  • antipsychotika, která v některých případech mají rovněž stabilizační vliv na náladu a také dokáží pacienty se zhoršeným kontaktem s realitou lépe ukotvit

Po zaléčení akutního stavu bipolárně afektivní poruchy pomocí léků, je možné podpůrně využít také psychoterapii. Ta je vhodná zejména proto, aby se člověk dokázal se svým onemocněním vyrovnat a pochopit jej a také, aby dokázal do budoucna rozeznat příznaky signalizující návrat onemocnění.

Prevalence (kolik osob mělo danou diagnózu za období 12 měsíců)

  • Česká republika – bude doplněno po ukončení výzkumu na začátku roku 2018
  • Evropa – 0,9 % (rok 2011)
  • svět – 1,5 % (rozmezí let 2002-2007)

Deprese je nemoc, při které je narušena funkce mozku odpovědná za kontrolu nálady. Jedná se o patologický smutek, který již není pouze běžnou reakcí na nepříjemné události, ale zcela člověka pohltí.

Ten vidí svět a dění kolem sebe negativněji, než tomu ve skutečnosti je, a není schopen svůj stav ovlivnit či změnit.

Dopad to má samozřejmě nejen na člověka samotného, ale také na jeho okolí, blízké osoby, studium či zaměstnání.

Příčiny vzniku

Deprese vzniká vlivem několika faktorů, přičemž zásadní je narušení oblastí mozku, které kontrolují emoce. V těchto oblastech působí tzv. nervové přenašeče (serotonin, noradrenalin, dopamin), látky odpovědné za přenos signálu v mozku, jejichž hladiny jsou při depresi narušeny.

Dále dochází ke změně vylučování hormonu melatoninu, který řídí rytmus spánek-bdění. Na vzniku deprese se také podílí genetická vloha, tedy pokud se deprese vyskytla u příbuzných, může být daný člověk náchylnější ke vzniku této nemoci.

Zpravidla však ke spuštění přispěje určitý silný faktor z vnějšího prostředí, jako například stres (ztráta milované osoby, ztráta zaměstnání, atd.).

Kdo může depresí onemocnět?

S depresí se může během svého života setkat kdokoliv. Často se projeví již v dospívání nebo rané dospělosti. Alespoň jednou za život se vyskytne u každého pátého člověka.

Příznaky a projevy

Deprese se může podle závažnosti projevit jako mírná, středně těžká a těžká. Klíčové je rozpoznat nejčastější příznaky nemoci, které většinou trvají alespoň 14 dní.

Může jít o stále smutnou náladu, pokles sebevědomí, nepřiměřené výčitky, neschopnost prožívat radost, nesoustředěnost, nerozhodnost, celkové zpomalení či naopak napětí a neklid, extrémní únavu, potíže se spánkem (nedostatek či přemíra), sníženou nebo zvýšenou chuť k jídlu a objevit se mohou i sebevražedné myšlenky.

Možnosti léčby

Deprese je léčitelná a při včasném záchytu může být léčba skutečně život zachraňující.

Ve většině případů se neobejde bez specializovaných léků – antidepresiv – která ovlivňují hladiny již zmiňovaných nervových přenašečů. Nástup účinku léků trvá zpravidla 14 dní.

Ze zkušeností je známo, že po zaléčení deprese je vhodné je užívat minimálně dalších šest měsíců, než bude tělo znovu schopné samo ovlivňovat hladiny jednotlivých přenašečů.

Po zaléčení akutního stavu je možné také podpůrně využít psychoterapii. Ta je vhodná zejména z dlouhodobého pohledu na onemocnění a jejím cílem je především naučit člověka žít tak, aby se mu deprese nevracely.

Prevalence (kolik osob mělo danou diagnózu za období 12 měsíců)

  • Česká republika – bude doplněno po ukončení výzkumu na začátku roku 2018
  • Evropa – 6,9 % (rok 2011)
  • svět – 5,6 % (rozmezí let 2002-2007)
Budete mít zájem:  První kilometry bolely, ale tělo už si zvyká

Skupina duševních onemocnění, u kterých převažuje nadměrný a opakující se pocit úzkosti se silným tělesným doprovodem.

Tato úzkost je často vyvolána určitými dobře definovanými situacemi nebo objekty vně člověka, které běžně nejsou nebezpečné. Zasáhnout může v náhlých záchvatech nebo může na člověka působit trvale.

Tyto poruchy mohou zásadně ovlivnit kvalitu života nemocného, omezují jej v zaměstnání a mají dopad na jeho vztahy i prožití volného času.

Příčiny vzniku

Příčiny vzniku jsou různé. Někteří lidé mají k rozvoji úzkosti vrozené vlohy. Pokud se přidá dlouhodobý stres, zátěžové životní situace, konflikty v rodině či nejrůznější traumatické vlivy (šikana, zneužívání apod.), může k rozvoji úzkostné poruchy s velkou pravděpodobností dojít.

