Hmyz se jí na celém světě, kromě Evropy. Někde je to nutnost, někde delikatesa. V D-klubu se už podruhé sešli ti, kteří chtěli hmyz ochutnat. Pod taktovkou hmyzího šéfkuchaře Petra Ocknechta se nabízel rozmanitý jídelníček, ale někteří zájemci si přiobjednali i štíry nebo sklípkany.
A hlavně pavouci dokonale vyděsili naše barmanky. Hanka Rysová, hned při příjezdu, vyzpovídala Petra, zda už mu někdy utekl… A když jí šéfkuchař vyprávěl, jak ho i kousl, dokonale se vyděsila: „On kouše?!“ Zaslechla jsem, jak Anně Čiperové vyhrožuje hodinovou výpovědí.
Když později přišla druhá barmanka Daniela, celý scénář se opakoval. Petr Ocknecht, asi aby ji uklidnil, začal z uzavřených sklenic vyndávat „mírumilovný“ hmyz. Nejsem si jistá, jestli to Hanku uklidnilo. A nevím, jak to Čiperka holkám vysvětlila, ale zůstaly.
Nicméně celý večer na nich byla znát nervozita.
To návštěvníci k hmyzu přistupovali úplně jinak. Se zvědavostí. Když začal Petr jmenovat prvky, které hmyz obsahuje – nasycené mastné kyseliny, aminokyseliny, proteiny, železo… (dál už si to nepamatuju), tak bylo naprosto jasné, že dnes jsme přišli do Déčka udělat něco pro své zdraví.
Kromě šéfkuchaře, byl hvězdou večera Pavlík. Zajímavé vyprávění šéfkuchaře doslova hltal, všechno komentoval, na všechno si chtěl sáhnout. Mnohokrát vyvolal smích. Teda, ale nevím, kolik toho snědl…
A na čem si hmyzí gurmáni pochutnávali? Malí mouční červi, cvrčci na másle, velcí mouční červi na chilli, restovaná sarančata, švábi ve dvojím vydání – přírodní a v těstíčku, podáváno s domácím chutney.
Na závěr šéfkuchař prozradil, že má sebou i 11 maxi švábů madagaskarských, jestli by je někdo chtěl ochutnat. Zvedly se téměř všechny ruce.
Následovalo dohadování, kdo si je vlastně dá, takže manželské páry se uvolily, že si dají jednoho dohromady. A všichni říkali, že jim chutná.
Všichni jsme byli zvědaví na sklípkany a štíry. Ty si mohli zájemci dopředu objednat. A zájem byl. Petr přivezl 6 štírů a 5 sklípkanů. To už se většina netvářila tak nadšeně. Teda, kromě těch, co si tuto zvláštní pochoutku objednali. Po konzumaci štírů se nikdo neotrávil. Jedovatý váček na konci ocasu Petr odstranil.
U přípravy pavouků byla přítomna většina návštěvníků, ale obličeje už byly vážné, občas se křenící. Barmanky zmizely do kuchyně. Mimochodem, takový sklípkan se depiluje ohněm.
Na závěr se podával zákusek se sušeným hmyzem.
Kromě kuchařek, přivezl Petr Ocknecht i proteinové tyčinky a lízátka se sušeným hmyzem. A právě ty se staly hitem. Ne, že by si zájemci koupili jedno, ale hned několik. Prý to bude bezva dárek. A k mému překvapení si je koupily i barmanky.
A protože se na tento hmyzí večer řada zájemců nedostala, tak na podzim bude pokračování!
Hmyz jako strava budoucnosti?
Co mají společného saranče, moučný červ, vosa nebo třeba chroust? Mimo jiné to, že jsou bohaté na vysoce kvalitní bílkoviny. Jejich obal obsahuje látky, které působí jako přírodní antibiotikum.
Kdo nakrmí 9 miliard hladových krků?
Podle odborníků bude muset planeta Země do roku 2050 uživit 9 miliard lidí. Stále rostoucí populace, urbanizace a rozšiřování střední třídy vede ke zvýšené spotřebě potravin, a to především živočišných zdrojů bílkovin. Podle predikcí se má potřeba potravin zvednout až o 70 %.
Již dnes dochází ke stále horečnatějším debatám, jak si s tímto nelehkým úkolem poradí stávající intenzivní styl zemědělství. Na zvýšenou potřebu chovu dobytka nebo drůbeže nebude nejspíš dostatek místa. Podle FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations) nám trn z paty mohou vytrhnout právě obyvatelé luhů a hájů.
Ano, řeč je o hmyzu jako potravě, neboli entomofágii. Hmyz na rozdíl od chovu hospodářských zvířat nezabere tolik místa. Celková negativa spojená s jeho chovem jsou výrazně nižší než u větších zvířat. Zajímavé je také srovnání krmných dávek.
Například cvrček spotřebuje k produkci stejného množství bílkovin šestkrát méně krmiva než hovězí dobytek, čtyřikrát méně než ovce a dvakrát méně než prasata nebo brojleři. Dalším argumentem je i nepopiratelně vyšší rozmnožovací schopnost hmyzu.
Lepší cvrček v žaludku nežli šváb v lednici!
Výživové hodnoty však mluví za vše. Hmyz obsahuje vysoce kvalitní bílkoviny, u některých druhů hmyzu jako je např. chroust, je obsah tuku velice nízký. A nezanedbatelný je i obsah minerálních látek a vitamínů.
Porovnáme-li 100 g masa se stejným množstvím hmyzu v syrovém stavu, pak včela obsahuje skoro 2x více bílkovin než pečené kuřecí stehno s kůží. Cvrček má naopak zhruba 18x více železa než restovaná vepřová panenka. A oproti steaku z hovězí svíčkové má takový chroust zhruba 11x méně tuku.
Obal hmyzu obsahuje chitin, který má positivní vliv na obranyschopnost organismu.
Se šípkovou nebo se zelím?
V Asii nebo Jižní Americe s pojídáním hmyzu rozhodně problém nemají. Například v Mexiku je hmyz řazen mezi národní jídla. Proč tedy pojídání cvrčků, moučných červů nebo například sarančat není v našich krajích běžné? Brání nám v tom časté předsudky a odpor k jejich konzumaci.
Lidé si často myslí, že je hmyz špinavý a přenáší různé nemoci. Hmyz určený k jídlu je chován na specializovaných farmách a před jeho konzumací se nechává řádně vytrávit.
S předsudky a strachem Vám může pomoct přední český šéfkuchař Petr Ocknecht, který se dlouhodobě věnuje dané problematice, osvětě i praktickým degustacím.
Je libo cvrčka na másle nebo švába v těstíčku?
Podobné lahůdky Vám připraví šéfkuchař Milan Václavík, jehož delikatesy jsme ochutnaly v pražské restauraci I love mama na přednášce o entomofágii spojenou s degustací. A jak hmyz chutná? Asi by to nikdo nečekal, ale strach a obavy jsou opravdu zbytečné.
Většina hmyzích specialit, které jsme vyzkoušely, měla velice příjemnou oříškovou chuť. Škála je však široká, od jemné chuti cvrčků a sarančat, přes chuť připomínající ryby (larvy vodního hmyzu) až po příchuť celozrnného chleba (mouční červi).
Pokud byste si chtěli připravit některou hmyzí dobrůtku doma, můžete se inspirovat kuchařkou Kuchyně hmyzem zpestřená.
Nebojte se švába nic…
Hmyz s velkou pravděpodobností zcela nenahradí hospodářský dobytek chovaný na jídlo.
Nicméně by se mohl stát nedílnou součástí jídelníčku západní civilizace buď v podobě vysoko proteinových svačinek, nebo jako kvalitní proteinový prášek, který se může přidávat do jídla. Další alternativou může být hmyz, jako krmivo pro zvířata.
Ať tomu bude jakkoli, přínos je nezpochybnitelný, výhody nemalé a chuť jedinečná. Tak nemějte žádné obavy a vyzkoušejte některou z hmyzích specialit. A nezapomeňte nám o tom napsat, budeme rády.
Potemník brazilský 
Cvrčci 
Saranče 
Šváb v těstíčku 
Mouční červi – desert
Nebezpeční švábi: Přenos nemocí i nechutný zápach
Švábi jsou odolní domácí škůdci, jejichž výskyt s sebou nese i zdravotní rizika. Různé druhy švábů se naučily žít s člověkem, který jim nechtěně poskytuje ubytování i potravu. Pro lidského „hostitele“ ale představují zdravotní hrozbu.
Až třícentimetroví zástupci švábů se vyskytují po celém světě. Tmavě hnědý hmyz má oválné tělo, žije v budovách a krmí se především v noci. Všežravý šváb obecný, který spolu s blízce příbuzným rusem domácím nejčastěji trápí naše zákazníky, odolává i chladnějšímu prostředí. Zde pak bují spolu se šváby přenos nemocí.
Švábi se rozmnožují vajíčky, ze kterých se líhnou larvy. Po šesti svléknutích jsou dospělé a mohou se samy začít množit. V noci hledají potravu hlavně v kuchyních, ale pokud měsíc nežerou, nic moc se jim nestane. Právě jejich odolnost z nich dělá mimořádně rezistentního domácího škůdce. Pokud s ním ale budete sdílet domácnost, hrozí vám zdravotní rizika.
TIP: Jak rozeznat švába a rusa a jak se k vám domů hmyz dostal? Odpovědi najdete zde.
Šváb Foto: wallpaperflare.com
Jsou švábi nebezpeční? Lidské zdraví ohrožují patogeny i parazity
Kromě charakteristického silného zápachu vás mohou švábi nakazit nepříjemnou nemocí. Při pobíhání po lidském obydlí znečišťují potraviny svými výkaly.
Snadno tak na člověka přenesou třeba salmonelózu či jiné bakteriální i virové choroby.
Lidi ohrožuje nejen patogenními zárodky, ale také zvýšeným výskytem roztočů a prachu, který může u alergických osob rozvíjet jejich autoimunitní onemocnění.
Alergie na přítomnost švábů a důsledků jejich života se může projevit zhoršeným dýcháním, sennou rýmou, astmatem či atopickým ekzémem. Švábi mohou dokonce přenášet i vajíčka parazitických červů, která mohou způsobit další zdravotní komplikace.
Likvidace švábů rychle a účinně
Pokud jste u vás doma našli šváby nebo rusy, zavolejte nám. Zbavíme vás nebezpečného a odolného hmyzu pomocí efektivních profesionálních přípravků.
Používáme pouze bezpečné hubicí insekticidy, které jsou bezpečné pro vás i vašeho zvířecího miláčka. Vyhubení švábů provedeme rychle a diskrétně – přijedeme k vám do 24 hodin neoznačeným autem.
Na tuto službu dokonce poskytujeme záruku likvidace.
VOLEJTE 607 607 201 z mobilu kliknutím ZDE
ZZgroup poskytuje komplexní ochranu před škůdci, monitoring výskytu škůdců, služby deratizace, dezinfekce, dezinsekce, hubení vos a vosích hnízd a ochranu budov proti ptactvu.
Dále vyklízení půdních a sklepních prostor včetně dezodorizace a úklidových služeb.
Pomůžeme vám s vyhubením jakéhokoliv škůdce jako jsou myši, potkani, krysy, štěnice, švábi, mravenci, blechy, vosy, sršně, octomilky, moly a další.
Šváb velkokřídlý
- Archimandrita tessellata
- Peppered Roach Pfefferschabe (Geflügelte Riesenschabe) Таракан архимандрит
Kmen: Členovci (Arthropoda) Podkmen: Šestinozí (Hexapoda) Třída: Hmyz (Insecta) Infratřída: Novokřídlí (Neoptera) Řád: Švábi (Blattodea) Čeleď: Švábovití (Blaberidae)
většinou 6 – 6,5 cm, ale občas i více – až 8,5 cm
větší druh okřídleného švába, který má béžovou až hnědou barvu s kresbou jako by byl popepřen (výjimečně může kresba zcela chybět).
― jeden z největších a nejčasteji chovaných druhů švábů
Poměrně aktivní šváb. Žije v hejnech či koloniích. Je schopen krátkého letu. Je převážně soumračný až noční, obvykle se vyhýbá světlu.
Švábi mají nedokonalou proměnu (bez kukly). Rozmnožování probíhá pomocí spermatoforu – spermie jsou při kopulaci do samičího ústrojí vpraveny najednou v jednom pouzdru nebo spojené hmotou. Švábi jsou ovoviviparní (vejcoživorodí) – uvnitř samičího ústrojí se tvoží ootéka (obal obsahující 20 – 30 vajíček), ta se 90 – 120 dní inkubují. Poté se líhnou larvy zvané nymfy, které samice rodí.
Nymfy velikosti 6 – 7 mm se vyvíjí asi rok, během kterého se několikrát svléká (samci 7x, samice 8x) až se nakonec mění v dospělce, který roste velmi pomalu.
ovoce, semena, mrtvý hmyz a organické zbytky
dospělý jedinec žije asi 1 rok, někdy i 2 roky (samice žijí déle než samci)
Panama, Kolumbie, Kostarika, Guatemala
tropické pralesy (v lesní hrabance, tlejícím listí, v dutinách stromů…), ale i lidská obydlí (nejčastěji půdy)
Cena adopce: 80 ,- Kč / měsíc (za celou kolonii) Toto zvíře adoptovali:
| Pfeifer Luděk | skupina | |
| Slováčková Anna Julie | Praha | skupina |
„Šváb v těstíčku je pochoutka pro fajnšmekry,“ říká Marie Borkovcová
Co je to za výzkum?Je to výzkum, který má přiblížit využití hmyzu v potravě člověka.
Kdy jste s výzkumem začali? Co bylo prvotní?Při této příležitosti musím připomenout profesora Povolného, který na svoje přednášky jednou do roka přinesl živého švába a ukazoval studentům, že se dát živý šváb snít. To byla věc, která se mi zdála velmi sympatická, navíc studenty tato problematika velmi zaujala.
Takže když jsem začala učit, zkusila jsem něco podobného. Donesla jsem živé brouky a červy na přednášku a studenti sami začali provokovat, jestli bych nezkusila něco podobného jako profesor Povolný. Tímto způsobem, vyprovokováním studenty, jsem se dostala k tomu, že jsem asi před sedmi lety spolkla svého prvního moučného červa.
Potom už šlo všechno velice rychle.
video
Před půlnocí
Nebylo vám z toho tehdy špatně?Nebylo, protože to nešlo před studenty odmítnout. I když je pravda, že prvního červíka jsem ještě nerozkousala, ale spolkla.
Bylo to před studenty opravdu poprvé? Netrénovala jste si to doma?Netrénovala jsem to. Netušila jsem, že si studenti vynutí takovouto věc. Předpokládala jsem, že jim budu pouze vyprávět, jak kdysi profesor Povolný snědl švába. Nakonec to ale dopadlo úplně jinak.
Pamatujete si chuť?Ta první chuť nebyla žádná. Jen jsem čekala, jestli mne kousne nebo poškrábe nožičkami. Takže vnímat chuť se mi tenkrát nepodařilo.
Co je cílem tohoto výzkumu?Hmyz má obrovský potenciál v obsahu bílkovin, dobrých tuků, minerálních látek i vitamínů. Tento potenciál by člověk mohl využít při své výživě. Jde tedy o to přinést alternativu do stávající výživy a ukázat, co všechno může hmyz nabídnout.
Jak konkrétně takovýto výzkum vypadá? Jak to testujete? Experimentujete?Začínali jsme tím, že jsme vzali takové druhy hmyzu, které jsou u nás běžně k dostání. U těch jsme pak začali sledovat základní nutriční hodnoty: obsah bílkovin, tuků, sušiny a vlákniny.
Postupně jsme o chovu hmyzu zjišťovali další a další podstatné věci. Přitom jsme zjistili, že čím hmyz krmíme, takový bude svým složením. Naše sledování se proto posunují trochu jiným směrem.
Vychází totiž najevo, že bychom si mohli vychovat hmyz určitého složení, který bychom použili ve chvíli, kdy člověku chybí esenciální aminokyseliny nebo určité omega-3 tuky apod.
Co vás při výzkumu zaujalo, co jste nečekala?Překvapila nás jedna věc. Když jsme přestali sledovat obsah pozitivních látek pro člověka a zaměřili jsme se na obsah těžkých kovů. Byli jsme velmi překvapeni, že například u moučných červů byla hladina těžkých kovů poměrně vysoko.
V tom se právě odráží krmení hmyzu, protože hmyz je takový, podle toho co mu dáme. Jestliže dostane zrní, obilniny, šroty a jinou nekvalitní potravu, která obsahuje tyto těžké kovy, dochází u hmyzu ke kumulaci a jídlo z takového hmyzu by člověku nic dobrého nepřineslo.
Takže je potřeba sledovat třeba právě hladiny těžkých kovů.
Čím je váš výzkum důležitý pro budoucnost člověka?V současné době má svět mnoho problémů s výživou a stravováním. Problém je také současná potravinová krize.
Hmyz má obrovskou výhodu v tom, že se vyskytuje po celém světě. Vysokou koncentrací výživných látek, které hmyz má, je potom schopen poskytnout velmi kvalitní výživu ve všech částech světa.
Hmyz by tak mohl řešit určité problémy s výživou.
V jakém časovém horizontu vidíte reálné využívání hmyzu při řešení problémů ve výživě?To je otázka finančních monopolů a také jednotlivých světadílů. Vyspělé země tento problém řešit vůbec nemusí. Ovšem naopak střední Asie, Afrika, Jižní Amerika jsou oblasti, kde by hmyz tento problém možná vyřešit pomohl.
Jak naplno se věnujete výzkumu? Kolik vás je v týmu?Jsme čtyři. Dcera se připojila od samého začátku. Vařila se mnou hmyz, všude ho propagovala, ale než ho jedla, nějakou dobu jí to trvalo. Do problematiky okolo entomofagie se také zapojil kolega od nás z univerzity. A je to samozřejmě ještě náš kuchař, který s námi vaří od roku 2002.
Je pravda, že jste jediní v Evropě?Záleží na tom, jak to uchopíme. Jsme jediní v Evropě, kteří dělají takovouto osvětu. Ovšem jsou i jiná pracoviště v Evropě, která se zabývají využitím hmyzu ve výživě člověka.
Nejznámější je asi Itálie, kde zkoušeli přidávat pomleté moučné červy do těsta na pizzu.
Výsledek tohoto výzkumu byl poměrně zajímavý, protože se zjistilo, že lidé, kteří vůbec nevěděli, co je přidáno do těsta, jednoznačně těsto z mouky s moučnými červy ocenili jako chutnější než těsto klasické. Takže Itálie jde touto cestou.
V Polsku jsou nadšenci, kteří sledují všechno, co se dá v Polsku ve volné přírodě vybrat a použít pro entomofagii. To je však cesta, kterou u nás nepůjdeme, protože je mnoho druhů hmyzu, které jsou chráněné, a málokdo z laické veřejnosti je schopen je rozlišit.
Přednášíte studentům.
Co je smyslem a náplní vašich přednášek?Studenti si sami postupně vynutili přehled informací o tom, co je to entomofagie, kdy se objevila, ve kterých světadílech a jakým způsobem se hmyz jí.
