Nesnesitelná muka při operacích ukončil až objev anestezie

Anesteziolog při přípravě celkové anestezie

Anestezie (z řeckého αν- + αἲσθησις = bez vnímání) představuje umělé uspání pacienta (celková anestezie), nebo znecitlivění určité části jeho těla (lokální anestezie) za účelem usnadnění nebo umožnění průběhu bolestivého lékařského zákroku a poskytnutí lepší péče.

Historie

Southworth & Hawes: Opětovné uzákonění používání éteru v praxi, 16. října 1846, daguerrotypie

Prvopočátky anesteziologie spadají do starověku. V Egyptě a Sýrii používali lékaři odvary z opia a mandragory k potlačení bolesti.

V českých zemích se dějiny moderní anesteziologie začaly odvíjet 8. února 1847, kdy Celestin Opitz podal éterovou narkózu v nemocnici Milosrdných bratří Na Františku v Praze. Byl mezi prvními, kteří v Rakousko-Uhersku začali s pokusy s éterovou narkózou na zvířatech; posléze ji zavedl do klinické praxe.

První anesteziologická oddělení byla v Česku založena po 2. světové válce v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, v nemocnici v Krči, v Brně u sv. Anny a v roce 1955 se obor stal samostatnou medicínskou disciplínou.

Anesteziologie a resuscitace

Podrobnější informace naleznete v článku Anesteziologie a resuscitace.

Anesteziologie a resuscitace (A + R) je obor, který se člení do čtyř podoborů:

A) Anesteziologie – zabývá se způsoby znecitlivění pro operace, léčebné a diagnostické výkony.
B) Resuscitace – zabývá se neodkladnou podporou nebo náhradou životních funkcí.

C) Resuscitační péče (intenzivní nebo kritická) – dlouhodobě léčí nemocné, u kterých hrozí nebo již došlo k selhání základních funkcí.

D) Léčba bolesti – s hlavním zaměřením na „neztišitelnou bolest“ v rámci nádorových onemocnění (souvisí s ní tzv. paliativní medicína).

Základní pojmy:

Anestezie – je vyřazení veškerého čití, senzitivního i bolestivého.
Analgezie – vyřazení jen bolestivého vnímání.
Analgosedace – je analgezie s lehkým útlumem vědomí, kdy je možné s nemocným po výraznějším impulsu navázat verbální kontakt.

Celková anestezie

Podrobnější informace naleznete v článku Celkové anestetikum.

Je vyřazením veškerého čití bolestivého i senzitivního s vyřazením vědomí. Jde de facto o řízenou otravu organismu s následným bezvědomím.

Přesto, že dnešní anestetika jsou již bezpečnější než ta, která byla používána dříve, může mít trvalé následky (především u dětí a starých lidí) jako je třeba porucha chování.[1] Někteří pacienti popisují poruchy paměti po celkové anestezii, které mohou přetrvávat několik měsíců i do konce života.

Celkovou anestezii volíme tedy spíše tam, kde jiné, méně zatěžující druhy anestezie (lokální, spinální apod.) nepřipadají v úvahu. Mnohdy si pacienti přejí zákrok „prospat“ a tak je přihlíženo k přání pacienta.

Mnohdy je volba typu anestezie ovlivněna i ekonomicky – nemocnice volí to, za co dostává více zaplaceno. V České republice je v celkové anestezii provedeno 90 % všech chirurgických zákroků, v zahraničí 60-70 %.

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Místní (lokální) anestezie

Na rozdíl od celkové anestezie působí místní jen na periferní nervy (nikoli na CNS), a to od jejich výstupu z míšních kořenů až po terminální zakončení.

