Jaké to je, když se cítíte být mužem v ženském, nebo ženou v mužském těle, tedy být transsexuál? To asi pochopí jen ti, kteří tak žijí a odborníci, kteří jim pomáhají k tomu správnému zevnějšku. Právě tomu se věnuje od roku 2006 i plastický chirurg MUDr. Lukáš Frajer. Provedl již kolem tří set operací nutných pro změnu pohlaví.
Transsexuálové mohou být okolím vnímáni jako nemocní nebo úchylní lidé. Je to tedy vrozené?
Zjednodušeně lze říci, že transsexualita je stav, kdy příslušné vnímání sebe sama neodpovídá „tělesné schránce“. Rozhodně to není úchylka, nemoc nebo zvrácenost, ale vrozená porucha pohlavní identity. Řešením je chirurgická přeměna, která sladí jejich osobnost s tělem. Jde o sexuální identifikaci, nepleťme si ji se sexuální orientací.
Asi nejde jen tak přijít a říci: Jsem transsexuál a chci změnu pohlaví…
Je to dlouhý proces, který má několik etap. Začátkem je vnitřní coming out. Pak pacient, většinou ve spolupráci s rodinou, vyhledá sexuologa. Ten provede sexuologické a psychologické vyšetření a potvrdí diagnózu.
Poté začne pacient vystupovat v roli opačného pohlaví, užívat hormony, změní si jméno na neutrální a následně, asi po dvou letech sexuologické léčby či dovršení 18 let věku, může jít ke komisi pro změnu pohlaví.
Ta je zřízena při ministerstvu zdravotnictví a je v ní právník, sexuolog, psycholog, urolog a gynekolog. Po schválení komisí se můžeme pustit do operací.
Během všech fází přípravy na chirurgický zákrok se stále ověřuje, jestli nedošlo k chybě v diagnóze, abychom si byli stoprocentně jisti, že je přeměna opravdu tím správným řešením.
V jaké věku lidé nejčastěji žádají změnu pohlaví?
Pracujeme i s transsexuálními dětmi, ale minimální věk na změnu pohlaví je 18 let. Horní věková hranice není omezena.
Stává se, že je diagnóza transsexuality jistá, ale pacient operaci nechce?
Ano. Je třeba si uvědomit, že jde o velký a rozsáhlý chirurgický výkon s řadou možných komplikací. I proto si někteří pacienti ponechávají genitál, se kterým se narodili. Existuje mnoho variant, jak se člověk se vším popasuje a není výjimkou, když si žena, měnící se na muže, nechá například odstranit prsa, rekonstruovat penis, ale má i vaginu.
Kolik operací na změnu pohlaví se cca za rok v ČR udělá?
To je složitější počítat, protože pro změnu pohlaví je potřeba několik operací. Někdo podstoupí všechny v jednom roce, jiný je rozkládá. Ale pro představu – komise vyhoví za rok asi padesáti žadatelům o změnu pohlaví.
Co je hlavní motivací lidí, kteří se pro změnu pohlaví rozhodli? Přeci jen tu jsou nějaká rizika, strach z bolesti a podobně.
Cílem transsexuála je vypadat, chovat se a vnitřně se cítit jako druhé pohlaví. Dobře provedená rekonstrukce genitálu a i celková proměna díky plastickým operacím takovým lidem zvyšuje sebevědomí, ale především je začleňuje do společnosti. Splní jim sen žít život takový, jaký si přejí.
Řekl jste, že změna pohlaví je série operací. Co všechno pacienta čeká?
Operace lze rozdělit na nutné a doplňkové. Mezi nutné patří odstranění reprodukčních orgánů „špatného“ pohlaví – u žen dělohy a vaječníků, u mužů varlat a penisu. Doplňkové zákroky mají podpořit rysy nového pohlaví, jde tedy například o zmenšení nosu, brady, kontur čelisti, nadočnicových oblouků, zvětšení prsou nebo redukce ohryzku. Specialista oboru ORL může upravit i hlas.
Evidentně jde o velmi složitý a jistě i nákladný proces. Kdo ho financuje?
Nutné zákroky hradí stát, ty doplňkové si pak hradí pacient sám.
Foto: Archiv Lukáše Frajera
Lékař Lukáš Frajer se specializuje nejen na operace transsexuálů, ale také na mikrochirurgické zákroky, které mají pomoci onkologickým pacientům
Představa, že, když to řeknu hodně zjednodušeně, vyrobíte penis místo vaginy a naopak, je pro většinu lidí nepředstavitelná. Jak to vlastně probíhá?
Rekonstrukčních technik v případě penisu je celá řada, od prostých kožních laloků, odebraných z oblasti třísel až po mikrovaskulární přenosy z oblasti zad, což je nyní asi metoda číslo jedna. Rekonstrukce penisu je ale složitý proces a ne každý pacient ho proto podstupuje.
Vymodelování vaginy je snazší?
Každá operace má svá úskalí, ale rekonstrukce ženského genitálu z penisu mají velmi dobré estetické výsledky. Vytvoření neovaginy je prováděno z původního penisu a šourku a ta bývá s pomocí zamaskování pubickým ochlupením často k nerozeznání od originálu.
Dokonce je člověk schopen dosáhnout i orgasmu – díky tomu, že jsou nervová zakončení klitorisu vytvořena z části žaludu. Ale bohužel se nedá zcela „vymazat“ původní mužské tělo (výška, rozpětí ramen, maskulinní rysy ve tváři apod.
), což může ve finále působit rušivě.
Naopak konverze ženy v muže jsou často velmi zdařilé, co se týče celkového vzhledu, ale rekonstrukce genitálu je složitá a neopenis se originálu jen přibližuje. Velmi složité je provést i rekonstrukci močové trubice, šourku a odstranění pochvy. U někoho zůstane zachována možnost i „klasického“ pohlavního styku, samozřejmě bez možnosti klasické ejakulace.
Foto: Archiv Lukáše Frajera
Podle doktora Frajera se pomalu mění i přístup k dětem s transsexualitou. Léčba se započne dříve, než se začnou rozvíjet sekundární pohlavní znaky
Nabízí moderní medicína nějaké nové metody, které přeměnu pohlaví zásadně ovlivňují?
Současná medicína dokáže poměrně zdařile provést kopie primárních či sekundárních pohlavních znaků daného pohlaví, ale funkci jako u neoperovaného jedincezatím nahradit neumí. Nový je přístup k léčbě transsexuality dětí.
Pokud je diagnóza potvrzena, nasadí se rovnou v pubertě hormony „správného pohlaví“, a díky tomu nedojde k rozvoji sekundárních pohlavních znaků, které by se pak těžko odstraňovaly. V tomto směru jsme ale zatím na začátku.
Je v případě změny pohlaví nutná nějaká doživotní medikace?
Ano, hormonální substituce je doživotní, dnes ve formě depotních hormonů, které se aplikují dle typu preparátu, třeba jednou za měsíc.
Změna pohlaví musí nadělat zmatky i v rodinách. Mnozí se pro ni mohou rozhodnout až poté, co měli děti, žili v manželství. Jak se tohle řeší?
Po dokončení chirurgické přeměny už tito lidé děti mít nemohou. Mohou je ale mít před tím, takže se to musí také předem vyřešit – i proto, že dojde nejen ke změně pohlaví, ale i legislativní proměně.
Musí se tedy řešit vztah „nového“ člověka a jeho dětí. V případě nezletilých dětí to řeší opatrovnický soud. Pokud žijí pacienti v manželství, musí být před samotnou komisí manželství ukončeno rozvodem.
Další svazek není problém uzavřít poté, co je pacient ve „správném těle“.
Žadatelů o změnu pohlaví přibývá
Případů poruch pohlavní identity a zájem o změnu pohlaví v posledních letech přibývá. Sexuologické oddělení Fakultní nemocnice Brno za loňský rok eviduje 48 poruch pohlavní identity, zatímco v roce 2012 jich bylo 25.
Primářka oddělení Petra Sejbalová ve čtvrtek novinářům řekla, že jen za posledních šest dní se přihlásilo dalších šest lidí. Nárůst žádostí o změnu pohlaví eviduje i celostátní odborná komise, která loni projednávala 125 žádostí, o rok dřív jich bylo o osm méně.
Proces změny pohlaví trvá přes dva roky, obsahuje čtyři fáze jako diagnostika, hormonální terapie, operační zákrok a pooperační péče, která pak trvá celý život.
Letos za devět měsíců zaznamenalo brněnské oddělení 26 případů, z toho deset ve věku do 18 let a 16 u lidí starších 18 let. Podle Sejbalové lze poznat poruchu pohlavní identity už i u dětí před pubertou. S pacientem se ale pracuje, operace je možná až po 18. roku věku, hradí ji pojišťovna. Pozdější kosmetické úpravy, například zvětšení prsou, si pacient už musí platit.
