V poslední době se na nás stále častěji obracíte s obavami, zda můžete bezpečně jíst obiloviny, luštěniny, ořechy a zeleninu, které obsahují lektiny. Lektiny jsou specifické rostlinné bílkoviny, o kterých se hodně mluví ve spojení s různými nemocemi. Zeptala jsem se proto na odborný názor MUDr. Vladimíry Strnadelové.
Je pravda, že za současné moderní nemoci jako je nadváha, cukrovka, ekzémy a alergie mohou lektiny? 
Země je nádherné místo pro život a příroda na ní je velmi rozmanitá, ale má svůj i logický řád. Čím více poznáváme přírodu, tím je nám jasnější, jak to do sebe zapadá a funguje ve vzájemné souhře. Do toho patří neomylně i člověk.
I náš život má své zákonitosti a návaznosti i pro nás platí přírodní zákony. Je pro nás přirozené, že hledáme a snažíme se vysvětlit, proč se děje to či ono.
Někdy však zapomínáme na to, že vše má svou logiku a také, žádná nemoc či problém nevznikne z jedné příčiny, je to vždy komplex příčin, které u toho kterého člověka vytvoří problém.
A pak hledáme… Problém však nastane tehdy, když najdeme nějaký detail, na který pak „napasujeme“ vše. Tento analytický pohled většinou nevede k výsledku i když některé skutečnosti mohou být pravdivé. Jinými slovy můžeme pak s „vaničkou vylít i dítě.“
Co říkáš na tolik populární nízkosacharidové diety? Prý nejsme na obiloviny stavění. Už kvůli těm lektinům, které jsou ve většině obilovin. Jak to vidíš ty?
V poslední době se objevilo spoustu varování před toxickými látkami v jednotlivých potravinách a tím se zdůvodňuje, proč tu či onu potravinu nejíst. Když se na to podíváme globálně, máme pocit, že bychom neměli jíst téměř nic. Jinými slovy, když budu chtít některou potravinu nejíst, důvod si vždy najdu. Je to přirozené, nic není jen černé nebo bílé.
Strava by především měla být taková, aby odpovídala naší schopnosti trávení a metabolismu, tedy měli bychom jíst tak, jak jsme byli zkonstruovaní. Proto je velmi podstatné složení stravy, ale pozor i monodieta jedné, sebezdravější potraviny pro náš organismus je poškozující.
Když se podíváme na konstrukci našeho trávicího systému, i enzymatické složení našich trávicích šťáv, je zde jednoznačně patrné, že nejvíc a nejefektněji umíme trávit právě obiloviny (ne mouku, ale obilí). Pak je třeba mít dostatek bílkovin a také zásadotvorný podíl zeleniny.
Co tedy ony lektiny v rostlinné říši toxiny? Když budeme jíst převážně rostlinnou stravu, ublíží nám?
Každý toxin může ublížit pokud je v nadměrné koncentraci. Podobně je to i s tolik diskutovanými lektiny. To jsou látky, které jsou ve velké míře v rostlinné říši a slouží pro přirozenou ochranu rostliny před škůdci.
Samotné lektiny se v organismu mohou dostat přes střevní stěnu do krve, poškozovat sliznici střeva a v krvi vést k významnějšímu srážení červených krvinek. To je však v případě, pokud bude koncentrace této látky vysoká.
To ale v běžné rostlinné stravě nehrozí.
Podrobně se antinutričním látkám ve výživě věnujeme v tomto klubáckém článku. Najdete zde také jednoduché praktické rady, jak jednotlivé toxiny a jiné antinutrienty odstranit nebo snížit na neškodné minimum.
Kde se lektiny nachází a můžeme je ve stravě nějak eliminovat?
Lektiny jsou v obilovinách, ale hlavně v luštěninách a to především v soji. Můžeme je však najít v ořeších a některých zeleninách i skořici. Lektiny se ničí varem, namáčením nebo klíčením.
Proto je třeba důkladně proprat a vařit obiloviny do měkka a ty pevnější namáčet. Podobně to platí i o luštěninách, které namáčíme a dobře uvaříme. Už samotné namáčení má obrovský význam, neboť hned nastartuje klíčení.
Nemusíme klíčit až do objevení klíčku, ale již po několika hodinách se mění struktura obiloviny i luštěniny. Se sojou je to ještě jednodušší, neboť, jak jistě víte, soja jako samotná luštěnina je z mnoha důvodů nestravitelná. Proto se tradičně připravuje tofu, tempeh, natto, misopasta a sojová omáčka.
Tedy procesy, kdy se soja vaří, fermentuje a zpracovává. Proto, pokud jíme tradiční sojové výrobky, nemusíme se bát lektinů.
K uzdravení tedy nestačí zbavit se lektinů, že?
Zdravotní problémy jsou opravdu mnohdy složitá záležitost a je třeba mnoho udělat, aby se zdraví navrátilo. Nikam však nevede to, že se budeme bát drobností a budou nám unikat daleko podstatnější věci.