Podle místa aplikace rozdělujeme místní anestezii na:

  • topickou (povrchovou, slizniční) – spočívá v aplikaci anestetika na povrch, který je třeba znecitlivět. Užívány jsou anestetika amidového typu, výjimečně kokain.
  • infiltrační – využívá infiltrace přímo v místě operačního zákroku, např. vynětí malých kožních afekcí (pih apod.). Do této skupiny je možné zařadit i nitrožilní regionální anestezii Bierovu (IVRA – Intervenous Regional Anesthesia), která spočívá v naplnění předem vyprázdněných žil končetiny místním anestetikem, které z žil proniká do tkáně, kterou infiltruje.
  • okrskovou – jejímž základem je přerušení vodivosti nervových vláken v malé vzdálenosti od místa operačního zákroku.
  • svodnou (blokády nervových pletení) – spočívá v zavedení anestetika cíleně k nervu nebo nervové pleteni, pomocí jehly (jednorázově) nebo ponechaným katetrem (kontinuálně, dlouhodobě).
  • spinální (míšní) – podle místa ji dělíme na: Tuohyho jehla
    • spinální epidurální – kdy je místní anestetikum zavedeno do páteřního kanálu vně vaku tvrdé pleny míšní. Anestetikum se rozprostře okolo vaku a přeruší vedení nervového vzruchu při výstupu nervu z míšního vaku. Působí na nervy senzitivní, sympatické, ale více či méně i na motorické. Založená je na podtlaku v epidurálním prostoru a provádí se metodou „visící kapky“ u ústí jehly, která je vsáta do konusu jehly po proniknutí jejího hrotu do epidurálního prostoru, nebo metodou ztráty odporu, kdy je na jehlu připojena speciální injekční stříkačka naplněná vzduchem či fyziologickým roztokem. Za stálého mírného tlaku na píst stříkačky proniká jehla mezi výběžky obratle, proráží žlutý vaz a proniká do epidurálního prostoru. V tomto okamžiku píst stříkačky náhle ztrácí pružný odpor. Podle výšky punkce se epidurální anestezie dělí na lumbální (bederní, ve výši obratlů L3–L4) a thorakální (hrudní), výjimečně cervikální (krční). K této punkci jsou nejčastěji používány jehly podle Tuohyho nebo Crawfordova. Zvláštním případem epidurální anestezie je tzv. anestezie kaudální, kdy je anestetikum zavedeno cestou punkce hiatus sacralis (křížového otvoru), zde lze použít i katetr, který může sloužit i měsíce k podávání léčiv.
    • spinální subarachnoidální anestezie – je zavedení místního anestetika do vaku tvrdé pleny míšní, tedy subarachnoidálně do mozkomíšního moku. Punkce se provádí tenkou spinální jehlou, která pronikne do vaku tvrdé pleny. Podáme-li izobarické anestetikum, zůstává v místě aplikace a šíří se pouze difuzí. Podáme-li však hyperbarické anestetikum, pohybuje se toto podle gravitačních zákonů dolů a klesá. Polohováním pacienta tak lze měnit rozsah anestezie. Na stejném principu v opačném směru toku lze podávat hypobarická anestetika.

Indikací ke svodným nervovým a pleteňovým anesteziím jsou operace na končetinách. Indikací spinální a epidurální anestezie jsou výkony urologické, gynekologické, porodnické a některé ortopedické.

Místní anestetika

Podrobnější informace naleznete v článku Lokální anestetikum.

Místní anestetika jsou látky, které přerušují vodivost nervového vlákna pro nervový vzruch. Brání depolarizaci vlákna blokádou sodíkových kanálů. Stejný účinek má lokální působení chladu nebo mrazu. Toto však již nemá širšího klinického použití (byť se občas pro tyto účely používá například chlorethan).

Kombinovaná anestezie

Je současné zavedení celkové a místní anestezie. Je výhodná při rozsáhlých nitrobřišních výkonech, v cévní chirurgii, v replantační chirurgii.

Budete mít zájem:  Plíseň Na Plicích Léčba?

Sem řadíme i kombinaci celkové anestezie a elektroanestezie, tedy zavedení pravoúhlých stejnosměrných elektrických potenciálů o definované frekvenci, amplitudě a délce trvání do CNS.

Přes své očekávané přednosti nedoznala elektroanestezie obecného klinického použití.

Nežádoucí účinky

Anestézie může mít i nežádoucí účinky. Anestetika jsou mírně toxické látky. Anestezie tak může vést k poškození mozku.[2] Dále zvyšuje riziko poruch učení.[3] Anestezie při operacích může způsobit infarkt myokardu či nevolnost zvanou nauzea.

