O nadváze bylo napsáno již mnoho knih, článků a nejrůznějších doporučení. Takže se zaměřím jen na pár poznámek, které považuji za pragmatické a přínosné z hlediska poněkud jiného pohledu na tuto problematiku.
Jojo-efekt Někdy mi připadá, že z těchto slov se stalo nové zaklínadlo a častá výmluva obézních ve smyslu: “Já už jsem se tolikrát snažila zhubnout – a skutečně jsem i několikrát úspěšně zhubla = ale pak jsem kila zase nabrala zpátky = to víte, paní, ten nešťastný JOJO-EFEKT …….”.
Drahé boubelky, nesnažte se takto vymlouvat a obelhávat samy sebe! Jojo-efekt = to jste Vy samy a Vaše neutuchající radost z dobrého jídla. Jojo-efekt je jen Vaše střídání “normálního stravování” s obdobím diet = jíte-nejíte-jíte-nejíte.
Teprve až pochopíte,
- že potraviny se staly – pro svoji svůdnost, lahodnost (a nadbytek na trhu) v podstatě nebezpečnou záležitostí
- že trvalý úspěch redukční diety bohužel znamená DOŽIVOTNĚ NEJÍST TAK, JAK JSEM BYLA DOSUD ZVYKLÁ, pak teprve máte vyhráno.
Jenže právě v tom je skrytý velký psychologický problém, který si vědomě nepřiznáte, ale EGO ve Vašem Podvědomí jej vnímá naopak velmi intenzivně.
Je to velice “nepříjemný příkaz” – a pro naše lidské slabosti nepřijatelný = UŽ NIKDY!!! = Už nikdy se “pořádně” nenajíst! = V této podvědomé nepřijatelnosti je základní problém onoho slavného jojo-efektu.
Stejně tak je pro většinu lidí nepřijatelným řešením poručit si (a následně se i poslechnout), že
- už nikdy si nezapálím …
- už nikdy se nebudu rozčilovat nad zbytečnostmi
- už nikdy nebudu utrácet svoji Životní Energii žádnými pomíjivými nicotnostmi…
Ale to už by bylo zase jiné povídání….
Mé vlastní zkušenosti s udržováním váhy. Moje snaha udržet si štíhlou linii z dob mládí narážela z hlediska nejčastěji doporučovaných zásad hned na dvě omezení.
- Jednak jsem velkou část svého života trpěl na žaludeční potíže (dříve neurotik – nyní senzibil), takže se svým citlivým žaludkem si žádné večerní hladovění dovolit nemohu. Cestou pokusů a omylů jsem se přesvědčil, že jít spát s prázdným žaludkem bez nějaké druhé večeře mnohdy znamenalo marně se snažit usnout s bolestmi žaludku, pak stejně nakonec vstát a „vybílit ledničku“.
- Za druhé – moje kolena a kyčle nemají od mládí příliš pevnou kloubní chrupavku a proto nezvládají jakýkoliv nadbytek pohybu a kloubními bolestmi z přetížení mi to umí dát náležitě najevo. Takže další nejčastěji obecně doporučovaný postup – hodně pohybu – u mne nepřipadá v úvahu, pokud nechci mít artrózu nosných kloubů.
Navíc jsem z rodiny, v níž původně štíhlí mladí lidé nabírají v průběhu života mnoho kilogramů navíc. Dříve jsem mohl jíst podle libosti a moje váha při výšce dnešních 175 cm nepřekročila 72 kg. Zhruba po 40. roku života začaly fungovat rodové podobnosti a moje tělo začalo nabírat kilogramy.
Zareagoval jsem sice včas, takže i když je mi dnes – v době psaní tohoto článku – o dalších šestnáct roků více, stále držím váhu kolem 75 kg. Bohužel za tu cenu, že s přibývajícím věkem musím jíst stále méně a méně.
A to je asi jeden z problému, který si většina jiných lidí neuvědomuje, že s přibývajícím věkem nám k životu stačí z potravin přijímat stále méně a méně energie.
Tuto situaci osobně řeším (kromě jiných fíglů) především takzvanou „tekutou dietou“, což jednoduše znamená pít dostatek těch tekutin, které zahánějí hlad a kterými lze některá jídla během dne nahradit. Nadarmo se v Česku neříká, že „hlad je převlečená žízeň“.
Jakmile vhodnými tekutinami skutečně NAHRADÍTE nějaké jídlo, nemusíte se pak trápit tím, zda je tato tekutina nízkokalorická nebo nikoliv – takhle mi k oddalování vzniku hladu pomáhá například slazená minerálka.
Čtěte prosím přesně = v oddalování vzniku hladu = nikoliv v situaci, kdy už by se dostavil opravdu velký hlad.
Pokud mi obézní dámy na svoji omluvu říkají: „Já se pane doktore tak snažím – polévky nejím, piji neslazenou minerálku, ani kávu nesladím, a stejně to není nic platné“, … tak na to jim s úsměvem odpovídám: a vidíte paní, já to dělám přesně opačně – jím hodně polévek a hodně slazených minerálek, a také nealkoholické pivo a plnotučné zakysané mléko – JENŽE VŠECHNY TY „ZAKÁZANÉ“ KALORICKÉ TEKUTINY KONZUMUJI MÍSTO JÍDLA!!“
„Tekutá dieta“ je nenásilná – žaludek netrpí naprázdno. Tekutiny si musí každý zvolit podle svých vlastních zkušeností. Je to opravdu velice individuální: mně stačí dvě postupně vypitá nealko piva místo obědu – a někdo jiný má po pivu ukrutný hlad.
Prostě každý by si měl najít (pokusem a omylem) své vlastní tekutiny, které mu budou vyhovovat v rámci „tekuté diety“. Ono je totiž náramně užitečné naučit se naslouchat hlasu svého těla – viz.
články na toto téma Karmická medicína 6 – Interoreceptory, Eliminační diety a nesnášenlivost některých potravin.
Nic není tak pomíjivé jako doporučení, co jíst – Vitalia.cz
Hodně lidí spoléhá při výběru potravin a sestavování svých jídelníčků na veřejně prezentované údaje o možných zdravotních rizicích či naopak o přínosech látek obsažených v potravinách pro lidský organismus. Přesto by nikdo neměl brát tyto údaje jako neměnitelné dogma.
Zejména postupující vědecké poznání totiž velmi často zcela mění zavedené představy, které byly ještě nedávno všeobecně pokládány za nezpochybnitelné. „Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní,“ zpíval již před mnoha lety i Jan Werich, a byť to tak nebylo původně myšleno, hodí se tento slogan beze zbytku a snad nejvíce právě na oblast potravinářství.
Tvrzení o cholesterolu
Všichni máme ještě jistě v paměti, jak bylo ještě před několika lety zatracováno máslo jako symbol živočišných tuků, jejichž příliš velká (pro ortodoxní odpůrce dokonce jakákoli) konzumace škodí zdraví a zvyšuje hladinu cholesterolu v krvi. Poslední výzkumy ale ukazují, že konzumace másla hladinu cholesterolu spíše snižuje.
Podobně na tom byla vejce, jejichž konzumace byla nejprve škodlivá a následně žádoucí, obdobně jako v případě másla kvůli cholesterolu. A právě cholesterol byl také v hlavní roli nejnovějšího výzkumu, jehož výsledky potvrzují spíše jeho negativní roli.
Respektive potvrzují, že ani takzvaný hodný cholesterol (HDL) není tak hodný, jak si dosud lékaři a spolu s nimi jejich pacienti a spotřebitelé mysleli.
Tým lékařů z kliniky v americkém Clevelandu totiž zjistil rozborem krve, kterou odebírali svým pacientům, že vysoká hladina HDL, stejně jako vysoká hladina zlého cholesterolu (LDL), riziko kardiovaskulárních chorob zvyšuje také.
Bohužel, právě hladinu HDL se obvykle snaží lékaři lidem prostřednictvím různých preparátů a potravinových doplňků zvyšovat, neboť vysokou hladinu HDL považují za předpoklad dobré stávající i budoucí kondice stavu tepen a žil. Podle všeho to ale není pravda.
Na druhou stranu, cholesterol není takový nepřítel, jaký se z něj dělá. Naše tělo si jej dokonce samo vyrábí, neboť cholesterol je základem pro hormony či vitamín D a ve hmotě mozku dokonce tvoří 10 procent sušiny. Problém je, jako ostatně u všeho, pouze v nadlimitním množství, přičemž riziko ucpávání tepen a žil nastává, pokud je v krvi cholesterolu více než dva gramy na litr.
Nejen postoj k HDL ale bude třeba přehodnotit. Další z nových výzkumů signalizují například možná negativa antioxidantů, všeobecně vnímaných jako symbol pro tělo prospěšných látek.
Dlužno dodat, že zmiňovaná negativa se týkají především syntetických antioxidantů, což jsou ovšem shodou okolností spotřebiteli hojně konzumované pilulky ve formě syntetických vitamínů, včetně nejrozšířenějšího vitamínu C.
Galerie: Vitamín C v potravinách
Pro změnu tým švédských vědců ale při pokusech na myších prokázal, že lidem doporučované antioxidanty výrazně zhoršily zdraví pokusných hlodavců. Vědci tak došli k závěru, že konzumace potravinových doplňků a preparátů s označením antioxidanty bychom se měli pokud možno vyvarovat.
A to včetně známého přípravku označovaného jako N-acetylcystein, ze kterého udělala reklama „nepostradatelný“ přípravek v boji proti zlým volným radikálům, které poškozují buňky a zvyšují tak mimo jiné riziko rakoviny.
S volnými radikály si ale tělo složené ze zdravých buněk dokáže poradit lépe, než prostřednictvím syntetických medikamentů – což ovšem reklama samozřejmě nezmiňuje. Důležitější je, že výsledky pokusů na myších jsou podle vědců platné i pro lidský organismus.
Příslušné antioxidanty totiž kromě myší aplikovali i na lidské buňky uměle pěstované v kultuře, a to se stejnými výsledky – tedy, že v prevenci rakoviny a ochraně buněk před poškozením tyto látky nepomohly a naopak se stav buněk po aplikaci antioxidantů zhoršil.
Jenom kousek pravdy
Problém je, jak tomu ostatně často bývá, že vitamíny, i ty syntetické, skutečně snižují v těle počet volných radikálů, jak se v řadě reklamních sdělení uvádí. Pravda je i to, že příliš mnoho volných radikálů může poškozovat DNA. Jenže to není pravda celá.
Jednak, určitý počet (a zase jsme u toho množství) volných radikálů organismus potřebuje a vymýtit je úplně je tedy nežádoucí. Jednak ale také – a v tom spočívá základní objev švédských vědců, snižuje konzumace nadměrného množství antioxidantů schopnosti proteinu p53 chránit nedotknutelnost DNA.
O tom však zcela mlčí nejen příbalové letáky, ale nevědí o tom ani více či méně samozvaní nutriční poradci, ba ani lékaři. Ti osvícení nicméně již léta tuší, že ládovat se sebezdravějšími vitamínovými a jinými potravinovými doplňky je cesta do pekel.
Nyní je to potvrzeno i vědecky, otázkou však je, jak rychle toto poznání pronikne alespoň mezi odbornou veřejnost.
Přečtěte si: Doplňky stravy: Dárek, nebo nepodarek?
Ani výše uvedené nově potvrzené údaje o vlivu a roli různých látek v našich tělech nemusí a nejspíše ani nebudou definitivní.
Je také třeba vnímat, že celá řada překvapivých výsledků výzkumů může být do značné míry produktem dobrého marketingu práce vědeckých týmů, kteří popularizací svých myšlenek získávají finanční prostředky na další výzkumy – a proto se význam některých výsledků záměrně nadsazuje.
I tak je ale jasné, že pro zdravého člověka je nejlepší prevencí všech chorob vyvážený jídelníček obsahující všechny skupiny potravin, včetně masných produktů. A že je správné konzumovat skutečné potraviny, ne jejich náhražky formou doplňků a pilulek.
V ideálním případě je pak nejlepší konzumovat potraviny čerstvé, a příliš se neohlížet na sdělení doporučující zaručené a ověřené informace o negativech a pozitivech v potravinách obsažených látek. Už zítra nemusí být vše dnes „zaručené“ a „ověřené“ pravda.
Čtěte dále: 10 mýtů o tloustnutí: Večer se už nesmí jíst
Nic nedělat. Proč je to důležité a proč nám to nejde?
Jste pořád v kalupu? A pokud nejedete na maximum, máte pocit, že je něco špatně nebo že nejste dost dobrá? Zkuste zpomalit. Odpočívat. Možná namítnete: Ale já chodím o víkendu běhat! A my říkáme: Zkuste zpomalit častěji a víc.
„Příroda má neuvěřitelnou schopnost uklidnit, dokážete se díky ní cítit báječně a najít vnitřní vyrovnanost,“ říká Sian Tucker, autorka knihy Fforest – Being, doing & making in nature.
Podle jejího návodu se nebojte ukrást si pro sebe i malou chvíli. Jděte na procházku do parku, poslouchejte ptáky nebo vyrazte na kole podél řeky a neřešte, kolik ujedete.
„Být venku vám dodá energii, ukotví myšlenky a pomůže vám znovu se propojit sama se sebou.“
Všímavé zpomalení
Sedíte u potoka? Zapojte všechny smysly. Zaposlouchejte se do vody klouzající po kamenech. Nadechněte se a zkuste zjistit, co tu voní.
Cítíte vítr na tvářích? Místo, na kterém sedíte? Všechny tyto „zážitky“ vás nesmírně obohatí, uvidíte, že svět nebude najednou tolik chaotický. Účinky vytržení z každodenní rychlosti objevili i Japonci. Osvojte si jejich umění šinrin-joku, což v překladu znamená lesní terapie.
Je prokázáno, že pobyt v lese zvyšuje fyzickou i duševní pohodu. „To znamená nechat les působit na všechny vaše smysly,“ říká Sian Tucker.
Tip: Vyzkoušejte všímavou procházku
Vydejte se na procházku do lesa, ale velmi pomalou, až loudavou, abyste naladila všechny své smysly. Vnímejte zem v každém svém kroku. Jděte zvolna, zhluboka dýchejte a poslouchejte ticho. Všímejte si drobností, jako je šustění listů, problikávající paprsky světla mezi větvemi nebo stíny, jež vrhají stromy.
Dívejte se nahoru
Mraky jsou jedním z největších divů přírody a jejich pozorování působí jako protijed k digitální nadvládě života. Ležet na zádech a dívat se na oblohu je skvělý způsob, jak se spojit s přírodou, aktivovat fantazii a vyléčit bolavou duši.
Udělejte si čas, abyste mohla jen tak sledovat mraky a jejich tvary, což vám ukáže i novou perspektivu, protože problémy jsou stejně tak pomíjivé. Už máte lepší náladu? „Dívat se na oblohu vás naplní určitou úctou a údivem,“ popisuje Sian Tucker.
„Mraky na vás zapůsobí krásou nových a nových tvarů, osvětlených paprsky nebo měnícími se barvami.“ Někdy se valí a jsou nadýchané, někdy plavou a táhnou se, jindy působí až melancholicky.
Sledování mraků plujících po obloze je také přirozená forma učení se koncentraci, která vám pomůže spojit se s přítomným okamžikem a zbaví vás zbytečného strachu. Působí to jako meditace, při níž je nebe jako váš vlastní střed. Mraky symbolizují vaše myšlenky a stejně jako ony plynou skrz vaši mysl, kloužou po obloze, protože nic není trvalé.
Tip: Uzemněte se
Najděte si klidné místo, kde si můžete lehnout a nic a nikdo vás nebude rušit. Zavřete oči, zhluboka se nadechněte a pomalu vydechujte. Vědomě uvolněte každou část těla a každý sval. Otevřete oči. Zadívejte se na mraky a snažte se uvědomit si rozlehlost oblohy. Pokud vás přece jen přepadnou nějaké myšlenky, nechte je unášet pryč stejně jako mraky.
Dovolte si snít
Snění, obzvláště to denní, má velice špatnou pověst. Bývá často spojené s plýtváním času a leností. S dospíváním tak snění mizí. Na vině je neustálé povzbuzování k růstu, zvyšování výkonu a tlak na úspěch. Přesto se mezi námi pořád najdou snílci.
Naučte se od nich znovu se ponořit do magického světa představ, protože výzkumy potvrzují, že to může být velmi prospěšné pro vaši osobní pohodu i produktivitu.
Když jste ve stavu „pasivní nudy“ (například sedíte na nezáživném mítinku) a vaše mysl se potuluje všude možně, mozek aktivuje různé oblasti včetně té spojené s řešením problémů a přepne se do kreativního režimu a laterálního myšlení.
„Bezděčné víření mysli zvyšuje kreativní spojení ve vašem mozku,“ vysvětluje Sian Tucker. „Tím pádem je prospěšné, když zažijete během dne nudné okamžiky. Zlepší se vám paměť a zvýší pozornost.
“ Taková „přestávka“ pro mozek znamená pokyn k plnění úkolů, na něž dosud nebyl čas.
Také je prokázáno, že snění pomáhá snižovat krevní tlak, pocity úzkosti a ovlivňuje dopady stresu a vy jste pak šťastnější.
Tip: Nechte se unést
Při jízdě vlakem nebo autobusem nekoukejte na displej telefonu ani do knížky. Místo toho se nechte unášet vlastní myslí.
Když žehlíte nebo myjete nádobí, míváte u toho zapnutou televizi nebo rádio? Možná vás překvapí, jak rychle s daným úkolem budete hotová, jakmile se nebudete snažit zahnat nudu! Když váš mozek pracuje ve fázi bez-vědomí, nevnímáte tolik čas.
Pokud jste v práci neustále ve střehu, zkuste sebehypnózu. Lehněte si, zavřete oči, uvolněte svaly a pak se nechte 10 minut unášet vlastními myšlenkami.
Pokud vás zajímají zdravá jídla, recepty a vůbec zdravý životní styl, spoustu inspirace najdete v aktuálním vydání časopisu Dieta. K dostání právě teď! Nestíháte jít do trafiky? Kupte si aktuální vydání nebo e-magazín jednoduše na
www.ikiosek.cz.
Autor: red
Pomíjivost – dar pro Fukušimu
Je hluboká noc, tma pohltila svělo, den pominul. Již tento samotný, denně se opakující koloběh je pomyslnou bránou do mého příběhu o pomíjivosti.Vraťme se společně o deset let zpět. Je první polovina září roku 2011.
Právě jsem usedl vedle lékaře v Ústřední vojenské nemocnici. Přišel jsem si pro výsledky biopsie. Panuje ticho, čas plyne. Lékař zdvihne oči od listin a naše pohledy se střetnou. Následuje stručné sdělení. Výsledky jsou fatální.
Opouštím ordninaci a můj život je náhle plný otázek a nejistoty. Co bude dál? Bude vůbec něco? Jak dlouho? Zvládneš to Láďo, říká mi muj vnitřní hlas a já volím cestu. Odkládám operaci i hormonální léčbu a rozhoduji se zkusit alternativní. Léčitel mi doslova obrací život naruby.
Jídlem počínaje po emoční klystýr. „Přestanete vyučovat kendó a rozdávat energii okolí, teď ji všechnu potřebujete pro sebe,“ sděluje mi jednoznačně a já jeho doporučení respektuji. Pomíjivost se stává součástí mých dalších životních kroků. Končím se cvičením a předávám klub svým žákům.
Nikdo se neptá na detaily a já si je nechávám pro sebe. A co dál, Láďo, co dál? Mysl produkuje tisíce myšlenek a je třeba přijmout i ty, které se zdají fatální. Jen žádný boj sám se sebou, připomínám si pokaždé a snažím se hledat jakákoli pozitiva.
Náhle se mi vybavuje čin mého prvního učitele.
Tóru Giga nám před svým návratem do Japonska daroval křišťálový pohár. Inicioval tak vznik turnaje, který dnes nese jeho jméno. Ten se tak stal hlavní i putovní cenou. Ano, to je ono. Náhle vše dostává jasnou podobu. Věnujeme pohár Fukušimské federaci kendó jako morální podporu v situaci, která danou oblast postihla.
Vybavuji si, kolikrát se mé myšlenky vracely ke dni, kdy miliony lidí v přímém přenosu sledovali, jak jim tsunami odnáší auta, domy, ale odplavuje i jejich životní příběhy. Lékařský verdikt velice umocňoval mé úvahy o tom, jak prchavý a pomíjivý je svět, to, co budujeme a na čem mnohdy lpíme. Je rozhodnuto.
Seznamuji své žáky s mojí myšlenkou a vzniká sbírka na pohár. Nejlepší brusič firmy Egermann ryje do skla obraz Pražského hradu, květů sakur i kaligrafií psaný vzkaz podpory. Úžasné dílo. Při jeho shlédnutí je mi jasné, že ho bude třeba předat osobně.
V první polovině dubna roku 2012 se setkávám s hlavními představiteli Celojaponské federace kendó. Příjímám upřímná slova uznání a hodnocení našeho počinu. Všichni přítomní si s neskrývaným obdivem prohlíží dílo zručných českých sklářů. Ruční práci Japonci dokáží ocenit.
Následuje pár telefonátů a již je mi sdělován itinerář setkání se zástupci federace kendó ve Fukušimě. Pár dnů poté ve 12:00 hod usedám do šinkansenu.
Ozve se známý tón motorů pohánějících soupravu, kola se roztočí a s nimi se i moje myšlenky. Míhají se mi hlavou jako krajina za oknem. Jednou se dotýkají budoucího setkání, avšak vrací se i ke mně samotnému, k tomu, co je spojeno s mým zdravotním stavem.
Jaké asi bude setkání s lidmi, kteří mají za sebou takové trauma. Jak mě přijmou, jaké budou jejich reakce? Jak vůbec mluvit s někým, o němž vím, co zažil a nedokáži si představit, co si v sobě nese?
Láďo, hlavně buď přirozený, vždyť přinášíš morální podporu, pozitivní energii. Oni velice ocení, že jsi cestoval přes polovinu světa, abys jim předal dar od těch, kteří s nimi soucítí. Můj vnitřní hlas mě uklidňuje. Náhle mi na mysli vytane otázka dotýkající se mě samotného … vrátíš se sem ještě někdy? Co když je to tvoje poslední návštěva Japonska?
Kuš! Odmítám tomuto druhu myšlenek věnovat pozornost i energii. Jistěže se sem, do této země vrátím. Vlak zpomaluje a zastavuje. Jsem na místě. Fukušima. Vystupuji a … již vidím muže a ženu, kteří ke mně neomylně míří. Ostatně, jsem jediným cizincem, který zde vystoupil.
Přivítání je srdečné a hned poté se odebíráme do blízkého hotelu. Zde mě již očekávají hlavní představitelé místní federace kendó, včetně fotografa a novináře.
Začínám vyprávět příběh, který je spojen s vytvořením poháru, mluvím o všech, kteří jeho zhotovení podpořili a samozřejmě o našem prvním učiteli, panu Tóru Giga.
Na dotaz, kdo je mým učitelem v Japonsku zmiňuji pana Jasumiči Ogino a předkládám Kendó pas, s podpisy všech učitelů, se kterými jsem praktikoval. Většinou těch nejvyšších technických stupňů, 8.danů. Chvála a uznání se mi dobře poslouchají.
Vybaluji pohár a všichni dávají nahlas a uznale najevo svůj obdiv. Já dodávám: „Mysleli jsme, že by pohár mohl být oceněním Best fighting spirit – pro reprezentanta s největším bojovým duchem, avšak rozhodnutí je na vašem uvážení.“ Dostává se mi odpovědi, že vše důkladně zváží, aby přínos naší podpory byl co největší a nejvhodnější.
Náš hovor se stočí i k situaci týkajíci se tsunami a následkům této katastrofy. Již jen počty lidí, kteří přišli o své domy, at již z důvodu přímého zničení, nebo z důvodu silné radiace, jsou šokující. Opět mi z mysli vytane slovo – pomíjivost. Avšak…
nikdo z přítomných nejeví sebemenší náznak smutku, sebelítosti, natož snahu si stěžovat. Stěžovat na nepřízeň osudu, na přírodu, ba ani na ty, kteří mají na starost záchranné práce, na vládu.
Ano, vím, že Japonci nejsou zvyklí si stěžovat, ale přeci jenom, tentokrát to na ně muselo být hodně za hranou.
Naše setkání přijemně plyne. Ještě malé pohoštění a pak již srdečné rozloučení s příslibem setkání v čase budoucím. Opět sedím v šinkansenu, kola se roztočila a myšlenky s nimi.
Můj vnitřní hlas ke mně opět hovoří. Láďo, jestlipak víš, čím ti návštěva Fukušimy byla prospěšná, co sis tady měl uvědomit? Ty jsi sem nejel pouze předat pohár. Na tebe tu čekalo důležité poznání. Přemýšlím a pomalu mi začíná svítat. Ano, mám to … pomíjivost. Jasně, ta tsunami lidem vzala strašně moc.
Avšak, na straně druhé jim přinesla pospolitost a zřejmě posílila víru v to, co nabízí budoucnost. Ta vlna odnesla vesměs to hmotné, avšak nemohla odnést to, co má v sobě každý z nás.
Víru v to, že dokážeme vidět světlo na konci tunelu, že pomíjivost se týká i našich, časově omezených negativních pohledů na určitou situaci a že dokážeme opět rozsvítit světlo v nás.
Tokio. Vystupuji. Mimoděk se otáčím směrem odkud jsem přijel, k Fukušimě…. a mou mysl naplňuje jediné … Já se vrátím …
Oblíbené citáty
☰
Anna 13
- Autoři 50
- Série 14
- Žánry 13
- Seznamy
- Citáty 4421
- Uživatelé 3
„- U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají. – Nenalézají … – odpověděl jsem. – A přesto by mohli, najít, co hledají v jediné růži nebo kapce vody… – Ano – odpověděl jsem. A malý princ dodal: Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„„Důkazem, že malý princ skutečně existoval je to, že byl rozkošný, že se smál a že chtěl beránka. Chce-li někdo beránka, je to důkaz, že žije.““
— Antoine de Saint-Exupéry
„„Kdybych nařídil generálovi, aby byl mořský pták a on neuposlechl, nebyla by to chyba generálova, ale moje. Je třeba žádat od každého to, co může dát.““
— Antoine de Saint-Exupéry
„„Svět slz je tak záhadný.““
— Antoine de Saint-Exupéry
„Cíl bez plánu je jen přání.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Co mě na spícím malém princi tolik dojímá, je jeho věrnost květině, ten obraz růže, který v něm září jako plamínek lampy, i když spí… A tušil jsem, že je ještě křehčí. Lampy musíme dobře chránit: stačí závan větru a lampa shasne…“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Člověk je sám i mezi lidmi“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Člověk přece nemůže trvale žít z ledniček, politiky, financí a křížovek. Člověk to prostě nemůže. Člověk přeci nemůže žít bez básní, bez barev, bez lásky.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Jedině děti vědí co hledají.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Krása je totéž jako štěstí.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Nikdy nejsme spokojeni, tam kde jsme.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Předpokládáme, že ostatní myslí stejně jako my. A z toho důvodu máme strach být uprostřed jiných sami sebou. Protože se domníváme, že nás ostatní budou soudit, dělat z nás oběť, zneužívat nás a obviňovat, jako to děláme my sami. Ještě dříve, než nás mají příležitost zavrhnout jiní, zavrhneme se sami.“
— Miguel Ángel Ruiz Macías
„Když cítíte lásku sami k sobě, nežijete už svůj život v závislosti na názorech jiných lidí. Nepotřebujete, aby vás druzí lidé přijímali nebo vám říkali, jací dobří jste, protože vy víte, kdo jste.“
— Miguel Ángel Ruiz Macías
„„Gatsby věřil v to zelené světlo, v šílenou vzrušující budoucnost, která před námi rok za rokem ustupuje. Teď nám unikla, ale to nevadí – zítra poběžíme rychleji, ještě víc rozpřáhneme paže… A jednoho nádherného rána – Tak se potácíme kupředu, jako lodě proti proudu, bez přestání odnášeni zpět do minulosti.““
— Francis Scott Fitzgerald
„A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Až někdy dostaneš chuť někoho kritizovat, vzpomeň si, že ne všichni lidé na tomhle světě měli takové výhody jako ty.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Byl mužem své ženy, nepatřil sobě.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Potom ji políbil. Když se jejich rty setkaly, rozkvetla pro něj jako květina a vtělení bylo úplné. (Velký Gatsby, s. 94)“
— Francis Scott Fitzgerald
„Člověk je sám i mezi lidmi.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Nestojím o učenost, důstojnost ani vážnost. Chci tuhle hudbu a tohle svítání a teplo tvojí tváře.“
— Džaláleddín Balchí Rúmí
„Víš, ty jsi přece jen trochu složitá.“ „Ale ne,“ ujistila ho spěšně. „Ne, to opravdu nejsem – jsem jenom – jsem jenom spousta všelijakých jednoduchých lidí dohromady.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Život začíná vždycky znova, když zvadne.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Mládí je sen, forma chemického šílenství.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Budoucí matka by měla vidět hvězdy. A darovat mu v myšlenkách všechny hvězdy a všechny planety, svému překrásnému dítěti.“
— Vladimir Nikolajevič Puzakov
„Nic nemůže být tak ohnivé a tak svěží jako to, co člověk dokáže nahromadit v příšeří svého srdce.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Minulost se nedá opakovat.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Na trávníku a na cestě se kupily tváře těch, kdož spřádali teorie o tom, jak je Gatsby zkažený, a on stál na těch schodech, kynul jim na rozloučenou a skrýval před nimi svůj nezničitelný sen…“
— Francis Scott Fitzgerald
„Myslel jsem na Gatsbyho úžas, když poprvé spatřil zelené světlo na konci Daisyiny loděnice. Gatsby věřil v to zelené světlo, vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje…“
— Francis Scott Fitzgerald
„Věděl, že když tuto dívku políbí a navždy zasnoubí své nevyslovitelné vidiny s jejím smrtelným dechem, nebude se jeho mysl už nikdy lehce vznášet jako mysl boží.“
— Francis Scott Fitzgerald
„Svět slz je tak záhadný.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Je to opravdu užitečné, protože je to hezké.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Co je důležité, je očím neviditelné…“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Jedině děti vědí, co hledají. Ztrácejí čas pro hadrovou panenku, panenka se stane hrozně důležitá, a když jim ji někdo vezme, pláčou… Mají štěstí.“
— Antoine de Saint-Exupéry
„V noci rozum spí a věci prostě jen jsou. Ty, na kterých opravdu záleží, nabudou zase své podoby, přežijí pustošení denních analýz…“
— Antoine de Saint-Exupéry
„Krásu může člověk poznat a zamilovat se do ní během hodiny, a přestane ji milovat ještě rychleji. Ale duši se člověk musí naučit znát.“
— Lev Nikolajevič Tolstoj
„Žena krásná a věrná je tak vzácná jako dokonalý překlad poezie. Překlad obvykle není pěkný, když je věrný, a není věrný, když je pěkný.“
— William Somerset Maugham
„Zapomínám většinu toho, co jsem četl, stejně jako to, co jsem jedl; vím však, že obojí přispívá k uchování mého ducha i těla.“
— Georg Christoph Lichtenberg
„Klíčem k verši je lidský vzlyk.“
— Boris Leonidovič Pasternak