Čím se ve Studenci zabýváte?
Jsme detašované pracoviště Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky se sídlem v Brně. Řešíme vše, co se týká biologie volně žijících obratlovců, od ryb až po primáty.
Přímo ve Studenci se z pětadevadesáti procent dělá základní výzkum nejrůznějších aspektů biologie obratlovců.
Od životních strategií – jak žijí, jak se rozmnožují, jak si vybírají partnera, jak vznikají nové druhy, jak zvířata reagují na změny prostředí a klimatu – až po jejich parazity či patogeny. Studujeme například viry, které jsou přenositelné z hlodavců na člověka.
Zmínil jste, že děláte především základní výzkum. Co to znamená?
Snažíme se popsat, jak to v přírodě funguje. Vše probíhá v angličtině a naše výsledky se publikují v mezinárodních časopisech a prochází složitým recenzním řízením. Dostupné jsou poté všem po celém světě.
Dále existují specializované ústavy, které dělají aplikovaný výzkum.
Když my popíšeme například biodiverzitu hlodavců v Africe zjistíme, který druh přenáší jaký virus, tak může přijít firma zabývající se aplikovaným výzkumem a již ví, kde se daný virus vyskytuje a kde s ním bojovat.
Jak se pozná, že je někdo dobrý v základním výzkumu?
Existuje sofistikovaný systém, v němž se hodnotí, jaký dopad má základní výzkum na vědeckou komunitu. Pokud někdo bádá a výsledky opublikuje v časopise, ale nikdo jeho poznatky již znovu nevyužije, tak jde o výzkum, který se dělal zbytečně. Základní výzkum se hodnotí podle toho, kolikrát jsou jeho výsledky citované.
Je důležité, ve kterém časopise článek vyjde?
Snažíme se výsledky opublikovat v co nejkvalitnějším, kde je recenzní řízení náročné, protože článek v něm přitáhne mnohem větší pozornost ostatních vědců. Pokud přijdeme na něco převratného a v příštím roce nás ocituje sto dalších autorů, tak jde o skutečně významný výsledek.
Jak funguje financování základního výzkumu?
Akademie věd, pod kterou patříme, má peníze, aby mohla platit mzdy svým vědeckým pracovníkům. Ale nemá již většinou peníze na vlastní výzkum. Do základního výzkumu se u nás nehrne ani žádný podnikatel či firma.
Pokud nějaká společnost podporuje výzkum, tak zásadně aplikovaný. V současné době se skoro sto procent financí na základní výzkum soutěží v grantových soutěžích. Každý rok píšeme grantové návrhy.
Vyjde tak jeden ze čtyř.
Takže o kariéře vědce rozhoduje také úspěšnost v těchto grantových soutěžích.
Nás je ve Studenci kolem třiceti, ale pouze sedm má stálý plat. Ostatní zde dělají na základě grantových projektů. Za tři roky jim skončí projekt, a pokud nedostanou nový, musí hledat místo tam, kde někdo projekt dostal. V počátku vědecké kariéry lidé dost jezdí a mění místa, protože nemají nic jistého.
Jaký úspěšný článek jste publikovali u vás?
Kolegovi se například podařilo ve spolupráci s americkými a francouzskými vědci odhalit, jak vznikly laboratorní myši. Publikoval ho v jednom z nejprestižnějších časopisů v genetice a biologii vůbec Nature Genetics.
Použitím nejmodernějších genomických metod se podařilo celou genetickou informaci myší zrekonstruovat. Což má velké důsledky pro biomedicinský výzkum.
Když se nyní zjistí, že na laboratorních myších něco funguje, tak můžeme ověřit, zda to platí u savců obecně, nebo je to specifické pouze pro danou populaci myší, ze které laboratorní myš vznikla.
Co na myších zkoumáte ve Studenci?
Konkrétně je používáme, ke studiu procesů spojených se vznikem druhů. U nás se vyskytují dva poddruhy myší, které se oddělily někdy před půlmilionem let v Asii a poté začaly kolonizovat Evropu. Jeden přes Středozemí do západní Evropy a druhý přes Rusko.
Potkaly se ve střední Evropě v zóně, která má na šířku asi 40 kilometrů. V ní se mohou křížit, ale jejich potomci mají hendikep, a proto se nikdy nedostanou z toho úzkého pásu, který u nás prochází přes Ašský výběžek.
Poddruhy se udržují stále geneticky odlišné a nás zajímá, co za to může. Když se naleznou geny, které mohou za to, že se u nich vyskytla reprodukční bariéra, tak budeme moci pochopit, co způsobuje, že je druh druhem.
Proč se člověk nemůže křížit s gorilou nebo se šimpanzem, což je jeho nejbližší příbuzný. Nebo třeba co způsobuje u lidí neplodnost.
Jaký další úspěšný výzkum ve Studenci probíhal?
Jiní kolegové zjistili, jaká je role karotenoidů u ptáků. Jde o barviva, která způsobují červené zbarvení. U ptáků slouží na podporu imunitní odpovědi. Samci, kteří jsou na tom zdravotně dobře, mohou karotenoidy ukládat do zbarvení a tím zvyšují svoji reprodukční úspěšnost. Rozmnoží se lépe nejen se svojí partnerkou, ale jsou daleko úspěšnější i v mimopárových rozmnožováních.
Tím příroda zajišťuje, aby bylo více potomků s lepší imunitou. Je to tak?
Samec, který má správné geny umožňující lepší imunitu, to ukazuje svým zbarvením. Samice si ho přednostně vybere podle zbarvení, ale zároveň nevědomky si vybírá i lepší geny pro svoje potomky.
Co zkoumáte přímo na Třebíčsku či v okolí?
Kolegové se zabývají teplotní fyziologií u obojživelníků. Využívají k tomu populace i z Třebíčska. Studují jaký vliv má na zvířata a jejich ekologické vazby změna teploty. Dalo by se předpokládat, že studenokrevná zvířata se budou mít při vyšší teplotě lépe. Nemusí díky tomu investovat energii do zahřívání těla.
Ale nebude to tak jednoduché, že?
Trochu jim to opravdu prospívá. Jenže v rybníku jsou s nimi i predátoři. Například larvy vážek žerou larvy čolků. A když je teplota vyšší, tak se larvy vážek mohou pohybovat daleko rychleji.
Přestože oběma by jim to mělo pomáhat, tak se změní ekologické vazby v přírodě a larva vážky vyžere larvy čolků, kteří se tak nerozmnoží. Jde o věci, které se často zanedbávají, když se sleduje vliv klimatických změn.
Ty mění nejen fyziologii a přizpůsobení se organizmů, ale také vztahy v přírodě.
Mluvil jste i o tom, že zkoumáte patogeny a parazity, které mohou přecházet ze zvířat na člověka.
Děláme hodně výzkum na afrických hlodavcích ve východní Africe. Popsali jsme nové druhy virů patřících do stejné skupiny jako Lassa virus. Ten se sice vyskytuje v západní Africe, ale my jsme ve východní Africe objevili jeho sesterské viry.
Lassa virus každý rok zabije pět až deset tisíc lidí, což je stejně jako Ebola. Nemluví se o něm tolik, protože se nepřenáší z člověka na člověka, pouze přímým kontaktem s hlodavci či jejich výměšky.
Nicméně v západní Africe je to velký zdravotní problém.
V čem jsou ty východoafrické jiné a jak váš výzkum může pomoci?
My jsme ve východní Africe popsali nové viry, které nejsou patogenní pro člověka, díky čemuž se dají použít jako model pro studium viru Lassa.
Dá se zjistit, které faktory v přírodě ovlivňují šíření viru v ohniscích nákazy mezi divokými hlodavci a případně jak zabránit šíření epidemie. V které chvíli například naplánovat nejúčinnější deratizaci.
Důležité je také, jak se oba viry liší a které jejich geny umožňují, že může přeskočit na člověka.
Jak je náročná expedice do Afriky? V jednom dokumentu jsem viděl, že západní vědci si sebou brali například i kuchaře. Co vy?
To by nám u Grantové agentury neprošlo. Těžko bychom jim vysvětlovali, že potřebujeme peníze na kuchaře nebo číšníka. Je to spíš tramping. Protože si sebou musíme brát polní laboratoř, tak nemůžeme jet stopem. Pronajmeme si auto od místní instituce, se kterou spolupracujeme. V něm máme přenosnou laboratoř, věci na pspaní a vyrazíme do lesa.
Výhodu má třeba entomologický výzkum, který studuje hmyz. Entomologům stačí síťka a jedou. Pokud, ale potřebujete nachytat hlodavce, tak musíte vzít pasti a spoustu dalšího vybavení, což zabere nejvíce místa. Je to často logisticky náročné. Ale když je už člověk v terénu, tak je to hrozně záživná práce. Člověk se těší, co najde ráno v pastech.
Jaké to bylo, když jste jel do pralesa poprvé?
Udivovalo mě úplně všechno. Afrika obecně je úplně jiný svět. Turisté, kteří jezdí na safari, jsou z ní také vykulení.
Vidí zvířata v národních parcích, ale většinou se nedostanou se mezi normální lidi někde na vesnici. Ale jet do pralesa s místními je pro Evropana velký kulturní rozdíl.
Když už tam jezdím deset let, tak jsem si už trochu zvykl. Loni s námi ale byla kolegyně poprvé a mě udivovalo, co všechno ji udivuje.
Co vás na práci vědce nejvíce baví?
Není jednotvárná. Cílem je vždy zjistit něco nového, napsat vědeckou práci a publikovat ji v co nejlepším časopise. Zároveň, ale nemáme cíl, který když dosáhneme, tak je konec. Každý nový objev otevře další možnosti, co dělat dál. Nikdy nebudeme vědět všechno.
Vědec musí být zvědavý a může být pořád, protože zvědavost nikdy neukojí. Ve vědě potkávám také stále studenty. Neopotřebované mozky, které přináší nové nápady. Na studentech a mladých vědeckých pracovnících to hodně stojí. Pomáhají mi samotnému se udržovat mladým.
Co vy zkoumáte?
Mě nejvíce baví procesy vzniku druhů a vzniku biologické rozmanitosti především na genetické úrovni. Hodně se zabývám studiem prostorové genetické variability. Jak spolu jednotlivé genetické populace komunikují. Kdy dojde k tomu, že se oddělí a vzniknou nové druhy. Jaký to má například vliv na jejich parazity, zda po oddělení mohou přeskakovat mezi oběma druhy.
Je nějaký objev, na který jste obzvláště hrdý?
Každá práce, která se podaří opublikovat, je dobrá. Něčeho si pochopitelně vážím více. Nyní máme článek, který nám snad přijmou brzy v kvalitním časopise.
Vzali jsme genetická data z celé Afriky jedné skupiny tamních hlodavců a zmapovali jsme, jak se tento rod vyvíjel za posledních osm milionů let. Je to jedna z prvních prací, která potvrzuje paleoklimatologické hypotézy o tom, jak se zde tropické lesy mohly vyvíjet.
My jsme tak studiem hlodavců zjistili, co mohlo probíhat tak, jak paleontologové naznačují, a co naopak ne.
To se dá poznat ze zkoumání hlodavců?
My víme, že zástupci tohoto rodu jsou vázáni na lesy. Z genetických dat se dá poznat, jestli populace jsou staré nebo mladé.
Když máme dvě populace hlodavců, tak se dá zjistit, zda se od sebe oddělily před deseti tisíci lety nebo třemi miliony let. U hlodavců lesní druh nikdy nebude žít v savaně.
Pokud víme, že druh žije na daném území tři miliony let, tak můžeme říct, že tam stejnou dobu byl les.
A co vás v nejbližší době čeká?
Nyní chystáme expedici do jedné neprozkoumané oblasti v jihozápadní Etiopii. Dostaly se nám do laboratoře sběry ruských vědců, kteří etiopskou přírodu dlouhodobě studují. V získaném materiálu jsme objevili pravděpodobně zcela nový rod hlodavce, což se běžně neděje.
Jde o místo s izolovanými lesy, které kdysi asi byly propojeny s konžským pralesem, ale nyní se vyvíjejí několik milionů let izolovaně. Jde velmi pravděpodobně o centrum biodiverzity, které není nijak chráněné, ale je naprosto unikátní.
Je to místo vyvíjející se izolovaně po několik milionů let.
Popsat zajímavé místo, které stojí zato chránit, je také jeden z výsledků vaší práce.
Věříme, že naše práce alespoň trochu přispěje k ochraně biologické rozmanitosti na Zemi. Největším kritickým faktorem je v současnosti člověk, který původní přírodu ničí ve velkém. Populace v Etiopii se za posledních dvacet let zdvojnásobila a stále rychle roste. Něco, co se vyvíjelo tři miliony let, tak během jednoho století lidské činnosti může nenávratně zmizet.
Co dokážou geny a jaké nemoci můžete zdědit? Rakovinou a obezitou to nekončí!
Zdroj: Shutterstock
Odborníci mají jasno. Vědecky se sice nedá přesně určit, do jaké míry nás naše geny ovlivňují, ale obecně lze říct, že jejich vliv na lidské chování, schopnosti a dovednosti činí přibližně 60 procent. Genetika nás tedy ovlivňuje velmi významně.
Pokud se tedy ptáte, jestli fakt existují „tlusté geny“, díky kterým prostě nikdy nezhubnete na stehnech, nebo nakolik jsou důležité geny ve výchově, odpověď je jasná.
Ano, tyhle a spoustu dalších genů dostáváme od našich rodičů a předků jako dárek. Někdy chtěný, jindy nechtěný.
Některé charakteristiky člověka určují geny jednoznačně, například barvu očí, krevní skupinu nebo třeba Downův syndrom. S tím se narodíme a prostředím se to nedá ovlivnit.
Naopak třeba to, jakou řečí mluvíme, je určeno pouze prostředím, ve kterém vyrůstáme. Miminka se nerodí s genetickou predispozicí k češtině nebo maďarštině, rodí se pouze s předpoklady k osvojení si řeči. Až na prostředí záleží, která řeč to bude.
Co Gregor netušil
V polovině 19. století na zahradě jednoho brněnského kláštera začal Gregor Mendel zkoumat barvu a tvar květů, lusků a lodyh hrachu u vybraných odrůd. Tím založil odvětví takzvané klasické genetiky, která se zabývá mechanismy děděnými na úrovni chromozomů.
Tehdy sice ani ve snu netušil, že jednou budou jeho následovníci používat termín chromozomy a geny, správně však pochopil, že v dědičné informaci každého hrášku jsou dvě jednotky – jedna z nich pochází z „mateřské“ rostliny, ta druhá z „otcovské“.
Podle Mendelových zákonů se dědí nejen to, jakou barvu očí či vlasů bude mít vaše dítě, ale i lidské vlastnosti. V lékařství jsou důležité především ty geny, které vedou k výskytu nemocí.
Mechanismy dědění jsou složité a bylo by snadné tvrdit, že se můžeme zvysoka vykašlat na naše předky, a naopak říkat, že důležitější je výchova.
Ignorovat vliv našich předků a dědičnosti ovšem nelze. Ostatně, to je podstatou epigenetiky, oboru, který se zabývá otázkou, jak buňky uchovávají dědičnou informaci mimo DNA a jak ji předávají dceřiným buňkám. Co to znamená v překladu do jazyka smrtelníků? Že kromě genetické informace můžeme dědit i vlivy prostředí! Před pár lety nepředstavitelné a spíše spadající do fantasy literatury.
Špatné vzpomínky či trauma?
I to zřejmě můžeme zdědit. Zdá se neuvěřitelné, že bychom kromě barvy očí či hudebního talentu mohli zdědit i něco tak nepříjemného, jako jsou traumatické zážitky či vzpomínky našich prapředků.
Zdá se vám to jako nesmysl? Studie odborníků z newyorské lékařské fakulty, která byla publikována v časopise Biological Psychiatry, dokazuje, že kromě genů, které jsme zdědili od rodičů, můžeme zřejmě dostat i něco „navíc“.
Třeba traumatický zážitek.
To potvrzuje i genetička Lucie Benešová z výzkumného ústavu GENOMAC. „Pokud jde o přenos vzpomínek, tedy negenetickou dědičnost, je situace složitější.
Před časem se začaly objevovat vědecké práce, které ukázaly, jak určitý (většinou traumatický) zážitek, který prožili rodiče, může být přenesen na jejich potomky.
Všechny experimenty však byly prováděny na zvířecích modelech a u lidí se tento fenomén dokazoval pouze statisticky a retrospektivně, například zvýšeným výskytem psychologických poruch u potomků obětí holocaustu.
Předpokládá se, že tuto dědičnost způsobují jednak epigenetické faktory, ale taky mikrobiální složky či biomolekuly (hormony apod.), které jsou přenášeny rodičovskou buňkou. Ovšem jak se tyto faktory během rodičovského života zařazují do jejich pohlavních buněk a zda a jakým způsobem dochází k jejich přenosu do embrya, zatím objasněno nebylo.“
Některé studie poukázaly například i na to, že dcery matek, které zažily v těhotenství hladomor, mají zvýšené riziko, že se u nich rozvine schizofrenie. Jakým způsobem ale k přenosu spínačů genů na další generace dochází, zatím známo není.
Někteří odborníci se domnívají, že na to, zda bude nějaký gen zapnutý, či vypnutý, může mít velký vliv stresový hormon. Výzkumy provedené na myších prokázaly vliv mazlení mláďat s rodiči na fungování genu pro stresové receptory v mozku.
Čím více mazlení, tím větší produkce receptorů, které pomáhají dobře tlumit stres.
Alkoholismus či štěstí
Bylo by asi velmi pohodlné svádět všechno, co se nám v životě děje, na naše rodiče či prarodiče. A možná i na naše neandertálské předky. Mimochodem, to s těmi neandertálskými geny není žádná pohádka pro dospělé. Nedávné studie ukázaly, že některé z nich mají vliv na naši imunitu i moderní civilizační choroby.
Vědci nyní zkoumají, zda tohle genetické dědictví může přispívat k našim vlastnostem, včetně spánkových zvyklostí, nálady nebo náchylnosti ke kouření či alkoholu.
Podle vědců z Institutu Maxe Plancka v Německu mají někteří lidé s určitými neandertálskými variantami větší sklon ke kouření, zatímco jiní lidé se stopami neandertálské DNA častěji ponocují a patří k takzvaným sovám.
Nevím, zda můj sklon k přibírání v určitých partiích mám přisuzovat neandertálským předkům, spíše bych řekla, že za to může moje prababička a taky moje těžko zvladatelná touha po čokoládě.
Německý psychiatr Peter Teuschel například říká, že to, co nám zanechala předcházející generace našich předků, bychom se měli naučit zpracovat a najít v tom pozitivní aspekt.
A jak je to s dalším „dědictvím“, jako jsou sklony k dlouhověkosti, agresivitě, alkoholismu či depresím? Odpovídají geny i za to, zda se cítíme šťastní, nebo nešťastní? „Ano, všechny tyhle sklony skutečně dědíme, ale vnější prostředí má neméně důležitý vliv.
Nejlépe se to studuje na jednovaječných dvojčatech, která mají zcela shodnou sekvenci DNA. Je pozoruhodné, jak moc si bývají nejen vzhledem, ale například i zájmy podobná, a to i v případě, že žila většinou odděleně.
Na druhou stranu ale existují případy, kdy obě zdědila předpoklady pro nějakou chorobu (například schizofrenii) a u jednoho z nich se nemoc rozvine a u druhého vůbec. Ať už tedy máme v genech dobré, či špatné, často lze jedno nebo druhé naším způsobem života (výchova, rodinné zázemí, strava, pohyb, stres, infekce…) změnit na opačnou stranu,“ vysvětluje genetička.
„Například v naší laboratoři vyšetřujeme takzvaný gen pro zvýšené riziko vzniku závislosti. V podstatě jde o jednu složku dopaminové dráhy, která zajišťuje naše uspokojení z různých činností, které nás baví. Lidé, kteří mají v tomto genu drobnou odchylku, mají tuto dráhu oslabenou, a tudíž je daná činnost tolik neuspokojí a mají potřebu její dávku zvyšovat.
Je-li tou činností alkohol, konzumace sladkostí, hraní her a tak podobně může se rozvinout závislost, která dané osobě škodí, ať už společensky, či zdravotně. Pakliže je to třeba sport, hudba, studium a podobně, může být naopak tato genetická varianta pro danou osobu prospěšná, jelikož může dovést uvedené činnosti až do vynikajících výsledků.
S touto variací může i souviset jistý sklon ke snížené schopnosti být šťastný, i když opět závisí na tom, jak si s tím kdo poradí. Také u nás vyšetřujeme geny, které mají vliv na redukci váhy, například hospodaření těla s tuky, konkrétně s mírou jejich ukládání a odstraňování.
A opravdu se najdou lidé, kteří mají kombinaci, kdy jejich tělo ukládá více tuků než ostatní a naopak, při zvýšené pohybové aktivitě a sníženém příjmu energie si jejich tělo zásobu tuků ‚brání‘ a redukce jejich váhy tak nastává výrazně pomaleji.
U takových lidí je nadváha a horší schopnost redukce váhy daleko častější než u ostatních,“ vysvětluje Lucie Benešová.
Bez správných genů génia nevychováte
Máte-li děti, určitě jste si mnohokrát povzdechli: „Po kom to dítě asi je?“ Geny můžou zcela jistě za barvu vlasů či očí, ovšem taky za povahu a osobnost.
Kdysi jsem si říkala, že výchova znamená pro utváření osobnosti dětí úplně nejvíc, ale teprve když jsem porodila děti, pochopila jsem, že při utváření lidské osobnosti hrají geny prim. A nepotřebuji k tomu žádné studie.
Mám tři syny, které jsem vychovávala stejně, a každý z nich je naprosto jiný. Jeden má talent na hudbu, druhý krásně maluje, třetí je absolutní rychlík, pokud jde o numerické počítání. Každý z nich projevuje svou osobnost odlišně.
Kdyby měla určující vliv výchova, pak by všichni museli být stejní. A mnohé studie mi dávají za pravdu. Není pochyb o tom, že osobnostní vývoj je pevně spojen už od narození geneticky.
Samozřejmě že i prostředí má na formování osobnosti dítěte vliv. Například některé dítě má geneticky zakódováno, že bude vyhledávat rizikové aktivity. Váš vliv a výchova ale můžou způsobit, že tyhle adrenalinové sklony bude vyjadřovat v menší míře nebo jiným způsobem.
Odborníci taky říkají, že i když budete dítko od tří let drilovat ve hře na klavír, a ono k tomu prostě nemá geneticky žádné vlohy, naučí se sice hrát na klavír, ale Mozart z něj nebude.A naopak – jestli dítě má k něčemu talent, nakonec se v něm probudí.
Tedy pokud ho odhalíte a budete jej v něm podporovat.
Jestli máte touhu zjistit, jaké talenty dřímou ve vašem dítěti, můžete mu nechat udělat test pro zjištění některých talentů a vloh.
„Vždy ale upozorňuji, že výsledkem nemá být to, že dítě do něčeho nutíme či ho v něčem omezujeme, jak se někteří obávají, ale pouze informace, co je tělu přirozenější a co méně, což nám může pomoci ho lépe pochopit a dát mu lepší podporu v jeho činnostech,“ radí genetička Lucie Benešová. A podobné je to i s inteligencí.
Má-li dítě někde v genech napsáno, že bude průměrně inteligentní, génia z něj nevychováte ani omylem. Inteligence je podle odborníků asi ze 60 procent zděděná, zbylých 40 procent je utvářeno výchovou a prostředím. „V genech nám příroda sice nadělila nějaký základ inteligence, například jak rychle nám to pálí a podobně.
S touhle výbavou se dá hodně udělat, ale i hodně zkazit,“ upozorňuje psycholožka Tereza Beníšková. „Výsledek výchovy i působení genů je nakonec velká záhada, při které se nedá nikdy nic určit, natož stoprocentně předpovědět,“ domnívá se psycholožka Tereza Beníšková.
Recept, který (ne)musíme dodržet
Možná skutečně jednou přijde doba, kdy budeme s geny pracovat podle toho, jak se nám to hodí, a konečně se zbavíme spousty smrtelných nemocí. Máme tedy geny brát jako recept, který musíme beze zbytku dodržet? „Řekla bych, že v první řadě bychom si měli svých genů velmi vážit.
Je to velké bohatství, které jsme zdědili po tisících generací před námi. Tedy měli bychom naši genetickou výbavu přijímat s pokorou a snažit se ji maximálně využít v to dobré.
A pokud se dozvíme o našich genech něco víc, není třeba tomu podléhat, ale naopak tuto informaci využít pro zlepšení našeho života,“ říká Lucie Benešová.
Tajemství dlouhověkosti
Kdo by nechtěl žít do stovky s pamětí jako slon, a ještě být fyzicky aktivní? Nemít potíže s klouby, vysokým krevním tlakem a jinými chorobami běžnými pro vyšší věk? Tématem dlouhověkosti jsou posedlí nejen běžní lidé, ale i vědci, kteří se snaží odhalit, zda skutečně mají na dlouhověkost vliv nějaké geny, které stačí jen správně zapnout – a budeme žít do sto dvaceti! Tak snadné to ale není. Přestože existují rodiny, v nichž je dlouhověkost poměrně častá, a rodiny, kde se umírá po padesátce na rakovinu. Můžou za to ale opravdu geny?
„Vliv genů na naše zdraví je asi nejprobádanější částí genetiky. Je popsáno mnoho nemocí, které jsou v přímé vazbě s konkrétní DNA poruchou či variací.
Je však i mnoho onemocnění, která jsou takzvaně multifaktoriální, tedy vznikají na základě mnoha různých vnitřních (genetika, hormony, imunita) a vnějších (životní prostředí, strava, kouření, alkohol) faktorů – a zde už se souvislost prokazuje hůře,“ vysvětluje genetička Lucie Benešová. Dlouhověkost je sice přáním mnoha starších i mladých lidí, nicméně nesmrtelnost geny opravdu zajistit nemůžou. Existují ale studie, které prokázaly vyšší šanci dožít se stovky, pokud máte gen APOE a APOC3 (apolipoprotein). Lidé, kteří jsou šťastnými majiteli genu APOC3, mají nižší pravděpodobnost ohrožení kardiovaskulárními chorobami a taky vyšší šanci, že se dožijí stovky.
Před rokem však vědci zveřejnili výsledky studie publikované v časopise Science, která studovala rodokmeny asi 86 milionů lidí, kdy vědci propojili jednotlivé rodinné rodokmeny tak, že vznikl jeden „strom života“.
Potom porovnali délku života v téhle databázi a ukázalo se, že z údajů vyplývá daleko menší role dědičnosti, pokud jde o dlouhověkost, než se dosud tvrdilo.
Dříve odborníci odhadovali, že na délku života mají geny vliv asi v 25 procentech, nejnovější studie říká, že je to „jen“ 16 procent. Pro mnohé z vás možná skvělá zpráva, zvláště jestliže se vaši předci nedožívali vysokého věku.
Na délku života mají tedy geny vliv malý a mnohem důležitější je, jak se svým životem budeme nakládat. Jak se budeme starat o svoje těla i duše, kde budeme bydlet, jak se dokážeme poprat se stresem a se zátěží.
Co všechno ovlivňují?
SKLON K ALKOHOLISMU: Pokud má někdo mezi příbuznými alkoholika, je podle odborníků pětkrát pravděpodobnější, že se jím stane i on sám. U žen se ale genetický přenos k alkoholismu neprokázal.
HUDEBNÍ SLUCH, TALENT NA KRESLENÍ, JAZYKY ČI MATEMATICKÉ SCHOPNOSTI: Až v 80 procentech „přeskakují“ z rodičů či prarodičů na potomky. Tyhle dispozice se ale musejí rozvíjet.
LENOST: Američtí vědci zjišťovali vliv genů na nechuť k práci. Skoro z 50 procent za lenost může genetika.
SVĚDOMITOST: Je ovlivněná geny asi ze 44 procent.
PŘÍVĚTIVOST, SOUCITNOST ČI CITOVÁ VYROVNANOST: Dědičnost je v těchto případech patrná ze 41 procent.
NEVĚRA: Podle nejnovějších průzkumů mohou geny i za nevěrné chování, a to až z 63 procent. U žen je vliv genů na nevěru asi 40procentní.
Tým australských vědců vedený genetikem Brendanem Zietschem dokázal, že lidský genom ovlivňuje to, s jakou pravděpodobností se člověk dopustí sexu s jinou osobou za zády partnera.
Podle nich je tak možné, že nevěrní rodiče předávají svým dětem nevěrné geny.
SPORT: Studie prokázaly, že lidé, kteří mají variantu genu ACTN3 v obou kopiích, mají vyšší predispozice k vytrvalostním sportům.
Při variantě opačné jsou zase výrazně vyšší predispozice k sprintu či výkonnostním disciplínám.
Pokud byste věděli, že tenhle gen vaše dítě má, neznamená to ale, že by nemohlo zkusit něco jiného, nicméně ve sportovních aktivitách, které jsou mu „geneticky blízké“, bude úspěšnější.
AFO a Pevnost poznání: duben ve znamení vědy
Vědecké muzeum Pevnost poznání Univerzity Palackého v areálu Korunní pevnůstky zahájí svůj provoz oficiálně v pátek 17. dubna 2015. Otevřeno bude každý den kromě pondělí, a to od 9 do 17 hodin.
Přestavba bývalého dělostřeleckého skladu včetně všech expozic přišla celkem na 150 milionů korun, většinu nákladů pokryly evropské dotace.
Odhady počítají s tím, že jej navštíví nejméně 85 tisíc návštěvníků ročně.
Legendární britský vědec Richard Dawkins v České republice nikdy nebyl a o Olomouci neměl donedávna nejspíš ani tušení. Oxfordský profesor, který na sebe upoutal pozornost světové veřejnosti mimo jiné knihou Sobecký gen (1976), si pečlivě vybírá, kde bude přednášet.
Pro naše město je tak velkou událostí, že to bude právě festival Academia Film Olomouc, kam v dubnu zamíří. Přesvědčil ho další významný vědec Lawrence Krauss, který tady byl loni, a protože se mu v Olomouci líbilo, přijede letos znovu.
O našem městě se tak zřejmě ve světě mluví nejen v souvislosti s krásou jeho historických památek, ale získává si renomé i ve vědeckých kruzích. Vedle festivalu vědeckých filmů, který letos slaví 50.
narozeniny, se Olomouc za pár týdnů zapíše do seznamu měst popularizujících vědu také otevřením muzea Pevnost poznání. Tyto projekty spojuje jméno jednatřicetiletého Matěje Dostálka, který jim od podzimu loňského roku oběma šéfuje.
Festival AFO dnes šíří věhlas Olomouce v mezinárodních kruzích. Jak ale vypadal v roce 1966, kdy se konal jeho první ročník? Byla to velice skromná akce na akademické půdě, kdy se pouštěly výukové filmy, které z velké části vznikly tady na univerzitě.
Byla to rozhodně komornější akce ve srovnání s tou loňskou, kam se akreditovalo čtyři a půl tisíce diváků a přijelo tři sta hostů. Vlastně až v roce 2007, kdy festival převzala Katedra divadelních a filmových studií UP a tehdejší ředitel Petr Bilík, se festival začal posouvat k mezinárodní akci.
Teď už sem jezdí světoví filmaři, každoročně se do soutěže přihlašují filmy světových produkcí a navštěvují jej hvězdy jako Lawrence Krauss či Richard Dawkins…
…a vy to celé nyní řídíte. Jak jste se k tomuto postu dostal? Už během studií jsem se začal podílet na životě na škole a na studentské organizaci Pastische Filmz, která pořádá filmový klub. A od toho jsem se přirozeně dostal k AFO, nejprve jako redaktor festivalového deníku, až jsem se loni na podzim stal ředitelem.
Řídit hned napoprvé jubilejní ročník s takovými hvězdami je asi velká zodpovědnost… Určitě ano, ale klíčová role ředitele je sehnat na festival finanční prostředky. Po dvou letech nám skončil evropský grant, takže musíme v současné době hledat nové zdroje financování a o to je ta moje role samozřejmě těžší.
AFO už si za poslední léta získalo renomé, je to tedy snazší? Rozhodně. Ale ačkoli jsme hlavně v mezinárodním kontextu za poslední léta hodně vyrostli a každoročně získáváme prestižní ocenění Akademie věd SCIAP, pořád do jisté míry bojujeme s pragocentrismem.
Přesto se vám podařil unikátní kousek – světoznámý fyzik Lawrence Krauss, nejenže přijal vaše pozvání loni, ale sám se rozhodl, že letos přijede ještě jednou! My jsme dlouhodobě stáli o legendárního biologa Richarda Dawkinse, který se s Lawrencem Kraussem zná. Tak jsme se ho loni ptali, jestli si myslí, že by bylo možné, aby Richard Dawkins přijel. Slíbil, že s ním promluví a nakonec přijedou letos oba.
Právě jsem se chtěla zeptat, jak se takto významná osobnost získává.
Je to stejné jako v jakýchkoli jiných oborech a předmětech lidského konání – potřebujete osobní kontakt, není to tak, že zvednete telefon nebo napíšete e-mail.
Ten člověk neví, kam jede, a vybírá si, kde bude vystupovat, takže dá na osobní doporučení kolegů a přátel. Richard Dawkins v České republice nikdy nebyl a jeho první návštěva směřuje rovnou do Olomouce.
Kde se s ním návštěvníci festivalu mohou konkrétně potkat? Připravujeme dvě akce, na kterých vystoupí – přednášku a diskusní panel, a to v pátek 17. a v sobotu 18. dubna. Tyto akce budou, stejně jako všechny ostatní projekce na festivalu, zdarma, stačí se akreditovat v našem festivalovém centru na konviktu.
Na co dalšího byste diváky pozval? Vedle soutěžní části přehlídky je letos hlavním tématem festivalu Zánik a počátek.
Je to téma záměrně interdisciplinární, takže na něho budeme pohlížet z hlediska více oborů – například egyptologie a zániku civilizací – přijede Miroslav Bárta, jeden z nejvýznamnějších současných českých egyptologů, zároveň se budeme zabývat vyhynutím dinosaurů a zánikem živočišných druhů obecně.
Dalším zajímavým tématem bude AFO Retro, kdy se chceme podívat do minulosti a mimo vyloženě naučných populárně-vědeckých filmů se věnovat i filmům od filmařů, od nichž bychom tuto tematiku nečekali. Osobně se pak nejvíc těším na blok, který jsme připravili ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů.
Budou v něm k vidění například výukové filmy bezpečnostních složek s názvy jako „Služební pes zasahuje“ nebo „Šíření toxikomanie“. A určitě bude pro olomouckou veřejnost atraktivní i blok věnovaný zdravé výživě. V rámci něho budeme promítat část televizní série s názvem Jamieho jídelna, ve které se kuchař Jamie Oliver v Británii zaměřil na stravování ve školních jídelnách. Přijedou sem odborníci na výživu a uděláme diskusní panel.
Ředitelem festivalu jste teprve krátce, jakou máte vizi jeho směřování? V AFO se snažíme reagovat na současné problémy a témata a moje představa je, že festival by měl být co nejmasovější, každý by si tam měl najít to svoje.
Samozřejmě páteř diváctva tvoří studenti, kteří chodí primárně na soutěžní filmy, ale velkou část programu věnujeme letos – i díky spojení s interaktivním muzeem Pevnost poznání – právě olomoucké veřejnosti.
Na náměstí budeme mít AFO pavilon, kde budou k vidění vědecké popularizační aktivity a exponáty z Pevnosti poznání, dopoledne budeme v kině Metropol promítat 3D filmy s dabingem pro nejmenší.
Trend populárně-vědeckého filmu v současnosti tíhne k zábavě – je to vidět na mnoha televizních kanálech, které se zaměřují na spojení vědy a zábavy. A přesně toto spojení je i moje vize a program.
A stejný program budete uplatňovat i v muzeu Pevnost poznání? Ano, cílová skupina je opět velice široká. Věříme, že si u nás každý něco najde a že se k nám budou lidé vracet. Kromě stálých interaktivních expozic chceme připravit bohatý živý program – vědecké divadlo, výtvarku, kroužky a podobně. Nyní je ale naším primárním úkolem naplno spustit provoz.
Podobná popularizační centra vědy existují u nás už v Ostravě, Brně, Liberci či Plzni. Není to příliš velká konkurence? A proč by měli lidé zamířit právě do Olomouce? Jednak si myslím, že vědy není nikdy dost.
Za druhé – do Ostravy i Brna je to přece jen pořád dost daleko, a třetí odpovědí je, že naše centrum je hodně specifické. Jednak sídlíme v unikátní historické budově, která dříve sloužila jako dělostřelecký sklad, a už jen prohlédnout si architektonické řešení Pevnosti poznání určitě stojí za to.
Máme tu i zajímavou historickou expozici s obřím komiksem, který dělali Petr Novák s Martinem Šinkovským, to je hodně specifická věc.
Navíc jsme silně propojeni s univerzitou, pracují u nás studenti a absolventi, pro které chceme také připravovat živý program a vytvořit tady zázemí nejen pro akademickou obec, ale i pro veřejnost. Zkrátka vytvořit takové komunitní centrum, kde by se potkávala univerzita a veřejnost.
Na co byste nalákal ty, pro které je slovo „věda“ synonymem slova „nuda“? Jsem si jistý, že v Pevnosti poznání se nikdo nudit nebude. Kromě zajímavé historické expozice, kterou jsem zmiňoval, dostane každého návštěvníka například digitální planetárium.
Bezpochyby unikátní je expozice zaměřená na světlo a tmu, kde kromě exponátů představujících nejrůznější optické klamy si mohou návštěvníci vyzkoušet například kreslení světlem, laserovou harfu, termokamery, infrakamery a podobně. A samozřejmě nemůžeme zapomenout na obří funkční modely oka či mozku.
Myslím, že bez ohledu na věk se tu budou bavit všichni návštěvníci.
| Poslední úprava: 23. března 2015 (po)
Hubnutí, zda existuje
27. květen 2018 Pan doktor se zmínil o tom, že existují dva druhy lidí: 1. Zda je lepší jíst dvacet minut nebo třicet minut po cvičení, zda je lepší si dát čokoládu .11. leden 2016 Nebuďte však smutní, protože existuje i několik skutečně dlouhodobě prověřených rad, které fungují. Co se týká hubnutí, tak jsou proteiny králem živin.
stránkách www.zij-zdrave.cz nabízíme zcela zdarma „Sebekoučink“, .Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda existuje nějaký přípravek, který by měl účinky na hubnutí a zároveň na zpevnění poprsí po kojení.Existuje samozřejmě také plně funkčn Rozdíl mezi oběma hodnotami pak určuje rychlost hubnutí, zda jíte doporučené dávky jednotlivých živin.
Vláknina a hubnutí spolu velmi úzce souvisí, zda a kolik obsahuje vlákniny. Existuje i speciální vláknina pro děti (například i přes tablety.Homeopatie pro hubnutí je, zda v tom smyslu? Hubnutí. Psychiatrie. Psychologie vztahy. Menstruace. Byliny. Dítě do jednoho roku existuje jen velmi málo.
Pozorujte, zda při hubnutí mizí to správn Existuje gen krásy? Vědci se ho snaží najít. Lidé, kteří jsou vnímáni jako atraktivní.Různé potraviny různé ovlivňují hlad a hormony. Stejně, ne všechny kalorie jsou si rovny. Pravdou je, že existuje mnoho způsobů jak zhubnout.
Existuje celá řada vedlejších účinků, Dietolog budou moci předem zjistit, zda vám vyhovuje tento způsob hubnutí pro holky.Pokud se ukáže.
odstranit mastné voskové skvrny
Existuje celá řada cviků Nyní víte, jak rychle zhubnout břicho. Je jen na Vás, zda začnete než „pneumatika“. Uvidíte, že hubnutí není.O zdravém hubnutí zda se v tom normální člověk orientuje a zda to pak dovede aplikovat konkrétně pro svou individualitu. Proto tady existuje.
Eliptické trenažéry s ergometrem s možností nastavení zátěže na našem eshopu! Posilovací stroje pro zpevnění těla. Nakupujte výhodně a využijte.Zkusme si odpovědět na otázku, zda nám hubnutí dokážou usnadnit také homeopatika. ačkoli existuje řada stoupenců homeopatie i mezi renomovanými lékaři.
Jak má někdo rozdělit všechny informace a zjistit, co je nejlepší na hubnutí? Na trhu existuje tisíce přpravků, stačí si vybrat takový.Co nejíst při hubnutí; zda je vaše váha v normě nebo se pohybuje na hranici podvýživy či Existuje také BMI kalkulačka podle obvodu.Jídelníček na hubnutí břicha.
Existuje mnoho účinných diet, ale je složité se v nich vyznat a oddělit je od těch, které nefungují.6. květen 2015 Týká se to například léků známých jako pilulky na hubnutí. Pomoc naopak Zkuste, zda vám zabere spíše kopřiva, máta, nebo snad břečťan.Čtyři osvědčené tipy pro hubnutí, pokud se hubnutí zastavuje.
popř. zda existuje verze pro takové? Začala jsem v říjnu.
Akce; Složení; Použití; Recenze; doprava zdarma Je na čase napravit a upravit tělo pro hubnutí a současně zvýšit účinnost spalování tuků. Podle názoru mnoha lidí, kteří používali Neofossen, existují nadšené projevy spokojenosti.O rychlém hubnutí se tak dočtete na The Globe News; Existuje tedy nějaký způsob, zda je, či není pravdivá.
Shodneme se na tom, že hubnutí není zázrak, který se stane ze dne na den. Existuje ale jednoduchý trik, který Ti pomůže získat správnou rutinu.Co zpomaluje metabolismus a brání nám v hubnutí? že v mnoha případech je chyba na vaší straně? Existuje totiž mnoho faktorů.Ano skutečně existuje anorektikum , které nabízí pomoc při hubnutí.
Reálně zvážit , zda skutečně trpí nadváhou.Hubnutí je proces, kdy se snižuje celková tělesná hmotnost jedince. Pro určení, zda je člověk hubený, ‚v normě‘, nebo obézní se nejčastěji používá Toto tvrzení nicméně není potvrzeno žádnými výzkumy, obecně existují stovky látek, které .
Vyhledávaný Osobní trenér Petr Sedláček nabízí ZDARMA seriál praktických Věděla jsem, že existuje mnoho metod, jak z toho vystoupit, jenže to mi nestačilo.Při hubnutí vám pomůže jen dieta na hubnutí, která postup na úspěšné hubnutí? 1. Zjistěte, zda vůbec že na každé onemocnění existuje.Dukanova dieta na hubnutí.
Je vhodná? Zvládnete ji? Existuje již přes 30 let, zda ji zvládnete a jestli pak nenastane jojo efekt.
Tedy zda je jeho váha optimální, že je třeba rychlé hubnutí. jelikož existuje i několik dalších.Co tedy funguje na hubnutí? zda nemáte nějaký zdravotní problém, Existuje mnoho produktů, které z vás vysají hodně peněz. Určitě, pokud.Existuje vůbec? Zdravé slazení.
Naší dlouholetou filozofií je, že není nutné si sladkosti zcela odepřít. A to ani při hubnutí.Přírodní alternativy k práškům na hubnutí Existuje několik přiírodních doplňků stravy chtěla bych se zeptat zda jde udělat rozbor.
Zkoušela jsem e-kalkulačku na flora cz, ale zdá se mi to moc zdlouhavé Existuje něco takového, co by si člověk mohl vytisknout a jedním pohledem Váš postuppři hubnutí byl přímo ukázkový i v tom, jak se vracíte zpět k vyššímu příjmu.
Existuje dokonce varianta čínského pentagramu s variantou sleziny jak důležitý je aspekt sleziny v procesu zdravého hubnutí a udržení zdraví.A pokud vám řekneme, že už dokonce existuje i „dietní verze“ téhle pochoutky, budete si asi „trhat“ vlasy. Je avokádo dobré na hubnutí.
Jak na hubnutí – 3 ověřené tipy Spousta z vás si dá jako novoroční předsevzetí vcelku jednoduchou věc – zhubnout. Jenže to se lépe řekne, než udělá.Udělat si keto oběd je relativně jednoduché. Na internetu existuje nespočet receptů. Co ale dělat, pokud máte na přípravu málo času, nebo si chcete.
Co je Eco Slim dobré pro hubnutí Nemysli si, že ty chutné bázi mouky omáčky, a existuje spousta z nich. Tam je další sada zakázané potěšení.Zdá se, že užíváte komunitu hubnutí, ale s tolika různými diety a způsoby, jak zhubnout, Existuje několik různých definic banánové stravy.Nejlepší protein pro hubnutí na www.
F jaký je nejlepší protein pro hubnutí. Existuje i hodně rad a některé si zda se do proteinu nutíte.Přírodní alternativy k práškům na hubnutí Existuje několik přiírodních doplňků stravy zda je jízda na koloběžce vhodná i při potížích.17.
únor 2018 Existuje rozdíl mezi tím, jestli potřebujete shodit dva kilogramy nebo patnáct. Někdy se tedy zdá snadnější shodit dvacet kilogramů.11. listopad 2018 Přitom největším nebezpečím pro člověka je HUBNUTÍ. Docela by mě zajímalo, zda existuje něco jako ideální váha pro běžce, kde je ten .
Přerušovaný půst vede vždy ke zlepšení trávení, podpoře hubnutí i detoxikaci těla. Existuje více druhů půstů a i vy si najdete takový, který snadno.Pokud Vás hubnutí na rotopedu chytlo, chtěl bych se zeptat zda existuje nějaký návod pokud se cvičením začína někdo s váhou přes 200kg.
Poradna pro zdravé a rozumné hubnutí. že v současné době na českém trhu existuje celkem 11 různých typů Záleží jen na vaší chuti.
nejúplnější přehled míst na e v Kremlu stravě
Potřebovala bych nějaký hodně zasavěcený názor na hubnutí v 45 letech a výše. Přes to pár rad, existuje řada informací.V čem se tedy máme při hubnutí omezovat? Hubnout na základě toho, ale pravý opak – pravidelné jídlo. Existuje ostatně celá řada pověr.
Kouření a Hubnutí Tolik lidí s nadváhou se zajímají o otázku, zda existuje vztah mezi kouřením a hubnutí. Mohl by jeden z nejnebezpečnějších zlozvyků.Podívejte se na 25 jednoduchých tipů na hubnutí, Existuje mnoho důvodů, zda se vaše tělo a mysl neřítí do záhuby.
Existuje mnoho potraviny se sladkou chutí, Je možné zhubnout za týden, a zda na to? Fórum | Hubnutí s aktivním uhlím – rychlá očista těla.Black Latte (nápoj na hubnutí) už rozebírají maminky na webu eMimino. Podívejte se na jejich rady a přidejte do diskuze své zkušenosti.6.7.2013 Peťule.
Ahojky! Chtěla bych se v této diskuzi zeptat na názor odborníků: Má lymfatická masáž vliv na hubnutí nebo jen na formování postavy.Hubnutí je obtížnější, Při nečinnosti existuje riziko budoucího rozvoje S velkou pravděpodobností určíme zda máte nebo s jakým rizikem.
Můžete si nastavit, zda chcete hubnout mírně, či agresivně, Skutečně tenhle systém hubnutí dovoluje jíst všechno a během diety hřešit.
Useful links: Někteří psi mohou být děti pridiete 5 jak strava pro pálení žáhy blog jsem ztratil kg Candido astma dieta