Děkuji za rozhovor, Vlaďko
Rádo se stalo.
Your account will be closed and all data will be permanently deleted and cannot be recovered. Are you sure?
Děkujeme, že jste se stavili. Vemte si ještě
VIDEO KURZ ZDARMA
Zlepšete zdraví i postavu a začněte podle Jíme Jinak.
45 minut videí, rady a recepty.
PŘIHLÁSIT ZDARMA
Továrna na rakovinu
Zdroj: profit
České obchody s potravinami připomínají odpadkový koš Evropy, tvrdí odborníci. Regály jsou plné výrobků z nekvalitních náhražek nebo s vysokým podílem chemických přísad. Negativní trend chemických konzervantů nově pronikl i do oblasti biovýrobků.
Foto: Profimedia
Jsou podezřelé z rakovinotvorných účinků, mohou způsobovat hyperaktivitu u dětí nebo poškozovat ledviny. Přesto jich lidé každý rok zkonzumují až sedm kilogramů. Řeč je o přídatných látkách v potravinách, takzvaných éčkách.
I když lékařské studie v posledních 20 letech u mnoha z nich upozorňují na rizika pro lidský organismus, chemických přísad v potravinách neubývá, spíše naopak. Umělé náhražky jsou totiž výrazně levnější než originální, přírodní látky. Na druhou stranu potravinářští experti tvrdí, že úplně bez „éček“ se dnešní potraviny neobejdou.
„Řada z nich se používala odjakživa. Jde třeba o přírodní látky jako vitaminy, nebo dokonce kyslík,“ upozorňuje agrární analytik PROFITU Petr Havel.
Firmy si informace o tom, kolik používáním umělých náhražek ušetří, velmi dobře hlídají. Všechny potravinářské společnosti, které týdeník PROFIT oslovil, to odmítly uvést s odvoláním na výrobní tajemství. Stejně tak nechtěly prozradit, od koho umělé přísady nakupují. „Není se čemu divit.
Výrobci jsou totiž ve většině případů chemické společnosti, umělé přísady se často vyrábějí ze surovin, které zbudou z ropy při výrobě pohonných hmot,“ uvedl odborník na potravinářské přísady Vít Syrový, autor knihy Tajemství výrobců potravin (celý rozhovor s Vítem Syrovým naleznete ZDE).
Šance na změnu
Alespoň k malé změně došlo pod tlakem alarmujících zpráv lékařů přede dvěma lety. Od roku 2010 nařídila Evropská unie výrobcům, aby uváděli povinné varování, že ve výrobcích používají šest rizikových umělých barviv.
Velká část z nich pak namísto nápisu „Může nepříznivě působit na aktivitu a schopnost soustředění dětí“ raději sáhla po přírodní alternativě a chemická barviva přestala používat. Nejrychleji zareagovali výrobci sladkostí.
Právě u bonbonů varování o rizicích pro děti působilo výrazně odstrašujícím dojmem.
Velcí hráči na trhu proto rychle místo chemie začali barvit špenátem nebo červenou řepou. Mnozí z nich přitom ke změně přistoupili ještě dříve, než je k tomu začaly nutit předpisy.
„Program náhrady umělých barviv přírodními je součástí naší dlouhodobé strategické orientace na přírodní ingredience.
Jedná se o dlouhodobě připravovanou, strategickou změnu ve velkém předstihu před opatřením Evropské unie,“ řekl PROFITU mluvčí Nestlé Martin Walter.
Výměna rovněž popřela dosavadní mýtus o tom, že výrobky bez umělých barviv musí být výrazně dražší než potraviny z přírodních přísad. Změna barviv se v Nestlé nepromítla do konečné spotřebitelské ceny.
Stejnou zkušenost po výměně barviv z umělých za přírodní udělal i další velký hráč na trhu, společnost Kraftfoods.
„Koncová cena výrobků na regálech zůstala nezměněná,“ uvedla mluvčí společnosti Jaroslava Hájková.
Přestože se původně zdálo, že rozhodnutí Evropského parlamentu vyvolá další lavinu zpřísňování evropské legislativy v oblasti umělých přísad, potravinářská revoluce zatím nenastala. Spíše naopak, podle odborníků další chemické látky v jídle přibývají. Pronikají dokonce do oblasti, kde by je nikdo nečekal.
Pozor na bio
Až donedávna měli spotřebitelé, kteří nechtěli v roli detektivů s lupou složitě zkoumat složení každého výrobku, zda neobsahuje chemické přísady, jednoduchou volbu. Stačilo, aby si koupili bioprodukty.
Jenže pod tlakem konvenčních výrobců a prodejců, které právě obliba bioprodukce u určitých skupin zákazníků láká, začínají i do této kategorie pronikat chemické konzervanty. Do biouzenin nedávno evropské normy dovolily přidávat až 80 miligramů dusitanových solí na kilogram výrobku.
Tedy více než polovinu množství povoleného do běžných uzenin, kam výrobci mohou dát až 150 miligramů dusitanů na kilogram.
Výrobci bioproduktů jsou ze změny nešťastní. „Platná legislativa je vždycky nějaký výsledek biosrdce a biokšeftu.
Pokud prošla podobná změna, budeme na to muset reagovat,“ řekl PROFITU Zdeněk Perlinger, předseda Svazu ekologického zemědělství Pro-Bio.
To, že značka Bio nezaručí spotřebitelům koupi potravin bez chemie, může stále malý, ale dlouhodobě rostoucí segment ohrozit. Vyšší cenu bioproduktů si lidé platí právě kvůli záruce, že obsahují jen přírodní látky.
Čeští biozemědelci chtějí jít stejnou cestou, jako jejich kolegové v Německu, v Rakousku nebo ve Švýcarsku. Na tuzemské výrobky budou dávat svoji lokální značku Bio. Tu již mají řadu let registrovanou, ovšem je téměř neznámá.
„Zpočátku jsme byli rádi, že se český spotřebitel naučil rozpoznávat oficiální ‚biozebru‘ (nápis Bio se zelenými pruhy – poznámka redakce), tak jsme svoji značku s klíčícím zrníčkem téměř nikam nedávali,“ dodal Perlinger. Oficiální značku Bio, která se v Česku používá, vlastní podle něho ministerstvo zemědělství.
Pro něj je určující právě evropská legislativa, která je k chemii v biopotravinách vstřícnější.
Dusitany přitom nejsou mezi umělými přísadami žádný šedivý průměr. Odborníci je označují za nejnebezpečnější z látek přidávaných do potravin. Vznikají z nich nitrosaminy, které jsou podezřelé z rakovinotvorných účinků. „Nakolik vysoká jsou tato množství, si uvědomíme, porovnáme-li je s nejvyššími limity dusitanů v pitné vodě.
Pro pitnou vodu z kohoutku a v balených minerálních vodách je to 0,1 mg na litr. Pro kojenecké a pramenité vody jen 0,02 mg na litr,“ říká Vít Syrový.
„Jednoduchým výpočtem lze zjistit, že limit pro litr pitné vody lze překročit konzumací jediného gramu běžné uzeniny, ve srovnání s kojeneckou vodou k tomu postačí již 0,2 gramu,“ dodal Syrový.
Jde to, ale těžko
To, že se dají vyrábět kvalitní potraviny bez umělých přísad, dokazuje i řada českých firem. Společnost Zedníček loni přišla na trh s celou řadou výrobků bez umělých přísad E-free. Firma přitom ještě nedávno potraviny vůbec nevyráběla. „Společnost byla do roku 2009 obchodní firmou.
Dovážíme z Evropy různé krajové speciality, od španělské šunky po litevský sýr s česnekem.
Až na přelomu roku 2009 až 2010 jsme se stali výrobci, když jsme koupili společnost a značku Bilbo, která vyráběla šunky a výrobky s vysokým obsahem masa se sloganem Někdo to rád libové,“ vzpomíná na začátky Jiří Puršl, generální ředitel společnosti Zedníček.
Když firma při svém startu uvažovala o tom, jak se jako nový hráč na trhu vyprofilovat a na jaký segment zákazníků zacílit na českém a slovenském trhu, vsadila na to, že se od ostatních co nejvíce odliší. Navázala spolupráci se společností Raps. „Té se podařilo nahradit to poslední nenahraditelné éčko E250, což je chemický dusitan sodný, přírodní látkou,“ vysvětluje Jiří Puršl.
Firma nejdříve výrobky bez kontroverzních dusitanů nabízela pro privátní značku Tesca. Prodeje však nebyly příliš zajímavé, protože řetězec nevěnoval výrobku speciální prezentaci. „Proto jsme se rozhodli začít vyvíjet vlastní výrobkovou řadu.
Prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu jsme na to získali dotaci na zlepšení technologického vybavení.
Nakonec jsme připravili 12 druhů výrobků bez umělých přísad, z nichž jsme loni v dubnu osm začali pod značkou E-free prodávat,“ dodal Jiří Puršl.
Firmě se podařilo prosadit se do většiny řetězců v České republice i do části na Slovensku. I tak to ovšem nemá jednoduché. Cena těchto výrobků je totiž vyšší než u zboží s umělými přísadami.
Právě umělé látky totiž umožňují ve výrobcích nahrazovat podíl masa. Například tím, že v uzeninách zadržují vodu a ty pak obsahují výrazně méně masa než produkty bez umělých přísad.
Pro poctivé výrobky je to pak nerovný boj.
„Po tři čtvrtě roce mohu říci, že z obchodního hlediska to není žádný trhák. Spotřebitel většinou upřednostní cenu.
I v segmentu kvalitnějších výrobků dá přednost tomu, který je zrovna v akci v letáku,“ upozorňuje generální ředitel firmy Zedníček. „Nicméně pro nás to přesto splnilo očekávání.
Díky tomu jsme výrazně mohli rozšířit například naši dětskou řadu. A předpokládáme, že to podpořilo i prodej standardních výrobků pod značkou Bilbo.“
Zatímco na balených uzeninách si zákazník může přečíst jejich složení a alespoň ti informovaní se pak rozhodnou mezi zdravotními riziky a kvalitou, u dalších výrobků to mají složitější.
Nebalené potraviny nemusejí informaci o svém složení uvádět. Křiklavé barvy mnohých zákusků v cukrárnách dávají tušit, že ani tady výrobci umělými přísadami často nešetří.
Ovšem zatímco zákusky si lidé dají jednou za čas, jiné nebalené produkty konzumují prakticky denně. Především pečivo.
Ani chléb se totiž v současnosti ve většině pekáren nevyrábí podle tradičních receptur. Kvásek a kynutí těsta ve většině z nich vystřídaly umělé přísady, které dokáží přípravu chleba výrazně zkrátit. Zhruba na polovinu.
Další chemie se přidává na zlepšení barvy nebo křupavosti kůrky. Právě proto odborníci často varují před častou konzumací tmavých a dalších speciálních chlebů.
I když při dodržování tradičních receptur jsou obecně zdravější než chléb bílý, v současném pojetí většinou znamenají více umělých barviv a přísad.
Neplatí to samozřejmě vždy. Někteří výrobci složení bochníků uvádějí. Opět jde však spíše o světlé výjimky, které se chlubí tím, že pečou chléb bez použití chemie. Na trhu to mají těžší nejenom kvůli tomu, že kvůli kvalitním surovinám cenově těžko konkurují „umělému“ pečivu, ale také proto, že jejich zboží téměř nechtějí odebírat supermarkety.
Do poctivého chleba se totiž nemohou dávat zbytky starého, neprodaného pečiva.
Většina supermarketů má však se svými dodavateli nastavené podmínky tak, že nezačne prodávat jejich zboží, pokud si pak neodeberou zpět pečivo, které zbude.
Ti pekaři, kteří se do řetězců dostanou, pak většinou staré pečivo pomocí éček znovu zpracovávají a v podobě nových bochníků pak posílají zpět do obchodů. Poslední výrobci poctivého chleba to odmítají.
„Samozřejmě výrobci, kteří používají přídatné látky, mají určitou výhodu oproti naší pekárně. My ovšem spoléháme na naše zákazníky, že upřednostňují chléb bez těchto látek, a různé průzkumy tomu také nasvědčují.
Snažíme se v tomto konkurenčním prostředí bojovat, ale až budoucnost ukáže, jak se bude odvětví vyvíjet,“ říká Václav Kojetínský z rodinné Pekárny Bartošovice v podhůří Beskyd. Ta své produkty nedodává do velkých obchodních řetězců, s výjimkou prodejen Hruška a COOP. „Není to pro nás ekonomicky výhodné.
Velké řetězce si diktují takové podmínky, které nejsme schopni splnit,“ říká Václav Kojetínský. Hlavními zákazníky pekárny je proto na osm desítek menších, místních obchodů zhruba v okruhu 60 kilometrů. „Bohužel, mnoho těchto obchodů v dnešní době krachuje, čímž nám také klesá poptávka.
To se částečně dá řešit vlastní sítí obchodů, které v blízké budoucnosti plánujeme,“ doplnil Kojetínský.
Pozor na potravinová „éčka“
Éčka v potravinách jsou přídatné látky, které jsou používány například pro prodloužení trvanlivosti, jako ochrana před zkázou, pro zlepšení chuti, vzhledu a vůně, ale i pro vytvoření dojmu vysokého obsahu přírodních surovin, jako jsou ovoce, vejce či přírodní šťávy.
Některé přídatné látky mají za úkol nahrazovat přírodní, dražší suroviny například tím, že ve výrobku udržují vysoký podíl vody. Ne všechna éčka jsou chemicky vyrobená.
Mezi přísadami jsou jak látky umělé, a často podezřelé ze škodlivých účinků na lidské zdraví, tak látky přírodní, jako je kyslík nebo vitaminy. Celkem je v Evropské unii povoleno více než 320 přídatných látek. Například v biopotravinách jsou jich povoleny zhruba necelé čtyři desítky.
V zahraničí se pro lepší přehlednost aditiv používá barevné značení, podobně jako v našem přehledu. Barvy značí, stejně jako semafor, míru rizika přídatných látek. Zelená obsahuje látky, které se vyskytují v přírodě, nebo jim blízké sloučeniny.
Žlutá „éčka“ jsou méně vhodná, ale pro zdravé jedince v omezené míře ještě přijatelná. Červená působí většinou zjevně nepříznivě. Černá – „nejvyšší nebezpečí“– mohou vykazovat až výrazně škodlivý zdravotní dopad, spotřebitelé by se jim měli vyhýbat.
Poznámka: Pokud jsou ve „Složení“ výrobku uvedeny chemické názvy slovně, jde jen o jiné zákonem povolené značení přídatných látek. Jim odpovídající E s bodovým ohodnocením lze nalézt v tabulkách knihy Tajemství výrobců potravin.
Zdroj: www.vitsyrovy.cz//
Za osm let uvidíme
Očekávaný evropský tah na branku v zápase o zdravější jídlo bez chemie se zatím nedostavil. Evropský úřad pro bezpečnost potravin sice dostal za úkol udělat celkovou prověrku přídatných látek, ovšem s výsledkem má být hotový až v roce 2020.
Do té doby zákazníkům nezbude než studovat knihy o rizikových přísadách a pečlivě zkoumat složení výrobků. „Role zákazníka bude vždy důležitá.
Pokud totiž výrobce bude chtít kvalitu ošidit, tak ji ošidí,“ říká lékařka Tereza Vrbová, autorka knihy Éčka v potravinách.
Čeští spotřebitelé to přitom při kontrole složení potravin nemají lehké. Informace na obale obsahují komplikovaný výčet neškodných i kontroverzních přísad. Situaci by zpřehlednilo, pokud by byly látky přírodní barevně odlišeny od látek chemicky vyrobených.
České úřady však podobné barevné odlišení éček neplánují. „Ministerstvo zemědělství odmítá kategorizaci aditiv na bezpečná a nebezpečná a nezamýšlí zavedení žádných pravidel pro jejich označování v tomto duchu,“ říká mluvčí ministerstva zemědělství Jan Žáček.
Ani pečlivé zkoumání složení výrobku na obale nemusí být spotřebitelům někdy moc platné. Inspektoři občas narazí na výrobky, jež na obale neuvádějí všechny umělé látky, které obsahují. „Setkáváme se například s oxidem siřičitým a kyselinou sorbovou, zejména u sušeného ovoce a zeleniny,“ říká mluvčí státní Zemědělské a potravinářské inspekce Michal Spáčil.
Současné zvyšování DPH u potravin může vést podle některých odborníků k dalšímu tlaku na snižování výrobních nákladů, které by mohly zvýšení daně vykompenzovat, a tím i k dalšímu růstu podílu umělých přísad. Jenže chemických přísad v potravinách snad už přibýt nemůže. Už nyní jich je tam až moc.
Deset potravin, které mohou zvyšovat riziko rakoviny
Statistiky totiž hovoří jasně. Každý třetí obyvatel České republiky v průběhu svého života onemocní rakovinou a každý čtvrtý na ni zemře. Podle odborného serveru Linkos každoročně onemocní v České republice rakovinou více než 77 tisíc lidí a přes 27 tisíc jich ročně této nemoci podlehne.
Příčinou rakoviny může být kromě genetických dispozic nebo špatného životního prostředí také nevhodné stravování. Server naturalon.com dal dohromady seznam potravin, které pravděpodobně každý den jíte a které mohou přispívat ke vzniku rakoviny.
Ovoce a zelenina, které nebyly vypěstovány v rámci ekologického zemědělství, mohou obsahovat velmi nebezpečné pesticidy, jako jsou atrazin, thiodicarb a organofosfáty stejně jako vysoce dusíkatá hnojiva.
Pesticid a herbicid atrazin je v zemích Evropské unie zakázaný, ale ve Spojených státech se stále široce využívá. Tento zabiják plevele způsobuje problémy hlavně v reprodukční oblasti, podle studií dokáže dokonce změnit žabí samečky na samičky. Ve studii z roku 2009 bylo zjištěno, že těhotné ženy, které pily vodu kontaminovanou atrazinem, porodily děti s menší tělesnou hmotností.
Tradičně pěstované ovoce a zelenina obsahují velké množství chemikálií a hormonů. Při testování vyšla nejhůře jablka, kdy vědci zjistili pesticidy na více než 98 procentech testovaných jablek. Mezi ovoce s vysokým obsahem pesticidů patřily také pomeranče, jahody a hroznové víno. Ani důkladné umytí ovoce bohužel všechny zbytky chemických látek neodstraní.
Rajčata v konzervě
Nejen rajčata, ale všechny potraviny v konzervě jsou hrozbou pro zdraví kvůli vnitřnímu ochrannému povrchu konzerv. Ta obsahuje nebezpečnou chemikálii bisfenol A (BPA), toxickou látku, která narušuje funkci hormonů. Konkrétně napodobuje v organismu působení ženských pohlavních hormonů.
Škodlivostí BPA se dlouhodobě zabývá i společnost Greenpeace, která vede za podpory řady vědců a lékařů kampaň proti používání bisfenolu A v produktech pro děti a výrobcích přicházejících do styku s potravinami.
Ukázalo se, že vystavení i nízkým dávkám BPA může hrát roli při vzniku vážných onemocnění, jako jsou cukrovka či rakovina prsu, varlat a prostaty. Největší obavy však vzbuzuje působení BPA na zdraví novorozenců a malých dětí, jejichž organismus není schopen odstranit BPA z těla stejně rychle jako u dospělých.
„Epoxidové laky konzervových plechovek mohou skutečně obsahovat bisfenol A či jeho deriváty. Vzhledem k ´aférám´ z počátku devadesátých let především s kontaminací olejovek, jsou obsahy těchto látek v konzervových lacích a úrovně jejich možné migrace důsledně kontrolovány a musí vyhovovat hygienickým předpisům.
Z tohoto pohledu jsou v současnosti používané laky bezpečné, o čemž svědčí i fakt, že již dlouhou dobu nebyly zaznamenány případy, kdy by bylo nutné stahovat zboží balené v plechovkách z důvodu nadměrné kontaminace bisfenoly,“ uvedl pro iDNES.
cz docent Jaroslav Dobiáš z Ústavu konzervace potravin Fakulty potravinářské a biochemické technologie VŠCHT v Praze.
A dodal, že bisfenoly jsou látky, které mají nesporně nepříznivý vliv na zdraví člověka. Jejich karcinogenní účinek však doposud nebyl prokázán.
Pokud se BPA obáváte, vybírejte si raději rajčata čerstvá, nebo zavařená ve sklenici.
Masné produkty
Dlouhý seznam nezdravých výrobků z masa zahrnuje párky, klobásy, salámy či slaninu. Všechny masné produkty obsahují chemické látky a konzervanty včetně dusičnanu sodného. Nejhorší jsou uzeniny, jelikož obsahují dehet z kouře.
Vědci v časopise BMC Medicine uvedli, že nadměrné množství solí a chemikálií, které se používají při výrobě podobných výrobků, poškozuje zdraví.
Jejich studie trvala téměř třináct let a zúčastnili se jí lidé z deseti evropských zemí.
Během výzkumu jeden z každý sedmnáctý účastník studie zemřel a u těch, co konzumovali 160 a více gramů masných produktů, se během dvanácti let zvýšilo riziko rané smrti až o 44 procent oproti těm, co jedli jen 20 gramů a méně.
„Masné výrobky obecně jsou významným zdrojem skrytých tuků, dále mnoha přídatných látek (éček), které například ve výrobku zlepšují barvu, zvýrazňují chuť či zadržují vodu. Uzenářské výrobky navíc obsahují malé množství dioxinů a polycyklických aromatických uhlovodíků vznikajících při uzení.
Dalším tématem u masných výrobků je podíl masa a dalších složek, jako je sádlo, vnitřnosti, strojově oddělené maso či kůže apod. Při výběru masných výrobků bychom se proto měli držet ceny, to znamená, čím levnější výrobek, tím méně kvalitní a zdraví prospěšný,“ řekla pro iDNES.
cz odbornice na výživu Lucie Marečková z poradny pro redukci váhy Nutriella.
Bramborové lupínky
Křupavá pochoutka je levná a skvěle chutná, ale za ten negativní účinek na naše tělo ta trocha potěšení nestojí. Brambůrky obsahují velké množství tuků a hodně kalorií, což prakticky zaručuje nárůst hmotnosti.
Studie publikovaná v New England Journal of Medicine zjistila, že konzumace asi 30 gramů bramborových lupínků denně může v průměru za jeden kilogram nárůstu hmotnosti za jeden rok.
Kromě toho, že jsou plné trans-tuků, které zvyšují hladiny „špatného“ LDL-cholesterolu a naopak snižují množství „hodného“ HDL-cholesterolu, a přispívají tak ke vzniku aterosklerózy a cukrovky II. typu.
, obsahují také velké množství soli, což může u mnoha lidí vést ke zvýšení krevního tlaku. A to ještě není vše.
Bramborové lupínky většinou obsahují konzervanty a barviva, které naše tělo rozhodně nepotřebuje. Aby se dosáhlo jejich křupavosti, smaží se při vysoké teplotě, při které však vzniká známý karcinogen akrylamid.
Ztužené (hydrogenované) tuky
Ztužené tuky se vyrábějí chemickým procesem zvaným hydrogenace, kdy je do rostlinného tuku přidáván vodík.
Tím vznikne tuhá konzistence, a původní převážně nenasycené mastné kyseliny se tak přemění na převážně nasycené.
Ztužené tuky jsou tak zdrojem zdraví škodlivých transnenasycených mastných kyselin, jejichž nadměrná konzumace může způsobovat například srdeční onemocnění a zvyšovat riziko rakoviny.
Ztužené tuky se používají v potravinářském průmyslu k zakonzervování potravin, aby vypadaly lákavě co možná nejdelší dobu. Ztužený tuk je levný na výrobu a dlouho vydrží, proto se s ním často setkáte ve smažených či předsmažených pokrmech, jako jsou například hranolky, ale také v koláčích, sušenkách, v náhražkách čokolády a v polevách.
„Tuky dělíme podle původu na rostlinné a živočišné. Pro lidské zdraví jsou prospěšné tuky rostlinné, jelikož neobsahují cholesterol. Naopak tuky živočišné cholesterol obsahují ve významném množství. U tuků je vždy důležitý poměr nasycených a nenasycených mastných kyselin. Čím více je v potravině nenasycených, tím lépe pro naše zdraví,“ uvedla výživová poradkyně Lucie Marečková.
A dodala, že dobrý poměr těchto kyselin najdeme například v oleji olivovém a řepkovém, ale neplatí to např. pro máslo, sádlo, lůj apod. V současné době je moderní přidávat do potravinářských výrobků palmový, kokosový a palmojádrový olej.
Tyto tuky ovšem obsahují velké množství nasycených mastných kyselin, které mají vliv na výskyt kardiovaskulárních onemocnění. Potravinářské firmy tyto oleje používají k výrobě pečiva, oplatek, krekrů, brambůrků, krémů apod.
Proto bychom se těmto potravinám měli vyhýbat.
Bílá mouka
Většina z vás už slyšela, že bílá mouka není nic dobrého, ale možná nemáte jasnou představu, jak moc je špatná pro vaše zdraví. Rafinací zrna se zničí přírodní živiny a odstraní se většina vlákniny.
Bělost mouky je navíc dosažena pomocí chlorového plynu. Tento nebezpečný iritant může být ve větším množství smrtelný.
Chlor ve formě plynu má velmi silně dráždivé účinky na sliznice, při větších koncentracích dochází k poleptání plicních tkání.
Bílá mouka číhá v mnoha potravinách, nejen v pečivu a těstovinách. Vysoký glykemický index bílé mouky rychle zvyšuje hladiny krevního cukru a hladiny inzulínu, což může být přímou příčinou cukrovky. Navíc podle některých odborníků může konzumace potravin z bílé mouky urychlovat šíření rakovinových buněk.
Geneticky modifikované potraviny
Otázka geneticky modifikovaných potravin (GMO) patří ke kontroverzním tématům, která mají spoustu zastánců i odpůrců. GMO je potravina a krmivo, které obsahuje geneticky modifikované organismy, sestává z nich, nebo je z nich vyrobena. V zemích EU jsou na trhu produkty z bavlníku, kukuřice, brambor, řepky, sóji, cukrové řepy.
V České republice se nejčastěji setkáme s rostlinnými oleji (sójové, řepkové) vyrobenými z geneticky modifikovaných rostlin. Zastánci GMO tvrdí, že geneticky upravené potraviny mají vyšší nutriční hodnoty a příznivější obsah vitaminů, plodiny jsou díky genové manipulaci odolnější, chutnější a větší.
Některé studie však již zaznamenaly negativní vlivy na krysy krmené GMO jako zpomalení vývoje či vážné poškození imunitního systému. Ve studii doktora Pusztaie z Rowett Institutu ve Skotsku bylo u krys krmených GMO potravinami, zvláště bramborami, zjištěno poškození imunitního systému, růst rakovinových buněk a zmenšení mozku a jater jen za deset dnů výzkumu.
Existují také obavy ze zvýšeného výskytu alergií. Alergie je totiž imunitní reakcí na určitou cizorodou bílkovinu a nové bílkoviny by mohly tyto reakce vyvolat.
Rafinovaný cukr
Bílý rafinovaný cukr nejenže zvyšuje hladinu inzulínu, ale také je nejvýživnější potravou pro rakovinové buňky, takže podporuje jejich růst. Tento fakt je známý už mnoho let.
Laureát Nobelovy ceny za medicínu Němec Otto Warburg už v roce 1931 jako první objevil, že nádory využívají cukry, aby se „krmily“ a zvětšovaly.
Zdá se, že rakovinové buňky upřednostňují sladidla s vysokým obsahem fruktózy, jako je kukuřičný sirup.
Kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy výrazně přispívá ke vzniku nadváhy a obezity. Zejména v USA, ale také v Evropě se kukuřičným sirupem ochucují nealkoholické nápoje, sladkosti, pečivo, jogurty, omáčky, pizza a mnoho dalších potravin. Tento levný ovocný cukr se vyrábí z kukuřičného škrobu, je stejně sladký jako cukr a prodlužuje trvanlivost výrobků (více o tomto tématu čtěte zde).
Alkohol
Američtí vědci v rozsáhlé čtrnáctileté studii sledovali stravování a životní styl více než 200 tisíc žen a zjistili, že u žen po menopauze, které pily nanejvýš jeden alkoholický nápoj denně, bylo o téměř 30 procent vyšší riziko rakoviny prsu v porovnání se ženami, které nepily vůbec.
Alkohol je hned po tabáku druhou hlavní příčinou vzniku rakoviny. Nadměrné pití alkoholu také způsobuje srdeční selhání, mrtvici a náhlou smrt.
V roce 2007 odborníci z World Health Organizations International Agency for Research on Cancer prozkoumali vědecké poznatky vztahující se k rakovině a alkoholu ze 27 odlišných studií. Nakonec objevili dostatek důkazů, aby mohli oznámit, že nadměrné užívání alkoholu je hlavní příčinou rakoviny úst, jícnu, jater, tlustého střeva, konečníku a prsu.
Červené maso
- Mnoho výzkumů dokázalo, že mezi nadměrnou konzumací tučného červeného masa, uzenin, masových polotovarů a rozvojem rakoviny existuje souvislost.
- Každodenní konzumace červeného masa dokonce i v malém množství zvyšuje riziko úmrtí na rakovinu u mužů o 22 procent a u žen o 20 procent.
- Spotřeba velkého množství červeného masa zvyšuje riziko rakoviny tlustého střeva, rakoviny prsu či prostaty.
Éčka
Tzv „Éčka“ jsou přídatné látky, které se přidávají do potravin kvůli vylepšení nebo zachování jejich trvanlivosti nebo vzhledu, konzistence, chutě a vůně, nebo z důvodu šizení a pančování potravin, přidávání náhražek a výroby „levných“ potravin.
O Éčkách často panují pověry a mýty, že se jedná o škodlivé a zdravotně závadné látky, což však není úplně pravda. V řadě případů se jedná o zcela nezávadné či dokonce zdraví prospěšné látky. Některá Éčka nejsou doporučována pro těhotné ženy či malé děti, další mohou způsobovat alergie.
Máme tu ale i Éčka, která mohou být zdraví škodlivá, nebo je jejich užívání v ČR zakázáno.
Původním účelem Éček bylo zejména konzervování výrobku či technologická nezbytnost. S výrobou laciných náhražkových potravin však dochází k jejich stále většímu užívání. Potravinářský výrobek, který je např.
šizen vodou, je přece třeba zahustit zahuš´tovadlem-éčkem, aby se úplně neroztekl. Aby výsledná hmota získala barvu originálu, je třeba ji obarvit barvivem-éčkem.
A aby tato hmota získala jakous-takous chuť, je třeba přidat do produktu chuťový přípravek-éčko.
V poslední době přicházejí výrobci s „fíglem,“ kdy místo označení E-… uvádějí pouze název Éčka, což není v rozporu s předpisy. Jedná se o marketingový tah, který má spotřebitele „přesvědčit,“ že žádné Éčko tam vlastně není. Proto je třeba si dát na toto pozor a vědět, že např.
taková dusitanová sůl, glutaman sodný, sacharin či polyfosforečnany (polyfosfáty) mezi Éčka (spíše ty škodlivá) patří. Úplnou novinkou v podvodu na spotřebitele je užívání složek glutamanu v potravinách.
Výrobci budí zdání, že jejich produkty glutaman neobsahují a že se jedná o přírodní potravinu, ale opak je pravdou.
O zdravotní závadnosti či nezávadnosti se vedou široké diskuze.
Na jedné straně slyšíme, že i ta nebezpečná Éčka jsou vlastně schválená a v malých dávkách neškodí, na straně druhé vyvstává otázka, zda se používáním těchto Éček v různých potravinách jejich účinek nenásobí a zda v některých šizených potravinách jich není náhodou víc, než je zdrávo. Proto je třeba upřednostňovat kvalitní potraviny, kde je jejich výskyt daleko menší, než u náhražek.
Zdroje a doporučené odkazy:
– Éčka v potravinách – emulgátory, konzervanty, barviva, sladidla, …
- – Duel: Škodí „éčka“ v potravinách, nebo spíše pomáhají?
- – Která „Éčka“ ano a která ne?
- – Éčka v potravinách
- – „Éčka“ v potravinách: Vyhněte se těm, která škodí
- – Éčka, aneb jak se krmíme chemikáliemi
- – Bez konzervantů
- – Potraviny z Německa bez Éček
- – Kterak poplést spotřebitele
- – Jídlo bez „éček“ aneb vyznejte se v nálepkách na potravinách
– Mléčné výrobky, bonbony, limonády, minerálky… Všude jsou »éčka«!
- – Z jídla musí zmizet část chemických látek
- – Tichý zabiják E621 – Glutaman sodný
- – České potraviny: Zesilovače chuti, barviva a aromatizující látky
- – Jak vypadají éčka skrytá v potravinách? Podívejte se, co mnohdy nevědomě jíme
- – [PDF] E 330 karcinogen? Nebezpečí z potravinových aditiv
- – Chemická žranice
- – Průvodce „éčky“. Co se přidává do drůbežího masa či uzenin a proč
– Potraviny bez „éček“? Podle obalu možná ano, ale…
- – A DOST! Riziková éčka v potravinách (video)
- – Peklo na talíři: Jak se vyrábějí éčka
- – Potvrzeno: S pečivem jíme i část vlasů a nehtů
- – Čím se barví potraviny?
- – Peklo na talíři: Éčka pro děti (video)
- – Barviva v potravinách šálí naše smysly
- – Éčka v potravinách: kombinace nejsou testovány
- – Kontroverzní éčka (video)
- – A DOST! Uhličitany v potravinách pro děti (video)
– Barviva v potravinách míří pod lupu. Jíme jich moc?
– A DOST! Dobře utajené glutamáty (video)
– Jíme dehet i lidské vlasy. Jaká jsou další děsivá fakta o jídle?