A to je i obsah přednášek, které u nás na Mendelově univerzitě pořádáme. Jde de facto o průřez světadíly a průřez druhy hmyzu, které se v těchto světadílech dají sbírat nebo které se tam zpracovávají jako potrava pro člověka.
Zakouší to studenti i na vlastní kůži?Součástí přednášek jsou ochutnávky. Začínali jsme s plackami z mouky z moučných červů. Zpočátku jsme přidávali této mouky jen malé množství, ale v těstě se to docela ztratí a pomletá tělíčka hmyzu nejsou vůbec vidět.
Studenti nás ale často podezřívali, že tam žádnou mouku z moučných červů nedáváme. Proto jsme postupně začali přidávat až i celé červíky, aby bylo vidět, že tam skutečně jsou. To byl první recept, který nás provází stále. Je to také způsob, jak s konzumací hmyzu začít, když má člověk o tuto alternativu ve výživě zájem.
Při tomto způsobu totiž nemusí být hmyzí těla vůbec vidět.
Další ochutnávky poměrně graduji co týče velikosti hmyzích tělíček. Nakonec pro zájemce děláme šváby opečené v těstíčku, což je skutečně velká porce hmyzu pro fajnšmekry. Ochutnávek bývá tak kolem pěti šesti na každé přednášce.
Jde o šváby, které nachytáte někde doma? Kde je berete?Šváby, kteří pobíhají někde po budovách, se živí zkaženými potravinami, které bychom jíst neměli. Vůbec kontakt s těmito zvířaty by pro nás mohl být svým způsobem nebezpečný. Takže pokud připravujeme hmyz, je to vždy z kontrolovaných chovů.
O vaše přednášky je velký zájem, jsou na ně dokonce pořadníky. Jak si to vysvětlujete? Jezdíte přednášet i do zahraničí?V zahraničí jsme byli už několikrát.
Zájem o přednášky je jak u nás, tak venku poměrně veliký. Je to něco nového, co láká tím, že je to ve střední Evropě zvláštní a nezvyklé.
Stává se nám proto, že bychom někdy učebny zaplnili i dvakrát až třikrát, jak velký je o ně zájem.
Jaké je tedy využití hmyzu ve výživě?To je velice široká otázka. Hmyz lze jak v světě, tak u nás, pokud by se s tím začalo, konzumovat mnoha různými způsoby. Japonsko je známé tím, že je tam konzumace hmyzu povýšená na luxusní záležitost, kdy je hmyz v drahých restauracích servírován za velké peníze.
Je to záležitost pro horních deset tisíc. Kdybychom šli do Afriky nebo jihovýchodní Asie, tak tam je konzumace hmyzu naprosto běžnou záležitostí pro obyčejné lidi. I u nás se může konzumace hmyzu provádět těmito způsoby: buď šokovat nebo jíst něco zvláštního, anebo zařadit hmyz do jídelníčku.
Nabízí se také úplně jiné možnosti, jak hmyz využít. A to na léčebné účely. Rozbory druhů hmyzu, které se u nás dají volně koupit, jsme zjistili, že obsahem omega-3 nenasycených mastných kyselin a esenciálních aminokyselin je hmyz srovnatelný s rybím masem. To je přitom obecně hodnoceno jako velice zdravé.
Stejným způsobem by se dal hmyz využít jako ozdravení našeho jídelníčku.
Další věc je, že pokud krmíme například larvy moučných červů mrkví, pivovarskými kvasnicemi, koncentrují v sobě provitaminy nebo přímo vitaminy. Hmyz bychom pak mohli cíleně využít na řešení problémů ve výživě lidí, pokud takovýchto látek nebo vitaminů mají nedostatek.
Naučili jsme se v České republice mít hmyz na jídelníčku? Nebo je to pro nás stále hororová symbolika z filmů?Vývoj jde velmi rychle kupředu. Takže zatímco v letech 2000, 2001, když jsme začínali, to patřilo opravdu spíše do hororů, dnes to vypadá úplně jinak.
