Občas se setkáváme s termínem spádovost, máme ji spojenou spíše s dobou dřívější. Co vlastně spádovost znamená a platí ještě? Případně čím byla nahrazena?
Spádovost opravdu fungovala v minulosti a bylo to přidělení okruhu ulic nebo obcí příslušné nemocnici. V praxi to znamenalo, že pacient mohl být ošetřen jen v té nemocnici, kam patřil dle svého trvalého bydliště. Tato spádovost v současné době již neplatí a byla nahrazena svobodnou volbou lékaře.
Existují nějaká omezení pro pacienty, když spádovost už neexistuje? Mohou mě v nemocnici odmítnout?
Jediným omezením je v současné době problém kapacity daného zdravotnického zařízení. Pokud je naplněna lůžková kapacita, může lékař po posouzení zdravotního stavu a zhodnocení, zda je možné ošetření odložit, doporučit pacientovi jiné zdravotnické zařízení. Praxe ale bývá taková, že některé nemocnice spádovost „drží“ a pacienty odmítají.
Žiji trvale v Praze, ale praktického lékaře mám daleko, v místě původního bydliště. Jak mám řešit návštěvu lékaře v případě akutního problému a jak v případě dlouhodobého? Jak probíhá přesun dokumentace, je to řešeno automaticky, nebo si mám požádat o kartu?
Akutní ošetření vám poskytne jiný praktický lékař. Pokud jde ale o dlouhodobý problém, je lepší se přeregistrovat, v tom případě si váš nový registrující lékař vyžádá výpis z dokumentace.
Karta je majetkem zdravotnického zařízení a musí se archivovat po dobu danou zákonem. Měnit registrujícího lékaře můžete každé tři měsíce.
U nás v Plzni tohoto institutu využívají studenti a také lidé, kteří zde přes týden pracují a domů jezdí jen o víkendu.
Slyšela jsem o dobrém specialistovi, který je ale jinde než v místě mého bydliště. Mohu si za ním zajet? A bude mi tato péče i tak hrazena ze zdravotního pojištění?
Tady platí svobodná volba lékaře, tedy můžete. Je však dobré vyšetření u specialisty minimálně zkonzultovat u praktického lékaře, ten by měl napsat doporučení. I když to dnes již není podmínka, je dobré, aby péči a vyšetření koordinoval pacientův praktik.
Když pojedu s dítětem na jarní prázdniny do hor a zjistím si, že v místě není doktor a nejbližší nemocnice je dvacet kilometrů, bude bez problému, když si zavolám sanitku? Pokud chci pediatra nebo zubaře, přijmou nás na jakékoli vyšetření kdekoli? Jak se pak postupuje při následné péči, zůstane dítě tam, nebo bude přesunuto?
Převoz sanitním vozem indikuje lékař dle stavu pacienta, tedy záleží, z jakého důvodu budete sanitku volat. Určitě ne kvůli například odřenině jen proto, že lékař není dostupný. Akutní ošetření musí být poskytnuto v nebližším zdravotnickém zařízení.
Jedná-li se o stavy ohrožující život, náhlé silné zhoršení chronického onemocnění, bezvědomí a podobně, pak určitě volejte 155. Péče pediatra i stomatologa je vázána na registraci. Tedy neregistrující lékař vás na jakékoli vyšetření přijmout nemusí. Náhlé stavy samozřejmě být ošetřeny musí, bez ohledu na registraci.
K následné péči pak budete odesláni ke svému registrujícímu lékaři.
Moderní spádovost vychází z diagnózy pacienta
Proč není řešením znovuzavedení spádovosti jednotlivých zařízení, vysvětluje v rozhovoru MUDr. Pavel Vepřek, předseda spolku Občan z.s., který se dlouhodobě zabývá systémovými změnami v poskytování zdravotní péče, a také člen představenstva nemocnic Plzeňského kraje a.s.
Spádovost podle místa bydliště je v původní podobě neobnovitelná, protože pacienti mají být směřováni na ta pracoviště, která jim pomohou.
Například pacient s uzávěrem koronárních tepen patří rovnou na koronární jednotku specializované nemocnice, zatímco ten se žlučníkovou kolikou na urgentní příjem nemocnice okresního typu. Takže moderní spádovost vychází z diagnózy pacienta.
Navíc máme svobodnou volbu lékaře a zdravotnického zařízení, kterou bychom neměli administrativně omezovat. Jediná oblast, ve které má nastavení klasické spádovosti smysl, je péče o neatraktivní pacienty.
Ano a zbytečně. Je to výsledek přehnané centralizace, kdy se se správnou snahou centralizovat specializovanou péči svezla i ta ostatní.
Pacienti, kteří potřebují specializovanou péči, se nemají v těchto nemocnicích vůbec objevit. Naopak těm, kteří potřebují péči běžného typu, mohou menší nemocnice nabídnout stejnou kvalitu, ale vlídnější zacházení rodinného typu.
Určitě podle mě není dobrý trend poskytovat čím dál více péče ve velkých nemocnicích, protože je to dražší a vytrácí se individuální přístup v ošetřovatelské péči.
Malé nemocnice by měly mít, vzhledem k demografickému vývoji, jasnou budoucnost, jen se musí orientovat na péči, kterou je dobré poskytovat co nejblíže k rodině pacienta.
Tedy základní obory, a hlavně péče následná, rehabilitační a dlouhodobá.
Ambulantních specialistů máme o polovinu více, než je průměr v Evropské unii, takže problém není v počtu, ale v tom, co dělají.
To, co nám schází, je koordinace péče o pacienta mezi jejími jednotlivými úrovněmi, vzájemné sdílení informací, standardizované léčebné protokoly, motivace pacienta se ve zdravotnictví racionálně pohybovat, motivace doktorů se o své pacienty v plném rozsahu postarat.
Zlepšení by měly přinést připravované změny v primární péči a zvýšení zájmu o kvalitu péče o chronické pacienty stimulované změnou přerozdělení peněz mezi zdravotními pojišťovnami. Od začátku letošního roku dostávají pojišťovny na chronické pacienty více peněz, které odpovídají zvýšeným nákladům.
Podobná situace je spíše výjimkou než pravidlem. Problém není ani tak v organizaci záchranné služby nebo v kapacitě lůžkového fondu nemocnic, ale v rostoucím zneužívání záchranek.
Pacient, který si přivolá záchranku, je zdarma dopraven do nemocnice a tam se mu dostane přednostního zacházení, což je atraktivní stále pro více lidí. Řešením zneužívání záchranné služby by bylo její zpoplatnění, ale nemyslím si, že to je v současné době průchodné.
Jinak spádovost záchranné služby je celkem jasná, pacient má být dopraven na nejbližší lůžko, na kterém mu lze pomoct.
Jak jsem už uvedl, obnovení spádovosti podle bydliště má smysl jen jako stanovení věcného břemene příslušným nemocnicím, které by byly povinny postarat se o pojištěnce ze svého spádu bez ohledu na jeho chování nebo typ pojištění.
Jinak je zřejmé, že regionální rozdíly v dostupnosti zdravotní péče existují, jak vyplývá z rozdílných nákladů na standardizovaného pojištěnce v jednotlivých krajích. Nejvyšší jsou na Pražany, nejmenší na obyvatele Karlových Varů a Vysočiny.
Jednotný způsob, jak monitorovat kvalitu nemocnic, neexistuje a z mnoha závažných důvodů asi ještě dlouho fungovat nebude. Nemocnici navíc tvoří mnoho oddělení, která mohou fungovat dost rozdílně, takže hodnotit nemocnici jako celek je složité.
Hodně informací se dá vyčíst z DRG, ze kterého se dozvíme typy a počty prováděných výkonů a typy komplikací. Kdysi tu byl projekt Jak se kde léčí, který veřejnosti tyto informace poskytoval, a nebylo by špatné jej obnovit.
Zmíněná povinnost by se netýkala ambulantních specialistů, protože ti by měli poskytovat vyžádanou péči a své pacienty neregistrují, ani nemají definovatelné spády.
Vzhledem k tomu, že se bydliště pacientů registrovaných k jednotlivým praktikům prolínají, nastavovala by se tato povinnost obtížně.
Věcně správným a technicky proveditelným řešením by bylo vybrat v regionu jednoho praktika, který by tuto péči zajišťoval a přiměřeně jej za to honorovat.
Výběr nemocnice
Každý pacient má právo zvolit si poskytovatele lůžkové péče, kde bude hospitalizován. Spádovost podle bydliště pacienta v českém zdravotnickém právu v zásadě neplatí.
Pacient však nemá nárok na výběr nemocnice, do níž jej převeze zdravotnická záchranná služba.
Cílovým poskytovatelem akutní lůžkové péče je nejblíže dostupný poskytovatel akutní lůžkové péče, který je způsobilý odborně zajistit poskytování zdravotní péče pacientovi, odpovídající závažnosti postižení zdraví nebo přímému ohrožení života.
Záchranná služba veze pacienta do nejbližšího vhodného zdravotnického zařízení – tzn. tam, kde mu mohou pomoci s akutním zdravotním problémem.
Vzdálenost od vašeho bydliště není rozhodující. Mnohem důležitější je, abyste směřovali tam, kde vám mohou účinně pomoci.
Podle čeho se rozhodnout?
Stejně jako to děláte při nákupu spotřebních předmětů nebo při rozhodování o větší investici, měli byste věnovat odpovídající pozornost i výběru zdravotnického zařízení, a nespokojit se jen s tím, které je zrovna nejblíže. Vždyť zdraví je to nejcennější, co máme.
Váš praktický lékař vám jistě doporučí nemocnici, s níž má dobré zkušenosti. Neměli byste však slepě spoléhat jen na doporučení jiných, měli byste se pokusit sami si zjistit co nejvíce informací o poskytovatelích zdravotních služeb, kteří při výběru přicházejí v úvahu.
Dobrý zdroj informací přináší internet, podívejte se, má-li vámi zvolené zařízení webové stránky a co na nich prezentuje.
Další možností, jak se můžete přesvědčit, že daný poskytovatel zdravotních služeb poskytuje kvalitní zdravotní služby, je skutečnost, že získala certifikát kvality a bezpečí, nebo se o něj alespoň uchází. Certifikát nemocnice obdrží od oprávněné osoby, pokud splní stanovené hodnotící standardy a ukazatele kvality a bezpečí.
O udělení oprávnění k provádění hodnocení kvality a bezpečí rozhoduje Ministerstvo zdravotnictví ČR. Požadavky, které musí osoba oprávněná k provádění hodnocení kvality a bezpečí splnit, vycházejí z platných právních předpisů.
Tuto problematiku upravuje zákon o zdravotních službách (viz také Legislativa vztahující se k oblasti kvality a bezpečí zdravotních služeb).
Odkaz na aktuální seznam osob oprávněných k provádění hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb naleznete v sekci Důležité kontakty.
Nemocnice, které mají certifikát kvality a bezpečí, splňují velmi náročné požadavky na kvalitní a bezpečnou péči o pacienty, mají zaveden program zvyšování kvality a bezpečí, ukazatele kvality, sledují spokojenost pacientů, různé rizikové oblasti a další. Díky tomu mohou detekovat případné nedostatky či rizika a následně přijímat nápravná opatření.
Užitečné vám mohou být také informace od lidí z vašeho okolí, kteří v nemocnici byli. Zvolenou nemocnici můžete navštívit i osobně, všímejte si, zda je tam čisto, jak se chová personál, požádáte-li o nějaké informace. Ptejte se také ostatních pacientů, jakou mají s tímto zařízením zkušenost.
Health Promoting Hospitals & Health Services (HPH)
Další možností, jak poznat, zda je prioritou nemocnice kvalitní a bezpečná péče o pacienta, ale i její zaměstnance, je informace o tom, zda je dané zdravotnické zařízení členem Národní sítě nemocnic a zdravotnických zařízení podporujících zdraví v ČR.
Tato síť sdružuje taková zdravotnická zařízení, která participují na mezinárodním programu Světové zdravotnické organizace – Health Promoting Hospitals & Health Services (zkráceně HPH).
Jedná se o celosvětově rozšířený a uznávaný program, který vede nemocnice k tomu, aby kladly větší důraz na podporu zdraví a prevenci nemocí, a ne pouze na samotné diagnostické a léčebné služby.
Je zaměřen nejen k samotnému managementu (vedení) zdravotnického zařízení a systémovým opatřením, ale především se soustředí na pacienty, zdravotnický personál a prostředí, v kterém jsou zdravotní služby poskytovány.
V České republice se do tohoto projektu zapojilo již několik nemocnic.
Sedm z těchto nemocnic získalo mezinárodně uznávaný certifikát, který deklaruje jejich aktivní účast na výzkumném projetu HPH, v rámci něhož byla vyhodnocována úroveň plnění mezinárodních standardů na podporu zdraví.
ČR dokončila tento projekt jako první na světě a tyto nemocnice se tak staly významnými reprezentanty vysoké úrovně zdravotních služeb v ČR.
Seznam těchto nemocnic a jejich výsledky naleznete na stránce Kvalita a bezpečí zdravotních služeb, práva a povinnosti pacientů (odkaz vede na web Ministerstva zdravotnictví ČR) [1].
Nekuřácké nemocnice
Dalším způsobem, jak můžete poznat, že poskytovatel zdravotních služeb má zvýšený zájem o své pacienty (i zaměstnance), je jeho aktivní účast v celosvětovém programu tzv. nekuřáckých nemocnic. Cílem je, aby bylo každé zdravotnické zařízení nekuřácké. Ostatně i podle zákona č. 65/2017 Sb.
, o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, je kouření a užívání elektronických cigaret ve zdravotnickém zařízení a v prostorech souvisejících s jeho provozem zakázáno. Kouření je možné pouze v odděleném prostoru vyhrazeném ke kouření v uzavřeném psychiatrickém oddělení nebo v jiném zařízení pro léčbu závislostí.
Zákon také zakazuje prodej tabákových výrobků, elektronických cigaret atd. ve zdravotnickém zařízení a v prostorech souvisejících s jeho provozem. Avšak program nekuřáckých nemocnic má širší záběr opatření než jen stanovení zákazů kouření.
Účelem programu nekuřácké nemocnice je pomoci vedení nemocnic systematicky a metodicky vést zdravotnické zařízení ke skutečně nekuřáckému „statutu“, a to na základě řízeného sebehodnocení. Proto podstatou programu je proces, který k tomuto cíli vede.
Je shrnut do 40 bodů v deseti okruzích a nemocnice každoročně sama hodnotí, čeho dosáhla.
Je to především podpora vedení, dále ustavení pracovní skupiny, zákaz prodeje tabákových výrobků v prostorách nemocnice, zmapování prevalence kouření mezi personálem, vyškolení personálu v krátké intervenci u pacientů, nabídka intenzivní léčby závislosti na tabáku personálu i pacientům, nekuřácké prostory nemocnice a konečným bodem i nabídka nikotinových náplastí pro kuřáky závislé na nikotinu v uzavřených nekuřáckých prostorách (zejména psychiatrie či detox).
Podrobné informace o nekuřáckých nemocnicích naleznete webu Ministerstva zdravotnictví ČR [2].
Vhodným zdrojem informací vám mohou být i pacientské organizace, které mají dostatek zkušeností s vaší diagnózou.
Související odkazy
Diskuze Musím pouze do spádové nemocnice?
Pěkný večer,
takové téma pro mě zatím snad hypotetické, ale došlo na něj v okolí,
tak mě to zajímá.
Řešila jsem to s jednou PA a prý nemám možnost si vybrat nemocnici, kde
budu ležet, ptž patřím pod nějakou spádovou a nemůžu např. jen tak
odmítnout a jet do Prahy. Uvedla mi několik případů, kdy je prostě
nevzali, ptž nepatří do jejich spádovosti ani v rámci kraje.
Snad se mě to týkat nebude, ale měla jsem takovou představu, že prostě
můžu odmítnout jednu nemocnici a říct, že chci tam. Kdyby se nedejbože
něco stalo, tak jak budu žít s pocitem, že jsem tomu nemohla alespoň
trochu zabránit výběrem pracoviště? Navíc, kde to jsme, že si nemůžu
vybrat lékaře?
Je ale fakt, že např MŠ a ZŠ dítě přijmout můžou a nemusí podle
místa obsazení, ale většinou dítě vezmou, i když patří
ulicově jinam.
Tak jsem taková lehce rozčarovaná a doufám, že to nebudu muset řešit.
Jen mě napadlo, jestli s tím má někdo zkušenosti a jestli se tomu lze
nějak bránit.
Velikost písma:
U prvního jsem měla vybranou porodnici, nicméně vzhledem k riziku, že
malý bude malinký, mi doktor řekl, že klidně můžu do té kterou jsem si
vybrala, ale pokud bude prcek moc malý, tak jeho stejně pošlou do té
nemocnice kde maji neonatologii a k tomu potřebné vybavení. Já bych ale
zůstala v té původní. Takže jsem si vybrala radši tu na doporučení
vzhledem k tomu že jsem chtěla být u něj a nedokázala si představit, že
bude někde jinde. Co se týče spádovosti nevím jak to je
@Ariadne Tak zrovna do
Prahy bych být tebou nejezdila Ale já jsem u Kuby měla podle okresu
spádovou nemocnici v Třebíči a jela jsem do krajský v Jihlavě. Si
můžeš jet, kam chceš, když to stihneš No Ty to stihneš
@Ariadne Tak zkusit
nějakou která má vybavení ale je dál? ale zase risk že se to nestihne,
že
@RadkaCh Je jasné, že
pokud sihne dorazit na druhý konec republiky, tak by ji překládat neměli.
Nicméně pokud ji hospitalizují někde a pak se ukáže, že potřebují
„vyšší“ zařízení, tak je otázka, zda si může vydupat jinou
nemocnici s požadovaným vybavením, nebo třeba podepsat reverz a dopravit se
jinam (museli by jí tam přijmout?).
ALe každopádně já bych šla tam, kde by malý stejně skončil, nehledě
na pověst, ať tam není bobek ještě sám
Ale já chci rodit v našem městě Ale napadlo mě to, kdybych třeba musela být
hospitalizovaná dřív kvůli hrozícímu předčasnému porodu a musela bych
být na oddělení, kde mají vybavení pro mini mimi
@RadkaCh Hele můžu
buď Prahu nebo UL, oboje je stejně daleko, to si moc nevyberu. K vám na
Vysočinu nejedu
@Svistice No to
s s reverzem mě taky napadlo. Že bych prostě řekla, že tam nejedu a budu
radši tady nebo doma a pak zkusila obvolat pražské nemocnice? To nevím, co
bych jim řekla. Prý mě můžou odmítnout a vlastně se vymluvit, že mají
plno, i když nebudou mít.
@Dadulina V týhle
porodnici by se bohužel mohlo stát, že se vůbec nenarodí živý nebo že to
nepřežiju já nedávno zas měli průůůůs… a
miminko umřelo
@Ariadne : tak
samozřejmě mas právo volby. Ale zrovna porodnice v Praze ( bez registrace a
doporučení jiného dr tak to nepůjde ). Dam hypotetický příklad. Budeš
v porodnici v nějakém městě a ty budeš chtít do Podoli, tak to nefunguje
tak, že tam dojdes a reknes, já jsem riziková a chci rodit u Vás. Bez
doporučení jiného lékaře té v Podoli nevezmou.
@Svistice U překladu
by už šlo asi vyloženě o kapacity.
Jinak teda musím říct, že pověst porodnice je jedna věc, ale ty JIP pro
nedonošeňátka jsou na úplně jiných úrovních. To se samotnou porodnicí
skoro nemá nic společnýho. @Ariadne Jinaj nevím, jak
u vás, ale to bude možná stejný, ale už nás je do 32. týdne spádové
Podolí. V případě porodu převáží tam.