Reference

  1. ↑ http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/dlouhodobe-dusledky-celkove-anestezie-471720 Archivováno 8. 11. 2015 na Wayback Machine – Dlouhodobé důsledky celkové anestezie
  2. ↑ http://www.naturalnews.com/034884_anesthesia_ADHD_brain_damage.html – Anesthesia may cause ADHD and Brain Damage
  3. ↑ http://www.cbsnews.com/news/anesthesia-use-in-children-may-increase-risk-for-language-memory-problems/ – Anesthesia use in children may increase risk for language, memory problems

Literatura

  • Tvrdek, Miroslav et al.: Úvod do obecné chirurgie, Praha: Karolinum, 1994. ISBN 80-7066-840-7

Související články

  • Analgetikum
  • Celkové anestetikum
  • Lokální anestetikum
  • Crawford Long

Externí odkazy

  • J. Málek, A. Dvořák a kol. Základy anesteziologie [PDF]. 3. lékařská fakulta UK, 2009. Dostupné online. 

Portály: Medicína

Autoritní data: GND: 4001833-7

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anestezie&oldid=18666823“

Muka při operacích ukončila anestezie

Za otce anestezie je považován americký zubní lékař William Morton z Carltonu ve státě Massachusetts, který 16. října 1846 ve všeobecné nemocnici v Bostonu předvedl veřejně éterovou narkózu.

Ta se dostala velmi brzy do českých zemí. Tradovalo se, že v Čechách byla poprvé použita při extrakci zubu v pražské nemocnici Na Františku. Provedl ji po pouhých 114 dnech po Mortonově objevu 7. února 1847 magistr chirurgie František Opitz, jinak bratr Celestýn.

Patřil k řádu milosrdných bratří a každý novic tohoto řádu se musel naučit obsluhovat nemocné. Léčení Opitze bavilo – v roce 1854 získal titul doktora medicíny. S pomocí éterové narkózy provedl za svůj život 186 operací, z nichž 160 byly extrakce zubů. Později se věnoval i těžším operacím.

Opitzovo prvenství však bylo zpochybněno. Na podzim roku 2003 anesteziolog MUDr. Jakub Vetešník, člen komise pro historické obory České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzívní medicíny, zjistil, že už 4. února 1847 – tedy tři dny před Opitzem – operoval v brněnské všeobecné nemocnici s éterovou narkózou mladý sekretář dr. Göttinger nádenici Annu Dlouhou.

Nůž mně zajel do prsou, žíly, maso a nervy prořízl a čepel pak hrudníkem postupovala.Spisovatelka Fanny Burneyová v roce 1813 o své amputaci prsu

V neuvěřitelně krátkém čase sotva tří minut jí amputoval paži. Žena po operaci prohlásila, že necítila nejmenší bolest a že ani nemá pocit, že nějakou operaci prodělala. Byla to historicky první anestezie v českých zemích.

Také v Olomouci se uskutečnil zákrok pod vlivem éterové narkózy.

Už sedmého února 1847 zkoušeli olomoučtí lékaři ve všeobecné nemocnici účinek éteru na několika zdravých dobrovolnících a na pacientovi, který měl být následně operován.

Den nato dorazil „zvláštní nástroj k tomu účelu určený“ – podle doktora Vetešníka asi primitivní obličejová maska. Vlastní operace proběhla v úterý 9. února v deset ráno za asistence civilních i vojenských lékařů.

Zubní lékař William Morton u své první narkózy

Foto: Kronika medicíny, Fortuna Print, Praha 1994

Anestezii provedl dr. Josef Cyril Heller údajně za dvě minuty. Poté pacienta operoval primář chirurgie dr. Franz Hauser – vyjmul mu velký kámen z močového měchýře.

Vlastní zákrok byl „dle jednohlasného úsudku všech přítomných proveden tak mistrnou rukou, dříve, než by uplynulo minut pět“. Při operaci byl nemocný zjevně v dobré náladě, protože jednou hlasitě zajásal.

Po probuzení sdělil lékařům, že mu bylo velice pěkně, tak jako by se ocitl zrovna v nebi. Také se mu zdálo o velké výhře v loterii.

Ještě týž den byla operována v narkóze žena s bolestivým zánětlivým tumorem mezi šlachami svalů na levé noze. V Olomouci pak v následujících dnech pod narkózou dále prováděli oční operace, vyjmuli další kámen z močového měchýře a také reoperovali nehojící se bodnou ránu na prsou myslivce, kterého zranil pytlák jeho vlastním nožem. Byl to průkopnický čin.

Do doby éterové narkózy byly dějiny lékařství plné bolesti a pacient se při zákrocích často dostával až na hranici smrti. Mohl ho zabít šok z bolesti, ale i sepse, při níž se choroboplodné zárodky z nedostatečně očištěné rány dostávají do krve a poškozují ostatní orgány. Operace připomínala jatka plná krve, sténání a úpění.

Po celá staletí lékaři přemýšleli, jak takové utrpení zmírnit.

Ještě v roce 1839, tedy sedm let před objevem éterové narkózy, prohlásil bezcitně slavný francouzský chirurg Alfred Velpeau: „Dosáhnout bezbolestného operačního zákroku je pohádková představa a zabývat se takovou problematikou je zbytečná ztráta času. Řez skalpelem a bolest jsou v chirurgii dva pojmy, s nimiž se nemocný nesetká odděleně, a pacient se s touto skutečností nutně musí smířit.“

Carl Koller ojevil anestetické účinky kokainu.

Foto: Kronika medicíny, Fortuna Print, Praha 1994

Dlužno podotknout, že on sám později narkózu s radostí přijal. Do té doby byly pokusy zbavit operovaného bolesti chabé, i když ne úplně bezvýsledné.

Ve 13. století př. n. l. používali ve Středomoří ke zmírnění bolesti opium, nazývané slzy máku. Staří Římané pak využívali opiové preparáty ve tvaru čípků, v podobě pilulek, klystýrů a zábalů.

Jejich požívání bylo tak hojné, že slavný řecký lékař Galénos (129-199 n. l.) varoval před zneužíváním přípravků z opia, které mohou způsobit „věčný spánek“.

Opium se používalo i později – známý německý lékař Paracelsus ho v roce 1527 nazýval opium laudanum (chvalitebné) a připravoval z něj nejrůznější roztoky.

Jako narkóza sloužil i hašiš a středomořská rostlina zvaná mořská cibule.

Ve středověku byla nejpopulárnější tzv. spací houba. Její popis se objevoval už v textech z 9. století. Houba, prý čerstvě ulovená z moře, se nechala nasáknout směsí z roztoku opia, blínu, mandragory a bolehlavu. Poté ji tiskli pacientovi na obličej. Posloužila při těžkých zákrocích, jako byly amputace, ale i v očním lékařství. Leckde se podávala narkotika při mučení nebo před popravou.

Budete mít zájem:  Zánět Močových Cest Léky?

V čase válek na narkotika nebyl prostor. Utrpení vojáků – např. při amputaci nohy – bylo nesmírné. Jako přípravek k otupení musel stačit alkohol a hlavními nástroji lékaře byly kleště a pila. Rány se vypalovaly nástroji ze stříbra, ale operované často sklátila sepse.

Strašlivý způsob, jakým ranhojiči údy amputovali, kritizoval v 16. století německý lékař Wilhelm Fabricius Hildanus, známý jako Wilhelm Fabry: „Tito jsou schopni přiložit ruku nebo prsty operovaného na obyčejný stůl či lavici a oddělit pak naráz kůži a maso spolu s kostí.“

Jedinou možností, jak ulehčit operaci, byla rychlost. Nůž musí hvízdat – takové bylo heslo chirurgů.

Francouzský lékař DominiqueJean Larrey (1766-1842), zakladatel nové „válečné“ chirurgie, dokázal provést exartikulaci (oddělení části končetiny v kloubu – na rozdíl od amputace, která přerušuje kost) kyčelního kloubu za pouhé čtyři minuty. Z pěti operací ovšem jen tři nemocní přežili. Bolest byla strašlivá.

Spisovatelka Fanny Burneyová popsala v roce 1813 svou amputaci prsu a utrpení, které zkusila. Morbidně líčila, jak jí „zajel nůž do prsou“ a „žíly, maso a nervy prořízl a čepel pak hrudníkem postupovala“.