Z dívky na chlapce
Sejbalová uvedla, že do 18. roku věku je spíš více dívek, které se cítí být chlapcem, s přibývajícím věkem se poměr začíná vyrovnávat. Oddělení má i pacienty starší 50 let. Loni oddělení mělo 48 případů a z toho 11 ve věku do 18 let, předloni pak bylo z celkových 44 pacientů celkem osm nezletilých.
Lékaři neví, co nárůst způsobilo. Podle Sejbalové je vždy větší vlna zájmu po medializaci různých případů a mají na to vliv i sociální sítě. Ředitel nemocnice Roman Kraus si myslí, že v minulosti se lidé styděli transsexualitu přiznat, ale nyní už tomu tak není, obdobné je to podle něj u homosexuality.
Dlouhodobý proces
Přeměna pohlaví je podle odborníků proces, který trvá několik let. První fází je diagnostický proces, který trvá asi rok. S pacientem pracují sexuologové, psychologové a psychiatři, aby se zjistilo, zda za jeho pocity není například nějaká duševní porucha. Pacienta prohlédnou i gynekologové nebo urologové.
Následuje asi roční hormonální terapie s endokrinology, kteří člověku podávají potřebné látky a hormony. Díky nim například ženám začnou růst vousy, naopak u mužů vedou k úbytku vousů nebo k nárůstu vlasů a podobně. Mění se také chování.
Podle lékařů mohou hormonální změnu provázet negativní účinky, proto je nutná spolupráce mezi různými lékařskými obory. Po absolvování těchto dvou fází může člověk podat žádost specializované komisi ministerstva zdravotnictví, která schvaluje finální operaci.
Po ní následuje pooperační péče, která trvá do konce života.
Odborná komise pro provádění změny pohlaví transsexuálních pacientů loni v Česku projednala 125 případů, z toho u 48 to byla změna z muže na ženu a v 77 z ženy na muže.
Žádostí přibývá, v roce 2012 šlo o 13 případů, přičemž u čtyř žádali muži změnu na ženu a devět žen změnu na muže. Do konce letošního července komise posuzovala 65 žádostí, a to 22 na změnu z muže na ženu a ve 43 případech změnu z ženy na muže.
Více žádostí je o přeměnu z ženy na muže. Operaci komise nedoporučuje jen málokdy.
Změna pohlaví je drahá a bolí, říká Lenka, která se narodila jako Tomáš
Lenka se pro „coming out“ rozhodla loni. Ženské hormony bere osm měsíců. Cizí lidé už nepoznají, že se narodila s mužským pohlavím.
Svou přeměnu v ženu včetně složité situace, ve které se se svými nejbližšími ocitla, popisuje trans žena Lenka na sociálních sítích. Zatím do své nové identity vložila desítky tisíc korun.
„Mám tady rezervaci na jméno Moniová,“ hlásím se číšníkovi při příchodu do restaurace, kde mám domluvenou schůzku se svým spolužákem Tomášem. „Ano, je to tamhleten stůl, jak sedí ta slečna nebo paní,“ ukazuje mi obsluha. Její odpověď ukazuje, že hormonální terapie, kterou Tomáš podstupuje, zabírá.
Vždycky mi připadal trochu jiný, měl ženská gesta, pochopení pro ženské záležitosti, nosil růžové košile. Občas mě napadlo, že je gay. Mýlila jsem se.
Že se cítí být ženou, řekl Tomáš své rodině a postupně všem známým loni. Od té doby vystupuje jako Lenka. Chvíle strávené s ní jsou mi o moc příjemnější, než když jsem se čas od času viděla s Tomášem. Už vím, co od ní můžu čekat.
Svou přeměnu v ženu včetně složité situace, ve které se se svými nejbližšími ocitla, popisuje Lenka na sociálních sítích.
Píše, jak se jí díky hormonům mění distribuce tuku v těle, kolik každý den používá kosmetických přípravků, aby zamaskovala třeba stále ještě rašící vousy, na fotkách ukazuje svou štíhlou postavu, kterou by jí leckterá žena „od narození“ mohla závidět.
Dorůstají jí vlasy, rysy obličeje se mění na ženské. „Už mám i malá prsíčka a dělají se mi tvářičky,“ chlubí se. Ten, kdo neví, že se Lenka narodila v mužském těle, by to nepoznal.
Aby člověk označovaný jako transgender osoba, tedy ten, kdo zažívá nesoulad své fyzické a mentální identity, mohl kompletně změnit pohlaví na to kýžené, čeká ho dlouhá cesta. Musí projít rukama několika lékařských specialistů, předstoupit před ministerskou komisi, prodělat operaci a nakonec si změnit pohlaví i úředně.
Od roku 2012 do letošního dubna zažádalo v Česku o změnu pohlaví z mužského na ženské 313 lidí a z ženského na mužské 476 lidí. Jejich počet roku od roku roste. Podle sexuologa a psychoterapeuta Petra Weisse je to pravděpodobně osvětou a větší informovaností populace.
„Na západě převládají biologičtí muži, kteří se cítí být ženami, u nás je to naopak,“ říká. „Z těch, kteří skutečně požádají u Ministerstva zdravotnictví, naprostá většina pohlaví pak změní včetně operace a matriky,“ doplnil.
Tomáš alias Lenka. V občance už má ženskou fotku, jméno a pohlaví ale zatím zůstává stejné jako při narození.
Reakce okolí se liší. Podle Weisse ale „přiznaní“ trans lidé zažívají nesrovnatelně méně problémů než třeba před dvaceti lety.
Stále se najdou takoví, kteří trans lidi považují za divné. Problém nastává, když jsou v pozici nadřízeného. „Před několika lety jsem si našel práci na půl úvazku v jedné organizaci, jež pomáhala závislým na návykových látkách a která se prezentovala jako křesťanská,“ popisuje trans muž Karel, Lenky známý.
„Hned při nástupu mi ředitel řekl, že ví, že jsem před časem prošel změnou pohlaví a že podle něj nejsem schopen pracovat na pozici sociálního pracovníka, na to jsem podle něj příliš labilní.
Vyjadřoval mi nedůvěru jen na základě toho, že jsem trans. Kromě toho mě vyoutoval před lidmi z organizace, což mi také nebylo vůbec příjemné,“ vzpomíná, jak jeho identitu prozradil nadřízený ostatním.
Rozloučili se ještě před koncem zkušební doby, což byla pro Karla velká úleva.
Lenka pracuje jako softwarová vývojářka. Ve firmě, kde působí, neměl s její proměnou z muže na ženu nikdo problém. „Ale potíže zažívají třeba ti, kdo přicházejí do styku s klienty nebo trans lidi z jiných sociálních vrstev,“ tvrdí.
I díky své práci má Lenka oproti většině svých trans přátel slušné ekonomické zázemí. Její fyzická přeměna je tak rychlejší. Může si totiž v relativně krátké době dovolit finančně náročné kosmetické zákroky a kompletní změnu šatníku.
Za šaty a boty už utratila desítky tisíc. Kromě ženských svršků si koupila i korzet, který nosí od rána do večera. „Abych měla pas, než se mi díky hormonům změní rozložení tuku v těle,“ vysvětluje.
Kurz líčení a počáteční nákup kosmetiky ji vyšel na víc než deset tisíc, další dva tisíce měsíčně stojí průběžné dokupování kosmetických přípravků. Musí používat například speciální krycí make-up, který zakryje vousy. Zbavit se mužského porostu těla je další významná položka v Lenčině rozpočtu. Za hodinovou aplikaci laseru platí pět tisíc korun.
„Každý příběh trans člověka je hrozně individuální, i v tomto ohledu. U mě bude třeba laserování asi desetkrát opakovat, záleží na hustotě a odolnosti vousů. Doteď jsem byla pětkrát, už mi roste jen trošku knír,“ říká. A dodává, že při laserování vousů a ochlupení na hrudníku zažila dosud největší bolest v životě.
Několik stovek měsíčně Lenku stojí také doplatky za hormony. „Do případné sterilizace beru blokátor testosteronu a také estrogen,“ popisuje. Hormonální léčbu předepisuje sexuolog nebo endokrinolog. Nejdřív je ovšem potřeba absolvovat vyšetření od psychologa, internisty a endokrinologa. „Někdo tím sítem neprojde a objednává si hormony načerno přes internet,“ konstatuje trans žena.
Hormony je třeba brát doživotně. „Operací člověk přijde o přirozený zdroj pohlavních hormonů, musí je brát externě,“ vysvětluje sexuolog Petr Weiss.
Operační změnu pohlaví Lenka dosud nepodstoupila. „Momentálně je pro mě důležité, že můžu být sama sebou. Vše ostatní se nějak vyřeší,“ říká spokojeně.