U koho se může neurotická porucha rozvinout?

Porucha může postihnout jakéhokoliv člověka. Počátky se zpravidla zakládají v dětství, nejčastěji se však plně projeví mezi 25.-40. rokem života. Soubor neurotických poruch se považuje za neinfekční epidemii 21. století. Dle statistik jimi trpí čtvrtina celé populace.

Příznaky a projevy

Základním projevem je úzkost, což je nepříjemně vnímaný subjektivní pocit spojený s pocity strachu a ohrožení.

Mírné obavy a úzkosti prožívá každý z nás, ovšem problém nastává tehdy, pokud se úzkost objevuje často, trvá nepřiměřeně dlouho a omezuje člověka v běžné aktivitě.

Úzkost je často doprovázena tělesnými příznaky jako bušení srdce, bolest na hrudi, dušnost, pocit na zvracení, průjem, závratě, pocit „knedlíku v krku“, návaly horka, pocení, atd.

Úzkostné poruchy lze rozdělit do několika skupin:

  • fobie – patří sem úzkost a strach z určitých objektů a situací (např. arachnofobie), strach z mezilidského kontaktu a veřejného zesměšnění (sociální fobie), atd.
  • panická porucha – náhlý, prudký nástup úzkosti, doprovázený tělesnými projevy (bušení srdce, třes, dušnost), po odeznění člověk často žije ve strachu, kdy se panika opět dostaví
  • generalizovaná úzkostná porucha – úzkost není tak úporná jako u panické poruchy, ale je patrná stále
  • smíšená úzkostně-depresivní porucha – úzkost není tak hluboká jako u panické poruchy a deprese také nedosahuje hloubky depresivního onemocnění
  • Obsedantně-kompulzivní porucha – u člověka se objevují nutkavé myšlenky (obsese), nutkavé jednání (kompulze) či obě varianty – myšlenky jsou zpravidla protikladné vůči těm, které si jedinec přeje, přičemž nutkavé jednání obvykle slouží jako ochrana před úzkosti při těchto myšlenkách
  • Reakce na stres a poruchy přizpůsobení – velmi běžné stavy, vznikají následkem akutního stresu nebo pokračujícího traumatu (např. ztráta blízké osoby, rozchod, konflikty v rodině, narození dítěte)
  • Disociativní poruchy – vyskytují se ve vypjatých stresových situacích a u lidí, kteří mají velmi křehkou osobnostní strukturu – patří sem např. ztráta paměti na události, stupor (člověk je nehybný, ale není v bezvědomí) či ochrnutí končetin bez neurologického či jiného nálezu
  • Somatoformní poruchy – projevem jsou hlavně tělesné příznaky, ale žádné klinické vyšetření neprokáže organický podklad (například člověk má bolesti v určitých částech těla, žádné medicínské vyšetření pro to však nemá vysvětlení)
  • Jiné neurotické poruchy – příkladem je neurastenie, člověk je při ní zvýšeně unavený, oslabený, není schopen se uvolnit, je podrážděný, má narušený spánek, bolesti na hrudi, atd.

Možnosti léčby

V této skupině onemocnění se nejvíce využije psychoterapie (individuální, skupinová, rodinná, kognitivně-behaviorální). Ta pomáhá člověku porozumět, co se s ním děje a snaží se identifikovat faktory, které se na vzniku úzkosti podílejí.

Dále jedince učí, jakým způsobem má zacházet s příznaky a problémy v životě, a posléze trénuje dovednosti, které mu umožní, aby byl odolnější. Léky jsou v tomto případě až druhotným prostředkem. Mohou pomoci překonat akutní potíže a být jakousi berličkou k tomu, aby byla zahájena psychoterapie.

Nejčastěji se využívají antidepresiva, právě pro svůj protiúzkostný efekt.

Prevalence (kolik osob mělo danou diagnózu za období 12 měsíců)

  • Česká republika – bude doplněno po ukončení výzkumu na začátku roku 2018
  • Evropa – panická porucha: 1,8 % (rok 2011) – generalizovaná úzkostná porucha: 1,7-3,4 % (rok 2011)
  • svět – panická porucha: 1 % (rozmezí let 2001-2011) – generalizovaná úzkostná porucha: 1,8 % (rozmezí let 2001-2012)

Souběh dvou duševních onemocnění u jednoho člověka. Tento pojem definuje lidi, kteří za přítomnosti své psychiatrické poruchy ještě nadužívají nebo jsou přímo závislí na návykových látkách.

V poslední době se lékaři čím dál častěji setkávají zejména s pacienty s diagnózou schizofrenie užívajícími pervitin nebo marihuanu.

Proč tomu tak je, pacienti vysvětlují tím, že jim jsou psychotické prožitky (například, že slyší hlasy, které jim něco přikazují) velmi nepříjemné a že je pomocí drog nebo alkoholu dokážou utlumit.

Snaha unikat k návykovým látkám však z dlouhodobého hlediska značně komplikuje jejich stav a prognózu onemocnění. Častým jevem je také nadužívání alkoholu k uvolnění při úzkostných poruchách nebo depresi. Z dlouhodobého hlediska je zde vysoké riziko vybudování si závislosti. Navíc, alkohol sám, úzkost a depresi prohlubuje.

Možnosti léčby

Primárně je nutné vydržet abstinovat od návykových látek, včetně alkoholu. Je vhodné vyhledat odbornou pomoc, která se na tuto problematiku specializuje, a to právě zejména proto, že kromě samotné abstinence je potřeba adekvátně zaléčit právě duševní onemocnění. Vzhledem k tomu, že se často jedná o již vybudovanou závislost na návykové látce, je léčba během na dlouhou trať.

Poruchy paměti

Paměť je schopnost vštěpovat si, uchovávat a vybavovat minulé vjemy, informace a zážitky. Zapomínání je nedílnou součástí paměti (nejvíce se zapomene během prvních 30 minut). Kromě dělení paměti na zrakovou, sluchovou, chuťovou, hmatovou, čichovou apod.

, lze paměť dělit i podle délky (krátkodobá, střednědobá, dlouhodobá). Paměťové funkce jsou nezbytné pro naši orientaci v místě a čase, umožňují nám vnímání minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Poruchy paměti spočívají v různé míře narušení jednotlivých dílčích složek paměti, dochází k jejich snížení nebo zvýšení a jiným kvalitativním odchylkám.

Příznaky poruchy paměti

Snížení paměťových schopností, zeslabení paměti (u organické demence, zneužívání drog, nadužívání alkoholu), amnézie – je časově ohraničená ztráta paměti úplná nebo ostrůvkovitá (úrazy hlavy, epilepsie, silný stres, po vysokém emočním napětí), nadměrné zapamatování jen vybraných věcí (paranoidní psychózy, neurózy, stav po požití psychostimulancií – léků k povzbuzení). Dále se mohou objevit odchylky v přesnosti a pocitu jistoty vybaveného zážitku, špatné umístění zážitku v čase, vzpomínka na zážitek, který nikdy neexistoval.

Návštěva lékaře při poruchách paměti

Velmi nutná při zhoršení paměti po úrazech hlavy, nutná u osob které jsou v silném stresu, mají epilepsii a jiné závažné onemocnění centrálního nervového systému nebo prošli změnou léků. Je vhodná také při výrazném zhoršování obtíží.

Je nutná, pokud je porucha paměti taková, že pacientovi negativně ovlivňuje jeho život (obtíže v práci, zhoršení soběstačnosti). Porucha paměti totiž může být součástí (příznakem) vážného onemocnění (např.

Alzheimerova choroba), proto je pečlivé klinické vyšetření a zhodnocení vývoje stavu lékařem nezbytné.

Léčba poruchy paměti

Volně prodejné léky

Mezi skupinu volně prodejných léků, které se používají na podporu paměti, patří nootropika, která příznivě působí u onemocnění centrálního nervového systému. Přesný mechanismus jejich účinku není znám a efekt je prokázaný u krátkodobé léčby.

Napomáhají funkci nervových buněk zlepšením přísunu glukózy a kyslíku do těchto buněk úpravou vlastností krve jako kapaliny. Obsahují účinné látky pyritinol a piracetam. Používají také pro zlepšení schopností učení a soustředění.

Pouze na doporučení lékaře se mohou používat při skleróze mozkových cév, poruchách činnosti mozku u starších osob, po úrazech, při stavech po zánětu mozku a dále při demencích různého typu (včetně Alzheimerovy choroby).

Přírodní a doplňková léčba

Povzbuzující účinky na paměť se předpokládají u extraktu z kořene žen–šenu, z listů jinanu a u lecitinu.

Využití těchto látek je možné také v pomocné léčbě Alzheimerovy choroby a při únavě, vyčerpanosti a zhoršeném soustředění. Extrakty z kořene žen–šenu a z listů jinanu zlepšují paměť a pozornost a snižují zapomínání.

Lecitin je přírodní látka, která podporuje látkovou výměnu v nervových buňkách a zlepšuje schopnost učení a soustředění.

Životní styl

Jezte stravu s obsahem cholinu (základní stavební kámen acetylcholinu, látky zajišťující komunikaci mezi našimi nervovými buňkami).

Jeho nedostatek je spojován se vznikem Alzheimerovy choroby a jiných onemocnění provázených vážnými poruchami paměti.

Největší množství cholinu obsahují vaječné žloutky, játra, luštěniny, burské oříšky, celozrnné produkty, hnědá rýže, obilné klíčky a semínka.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector