Děti konzumují alkohol už od 11 let. Mohou za to rodiče?

Autor/ka: PhDr. Ilona Preslová Datum publikace: 30. 05. 2014, Aktualizováno: 16. 02. 2021 Snad každý rodič se strachuje, aby jeho dítě nespadlo do pasti zvané drogy. Už jen málokdo si ale nejspíš uvědomuje, že největším strašákem nejsou takzvané tvrdé drogy, ale v našich končinách tolik oblíbený alkohol.

Přitom začne-li pít dítě, může být jeho cesta k závislosti mnohem rychlejší a zhoubnější než u dospělého.

Ačkoliv naše společnost děti a mladistvé chrání před alkoholem zákazem jeho prodeje osobám mladším 18 let, je tato tekutá droga pro ně snadno dostupná.

Nehledě na to, že první ochutnávka alkoholu u dětí poměrně často probíhá paradoxně v rodinném prostředí – není výjimkou, že v rámci rodinné oslavy dospělí nalijí „panáčka“ už dětem ve věku jedenácti dvanácti let, i dřív.

Český národ je totiž vůči alkoholu nesmírně tolerantní, přitom pro děti a dospívající právě alkohol představuje stejně velké riziko jako ostatní drogy, a navíc nedospělý organismus výrazně hůře snáší následky pití a rychleji se u nich může rozvinout závislost.

Obsah článku:

Jak a kdy s dítětem o alkoholu a ostatních drogách mluvit?

Především bychom neměli svým dospívajícím dětem pití alkoholu tolerovat, ani v sebemenším množství (natož jim sami nalévat).

To je asi největší chyba českých rodičů, že se slovy „vždyť už je přece skoro dospělý“ pití alkoholu u dospívajících vlastně podporují.

Jinak v podstatě jako pro každou oblast, ve které chceme na dítě nějak výchovně působit, platí i v souvislosti s drogami zejména to, že nejlepší prevencí je to, co dítěti sami ukazujeme.

Jako rodiče jsme pro děti vzorem ve všem svém počínání, tedy i v „rizikových“ oblastech, jako je například konzumace alkoholu. Máme tedy pít či kouřit před dětmi? PhDr.

Preslová provozování těchto aktivit před dětmi neodsuzuje, ale dodává: „Pití alkoholu před dětmi může představovat určité riziko, protože jsme pro své děti vzorem, modelem. Ukazujeme jim, jakou roli má mít alkohol v životě.

Pokud rodiče občas pijí alkohol a dítěti ukazují, že pijí tak, aby se stále ovládali, tak, aby ráno mohli v klidu a v pořádku odejít do práce, tak mu zároveň ukazují, že alkohol je něco, co se dá zvládat a nad čím můžeme mít kontrolu.

Stejné je to s kouřením… V současné době se setkáváme u našich klientů, kteří jsou v léčebně, s tím, že řada jejich rodičů nejen pije a kouří, ale že také kouří marihuanu. Situace se tedy trochu mění. A možná si ti rodiče vůbec neuvědomují, jaký vzor dávají svým dětem…“

Vzhledem k tomu, že nejrizikovější období, kdy děti a dospívající padají do problémů s drogami, je mezi 13 a 17 lety, je třeba mluvit s nimi o rizicích a dopadech mnohem dříve, tedy už v mladším školním věku, a opakovaně – například před tím, než potomek vyrazí na svůj první večírek.

Čtěte také:
Mýty a fakta o sexuálním zneužívání dětí
Vztek, lhaní, neposlušnost – jak si poradit s dětským zlobením?
Agrese a šikana u dětí: Mohou za to média, rodičovská výchova, nebo geny?

↑ nahoru

Jaká jsou specifická rizika užívání návykových látek u dětí a dospívajících?

O všech návykových látkách platí, že podstatnou součástí jejich užívání je vliv na psychiku, tedy proč je vlastně užíváme – ono nám to vlastně „pomáhá“.

  Za velice zrádné, a bohužel časté, je třeba považovat, bere-li dítě drogy proto, aby bylo méně smutné nebo pro ostatní zajímavější či aby se lépe zapojilo do kolektivu.

Bohužel právě v případě alkoholu rodiče dlouho nemusejí mít tušení, jak závažné užívání u jejich dítěte je, v tom je alkohol záludnější, neboť následky užívání nejsou tak zřetelné.

„U drog je to možná jednodušší v tom, že někdy ty dopady vidíme rychleji.

Nastupují viditelné příznaky, kterých si můžeme všimnout, ale také to trvá určitou dobu, není to tak, že dítě dvakrát třikrát drogu vyzkouší a my hned zaregistrujeme nějaké nápadnosti a důsledky.

Mnohem výraznější jsou okolnosti užívání, dítě se například přestává stýkat s dřívějšími kamarády, prudce se zhoršilo ve škole, začíná o sebe méně dbát, ztrácí se věci z jeho pokoje nebo naše věci z bytu, peníze, …,“ objasňuje PhDr. Preslová.

Podstatnými faktory v souvislosti s konzumací alkoholu, které by měl rodič brát v úvahu, jsou:

• Věk dítěte – u alkoholu je zásadní, v kolika letech začne dítě opakovaně pít.
• Pravidelnost pití – riziko postupného návyku organismu na alkohol platí i v případě menšího množství.
• Závislost v rodině – u alkoholu je výstražný moment, pokud se v příbuzenstvu objevuje někdo, kdo takový sklon měl.

Experimentování je součástí dospívání. Některé děti jsou však nebezpečím a dobrodružstvím přímo magneticky přitahovány – může jít o neklidné děti, ale i děti uzavřenější, s problémem navazování kontaktů s vrstevníky, s nízkým sebevědomím a podobně.

V rodinách také nezřídka dochází k situacím, kdy rodiče řeší velice závažné problémy, ať partnerské, či třeba těžkou nemoc druhého dítěte.

Na dítě se tak trochu zapomene a ono vyrůstá víceméně bez dozoru – nezájem či konflikty rodičů si pak dítě může začít kompenzovat hledáním úniků z reality v podobě alkoholu či jiných drog.

↑ nahoru

Jak se zachovat, když zjistím například u třináctiletého dítěte požití alkoholu či jiné drogy?