@Ariadne Já bych na to
asi „koule“ neměla, ale pokud by jsi podepsala reverz a dojela na
pohotovost jiné vybrané porodnice (s tím, že máš problém a jsi na
návštěvě u příbuzných), tak vyhodit by tě nemohli. Nicméně asi by se
na tebe moc netvářili, pokud by vyšlo najevo (např. podle těhu průkazky),
že jsi byla hospitalizovaná jinde a šla dom na reverz.
@RadkaCh Ono těch
pracovišť, která zvládnou mimča pod 30. týden nebo 32. týden
v republice moc nebude.
Nevyšetříme vás, běžte si do své nemocnice, slýchají pacienti. Spádovost už přitom léta neexistuje
Nemocnice nezvládají nápor pacientů, a tak v neakutních případech odmítají vyšetřit nemocné, kteří bydlí jinde. Argument takzvané spádovosti by přitom už dávno neměly používat.
„Bydliště důvodem k odmítnutí péče být nemůže,“ tvrdí ministerstvo zdravotnictví. Přesto se to děje.
„Ze zkušeností vybírám například: 'to tam v severních Čechách nemáte oční?' na recepci pražské fakultní nemocnice,“ popisuje Ondřej Dostál, odborník na práva pacientů.
Praha – Čeští pacienti mají právo svobodně si vybrat lékaře. V praxi ale často narazí už na vrátnici nemocnice. „Otec měl problémy s kyčlí, ale na recepci Motola mu řekli, ať jde do své nemocnice, tedy na Vinohrady. Nakonec se do Motola dostal, ale přes známého,“ popisuje typický příklad Martin N., který si nepřál zveřejnit své celé jméno.
Podobnou zkušenost má i spoluautorka textu. Na doporučení praktického lékaře se měsíc dopředu objednala na hematologii na Bulovce v Praze.
Při příchodu na vyšetření ji ale sestra odmítla s tím, že nebydlí v Praze 8, tedy v oblasti, o kterou se nemocnice stará. Při protestech redaktorky sestra konzultovala celou věc s primářkou oddělení, která vyšetření také odmítla.
Jedním z argumentů bylo, že „pacienty z Prahy 8 jiné pražské nemocnice k neakutnímu vyšetření také neberou.“
Nejde ale jen o pražský problém. „Pokud je stav pacienta akutní, tak je samozřejmě přijmeme a ošetřujeme. Pokud stav pacienta akutní není, pak je odkážeme dle jejich bydliště na jejich nemocnici,“ přiznal mluvčí brněnské fakultní nemocnice Pavel Žára.
Ministerstvo zdravotnictví však upozorňuje, že by nemocnice při odmítání pacientů spádovostí vůbec neměly argumentovat. „Spádovost v našem systému neexistuje, pojištěnec má ze zákona právo na volbu smluvního poskytovatele,“ uvedla mluvčí resortu Štěpánka Čechová.
Neznamená to, že nemocnice musí za každých okolností přijmout k neakutnímu vyšetření každého, kdo přijde.
Zákon stanoví, že nemocnice nemusí pacienta přijmout, pokud by „bylo překročeno únosné pracovní zatížení nebo jeho přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení“.
V paragrafu však není ani slovo o tom, že by nemocnice mohly „třídit“ pacienty podle adresy. „Bydliště důvodem k odmítnutí péče být nemůže,“ doplňuje mluvčí ministerstva.
Například největší Všeobecná zdravotní pojišťovna se dle slov svého mluvčího Oldřicha Tichého s takovými případy nesetkává.
„Máte tím na mysli, že by třeba v Motole odmítali léčit pacienty z Břevnova? Nebo že by ve Fakultní nemocnici v Plzni (Brně, Ostravě…) odmítali léčit lidi z vesnic v okolí, protože nemají trvalé bydliště v krajském městě? Ne, s takovými případy se nesetkáváme,“ uvedl mluvčí s tím, že příliš nechápe, proč se redakce vůbec na něco takového ptá.
To, že k odmítání pacientů kvůli trvalému bydlišti i přesto dochází, a to nejen v nemocnicích, ale i v soukromých ordinacích, potvrzuje právník Ondřej Dostál z PwC Legal, který se zaměřuje hlavně na práva pacientů a v minulosti působil v Platformě zdravotních pojištěnců.
„Ze zkušeností vybírám například: 'to tam v severních Čechách nemáte oční?' na recepci pražské fakultní nemocnice, 'pojišťovna u nás hradí péči jen pacientům z okresu Brno-město' u ambulantního poskytovatele z Brna, nebo 'přijímáme jen příbuzné stávajících pacientů' u praktika z menší obce,“ vyjmenovává Dostál.
Pacient se nesmí nechat odmítnout
Dodává, že pacient se v takových případech zkrátka nesmí nechat odmítnout. „Pokud pacient nebo jeho doprovod splní bobříka znalosti práva, potom zpravidla recepční, sestra nebo jiný 'hlídač brány' ztratí vůli klást odpor a nemocný se péče domůže.
Vyzkoušeno ve vlastním případě,“ říká Dostál.
Pacient by podle něj měl argumentovat paragrafem 11 zákona o zdravotním pojištění, kde je právo na volbu kterékoliv smluvní nemocnice, a paragrafem 48 zákona o zdravotních službách, který zaručuje právo nebýt bezdůvodně odmítnut.
Když ani to nezafunguje, má pacient podle Dostála požadovat písemný záznam o odmítnutí péče, se kterým se pak může vydat na ředitelství nemocnice nebo na pojišťovnu.
„Pro férovost je nutno říci, že odmítání, byť protiprávní, má někdy věcný důvod. Je zjevné plýtvání léčit pacienta s banální nemocí ve fakultní nemocnici, jejíž kapacita, specializovaný personál a nákladné vybavení by měly sloužit především složitým případům,“ podotýká Dostál, podle nějž politici během let dopustili rozpad tříúrovňového systému nemocnic s logickou návazností péče.
S náporem pacientů z širokého okolí se nejvíc potýkají právě velké pražské nemocnice nebo špitály v krajských městech. Situaci ještě umocňuje nedostatek personálu, který nutí hlavně okresní nemocnice uzavírat některá oddělení.
„Z pohledu pacienta z regionu tak může dávat smysl zvolit si rovnou fakultní nemocnici v Praze, když na to zákon dává právo a když koneckonců náklady této nemocnice platí z daní stejně jako pražští pojištěnci,“ dodává Dostál.
Chybí lékaři i sestry
Ministerstvo se dle mluvčí Čechové intenzivně snaží nedostatek personálu v českých nemocnicích řešit. „Kromě růstu platů zdravotníků jednáme například i o navýšení počtu studentů na lékařských fakultách,“ uvedla mluvčí.
Jenže sestry a lékaři často chybí i ve velkých nemocnicích. Jednou z nejvytíženějších nemocnic je právě výše zmíněný Motol. „Dle zákona má pacient nárok na péči ve zdravotnickém zařízení, které si vybral, pokud to kapacita zařízení dovoluje. To ale bývá někdy problematické vzhledem k velkému zájmu a tlaku pacientů na FN Motol,“ přiznává mluvčí největší české nemocnice Pavlína Danková.
Mluvčí Všeobecné fakultní nemocnice Filip Brož uvádí, že při vyšetření u specialisty požadují pouze žádanku od praktického lékaře, adresu neřeší, protože „odmítnutí pacienta na základě jeho bydliště je nelegální“.
„Vzhledem k tomu, že se ovšem nedá kapacita zařízení nafouknout, může se stát, že pacientovi doporučíme přijít později. Nejedná se však o výmluvu, v některých případech více pacientů najednou vzít nelze,“ dodává Brož.
Hlavní problém jsou peníze
Podobně reaguje i mluvčí ostravské fakultní nemocnice Tomáš Oborný: „Naše nemocnice ošetřuje pacienty z celé republiky. Jedinou překážkou pro stanovení vhodného termínu mohou být naplněné kapacity určitých ambulancí.“
Podle Dostála však kapacity zcela naplněny nejsou, problémem je hlavně nedostatek peněz v nemocnicích.
„Sami ředitelé nemocnic říkají, že by byli technicky schopni operovat či léčit více nemocných, ale kvůli pokřiveným úhradovým limitacím by na tom prodělali, proto nechávají sály prázdné a pacienty na čekací listině.
Nákladné diagnostické přístroje taktéž z těchto důvodů rozhodně nejedou na tři směny. Chyba je v řízení zdravotnických financí mezi ministerstvem, pojišťovnami a vedením nemocnic,“ myslí si Dostál.
27:08
Znám spoustu zařízení, kde to všichni dělají, jak se má, a vypadá to tam, jako kdyby teď odtáhly německé jednotky a byl rok 1945, říká Roman Šmucler. | Video: Daniela Drtinová
Výběr nemocnice dle vlastní volby? Zapomeňte. Lékaři chtějí návrat spádovosti
V Česku existuje princip, v rámci kterého si každý občan může svobodně vybrat, v jaké nemocnici bude ošetřen. Pokud je z Prahy a bude si přát být operován v Brně, má na to právo.
Tato praxe ale způsobuje, že velké vyhlášené nemocnice se potýkají s extrémním návalem lidí. Pacientů volících nemocnice vzdálené od svého bydliště navíc přibývá.
Ředitelé nemocnic se shodují, že je to tikající bomba a chtějí trend zastavit. Informuje o tom úterní MF Dnes.
Že je stav vážný, potvrzuje například mluvčí Fakultní nemocnice Plzeň Gabriela Levorová. „Počet pacientů z jiných okresů narostl za posledních deset let o 24 procent,“ řekla mluvčí MF Dnes. Výrazný nárůst v řádech kolem 20 procent zaznamenává také Fakultní nemocnice Ostrava.
Z tohoto důvodu vznikají situace jako ta, která se nedávno odehrála v Brně. Čtyři pacienti strávili pět hodin v sanitce, než je brněnští záchranáři byli schopni umístit do nějaké nemocnice.
Důvod? Všechny jihomoravské nemocnice hlásily přeplněnou kapacitu a jejich interní oddělení neměla ani jedno volné lůžko, protože na nich leželi lidé ze vzdálenějších regionů. Záchranáři tak museli brněnské pacienty dovézt až na Vysočinu a do Zlínského kraje, kde je nemocnice byly ochotné přijmout.
Zákon o svobodné volbě zdravotnického zařízení
„Situace je neúnosná. Jediným řešením je snad jen zrušení zákona o svobodné volbě zdravotnického zařízení. Nevím, jak lidi jinak přimět, aby s méně závažnými problémy chodili do krajských nemocnic,“ popisoval pro MF Dnes ředitel Fakultní nemocnice Brno a u sv. Anny Martin Pavlík.
Místní politici ale pochopení pro problém nemocnic nemají. „Odmítám lidem přikazovat, do které nemocnice mají jít. A už vůbec nesouhlasím s tím, aby obyvatelé Brna museli jezdit někam mimo město,“ sdělil náměstek brněnského primátora pro zdravotnictví Petr Hladík.
Právník Ondřej Dostál z advokátní kanceláře PwC Legal potvrzuje, že je třeba ctít zákon o svobodné volbě zdravotnického zařízení.
„Jako občan Mělníka můžu s dítětem na operaci do nemocnice v Mělníce, ale i do Plzně, pražského Motola nebo do FN Ostrava. Žádná nemocnice mě nesmí odmítnout,“ uvádí.
Pokud by podle něj došlo k obnovení spádovosti, občané by byli odkázáni na velkou regionální nerovnost v přístupu ke zdravotní péči.
Okresní péče se musí zlepšit
Ministerstvo zdravotnictví nicméně soucítí se stížnostmi ředitelů nemocnic. „Je třeba, aby nemocnice vyzývaly pacienty k dodržování spádovosti, aby nedocházelo ke kolapsům,“ říká náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.
I proto nemocnice začnou pacienty upozorňovat, že budou-li si přát vyšetřit v zařízení mimo jejich spádovou oblast, může to být problematické.
Velké špitály se totiž také potýkají s problémem, že v okresních nemocnicích uzavírají některá lůžková oddělení.
„Suplujeme nedostatečnou kapacitu péče okresních nemocnic, zejména ve Středočeském kraji, a také nedostatečnou péči na klinikách,“ říká Hana Vránová, mluvčí Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Přitom velkým nemocnicím by výrazně pomohlo, kdyby pacienti s nezávažnými stavy šli do okresní nemocnice nebo k lékaři na poliklinice.
„Jenže když v mnohých nemocnicích je kvalita a personální zajištění i z pohledu laika nedostatečné, nelze se divit, že pacient jede na chirurgii do specializovanější nemocnice i s vymknutým kotníkem,“ domnívá se Dostál.
Spádovost je podle něj v dnešní době reálná jen pokud se státu podaří zajistit vysokou kvalitu zdravotní péče i v okresech.
Výběr lékaře a nemocnice
V posledních týdnech vyvolalo velkou diskusi volání ředitelů nemocnic po návratu spádovosti nemocnic a chystané brněnské plány na takzvanou „rajonizaci“. Jenže zákony říkají něco jiného. Spádovost neexistuje.
Právo volby
Každý má právo na volbu smluvního poskytovatele péče, tedy něco jako spádovost ať již lékaře či nemocnice již dávno neexistuje. Pacient si smí vybrat lékaře třeba z vedlejšího okresu, pokud k tomu v místě bydliště nemá důvěru či jet na zákrok do nemocnice na druhém konci republiky. A lékař také nikoho nesmí odmítnout s poukazem „že bere jen místní, spádové obyvatele“.
Registrace
Vybraného lékaře smí pacient změnit až po třech měsících od registrace.
Smluvní lékaři zdravotních pojišťoven nesmějí za registraci chtít žádné peníze ani sponzorské dary, jako se to často děje ve velkých městech především u gynekologů. Většina věcí je totiž hrazených ze zdravotního pojištění.
A na ty ostatní musí mít lékaři viditelně vyvěšený ceník nehrazených výkonů, s nímž se pacient musí seznámit ještě před příchodem do ordinace.
Lékař smí pojištěnce odmítnout jen ze zákonných důvodů a tou je překročená kapacita jeho ordinace. Argument typu „bereme jen příbuzné již registrovaných“ neplatí. Jakou má lékař kapacitu, a zda ještě může přibírat, si pacient snadno ověří dotazem u své zdravotní pojišťovny. Jinou kapacitu naplněnosti mají ambulantní specialisté, jinou praktičtí lékaři.
Pokud v okolí není žádný lékař, který by z kapacitních důvodů přibíral nové pacienty, což se často týká zubařů, je povinností pacientovy zdravotní pojišťovny mu jej zajistit.
Spádovost nemocnice
Stejně jako v případě volby lékaře, neexistuje spádovost nemocnice. Pokud chcete, smíte si vybrat jakoukoliv nemocnici pro vaši operaci nebo k vyšetření.
Něco jiného je, že v akutním ohrožení života vás rychlá záchranná služba odveze do nejbližší, tedy „spádové“ nemocnice.
Pokud budete při vědomí a budete chtít odvézt jinam, zdravotní pojišťovna má právo převoz neproplatit a tudíž vám bude cesta sanitkou naúčtována.
U plánovaných zákroků, jako je třeba výměna kyčelního kloubu, trhání mandlí a podobně, je naopak dobré nespolehnout se na nejbližší nemocnici, nebo na nemocnici, do níž napsal lékař žádanku na zákrok, ale obvolat více nemocnic. Velmi často se stává, že nemocnice mají rozdílné čekací doby na zákrok. Orientačně se dají zjistit na stránkách nemocnic, ale aktuální rekonstrukci oddělení, malování, nebo chřipkovou epidemii zjistíte jedině po telefonu.
Stejnou svobodu má pacient při výběru lékárny: máte právo odmítnout jít si vyzvednout recept, tam, kam vám lékař řekne – například do nemocniční lékárny. Recept můžete uplatnit ve ktérékoliv vámi vybrané lékárně.
Je nutná žádanka k lékaři?
Pro některá ošetření hrazená z veřejného zdravotního pojištění na takzvaných akreditovaných pracovištích, kde vše hradí zdravotní pojišťovny, ano. Například na mamograf či rentgen. Na vyšetření se však dostanete i bez doporučení lékaře, pokud si jej ovšem sami zaplatíte.
Jihlavské PET/CT centrum již naplno pomáhá pacientům. Výhodou je krátká čekací lhůta
středa, 1. března 2017, 12:05
Jak jsme vás již informovali, na podzim se v jihlavské nemocnici otevřelo PET/CT centrum za desítky milionů korun. Několik týdnů trvaly přípravy, nyní už pracoviště funguje na plné obrátky. Přijímá pacienty nejenom z Vysočiny. Jednou z největších výhod jsou krátké čekací doby.
Díky centru mohou lékaři dříve zachytit nádory, lépe kontrolovat léčbu a přesněji stanovit rozsah onemocnění.
Například u pacientů s národy tlustého střeva a konečníku mohou lékaři díky centru rozhodnout o způsobu léčby, u nádorů plic a průdušek dokáže rozlišit operovatelný a neoperovatelný nádor a také reakci na daný druh léčby.
Své využití má také u pacientek s rakovinou prsu – lépe identifikuje metastáze. To však není vše, PET centrum umožňuje mnohem více.
Jak vyšetření v novém centru vlastně probíhá? Pacient si musí na vyšetření vyhradit asi dvě až tři hodiny. Příprava pacienta na vyšetření zabere půl hodiny, po aplikaci radioaktivní látky pacient čeká hodinu v malé čekárně. Vlastní vyšetření trvá obvykle kolem 20 minut. „Další půl hodinu ještě stráví u nás, poté může odjet domů,“ popisuje ve zkratce samotné vyšetření primář Jiří Prášek.
„Zjednodušeně lze říci, že můžeme včasněji diagnostikovat nádory, lépe posoudit množství a velikost metastáz a sledovat účinnost léčby, což znamená, že pacientům se může vybrat nejefektivnější léčba,“ jmenuje ředitel jihlavské nemocnice Lukáš Velev.
Nové pracoviště bylo chybějícím dílkem do skládačky Komplexního onkologického centra. Pacienti tak na diagnostiku nemusí jezdit daleko: „Dává smysl, aby se pacienti z Vysočiny léčili tady, aby byly kratší dojezdové vzdálenosti,“ dodává ředitel Velev.
„Celorepublikově stoupá četnost onkologických onemocnění. Pacienty jsme museli odesílat na pracoviště do Prahy a Brna a čekací doby jsou kolem tří měsíců, péče je nyní pro pacienty dostupnější,“ dodává provozně-technický náměstek Alexander Filip.
Pracoviště vede tým zkušených odborníků. V jeho čele je dlouholetý přednosta Kliniky nukleární medicíny FN Brno docent Jiří Prášek. Pacienty vyšetřují lékaři s vysokou odbornou úrovní.
Nové PET/CT se využívá především pro pacienty Komplexního onkologického centra, které má v jihlavské nemocnici spádovost zhruba půl milionu lidí z Kraje Vysočina. V plánu je, že by do Jihlavy jezdili také pacienti z Pardubického a Jihočeského kraje, kteří využívají služby klasické nukleární medicíny. U těch je spádovost zhruba 200 tisíc lidí.
PET centrum slouží k posouzení rozsahu nádoru, lépe je také možné sledovat pacienta po léčbě a případně včasně zachytí návrat onemocnění. Sleduje také průběh léčby a lékaři tak díky nejmodernějším technologiím mohou dokumentovat účinnost léčby. Celkové přístrojové a stavební náklady dosáhly na 95 milionů korun.
„Pracoviště dokáže za den vyšetřit maximálně šest pacientů,“ doplňuje Monika Zachrlová, mluvčí jihlavské nemocnice.