Nyní se začínají ozývat i zájemci z komerční sféry, kteří mají zájem zařadit hmyz do biopotravin nebo i do restaurací. I když se stále nedá říci, že by byl hmyz běžnou komoditou, pracuje se na tom. Je to otázka blízké budoucnosti, kdy hmyz bude k dostání i v České republice.
Zmínila jste biopotraviny. Někde jsem viděla biobrouky. Co to znamená?Nevím, jestli to byli skutečně biobrouci nebo naklíčená slunečnice, která se prodává pod tímto názvem.
S problematikou těžkých kovů souvisí otázka, čím hmyz krmit, aby byl pro člověka přínosem. Takže když budeme při krmení hmyzu postupovat jako na biofarmách, dostaneme velice kvalitní potravinu a můžeme mít i biobrouky.
Kde můžeme takovýto hmyz získat? Lze normálně koupit nebo si ho musíme někde odchovat?Vzhledem k tomu, že i u nás je spousta domácích mazlíčků, kteří potřebují pro svojí výživu larvy brouků, cvrčky, je u nás chovů broků poměrně hodně. Ovšem v těchto chovech se chová hmyz pro potřeby zvířat, nikoliv člověka. Můžeme si sice tento hmyz zakoupit, ale nelze ho okamžitě upravovat. Hmyz určený pro lidskou výživu je třeba si určitým způsobem nachystat.
To trvá několik dní. Nejprve hmyz musíme krmit něčím velice kvalitním, protože nevíme, čím byl krmen dosud. Krmíme ho proto zdravími jablíčky i kousky chleba, aby bylo všechno v pořádku. Když si ho takto připravíme, kousky, které si vyhlédneme k večeři, necháme dva tři dny vyhladovět. Potom můžeme vařit.
Dalo by se podnikat tak, že bychom založili hmyzí farmy?Samozřejmě. Předpokládáme, že takové farmy u nás velmi rychle vzniknou.
Může jíst hmyz kdokoliv – děti, senioři? Jsou tam nějaká omezení?Omezení tam samozřejmě je. Největší chybou by asi bylo začít přidávat hmyz do jídla ve velkém množství. Bylo by nám z toho špatně, stejně jako když sníte celou husu.
Potom je zde možnost alergie. Většina lidí, kteří mají alergii na mořské plody, mohou mít alergii na hmyz. Mořské plody a hmyz jsou totiž jeden živočišný kmen a příbuznost je tak poměrně velmi úzká. Člověk také nemá tolik enzymu, který by byl schopen strávit exoskelet hmyzu, který je tvořen převážně chitinem, takže by se u některých lidí mohla objevit alergická reakce.
Co například jedovatý hmyz? Toho je v přírodě spousta.To je jeden z důvodů, proč říkám „ruce pryč od přírody“.
Sbírání v přírodě rozhodně nelze doporučit, protože jen málo lidí je schopno poznat, že právě tato housenka se živila na jedovaté rostlině. Housenky přejímají toxiny z rostlin nebo mohou mít svoje vlastní.
Tento hmyz proto rozhodně nelze konzumovat, protože by to člověku nic dobrého nepřineslo.
Nezaznamenali jste od ochránců přírody obavy, že lidé začnou chodit do přírody sbírat brouky?Oficiálně ne. Na všech přednáškách zdůrazňuji, aby se nesbíral hmyz ve volné přírodě.
Když bych se rozhodla od zítřka jíst hmyz, jak bych měla začít, aby mi z toho nebylo špatně?Rozhodně v malém.
Těm, kteří váhají nebo se toho velmi bojí, se snažím entomofagii přiblížit jednoduchým příkladem: Pokud někdo pil pivo nebo jedl marmeládu z jahod, určitě během svého života zkonzumoval části tělíček hmyzu. Takže aniž by o tom člověk věděl, překonal tuto bariéru a není důvod to znovu nezkusit.
Pravda je, že hodně lidem vadí, že vidí tělíčka hmyzu, navíc mají často obavy, že jim zůstane nožička mezi zuby. Na to je jedna rada: Hmyz před přípravou usušit, rozdrtit na malé kousky a přidat do jídla tak, aby nebyl vidět.
Hmyz sám o sobě má svou chuť, ale většinou ho nepřidáváme do jídla tolik, aby ovlivnil chuť pokrmu, na kterou jsme zvyklí. Takže hmyzu přidáme malé množství, chuťově to vůbec nepoznáme, jen si připustíme, že jíme hmyz.
Jaké druhy hmyzu můžeme jíst? Jaký máme výběr?Celosvětově se uvádí necelá dvoutisícovka jedlých druhů hmyzu, ale protože se dělají další výzkumy a sledování, druhů přibývá. V Evropě samozřejmě nenajdeme všechny jedlé druhy, ale každý světadíl má svá specifika a zvláštnosti.
Je řada etnik, která se hmyzem živí. Kolik jich je?I toto číslo se mění den po dni a etnik přibývá. Uvádí se kolem třinácti set i více. Souvisí to i s tím, jak se rozšiřují poznatky o různých etnikách, čímž se zjišťuje, kde všude se hmyz jí.
Znáte z minulosti nějaké recepty z hmyzu?Ve všech světadílech kromě Evropy se hmyz jí. Přitom i z Evropy máme zmínky z šerého dávnověku, že se tady hmyz jedl. Snad nejmladším dokladem potom je kuchařka z roku 1920, kde je uveden recept na polévku z chroustů. Hmyz se tedy u nás jedl, většinou však šlo o chudší vrstvy obyvatelstva, pro které byly podobné recepty určeny.
Ovšem nemusí tomu tak být vždy. Jsou uváděny recepty, kdy se larvy dřevokazných brouků vykrmovaly červeným vínem a moukou pro slavnostní oslavy. Tato potravina pak měla mít afrodiziakální účinky.
Je přirozené jíst hmyz?Ano. Jedna moje studentka mi na přednáškách vyprávěla, že když chodí po lese, má hroznou chuť na mravence, a neodolá tomu si jich pár nesezobnout. Později se ukázalo, že měla nedostatek železa.
Právě o mravencích se přitom ví, že mají v sobě železa poměrně hodně. To je vnitřní hlas, který někdo ještě poslouchá a někdo ne, protože je zakryt hamburgery a podobnými „lahůdkami“.
Vnitřní hlas totiž skutečně dokáže člověku říct, co mu chybí, a navést jej na správnou potravinu.
Údajně vši měly také významnou úlohu?Bylo to tak. Vši byly kdysi dávno považovány za velmi dobré platidlo. I dnes je po světě mnoho etnik, kde vši platí jako hierarchický symbol, kdy podřízení mohou vybírat vši nadřízeným. Jde o určitou komunikaci mezi členy určitého etnika.
Jaká stádia hmyzu se jí nejvíce?Nejvíce se jí larvy nebo případně kukly. Je to logické, kukly se nehýbou, takže se dobře sbírají, navíc do nich příroda koncentruje nejvíce výživných látek. Larvy a kukly jsou tak z hlediska výživnosti nejcennější. Když už máme dospělého brouka, mouchu nebo třeba cvrčka, jsou tam křidélka a nožičky, takže tam není tolik výživných látek.
Podle čeho si vybrat hmyz, který chceme jíst? Má být více čiperný nebo mrtvý, vypraný…?Mrtvý určitě ne, protože rozkladné procesy probíhají u hmyzu velice rychle.
Vždycky bychom si měli vybírat velmi čiperné jedince. Na druhou stranu zase musíme dokázat hmyz chytit.
Většinou si proto na vaření vybíráme hmyz, který žije sociálním způsobem života, ve větším počtu nebo chováme velké druhy.
Dáte si brouka i doma?Samozřejmě dám.
(redakčně kráceno)