„Změna pohlaví z mužského na ženské zahrnuje při první operaci odstranění varlat a penisu, plastiku pochvy a zevního genitálu. Při druhé operaci se dělá plastická úprava zevního genitálu.
Obě operace provádí urolog,“ informuje Ladislav Jarolím z Urologické kliniky 2. LF UK a FN Motol.
„Při změně pohlaví z ženského na mužské pak gynekolog odstraní dělohu a vaječníky a plastický chirurg prsní žlázy,“ dodává.
Operativní změnu pohlaví plně hradí pojišťovny. „Za jednoho pacienta s operativní přeměnou pohlaví uhradí zdravotní pojišťovna zhruba 100 tisíc korun,“ uvádí mluvčí Oborové zdravotní pojišťovny Nicol Lenertová.
Vše ostatní, tedy estetické operace, které mají přeměnu „vylepšit“, si trans lidé hradí sami. U přeměny muže na ženu je to třeba zmenšení brady, odstranění ohryzku, zmenšení nosu, zvětšení prsou nebo nastřelování vlasů.
Podmínkou pro to, aby člověk mohl změnit pohlaví i úředně, je znemožnění reprodukční funkce a přeměna pohlavních orgánů. A to Lenku momentálně trápí. V občance už sice má ženskou fotku, ale stále mužské jméno a v kolonce Pohlaví písmeno M.
Možnost úřední změny pohlaví bez sterilizace by velmi uvítala. Pro operaci se totiž zatím nerozhodla a možná na ni ani nepůjde.
„Pro každodenní život není důležité, co máme nebo nemáme v kalhotách a ani pro spokojený partnerský život to nemusí být překážkou,“ vysvětluje.
„Dokud si nenechám odstranit varlata, můžu si úředně změnit jméno jen na neutrální jako třeba René, Andrea nebo Alex. Příjmení musí mít na konci ů nebo í,“ stěžuje si.
„Po sterilizaci by mi všechno přepsali, měla bych nový rodný list, znovu by se vytiskla všechna vysvědčení. Zrovna vysvědčení totiž může být problém.
Když žádáš o práci jako žena a na maturitním vysvědčení nebo v občance máš opačné pohlaví, vypadá to divně. Může to být podklad pro diskriminaci,“ podotýká Lenka.
Česko patří zatím mezi státy, které sterilizaci vyžadují. Zda jsou zákonné požadavky na chirurgické zákroky při změně pohlaví v souladu s lidskými právy zaručenými ústavou, aktuálně řeší Ústavní soud.
„O předložení věci plénu Ústavního soudu bylo rozhodnuto v únoru 2020 a dosud neuběhly lhůty pro vyjádření všech účastníků řízení. Je to velmi závažná otázka, a proto je třeba návrh pečlivě uvážit,“ uvádí mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.
Ministerstvo spravedlnosti v roce 2018 připravilo návrh, který by úřední změnu pohlaví usnadnil a odstranil podmínku sterilizace.
Podle návrhu by mělo postačit osobní prohlášení osoby před matričním úřadem a doložení potvrzení o tom, že je u něj trvalý nesoulad mezi duševním a zapsaným pohlavím.
Potvrzení na žádost člověka vydá lékař se specializovanou způsobilostí v oboru sexuologie nebo se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru sexuologie. Se zpoplatněním daného procesu se nepočítalo.
„I nadále však přetrvává rozpor Ministerstva vnitra a Úřadu pro ochranu osobních údajů, tudíž nelze v dohledné době předpokládat předložení návrhu vládě,“ uvedla mluvčí ministerstva Lucie Machálková.
Sexuolog Petr Weiss míní, že v rámci liberalizace se umožní změna pohlaví „na požádání“ i u nás. „Bude to ale vyžadovat změnu i jiných zákonů, například o rodině. Úřední muži totiž začnou rodit děti a úřední ženy budou děti plodit,“ podotkl.
Rekord: O změnu pohlaví loni zažádalo dvakrát víc Čechů
Celkem 111 lidí chtělo v roce 2014 přeoperovat z muže na ženu a naopak. Změnu pohlaví hradí pojišťovna, zákrok stojí v průměru okolo jednoho sta tisíc korun.
Praha – Raketově vzrostl počet Čechů, kteří žádají o změnu pohlaví. Jen v loňském roce jich o přeměnu z muže na ženu a naopak požádalo 111. To je dvojnásobně více než v předchozím roce. U komise lékařů, která o žádostech o změnu pohlaví rozhoduje, přitom uspěli takřka všichni zájemci.
„Zamítnuta byla jen jedna žádost,“ potvrdila mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová. O rok dříve přitom ministerstvo posuzovalo jen 47 žádostí.
Podle sexuoložky Hany Fifkové ale náhlý nárůst žadatelů není způsoben tím, že by se zvyšoval počet transsexuálů. Téma změny pohlaví už prostě jen není tabu. „Je dostatek informací a je dobré společenské klima. Transsexuální lidé tak mnohem dřív přijdou na to, co je jejich problém, a nebojí se ho jít řešit,“ soudí Fifková.
„Lidé sice cítí, že s nimi není všechno v pořádku, ale sami si tu diagnózu bez informací nestanoví. Nyní se o tom mluví, pacienti to dokážou pojmenovat a jdou k lékaři,“ dodává odborník motolské nemocnice Ladislav Jarolím, který se na přeměnu pohlaví specializuje.
Na odborníky se obracejí čím dál mladší klienti. „V minulých desítkách let se mnoho lidí s transsexualitou bálo odbornou pomoc vyhledat ze strachu ze společenského odsouzení,“ podotýká sexuoložka Fifková.
Nikdo je nesčítá
I přesto je velmi obtížné zjistit, kolik je v Česku transsexuálů, kteří dokončili proměnu. Existují jen odhady. Podle nich je takových lidí necelá tisícovka.
Jedinou přesnou statistiku nabízí specialista Ladislav Jarolím, jehož rukama prošla téměř polovina z transsexuálů. Jarolím za posledních více než dvacet let praxe přeoperoval na ženu 266 mužů a 125 žen na muže.
Jiné údaje nejsou k dispozici. Ministerstvo zdravotnictví je nesleduje a nelze je zjistit ani u zdravotních pojišťoven.
Za díry ve statistikách může především to, že až do roku 2011 o přeměně pohlaví rozhodovaly komise v jednotlivých nemocnicích. Teprve před třemi lety se posuzovaní sjednotilo a přesunulo do rukou speciální komise, která spadá pod ministerstvo zdravotnictví.
„Teprve se vznikem centrální komise při ministerstvu zdravotnictví máme k dispozici kompletní čísla za celou republiku. Desítky let před tím žádosti transsexuálních lidí o přeměnu pohlaví chirurgickou cestou řešily regionální komise, které bývaly ve všech krajských městech, a nikdy se jednotlivé počty nesečetly,“ vysvětluje lékařka Hana Fifková.
Jediný dostupný odhad provedl v roce 2007 Sexuologický ústav. Zmapoval, že se do roku 2006 na lékaře obrátilo 761 pacientů a 331 z nich si nechalo změnit pohlaví. Ústav ale tehdy současně přiznal, že celkový počet bude vyšší, protože řada lidí se obrátila na specialisty v krajích, o nichž nebyl přehled.
V Česku sto tisíc, v Irsku milion
Další nápovědu nicméně mohou dát statistiky Všeobecné zdravotní pojišťovny, která ovládá šedesátiprocentní podíl na trhu. VZP eviduje 751 pacientů s diagnózou transsexualismus, jimž proplácela náklady na léčení.
„94 z nich bylo s výše zmíněnou diagnózou hospitalizováno,“ podotkl mluvčí pojišťovny Oldřich Tichý. Kolik z nich prošlo proměnou pohlaví, ale není podle něj možné z dat vyčíst.
Přeměnu pohlaví obecně platí zdravotní pojišťovny. „Z veřejného zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče, pokud vede ke zlepšení zdravotního stavu pacienta nebo zmírnění jeho utrpení,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová.
Sami pacienti pak doplácejí na některé hormonální preparáty, které musí brát doživotně. Plně si pak hradí kosmetické výkony jako třeba epilaci či prsní implantáty.
Jedna přeměna stojí podle lékaře Jarolíma v průměru zhruba sto tisíc korun. „Ta cena ale neodpovídá skutečným nákladům. Například stejná operace v Irsku stojí v přepočtu milion korun,“ podotkl Jarolím.
VZP loni za léčbu transsexuálních pacientů vydala 5,7 milionu korun, tedy zhruba 7630 korun na jednoho. „Jak z hlediska četnosti, tak z hlediska nákladů nejde pro VZP o nikterak významnou diagnózu,“ uvedl mluvčí Tichý.
Omyl v diagnóze? Prakticky vyloučen
Kvůli změně pohlaví běží i unikátní soud. Jak informoval online deník Aktuálně.cz v úterý, bývalý řidič tramvaje Gabriel Polyak, který se nechal přeoperovat a dnes žije pod jménem Diana Polyáková, žaluje několik nemocnic, které se na celém procesu jeho přeměny podílely.
Polyáková je přesvědčena, že lékaři spletli diagnózu, a tvrdí, že ji k operaci přemluvili. Kvůli tomu skončila podle svých slov i v invalidním důchodu a nyní po nich chce odškodné 17 milionů korun.
Lékaři její verzi zpochybňují a poukazují, že pacienti sami o změnu žádají a podstupují testy, které by podobný omyl měly vyloučit. „Diagnóza se zpočátku stanovuje především na základě subjektivního sdělení klienta o tom, jak se cítí. Ale další průběh procesu změny nás zpětně ujišťuje, že byla stanovena správně,“ říká sexuoložka Fifková.
Pacient totiž musí absolvovat řadu vyšetření a testů a poté absolvovat takzvaný Real Life Test, během něhož začne postupně užívat i hormony. „Je to dlouhé období, v rámci kterého klient už žije ve všech oblastech života v požadované roli a referuje o tom, že mu to vyhovuje a že to zlepšuje kvalitu jeho života,“ poukazuje Fifková. Až poté přijde samotné svolení s operativní přeměnou pohlaví.
Že by se v uvedeném případě stala špatná diagnóza, vylučuje i Ladislav Jarolím, který Polyákovou před devíti lety operoval. „V tomto případě byl transsexualismus zcela jasný. Toto je otázka spíše snahy získat nějaké peníze než omyl v diagnóze,“ je přesvědčen Jarolím.
Pokoj v duši, ale i obtížné přijetí okolím. Pohlaví chce změnit stále více lidí
Podobné případy, jako ten u muže původem z Ostravy, nejsou vzácností. Sexuologové fakultní nemocnice v brněnských Bohunicích zaznamenávají v posledních letech vzrůstající počet diagnóz poruchy pohlavní identity. „Ve věkové kategorii do osmnácti let se jedná většinou o dívky, které se cítí jako chlapci,“ zmínila primářka sexuologického oddělení Petra Sejbalová.
Za letošní rok mají bohuničtí sexuologové šestadvacet nových pacientů. Deset z nich jsou mladiství.
Přečíst článek ›
Gomolovi rodiče své dítě podpořili. „Ulevilo se jim. Říkali, že to vždy tušili. Poté jsem to začal řešit s lékaři. Celý proces je velmi dlouhý, trval mi asi sedm let,“ prozradil.
Na pomoc si počkají
Podle Sejbalové je nejtěžší fází u pacienta zjistit, zda se opravdu jedná o poruchu pohlavní identity, což trvá i několik měsíců.
„Zásadní je test sociální adaptace, díky kterému si člověk vyzkouší život po změně. Poté následuje hormonální terapie, operativní zákrok a pooperační péče.
I kvůli tomu, že to tak dlouho trvá, máme stop stav a další pacienti musí čekat v pořadníku,“ přiznala primářka.
V bohunické nemocnici se o hormonální léčbu stará endokrinolog Karel Starý. „V případě přeměny ženy na muže užívá pacient androgeny a v opačném případě antiandrogeny v kombinaci s estrogeny. Tato léčba pokračuje celý život,“ vysvětlil odborník.
Proměna? Před komisi
Teprve po pečlivé diagnostice a hormonální léčbě mohou lidé podat žádost specializované komisi ministerstva zdravotnictví, která rozhodne o operativní proměně. „V roce 2012 schválila komise dvanáct žádostí, o dva roky později 110 a letos do konce října 133. Zvyšuje se také počet žádostí, všechny komise neschválí,“ upřesnil za tiskové oddělení ministerstva David Šíma.
Nejtěžší z celého zákroku bylo pro Gomolu odstranění prsou a dělohy. „Bylo to náročné po fyzické i psychické stránce. Snažím se setkávat i s ostatními transsexuály a pomáhat jim, podporovat je, aby šli s pravdou ven. Tolerance ve společnosti sice není nejhorší, ale mohla by být lepší,“ podotknul.
