Zvětšená štítná žláza neboli struma či vole

Zvětšená štítná žláza neboli struma či voleZvětšená štítná žláza neboli struma či voleOdedávna snad naše země oplývá mlékem a strdím, méně už jodem a selenem. Praotci Čechovi ale nemůžeme zazlívat, že svůj lid nezavedl někam k moři. O stopových prvcích neměl ani tušení, jeho doba před něj kladla úplně jiné úkoly. Ostatně pořád jsme na tom byli lépe než obyvatelé alpských zemí nebo Transylvánie.

Význam jodu pro lidské zdraví byl objeven v polovině 19. století, selen na své ocenění čekal do poloviny století 20. Oba prvky potřebujeme pro správnou funkci štítné žlázy, která je nezbytná pro tělesný i duševní rozvoj.

Nedostatečnému přísunu jodu z potravy se organizmus přizpůsobuje zvětšením štítné žlázy, vytvoří se struma neboli vole (viz O. Hníková, Vesmír 74, 196, 1995/4). Výtvarné i písemné památky z různých dob přinášejí o častém výskytu tohoto jevu v českých zemích řadu svědectví.

Pohled na hrdlo nejedné gotické madony svádí endokrinology k pokusům stanovit dodatečnou diagnózu, o štítné žláze se dokonce zpívá v lidových písních:

Měla jsem galánů / jak na trnce trnek /

ale včil mám jedneho / má vole jak hrnek

František Bartoš, Leoš Janáček:

Národní písně moravské nově nasbírané, Praha 1901

  • Rusava, Rusava / ve velikém dole /
  • není tam Valáška / co by neměl vole.
  • František Táborský: Rusava, R. Prombergr, Olomouc 1928

Kretenizmus v Království českém

Lehčí formy postižení patrně naši předkové vnímali nanejvýš jako kosmetickou záležitost. Nejtěžší formy nedostatečné funkce štítné žlázy, provázené duševní méněcenností (kretenizmem) a pracovní neschopností, však představovaly závažný celospolečenský problém, který byl o to významnější, že nejvíce byly zasaženy chudší kraje a chudší společenské vrstvy.

Zvětšená štítná žláza neboli struma či vole

„Zpráva o poměrech zdravotních v Království českém roku 1892“, vydaná předsedou c. k. zdravotní rady Dr. Hynkem Pelcem (viz L. Stárka, Vesmír 74, 196, 1995/4), věnuje kretenizmu celou kapitolu s podrobnou statistikou. (Můžeme jen litovat, že ze stejné doby nemáme k dispozici také údaje o situaci na Moravě.) V pětiapůlmilionové populaci Čech bylo napočítáno 1828 kreténů. Pelc ve své zprávě ovšem ještě neoznačuje příčinu a o souvislosti mezi kretenizmem a strumou se vyslovuje opatrně.Zvětšená štítná žláza neboli struma či vole

V druhé polovině 19. a na začátku 20. století se bouřlivě rozvíjel průmysl i obchod a také se zlepšily sociální podmínky rozsáhlých skupin obyvatelstva. V důsledku toho v některých oblastech byly nejzávažnější projevy jodového deficitu na ústupu. Postiženy zůstávaly méně rozvinuté oblasti (např.

Šumava, Českomoravská vysočina, Valašsko) a chudší sociální vrstvy, které byly ve výživě odkázány výhradně na domácí produkci. Špatný zdravotní stav obyvatel chudých krajů a často i snížená vzdělavatelnost byly naopak překážkou rozvoje těchto oblastí – vytvářely začarovaný kruh, z nějž téměř nebylo úniku.Zvětšená štítná žláza neboli struma či vole

Československá republika vznikla v době, kdy lékařská věda již měla o významu jodu pro epidemiologii onemocnění štítné žlázy dostatek informací.

Ve Spojených státech a také ve Švýcarsku se již jod s úspěchem podával obyvatelům rizikových oblastí (v alpských zemích je geologické podloží na jod velmi chudé, v předešlých staletích zde byla epidemiologická situace výrazně horší než u nás).

Zakladatelé československé endokrinologie tyto poznatky přenesli do našich podmínek, prohloubili je a snažili se je co nejšíře využít v každodenní praxi. Vedle univerzitních center, reprezentovaných jmény Josefa Charváta (1897–1984) a Karla Šilinka (1908–1973), měla velký význam práce lékařů v oblastech. Proto připomeňme Stanislava Vomelu, výraznou osobnost moravského regionu.

Od Hostýnských vrchů po Zakarpatskou Ukrajinu

Zvětšená štítná žláza neboli struma či voleStanislav Vomela měl své pacienty v Holešově, jeho ambice však přesahovaly běžnou dráhu praktického lékaře na malém městě. V roce 1923 publikoval memorandum „K profylaxi endemické strumy v Západních Karpatech moravských“, které je možné považovat za východisko jeho celoživotního úsilí o řešení problematiky endemické tyreopatie. Poukazoval na aktuální situaci v karpatské oblasti.Zvětšená štítná žláza neboli struma či vole Uspořádal kvalitní přehled literatury k dané problematice, který se opírá hlavně o zkušenosti autorů švýcarských a amerických, a navrhl hlavní body postupu řešení problematiky endemické tyreopatie v Československu.

V dalších letech se při své lékařské praxi neúnavně věnoval studiu endemické oblasti. Osobně navštěvoval nejpostiženější lokality, od Hostýnských vrchů až po Zakarpatskou Ukrajinu. Pořizoval také fotografickou dokumentaci. Venkovany z endemické oblasti fotografoval v jejich prostředí a zachycoval i ty, kteří by se k lékaři nikdy nedostali. Spolupracoval s kolegy z oboru (např. s Alexejem Odarčenkem či Štěpánem Litovem) i s orgány státní zdravotní péče. Při úvahách o příčinách tyreopatie si všímal řady aspektů sociálních, kulturních, hygienických, ale také geologického podloží a klimatických podmínek. Navrhoval a zkoušel postupy diagnostické, léčebné i profylaktické. Sestavil praktický návod vyšetření funkce štítné žlázy v terénu (původní název zněl „Thyreogram secundum Dr. Vomela“). Ve spolupráci s farmaceutem Vladimírem Haukem a okresním zdravotním radou Otakarem Slaninou vytvořil tabletky pro substituci jodu a zkoušel je podávat dětem ve školách v horských oblastech holešovského okresu. Dávka 750 mikrogramů jodu na týden, kterou používali, již odpovídá našim současným představám.

Zvětšená štítná žláza neboli struma či voleSvá pozorování a úvahy publikoval Stanislav Vomela v československém odborném tisku („Praktický lékař“, „Časopis lékařů českých“, „Věstník čs. lékařů“ – celkem přes čtyřicet prací), souhrn nejvýznamnějších terénních výzkumů pak ve francouzské „La Presse Médicale“ (1935). Vedle toho byl také neúnavným popularizátorem své problematiky. Uveřejnil řadu novinových a časopiseckých článků, psal přednášky pro Čs. rozhlas i pro kurzy Čs. červeného kříže. K některým tématům vydával popularizační brožury nákladem vlastním. Jodový deficit v karpatské oblasti líčil vždy v jeho širokých souvislostech, hygienických, epidemiologických, sociálních i národohospodářských. Upozorňoval na potřebu spojit řešení otázek jodového deficitu s otázkami výživy, zásobování vodou, hygieny a vzdělávání. Oceňoval pokrok, který do některých oblastí Valašska přinesl rozvoj průmyslu na Zlínsku a Ostravsku.

Dobový dokument po půli století

Po válce se zúčastnil práce II. Protistrumové komise ministerstva zdravotnictví a zakládání endokrinologických poraden. V roce 1951 byl Stanislav Vomela raněn mrtvicí a musel zanechat většiny aktivit. V ústraní sepisoval monografii „Thyreopatie v massivu Karpatském“. Dokončil ji r. 1953, ale nepodařilo se mu ji vydat.

(V rámci četných deformací padesátých let byla endokrinologie stavěna do protikladu k „jedině správné a pokrokové“ nervistické koncepci, oficiálně připisované I. P. Pavlovovi, a potlačována). Po dalších dvou záchvatech mrtvice pak S. Vomela r. 1958 zemřel.

Rukopis jeho „Thyreopatie v massivu Karpatském“ nedávno znovu objevili pracovníci Endokrinologického ústavu v Praze a zpřístupnili jej odborníkům alespoň formou faksimile ve dvou kopiích, které jsou k dispozici v knihovně ústavu. Text je i nyní, po půli století, zajímavým dobovým dokumentem.

Opravdovým unikátem je však soubor téměř padesáti dokumentárních fotografií, pořízených na Valašsku a na Zakarpatské Ukrajině ve dvacátých a třicátých letech.

Interdisciplinární přístup k problematice jodového deficitu, jehož byl Stanislav Vomela průkopníkem, se uplatňuje i v současném průzkumu jodového deficitu v ČR, který se provádí v rámci mezinárodních programů WHO a UNICEF (za podpory grantu IGA MZ 5393–4).

Způsobů praktického provádění iodové profylaxe jest několik. Ve Švýcarsku, klasickém území endemické strumy, ubírá se moderní profylaxe hlavně trojí cestou.

První způsob se provádí postavením otevřených nádob, obsahujících prchavé sloučeniny iodové, ve školních místnostech, a nebo nošením dřevěných pouzdérek, obsahujících několik krystalků iodových.

Kocher a Roux doporučili k témuž účelu nositi řetízky z korálu nebo jantaru, obsahující iod.

Při druhé formě iodové profylaxe doporučené též švýcarskou zdravotní komisí přidává se iod ke kuchyňské soli už v solivarnách, a to v poměru 0,5 g iodidu draselnatého na 100 kg soli kuchyňské.

Jodovaná sůl prodává se za tutéž cenu jako sůl obyčejná a její odběr není nikterak závazný.

Nebezpečí iodismu je při této formě podávání vyloučeno, ježto se přidávají iodové sloučeniny k soli kuchyňské v takovém množství, v jakém se nalézají v oněch druzích soli, obsahujících iod už cestou přirozenou.

Při třetím způsobu profylaxe podává se iod v podobě tabletek, jmenovitě iodostarinových, obsahujících a 0,5 mg iodu. Tento způsob osvědčil se velice dobře zejména ve švýcarských školách; tabletky obalené čokoládou (zvané v dialektu „plätzli“), jsou dětmi rády přijímány; každé dítě obdrží od učitele týdně jednu tabletku.

(*4. 9. 1892 v Holešově; 1. 1. 1958 tamtéž)

Byl synem poštovního úředníka Theodora Vomely a jeho ženy Amálie rozené Gogelové. V mládí jej výrazně ovlivnil strýc z matčiny strany, katolický kněz, systematický botanik a znalec karpatské květeny František Gogela (1854–1922). Právě on byl S.

Vomelovi vzorem pro životní dráhu regionálního učence, provozujícího vědu vedle občanského povolání, často na úkor rodinného a společenského života.Zvětšená štítná žláza neboli struma či vole

Po absolvování gymnázia v Brně se Stanislav Vomela rozhodl pro studium medicíny na Karlově univerzitě. Jako medik vyvíjel řadu aktivit jdoucích daleko za rámec studia, které pro něj znamenaly sběr zkušeností a cenných osobních kontaktů. V letech 1912 a 1913, v době první a druhé balkánské války, byl jako dobrovolník zdravotnické služby v Bělehradě.

V Srbsku navázal dlouhodobé přátelské styky s Milanem Jovanovičem-Batutem z bělehradské univerzity a s pozdějším jugoslávským ministrem zdravotnictví Andrijem Štamparem. Díky nim se mohl seznámit s provozem leprosária a získal průvodce po oblastech endemického výskytu malárie. Zkušenosti z balkánských válek shrnul do několika článků pro „Časopis lékařů českých“.

O kulturní a politické vztahy slovanských národů na Balkáně se živě zajímal i v dalších obdobích svého života. Několikrát navštívil Jugoslávii, kde udržoval kontakty z mládí. Své poznatky o endemickém rozšíření malárie publikoval ve „Věstníku českých lékařů“ (1939) a v brožuře „V srdci Makedonie“ (1931).Zvětšená štítná žláza neboli struma či vole

V letech 1912–1913 uveřejnil řadu drobných příspěvků v „Časopise lékařů českých“. Je pravděpodobné, že si tak přivydělával na studia. Roku 1914 studium přerušil. Za první světové války byl asistentem prof. J. Honla na prosektuře vinohradské nemocnice.

Ve studiu pokračoval od zimního semestru 1917. Poslední ročník absolvoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě (1919–20). V letech 1920–21 byl asistentem Ústavu experimentální patologie v Brně a v roce 1922 se stal praktickým lékařem v rodném Holešově.

Tam působil až do konce života.

-rk-

Lidové noviny, v rubrice Denní kronika 26. 2. 1938 (Tuto zprávu nenapsal Stanislav Vomela. Je to však zajímavý doklad situace v jodové problematice koncem 30. let).

Zásadní příznaky poruchy štítné žlázy. Jak poznat, kdy jít k lékaři?

Poruchy štítné žlázy se často objevují u žen a jejich výskyt roste s věkem. Snížená nebo naopak zvýšená funkce štítné žlázy může nadělat spoustu potíží nejen v souvislosti s váhou. Jaké jsou jejich příznaky?

Proč je štítná žláza důležitá?

Štítná žláza je laločnatá žláza umístěna v blízkosti průdušnice a hrtanu. Jedná o tzv. endokrinní žlázu, tedy žlázu s vnitřní sekrecí. To znamená, že hormony, které vyrábí, jsou vylučovány přímo do krve.

Štítná žláza produkuje tři hormony. Jde o trijodthyronin, thyroxin a kalcitonin. Pro syntézu prvních dvou jmenovaných hormonů je pak naprosto nezbytný jód a jeho dostatek v potravě.

Prostřednictvím krve se pak tyto hormony dostávají do celého těla a ovlivňují organismus. Hormony štítné žlázy jsou pro nás nepostradatelné po celý život. Jaká je funkce štítné žlázy?

  • Během těhotenství a po narození jsou důležité pro vývoj mozku,
  • ovlivňují metabolismus všech tří živin – tuků, cukrů i bílkovin,
  • zvyšují spotřebu kyslíku,
  • podporují růst a další vývoj, zasahují do metabolismu kostí,
  • stimulují srdce ke zvýšené činnosti a působí na všechny orgány kromě mozku, sleziny a varlat.
Budete mít zájem:  Opalování v těhotenství?

Jak sami vidíte, působení hormonů štítné žlázy je komplexní, proto mají poruchy štítné žlázy celou řadu příznaků, které pacienty často výrazně omezují v běžném životě.

Poruchy štítné žlázy

Mezi poruchy štítné žlázy řadíme záněty, hypothyreózu neboli snížení funkce žlázy, hyperthyreózu neboli zvýšení funkce žlázy a nádorová onemocnění. Spousta lidí příznaky poruchy štítné žlázy přehlíží, ale rozvinuté onemocnění štítné žlázy nám může nepříjemně zasáhnout do života.

Častou příčinou poruch štítné žlázy jsou autoimunitní onemocnění, kdy imunitní systém napadá vlastní tkáně, v tomto případě buňky štítné žlázy. Projevy onemocnění štítné žlázy jsou pestré a často protichůdné – záleží na tom, jestli máte hyperfunkci štítné žlázy nebo její hypofunkci.

Struma – zvětšená štítná žláza

Při poruše štítné žlázy často dochází k nabývání objemu v oblasti krku a hrudní kosti, případně se v těchto místech objevují bulky a uzlíky. Za tím stojí zvětšená štítná žláza, které se rovněž říká struma či lidově „vole“. Pro nemocného může pak být nepříjemné nosit například řetízek či kravatu, mohou se také objevit problémy při polykání a dýchání.

Struma nejčastěji vzniká z důvodu nedostatku jódu, který zapříčiní, že štítná žláza nepracuje správně a nevyrábí optimální množství hormonů. Zvětšení štítné žlázy bývá spojeno jak se sníženou funkcí štítné žlázy (hypotyreózou), tak se zvýšenou funkcí štítné žlázy (hypertyreózou). Může se ale objevit, i když štítná žláza funguje správně.

Struma je pouze jedním z příznaků, nejde o samostatné onemocnění.

1) Hypotyreóza – snížená funkce štítné žlázy

Nejčastější příčinou hypotyreózy je v dnešní době autoimunitní zánět (tzv. Hashimotova nemoc). Dříve byla nejběžněji způsobena nedostatkem jódu v potravě. To je však v dnešní době vyřešeno jodizací soli.

Mezi další příčiny patří vrozená hypotyreóza, chirurgické odstranění štítné žlázy nebo podstoupení radioterapie anebo poruchy hypofýzy a hypotalamu, což jsou řídící centra pro produkci hormonů štítné žlázy.

Jaké jsou projevy hypofunkce štítné žlázy?

Únava, slabost a bolavé klouby

Pokud jste často unavení a ospalí, je vám stále zima, celkově se cítíte slabí, případně se přidávají i bolesti svalů a kloubů, na vině může být snížená funkce štítné žlázy. Nedostatek hormonů vyvolává zpomalení takřka všech procesů v organismu včetně nižší spotřeby kyslíku.

Tloustnutí a zácpa

K problémům se sníženým metabolismem patří také zpomalené zpracovávání lipidů, který vyvolává zvýšení hladiny cholesterolu. Pacienti s hypofunkcí štítné žlázy si pak často stěžují na přibírání na váze, to však mívá souvislost i s přejídáním v důsledku únavy. Průvodním jevem hypotyreózy je rovněž zácpa a nadměrné zadržování tekutin.

Zvětšená štítná žláza neboli struma či vole

Horší paměť, lámavé nehty a vlasy

Při snížené funkci štítné žlázy nemocní často zapomínají a trpí zhoršenou schopností učení se, soustředění a sníženou výkoností. U mužů se může objevit impotence, u žen pak problémy s menstruací a problémy s otěhotněním. Nenápadnými příznaky hypofunkce štítné žlázy je suchá a šupinatá kůže spolu se špatnou kvalitou nehtů a vlasů.

Myxedémové kóma

Dlouhodobě neléčená nebo špatné léčená hypofunkce štítné žlázy může vést k tzv. myxedémovému komatu, což je život ohrožující stav. U nemocného se snižuje tělesná teplota, je extrémně ospalý a dýchá pomalu. Zpomaluje se také činnost jeho srdce.

V případě, že nedojde k zásahu lékařů, rozvíjí se tento stav až v koma a následnou srdeční zástavu a smrt.

Jak je vidno, snížená funkce štítné žlázy není jen o tloustnutí a únavě. Proto pokud máte podezření na hypotyreózu, nečekejte a objednejte se ke svému lékaři, který vám udělá potřebná vyšetření.

Hypertyreóza – zvýšená funkce štítné žlázy

Nejčastější příčinou hypertyreózy je další autoimunitní onemocnění, Gravesova-Basedowova choroba. Při té se také tvoří protlátky proti vlastním tkáním, ale místo ničení buněk štítné žlázy dochází k její stimulaci a stoupá tvorba hormonů. Nemoc doprovází známé vypoulení očí, které je způsobeno dalším druhem protilátek, které zase působí v prostoru za očima.

Dalšími příčinami můžou být nezhoubné nádory štítné žlázy a hypofýzy, které si zachovaly schopnost produkovat hormony a tvoří je ve zvýšeném množství.

Jaké projevy můžete čekat při hyperfunkci štítné žlázy?

Nervozita, pocení a zrychlený tep

Projevy zvýšené funkce štítné žlázy jsou v podstatě opačné. Objevuje se zrychlený tep, bušení srdce, pacienti nevydrží dlouho sedět, působí nervózně, podrážděně a třesou se jim ruce. K příznakům této poruchy štítné žlázy rovněž patří nadměrné pocení, nespavost a špatné snášení horka.

Co způsobuje lámání nehtů? Na vině může být i štítná žláza

Hubnutí, velký hlad a průjmy

V důsledku hyperfunkce štítné žlázy dochází k rychlejší látkové výměně ve střevech a zrychlený metabolismus pak způsobuje jednak rychlé ztrácení na váze, ale vyvolává také pocity velkého hladu, žízně a časté průjmy. Na druhou stranu, zvýšená funkce štítné žlázy způsobuje také nízký cholesterol a méně aterosklerózy.

Vysoký krevní tlak a nepravidelná menstruace

Zvýšená funkce štítné žlázy může vyvolat další vážné potíže. Jedná se zejména o abnormálně vysoký krevní tlak, u starších pacientů se mohou objevit problémy se srdcem. Stejně jako u hypofunkce štítné žlázy se vyskytují nepravidelnosti v menstruačním cyklu.

Bolest štítné žlázy

Pokud vás pobolívá na krku v místě štítné žlázy a cítíte její zvětšení, je to pravděpodobně z důvodu probíhajícího zánětu. Zánět obvykle doprovázejí i horečky, slabost a únava, případně bolesti hlavy. Je ovšem pravdou, že zánět štítné žlázy je poměrně vzácné onemocnění a bolest můžete cítit i z důvodu rostoucí strumy.

Každopádně, ať už je to cokoliv, rozhodně na nic nečekejte a běžte k lékaři.

Vyšetření štítné žlázy

V případě, že máte podezření na jednu z poruch štítné žlázy, objednejte se ke svému praktickému lékaři.

Ten si s vámi promluví o vašich problémech a zeptá se na výskyt autoimunitních a tyroideálních onemocnění ve vaší rodině, vyšetření štítnou žlázu pohmatem a odešle krev na testy na hladinu hormonů.

V krvi zjišťujeme především hladinu TSH, což je jeden z hormonů hypofýzy, který stimuluje štítnou žlázu k tvorbě hormonů. Doplňkově se může zjišťovat i hladina volného thyroxinu či trijodthyroninu.

Mezi autoimunitní onemocnění patří například cukrovka 1. typu, celiakie nebo vitiligo.

Pokud se objeví nízká nebo naopak vysoká hladina TSH, pátrá se dál po příčině. V krvi se zjišťuje přítomnost protilátek, napoví také ultrazvuk žlázy. V určitých případech se pro konečné stanovení diagnózy využívá scintigrafie.

Screening vrozené hypotyreózy

Již přes 30 let se u nás provádí také tzv. screening vrozené hypotyreózy. Jedná se o plošné vyšetření novorozenců, u kterých se zjišťují možné dědičné poruchy štítné žlázy a případné další faktory, které by mohly vést k hypofunkci žlázy a nevratnému poškození vývoje mozku.

Léčba štítné žlázy

V případě hypotyreózy vás čeká celoživotní léčba léky, které vám budou dodávat potřebné hormony. Důležité je, abyste je brala pravidelně a stejně pravidelně chodila na kontroly k vašemu endokrinologovi, který bude nadále kontrolovat hladinu hormonů a jejich dávkování.

Co se týče léčby hypertyreózy, tam záleží na příčině onemocnění. V případě Gravesovy-Basedowovy nemoci máme dvě fáze.

První fází léčby bývá podávání tzv. tyreostatických léků, které snižují tvorbu hormonů štítné žlázy. Současně s tím se podávají léky na zklidnění srdce, které bývá při hypertyreóze namáháno. V druhé fázi u některých pacientů dochází k plnému vyléčení, u jiných se přistupuje k chirurgickému odstranění žlázy nebo k léčbě radiojodem.

odborný časopis

Ačkoliv je štítná žláza vysoce důležitým orgánem lidského těla, zdálo by se, že v běžné populaci má spíše postavení opomíjené Popelky, na kterou si málokdo vzpomene. Řada pacientů se pak dozvídá o významu této endokrinní žlázy až v okamžiku, kdy se osobně střetnou s diagnózou, jejíž základ představuje právě porucha tohoto orgánu. 

  • Vezmeme-li v úvahu, že štítná žláza se podílí na ovlivnění funkce řady orgánů v lidském těle, látkové přeměně a udržení stálosti vnitřního prostředí, je nasnadě, že poruchy její funkce hrozí opravdu vážnými následky.
  • VÝVOJ A ULOŽENÍ ŠTÍTNÉ ŽLÁZY

Štítná žláza (tyreoidea) postupně vzniká již od konce třetího týdne embryonálního vývoje a do konce týdne sedmého z původního umístění ve spodině hltanové sestupuje do oblasti průdušnice a hrtanu.

Svým tvarem připomíná štítná žláza motýla – tvoří ji dva laloky hruškovitého tvaru ležící po stranách hrtanu a průdušnice.

Tyto laloky jsou vzájemně spojené můstkem tkáně štítné žlázy, který probíhá napříč před průdušnicí.

  1. Hmotnost štítné žlázy je u dospělého člověka za normálních okolností asi 15 – 20 gramů.
  2. STAVBA

Štítná žláza je žlázou folikulárního typu – vazivové pouzdro tvořící povrch žlázy ji jednak pevně fixuje k průdušnici a hrtanu, jednak vstupuje rovněž dovnitř, dělí žlázu na laloky a následně na lalůčky tvořené kulovitými váčky – folikuly. Ty jsou vyplněny koloidem (tzv. homogenní sekreční tekutina).

Ohraničení folikulů je tvořeno kubickými buňkami. Mezi jednotlivými folikuly pak nacházíme uložen ještě jeden typ buněk – tzv. buňky parafolikulární.

Folikuly jsou rovněž bohatě opředeny krevními kapilárami a je vhodné zmínit, že uvažujeme–li hodnotu krevního zásobení na poměrnou jednotku tkáně, patří štítná žláza společně s nadledvinkami k orgánům nejhojněji zásobovanými krví.

HORMONY ŠTÍTNÉ ŽLÁZY

Štítná žláza produkuje (uskladňuje, vydává) tři významné hormony: thyroxin, trijodthyronin a kalcitonin. Thyroxin a trijodthyronin jsou tvořeny ve folikulech (kde je rovněž vychytáván jód, viz. níže).

Ovlivňují látkovou přeměnu a mají významnou úlohu ve vývoji celého organismu a to již od počátku nitroděložního vývoje. Kalcitonin – hormon zajišťující vychytávání vápníku z krve a jeho ukládání (především do kostí).

Oproti předchozím dvěma hormonům je vytvářen zmíněnými parafolikulárními buňkami.

ŘÍZENÍ ŠTÍTNÉ ŽLÁZY

Činnost štítné žlázy je řízena v první řadě hypofýzou, respektive jí vytvářeným hormonem, označovaným jako TSH neboli tyreostimulující hormon. Ten je přímo odpovědný za růst štítné žlázy a za regulaci výdeje jejích hormonů do krve.

Princip řízení funguje, dá se říci, jednoduchým systémem.

Budete mít zájem:  10 kroků pro samotestování na covid ve firmách

Získá–li hypofýza přímo z krve či z vyšších nervových center informaci o nedostatku hormonů štítné žlázy, uvolní do krevního oběhu hormon TSH – tím štítná žláza dostává pokyn pro zvýšení výdeje svých hormonů.

A naopak – nadměrné množství hormonů štítné žlázy při její zvýšené činnosti vede k ukončení výdeje hormonu TSH hypofýzou. Je zde však ještě jeden velmi významný prvek, na němž je správná funkce štítné žlázy značně závislá – dostatečný příjem jódu.

JÓD A ŠTÍTNÁ ŽLÁZA

Dostatečný příjem jódu umožňuje štítné žláze tvorbu zmíněných hormonů. Pro její správnou činnost je zapotřebí příjmu přibližně 150 až 200 mikrogramů jódu denně.

V některých životních etapách pak až příjem dvojnásobný (zejména v pubertě a v průběhu těhotenství). Nedostatečný příjem – zejména klesne–li dlouhodobě pod 50 mikrogramů denně, vede i k nedostatečné tvorbě hormonů štítné žlázy, jejímu zvětšování (tzv.

struma) a obdobně k příznakům hypotyreózy, čili onemocnění vznikajícího na podkladě snížení její funkce.

VÝSKYT JÓDU

Nelze vyjádřit absolutní hodnotou. Obecně platí, že zlomková množství jódu lze najít prakticky všude v přírodě, včetně půdy. Prostřednictvím vodních toků se jód dostává do moří, kde je vychytáván zejména mořskými živočichy a rostlinami.

To je také důvodem, proč obyvatelé přímořských států, v jejichž potravě jsou „plody moře“ běžně zastoupeny, netrpí zpravidla nedostatkem jódu.

Obdobně se může výrazně lišit obsah jódu v konzumních rostlinách a mase a to samozřejmě opět v závislosti na tom, jaký je jejich původ, v které zemi či oblasti byly vypěstovány/chovány.

Oproti tomu u obyvatel států vnitrozemských, Českou republiku nevyjímaje, je často příjem jódu ve stravě hodnocen jako nedostatečný. A to i přes fakt, že součástí nabídky je dnes jodidovaná sůl i mořské produkty (u nichž však často sehrává roli vyšší cena). Obecně se nedostatečný příjem jódu předpokládá až u čtvrtiny celosvětové populace.

NEMOCI ŠTÍTNÉ ŽLÁZY

Zdravotní potíže se štítnou žlázou nejsou vzácností. Ve většině vyspělých zemí postihují asi 5 % obyvatelstva. Přitom platí, že výrazně častěji bývají postiženy ženy. Typickou zdravotní komplikací štítné žlázy je její zvětšení neboli tzv. struma.

STRUMA

Struma (lidově též „vole“) je označení zvětšení štítné žlázy, která se díky němu obvykle stává dobře hmatnou a v krční oblasti vnějším pohledem dobře viditelnou.

Ze zdravotního hlediska může jít o případ s různou závažností, od strumy prosté, přes její postupný vývoj v mnohouzlovou strumu až po rizika plynoucí ze strumy vrůstající do hrudní dutiny.

Příčina vzniku strumy může být různá, často však v jejím pozadí stojí právě nedostatečný příjem jódu – zvětšení štítné žlázy tedy vzniká v reakci na nedostatečnou tvorbu jejích hormonů (k jejichž tvorbě, jak jsme zmínili, je jódu zapotřebí).

Zvětšování štítné žlázy má být tedy jakousi kompenzací sloužící k pokrytí potřeb organismu. Vznikat může dále v závislosti na příjmu některých látek obsažených v lécích či ve stravě, které snižují činnost štítné žlázy, či poruchami enzymů součinných při tvorbě hormonů štítné žlázy. K přechodnému zvětšení štítné žlázy může docházet i během puberty či v těhotenství.

PROJEVY

Jsou zpočátku pozvolné a nenápadné. Postupné zvětšování štítné žlázy se nejprve projeví přechodnými pocity tlaku v oblasti krku, většinou vleže či při některých pohybech krku. Postupné zvětšování štítné žlázy přináší trvalé obtíže. Hrozí útlak krčních struktur, tlak na průdušnici a její vychýlení.

V důsledku pak pocit nedostatku vzduchu při dýchání a v některých případech riziko dušení (zejména při dalším omezení dýchaní, např. infekce dýchacích cest, aj.).

Obdobně může zvětšující se struma utlačovat jícen a způsobovat obtížné polykání, při útlaku žilních struktur je komplikován odtok krve z hlavy a horních končetin a s ním spojené vážné komplikace.

LÉČBA

Léčba strumy má dva základní pilíře – léčbu medikamentózní a léčbu chirurgickou. Medikamentózní léčba – V úvahu připadá buď podávání hormonů štítné žlázy – výsledkem je snížení tvorby TSH hypofýzou a následně dochází ke zmenšení štítné žlázy.

Další možností je podávání jódu v případech, kdy za rozvojem strumy jasně stojí jeho nedostatečný příjem. Efekt je obdobný – zvýšení příjmu jódu sníží množství produkovaného TSH.

Případně kombinací podávání hormonů štítné žlázy i jódu. Chirurgická léčba – nachází uplatnění např. v případech, kdy medikamentózní léčba není účinná, struma se nezmenšuje nebo dokonce dále zvětšuje. Dále tehdy, je–li přítomen závažný útlak okolních orgánů.

Vyskytnou–li se projevy na buněčné úrovni, které směřují ke vzniku nádoru. Štítná žláza se chirurgicky odstraňuje buď celá, nebo její část. V současnosti se často přistupuje spíše ke kompletnímu odstranění.

Následně samozřejmě vyvstává í nutnost podávat hormony štítné žlázy prostřednictvím lékových forem. Třetí možností léčby strumy je použití radiojódu, který destruuje část, případně celou štítnou žlázu.

V léčbě prosté strumy se jej však využívá jen velmi zřídka v případech, kdy předchozí zmíněná řešení nelze z různých příčin uspokojivě využít.

HYPOTYREÓZA SNÍŽENÁ FUNKCE ŠTÍTNÉ ŽLÁZY 

Nejčetněji se vyskytuje ve starším věku, opět výrazně četněji u žen. Organismus je vlivem hypotyreózy nedostatečně zásobován hormony štítné žlázy – hormony se nevytvářejí v dostatečném množství a nebo méně často – účinek hormonů ve tkáních organismu je snížen.

Příčinou hypotyreózy bývá často chronický zánět štítné žlázy, který ji postupně ničí. K tomu bohužel dochází v některých případech na základě poruchy imunitního systému. V těchto případech je struma typickým příznakem. Vznikat může i na podkladě dědičné poruchy tvorby hormonů štítné žlázy, aj.

Pokud v pozadí onemocnění stojí porušení činnosti štítné žlázy, hovoříme o hypotyreóze periferní.

Důvodem však může být také postižení podvěsku mozkového – pak hovoříme o tzv. hypotyreóze centrální.

PŘÍZNAKY

Mají zpravidla pozvolný, pomalý a nenápadný vznik. Jsou navíc běžné i pro řadu jiných onemocnění a jejich původ je tak často přisuzován např. projevům arteriosklerózy nebo přirozenému procesu stárnutí.

Zřetelným ukazatelem je tak zpočátku snad pouze výskyt příznaků v krátkodobém horizontu po předchozích zákrocích na štítné žláze. Možných příznaků je opravdu mnoho, namátkou jmenujme typické změny v obličeji pacienta, působící dojmem unavené, nevýrazné a zdánlivě oteklé tváře.

Dále pomalejší, rozvážná mluva, chraplavý, nízko laděný hlas. Pergamenová kůže s četnými vráskami, zduřelý jazyk. Bolesti hlavy, únavnost, otupělost, neschopnost soustředění, aj. Zpomalená srdeční činnost, nižší krevní tlak, aj. Plynatost, zácpa, snížená chuťová vnímavost.

Bolesti kloubů, snížení sexuálních funkcí, mužská impotence, u žen nepravidelná menstruace či její přerušení.

V léčbě se opět uplatňuje zejména podávání hormonů štítné žlázy. U hypotyreózy centrální také samozřejmě léčba základního onemocnění hypofýzy (zánět, nádor, úraz, aj.)

TYREOTOXIKÓZA ZVÝŠENA FUNKCE ŠTÍTNÉ ŽLÁZY 

Opačným problémem oproti hypotyreóze je tyreotoxikóza, neboli též hypertyreóza. V tomto případě dochází k trvalé nadprodukci hormonů štítné žlázy.

K nejčastějším příčinám vzniku se řadí:  Graves – Basedowova chorba  Toxická mnohouzlová struma  Toxický (independentní) adenom Příznaky tyreotoxikózy jsou pacienty často dlouhodobě přisuzovány průběhu jiných onemocnění, nervozitě, stresu, apod.

Existuje opět velice široká škála příznaků, jejichž projevy a intenzita se individuálně mohou značně lišit. Vyskytuje se struma, zvýšená chuť k jídlu, ztráta na váze – nutno podotknout, že zvýšená chuť k jídlu samozřejmě někdy ve výsledku stírá váhový úbytek a pacient naopak na váze přibývá.

Dále pocit žízně, častější močení, nesnášenlivost tepla, svalová slabost, únavnost. A mnoho dalších, např. nervově svalových a psychických příznaků (třes rukou a jazyka, neklid, rychlá mluva, občasná agrese, aj.). Běžně také např. zrychlená srdeční činnost, nepravidelná srdeční činnost, dušnost, aj.

Léčebné možnosti jsou opět buď medikamentózní či chirurgické, případně využití radiojódu. Při odstranění štítné žlázy je opět samozřejmostí následná suplementace jejích hormonů v lékových formách.

Rudolf Hála

Použité zdroje: Prof. MUDr. Josef Dvořák, DrSc.: Štítná žláza a její nemoci. Serifa s.r.o., Praha 2002.

http://www.stitnazlaza.estranky.cz/

Struma může být neškodná, ale také zhoubná. Dá se vyléčit?

Foto: Pixel-Shot, Shutterstock.com

Struma, lidově vole, znamená zvětšení štítné žlázy: může mít velmi vážné příčiny jako například nádorové onemocnění. Souviset ale může také jen s nedostatek jódu v potravě. Proto je vždy potřeba pátrat po příčině nemoci.

Problémem nemocí štítné žlázy je, že se dlouho nemusí vůbec nijak projevit. Podle nejnovějších dat se jen loni se štítnou žlázou léčilo přes 600 000 Čechů. Jejich počet stále roste a desítky tisíc o své nemoci dosud neví. Nicméně struma jako taková není zdaleka tak častá, jako bývala kdysi. 

Pro pochopení toho, jak může být štítná žláza nemocná, je třeba vysvětlit její funkci. Najdete ji v krku před průdušnicí, produkuje hormony, zejména tyroxin, které v těle ovlivňují mnoho funkcí od centrálního nervového systému po metabolismus, ale i srdeční činnost. Aby dobře fungovala, potřebuje kromě jiného jód. Ten se proto přidává do soli.

Struma se může projevit jako boule na krku, která je jasně vidět. Může také ovlivňovat okolní tkáně, což vede k problémům s polykáním, bolesti v krku, chrapotu a dušnosti. Nemocní někdy říkají, že mají pocit knedlíku v krku. Problémy přitom souvisí se změněnou funkcí štítné žlázy, která může být jak snížená, tak zvýšená.

Proč se to stane? Důvodů může být několik. Prvním je již zmíněný nedostatek jódu. Není-li ho dostatek, vzniká problém s produkcí hormonů štítné žlázy, ta to nechce dopustit, a proto se zjednodušeně řečeno „zvětší“, aby to kompenzovala. Funkce štítné žlázy je tedy narušená a snížená.

Jinak je tomu v případě, kdy dojde k zvětšení štítné žlázy působením takzvaných strumigenů. To jsou látky potravin (hodně jich obsahuje kapusta nebo zelí) a v případě jejich vysoké konzumace mohou mít na svědomí zvětšení štítné žlázy a vznik strumy. Štítná žláza tedy v tom případě funguje dobře, jen se zvětší.

Třetí příčinou zvětšené štítné žlázy bývají autoimunitní záněty, při kterých tělo negativně reaguje na buňky vlastního těla. Jedná se o Graves-Basedowovu chorobu (pro ni jsou typické ještě vystouplé oči) a o Hashimotovu chorobu.

Dalším důvodem mohou být poruchy enzymů, které ovlivňují tvorbu hormonů štítné žlázy.

Zvětšení štítné žlázy může také souviset se zhoubnými i nezhoubnými nádory štítné žlázy. Při nich obvykle není zvětšená celá žláza, ale jen takzvaný uzel čili jen její část.

Budete mít zájem:  Co zmůže obyčejné pravidelné cvičení?

Posledním důvodem je porucha imunitního systému, která vede ke vzniku takzvané Riedelovy strumy. Ta vzniká ukládáním vaziva v tkáni štítné žlázy, která tuhne a tvrdne.

Foto: Burdun Iliya, Shutterstock.com

Zvětšení štítné žlázy se ne vždy dá poznat pohmatem

Než se projeví viditelné projevy způsobené následkem porušené funkce štítné žlázy, může uběhnout mnoho měsíců. Proto lékaři v současné době navrhují, aby byla prováděna některá screeningová vyšetření například u těhotných žen.

Lékaři poznají zvětšení štítné žlázy pohmatem, případně ultrazvukem. Podstatné je vždy vyšetřit, proč k problémům dochází a zda je porušena funkce štítné žlázy. Zda je zvýšená, či snížená. To lze zjistit vyšetřením hladiny hormonů štítné žlázy z krve. Důležité je pak při podezření na nádorové onemocnění provést biopsii štítné žlázy a histologické vyšetření.

Foto: Pixel-Shot, Shutterstock.com

Vyšetřením štítné žlázy se musí zjistit, zda jde o funkci sníženou, nebo zvýšenou

Léčba zásadně závisí na tom, proč ke zvětšení štítné žlázy došlo a zda je porušena její funkce. V případě nedostatku jódu je třeba zvýšit dávky tohoto prvku. V případě nádoru je nutné jeho odstranění a další léčba.

V případě Graves-Basedowovy choroby se používají léky, které tlumí funkci štítné žlázy. Případně se žláza chirurgicky odstraní.

U Hashimotovy choroby je problém opačný, funkce štítné žlázy je snížená a tělu je třeba chybějící hormony štítné žlázy dodat.

  • Popis – Struma je nemoc projevující se zvětšením štítné žlázy.
  • Příznaky – Zvětšení štítné žlázy, kterému může předcházet chrapot, pocit knedlíku v krku.
  • Inkubační doba – Nemoc se může rozvíjet několik měsíců i let.
  • Léčba – Závisí na příčině nemoci. Části pacientů pomůže jód, jindy je potřeba chirurgická léčba či dodání léků, které tlumí funkci štítné žlázy nebo naopak tělu dodávají chybějící hormony.
  • Smrtnost – Na strumu se neumírá, na zhoubné nádory štítné žlázy ano. Pak závisí na druhu a rozšíření nádoru.
  • Prevence – Nemoci v podstatě nelze předejít.

Struma

Pojmem struma (někdy také lidově nazývaná vole) označuje zřejmé zvětšení celé štítné žlázy nebo některých jejích částí. Více než 1% novorozenců přichází na svět se zvětšenou štítnou žlázou.

U více než 90% případů zůstává i přes zvětšení tkáně štítné žlázy tvorba hormonů normální a po dlouhou dobu nedochází k žádným podstatným příznakům nemoci.

To je také jedním z důvodů, že většina  případů strumy je odhalena až dosti pozdě.

Nejčastěji je vznik strumy podmíněn chronickým nedostatkem jodu. Dlouhou dobu byl -především v  endemických oblastech – za hlavní příčinou vzniku strumy považován  nedostatek jodu v pitné vodě. Nyní se ukazuje, že tato představa je pravdivá jen z části. Za mnohem významnější příčinu strumy je třeba považovat snížený nebo zcela nedostatečný příjem jodu potravou.

Jod je životně důležitý prvek, který musí být přijímán potravou. Tělo potřebuje jod pro normální funkci štítné žlázy a tvorbu jejích hormonů. Hormony tvořené štítnou žlázou jsou životně důležité, neboť se významně podílejí na procesech látkové výměny. Když potrava obsahuje příliš málo jodu, nemůže štítná žláza vyprodukovat dostatečné množství hormonů.

Organismus pak ve snaze tento nedostatek vyrovnat reaguje zvýšením počtu buněk štítné žlázy a jejich zvětšením. To nakonec vede k tomu, že se štítná žláza zřetelně zvětší – vznikne struma. Ke zvětšení štítné žlázy může dojít také v obdobích, která jsou pro organismus zátěžová, a která se vyznačují zvýšenou potřebou jejích hormonů – např.

puberta, těhotenství  nebo přechod.

Často zůstává struma po dlouhou dobu neodhalena, protože ke zvětšování štítné žlázy dochází jen pozvolna a potíže se objevují jen málokdy. Teprve silné zvětšení štítné žlázy se projeví zvětšením objemu krku.

Prvními znaky proto je nezřídka těsný rolák nebo příliš úzký límeček košile.

Zvětšuje – li se štítná žláza ještě dále, tvoří se v její tkáni uzlíky, které mohou vést tlakem na jícen a průdušnici k potížím při polykání a dýchání.

Ve více než 90% případů zůstává produkce hormonů i při zvětšení štítné žlázy normální, a proto zejména u malých strum vzniknou potíže jen výjimečně. Vzhledem k tomu, že vytvoření velké strumy často trvá roky až desetiletí, bere pacient pomalu postupující zvětšování objemu krku většinou na lehkou váhu a mírné potíže toleruje relativně dlouho.

Vinou stále se zvyšujícího tlaku na jícen a průdušnice se mohou případně vyskytnout potíže s polykáním a při dýchání. Zúžení průdušnice může postoupit dokonce tak daleko, že pacient pociťuje záduchu, a může dojít i k trvalému poškození průdušnice. Při dýchání pak vzniká slyšitelný hvízdavý dechový šelest (stridor).

V důsledku krvácení do bohatě prokrvené tkáně štítné žlázy může dojít k jejímu náhlému zvětšení s akutním nebezpečím zadušení. Potíže při polykání nejsou také následkem tlaku velkých strum na jícen žádnou výjimkou. Jsou-li postiženy i nervy probíhající v okolí štítné žlázy, nezřídka vzniká chrapot.

Právě u velkých strum vznikají kvůli stálým růstovým výkyvům uvnitř tkáně štítné žlázy často malé uzlíky. Tyto uzlíky mohou nekontrolovaně produkovat nadměrné množství hormonů štítné žlázy. V tomto případě se mluví o autonomních štítných žlázách nebo o toxických uzlech. U starších pacientů s velkými uzlovitými strumami se vyskytují tyto autonomie obzvláště často.

A právě oni jsou mimořádně ohroženi. Vezmou-li si zvýšené množství jodu ve formě léků nebo jim jsou podány kontrastní prostředky (zvýrazňující  rentgenový obraz), může dojít k náhlé nadměrné činnosti štítné žlázy s jejími typickými příznaky.

Diagnostika při podezření na zvětšení štítné žlázy zahrnuje vedle vyšetření lékařem následující postup : 

  • vyšetření štítné žlázy ultrazvukem, při němž  je stanovena velikost a vlastnosti  štítné žlázy
  • rentgenové vyšetření hrudníku s cílem odhalit případné rozšíření štítné žlázy až za hrudní kost.
  • rentgenové vyšetření průdušnice s cílem zjistit její zúžení tlakem štítné žlázy
  • vyšetření krve se stanovením koncentrace hormonů štítné žlázy a dalších s tím spojenýchn hodnot v krvi
  • scintigrafie štítné žlázy k určení autonomních oblastí štítné žlázy

Možnosti léčby závisejí především na velikosti strumy, stupni potíží a věku pacientů. V případě, že je zvětšení štítné žlázy jenom nepatrné, je na místě snaha dosáhnout jejího opětovného zmenšení za pomoci jodu ve formě tablet. Tato metoda přináší dobré výsledky zejména u dětí, mladistvých a mladých dospělých.

Podle potřeby je podáván jod v dávkách od 100-200 mikrogramů na den.Při mírném zvětšení štítné žlázy a za předpokladu, že nedošlo k výskytu uzlíků, které nekontrolovaně tvoří hormony, je možné strumu zmenšit příjmem hormonů štítné žlázy. Ty se dnes vyrábějí synteticky a jsou podávány formou tablet.

Nejrozšířenější je L-tyroxin, který odpovídá tělu vlastnímu hormonu tyroxinu. V léčbě ovšem může být nasazen také L-trijodtyronin, který se v organizmu tvoří z tyroxinu. Díky dodávání hormonů se štítná žláza částečně stabilizuje. Nepotřebná tkáň se zmenší a struma dále neroste.

Podle výsledků pravidelných kontrolních vyšetření koncentrace hormonů v krvi je stanoveno individuální dávkování hormonů.

Při příliš vysokých dávkách hormonů se totiž mohou vyskytnout symptomy nadměrné činnosti štítné žlázy, a naopak při příliš malých dávkách se požadovaný efekt zmenšení štítné žlázy nemusí dostavit.

Je-li struma obzvláště veliká a vykazuje-li výskyt uzlíků, které nekontrolovaně tvoří hormony, jsou bolestivé anebo způsobují potíže při dýchání či polykání, je možná operace. Přitom dojde k odstranění téměř celé tkáně štítné žlázy.

To ovšem způsobí, že zbylá tkáň štítné žlázy není schopná vytvářet nadále patřičné množství hormonů, a pacienti jsou odkázáni po zbytek života na dodávání hormonů štítné žlázy ve formě tablet.

Nepřichází-li operace z důvodu operačního rizika nebo jiných problémů v úvahu, lze využít jako poslední možnost terapii radiojodem, který ozařuje žlázu zevnitř. Pacientům je  podán radioaktivní izotop  jodu, který se zkoncentruje v oblastech tvorby hormonů a ty svým zářením zničí.

Vzhledem k tomu, že velká část případů zvětšení štítné žlázy je způsobená nedostatkem jodu, je zde prevence nasnadě. Dbejte na dostatečný příjem jodu. Jaké množství jodu je vůbec potřebné a v jakých potravinách se jod vyskytuje? Denní potřeba jodu  zdravého dospělého člověka činí zhruba 150 mikrogramů. Toto množství můžeme přijmout potravou.

V první řadě by se měla užívat jodovaná stolní sůl, kterou je možné zakoupit v každém obchodě. Ta obsahuje přibližně 15-25 miligramů jodu na kilogram soli. Příjem jodu by ovšem neměl být pokrýván pouze solí, protože příliš vysoká spotřeba soli je zdraví škodlivá. Jiným přirozeným zdrojem jodu jsou ryby, zejména mořské.

Obzvláště mořský losos, platýz a treska skvrnitá obsahují hodně jodu. Ryba na jídelním stole dvakrát za týden bohatě pokryje potřebu jodu. Obsah jodu v ostatních potravinách je naproti tomu nepatrný. Především budoucí nebo kojící matky, ale také děti nebo mladiství mají velkou potřebu jodu (asi 200 mikrogramů na den).

Pokud není zajištěn dostatečný příjem jodu z potravy, doporučuje se podávat jod ve formě tablet. Tím je možné u těchto případů nedostatku jodu předejít.

Myšlenka, že výskyt strumy ve strumou postižených oblastech je zapříčiněn hlavně nedostatkem jodu v pitné vodě, byla díky novým výzkumům zpochybněna. Více než sto let se vycházelo z  téze, že nedostatek jodu v pitné vodě se rozhodující měrou podílí na případech zvětšení štítné žlázy.

Nedostatek jodu ve vodě ovšem nemůže být hlavním faktorem, protože i při vysokém obsahu jodu ve vodě je pitím zajištěno pouze asi 10% potřebného množství jodu. Převážná část jodu se do těla dostává potravou.To potvrzují i nové výzkumy, které prokázaly výskyt onemocnění strumou i v oblastech s vysokým obsahem jodu v pitné vodě.

Dnes se vychází z toho, že existuje vztah mezi častými onemocněními strumou v regionu a vysokým obsahem dusičnanů v pitné vodě. Při současném příjmu jodu a dusičnanů dochází v organismu k „souboji“ mezi oběma látkami, a ten dopadá bohužel ve prospěch dusičnanů. To má pak za následek nedostatek jodu. Další látky obsažené ve vodě, např.

aminokyseliny a jiné látky podporující růst štítné žlázy (strumigeny) pravděpodobně také zabraňují příjmu jodu a přispívají k jeho nedostatku.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector