Odmítání masa = správná etická volba?

Každý z nás se jednou setkal s pojmem „veganství“ poprvé. Stejně jako všechny nové informace, i veganství vyvolává řadu otázek, často nepochopení, nebo dokonce předčasné odsouzení.

U nových věcí by však nemělo být naším cílem zůstat u nezodpovězených dotazů, nebo vytvářet rychlé soudy. Proto se zaměříme na to, co vlastně veganství je, abychom mohli pochopit, proč se někteří lidé rozhodli vydat tímto směrem.

Schválně, kdo z nich vypadá bledě nebo nemocně? Veganství holdují čím dál víc herců, hudebníků, politiků, vrcholových sportovců. Třeba najdete i své oblibení celebrity v seznamu na http://soucitne.cz/slavni-vegetariani

Co je to veganství?

Tento životní styl odmítá jakékoliv využívání živočichů či živočišných produktů. Na rozdíl od vegetariánů, kteří se zaměřují pouze na odmítnutí masa, vegané nesetrvávají pouze u jídelníčku.

• Jejich snaha začíná u vyřazení masa, mléka, vejcí a medu, pokračuje přes výběr kosmetiky netestované na zvířatech a dále například přes koupi pouze takového oblečení a bot, které se nevyrábí z kůže.
• Mnozí z nich nekupují ani výrobky s palmovým tukem, jelikož se kvůli jeho získávání kácí deštné pralesy, což vede ke smrti některých druhů zvířat.
• 3 hlavní důvody přechodu na veganství
• EKOLOGIE

1. Neplýtváte vodou, třídíte odpad, snažíte se šetřit, tam, kde je třeba, ale přitom jíte maso, snídáte sýry a váš botník je obohacen o kožené boty? 
2. Pokud nyní opomeneme etickou stránku, asi uvažujete nad tím, co je špatně, jelikož přímé souvislosti mezi životním prostředím a živočišným průmyslem možná nemůže přijít na kloub.
3. Bohužel však i tento na první pohled neviditelný, ale podstatný aspekt se skrývá na pozadí.

Živočišná výroba má na svědomí více emisí skleníkových plynů než celý dopravní průmysl dohromady.

1. Krmná sója – stejně jako v případě farmaření, dochází i při pěstování krmiva pro zvířata k ničení lesů a v důsledku chemického ošetření také půdy. Nastává tak paradox, kdy se neefektivně využijí rostliny pro výkrm dobytka, místo toho, aby se jím nakrmili lidé např. z rozvojových zemí.

Podle vědeckých předpovědí nebudou v roce 2048 v oceánech už žadné ryby.

ETIKA

Jedním ze základních podnětů k přechodu na veganství je etický přístup ke zvířatům. Cesta veganů většinou započne zřeknutím se masa.

Člověk se najednou začne o svou stravu více zajímat a postupně získává drsné informace také o průmyslu mléčném, vaječném, kosmetickém a kožešinovém, což mnohdy vede právě k vynechání všech živočišných složek.

Proč ne maso?

Ve velkochovech se setkáváme s otřesnými životními podmínkami. Zvířata mají minimální prostor k pohybu, nachází se v nepřirozeném prostředí a často žijí na betonu, doslova ve vlastních výkalech.

Před porážkou se standardně nesmí 12 hodin krmit, a poté je čeká stresující převoz na jatka. Tam jsou nejdříve omráčena buďto jateční pistolí nebo plynem a následně jim je proříznuto hrdlo kvůli vykrvení.

I přesto, že mají některá zvířata lepší podmínky pro život (např. na eko farmě), faktem je, že aby se jejich maso dostalo na náš talíř, musí být zvíře usmrceno, a to stejným způsobem, jako na klasických jatkách.

Proč ne mléko?

To, že kráva dává mléko nepřetržitě, není pravda.  K tvorbě mléka musí, tak stejně jako ostatní živočichové, porodit své mládě.  To se matce ve velkochovu po 12-24 hodinách odebere a umístí se do malé venkovní klece, kde jej krmí umělou výživou.

Krávy na farmě

Pokud se jedná o samce, je buďto určen k odebírání semene, anebo je v útlém věku převezen na jatka, kde z něj po smrti vzniká „produkt“ jménem telecí. Pokud se naopak jedná o samici, čeká ji stejný osud, jako její matku – opakované oplodňování inseminátorem, odebírání mláďat a každodenní odsávání mléka.

Jakmile dojnice dosluhují, jdou automaticky na jatka. Ostatně realitu vs. klamavou propagaci si můžete sami porovnat na videu přiloženém níže.

Slepice z velkochovu. Zdroj: slepicevnouzi.cz

• Proč ne vejce?
• Chov slepic se dle směrnic dělí na 4 skupiny – klecový, halový, volný a ekologický.
• Slepice na farmě

Klecový chov „poskytuje“ slepicím minimální prostor (klec má velikost papíru A4!), často katastrofální podmínky a pouze umělé světlo.

Halový chov je sice bez klecí, ale stále je zde nepřiměřené množství opeřenců na velikost dané plochy. Dochází zde tedy k infekcím, nepřirozenému chování a kanibalismu.

Volný a ekologický chov nabízí slepicím přívětivější prostředí, bohužel pořád je zde „ale“. Život ptáků začíná v hromadných líhních. Samice se prodají, a jelikož kohoutci jsou nepotřební, udusí se v plynových komorách, anebo jsou semleti zaživa. Ročně jich je takto usmrceno přibližně 6 miliard.

Opomínat by se neměl ani převoz slepic na jatka, kdy mnoho z nich utrpí četná zranění a tak umírají v bolestech a vysílené. O vejcích jsme se zmiňovali v článku zde.

1. VIDEA (k zamyšlení)
2. Masný průmysl – velkochovy ČR
4. Mléčný průmysl – mlékárna Kunín
6. Vaječný průmysl – chov ČR 0, 1, 2 a 3
7. Kohoutci:
8. Kožešinový průmysl – kožešinové farmy  v ČR, 2015
10. Kosmetický průmysl – testování na zvířatech PETA
12. ZDRAVÍ
13. Někteří lidé se pro veganskou stravu rozhodnou také z důvodu zdravotních potíží, kdy veganství chápou jako alternativu k vyléčení.
14. Hned v úvodu však začneme z druhé strany – tedy s vyvrácením hlavních mýtů ohledně nedostatečného množství potřebných látek ve veganské stravě.

Bílkoviny – Bílkoviny se dělí dále na aminokyseliny. Odborníci a laická veřejnost často argumentují, že v rostlinné stravě nenajdeme celé spektrum. Pravdou však je, že například v quinoe či sóje nejenže najdeme celé spektrum, ale je také velice podobné tomu, které se nachází v mase. V jiných případech dosáhneme celého spektra kombinací jednotlivých surovin.

Vápník – Vápník se nenachází pouze v kravském mléce. U rostlinné stravy jsou vhodnými zdroji vápníku s dobrou vstřebatelností například mák, obohacená rostlinná mléka, tofu, fazole, brokolice, kapusta. Vápník však obsahuje mnohem širší spektrum zeleniny, také ovoce či skořápkové plody.

B12 – Jediná látka, která nelze získat s rostlinné stravy je B12. Vegané ji tedy suplementují tabletami, které jsou vyráběny v laboratořích pomocí kultivace bakterií. B12 se však přidává i do krmných směsí hospodářských zvířat, aby se v mase množství látky navýšilo.

Veganská krev je 8x účinější při zabíjení rakovinných buněk

V této době existuje již značný počet studií, které doporučují veganskou stravu a vyvrací zdravotní potíže s ní spojené. Pokud tedy budete dbát na správné stravování, nehrozí žádné potíže v závislosti na veganství.

• Doporučujeme:
• Těchto 10 významných odborných institucí schvaluje veganství
• Deset nedávných studií, které mohou ne-vegany přimět k zamyšlení
• Nová publikace pro veganské rodiče
• Nutritionfacts.org – kompletní studia přínosů veganství na zdraví (zdroj v angličtině)

Co můžeme ještě zmínit je fakt, že veganské recepty jsou daleko pestřejší, než by se zdálo. O tom se můžete jistojistě přesvědčit sami.

TIP: Hledáte další informace o veganství a vše s ním spojené? Pak rozhodně navštivte web, který se tímto odvětví zabývá  https://www.svobodavsem.cz/

Kamarády nejíme? Veganství z pohledu etiky

Lidé si volí / zatracují veganství z mnoha důvodů. Někteří jej po čase opouštějí, jiní vytrvávají, zkrátka život jde. Volba je vždy nádherně barevným mixem ekologických, zdravotních, etických a jiných všemožných důvodů. Důvody se různě proměňují a i to je vše v pořádku. Každý máme svou vlastní cestu. V tomto článku bychom se rádi podívali, jak je to s tou etikou. 

Zvířata jsou kamarádi a kamarádi se nejí. Nebo?

Asi nejznámější argument. Vlastně by se jím dalo začít – a skončit. Zvířata jsou zkrátka živé bytosti a vegani, etičtí vegani, se domnívají, že není tak úplně jisté, že máme právo je jíst. Spíše se tedy domnívají, že nemáme.

Obecná moudrost, selský rozum, znamení předků a dosaďte si své vlastní – může argumentovat, že „tak to bylo odjakživa“. Lidé zkrátka loví a konzumují zvířata odjakživa. Nepopiratelně je zvíře již hodně dlouho využívanou komoditou na cestě lidského vývoje.

Ale troufli byste si říci skutečně, že „odjakživa“? Kde začíná to „odjakživa“? V době, kdy jsme běhali s oštěpy za mamuty a nebo v době, kdy jsme baštili zelené výhonky ze stromů? Nebo když byl člověk ještě jen zárodek a jakousi molekulou na cestě vývoje této fantastické planety?  Zkrátka argumentace jakýmsi „odjakživa“ nebo „vždycky to tak bylo a je to normální“ selhává.

Ale zpátky ke kamarádům, které nejíme. Veganům se často vyčítá jistá přecitlivělost a někdy až diskusní agresivita, některé diverzní akce typu osvobozování slepic v očích většinové veřejnosti na sympatiích též nepřidají. Ale tohle musíme brát a musíme odpustit. Vegani toho zkrátka ví příliš a nezavírají před tím oči.

Ví naprosto přesně, co se odehrává za zdmi jatek, co se děje v bourárně, jak se zachází se zvířaty v místech, kde se mění na pouhá kila jídla. Často mají vlastní zkušenosti, taktéž dokumentaristická scéna téma zmapovala a mapuje tak dokonale, že dnes není prakticky možné se nějakému tomu „drastičtějšímu“ záběru vyhnout.

Dělí nás však ochota přivírat oči.

utrpení a živočišná produkce

Jak bylo zmíněno výše, vegani se zkrátka domnívají, že zvířata nebyla stvořena k tomu, aby skončila na našich talířích. Ať už se budeme bavit o klasických jatkách nebo střílení pro zábavu (někdy obhajované údržbou ekosystému), se smrtí zvířat je vždy spojena bolest. A to je něco, co vegan druhému způsobovat nechce.

Důležité je však zmínit jedno. Veganství neodmítá pouze maso. Veganství odmítá využívání jakýchkoli živošičných produktů. Výrobky, které vegani odmítají jsou například mléko, vajíčka, kožené výrobky, med.

Někdo odmítá třeba i používání kravských rohů v dynamickém bio zemědělství podle Steinera, ta hranice, co je pro koho využívání zvířat a co už ne, je tenká a nutno říct individuální.

Proč tedy kromě masa odmítat i ostatní živočišné produkty? Důvod je obdobný jako u masa. Násilí.

Například takový nejběžnější produkt v supermarketu. Mléko. Není žádným tajemstvím, že z krav se dělají stroje na mléko a že realita produkce mléka je na hony vzdálená idylickým obrázkům kraviček pasoucích se na rozkvetlých loukách. Realita je o dost ošklivější (obrázky a videa si doporučujeme vyhledat sami).

Koloběh plození telat, jejich odebírání, naběhlá bolavá vemena, dojení a dojení až na krev, antibiotika proti nemocem. Taková vydojená kráva je na konci svého životního cyklu (krásné spojení, že) opravdu doslova… vydojená. Vegani odmítají toto násilí ve jménu bílého doušku a raději si doma udělají mléko třeba z mandlí. Nebo máku.

Našich 20 tipů na veganská mléka vám dokážou dodat nekonečnou inspiraci. Nebo … si nedělejte žádné, i to jde. 

Co třeba vajíčka? Není člověka, co by neslyšel slovo „klecový chov“ a „podestýlka“ a podobně. Ať tak či tak, pomínky zůstávají u produkce vajec podobně žalostné a není nutné je tady všechny opakovat. Dobrá zpráva je, že se – kromě státi se veganem a vejce prostě nejíst – dnes dá i dělat něco víc, třeba si vzít slepici domů nebo podpořit různé organizace jako třeba Obránce zvířat. 

A pak jsou tu kožené kabelky, kožené boty, luxusní kožené kabelky i boty ze zvířat chovaných výhradně za účelem státi se luxusní koženou kabelkou nebo botou… A kožená bundy, pouzdra na telefony, sedačky, a také popelníky z rohů chráněných nosorožců – ale to už se dostává příliš daleko. Pojďme zpátky do běžné reality dnešního člověka, spotřebitele.

Podívat se zblízka na každý talíř

„Člověk na to prostě nesmí moc myslet, nebo by se z toho zbláznil,“ říkají si všežravci často. Pravda je taková, že mnoha lidem maso prostě chutná a nebo by jej třeba i omezili, ale obávají se zdravotních důsledků. Přímá konforntace je hrozivá. Tak nějak povšechně se dnes už všechno ví, ale pocit hrůzy ze záběrů jatek přetrvá – právě do první porce na talíři.

Zvířata prostě musí umírat. Vegani mají v tomto směru mnohem větší citlivost. Místo aby viděli steak nebo masovou kouli, vidí zvíře, které muselo zemřít, jeho oči, to že mělo matku a v jakých podmínách asi žilo a zemřelo.

Někteří mnohdy nechápu, jak zavilí milovníci zvířat dokážou na druhu stranu sedět bez výčitek nad talířem s masem z velkochovu a ingorovat tak zvířecí utrpení.

diskuse na obou stranách

Faktická diskuse bez zbytečných emocí a napadání je plodná pro obě strany.

Pro vegany je prostým faktem, že zvířata se musejí zabít, že umírají a trpí čistě pro lidské potěšení – v době, kdy existuje nahrážka snad na cokoliv zvířecího, spousta literatury, webů, blogů, doporučení, a také pomocných potravinových suplementů se zdá veganství daleko jednodušší cestou než kdy dřív. Kromě etického rozměru má veganství ještě svůj zdravotní a ekologický rozměr. 

Disclaimer: Všechny Lifefood produkty jsou 100% vegan.

• lifebar čokoládová bio raw 

Odmítání masa = správná etická volba? – Vitalia.cz

Rozhodnout se pro vegetariánství znamená vážnou životní volbu, která může mít i negativní dopad na zdraví. Z různých výpovědí těch, kdo se dali na vegetariánství, lze totiž vyvodit, že každý z nás představuje jedinečný metabolický typ.

Vegetariánství není pro každého

Zatímco některým lidem vegetariánství prospělo, jiní dosvědčují, že po přechodu na bezmasou stravu začalo jejich tělo vyloženě chátrat. Mnozí lidé si vystačí pouze s malými dávkami proteinů, jiní jich ale zase potřebují značné množství, aby jejich tělo mohlo fungovat optimálně. Vypadá to, že řada lidí není biochemicky nastavena na vegetariánství.

Řada vegetariánů ale považuje zdravotní aspekt své volby za druhořadý. Jejich rozhodnutí bylo totiž motivováno důvody duchovními nebo etickými.

Rád bych k této otázce přispěl několika podněty k zamyšlení, a to zvláště těm, kdo se pro vegetariánství rozhodli nebo tuto volby zvažují na základě pocitu nebo názoru, že nejíst maso (nebo dokonce všechny živočišné produkty) představuje jakýsi vyšší typ morálky.

Ne zabíjení a utrpení zvířat

Autor: Isifa.cz

Vegetariáni tvrdí, že jsou motivováni soucitem, svým postojem chtějí říct ne zabíjení a utrpení jiných tvorů. Vyjádřit nesouhlas s utrpením zvířat, která jsou pěstována masově, v nedůstojných podmínkách a zabíjena kvůli naší výživě. V duchovní rovině a v razantní podobě vyjadřují tento postoj např. následující citace, která stejně jako jiné citace pocházejí ze serveru zaměřeného na vegetariánství:

„Nelze se duchovně rozvíjet a přitom způsobovat utrpení dalším tvorům. To je zákon, který nelze porušit. A dále pak, pro člověka, který je schopen zabít zvíře a při tom ani nehne brvou, není problém zabít člověka. Ať si tvrdí, co chce. Je to zkrátka alternativní vrah. Škoda, že svět je složen z 98 % alternativních vrahů. Nelze se pak divit, že se na světě dějí takové věci…“

„… války budou do té doby, dokud lidé budou jíst maso.“

Jenže člověk je součástí přírody a i v přírodě samotné se tvorové požírají navzájem.

Německý teolog, Eugen Biser to vyjádřil slovy: „Nelze popřít, že příroda se svými vlastními tvory, antropomorfně řečeno, zachází tvrdě a bezohledně. Přežití jedněch je spojeno se zánikem druhých.

Protože je však člověk součástí této evoluční tradice, bude mu zatěžko pokrývat svoji potřebu bílkovin pouze konzumací rostlinné potravy.“

Kdyby vegetariáni opravdu chtěli omezit zabíjení zvířat, konzumovaných kvůli masu, bylo by logické, kdyby se též např. angažovali proti chovu psů a koček a dalších masožravých tvorů.

V přírodě zvířata trpí neméně

Vegetariáni se staví nejen proti zabíjení, ale zejména proti utrpení zvířat chovaných v zajetí.

Opravdu ale zvíře chované v zajetí trpí více než ve volné přírodě, kde musí bojovat o svou potravu, žít v neustálé hrozbě, že bude sežráno a skrývat veškerou nemoc nebo slabost, aby se nestalo předmětem zájmu predátora? Navíc, pokud vyloučíme cíl, pro který lidé domácí zvířata pěstují, pak by se tato chovaná zvířata ani nenarodila.

Nutno ovšem přiznat, že kritika podmínek, v jakých bývají zvířata často chována, je oprávněná.

Domnívám se ale, utrpení zvířat chovaných ve zvířecích koncentrácích koncentráků nebo zvířat, která jsou zabíjena bolestivým způsobem, by se dalo účinně odstranit i jinak než vegetariánstvím.

Například maso zvířat chovaných a zabíjených humánním způsobem by se opatřovalo nálepkou a prodávalo podobně, jako se na Západě běžně prodává maso zvířat zabitých rituálním způsobem (halal, košer).

Zákazník, který se nechce podílet na nadměrném utrpení zvířat, by měl možnost připlatit si za tento druh masa. Rostoucí citlivost a humánnost zákazníků by časem vedla k tomu, že nehumánní způsoby chovu by postupně krachovaly.

A rostliny netrpí?

Argumentem proti přísnému vegetariánství je také možnost, že i rostliny trpí. Moderní poznatky tomu nasvědčují. „Čím více toho víme o rostlinách, tím více se podobají nám, živočichům,“ zaznělo v jednom přírodopisném pořadu BBC.

Nemají i rostliny duši a nevnímají bolest při sklizni a požívání? A nedopouštějí se vegetariáni na rostlinách téhož, co vyčítají příznivcům masité stravy ve vztahu ke zvířatům?

Je v takovém případě byť jen teoreticky možné nezpůsobovat žádné utrpení jiným tvorům, aniž bychom se sami hladem utrápili k smrti? Ledaže bychom se stali frutariány, což je přísná forma veganství, která povoluje požívat pouze takové části rostlin, jejichž utržení rostlinu „nebolí“ – např. plody rostlin či stromů.

Důvody náboženské

Velkou roli při rozhodnutí pro vegetariánství hrají důvody náboženské, zvláště to platí pro duchovní představy, které mají původ v Indii, kde se k vegetariánství hlásí také nejvíce lidí.

Při bližším seznámení s náboženskými tradicemi však zjistíme, že ani tyto argumenty neznějí přesvědčivě.

Většina světových náboženství nepovažuje požívání masa za neetické. Zákaz vepřového u muslimů nebo biblické stravovací předpisy o čistých a nečistých zvířatech (které kromě ortodoxních Židů zachovávají i adventisté) měly význam kultický, nikoliv etický.

Křesťané žádné stravovací předpisy nezachovávají. Ježíš řekl: „Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“ (Mat. 15,11). Sám Ježíš jedl ryby a po svém vzkříšení dává apoštolům darem zázračný úlovek a z logiky vyprávění se dá usuzovat, že učedníci již věděli, co si s rybami počít.

Apoštol Petr dostává ve vidění přímo příkaz, aby zabíjel a jedl živočichy. (Sk 9,9–16).

Německý liberální teolog Eugen Drewermann, ač má sám na věc jiný názor, přiznává: “…v západním křesťanském světě se dodnes nevede vážná diskuse o tom, zdali by zřeknutí se masité stravy, vegetariánství z náboženských důvodů, ze soucitu se zvířaty a ze šetrnosti k živým tvorům nemělo být alespoň smysluplným požadavkem.“

Buddhismus je zaměřen poněkud ekologičtěji než křesťanství a soucit s veškerými živými tvory je přímo podstatou Buddhova učení. Buddha – podobně jako Zarathustra – „vydal“ stovky zákonů o tom, jak pozitivně zacházet se zvířaty. Přesto i Buddha podle tradice jedl vše, co mu lidé dali, a zemřel po požití vepřového masa.

Nejvíce vegetariánů je mezi hinduisty. Indické náboženské představy ale naprostá většina západních lidí nesdílí; třebaže i na Západě se běžně věří v reinkarnaci, málokdo se drží hinduistické představy, která vegetariánskému postoji nahrává – že se totiž lidská duše stěhuje do zvířete a obráceně.

Dále, existuje i jeden alternativní náboženský pohled, který požívání zvířat naopak dává vyšší smysl. Ve starých loveckých kulturách se pravděpodobně věřilo, že požívané zvíře se stává součástí našeho vědomí. Tento názor lze nalézt i v modernějších spisech blízkých New Age. Podle tohoto názoru vlastně zkonzumovanému zvířeti dopomáháme stát se součástí vyššího stupně vědomí.

Anebo jiný úhel pohledu: pokud věříme, že podstatou života je utrpení, nezbavíme zvíře utrpení nejdokonaleji tím, když ho porazíme? Uznávám, že tyto „masožravé spirituální úvahy“ jsou trochu spekulativní, jsou však méně logické než ty vegetariánské?

Odpor k „požívání mrtvol“

Někteří vegetariáni nejen nesouhlasí se skutečností, že živí tvorové bývají kvůli nám zabiti, ale údajně přímo pociťují odpor k požívání „mrtvé biologické hmoty“. Jsou podobné vnitřně prožívané pocity důkazem bezcitného chování pojídačů masa?

Autor: SXC

Zkusme podobný pocit srovnat s postojem muslima vůči vepřovému. Dokonce vykladači Koránu připouštějí, že odmítání vepřového nemá žádný racionální důvod, jedná se pouze o Alláhův příkaz.

Přesto si řada muslimů na základě tohoto zákazu vypěstovala vůči vepřovému dokonalý odpor a uvedli by vám spoustu „racionálních“ důvodů, proč si nedat šunku. Ba co víc, ti slušnější mohamedáni o tom s vámi ani nebavili, protože „vepřové maso“ je pro ně sprosté slovo.

A přitom vysvětlení tohoto zhnusení je zcela prosté: silné přesvědčení o nevhodnosti požívat maso generuje pocity (včetně silných emocionálních reakci), které tomuto názoru odpovídají.

Nevytváří si vegetarián svou vírou určitý druh reality, která zahrnuje i příslušné emoce vztahující se k masu?

 A nevyjadřují podobné pocity vůči masu jakousi nezdravou negaci naší biologické podstaty podobně jako znechucení nad jinými „odpornými“ věcmi spjatými s naší tělesností? Jako například když neurotičky ve Freudových dobách cítily odpor k sexu, protože je tak „nečistý“?

Individuální volba

Lidské svědomí je jako svatyně a mám za to, že nejvnitřnější přesvědčení jiných o tom, co je správné, je třeba respektovat.

Přesto by neškodilo, kdyby se ti, kdo se rozhodují z duchovního nebo etického principu nejíst maso, zamysleli, nakolik jsou argumenty o neetičnosti požívání živočišných produktů přesvědčivé.

Jste vegetariáni? Jaký je váš důvod?

Lestel, D.: Na obranu masožravců – Zvířecí práva

Lestelova kniha Na obranu masožravců (Apologie du carnivore, Paris, Fayard 2011, 140 s.) je kritikou etického vegetariánství.

Etickými vegetariány autor rozumí lidi, kteří jsou přesvědčeni, že jíst maso není správné, a to ze dvou důvodů: 1) především proto, že je jeho produkce postavena na utrpení a zabíjení zvířat, jež vegetariáni považují za citlivé a inteligentní bytosti, které mají stejné právo na život jako my.

2) Druhým důvodem, který vegetariáni neuvádějí tak často, je to, že výroba masa je jednou z příčin nedostatku potravin v některých oblastech světa. Lestel se sice zmiňuje i o veganech, svou knihu nicméně postavil na polemice s etickými vegetariány, jichž je mezi odmítači masa většina. 

Po krátkém „předkrmu“ (každá kapitola nese název jednotlivých chodů při stolování), jenž je stručným exkurzem do historie vegetariánství, následuje „první chod“, v jehož rámci autor „servíruje“  několik důvodů, proč nebýt etickým vegetariánem.

Proč takové důvody vůbec hledat?  Vegetariánství se totiž podle Lestela vždy prezentuje jako postoj, který s sebou nese jen samé výhody a pozitiva.

Ovšem autor podle vlastních slov na takové „etické zázraky“ a priori nevěří a při bližším ohledání vegetariánských tezí nalézá tyto jejich stinné stránky: 1) Jestliže se člověk odmítá chovat podle svého biologického předurčení (jsme přece všežravci), staví se nad ostatní zvířata, dělá ze sebe cosi výjimečného, tak jako to ostatně činí tradiční antropocentrický humanismus, který člověka nadřadil ostatním živočišným druhům a který etičtí vegetariáni kritizují. 2) Etický vegetarián tímto postojem zároveň popírá vlastní živočišnost a odmítá akceptovat, že krutost ve světě i v jeho životě také hraje svou roli. Kritice vegetariánského speciesisimu a utopické touhy po odstranění krutosti a násilí ze světa je věnována celá první část knihy.

Vegetariánský speciesismus a domýšlivost

V těchto postojích je patrná aspirace na neposkvrněnou čistotu a nevinnost. Odtud plyne ústřední rozpor etického vegetariánství: není zde místo pro masožravce, jejichž zájmy se zcela odlišují od zájmů jejich kořisti.

Neboť „proč by potěšení zvířete z toho, že není jezeno, mělo být nadřazeno potěšení, které pociťuji při jeho konzumaci? […] Potěšení je totiž hlavní dimenzí jezení masa.“ (s. 58-59) Je to jako s jinými poživatinami – víno také nelze uspokojivě nahradit mlékem nebo džusem.

Je sice pravda, že k získání masa musíme živé tvory zabít, což se neobejde bez působení bolesti, na jejich zabití však máme stejné právo jako ostatní všežravci či masožravci.

Jestliže vegetarián brojí proti masožravosti vlastního živočišného druhu, chová se speciesisticky on, a nikoli člověk, který se živí mj. i masem a dělá tedy to, co mu příroda dala do vínku. Chová se jako každý jiný živočich, tzn. přirozeně.

Na námitku, že vegetarián svým odmítáním masa činí osobní či sociální volbu, zatímco masožravý druh (např. tygr) činí volbu biologickou, Lestel odpovídá, že tu jde o nadřazování těchto důvodů nad biologické potřeby, a považuje to opět za projev lidského narcismu a povyšování se nad ostatní živočišné druhy. 

Utopický sen vegetariána o světě bez krutosti a násilí

Lestel nedává rovnítko mezi zabití a  týrání zvířete: z etického hlediska je při porážce naprosto nutné utrpení zvířete minimalizovat. Nesmíme však zapomínat, že smrt je určující charakteristikou živého.

A že podle etických vegetariánů máme zvířata nechat umřít přirozenou smrtí, tedy až přijde jejich čas? Lestel na to namítá: „Popravdě řečeno, žádná živá bytost si ,nepřeje‘ umřít. Je však ještě proto v jejím zájmu nebýt zabit? […] Kdybychom tuto úvahu vyhnali do krajnosti, museli bychom zabránit všem zvířatům, aby zabíjela ta ostatní.“ (s.

71) Ostatně i vegetarián se svou participací na současné zemědělské výrobě zároveň podílí na páchání krutostí a násilí, neboť tak nepřímo podporuje ničení ekosystémů a tedy i zabíjení živočichů, kteří v nich žijí.

Nezapomínejme, že krutost a utrpení hraje ve světě i pozitivní roli: 1) utrpení živým tvorům umožňuje nikoli „pouze být nositeli své existence, nýbrž svou existenci zakoušet“. Schopnost „cítit např. popálené místo nás chrání předtím, abychom se vážně spálili dřív, než bychom si toho všimli“. (s. 74, zvýrazněno O.S.

) 2) Altruismus a empatie se postupně zrodily také jen na základě prožitého utrpení. Jakkoli se tedy vše živé snaží utrpení vyhnout, neznamená to, že pro ně utrpení není obecně prospěšné. I pro zdravý vývoj našich dětí není vhodné, aby se zcela vyhýbaly násilí a frustraci z utrpení.

Lestel v tomto kontextu nemá na mysli podporu či hypertrofii násilí a utrpení, ale jejich samotnou existenci. 3) Riziko utrpení dává životu napětí a plnost. Kdo chce žít monotónním životem, tzn. co nejméně trpět a snažit se nezpůsobovat žádné utrpení, je to jeho osobní volba. Ale to neplatí pro ty, co takovou volbu nechtějí učinit a nesouhlasí s ní.

Tady se Lestel odvolává na etiku krutosti (éthique de la cruauté) filosofa Clémenta Rosseta (Le Principe de la cruauté, Ed. de Minuit, 1988), v níž hovoří o principu dostatečné reality a principu nejistoty.

1) Princip dostatečné reality: Realita je taková, jaká je, a člověk má v jejím zakoušení dvojí nevýhodu: je schopen si uvědomovat krutost světa, v němž žije, ale není schopen se s tím psychicky vyrovnat. 2) Princip nejistoty: Člověk nesnese život v nejistotě, proto hledá kauzální vysvětlení kruté reality.

Lestel je přesvědčen, že navzdory těmto svým hendikepům by se člověk měl snažit reálný svět a život v něm akceptovat a žít ho takový, jaký je. Lestel: „[…] ukazuje se, že důsledný vegetarián je hluboce nepřátelský vůči zvířecímu životu.“ (s. 80) Totiž jak jinak než zničením života všech živočichů na Zemi lze dosáhnout stavu, v němž není ani krutosti, ani utrpení? […] „Tento vegetarián je všežravý živočich, který stravovací režim svého vlastního druhu pokládá za nemorální.“  (s. 89) Reifikaci rostlin, kterou sám uplatňuje, totiž na rozdíl od reifikace zvířat a jejich přeměny v „maso“ za neetickou nepovažuje.  Zvířatům je vzdálen natolik, že se odmítá i „animalizovat“ (animaliser) např. xenotransplantací (transplantací zvířecího orgánu do lidského těla).

Nicméně je tu ještě jeden zajímavý rys vegetariánsví: vegetarián nejí maso jen kvůli tomu, že nechce způsobovat zvířeti utrpení. To by totiž běžně pojídal zvířata přirozeně uhynulá, nebo ta, co zemřela při nehodě na silnici. Jelikož zvířata pokládá za své bližní, připadal by si při jejich konzumaci jako kanibal.

Je však kanibalismus něco, co v lidské společnosti nepraktikujeme? Překvapivě nikoli.

Sice je tabu „gastronomický kanibalismus“ (cannibalisme du cuit, cannibalisme non nutritif), ale běžně praktikujeme „kanibalismus syrového masa“ (cannibalisme du cru): neboť co jiného je dárcovství orgánů než metabolizace části lidského těla? 

Etika masožravce – etika reciprocity a závislosti 

V druhé části knihy („Druhý chod“) Lestel představuje etiku, která podle něj těmito výše uvedenými nedostatky – tedy pýchou a sklonem k utopii – netrpí: nazývá ji etikou závislosti (éthique de dépendance) či etikou akceptované závislosti (éthique de la dépendance assumée).

I když jsme totiž karnivorní jen částečně (a jak Lestel dodává – nikoli nezbytně), vděčíme této složce naší potravy mj. za to, že jsme se vyvinuli do dnešní lidské moderní podoby.

Autor tuto etiku ilustruje přístupem kanadského indiánského kmene Algonkinů, pro které je zabití zvířete přijatelné, poslouží-li nám pro potravu a spotřebujeme-li z něj vše, co se spotřebovat dá. Je třeba zvíře zabít co nejméně bolestivě; naprostým tabu pro ně je zabíjet zvířata pro zábavu.

Akceptují tak, že každý tvor podmiňuje existenci druhých tvorů a že predace pomáhá udržovat přírodní rovnováhu a harmonii.

Predace je podle Lestela všudypřítomná a tímto termínem označuje i pojídání rostlin – organismů velice citlivých, neboť jsou schopné proti býložravým „predátorům“ vyvíjet účinný systém obrany (např. africké akácie, jež se po napadení antilopami začnou produkovat toxiny). Na predaci tedy není nic eticky skandálního a není třeba ji potírat či se jí bránit.

Uvědomění si vlastní závislosti na ostatních organismech zároveň umožňuje uvědomit si své hranice coby predátora: musíme si počínat tak, abychom neohrozili přírodní systém, vede nás to k pokoře a  k vědomí omezenosti zdrojů.

Díky tomu také můžeme pocítit a lépe revidovat meze naší kultury, která dnes tolik vzývá autonomii, individualismus, a tedy nezávislost na ostatních.

Spolu s Ernstem Blochem si musíme také uvědomit, že zvířecí rozměr člověka není dědictvím minulosti, nýbrž jeho stálou součástí, která se neustále aktualizuje. Tuto zvířecí dimenzi nelze ničím vykořenit ani nahradit například řečovými schopnostmi, jak se někteří domnívají.

Metabolické potřeby lidského organismu, a tedy jeho predátorské impulzy nelze uspokojivě nahradit či kompenzovat řečí, stejně jako člověk mluvením nenahradí další tělesné potřeby, ať již jde o pohlavní pud, pud hladu atd.

Přínos politického vegetariánství 

Ovšem pozor, hřeší-li vegetariánská etika domýšlivostí, predátorskou etiku může ohrozit chamtivost: současná nadměrná spotřeba masa nemá s etikou akceptované závislosti nic společného. Proto je třeba najít nové způsoby konzumace masa.

Zde Lestel oceňuje přínos toho, co označuje jako „politické vegetariánství“, tedy snahy nikoli vykořenit, nýbrž výrazně omezit spotřebu masa – v zájmu péče o společnou obec. Zvláště když dnes maso pravidelně, ba několikrát denně konzumují miliardy lidí.

„Lze zajisté aktivně bojovat za drastické omezení konzumace masa, aniž bychom nutně usilovali o její zrušení, a zrovna tak dobře lze bojovat za omezení lidské reprodukce.“  (s. 122) Přitom se pomíjí další nepopiratelný fakt: lidská společnost chová a živí miliony domácích masožravců – koček a psů.

Vyloučíme-li možnost krmit je vegetariánskou stravou, což spadá do sféry týrání zvířat, měli bychom se zamyslet nad tím, jak jejich stavy snižovat ve prospěch ryb a nemasožravých nebo všežravých ptáků, např. krkavcovitých či havranů, jejichž osobnost není o nic méně rozvinutá než osobnost psů a koček. 

Etické vegetariánství není a nesmí být etikou pro všechny 

V poslední části své knihy (kap. „Místo moučníku“) Lestel shrnuje všechny své teze a zdůrazňuje, že vegetariánská etika tak, jak ji definoval a analyzoval, je nepřijatelná, chce-li aspirovat na etiku celospolečenskou.

• Kritiku této knihy viz zde:
• Pierre Sigler: Na obranu sebeobelhávání a falše
• Olga Smolová: Je etické vegetariánství pro lidskou společnost a pro zvířata nebezpečné?

Jak ovlivňují jednotlivá náboženství stravovací návyky

2013/1

Bc. Martina Stojanovičová, Katedra výživy člověka, LF MU, Brno,
MVDr. Halina Matějovi, prof. MUDr. Zuzana Derflerová-Brázdová, DrSc., Ústav preventivního lékařství, LF MU Brno

V dnešním multikulturním světě se často setkáváme s lidmi odlišných kultur a vyznání. Tyto odlišnosti se promítají do jejich způsobu života i do jejich stravova­cích návyků. Ty je třeba mít na paměti např.

při hos­pitalizaci, respektovat je a tím i přispět k úspěšnému průběhu léčby.

Článek stručně přibližuje hlavní stra­vovací návyky nejrozšířenějších náboženství světa (křesťanství, islám, hinduismus, buddhismus a juda­ismus).

Jídlo hraje od nepaměti u jednotlivých náboženství důležitou roli. Předpisy týkající se stravování mají po­moci vytvořit vlastní identitu, umožňují lidem projevit svou víru a v neposlední řadě také pomáhají spojit prožitky smyslové s prožitky duchovními.

Skoro kaž­dé náboženství má své zakázané potraviny a pokrmy nebo naopak potraviny doporučované při zvláštních příležitostech a svátcích. Často bývá kladen důraz na přípravu pokrmů a hygienická opatření.

Nesmíme za­pomenout ani na jídlo obětované Bohům k zajištění zdraví, dobré úrody atd.

Křesťanství

Obecně se dá říci, že stravovací zvyklost křesťanů měly spo­lečné prvky se Židy, postupně však většina těchto prvků vymizela.

Římskokatolická církev

V této církvi až do roku 1966 platil zákaz v pátek konzumoval maso, jako vzpomínka na smrt Krista. Dnes je tento páteční půst do­držován převážně před Velikonocemi. Páteční konzumace ryby se sta­la symbolem římskoka­tolické církve.

Někteří křesťané tohoto využili a páteční konzumaci rybího masa záměrně vynechávali, aby nebyli spojování s římskými katolíky. Dietním pravidlem, se kterým jsme se mohli setkat ze­jména u mnichů, bylo zdržování se od masa jako před­poklad svatosti.

Toto prosazování masopustu vedlo v jisté době ve střední a severní Evropě k budování ryb­níků a rozvoji rybníkářství. Postní období u římských katolíků také zahrnuje čtyřicet dní před velikonocemi a čtyři neděle před Vánocemi. Koncem 20. století však tato církev postní praktiky zmírnila.

U některých kato­lických řeholních řádů se však i dnes můžeme setkat s trvalým vegetariánstvím (trapisté, pauláni).

Církve vzešlé z reformace

Reformace odmítající římský katolicismus se sna­žila odlišit i ve stravovacích návycích. Martin Luther zastával názor, že každý si může určit, kdy se postit a co jíst. Církev adventistů sedmého dne, která je v Evropě rozšířena, zdůrazňuje zdravý životní styl. Většina věřících jsou lakto-ovo vegetariáni. Nekon­zumují maso, ryby, alkohol, čaj, kávu a nekouří tabá­kové výrobky.

Pravoslavná církev

V této církvi jsou půsty jednodenní, ale i celá postní období. Pravoslavný křesťan se postí každou středu a pátek. Středy a pátky jsou dny smuteční. Ve středu byl totiž Ježíš Kristus zrazen a vydán nepřátelům, v pátek byl ukřižován.

Tyto dny se požívá pouze rost­linná strava, k jídlu se nepřipravují ani ryby. Všeobec­ně můžeme říci, že půst znamená vyloučení všech živočišných produktů z jídelníčku. Výjimkou je však med. I přesto, že je zpracován včelami, je de facto produktem rostlinným.

Mezi postní období můžeme zařadit například půst předvánoční a předvelikonoč­ní, ale i mnoho jiných.

Ostatní křesťanské církve

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (Mor­moni) na své tělo nahlíží jako na svatyni, která nesmí být poškozena špatným stravováním. Věřící dbají na zdravý životní styl.

Zřídka konzumují maso, vyhýbají se alkoholu, tabáku a nepijí nápoje obsahující kofein. Každý měsíc drží dvacetičtyřhodinový půst.

V minu­losti bylo popsáno u některých křesťanů velmi ex­trémní dodržování půstu, které bychom mohli srovnat s dnešní mentální anorexií.

Islám

Prorok Muhammad přijal již existující židovské stra­vovací praktiky. Jeden z možných důvodů byla snaha převést Židy k nově vzniklé víře – islámu. Stravovací předpisy v Koránu se velmi podobají těm židovským. Je povolena konzumace sudokopytníků a přežvýkavců. Muslimové nekonzumují vepřové maso, krev a uhynulá zvířata.

Je-li muslim ke konzumaci těchto potravin donucen, za hřích se to nepovažuje. Platí také zákaz konzumace oslů, masožravých ptáků a zvěře. Z ryb mohou konzumovat pouze ty, které mají šupiny a ploutve. Proto na jejich stolech nenajdeme úhoře či měkkýše. Zákaz konzumace platí také pro alkohol.

Důležitá je konzumace nejen povolených druhů masa, ale také správná příprava pokrmů. Vykrvácení musí být doprovázeno vě­tou: Začínám s Božím jménem. Bůh je velký. Teprve toto maso je „Halal“ („zákonné“) a může být konzu­mováno. Také existují pokrmy, kterým Korán přisu­zuje zvláštní hodnotu, patří mezi ně: fíky, olivy, datle, kdoule, med, mléko a podmáslí.

Zakázané potraviny mohou být dle muslimských předpisů konzumovány, nejsou-li dostupné žádné jiné zdroje potravin.

Půst je jeden z pěti pilířů islámu. Půst muslimové drží nejen v určené dny a svátky, ale mohou ho do­držovat, kdykoli chtějí. Nejznámějším muslimským půstem je jistě Ramadán, hlavní svátek v roce. V tomto měsíci se proroku Muhammadovi začal zje­vovat Korán. V tomto měsíci je zakázáno od úsvitu do soumraku jíst a pít.

Muslimové by v tomto obdo­bí také neměli kouřit, zakázán je také sexuální styk. Velký důraz se klade na vnitřní rozpoložení a mot­litbu. Půst je také nástrojem k tomu, aby si bohatší rodiny uvědomily, jaké to je pocítit hlad a mohli se vcítit do chudých lidí. Večer po západu slunce se často pořádají hostiny, na které zvou bohatší rodi­ny chudší obyvatelstvo.

Můžeme říci, že půst jsou povinni dodržovat duševně a tělesně zdraví dospělí muslimové. Dodržovat tyto postní praktiky nemusí děti, těhotné a kojící ženy, starci, lidé na cestách, nemocní, věřící vykonávající vojenskou službu a těžce pracující. Ti, kteří patří do výše uvedené skupiny, si mohou pro půst určit náhradní termín.

Starci a chronicky nemocní si mohou nedodržení půstu odčinit tím, že dávají jídlo chudým. Děti si na půst zvykají postupně.

Hinduismus

Pro stravování hinduistů je charakteristické vege­tariánství a zákaz požívání hovězího masa. Ve sta­rých hinduistických textech se však dočteme, že konzumace hovězího masa byla běžnou záležitostí. Je možné, že pozdější zákaz konzumace hovězího masa (1000 n. l.) byl snahou odlišit se od muslimů.

Tyto stravovací praktiky jsou dodržovány hlavně lid­mi z vyšších kast, u kast nižších je konzumace ho­vězího tolerována, zřejmě i z toho důvodu, že hově­zí maso je významným zdrojem bílkovin pro fyzicky pracující. Kastovní systém ve velké míře zasahuje i do stravovacích praktik, určuje totiž, kdo s kým může stolovat, kdo může stravu od koho přijmout apod.

Přijetí jídla od příslušníka kasty nižší „zne­čistí“ duchovní čistotu zástupce kasty vyšší. Jen některé produkty (pocházející z krávy) jsou považo­vány za čisté a nemohou být znečištěny dotykem. Mezi tyto čisté produkty patří: pročištěné máslo (ghee) a mléko. U hinduistů se nejčastěji setkává­me s vegetariánstvím, nekonzumují maso, ryby, ně­kteří i vejce.

Vyskytují se však i výjimky. Kasta bo­jovníků Ksatriya ryby konzumuje, ryby jsou v tomto případě důležitým zdrojem bílkovin, jejich nedosta­tek by totiž mohl mít negativní vliv na jejich boje­schopnost. Půst hinduisté obvykle dodržují dva až tři dny v týdnu. Tyto dny je povoleno pouze „čisté“ jídlo (mléko, ovoce, ořechy nebo kořínky obsahující škrob).

Postní období je ovlivněno nábo­ženskými oslavami a příslušností k dané kastě.

Ve hnutí Hare Krišna má postoj k jídlu zásadní význam. Jídlo zde neslouží pouze k posílení těla, ale hlav­ně k posílení ducha. Jídlo je přijímáno ve formě „prasádam“ (jíd­lo obětované nejvyšší osobnosti božstva). Přípravu jídla a jeho konzumaci bychom mohli přirovnat k bo­hoslužbě.

Velký důraz je kladen na výběr surovin, udržování čistoty, volbu oděvu při vaření, kulturu stolování a hlavně neustálé­ho upření mysli na Krišnu. Mezi zakázané potraviny se řadí: maso, vejce, alkohol, kakao, cibule, česnek, houby, pór, káva a čaj. Důležité je také to, aby člověk konzumoval pouze to, co si sám připraví.

Jídlo totiž přebírá negativní materialistické energie kuchaře. Při vaření je též zakázáno jídlo ochutnávat, Krišna musí být první, který si na jídle pochutná. Rty, kterými se Krišna dotkne nabízeného pokrmu, obohatí hmotnou potravu o duchovno. Toto je podstatou „prasádam“.

Prasádam má údajně moc duchovně pozdvihnout nejen člověka oddaného Krišnovi, ale i člověka svět­ského.

Buddhismus

V povědomí lidí je buddhismus často spojován se striktním vegetariánstvím. To je zřejmě způsobeno principem „ahinsá“, který zakazuje usmrtit živého tvo­ra. Víme však, že jen některé školy buddhistických mnichů se masu vyhýbají. I když je konzumace masa v buddhismu pokládána za cosi, co poškozuje karmu, existují obřady, které tento negativní karmický dopad zmírňují.

V obecných pravidlech platí, že se může konzumovat maso z uhynulého zvířete, stejně tak se může konzumovat ryba, která není zabita (vyvržena na břeh). V kontrastu s jinými náboženstvími neuznává buddhismus samotnou konzumaci, ale akt zabití. Sil­ně věřící mniši získávají stravu žebráním. Konzumace masa je v buddhismu ovlivněna hlavně geografickými podmínkami. Oblasti tzv.

severního buddhismu (Ti­bet, Mongolsko, Burjatsko) nedisponují dostatečný­mi zemědělskými podmínkami, většina obyvatelstva navíc žije nomádským způsobem života. Proto strava v těchto končinách je otázkou života a ne volby. I když v buddhistické literatuře jasný příkaz k vegetariánství nenajdeme, konzumace masa, jak už je výše zmíněno poškozuje karmu.

Záporná karma může způsobit to, že jedlík masa skončí v pekle. A co ti kteří si kvůli klimatic­kým podmínkám vybrat nemohou? Existují rituály, kte­ré karmický dopad zmírní – různé rituály před porážkou zvířete. Další polehčující fakt je jistě to, že v buddhis­mu nejsou pekla uniformní, ale hierarchizovaná, různá hlavní a vedlejší pekla se také liší podle provinění.

Po­byt v pekle také není věčný, ale pouze dočasný.

Judaismus

Nejkomplikovanější soubor stravovacích pravidel spojených s náboženstvím jsou právě pravidla židov­ská týkající se jídla a jeho přípravy. Tato pravidla vy­cházejí z Talmudu, Tory a kodexu Šulchan aruch (Pro­střený stůl). Stravovací pravidla a normy se netýkají pouze potravin, jako takových, ale zabývají se i hygi­enou a chováním se u stolu.

Proč jsou tato pravidla tak složitá? Protože byl židovský národ rozptýlen po celém světě, přísné dodržování těchto zásad pomá­halo Židům k udržení svébytnosti. Židovské stravo­vací praktiky můžeme rozdělit do tří kategorií. První pravidlo říká, že všechna zvěř určena ke konzumaci musí pocházet pouze z povolených druhů. Za dru­hé maso z povolených druhů zvířat musí být správ­ně připraveno.

A nakonec mléko a mléčné výrobky nesmí přijít do styku s pokrmy masitými. Povolené druhy zvěře jsou definovány podle zákonů Kashrutu. Název kashruth je odvozen od slova kašer či košer (vhodný). Všechna zvířata jsou rozdělena na vhod­ná (čistá) a nevhodná (nečistá) k přípravě pokrmů.

Je povoleno připravovat pouze maso určitých savců, a to přežvýkavých sudokopytníků (skot, ovce, kozy, buvoli, jeleni, srnci, daňci, kamzíci či losi).

Prase například do této skupiny nepatří, je sice sudokopytník, ale není přežvýkavec. Kůň a osel jsou lichokopytníci. Do jídelníčku nepatří ani zajíc či králík. I když je velbloud přežvýkavý sudokopytník, Bible jej zakazuje. Z ptáků patří mezi povolené druhy domá­cí opeřenci (husa, kachna, slepice, holub, krocan).

Ohledně krocana a krůty existují spo­ry, protože o nich není zmínka ve výše uvedených knihách. Z divokých druhů lze konzumovat ba­žanta, křepelku či koroptev. Tzv. čisté jsou pouze ty ryby, které mají ploutve, šupiny a rozmnožují se jikrami (okoun, cejn, lín, candát, pstruh, sled‘, kapr, losos).

Mezi nečisté ryby se řadí napří­klad úhoř.

Velký důraz je v židovské kuchyni také na zabití zvířete a jeho vykrvení. Zabití může vykonávat pouze řezník s odbornými znalosti (šochet). Šochet má za úkol jed­ním tahem nože rozříznout hltan a průdušnici a poté zvíře co nejdříve zbavit krve. Má však právo zpracová­vat pouze přední část zvířete, zadní část má na starost jiný odborník (menaker).

K základním ustanovením patří také rozdělení po­travy masité a mléčné. V Tóře se jasně píše: „ Ne­budeš vařiti kozelce ve mléku mateře jeho.“ Tyto dvě skupiny potravin nelze připravovat ani jíst dohromady. Židovské košer kuchyně proto mají obvykle dvě čás­ti pro přípravu masitých a mléčných pokrmů. Každá část má své příbory, utěrky a nádobí.

V případě, že si toto dvojí náčiní některá rodina nemůže dovolit, je tře­ba mezi přípravami nádobí vždy vyvařit horkou vodou. Důležitou roli hrají i časové odstupy při úpravě masi­tých a mléčných výrobků. Dodržovat by se měl odstup alespoň šest hodin.

Pokrm obsahující mléko jíst mů­žeme, než však přijde na řadu pokrm masitý, je nutné vypláchnout si ústa, umýt si ruce a mléčné jídlo zajíst chlebem.

Existují však tzv, parve potraviny, které můžeme kombinovat se vším (ovoce, zelenina a vejce). Půst byl v židovské tradici předepsán pouze v jeden postní den (Jom kipur). Při různých příležitostech byl však vyhlašován půst veřejný: ve válce, při očekávání ne­bezpečí atd.

Také se dodržoval půst z důvodů osob­ních: půst pro blízkou nemocnou osobu a při hledání božího odpuštění. Svátky a šábes hrají v židovských stravovacích zvyklostech také důležitou roli a při kaž­dém svátku jsou připravovány speciální pokrmy a jsou dodržovány určité rituály.

Abstrakt

In today’s multicultural society we encounter people who come from different cultural and religious back­grounds. These differences are projected into their way of life and also into their diets. This article offers a brief description of eating habits of the world’s most widespread religions.

Literatura

BAUDIŠOVÁ, J., PODRACKÁ, A. Postní pokrmy pod­le pravoslavné tradice. Olomouc: Fontána, 2003, s. 256. ISBN 80-7336-112-4.

BRYANT, C. A. The Cultural Feast: An Introducti­on to Food and Society. Thomson Brooks/Cole, 2007, s. 446.

BUBÍK, T. Hostina a půst v křesťanské kultuře. In Ná­boženství a jídlo. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2005, s. 19-26.

MAHAN, L. K., ESCOTT-STUMP, S. Krause’s Food and Nutrition therapy, Saunders Elsevier, 2008, s. 1352.