Přečíst článek ›
Svého rozhodnutí mladý muž nelituje. „Přineslo mi to pokoj do duše. Měl jsem ale velké štěstí, že mě okolí přijalo, i když ze začátku si těžce zvykalo na to, aby mě oslovovalo jako muže,“ připustil.
Pacienti Fakultní nemocnice Brno
- 2012: 118 (z toho 25 nových, 4 mladiství, 21 dospělých)
- 2013: 109 (z toho 27 nových, 27 dospělých)
- 2014: 113 (z toho 26 nových, 4 mladiství, 22 dospělých)
- 2015: 112 (z toho 32 nových, 1 mladistvý, 31 dospělých)
- 2016: 115 (z toho 27 nových, 3 mladiství, 24 dospělých)
- 2017: 137 (z toho 44 nových, 8 mladistvých, 36 dospělých)
- 2018: 156 (z toho 48 nových, 11 mladistvých, 37 dospělých)
- 2019 do září: 146 (z toho 26 nových, 10 mladistvých, 16 dospělých)
V Brně přibývá žádostí o změnu pohlaví
Od roku 2012 zaznamenala brněnská fakultní nemocnice výrazně se zvyšující počet lidí, kteří žádají o změnu pohlaví. Mezi osobami, které se v tomto případě doslova necítí ve své kůži, je také čím dál více dětí.
Sexuologické oddělení upozorňuje na to, že přibývá stále více žadatelů o změnu svého pohlaví. Za posledních šest let se jedná víceméně o stoprocentní nárůst. My patříme mezi jedno tuším ze čtyř, pěti pracovišť, které se touto diagnostikou zabývají.“ Pavel Žára tiskový mluvčí, FN Brno
Sama diagnostika je v tomto případě náročná. Dříve, než se žadatel vůbec dostane ke komisi, která rozhodne o tom, zda podstoupí operaci musí projít náročným procesem.
„Ke komisi musí mít ten člověk za sebou minimálně 12 měsíců té hormonální léčby, ale taky minimálně 12 měsíců žití v té opačné roli, kdy si klientům a klientkám umožňuje to, aby se jim změnilo jméno na neutrální, takže abyste měli představu, tak třeba Alex Nováků nebo Nikola Krejčí.“ Petra Sejbalová primářka, Sexuologické oddělení FN Brno
Pokud komise ministerstva zdravotnictví následně operaci schválí, může pacient dokončit celý proces, který dohromady zabere přibližně dva roky. Ze čtyřiceti osmi případů, které v Brně přibyly loni, bylo 11 mladistvých. Diagnostika těchto pacientů trvá ještě o něco déle, než u dospělých.
SYN – „Dítě vlastně prochází poměrně bouřlivým pubertálním vývojem jak tělesným, tak psychickým vývojem a musí se tam vlastně sledovat několik různých parametrů.“ Petra Sejbalová primářka, Sexuologické oddělení FN Brno
Samotnou operaci je navíc možné podstoupit nejdříve v osmnácti letech. S ukončením procesu přeměny však nekončí péče lékařů. Pacienti musejí i nadále užívat hormony a stávají se doživotními klienty sexuologického oddělení. Také proto je příjem nových pacientů s tímto problémem závislý na kapacitách oddělení.
Máme vlastně plnou kapacitu a zájemci, kteří chtějí tenhle problém řešit, mohou být zapsáni do tzv. čekacího pořadníku, než se vůbec dostanou do té první diagnostické fáze.“ Petra Sejbalová primářka, Sexuologické oddělení FN Brno
„To znamená, že pokud bude těchto žadatelů i nadále přibývat, tak samozřejmě budou ty čekací lhůty se budou prodlužovat.“ Pavel Žára tiskový mluvčí, FN Brno
Od momentu, kdy se tito lidé rozhodnou, že chtějí změnit pohlaví a s ním i dosavadní život až ke konečné proměně, tak může uplynout až několik let. Podle zpětných vazeb, které má od pacientů primářka brněnské sexuologie, to ale za to stojí.
„Víme, že většina klientů, v naprosto velké většině je spokojená, že tímto procesem prošla a žijí spokojený šťastný život a někdy ani jejich okolí neví, že se ten člověk narodil tak zvaně v jiném těle.
“ Petra Sejbalová primářka, Sexuologické oddělení FN Brno
Mezi žádostmi, které komise posuzovala v minulých letech bylo více těch případů, kdy se žena toužila stát mužem. Ve většině případů komise nakonec operaci doporučí a pacient se tak může těšit na nový život. Jana Holubová, televize Brno 1