Obecně lze říci, že na rozdíl od dospělých pro děti neexistuje žádná bezpečná míra konzumace alkoholu. Ovšem vždy záleží na tom, zda jde o jednorázovou zkušenost, která téměř jistě nastane dříve či později v životě každého dítě, anebo jestli se alkoholové excesy začnou u dítěte opakovat.

Doporučení odborníků v případě odhalení konzumace alkoholu u dítěte zní: V každém případě je dobré nejprve se uklidnit a nejednat pod vlivem velkých emocí. Křik, nadávky a výčitky nepomohou, a často ještě uškodí.

Nejdřív je důležité zjistit, zda neužívalo ještě nějaké jiné drogy než alkohol, jak se cítí a jestli je v pořádku.

Po zpracování vlastních emocí (nejlépe další den) je dobré pokusit se s dítětem vše probrat, promluvit si, zjistit důvody a okolnosti, trpělivě je vyslechnout a zároveň jasně vyjádřit svůj postoj a názor.

„Věk je podstatným faktorem ve výchově, protože s třináctiletým dítětem máme jako rodiče větší možnost ještě něco podniknout, něco mu zakázat, něco v celém našem rodinném systému případně změnit, kdežto u starších dětí a dospívajících už je to složitější – už nás míň berou, už máme menší autoritu,“ vysvětluje Ilona Preslová.

U ostatních drog je postup stejný jako u alkoholu. „Samozřejmě v okamžiku, kdy zjistím, že se jedná o užívání tvrdých drog, případně injekční užívání, tak je to velice alarmující a není možné to odkládat.

Coby rodič nesu zodpovědnost za řešení celé situace, měl bych rozhodnout, co bude dál, a pokusit se společně s dítětem navrhnout pravidla dalšího společného fungování. Znamená to také začít dítě pozorovat a vnímat – jak moc se situace zhoršuje, nebo naopak po domluvě zlepšuje.

Na každý pád není dobré nechat to být a věřit tomu, že když si s dítětem dobře promluvím, je to vyřešeno,“ varuje PhDr. Preslová.

Rodiče by se v krizové situaci neměli zásadně rozhodovat pro něco, co potom nejsou schopni dodržet. Mnoho rodičů „v úzkých“ k tomuto modelu sklouzává: pod vlivem silných emocí něco kategoricky zakážou a pak zjistí, že není reálné zákaz dodržet.

Je naprosto zásadní dobře promyslet, co se dá dělat, ale zároveň nespoléhat jen na svůj vlastní úsudek a na to, že právě můj rodičovský postup je správný a že situaci zvládnu.

Nikdy není na škodu poradit se s odborníky (v osobním kontaktu či v on-line poradně, případně na nějaké krizové rodičovské telefonní lince, viz Kde hledat radu a pomoc), o vhodnosti doporučeného řešení si rodiče vždy nakonec rozhodují sami. Každopádně nejhorší postoj, jaký rodič může k problému zaujmout, je dělat, že žádný problém neexistuje.

↑ nahoru

Jak zjistit přítomnost drogy v organismu dítěte?

Drogy jsou velice nebezpečné v tom, že zpočátku nemusí rodiče či ostatní z okolí dítěte vůbec zaregistrovat, že se něco děje. Mohou se však objevit varovné známky užívání návykových látek a rodiče začnou mít podezření, že jejich potomek opakovaně nějakou drogu užívá. Podezření je však vždy jen poloviční jistota…

Možností, jak podezření potvrdit, či vyvrátit, jsou jednorázové testy na užívání drog.

Nejjednodušší je pořídit test v lékárně (případně v obchodě s drogistickým zbožím), finančně nejsou tyto jednoduché testy nákladné, cenová relace se pohybuje v rozmezí od 80 do 300 korun.

Testem lze zjistit jednu, ale i více drog přítomných v moči, podrobné informace se dočtete v příbalových letácích. 

Rodičovská prevence ve výchově s ohledem na riziko užívání návykových látek

Společně s naší spolupracující psychoterapeutkou Vám v závěrečném shrnutí nabízíme několik osvědčených doporučení, co můžete jako rodiče dělat (nejen) v rámci prevence užívání drog u svých dětí:

• Být správným vzorem – takovým, který chci, aby dítě ode mě převzalo, tedy i můj postoj k jakýmkoli návykovým látkám.
• Hledat a najít dítěti nějaký koníček, zábavu, která pro něj bude vhodná a bude mu přinášet radost.
• Mluvit s dítětem o všem, co se ho týká, zajímat se o něj, poslouchat ho, reagovat na něj.
• Mluvit s dítětem pravidelně a začít co nejdřív, dokud nás ještě chce a bere, ne až s nastupující pubertou, to už se všechny kroky ve výchově dělají velice špatně.
• Mít dobrý přehled o tom, v jaké partě se dítě pohybuje, jak tráví čas, co se v jeho životě mění, …
• Učit dítě radovat se ze života, za něčím jít, toužit po něčem, ale i umět přijímat těžkosti v životě, umět být smutný, a úplně se z toho nesesypat, a v neposlední řadě umět prohrávat. To je velice důležité, protože prohra dříve či později potká každého a je zapotřebí umět takové situace zvládnout.
• Za vše, co dítě dělá dobře, ho odmalička chválit. Tím mu vytváříme zdravé sebevědomí, což hraje stěžejní roli nejen v drogové závislosti, ale i v šikaně, zneužívání, sektách a podobně.
• Mluvit s dítětem včas o rizicích jakýchkoli návykových látek, a nezapomínat na alkohol.
• Přemýšlet o tom, jak dítě vychováváme. Jestli to, jak to děláme, je něco, co ho dobře připravuje do života, protože o tom vlastně výchova je. Naučit dítě, aby v životě obstálo, dokázalo se zorientovat, aby nemuselo hledat náhradní řešení nebo náhradní cesty, jako jsou drogy, alkohol, léky a podobné úniky.

Videorozhovor s psycholožkou PhDr. Ilonou Preslovou o rizicích užívání návykových látek u dětí

↑ nahoru

Článek připravila Mgr. Zuzana Ježková ve spolupráci s PhDr. Ilonou Preslovou. 

KDE HLEDAT RADU A POMOC

V každém, i menším městě je nějaké protidrogové centrum, existují u nás sítě protidrogových koordinátorů na městských úřadech, kteří na dotaz poskytnou rodičům adresu vhodných zařízení v jejich lokalitě. Lze také využít služeb internetových poraden, kam je možné poslat dotaz zcela anonymně dotaz.

Drogová poradna on-line provozovaná občanským sdružením Sananim: www.drogovaporadna.cz

Podrobné a aktualizované kontakty na zařízení v celé republice lze najít na www.drogy-info.cz v sekci Mapa pomoci.

Informace o zařízeních v kraji poskytne protidrogový koordinátor na krajském úřadě.

Závislosti na alkoholu se věnuje server www.pijsrozumem.cz, kde lze nalézt mnoho informací i podrobných kontaktů.

Problematice zneužívání drog se dále věnují:

Podrobné informace získáte také na stránkách www.policie.cz, kde najdete i rady, například Jak odmítnout drogu. 

Pokud byste se chtěli v souvislosti s užíváním návykových látek u dětí na cokoli zeptat renomovaného odborníka, pošlete svoji otázku na e-mail [email protected]. Odpověď odborníka pro vás zdarma zajistíme, zašleme vám ji e-mailem a anonymně bude zveřejněna i na portálu Šance Dětem.

Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

LITERATURA

Pomohly vám informace v tomto článku?

Rodiče, děti a alkohol. Co dělat, když…?

Kampaň Most, která v Otrokovicích právě probíhá, se snaží upozorňovat na problematiku nalévání alkoholu dětem. První zážitek s alkoholem mnozí získávají už jako nezletilí. Až 30 % patnáctiletých dokonce pije alkohol více než 10x měsíčně. Podle ankety Fóra Pijte s rozumem přiznává až 83 % rodičů dětí ve věku od 15 let, že jejich dítě pije či pilo alkohol. Poučení, které by před první konzumací měly děti dostat, je však často nedostatečné.

Podle zdravotnických výzkumů se lidský mozek vyvíjí až do 25 let, takže čím dříve a čím více alkoholu mladý člověk vypije, tím více to ovlivní vývoj jeho mozku.

Ještě horší je tento poměr u mladších dětí mezi 12 až 14 lety, kdy je prevence ve skutečnosti nejdůležitější. Převážná většina mladých lidí uvádí, že největší vliv v oblasti konzumace alkoholu na ně měli rodiče. Zajímavé je, že na druhém místě stojí kamarádi s přibližně 10 %. Vliv televizní reklamy nebo školy je podle této studie téměř zanedbatelný.

Co dělat a čemu se vyhnout, když má dítě problém s alkoholem nebo s drogami. Co dělat?

• Jestliže je dítě pod vlivem drog a hrozí otrava, neváhejte zavolat lékaře. Požívání drog není trestné, a dítěti proto žádný soudní postih nehrozí. S dítětem pod vlivem drog nemá smysl se hádat. Vážný rozhovor odložte na pozdější dobu.
• Lékaře volejte i tehdy, jestliže už účinek drogy odezněl, ale přetrvávají duševní problémy jako halucinace nebo pocity pronásledování.
• Nespoléhejte na zázračné okamžité řešení, ale spíše na dlouhodobou výchovnou strategii. Jejím základem je nepodporovat a neusnadňovat pokračující braní drog, naopak odměňovat každou změnu k lepšímu a povzbuzovat k ní. Taková strategie nepřináší vždy okamžitý prospěch, ale je účinná z dlouhodobého hlediska. Problém s alkoholem nebo jinou látkou často vyžaduje hodně času a spojence.
• Získejte důvěru dítěte a naslouchejte mu. To je těžké, zvlášť když říká a hlavně dělá z hlediska rodičů nesmysly a když hájí hodnoty pro rodiče nepřijatelné. Vyslechnout dítě ale ještě neznamená přistupovat na jeho stanovisko.
• Naučte se s dítětem o alkoholu a drogách mluvit. Bude-li dítě nějakou drogu obhajovat, vyslechněte ho, ale opatřete si protiargumenty. Můžete k tomu použít tento článek.
• Uvědomte si své možnosti. Dítě, které bere drogy nebo pije, bývá většinou nezralé a neschopné se o sebe postarat. Může tisíckrát pohrdat názory rodičů, ale většinou si nedokáže opatřit základní prostředky k životu. V tom je vaše šance a síla. Určitou základní péči jste sice povinní nezletilému dítěti poskytnout, ale mělo by cítit, že je to jiné, když se chová rozumně a když ne. Cílem je, aby dítě pochopilo, že skutečná samostatnost předpokládá schopnost se postarat o sebe. U dětí, které dosáhly zletilosti, je tento bod zvláště důležitý. Rodiče totiž v tomto případě nejsou povinni dítě život, šatit atd., a mohou proto jakoukoliv podporu dospělého dítěte podmínit např. jeho ochotou se léčit.
• Vytvořte zdravá rodinná pravidla. Dítě by mělo vědět, jaké předvídatelné důsledky bude mít jeho jednání. Mělo by mu být jasné, že je výhodnější, když se bude chovat přijatelně.
• Jestliže není dospívající ochoten ke změně, měl by nést důsledky. To se samozřejmě netýká situací, kdy je ohrožen život, např. při předávkování. (Teprve až vážné problémy, které drogy působí, jsou často důvodem k léčbě a změně.)
• Předcházejte nudě. Musíte počítat s tím, že může být nutné trávit v prvním období s dítětem mnohem více času. Měli byste mít přehled, kde je, co dělá, zamyslet se nad jeho denním programem a životním stylem.
• Pomozte mu odpoutat se od nevhodné společnosti. To má pro překonání problému často podstatný význam. Jestliže vám potomek tvrdí, že si s lidmi, se kterými dříve bral drogy, chce jenom pobýt nebo si povídat, buď lže, nebo podceňuje nebezpečí. Někdy je možné uvažovat i o změně prostředí.
• Posilujte sebevědomí dítěte. Najděte a udržujte křehkou rovnováhu mezi kritickým postojem vůči chování dítěte („nelíbí se nám, že bereš drogy“) a respektem vůči jeho osobnosti a lásce k němu („vážíme si tě jako člověka a záleží nám na tobě“). Je to těžké, je to však nutné. Stejně nutné je i oceňovat i drobné pokroky a změnu k lepšímu. Je také třeba vidět i silné stránky dítěte, jeho možnosti a dobré záliby, které možná má z předchozí doby a na které se dá navázat.
• Spolupracujte s dalšími dospělými. Velmi důležitá je spolupráce v rodině. Rodiče by se měli ve výchově problémového dítěte dokázat domluvit. Jenom tak totiž nebude dítě uzavírat spojenectví s tím rodičem, který mu právě víc dovolí. To by uškodilo všem. Důležitá je i spolupráce v rámci širší rodiny, spolupráce s léčebnými zařízeními, školou, případně dalšími institucemi. Často až vážně míněná hrozba ústavní výchovy, nebo hrozba ohlášení krádeže v domácnosti na policii mohou jako krajní možnosti přimět dospívajícího přijmout léčbu.
• Osvědčuje se také, když rodiče dětí s těmito problémy spolu hovoří v rámci skupinové terapie nebo svépomocné organizace. Dokáží se navzájem pochopit a předávají si užitečné zkušenosti.
• Buďte pro dítě pozitivním modelem. K tomu je nutné, abyste myslel i na své zdraví a svoji tělesnou a duševní kondici a abyste měl své kvalitní zájmy. Rodič upnutý pouze na problémové dítě je velmi snadno manipulovatelný a dá se lehce vydírat.
• Neváhejte vyhledat profesionální pomoc pro sebe, jestliže ji dítě odmítá. V případě manželských nebo partnerských problémů se můžete např. obrátit na poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Užitečnou práci konají i linky důvěry, centra krizové intervence (viz příloha) a další zařízení. Položte si otázku, co by bylo vašim největším problémem, kdyby bylo dítě v pořádku. Pamatujte, že zvládáním svých problémů zvyšujete zároveň i šanci na ovlivnění dítěte.
• Přístup k dítěti, které má problémy s alkoholem nebo jinou drogou, shrnuje anglické sousloví „tough love“ (čte se „taf lav“), česky to znamená „tvrdá láska“. Myslí se tím dobrý vztah k dítěti, snaha mu pomoci, ale zároveň cílevědomost a pevnost.

„Kdo chce vyhovět každému, může si nakonec všechny znepřátelit.“

Čemu se vyhnout?

• Nepopírejte problém. Zbytečně by se tak ztrácel čas a rozvíjela závislost na návykové látce.
• Neskrývejte problém. Někdo se za takový problém stydí a tají ho. Měl by si naopak o problému s někým důvěryhodným a kvalifikovaným pohovořit, to mu pomůže se v situaci lépe orientovat a citově i rozumově ji zvládat. Je také třeba hledat spojence.
• Neobviňujte partnera. Není naprosto vhodná doba na to, abyste si vyřizovali s druhým rodičem dítěte staré účty a navzájem se obviňovali. Minulost se změnit nedá, budoucnost naštěstí často ano.
• Nehledejte v dítěti zneužívajícím drogy spojence proti druhému rodiči.
• Nezanedbávejte sourozence dítěte zneužívajícího alkohol nebo jiné drogy. Sourozenci problémového dítěte jsou více ohroženi, problémem v rodině trpí a vaši péči a váš zájem potřebují.
• Nezanedbávejte ani bezpečnost dalších lidí ve společné domácnosti, zejména malých dětí. Člověk pod vlivem alkoholu nebo drog jim může být velmi nebezpečný, i když by jim za normálních okolností neublížil. Je také třeba myslet na to, aby se drogami, které dospívající domů přinesl, neotrávil mladší sourozenec.
• Nefinancujte zneužívání drog a neusnadňujte ho. S tím souvisí i to, aby rodina zabezpečila cenné předměty a nenechala se okrádat. Krádež nemusí uskutečnit samotné dítě, ale jeho „kamarádi“, kterým dluží za drogy. Jestliže začalo dítě zneužívat pervitin nebo opiáty, bývá otázkou času, kdy se začnou ztrácet peníze, šperky a další cenné předměty. Nejde tu jen o majetek, ale také o okolnost, že ukradený majetek slouží špatné věci, totiž rozvoji závislosti. Argument, že by si dítě opatřilo prostředky jinak, např. prostitucí nebo krádežemi, neobstojí. Pokud bude závislost pokračovat, je pravděpodobné, že k tomu dojde stejně.
• Nedejte se vydírat. Vyhrožování fetováním, útěkem, prostitucí nebo sebevraždou je častým a oblíbeným způsobem vydírání rodičů. Ano, všechna tato rizika u závislých na drogách existují. Tím, že rodiče pod jejich tlakem ustupují, ovšem riziko nesnižují, ale zvyšují. Argument „Dám si drogu, protože jste…“ se dá použít k čemukoliv. Pokud na něj rodič přistoupí, odměňuje a posiluje tak závislost.
• Nedejte se vydírat ani pochybnými známými dítěte, kteří na vás vymáhají peníze, jež jim dítě údajně dluží za drogy. Z jiného telefonu, nežli je váš, ohlaste celou záležitost na policii a s policií spolupracujte. O úmyslu informovat policii vyděračům neříkejte. Nemůžete mít jistotu, že zaplacením peněz by celá záležitost skončila. Možná by se právě naopak stalo dítě pro překupníky s drogami o to přitažlivějším objektem zájmu.
• Nevěřte tvrzení, že má dospívající drogy pod kontrolou, případně, že snižuje dávky a že drogu brzy vysadí. Buďte připraveni na to, že dříve či později pravděpodobně přijde krize. Využijte ji a trvejte na změně životního stylu, případně na nějaké skutečně účinné formě léčby, jestliže není dospívající schopen zvládnout problém sám.
• Nevyhrožujte něčím, co nemůžete nebo nechcete splnit. Ztráceli byste tím důvěryhodnost.
• Nebijte dítě pod vlivem návykové látky. Fyzické násilí nevede většinou k cíli. Často jen živí v dítěti pocit ukřivděnosti, vede k sabotování snah rodičů a k útěkům.
• Nejednejte chaoticky a impulzívně.
• Nespoléhejte na babičku. Nastěhovat dítě, které bere drogy, k babičce, má většinou předvídatelné důsledky. Babička bude okradena, možná i týrána a stav se bude zhoršovat. Problém, který obtížně zvládáte vy, sotva zvládnou prarodiče.
• Do nekonečna neustupujte. Jen by se tak živila oboustranná nenávist. Požadavek, aby známí dítěte, kteří berou drogy, do vašeho bytu nechodili, je rozumný. V krajním případě je na místě volat policii.
• Nedělejte zbytečně dlouho „dusno“. Parta a nevhodní přátelé by se tím stávali pro dítě ještě přitažlivější.
• Nezabouchněte dveře navždy. I když dítě odejde, je dobré být připraven mu pomoci, pokud přijme určité podmínky.
• Neztrácejte naději. Vaším tichým spojencem je přirozený proces zrání, problém se dá překonat.

Tak praví zákon

Zákon stanovuje, že alkoholickými nápoj jsou lihoviny, destiláty, víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více než 0.75 objemového procenta alkoholu. (Zákon č.37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, §1 odst. 2). V České republice existují zákony, které zakazují prodej a podávání alkoholických nápojů osobám mladším 18 let. Jsou jimi především:

• zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který se vztahuje na prodejce alkoholických výrobků
• zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů, který zakazuje podávání a prodej alkoholu osobám mladším 18ti let, nabádá k výchově proti alkoholismu a jiným toxikomaniím
• zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, který podání alkoholu dítěti chápe jako jeden ze zločinů proti rodině a dětem, jimiž je narušován zdárný a řádný vývoj dětí

Požívání alkoholu je v Česku povoleno od 18 let, prakticky by se tak mladiství neměl mít možnost dostat k alkoholu. Avšak v reálu situace vypadá jinak.

Statistiky

ESPAD 2011

• Alkohol v životě pilo téměř 98 % dotázaných, přibližně 60 % (66 % chlapců a 50 % dívek) lze považovat za pravidelné konzumenty alkoholu (pili alkohol více než 20krát v životě) – dotazovanými jsou děti.
• V posledních 30 dnech pilo alkohol 79 % studentů; téměř 72 % pilo pivo, 47 % pilo víno a téměř 59 % uvedlo pití destilátů v posledních 30 dnech.
• Pravidelnou konzumaci piva uvedlo 26 % dotázaných, 9 % uvedlo pravidelnou konzumaci vína, 10 % konzumaci alkopops (tj. limonáda s obsahem alkoholu) a více než 15 % konzumaci destilátů.
• Časté pití alkoholických nápojů (6krát a častěji v posledních 30 dnech) udávají více chlapci, přičemž nejvíce preferovaným nápojem je u nich pivo.
• Čeští šestnáctiletí nepovažují pití alkoholu za příliš zdravotně rizikové chování, za rizikové považují až pravidelnou konzumaci alkoholu. Konzumaci 4 a více sklenic alkoholu téměř denně považuje za velmi rizikové jen 48 % respondentů.
• V roce 2011 uváděli studenti v rámci dotazníku podrobněji problémy, které měli v důsledku konzumace alkoholu. Nejčastěji se jednalo o problémy ve vztazích s rodiči (20 %) nebo přáteli (24 %), problémy ve škole (20 %), ale také nehodu nebo zranění (16 %). S alkoholem souvisí i častější výskyt agresivního chování (15 %). Mezi studenty je relativně vysoký podíl těch, kteří uvedli v důsledku konzumace alkoholu sex bez ochrany (16 %) a sexuální zkušenost, které následně litovali (14 %).
• Alespoň jednou týdně pije alkohol 16% třináctiletých chlapců a 9% stejně starých dívek.
• 80% studentů pije tak, že se minimálně jednou do svých šestnáctých narozenin opije.
• Svou první sklenici piva si ve třinácti letech dalo 66,6% Čechů a 62,1% si ve třinácti dalo svou první sklenici vína.
• 23,1% 16letých Čechů pije pivo minimálně 6x za měsíc.

Pití alkoholu u českých dětí školního věku (studie HBSC)

• Většina dětí školního věku udává první zkušenosti s alkoholem ve věku mezi11 až 13 roky. Často jde o zkušenosti, které se váží k nějakým rodinným událostem nebo oslavám, kdy je dětem dovoleno ochutnat nebo pít malé množství alkoholu. V tomto věku jde tedy většinou o výjimečné pití.
• ve skupině 11 letých dětí udává pravidelné pití alkoholu (alespoň jednou týdně) asi 9 % chlapců a 4 % dívek. Prevalence pravidelného pití alkoholu pak narůstá s věkem, a ve věku 15 let pije pivo pravidelně jedna třetina chlapců a jedna pětina děvčat.
• Pivo je mezi dětmi školního věku nejčastěji konzumovaným druhem alkoholu, následuje víno, které pravidelně pije asi 10 % dětí, pití destilátů udává 10 % chlapců a necelých 7 % děvčat.
• Rizikové formy pití alkoholu jako je pití nadměrných dávek alkoholu při jedné konzumní příležitosti nebo opilost se častěji objevují až ve věku 15 let.
• U chlapců jsou zde jen menší změny mezi lety 1998 až 2006, avšak u děvčat výskyt rizikových forem pití zřetelně narůstal. Opakovanou opilost udávalo v roce 2006 30 % patnáctiletých dívek, čímž se velmi přiblížily hodnotě, kterou udávali stejně staří chlapci (37 %).

Zdroje:

Health Behaviour in Scool-aged Children. A World Health Organisation Collaborative Cross-National Study 2004  www.hbsc.org.

Currie C, Samdal O, Boyce W, et al. Healt Behaviour in Schoolaged Children: a WHO Cross-National Study (HBSC), Research Protocol for the 2001/2002 Survey, Child and Adolescent Healt Resaearch Unit (CAHRU), University of Edinburgh

Fandler E, Scheer Rodl S, Muller W. Alkoholmissbrauch und abhangigkeit bei Kindern und Jugendlichen. Monatsschr. Kinderheilkd 2008; 156: 591–604

Mezinárodní projekt ESPAD (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách – European School Project on Alcohol and other Drugs) je největší celoevropskou studií zaměřenou na zjištění rozsahu užívání legálních a nelegálních návykových látek u šestnáctiletých studentů. Projekt je realizován každé 4 roky od roku 1995, v roce 2011 tak proběhla již pátá vlna studie. Celkem se v do studie v roce 2011 zapojilo více než 100 tisíc šestnáctiletých studentů z 36 evropských zemí

Web: http://www.msmt.cz/file/20279_1_1/ 

Web: http://www.pobavmeseoalkoholu.cz

NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol drogy a vaše děti: jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat a jak je zvládat. 5. revid. vydání. Praha: Sdružení FIT IN – Rodiče proti drogám, 2003. 102 s. ISBN 80-260-3873-8.

Nabízet alkohol dětem není normální. Přesto to čeští rodiče dělají

Česká společnost je k alkoholu tak tolerantní, že zvláštní výjimkou je spíš teenager, který ještě nikdy nebyl opilý. Počet dospívajících, kteří mají zkušenosti s alkoholem, během posledních let prudce roste.

Podle zprávy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD má v Česku zkušenost s alkoholem 94 % patnáctiletých. Na vině je nejen snadná dostupnost alkoholu pro mladistvé, ale i takřka bezbřehá tolerance ze strany jejich rodičů.

Často jsou to právě oni, kdo svým dětem alkohol podá jako první a nad opíjením s klidem přimhouří obě oči.

Začít v Česku rodinnou oslavu bez alkoholu je skoro nemožné. Dát si skleničku je bráno je projev přátelství i vzájemné sounáležitosti. Platí to i v případě českých dětí a mladistvých, právě rodina bývá tím, kdo jim alkohol bez výčitek nabídne. Není neobvyklé, že alkohol ochutnávají už i malé děti, aniž by to jejich rodiče vnímali jako něco nebezpečného.

Jenže téměř bezbřehá tolerance české společnosti k alkoholu má bolestné důsledky. Podle zprávy Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti žije v Česku asi jeden a půl milionu lidí, jejichž konzumaci alkoholu lze označit jako rizikovou, tedy mají nakročeno k závislosti. Dalších zhruba 600 tisíc lidí je pak na alkoholu závislých.

Tím prvním, kdo jim alkohol nabídl, byli často jejich vlastní rodiče.

„To, že české děti a mladiství dostávají alkohol od svých nejbližších, je bohužel fakt, který svědčí o celkové společenské toleranci k alkoholu, jenž v západním světě v takovém měřítku neexistuje,“ upozorňuje Jindřich Vobořil, národní protidrogový koordinátor. Obdobně snadno se k alkoholu mladí lidé dostanou i jinde.

Podle zprávy ESPAD pijí čeští teenageři běžně v restauracích nebo diskotékách, i když je nelegálním jim alkohol prodat. Část legislativy je v boji s alkoholem nefunkční. Jeden příklad za všechny – pokud zjistíme, že prodejce podá alkohol nezletilému, penalizujeme ho v maximální výši 3000 korun.

Taková výše se prostě některým provozovatelům, v porovnání s celkovým ziskem při rozlévání mladistvým, vyplatí,“ dodává Vobořil.

Alkohol je problém, vážně

Rodiče či další členové rodiny alkohol nabízí nezletilým jednoduše proto, že na konzumaci alkoholu nevidí nic špatného. Tento postoj často zastávají i tehdy, když to teenager s alkoholem přežene. Věří tomu, že je lepší, když se potomek opije doma „pod dozorem“.

„V České republice nevnímáme konzumaci alkoholu ze strany mladistvých jako problém. Když se něco slaví, tak ať mladí taky ochutnají.

Situace ale taková, že celková společenská atmosféra, snadná dostupnost alkoholu, jeho relativně nízká cena a hlavně pocit, že vlastně o nic nejde, dala vzniknout generaci mladých pravidelných konzumentů alkoholu už ve věku pouhých čtrnácti let. Mezi nimi jsou i mladí závislí,“ shrnuje Vobořil.

Podle zprávy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD má v Česku zkušenost s alkoholem 94 % patnáctiletých. Během posledních dvaceti let tak počet mladých lidí, kteří mají zkušenosti s užíváním alkoholu vzrostl dokonce o 100 %.

Navzdory značné společenské toleranci alkohol rozhodně není „bezpečný“ nebo snadno dokonce „vhodný“ pro teenagery.

Právě oni jsou totiž nejvíce ohroženi rozvojem syndromu závislosti bez ohledu na to, zda „zkouší“ alkohol nebo jiné návykové látky.

„Vnímám jako velké riziko, že alkohol je vstupní drogou k daleko tvrdším návykovým látkám a to včetně pervitinu nebo heroinu,“ konstatuje národní protidrogový koordinátor.

Nestrkat hlavu do písku

Dva miliony Čechů, kteří mají s alkoholem problém, k němu nepřišli až v dospělosti. Kořeny jejich problémového pití či přímo syndromu závislosti sahají velmi často do období dospívání. „Z epidemiologických studií je známo, že až 95% všech pacientů závislých na alkoholu a dalších drogách započalo svou drogovou kariéru již před 18.

rokem života,“ upozorňuje psychiatr Marian Koranda, který působí jako vedoucí lékař Dětského a dorostového detoxikačního centra Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze.

Zde nabízí komplexní protidrogovou péči pro děti a mladistvé, ať s drogami pouze experimentují, stali se problémovými uživateli nebo dokonce mají rozvinout závislost na psychotropních látkách. „Na první pohled náhle máme skupinu čerstvě papírově dospělých, kteří naplňují protitoxikomanická centra psychiatrických léčeben, detoxikační oddělení a terapeutické komunity.

U těchto závislých se ale závislost neobjevila najednou v okamžiku, kdy dosáhli dospělosti,“ dodává psychiatr. Stejně tak neplatí, že by se závislostmi bojovaly jen děti ze sociálně slabých rodin.

„V současné době už nejsou závislostmi ohroženy pouze děti z vyloučených lokalit, jak tomu bylo dříve, ale všechny děti,“ popisuje Helena Rampachová, předsedkyně Asociace nestátních organizací poskytujících adiktologické a sociální služby pro osoby ohrožené závislostním chováním. Velmi závažným trendem podle ní je nejen nabízení alkoholu rodiči, ale také to, že se snižuje věková hranice, kdy děti alkohol poprvé ochutnají.

Nadměrné užívání alkoholu je problémem v každém věku, ale v případě dětí a dospívajících je spojeno ještě s dalšími riziky kvůli jejich nedokončeném neuropsychickém vývoji.

Nadměrné užívání v jejich případě může vést k zaostávání v psychickém, fyzickém a sociálním vývoji, také je u nich vyšší riziko rozvoje závislosti, nebezpečného jednání, včetně kriminálního. Také je nadměrné užívání v tomto věku spojeno s vyšším rizikem těžké otravy, rozvoje psychických poruch, ale bohužel i smrti, v důsledku otravy, úrazu nebo sebevraždy.

Podle odborné studie Odhad vlivu konzumace alkoholu na úmrtnost v České republice z roku 2013 se u nejmladší skupiny ve věku 15–24 let alkohol podílí na úmrtnosti 15 % u mužů a 11 % u žen.

Tato rizika si přitom neuvědomují nejen teenageři, ale mnohdy ani jejich rodiče. „Poměrně velká část rodičů o abúzu u svých dětí ví, či alespoň tuší, raději však problémy nechtějí vidět a vědomě je bagatelizují či přímo zastírají,“ popisuje psychiatr.

Právě obrovská „tolerance“ či opičí láska znamená jen zhoršování celé situace a to bez ohledu na to, jaké návykové látky dítě užívá.

„Není možné nechat kluka nebo holku se v patnácti či šestnácti se zlít pod obraz několikrát týdně, nechat ho užívat konopí nebo bez reakce sledovat, jak si párkrát za měsíc šňupne pervitin.

Pokud budeme jen přihlížet, skončí to opravdu špatně,“ profesor Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V rámci VFN také funguje specializovaná ambulance pro závislé děti a mládež, kam se mohou obrátit nejen sami závislí, ale i jejich rodiče a blízcí.

Informace o drogách podávejte brzy

Dobrou zprávu nejen pro rodiče ale je, že se nadměrnému užívání alkoholu u teenagerů dá předejít. Správná „protialkoholová prevence“ by ale měla začít mnohem dříve, než si mnoho rodičů myslí.

„Děti se již od útlého věku setkávají se závislostmi, tvoří si názor na přijatelnost či nepřijatelnost návyků a vytváří si postoje. Proto je důležité s prevencí začít v nízkém věku,“ vysvětluje Lenka Fuksová, koordinátorka Programu primární prevence Střediska výchovné péče STŘED.

Protidrogová prevence začíná už v mateřských školách a pokračuje na prvním stupni základních škol. „Pracujeme s informacemi, které získáme od dětí, abychom mapovali jejich znalosti a zkušenosti, nezatěžujeme je informacemi, o kterých dosud neví a „patří starším“, přibližuje koordinátorka.

Součástí preventivních programů je to, že si děti vysvětlují běžné životní situace, s nimiž se mohou setkat, ať je to nalezení injekční stříkačky, pití alkoholu nebo nezdravé trávení času. „Práce v mateřinkách a na 1.

stupni je specifická střídáním činností, hravou formou, dramatizací, loutkou, poslechovými aktivitami a podobně. Na prvním stupni se již více věnujeme i posilování schopností vyjádřit a ustát názor, schopnost odmítnout, zejména vrstevníky,“ dodává Fuksová.

Děti by se měly kromě základních informací o jednotlivých návykových látkách dozvědět i o tom, jak reagovat v situaci, kdy se s nimi setkají osobně. Nestačí jim tedy pustit film s drogovou problematikou nebo jim sdělit, že návykové látky jsou špatné. „Zastrašování ani citové vydírání nepomáhá.

Říkat „to mně by se nikdy nemohlo stát“, „to mi nesmíš udělat, to mě zničí“ nemá žádný efekt stejně jako plané mudrování a obecné fráze „drogy jsou špatné, tak je neber“. Děti jsou zvídavé a potřebují podle svého věku zdůvodnění škodlivosti drog. Proto by i rodiče samotní měli mít zájem se o omamných a psychotropních látkách něco dozvědět,“ doporučuje psychiatr Marian Koranda.

K odpovídající prevenci patří i otevřená komunikace mezi rodiči a dětmi o osobních zkušenostech s návykovými látkami. Třeba i ve chvíli, kdy to jako rodič s alkoholem sami přeženete. „Správné je se v takové chvíli dítěti omluvit a říct mu, že hluboce litujete toho, že jste ztratil kontrolu nad svým chováním.

Tím, že dítěti dáte najevo, že i vy jste selhali, ať už nyní nebo v minulosti, nesnižujete svou rodičovskou autoritu, ale naopak si připravujete cestu k tomu, jak mluvit o tom, jak se z vlastních chyb poučit. Proto je důležité vytvořit v rodině bezpečné a vstřícné prostředí, ve kterém se hovory o drogách nejsou tabu,“ dodává Koranda.

Potomka se pak vyplatí do života vybavit praktickými informacemi ve smyslu „když už jsi tak hloupý, že to musíš zkusit, tak hlavně v bezpečném prostředí a lidmi, na které se můžeš spolehnout, že tě nenechají ve štychu, kdyby došlo ke komplikacím…“.

Ludmila Hamplová

Zaujal vás náš článek? Budeme rádi, když dáte svůj hlas Zdravotnickému deníku v anketě Křišťálová lupa zde.

Oficiální internetové stránky Kraje Vysočina

Kouření cigaret a pití alkoholu považuje v České republice málokdo za problém. Není proto divu, že u nás kouří a pije alkohol také značné množství nezletilých.

Podle Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách z roku 2011 vykouřilo v životě alespoň jednu cigaretu 75 % Čechů ve věku 15 až 16 let. Denně kouří 25 % mladistvých. Za silné kuřáky, kteří vykouří více než 11 cigaret denně, je považováno 8 % mladistvých.

Před dovršením 14 let věku má první zkušenost s kouřením 68 % dětí. Velmi alarmující je, že třetina z nich se stala denními kuřáky.

Konzumace alkoholu je u našich mladistvých rozšířena ještě více a řadíme se tím na přední příčky v Evropě.

Téměř 98 % mladistvých u nás vyzkoušelo pít alkohol, 79 % pilo alkohol v posledních třiceti dnech a 20% z dotazovaných vypilo v posledním měsíci více než třikrát nadměrné množství alkoholu (5 a více sklenic při jedné příležitosti). Před čtrnáctým rokem vypije své první pivo tři čtvrtiny dětí.

Nejvíce populární je mezi mládeží pivo, následují destiláty a víno. Platí, že studenti učňovských a středních odborných škol mají zkušenosti s kouřením a alkoholem výrazně vyšší než gymnazisté.

Výše uvedené statistiky potvrdil i výzkum u žáků 8. ročníků základních škol v Kraji Vysočina, který provedl v roce 2012 kraj ve spolupráci s Empirickým centrem Vysočina v rámci projektu „Podpora systému primární prevence sociálně patologických jevů“ spolufinancovaného z fondů Evropské unie.

Z výzkumu vzešlo, že třetina dotázaných žáků pilo pivo nebo víno před 11. rokem, dvě třetiny pak před 13. rokem věku. Tvrdý alkohol zkusilo poprvé před 13. rokem více jak 50 % oslovených žáků. Každý pátý žák kouřil svou první cigaretu před 11. rokem. Pravidelně kouřilo před 11. rokem věku přibližně 5 % žáků.

Dvě třetiny z nich přiznávají, že občas pijí alkohol (65 %), čtvrtina občas kouří. Pravidelně kouří přibližně 8 % z dotazovaných. Pravidelně pije alkohol 5 % dotázaných respondentů. Kouření a pití alkoholu jde mnohdy ruku v ruce. Mnoho studentů, kteří kouří, také pijí alkohol.

Tato situace je závažná z toho pohledu, že konzumace alkoholu v nižším věku zvyšuje riziko zneužívání nealkoholových drog a vzniku závislosti na nich. S konzumací alkoholu bývá spojeno také patologické hráčství na výherních automatech.

Také počátek některých duševních onemocnění, například schizofrenie, bývá kromě vlastních dispozic organizmu spojován s konzumací návykových látek. Užívání alkoholu značně ohrožuje zdravý vývoj našich dětí.

Velký vliv na vznik a rozvoj těchto společensky rizikových jevů u dětí a mladistvých mají zejména záškoláctví, špatný prospěch, zkušenosti přátel s návykovými látkami, ale také špatné rodinné vztahy. Významným problémem je také fakt, že žáci a studenti kouří a pijí alkohol nejen v soukromém prostředí, ale mnohdy tak činí i v prostorách školy. Pedagogové považují tento jev za velmi alarmující.

Odborníci hledají odpovědi na otázky, co vede mladé lidi k tomu, že si vědomě ničí zdraví kouřením a pitím alkoholu.

Jsou to děti vyrůstající v konfliktních rodinných vztazích? Jsou to děti spíše perfekcionistických ambiciózních rodičů, kteří kladou na děti nepřiměřené požadavky, nebo se jedná naopak o děti vyrůstající mimo pozornost dospělých? Mohou to být děti převážně citově chladných autoritativních rodičů nebo naopak děti rodičů ochranitelských? Kouří a pijí alkohol spíše děti trpící osamělostí a nezakotveností se snahou přiblížit se ostatním nebo naopak je více těchto dětí se sklonem k experimentování?

Jednoznačnou odpověď asi nenajdeme. Zcela jistě se bude jednat o kumulace všech uvedených okolností. Vždy to však budou rodiče, kteří mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte. Mají být všestranně příkladem svým dětem, zejména pokud se jedná o způsob života a chování v rodině.

Tímto způsobem vnímá rodičovskou roli nový občanský zákoník, který pod pojmem rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají mimo jiné v péči o dítě, která zahrnuje zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj a v zajišťování jeho výchovy a vzdělání.

Když už to nejsou děti a mladiství, měli by se jejich rodiče zabývat problémem, co vede jejich děti k tomu, že ohrožují své zdraví kouřením a pitím alkoholu. Role rodičů je při výchově svých dětí výsostná a nezastupitelná. Znají své děti nejlépe.

Proto by měli věnovat pozornost tomu, zda jejich děti mají nějakou pozitivní aktivitu, která jim přináší radost. Měli by se však věnovat také problémům, které jejich děti trápí, přestože se rodičům mohou zdát nepodstatné či úsměvné.

Měli by u dětí podporovat komunikativní dovednosti, aby se děti naučili nejen hovořit, ale i naslouchat, diskutovat, přemýšlet o názorech druhých. 

Rád se setkávám se zdravě sebevědomými a pozitivně orientovanými mladými lidmi oproštěnými od vlivu manipulativních reklam, od komerce a konzumního stylu, kteří žijí zdravým způsobem života.

Chtěl bych proto touto cestou apelovat na rodiče, aby se zajímali o způsob života a problémy svých dětí a aby se snažili být v jejich dospívání tou největší oporou. Působení rodičů nemůže nahradit ani škola, ani žádná jiná státní či nestátní instituce.

Nikdo z nás by se nechtěl dívat na to, jak vlastní dítě žije život se závislostí na droze, bez práce, s dluhy nebo se závažným nevyléčitelným onemocněním. Přijměme tedy tuto odpovědnost a chraňme své děti. V případě potřeby je možné se obrátit na kvalifikované odborníky.

Informace o odborné pomoci bude možné od března najít na Sociálním portálu v rámci webových stránek Kraje Vysočina.

Osobně musím sdělit, že zdravý vývoj rodiny zahrnující všechny generace je pro mne i pro mé kolegy z rady kraje jednou z nejdůležitějších priorit a promítají se do celé řady aktivit kraje.

Vůbec mi není lhostejné, pokud se rodinám na Vysočině v něčem nedaří a výše citované statistiky považuji za vážné ohrožení rodin.

S trochou nadsázky mohu říct, že pro nás platí slogan „Vysočina – jedna velká rodina“.

• Petr Krčál, radní Kraje Vysočina pro oblast sociálních věcí¨Krajský úřad Kraje Vysočina