Popis příšerného zážitku pak ukončila: „Divím se, že ještě teď neslyším v uších ty hrozné zvuky, tak strašné bylo moje utrpení.“ Operace však byla úspěšná – spisovatelka se dožila 88 let, zemřela v roce 1840.

V roce 1772 britský přírodovědec Joseph Priestley objevil tzv. rajský plyn – oxid dusný -a britský chemik sir Humpry Davy už v roce 1800 považoval na základě pokusů právě s tímto plynem bezbolestné operace za možné. Při trhání zubů ho použil v roce 1844 americký zubní lékař Horace Wells.

Ve 20. a 30. letech 19. století se vdechování rajského plynu stalo dokonce společenskou zábavou.

Rajský plyn se jeden čas stal společenskou zábavou.

Foto: Kronika medicíny, Fortuna Print, Praha 1994

O účincích éteru věděli lékaři i před onou zlomovou veřejnou ukázkou doktora Mortona v Bostonu roku 1846. Chirurg Crawford Long z Danielsville v Georgii si povšiml, že éter vyvolává letargii a ospalost. Proto se v roce 1842 nebál u svého pacienta Jamese Venabla vyoperovat při použití éteru cystu na krku.

Jiné to bylo s Williamem Mortonem. Byl žákem Horace Wellse, a proto znal dobře účinky rajského plynu. Nicméně toužil nalézt nějaké lepší anestetikum.

Byl to ambiciózní mladý lékař a vedle své práce studoval chemii u Charlese Jacksona, ředitele laboratoře výzkumné a analytické chemie.

Právě Jackson popsal Mortonovi účinky těkavého, snadno odpařitelného éteru a poradil mu, aby tekutinu aplikoval přímo do dásně kolem zubu.

Morton začal dělat zkoušky sám na sobě s pomocí roušky navlhčené éterem. Dne 30. září 1846 vytrhl s pomocí éteru bezbolestně zub hudebníkovi Ebenu Frostovi. Podnikavý Morton se ihned obrátil na patentový úřad a začal uvažovat o veřejné prezentaci své práce. Ta se uskutečnila 16. října 1846 v Bostonu.

K výkonu si přinesl vlastní inhalační přístroj, dokončený těsně před operací. Byla to skleněná koule se dvěma otvory. Uvnitř ležely kousky houby nasáklé éterem. Pacientem byl hubený tuberkulózní sazeč Gilbert Abbot s cévním nádorem na spodní čelisti. Bylo mu dvacet let. Operoval slavný chirurg John Warren. Morton Abbota uspal – operace skončila po 25 minutách.

Tak začala éra moderní anestezie – znecitlivění.

Mortona ihned po zákroku požádali, aby asistoval u dalších operací. Už následujícího dne odstranil chirurg George Hayward za jeho účasti rozsáhlý tukový nádor z pravého ramene jedné pacientky. Počátkem listopadu byla pod éterovou narkózou provedena amputace nohy ve stehně. Morton zpočátku složení narkotika tajil, nakonec ho ale musel lékařům svěřit.

Cesta k uznání byla ovšem těžká. Narkózu poznamenaly i nechutné tahanice mezi Mortonem a Jacksonem o to, kdo je vlastně jejím objevitelem. Morton zabředl do soudních afér, které ho stály spoustu peněz. Nakonec francouzská akademie rozdělila Monthyonovu cenu, předchůdkyni Nobelovy, mezi oba protivníky.

Po éteru nastoupil chloroform -tato sladce páchnoucí tekutina byla známa už od roku 1831, ale až v roce 1847 ji začal používat edinburský profesor dr. James Young Simpson.

V roce 1884 objevil vídeňský oční lékař Carl Koller anestetické účinky kokainu.

Lékaři ho začali používat při operacích uší, očí i hrdla. Nepovažovali jej za drogu – Sigmund Freud dokonce radil svému příteli, elektrofyziologovi Ernstu von Marxow, který byl morfinista, aby přešel na kokain. Ten se podle toho zařídil a ušňupal se k smrti.

V roce 1906 se místo kokainu objevil novokain, v roce 1933 německý farmakolog Hellmut Weese zavedl do medicíny nitrožilní narkózu Evipan.

Největším pokrokem v anestezii se ale stalo zavádění narkotických látek přímo do dýchací trubice. V roce 1951 se začalo používat místní znecitlivění.

Éter vítězně prorazil do světa medicíny, ale lékaři k němu měli i své výhrady. Podněcoval ke kašli a mohlo dojít až k zánětu plic. Přesto to byl ve své době ohromující objev.

Anestezie zcela změnila lidské životy: dnes je to 170 let, co byla poprvé použita

Při památném předvedení 16. října Morton přiložil k pacientovým ústům skleněnou kouli s dvěma otvory, v níž byla houbička napuštěná éterem a vonná esence. Pacient během pár minut usnul a během 25minutové operace prý cítil jen lehké škrábání nože.

Éter dobývá svět – a České země následovaly velmi rychle

Fakta

  • Co je éter: správně by se mu mělo říkat diethylether. Používal se k anestezii, jako rozpouštědlo a také jako rekreační droga – například společně s alkoholem jako tzv. hofmanské kapky.

Éterová anestezie se velmi rychle rozšířila. Morton objev publikoval v renomovaném lékařském časopise a navíc ji ve svých dopisech evropským kolegům popsali i lékaři, kteří se zúčastnili veřejné demonstrace. V Evropě se poprvé prováděla už v prosinci – v době, kdy přeprava z Ameriky do Evropy trvala tři týdny. V českých zemích ji aplikovali pouhé čtyři měsíce po Mortonovi – už v únoru 1847 pod vedením doktora Göttingera v Brně a pod vedením magistra chirurgie Celestýna Opitze v nemocnici Milosrdných bratří v Praze.

Budete mít zájem:  Domaci Lecba Vaginalni Mykozy?

video

Robotické operace jsou v Česku oblíbené, za jedenáct let přes deset tisíc

Fakta

  • Anestezie zastupuje přibližně 3–5 procent nákladů na zdravotní péči.

Mortonovi ale ke štěstí a k vytouženému bohatství nepomohl ani patent, který získal společně s Jacksonem. Do konce života bojoval za uznání svého prvenství. Tragicky zemřel ve 49 letech v roce 1868. Wells, jenž také soupeřil o uznání tohoto objevu, ukončil svůj život sebevraždou. Neslavný byl i konec chemika Jacksona, který zemřel v léčebně pro psychicky nemocné.

V lékařství éterová narkóza rychle našla široké uplatnění. Další vývoj anestezie přinesl nové prostředky a zpřesnil potřebnou koncentraci. Narkóza zbavila chirurgii jedné z hlavních brzd rozvoje, jenž poté nabral vskutku raketovou rychlost.

Jak funguje anestezie

Anestezie je cíleně navozenou ztrátou vnímání veškerého čití – tedy dotyku, tepla i chladu, ale především bolesti. Přestože ji aktivně využíváme, lékaři si stále nejsou zcela jistí, jak funguje. Obecně se dá říci, že anestezie spočívá v útlumu činnosti nervového systému, tedy mozku a míchy.

 „Navzdory běžnému klinickému užívání nedokážeme vysvětlit, jak anestetika vyvolávají amnezii, bezvědomí a imobilizaci – kardinální klinické rysy celkové anestezie.“

Jednoduše řečeno celková anestezie se projevuje ztrátou vědomí a vyřazením vnímání a reakce na vnější podněty. Naproti tomu lokální anestezie je způsobena tím, že se blokuje vedení bolestivých vjemů do mozku. Nicméně „i po více než sto letech aktivního výzkumu však zůstává molekulární pozadí mechanismů odpovědných za anestetické účinky jedním ze stále neobjasněných tajemství farmakologie“, přiznávají autoři učebnice Klinické anesteziologie (Grada).

Je ale jasné, že anestezie má tři základní role pro lékaře a tři pro pacienty:

Pro pacienta:

  • Přežije operaci a po ní se probudí
  • Lékařský zákrok ho nebude bolet
  • Nebude si po operaci pamatovat případné negativní zkušenosti

Pro lékaře:

  • Pacient přežije operaci a lékař bude moci vykonávat svou práci dál
  • Pacient se během operace nebude hýbat a lékař tak bude moci vykonávat svou práci
  • Pacient si nebude zákrok pamatovat a bude tak ochotný k dalším zákrokům v budoucnosti

Svět bez anestezie

Fakta

  • Mandragora neboli pokřín obecný je jedovatá středomořská rostlina. Má silné afrodiziakální, omamné a ve větším množství i analgetické účinky.

Lékaři se snažili odvrátit bolest už od samotných počátků medicíny. Odvary z opia a mandragory byly známé již ve starém Egyptě a Sýrii. Hippokrates zase už 400 let před naším letopočtem prokazatelně používal opium. Přestože se o středověku tvrdí, že byl dobou temna, také v té době se lékaři intenzivně snažili tlumit bolest při lékařských zákrocích. Například italský lékař Theodorik ve 13. století doporučoval užívání „omamných houbiček“ nasáklých opiem a mandragorou.

Éter byl sice syntetizován už v 16. století, ale přestože jeho účinky byly známé, lékaři ho nevyužívali. Za napoleonských válek se zase používalo kryoanestézie, neboli anestezie chladem. V 19. století se pak začalo experimentovat s oxidem dusným. 

Bohumil Tesařík – Právě dnes

[8 minut čtení] Přestože je v současné době k dispozici celá škála bolest tišících prostředků a moderní stomatologická technika, na návštěvu u zubaře se těší málokdo. Již svým nezaměnitelným charakteristickým zvukem se zubní vrtačka řadí k těm nej…[13 minut čtení] „Dosáhnout bezbolestného operačního zákroku je pohádková představa a zabývat se takovou problematikou je zbytečná ztráta času. Řez skalpelem a bolest jsou v chirurgii dva pojmy, s nimiž se nemocný nesetká odděleně, a pacient se s …[8 minut čtení] Při zpětném pohledu a zkoumání života lidského rodu můžeme konstatovat, že nic tolik neovlivnilo světové dějiny jako ničivé infekční nemoci. Od samého prvopočátku devastovaly lidstvo především početné epidemie smrtelných nakažlivýc…[12 minut čtení] Historie sněhobílého – niveus, odtud název Nivea – krému začala více než před sto lety. Kosmetická firma se za tu dobu stala jednou z nejslavnějších značek vůbec a modrá krabička jejím symbolem – přestože původně modrá vůbec nebyl…[14 minut čtení] Na rozdíl od mnoha jiných vynálezů nepřišla žvýkačka jako taková na svět ve Spojených státech, jak by se mohlo zdát z vyprávění pamětníků. Vzpomínají na osvobozování západních Čech po druhé světové válce, kdy jim američtí vojáci r…[4 minuty čtení] Dávno se již ví, že slavný výrok filmové divy neplatí. Je paradoxem, že kokain se svého času používal dokonce coby lék proti závislosti na opiátech. Dnes jsou jeho rizika známá, přesto spotřeba kokainu stále roste. Již od pravěku …[12 minut čtení] Tiché psí srdce propojili dráty s miniaturním zařízením – a to potom začalo bít. Wilson Greatbatch si do deníku poznamenal: „Pochybuji, že ještě někdy zažiji takovou euforii, jako tehdy, když přede mnou bilo srdce, napojené na pět…[10 minut čtení] Horečku sice znali již starověcí lékaři, na vznik funkčního teploměru si ale museli počkat dlouhá staletí. Přesto se i pak našli tací, kdo přístroj k měření teploty považovali za zbytečnost. Vědci se také dlouho nebyli schopni doh…O starých časech se pěkně vypráví, což však neznamená, že byly vždy poklidné až idylické. Tak například neodmyslitelnou a samozřejmou součástí našeho každodenního života je sklo, jehož existenci však začneme vnímat až při charakteristickém zvuku t…Anglický důstojník Henry Shrapnel se svým objevem zapsal do řad významných světových vynálezců a historie válečnictví. Za důmyslný vynález šrapnelu se mu již během života dostalo slávy i peněz, což se mnohým objevitelům nepodařilo.Malé, ale strategicky významné ( jedna z nejdůležitějších námořních a leteckých základen NATO) i ekonomicky cenné území, patří Britům od roku 1713, kdy se ho Španělsko muselo vzdát v rámci mírové utrechtské smlouvy, která uzavřela války o španělsk… Vojtěch Náprstek – Český vlastenec, národopisec

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector