Vzdělávání v oblasti výživy je na našem trhu nešťastně unifikované. Celý „problém“ spočívá v tom, že naprostá většina organizátorů kurzů vychází z norem diktovaných ministerstvem školství. A západní systém výuky má v těchto směrech jasně definované představy o tom, jak by se mělo s výživou nakládat:
1. Víme, že potraviny jsou zdrojem energie
Člověk, který se chce ve výživě „orientovat“, by tak měl dle moderních vědeckých poznatků umět tu nejzákladnější věc – spočítat energetickou bilanci. Tedy množství energie, které vydáváme, a tomu přizpůsobit i jídelníček.
Bilance může být kladná (sníme více energie, než vydáme), neutrální (příjem orientačně odpovídá výdeji) nebo záporná (vydáváme více energie, než přijímáme). Na první pohled se vše tváří jednoduše. A v principu to jednoduché skutečně je.
Podívejme se tedy na to, jak taková snaha „spočítat jídelníček“ vypadá v praxi:
- Spočítáte bazální metabolismus. K tomu použijete matematický vzorec, nebo vše za vás spočte „chytrý“ přístroj pracující na principu bioimpedance, který v současně době vlastní každá druhá domácnost.
- K tomu je potřeba spočítat pracovní výdej. Tedy množství energie, které za celý den spálíme fyzickou i mentální aktivitou. Jak se dobereme výsledku? Sáhneme po „chytrých“ tabulkách, které nám napoví, kolik energie spálíme u konkrétní aktivity. Případně použijeme jakoukoli dostupnou aplikaci do mobilních platforem, které toto automaticky spočtou za nás. Tady si položte otázku: Jak moc jste přesvědčeni o tom, že taková tabulka či program budou schopny spočítat každou kalorii, kterou vydáte? V této fázi výpočtů dochází k poměrně velkému rozptylu hodnot, kde výsledkem jsou první nepřesnosti v konkrétních číslech.
- Dále je potřeba vybrat spektrum potravin, které budeme chtít sníst, a vytvořit z nich celodenní jídelníček. Protože toto řešíme skrze energetickou bilanci, je nutné ještě provést výpočet, aby na této úrovni vše souhlasilo. Jen pro představu – zkuste si něco takového cvičně vytvořit na naší výukové hře. Pokud se tohoto úkolu zhostíte, myslete na to, že cílem je „trefit“ se při koncepci do konkrétního čísla – například 2000 kalorií. V tomto směru přeji pevné nervy a hodně štěstí. Pokud bude váš výsledek oscilovat kolem požadované hodnoty, popřemýšlejte ještě nad tím, zda takový jídelníček budete i ochotni dlouhodobě jíst.
Uzavřeme tuto kapitolu (tedy takzvanou nutnost řešit stravování skrze počítání energie) otázkou:
Jste vážně přesvědčeni o tom, že budete v běžném životě takto přistupovat ke stravování?
2. Klasické normy západního přístupu ke stravování hovoří mimo jiné i o tom, že vedle hodnocení energetické bilance je nutné mít pod kontrolou i příjem živin.
A protože je systém výuky posedlý vědeckým přístupem, učí se v běžných kurzech počítat množství bílkovin, tuků, sacharidů i vlákniny. Toto není nijak náročné, skvělou pomůckou jsou jak běžně dostupné tabulky, tak i programy.
Tady bude záležet i na tom, zda preferujete vysokosacharidový nebo naopak nízkosacharidový režim. V obou základních případech platí jiná pravidla, kdy se poměry základních makroživin výrazným způsobem odlišují. Teoreticky nahlíženo by s touto snahou neměl být také žádný problém.
Ale znáte to – papír snese všechno, důležitý je vždy výsledek v praxi. Pokud vás zajímá, jak moc „jednoduché“ toto je, zkuste si takový návrh jídelníčku opět vytvořit.
Třeba tak, aby množství sacharidů odpovídalo 60% z celkového energetického příjmu, bílkovin 20% a tuků také 20% z celkového množství energie (tyto parametry jsou nejčastěji uváděnými v oblasti vysokosacharidových režimů a učí se prakticky ve všech kurzech, nejedná se tak o žádný „chyták“).
Aby toho nebylo málo, zahlcuje nás západní systém tendencemi uvádět a respektovat doporučené denní dávky příjmu jednotlivých mikroživin (vitamínů a minerálů).
Tady vzniká situace, kterou kupodivu neřeší většina takových snaživců o dokonale spočtený jídelníček – obsah živin v potravinách se odvíjí od mnoha faktorů a výrazně tak kolísá. Sebechytřejší tabulka nám tak nebude nikdy schopna dát přesné údaje. Náš výpočet pak samozřejmě také ne.
Položme si opět stejnou otázku:
Jste opravdu přesvědčeni o tom, že budete v běžném životě takto přistupovat ke stravování?
3. Řešíme-li tvorbu stravovacích režimů postavených na číslech a práci s nimi, bylo by špatné nezmínit teorii glykemického indexu.
U běžné populace je tento pojem už zažitý. Většina nadšenců do racionálního stravování má tendenci pracovat s tabulkami, které vyhodnocují i parametry glykemického indexu a glykemické nálože. Jedná se o skvělou pomůcku, která v případech, kdy s ní naložíme skutečně racionálním způsobem, povede jídelníček správným směrem.
U této charakteristiky potravin by se na první pohled mohlo zdát, že není žádný problém. Jak už to ale bývá, mezi teorií a praxí existují často propastné rozdíly. Špatné pochopení principů této teorie v praxi způsobuje, že lidé mají nešťastnou snahu hodnotit kvalitu svého jídelníčku podle konkrétních glykemických hodnot.
I tady vzniká otázka:
Jste skutečně přesvědčeni o tom, že je v pořádku stresovat se z jakýchkoli hodnot glykemického indexu u volby potravin, které chceme jíst?
Naprostá většina kurzů a jiných systémů vzdělávání v oblasti výživy, které jsou zastřešovány západními normami, je postavena na těchto pravidlech. Neřešme tady to, zda je to dobře nebo špatně. Matematika aplikovaná na biologické systémy, navíc převedená do praxe, nefunguje v absolutním měřítku nikdy přesně.
Určitý smysl a význam ale samozřejmě má. Je pouze potřeba se rozhodnout, jak s takto nabytým know-how budeme pracovat v reálném životě.
Čím déle dělám v tomto oboru (to je v podstatě celý můj profesní život) , tím více jsem smutný z toho, jak roste počet lidí s takovým „klasickým“ vzděláním, u kterého zjistí, že není aplikovatelné do každodenního života.
Nebudu samozřejmě nikoho přesvědčovat, že výše zmiňované věci v kurzech neučíme. Opak je pravdou – jsou nedílnou součástí studia u nás. Celý fígl spočívá v tom, že na tomto systému nestojí ani nepadá naše filozofie výživy. Jsou to věci, které bychom v základu měli znát, ale ne se s nimi v praxi trápit a už vůbec ne na jejich principu stavět smysluplné jídelníčky.
Neučíme v kurzech způsoby tvorby stravovacích režimů, u kterých se trápíme.
Hlavním cílem v oblasti přístupu ke stravování v reálném životě je pohoda ve vztahu k tomu, co jíme. Jakmile si necháme zblbnout hlavu složitým počítáním a kombinacemi, kde průvodním projevem takové snahy je stres a pocit omezování se, jaký smysl to má? Budeme tak schopni skutečně efektivně ovlivňovat metabolismus požadovaným směrem?
I přes tuto jednoduchou logiku zdravého selského rozumu se většina populace drží takto nastaveného trendu a učí se přistupovat k výživě skrze čísla. Je to samozřejmě jejich věc a mají na to plné právo. Jen je v praxi „úsměvné“ sledovat situace, kdy svému okolí radí, jak mají dle těchto pravidel jíst, ale sami to nedělají. Proč taky, když to nefunguje…
Čísla a práce s nimi vychází z aktivity levé mozkové hemisféry, tedy logické racionality. Náš vztah k jídlu ale není řízen rozumem a logikou. To je pouze deformované přesvědčení populace vycházející z běžně šířených a propagovaných vědeckých výzkumů v oblasti výživy.
Přístup ke stravování každého „normálního“ člověka je spojen s emoční stránkou bytí. Za běžných okolností si nevybíráme potraviny tak, že bychom počítali množství energie v nich, zastoupení bílkovin, sacharidů nebo tuků, případně sledovali rozdíly v hodnotách GI.
Toto děláme pouze ve výjimečných případech a navíc po krátkou dobu, kdy potřebujeme z různých důvodů „zmanipulovat“ metabolismus. Ve skutečnosti si vybíráme takové potraviny, které nám chutnají. Jsou to tedy emoce chutí a z nich vznikající stavy dobré nálady, které řídí naše stravovací zvyklosti.
Pokud se tedy chceme naučit stravovat se správným a současně přirozeným způsobem, je potřeba pustit ke slovu i pravou mozkovou hemisféru. Tato je kreativní, hravá, ráda experimentuje. Jakmile se podaří propojit know-how levé polokoule, která „ví“, jakým směrem stravu řídit, s pocitovým jednáním a projevem pravé hemisféry, budeme jako celek (bytost) kráčet po správné cestě.
Jedině tak budeme vnímat potřebu ovlivňovat charakteristiky termického účinku potravin, vlivu na acidobazickou rovnováhu, úroveň stravitelnosti či energetické tendence ve smyslu čínských pojmů jin a jang.
Mgr. Martin Jelínek
Vyberte si z našich kurzů
Co říkají o studiu naši absolventi
Ing. Soňa Vybíralová
www.sonavybiralova.cz
Nevěřila bych, že mi bude líto, že jsem již kurz dokončila. Studium se mi velmi líbilo. Dlouhou dobu jsem hledala kvalitní dovzdělání v tomto oboru. Jsem vystudovaný vědec s přesahem do medicíny a velmi jsem potřebovala dopilovat komplexnější přesah do výživy lidského organismu. Kurz dokonce předčil mé očekávání.
Pan magistr Martin Jelínek je odborníkem ve svém oboru a po celou dobu kurzu odpovídal na mé dotazy. Studenti si projdou velmi podrobně komplexním pohledem na výživu, potraviny, jejich vliv na tělo, pohled na diety a nemoci, doplňky stravy.
Navíc pan magistr Jelínek je autorem několika zajímavých knih, je velmi váženou osobou v oblasti výživy, často jej vidíme i jako hosta na problematiku výživy v TV. Kurz ATAC velmi doporučuji a jsem za něj velmi ráda, obohatil mne ve své profesní kariéře.
Navíc i po skončení kurzu jsem s panem magistrem Jelínkem v kontaktu a můžu se na něj obrátit s dotazy, čehož si velmi cením. Jsem za tento kurz velmi ráda a děkuji za vše 🙂
Lívia Melicharová
www.hubnuti-poradna.cz
Dlouho jsem hledala kurz, který není zaměřený jednostranně, kde se neřeší diety, ale komplexní pohled na stravování na míru každého z nás. Poradce pro výživu splňuje všechna tato kritéria. Byl pro mě startovací dráhou v podnikání v tomto oboru. Díky seminářům a nástavbovým kurzům Atac mám možnost jít pořád dál za stále podpory Mgr. Jelínka a spolupráce s kolegy z kurzu.
Bc. Vendula Marešová
Oblast stravování a zdravého životního stylu mě z několika osobních důvodů velmi oslovil. Začala jsem hledat něco, co by mě v tomto ohledu obohatilo a dalo ucelenou strukturu informacím, které jsem v průběhu let a osobních zkušeností nasbírala.
Jsem vděčná, že jsem našla právě kurz Poradce pro výživu a suplementaci, který mě nejen obohatil, ale dal mému životu další směr. Díky kurzu Poradce pro výživu a suplementaci mám pocit a možnost dělat to, co mi dává smysl. Kurz byl vedený Mgr.
Martinem Jelínkem efektivně a se snahou o ucelený přehled. Forma online studia byla pro mě naprosto vyhovující. Také mi moc vyhovuje, že jsou lekce a online poradna k dispozici stále i po dokončení kurzu.
V neposlední řadě to byl kvalitní start v profesi výživového poradenství a dalšího sebevzdělávání v oblasti výživy.
- Další ohlasy absolventů
- Vyberte si z našich kurzů
- Zpět do sekce Vše o studiu
Hubnutí jako součást životního stylu
Doba, ve které žijeme je dobou blahobytu a nadbytku. Máme možnost vybírat si ze stovek druhů potravin a prodejci nám mnohdy i přivezou nákup až do domu, jen když utratíme naše peníze právě u nich
Potraviny, ze kterých ale často vybíráme, jsou chudé a našemu tělu dávají pouze chuťový požitek a pocit sytosti. Ve výsledku tedy vykonáváme minimum pohybu a přijímáme v naší stravě nadbytek energie a nedostatek živin, z čehož tloustneme.
Jak poznat, kdy začít hubnout?
Pakliže hned chcete zjistit, jak jste na tom právě vy, zkuste si vypočítat Index tělesné hmotnosti (Body mass index – BMI). Zjistíte jej tak, že svou hmotnost v kg vydělíte výškou v m2.
Výsledné číslo by nám pak mělo ukázat, jak jsme na tom, nicméně mysleme na to, že toto číslo je pouze orientační a mnoho odborníků jej prezentuje jako neobjektivní. Kdyby si totiž tento výpočet udělal například urostlý kulturista, tak by mu vyšlo, že trpí nadváhou nebo dokonce obezitou.
Pro průměrnou populaci se ale tento vzorec využívá často a můžeme říci, že poskytuje dobré výsledky.
| Podvýživa | < 18,5 |
| Norma | 18,6 – 24,9 |
| Nadváha | 25 – 29,9 |
| I. stádium obezity | 30 – 34,9 |
| II. stádium obezity | 35 – 39,9 |
| III. stádium obezity (morbidní) | > 40 |
Z uvedené tabulky a z výpočtu, který jsme si udělali, ihned víme, do které kategorie se zařadit. Čím dál větší počet z nás se bohužel velice často ocitá v kolonce „Nadváha“ a někdy i v některé ze tří fází obezity. V takovém případě je nutné zahájit dlouhodobý proces, kterému se říká redukce hmotnosti.
Hmotnost x Energie
Často se v souvislosti s redukcí hmotnosti mluví o energii. Potraviny, které jíme, nám dodávají živiny, které naše tělo umí za pomoci metabolismu přeměnit na jiné, jednodušší látky.
Ty pak za pomoci chemických reakcí mohou uvolňovat energii pro jiné metabolické pochody, činnost mozku, stahy svalů a vlastně téměř pro vše, co se v našem těle děje. Někdy ale přijmeme větší množství energie, než je nezbytně nutné.
Naše tělo si díky evoluci vytvořilo schopnost tuto energii ukládat v podobě tukových zásob. Činí tak proto, aby v budoucnu, kdy naopak bude strádat, přežilo.
Jednoduše řečeno, přijmeme-li víc energie, než je třeba, tak tělo ukládá do tukových zásob. Přijmeme-li naopak méně energie, nebo vydáme-li víc energie, než jsme přijali stravou, tak se naše tělo ocitá v tzv. negativní energetické bilanci a čerpá ze zásob (hubne). Při redukci hmotnosti bychom se právě o toto měli snažit.
Začínáme-li s redukcí naší hmotnosti, tak bychom měli alespoň 14 dní sledovat náš stávající jídelníček, spočítat kolik energie průměrně přijmeme za den a odečíst 2 000 kJ. Číslo, které nám vyjde v kJ, by se mělo stát našim cílem pro denní energetický příjem.
Pokud chci zhubnout mám přestat jíst?
„Dobře, tak přestanu snídat a k obědu a večeři si dám jen něco malého.“ I takto může vypadat reakce pacienta, nicméně moudřejší vědí, že hubnutí je komplikovanější věc. Rada tedy zní: „Ne, rozhodně nepřestávejte jíst.“ Pří redukci hmotnosti byste naopak mohli jíst i mnohem víc, než jak jste zvyklí.
Energetická denzita
Existuje totiž něco, čemu říkáme energetická denzita (ED). ED vyjadřuje množství energie přijaté ve 100g naší stravy. Žádoucí totiž je nemít hlad, dostat do těla dostatek živin a ještě k tomu přijmout menší množství energie.
Zkuste si někdy zapsat, co a v jakém množství za den sníte a k těmto
potravinám si dohledat nutriční hodnoty a obsah energie. Sníme-li za den například stravu o celkovém obsahu energie 9 000 kJ a o hmotnosti 1750g (vydělím tedy 9000 / 1750 a výsledek vynásobím 100), tak nám vyjde číslo 514 kJ/100g. Výsledek nám vyjadřuje, že ve 100g jídla, které jsme v daný den přijali, bylo průměrně 514 kJ, což je v pořádku, jelikož optimum je mezi 500 – 525 kJ/100g potravy.
Trendem dnešní doby je jíst malé množství vysokoenergetického jídla, proto jistě nebude lehké dosáhnout hranice 525 kJ/100g a bude vám připadat, že se přejídáte. Klíčový je výběr správných potravin, které nás zasytí a dodají nám dostatek (ne nadbytek) energie a potřebné živiny.
„Spalovače“ tuků
Některé potraviny jsou často prezentovány jako tzv. spalovače tuků a slibují nám rychlé snížení hmotnosti. Ano, je pravda, že některé látky nám mohou pomoci metabolizovat tuk, nicméně jde o zanedbatelnou pomoc a aby byl efekt viditelný, museli bychom jíst velké množství takto označovaných potravin po dlouhou dobu.
Faktem je ale také to, že naše tělo vydává energii i na trávení a vstřebávání potravy. Některé potraviny jsou lehce, jiné hůře stravitelné.
Například bílkoviny se štěpí složitě a nás organismus musí vydat dost energie na jejich zpracování. Z tohoto důvodu je efektivní zvýšit příjem proteinů při hubnutí.
Nezapomeňme ale dbát na jejich správný výběr, ideální množství a spoustu dalšího (více viz článek „Jak je to s těmi bílkovinami?“).
Jak umocnit efekt redukce hmotnosti?
Odpověď je jednoduchá a mnozí z vás ji jistě tuší. Sport. Sport je někdy definován jako pohybová aktivita vykonávána s cílem dosáhnout co nejlepšího změřitelného výsledku.
Obézní lidé jsou ale často omezeni svým onemocněním (ano, obezita je jedním z tzv. civilizačních onemocnění) do takové míry, že by bylo vhodnější mluvit spíše o pohybové aktivitě.
Tedy o jakékoliv činnosti prováděné kosterními svaly.
Svaly totiž pro svou činnost potřebují energii a potřebují jí skutečně mnoho. Snížíme-li tedy příjem energie z jídla a ještě k tomu přidáme pohybovou aktivitu, tak docílíme již zmíněné negativní energetické bilance, která je klíčová pro redukci hmotnosti.
Jak by takový pohyb měl vypadat je otázkou, ve které stále není zcela jasno.
Existují doporučení pro pohybovou aktivitu, která říkají, že bychom měli 3 – 4krát týdně provádět pohybovou aktivitu střední až vyšší intenzity a to po dobu 30 – 45 minut. Zcela bez diskuze ano.
Toto jsou doporučení pro to, jak být a zůstat zdraví a v dobré kondici. Při redukci hmoty se ale potýkáme se dvěma možnostmi a to aerobní a anaerobní aktivita
Aerobní a Anaerobní aktivita
Aerobně zaměřená pohybová aktivita je taková, při které nedosahujeme takové intenzity, ovšem jsme 
schopni tuto intenzitu udržet po relativně dlouhou dobu díky tomu, že tělu dodáváme kyslík, který potřebuje. Příkladem může být vytrvalostní běh, plavání, běh na lyžích, jízda na kole. Při této činnosti přibližně 30 minut tělo čerpá energii ze zásob cukrů a pak začne odbourávat tuky a využívat je jako energii pro svalovou práci. Zní to skvěle že? Potíž je ale v tom, že v celkovém množství tělo nespálí tolik energie, jako při druhé možnosti.
Tou je činnost anaerobní, tedy taková, při které je intenzita zatížení tak vysoká, že tělu nestíháme dodávat tolik kyslíku, kolik potřebuje. Jinak řečeno, při této činnosti po nějaké době ztrácíme dech, pálí nás svaly a obecně ji zvládáme provádět jen krátce.
Příkladem je třeba sprint a posilování ale i další aktivity, u kterých dokážeme zvýšit intenzitu na maximum. Při těchto činnostech v našem organismu probíhají pouze anaerobní mechanismy, díky čemuž tělo nemůže čerpat ze zásob tuků. Energie se tedy bere výhradně ze zásob cukrů.
Je jí ale takové množství, že ve výsledku vydáme více energie právě při anaerobních sportech.
A co tuky?
Potřebujeme se ale přeci zbavit především tuků, tak jak nám pomůže úbytek cukrů? Tělo má schopnost cukry přetvářet na tuky a naopak.
Sacharidy jsou ale zásadní pro chod našeho organismu a proto po ukončení jakékoliv pohybové aktivity tělo musím doplnit jejich zásoby.
Jelikož v tuto dobu má už kyslíku dostatek, tak odbourává tuky a vytváří z nich cukry, které pak používá například na regeneraci.
Habituální aktivita
Přibližně 24h po zatížení je zvýšena činnost tzv. bazálního metabolismu (metabolické pochody nezbytně nutné k zachování života organismu), který také potřebuje podstatné množství energie.
Tedy celý den po cvičení naše tělo vydává více energie, než je mu zvykem. Při jakékoliv činnosti, kterou děláme, vydáváme energie více, tedy teoreticky hubneme.
Například procházka, uklízení domácnosti, cesta do práce pěšky nebo na kole a další, spadají pod pojem habituální aktivita.
V praxi tedy hodina cvičení je přínosná z hlediska redukce hmotnosti a ať už aerobní, nebo anaerobní cestou, při ní vydáme energii. Sama o sobě ale nestačí. Klíčové je navýšení činnosti bazálního metabolismu po ní a to, jaká bude naše habituální aktivita, tedy co budeme dělat celý den.
Kde je dieta?
Jistě jste si všimli, že doposud nebylo použito slovo dieta. Při hubnutí můžeme zkoušet všelijaké diety a jistě ne všechny jsou špatné.
Mnoho z nich nám ale může spíš přihoršit, než přilepšit. Příkladem velice populární, ale i kontrovezní diety, je proteinová dieta.
Přitom princip hubnutí není složitý a odborníci se v něm po velice dlouhé době začínají shodovat.
Klíčová je pohybová činnost. Víme už, jak se dělí a jaká je ideální, ale prakticky jakýkoliv intenzivní pohyb prospívá našemu tělu a pomáhá nám s hubnutím (tedy ne jen hodina cvičení, jak již víme). Samotný pohyb ale není stoprocentně účinný, stejně tak jako samotná změna stravovacích návyků.
Obojí musí jít ruku v ruce pro dosažení maxima. Racionální strava (nikoliv dieta) musí být pestrá a měla by obsahovat mj. správné množství sacharidů, bílkovin a tuků. Měla by také být doplněna o zhruba 400g zeleniny a 200g ovoce za den a adekvátní pitný režim.
Hladovění tedy skutečně není správnou cestou ke štíhlé postavě.
Autor: Tomáš Machek
Aktuální článek: Hubnutí jako součást životního stylu
5 hříchů proti metabolismu
Nadváhu často svádíme na pomalý metabolismus, aniž bychom tušili, kolik je na tom pravdy. Jedna špatná zpráva: zpomalujeme si ho mnohdy sami! Stačí se tedy naučit rozumět látkové výměně, a kila půjdou dolů rychleji…
Posloucháte pravidelně nářky kamarádek, které proklínají svůj pomalý metabolismus, a občas se k nim připojíte? Ačkoli se za něj rádi schováváme, víme o něm pramálo.
Než si o něm ale konečně něco řekneme, vezměme to od základní definice.
Ve skutečnosti totiž jenom málokdo ví, že metabolismus je v podstatě složitý systém fungování enzymů a hormonů, který určuje, jak přeměňujeme jídlo na energii a jak rychle ji pak vydáváme.
Český termín zní „látková výměna“, neméně výstižný je výraz „spalování“.
Stále ještě pod tímto pojmem nevidíte nic konkrétního? Pak si představte, že veškeré jídlo, jež sníte, se v těle rozloží na jednotlivé „části“, a ty fungují jako dílky stavebnice.
Metabolismus na tyto dílky dokáže zpracovat opravdu všechno, co sníme, a z nich pak vytvoří nové látky – ať už bílkoviny, tuky či nejrůznější sloučeniny.
VĚČNÉ PROMĚNY
Vliv na metabolismus má věk, pohlaví i poměr svalů k tukové tkáni. Nejrychlejší spalování mají děti, muži díky většímu množství svalové hmoty spalují rychleji než ženy a vědět bychom měli i to, že s každým desetiletím po čtyřicítce se náš metabolismus zpomaluje o 5 %.
K většímu výdeji energie dochází u žen během těhotenství a kojení, díky čemuž řada maminek shodí kila po porodu bez problémů. Látkovou výměnu ovlivňují také nemoci -ve vzácných případech může za zpomalení metabolismu onemocnění štítné žlázy.
Právě metabolismus má na svědomí i fakt, že na počátku diety hubneme rychleji než po několika týdnech. Když máme nadváhu, je nastavený na vyšší obrátky, a tak se už mírné snížení příjmu kalorií projeví úbytkem váhy.
Jak tedy na to, abychom co nejrychleji a nejefektivněji spalovali energii, kterou přijímáme z jídla?
NUTNÉ MINIMUM ENERGIE BAZÁLNÍ METABOLISMUS
Určitě jste už někde zaslechli termín „bazální metabolismus“. To je množství energie, kterou naše tělo potřebuje pro udržení základních životních funkcí v klidovém stavu, tedy když nic neděláme. S jakoukoli, byť drobnou činností, jako je například chůze, čtení nebo čištění zubů, hned výdej energie stoupá o desítky procent.
PROHŘEŠEK Č. 1
Ládujete se bramborami, chlebem a sladkostmi, abyste dosáhli pocitu plného žaludku. Nedostatek bílkovin není z hlediska látkové výměny zrovna ideální. Vaše tělo totiž spotřebuje při trávení proteinů o 25 % více energie než v případě sacharidů. Navíc pomáhají tělu vystavět svalovou hmotu, která spalování povzbuzuje.
Vysokoproteinová svačinka je pro vás hned z několika důvodů výhodnější než jídlo se stejným počtem kalorií, ale vyšším obsahem sacharidů. Orientujte se tedy na potraviny, které obsahují hodně bílkovin a zároveň málo tuku. Do této skupiny patří například sója, tuňák, červené fazole, bílky, netučné sýry, syrovátka nebo jogurt.
Dobrou službu vám prokáže i libové hovězí či drůbeží maso.
PROHŘEŠEK Č. 2
Ráno vyrazíte do práce jako o závod, bez snídaně a ještě navíc se slastným pocitem, že jste vynechali jedno jídlo a ušetřili pár kalorií. Mantrou zdravé výživy je vydatná snídaně, bez které váš metabolismus ráno nezačne spalovat.
Někteří dietologové dokonce doporučují zkonzumovat ráno až 30 % celkového denního příjmu energie! Důležité je ale i u snídaně myslet na to, co sníte, a dbát na to, aby byla co nejpestřejší – nesmějí chybět cereálie, které nastartují činnost mozku a svalů, ani bílkoviny, jejichž trávení trvá relativně dlouho.
Jako zdroj vitaminů a minerálů by se na vašem snídaňovém tácu mělo objevit ovoce či zelenina. Příklady ideální snídaně? Třeba ovesná kaše s ovocem a jogurtový nápoj či dva krajíčky celozrnného chleba se sójovou pomazánkou a zeleninou.
PROHŘEŠEK Č. 3
Svůj organismus po probuzení nakopáváte dvojitým presem a sklenicí ostře oranžového džusu. Pokud se ráno „křísíte“ silnou kávou a koncentrovaným džusem a žijete v domnění, že se tím nabíjíte energií, jste na omylu. Látkovou výměnu nejlépe nastartuje dostatečný pitný režim, do kterého by se káva neměla správně vůbec počítat.
Svůj den raději začněte šálkem čaje (ideálně zeleného) a hodně zředěným ovocným nektarem, který vám dodá dostatek tekutin. Zelený čaj obsahuje silný antioxidant EGCG, jenž vás dokáže pořádně nastartovat. Ve spojení s kofeinem může jeho vliv na organismus přetrvat i po dobu několika hodin.
Jeden vědecký výzkum zaznamenal díky němu metabolické zrychlení o 4 % po celých 24 hodin!
PROHŘEŠEK Č. 4
Dáte si pořádný oběd o několika chodech, abyste se pak nemuseli namáhat se sháněním svačiny. V posledních letech se na všech stranách neustále zdůrazňuje, jak je důležité jíst pětkrát až šestkrát denně. Proč? I toto pravidlo souvisí s metabolismem. Když totiž nedostává po dobu více hodin novou potravu,
začíná zpomalovat a šetřit na horší časy. Proto byste měli každé tři až čtyři hodiny sníst menší porci jídla, pokud možno s obsahem proteinu. Přeskakováním svačin ani hladověním své látkové výměně nepomůžete, ba právě naopak – jak už jsme řekli, zpomalíte ji. Myslete na to, že denní příjem energie by měl být minimálně 1000 kalorií, a to i v období nejpřísnější redukční diety!
PROHŘEŠEK Č. 5
Chodíte na hodiny cvičení, ale posilovně se vyhýbáte jako čert kříži, protože máte strach, aby se z vás nestal Rambo v sukních. Když se potřebujete zbavit tukových polštářků, zamíříte spíš na hodinu aerobiku, nebo do posilovny? Většina z nás patrně zvolí první možnost.
Okamžitý výdej energie je opravdu vyšší, ale z hlediska činnosti metabolismu vám větší službu prokáže posilovna. Budete-li totiž pracovat na svém svalstvu, vypracujete si více tkáně, která urychlí váš metabolismus dlouhodobě.
Máte obavu, aby se z vás nestala dvojnice Xeny s obřími bicepsy deroucími se z květovaných letních šatů? Podobné myšlenky můžete pustit z hlavy.
Ženy neoplývají stejnými hormony jako muži, a proto se jejich svaly formují jiným způsobem. Mějte také na paměti, že kratší rekreační sportování – například hodina svižné chůze či půlhodina joggingu – urychlí váš metabolismus pouze na krátkou dobu.
Už během první hodiny poté se vrátí na stejnou úroveň, na níž byla před začátkem cvičení. Po cvičení tedy navíc spálíte pouze kolem třiceti kalorií. Pokud budete ovšem sportovat intenzivněji a dáte tomu více času, rychlejší spalování vám vydrží o něco déle a vy budete snáze hubnout.
Vytrvalost se tedy vyplatí.
ZÁZRAČNÉ ELIXÍRY PRO VÁŠ METABOLISMUS
Existují látky, o nichž se tvrdí, že váš metabolismus vzpruží, i když vědecké výzkumy v tomto ohledu zatím nedospěly k jasným závěrům. Jedno je však jisté bez pravidelného cvičení a vzorné životosprávy vám nepomůžou.
PÁLIVÉ KOŘENÍ S NÁDECHEM EXOTIKY
O příznivém vlivu ostrého koření na spalování energie už byly popsány stohy papíru. Studie dokázaly, že kořeněná jídla mohou metabolismus zrychlit až o 20 %.
Na prvních místech pomyslného žebříku je pálivá paprika a pepř, ale podobné účinky bývají připisovány i jemně nasládlé skořici. Pikantní ochucovadla nejvíce působí ve spojení s jídly, která mají vyšší obsah tuku.
Začněte holdovat mexické či thajské kuchyni a obohaťte svůj jídelníček!
ZÁZRAČNÁ LÁTKA, KTEROU SI VYTVÁŘÍME SAMI
V poslední době se stává čím dál populárnějším L-karnitin, který pomáhá přeměně mastných kyselin v energii. Nachází se v některých druzích masa, ale tělo si ho dokáže vyrobit i samo z aminokyselin. K tomu však potřebuje vitamin C. Proto mu pomáhejte konzumací zeleniny a ovoce bohatého na blahodárné „céčko“.
Jste-li zapřísáhlý vegan či máte nadváhu a cítíte se unavení, poraďte se s lékařem, zda byste neměli užívat potravinové doplňky s L-karnitinem. VŠESTRANNÁ „BÉČKA“ Vitaminy skupiny B jsou klíčové pro spalování sacharidů, tuků i bílkovin. Snažte se je raději získat z přirozené stravy, v níž se jsou ve vyvážené kombinaci s ostatními vitaminy a minerály.
Jezte špenát, brokolici, chřest a luštěniny, a „béčka“ vám chybět nebudou.
HOŘČÍK NAD ZLATO
Tento prvek se podílí na 300 chemických reakcí v těle, metabolické procesy nevyjímaje. Většina lidí ale trpí jeho nedostatkem. Spolehlivou zásobárnou hořčíku je přitom zelenina, luštěniny, některé druhy ořechů nebo maso z platýse.
Zdroj: Dieta
Co je důležité vědět při hubnutí
5. únor 2018
Hubnutí je věc dlouhodobá, je otázkou změny návyků i myšlení. Není jen o pohybu a nízkokalorickém jídelníčku, existuje celá řada dalších pomocníků.
Pitný režim
Hubnete-li, nezapomínejte dostatečně pít. Ideální je pramenitá voda a neslazené bylinkové čaje. Dopoledne si můžete dopřát šťávu z čerstvě vymačkaného ovoce, kdykoli během dne pak šťávu z čerstvé zeleniny.
Příjemným zpestřením je i neslazená voda s vymačkaným citrónem. Vyvarujte se však slazených limonád, energy drinků a alkoholu. Je-li to možné, odpusťte si nápoje sycené, uměle barvené i ty označené jako LIGHT.
Odkyselování
Hubnutí ovlivňuje i míra zakyselení organizmu. Ideální pH lidského těla je kolem 7,4. Pečivo z bílé mouky, káva, cukr, alkohol i různé pochutiny výrazně zvyšují kyselost organizmu, tzv. acidózu.
Určitou část kyselinotvorných látek umí tělo odbourat samo, jedná-li se však o stav dlouhodobý, dochází k výraznému zhoršení zdravotního stavu. Bolesti hlavy, podrážděnost, pocit vyčerpanosti, změna hmotnosti, bolesti svalů a další nepříjemné projevy jsou jen začátkem.
Dlouhodobý stav překyselení organizmu může vést až k arterioskleróze, srdečním infarktům či dokonce zhoubným nádorům.
Snažíte-li se o vyváženou stravu, ve které zásadotvorné nebo neutrální potraviny (zelenina, ovoce, bylinky, celozrnné pečivo, kysané mléčné nápoje, luštěniny, ale také například telecí, hovězí nebo krůtí) převládají, půjde vám i hubnutí mnohem lépe.
ostatek spánku
Spánek je nesmírně důležitý, proto ho rozhodně nepodceňujte. Ideální je spát 7 – 8 denně. Ve spánku totiž dochází k celé řadě důležitých pochodů. V prvních hodinách spánku tělo bere energii ze svých tukových zásob. Čím víc spánku mu dopřejete, tím více spálí. Navíc nevyspalý člověk trpívá větším hladem a chutí na sladké.
Pomocníci z rostlinné říše
Hubnutí můžete pomoci i bylinkami plody některých rostlin. Spalování tuku například napomáhá zelený čaj, guarana, výtažek z hořkého pomeranče, acai, garcinia cambogia a další.
Pročistit tělo, zbavit ho nadýmání, urychlit látkovou výměnu, pomoci proti zadržování vody, to zase dokážou fenykl, třezalka, přeslička, lékořice, čekanka, lípa, černý bez. Při detoxikaci pomáhají měsíček, kopřiva, řebříček, jitrocel, pelyněk, šalvěj, rozmarýn.
Vhodné jsou také bylinné koupele, které dokážou povzbudit látkovou výměnu, pomáhají proti zadržování vody v těle a redukují tukové zásoby. Určitě i vy najdete své oblíbené bylinné směsi, které vám ve vašem úsilí pomohou.
Masáže
Vhodným doplňkem vašeho nového životního stylu mohou být i masáže, zvláště ty lymfatické a detoxikační. Zkušení maséři přesně vědí, kam na těle sáhnout, aby byl výsledek co nejúčinnější. Povzbuzení lymfy – především ruční masáží – pomáhá z těla odvádět škodlivé látky a spolu s nimi i redukovat celulitidu. masáže je však nutné vícekrát opakovat.
Začínáme s hubnutím
Často slyšíme, že hubnutí se odehrává především v hlavě. Věřte nebo ne, je to tak. Jakmile se pevně rozhodneme sami se sebou něco dělat, jde to mnohem lépe. Na trvalém zhubnutí pár kil není nic složitého.
Pokud je potřeba zhubnout radikálně, případně jste-li trvale v péči lékaře a užíváte léky ovlivňující vaši váhu, případně metabolizmus, je třeba svěřit své hubnutí do rukou odborníků.
Na úplný začátek tedy zapojte do hubnutí hlavu. Respektive sami sebe pro zhubnutí motivujte. Na každého platí něco jiného. Někoho přesvědčí kdysi tolik oblíbené džíny ve skříni, jiného vidina, že se nezadýchá při sebemenší námaze a dalšího zase to, že s lepšící se kondicí a ubývajícími kily se dostavuje i dobrá nálada a fajn pocit. Najděte tedy důvod, proč do toho jít, začínáme.
V první řadě si udělejte inventuru v sobě i svých návycích.
Kde děláte chybu?
- Jíte nepravidelně, nesnídáte, málo pijete a když, tak sladké limonády, jíte nezdravá jídla, příliš mnoho sladkého, tučného a ledničku bílíte zásadně v noci.
- Máte málo pohybu, místo, abyste šli pěšky, ujedete jednu stanici MHD, raději než po schodech stoupáte vzhůru pomocí eskalátorů nebo se svěřujete výtahu.
- Stresujete se, v noci starostmi nespíte, přes den se nezastavíte a často máte pocit, že takový tlak už déle nevydržíte.
- Na žebříčku svých hodnot jste až někdo dole, zatímco zbytek rodiny a všichni kolem jsou pro vás důležitější než vy sami.
- Hubnuli jste už tisíckrát, ale pokaždé špatně. Váha se nejen brzy vrátila, ale často přibyla další kila.
V druhé řadě si vypracujte strategii, kterou budete poctivě dodržovat
- Najděte si denně chvilku na pohybové aktivity. Půlhodinová procházka na čerstvém vzduchu je mnohem prospěšnější než půlhodinové sezení u televize nebo počítače. Tuto dobu si ve svém programu pečlivě vyhraďte a trvejte na ní. Naučíme vás užívat si pohyb.
- První dny si podrobně pište, v kolik hodin jste jedli, co a v jakém množství. Hezky popravdě. Pomůže vám to lépe si uvědomit, kde děláte chybu. Sestavte si tabulku vhodných a zakázaných potravin, bude se vám mnohem lépe sestavovat jídelníček. Zapomeňte na polotovary, průmyslově vyráběné dipy a omáčky a spižírnu narvanou „ďobáním“. Naučíme vás jíst zdravěji a jídlo si více vychutnat.
- Nesnažte se radikálně a ze dne na den změnit své zvyky. Pravděpodobně by vás taková změna stresovala. Dejte si čas a svou proměnu načasujte krůček po krůčku. Naučíme vás radovat se z každého malého úspěchu.
- Dopřejte denně chvilku svému duševnímu zdraví. Relaxace ve vaně, chvilka oddechu na zahrádce nebo návštěva zajímavé výstavy dokáže divy. Naučíme vás najít radost i v drobnostech.
- Vysvětlete svým blízkým, že nastal čas, abyste se o denní povinnosti podělili. Spoustu věcí přeci zvládnou i bez vás. Naučíme vás myslet sami na sebe.
Jídlo a hubnutí
Ať se nám to líbí nebo ne, jídlo je alfou a omegou našeho bytí. Chcete-li zhubnout, je nutné i v jídle někde ubrat a jinde naopak přidat.
V zásadě není na zdravém stravování nic složitého, jakmile si osvojíte správné složení vaší potravy, pravidelnost v jídle a ideální množství jídla, jde to mnohem snadněji. Nejlépe vám samozřejmě poradí odborník, který má mnohé nástroje i vědomosti k tomu, aby sestavil zdravý jídelníček přesně podle vašich potřeb.
Ostatně, člověk má nad sebou v podobě odborníka jakýsi pomyslný bič. Snadněji se pak vytrvá. Navíc máte jistotu, že dostáváte všechny potřebné živiny, vaše strava je vyvážená a nebudete mít také pocit hladu. Možná naopak, mnoho lidí, kteří se rozhodli zhubnout pod vedením výživového poradce, tvrdí, že nikdy nejedli tolik, a přesto hubnou.
Snižte energetický příjem
Pokud chce člověk zhubnout, musí víc energie vydávat než přijímat. Neznamená to ovšem, že sníme koblihu místo oběda, protože má míň kalorií. Složení stravy je potřeba přesně vyvážit. Nabídnout tělu živiny, se kterými může dál pracovat, a vyhnout se jídlům tučným a bohatým na cukry.
Obecně má člověk s normální váhou přijímat energeticky vyváženou potravu v poměru: 60 % sacharidy, 28 % tuky, 12 % bílkoviny. Ten, kdo chce jít s váhou dolů, musí přidat bílkoviny a naopak ubrat cukry a živočišné tuky.
Při redukční dietě by se váš denní energetický příjem měl pohybovat kolem 5000 – 6000 kJ, z toho 40 % by měly tvořit sacharidy, 30 % tuky a 30 % bílkoviny.
Cukrovka, zákeřné onemocnění
19. 09. 2013 | Doba čtení 10 minut
Diabetes mellitus neboli úplavice cukrová postihuje čím dál tím víc lidí v celé Evropě. Vznik nemoci, která přináší vážné komplikace, však často zapříčiní nezdravý životní styl.
Odhaduje se, že na každého diabetika nad 55 let věku připadá další člověk stejné věkové skupiny, který má také cukrovku, ale neví o tom. Na to, že touto chorobou trpí, pak většinou přijde náhodně — například při předoperačním vyšetření.
Věc je o to horší, že cukrovka (jak se diabetu lidově říká) je velmi zákeřné onemocnění. Doprovázejí ji totiž komplikace, které mohou nevratně poškodit zdraví pacienta, nebo v horším případě dokonce zkrátit jeho život. A pokud nemoc probíhá skrytě a neléčená několik let, je riziko vzniku komplikací opravdu vysoké.
Za co může cukr
Pokud to zjednodušíme, existují dva typy cukrovky.
Prvním z nich — diabetem 1. typu — trpí zhruba desetina nemocných. Tento typ cukrovky o sobě obvykle dává znát charakteristickými příznaky, lékaři jej proto většinou odhalí už v dětství nebo v mládí.
Zbylá část pacientů — přes 90 % — trpí diabetem 2. typu, tzv. stařeckou cukrovkou. Stařeckou se nazývá proto, že dříve postihovala převážně osoby vyššího věku. V důsledku nezdravého životního stylu a s ním související obezity se ovšem toto onemocnění začíná objevovat u čím dál tím mladších lidí, nevyjímaje ani děti.
měření cukru v krvy Zdroj: Archiv ireceptar.cz
Daň za pohodlí
Cukrovka není nemocí moderní doby, ale ještě nikdy nebyla tak rozšířená. Příčiny? Výrazná změna životního stylu k horšímu.
Cukrovka je, eufemisticky řečeno, daní za to, že se máme stále lépe a vedeme mnohem pohodlnější život než dříve. Přeloženo do reálné mluvy: Přejídáme se, tloustneme a málo se pohybujeme, neboli více energie přijímáme, než vydáváme.
Nezdravý životní styl je přímo živnou půdou pro vznik cukrovky 2. typu. Nedostatek pohybu snižuje účinnost inzulinu, s ním spojená nadváha přitom znamená, že tělo potřebuje víc inzulinu, aby dokázalo držet hladinu krevního cukru ve zdravých mezích.
Inzulin je přitom klíčovou látkou pro správné spalování tuků. Pokud jej organismus vytváří méně, nebo na něj nesprávně reaguje, vznikají problémy:
- zvýší se hladina cholesterolu a dalších krevních tuků,
- cévy zúžené usazeným cholesterolem reagují zvýšením krevního tlaku.
- Vzniká tzv. metabolický syndrom, ke kterému patří nejen výše zmíněné potíže, ale také nadváha nebo obezita s převahou ukládání tuku kolem břicha.
- Z hromadícího se tuku se navíc uvolňují do vnitřních orgánů uložených v břišní dutině škodlivé látky, což působí vážné poruchy při zpracování živin.
Metabolický syndrom čili zvýšená hladina cukru a tuku v krvi a vysoký krevní tlak ničí zejména cévní a nervový systém a vede k závažným zdravotním komplikacím.
nabírání inzulínu do injekční stříkačky Zdroj: Archiv ireceptar.cz
Nebezpečné komplikace
Diabetes mellitus je zatím ještě nevyléčitelná nemoc. Dodržováním vhodné životosprávy a případné lékové či jiné léčby s ní lze žít i desítky let. Problém je, že cukrovku doprovází řada dalších závažných onemocnění. Všechna postižení přitom vznikají na základě zhoršeného prokrvení tkání a orgánů, jež cukrovka způsobuje.
Cévy jsou jedinou cestou, kterou se do orgánů dostávají živiny, proto může být nedostatečným prokrvením postižen jakýkoliv orgán:
- Převážné postižení mikrocirkulace (drobných cév) vede k postižením ledvin, očí nebo nervů.
- Postižení makrovaskulární (velkých cév) vede k projevům aterosklerózy s postižením srdečních tepen i tepen v celém těle.
- Kombinací obou typů postižení vzniká obávaný patologický stav – syndrom diabetické nohy.
Diabetici mívají vyšší riziko rozvoje vysokého krevního tlaku, aterosklerózy (zvýšeného ukládání LDL cholesterolu v cévách) a tím i ischemické srdeční choroby a srdečního infarktu. Diabetikům v důsledku toho hrozí dvoj- až čtyřnásobně vyšší riziko úmrtí na srdečně-cévní onemocnění, umírá na ně 75 % pacientů s cukrovkou.
Diabetes je příčinou 20 až 30 procent chronického selhání ledvin (diabetické nefropatie), které vyžaduje dialýzu a je také nejčastější příčinou terminálního stadia ledvinového onemocnění.
Patří k nejčastějším příčinám slepoty získané v dospělosti. Diabetická retinopatie je nezánětlivé onemocnění oční sítnice, které vzniká poškozením krevních cév vyživujících sítnici. V těžkých případech dochází ke krvácení do sítnice a sklivce se závažnou poruchou zraku až slepotou.
aplikace inzulínu Zdroj: Archiv ireceptar.cz
Je nejčastější příčinou neúrazové amputace dolních končetin v důsledku diabetické neuropatie. Ta se vyskytuje asi u poloviny pacientů s cukrovkou 1. typu a u 30 až 40 % diabetiků 2. typu. Tato nemoc může postihnout nervy sloužící k vnímání citlivosti, motorické nervy a nervy ovlivňující vnitřní orgány.
Protože nejzranitelnější jsou nejdelší nervy, bývají nejprve postiženy obě dolní končetiny. Objeví se nepříjemné brnění, pálení (především při usínání), po několika měsících postižený pacient přestává cítit dotyk, teplo a bolest na koncích prstů, porucha se ale šíří po kotníky, kolena a nakonec se objeví i postižení horních končetin.
Vlivem sníženého vnímání bolesti pacienti často nevěnují pozornost menším poraněním nohy, neošetří je včas a mohou si tak způsobit vážné zdravotní komplikace.
Prevence
Co s tím? Všem komplikacím spojeným s cukrovkou můžeme předcházet – jednak včasnou diagnózou. Proto bychom si u lékaře od svých čtyřicátin měli nechat aspoň jednou do roka změřit hladinu krevního cukru — glykemii), jednak důsledným životním režimem.
Zhruba polovina nemocných, u kterých je diagnostikována cukrovka 2. typu, má v té době už příznaky výše zmíněného metabolického syndromu (vysoký krevní tlak, abnormální hodnoty krevních tuků, aterosklerózu a další) a až 90 % z nich má nadváhu, nebo je obézních. Z toho vyplývají i preventivní opatření:
Pokud máme nadváhu, měli bychom zhubnout. Nesmíme spoléhat na nějaký zázračný prostředek, zhubne jenom ten, kdo víc energie vydá, než přijme. V praxi to znamená zdravou vyváženou stravu s nízkou energetickou hodnotou a zvýšenou fyzickou aktivitu.
pravidelné cvičení Zdroj: Archiv ireceptar.cz
Pravidelné cvičení nám nepomůže jen zhubnout, má za následek snížení hladiny krevních tuků, což je prevence aterosklerózy, jež je při onemocnění cukrovkou hlavním nebezpečím. Dlouhodobým důsledkem je i zvýšení citlivosti na inzulin.
Pravidelně kontrolujeme krevní tlak. V případě zvýšených hodnot po dohodě s lékařem upravíme životní režim, případně začneme užívat předepsané léky.
Pokud už cukrovkou trpíme, nebo máme obavu, že nám toto onemocnění hrozí, měli bychom si u lékaře nechat změřit tzv. „dlouhý cukr“ (glykovaný hemoglobin).
Ten poskytne informaci o dlouhodobé hladině cukru v krvi a tím i o závažnosti onemocnění. Lékař díky němu posoudí, zda je případná cukrovka dobře léčena, a také to, jak jsme disciplinovaní.
Někteří diabetici se totiž snaží trochu šidit a důslednou dietu drží jen několik týdnů před očekávaným vyšetřením.
Jak cukrovka ke jménu přišla
Název choroby pochází z řečtiny: Diabetes znamená v překladu „uplynout, odtékat“ a mellitus „sladký“. Pojmenování je odvozené z faktu, že lidé trpící diabetem vylučovali nadměrné množství moči, která obsahovala glukózu.
Staří Číňané proto diagnostikovali cukrovku podle toho, zda moč pacienta lákala mravence. Ve středověku se fakt, zda člověk trpí cukrovkou, zjišťoval ještě svéráznějším způsobem – lékaři moč dotyčného ochutnávali.
Foto Shutterstock