Skupinový běh vás vyhecuje

Členové, kteří splnili své předsevzetí, se dělí o své zážitky. Zde se může objevit i váš životní příběh.

Naši borci na pražském maratonu 2016

květen 2016

Úspěšní maratonci z DoubleDrive klubu Luky Mlateček – 4:02:15, Kačka Chaloupková – 4:30:00 a Veru Gondžalová – 4:44:09. Gratulujeme!

Skupinový běh vás vyhecuje

Obdivuhodné výsledky úspěšného klienta

leden 2016

Pan Aleš se loni v létě rozhodl zásadně změnit způsob života ve spolupráci s jihlavskou nutriční poradnou Indica. Změnil stravovací zvyklosti a znovu začal pravidelně sportovat.

Po roce úspěšného snažení říká:„Jsem lehčí o 40 kilo. 40 kilo sádla, položte to na stůl a pak si to dejte do batohu a choďte s tím aspoň hodinu. Pak batoh sundejte a zažijete ten pocit.

A já se cítím ještě mnohem lépe, protože ten batoh jsem byl já.

Mám více energie, nebývám často vyčerpaný a unavený. Snížil jsem zdravotní rizika, mám lepší náladu i sebedůvěru. Nejsem tak líný a pohodlný, jako jsem býval.

Rád vyměním sledování televize za procházku se psem, i když je venku psí počasí. Miluji Spinning, tak šlapu. Oblečení koupím jaké chci a v normálním obchodě na každém rohu.

Když mě přátelé nepoznávají nebo mi říkají, že mi to sekne, tak bych se rozplynul blahem, to je prostě zásadní změna!

Děkuji poradně Indica, klubu doubleDRIVE, mojí přítelkyni Barunce a rodině za podporu.“

Skupinový běh vás vyhecuje

Jak jsem uběhla svůj první půlmaratón – aneb jde to i po padesátce

červen 2014

Vloni touto dobou jsem dorazila do mého oblíbeného klubu doubleDRIVE, kde jsem členkou od samého počátku, a který považuji za  „druhou rodinu“ a moji spolucvičící kolegové, dneska můžu říct, přátelé, na mě doslova vybafli: „Běžíš s námi koncem srpna běh 10 km v Praze?“. Bez dlouhého rozmýšlení jsem vyhrkla: „Jasně“. Dostala jsem instrukce, kde se mám přihlásit a odešla jsem do šatny.

Šlo o běh We run Prague 2013, který se koná každoročně pod záštitou firmy Nike a běží se 10 km centrem Prahy. Začala jsem o svém rozhodnutí přemýšlet. Na co jsem to kývla? Občas jsem „navštívila“ v cardio zóně „běhátko“,  počty výběhů do parku by se daly spočítat na prstech jedné ruky a v lese na delším běhu jsem nebyla víc jak 5 let.

Navíc jsem v běhu vlastně nikdy vážně nezávodila. V tréninku mi ale moc pomohla aplikace Nike Running, ze které dnes zpětně dokážu vyčíst, že za červen a srpen loňského roku jsem naběhala 122 km.

Uběhnout 10 km na jeden zátah pro mě ale na začátku byl pořádný výkon a ještě dnes si pamatuji pocit štěstí, který jsem tehdy v tréninku zažila po uběhnutí této vzdálenosti bez nutnosti prokládat běh chůzí! 

Den D

No a pak přišel den D a s přáteli z fitka jsme vyjeli společně na závod do Prahy. Atmosféra běhu, běh mojí milovanou Prahou za krásného počasí a téměř 10 tisíc stejně naladěných „hobíků – neopakovatelný zážitek!! Také pocit, že “jsme v tom spolu“ s ostatními z fitness klubu stál za to. A můj čas v cíli byl skvělý!

Od tohoto běhu jsem začala běhat pilněji a pilněji. V prosinci se objevila termínovka s běhy na letošní rok a můj kamarád běžec mě vyhecoval slovy, že si přece nenechám ujít půlmaraton na můj svátek v  Karlových Varech. I tehdy jsem trochu nerozvážně souhlasila. K běhu se se mnou přihlásili další dva běžci z fitness klubu – tak jsem v tom opět nebyla sama.

Trénink na půlmaraton

Trénink na půlmaraton už není o nějakém náhodném běhání, nicméně do opravdového tréninkového plánu jsem „naskočila“, tedy naběhla, až 8 týdnů před vlastním závodem. Trénink nebyl jednoduchý, navíc se přidaly problémy s achilovkami a patami a tak občas hodně bolelL. Ale nechtěla jsem přípravu podcenit.

Načetla jsem o běhání spoustu článků a snažila se teorii promítnout do praxe. A příprava se vyplatila. Půlmaraton, tedy něco málo přes 21 km, jsem s kamarádem zaběhla v naprosté pohodě, s předem naplánovaným tempem, za obrovské morální podpory všech z fitness klubu a v limitu, který jsem si předsevzala.

Běh lázeňským městem umocněný krásným počasím můžu jen doporučit, atmosféra opět vynikající, plné ulice fandících a 3 000 účastníků, kteří běželi společně se mnou, bylo tak akorát.

  A pocit v cíli, že jsem to dokázala, byl naprosto výjimečný, vlastně nepopsatelný!! No a k dnešnímu dni mi moje aplikace signalizuje uběhnutých téměř 740 km za rok!!

Možná nebudete chtít závodit, možná vás běhání nebaví, ale rozhodně doporučuji to alespoň zkusit. Ostatně letos nás do Prahy na We run Prague 2014 jede z fitness klubu dvakrát tolik, než vloni.

Nikdy není pozdě začít – jakýkoliv sport je skvělý pro tělo i pro duši. A mít okolo sebe stejně naladěné lidi – tak  jde všechno ještě lépe. Děkuju všem v doubleDRIVE clubu, že mi pomohli najít další cestu v životě, kterou mohu jít – běžet.

Vaše Jana Hadravová 

Skupinový běh vás vyhecuje Skupinový běh vás vyhecuje Skupinový běh vás vyhecuje Skupinový běh vás vyhecuje

Katka Chaloupková – Dosáhla jsem nedosažitelného!

září 2013

Jmenuji se Katka a chtěla bych touto cestou mooooooc poděkovat všem Spinning® a Fitness instruktorům, díky nimž jsem dosáhla svých – v jednu dobu – nedosažitelných cílů!

Nějak se mi totiž stalo, že jsem díky svému životnímu stylu narostla do celkem velikých rozměrů – při výšce 165cm jsem měla hmotnost 84kg. Až když  mi jednoho dne v práci při podřepnutí k lednici (pracuji v restauračním zařízení) praskly kalhoty, uvědomila jsem si, že je nejvyšší čas s tím začít něco dělat.

Začala jsem tedy běhat, nicméně moje hmotnost způsobovala, že kolena a kotníky nesmírně trpěly…tak jsem tedy zkusila Spinning®.  Zpočátku to pro mě byla strašná dřina a trápení, ale postupem času se kondice začala zlepšovat a mě to začalo ohromně bavit.

Zvlášť, když jsem poznala Instruktorku Spinning® programu, která byla vyškolena na Spinning® clinic a ukázala mi opravdovou krásu Spinning® programu. Právě ona mě nasměrovala na fitness doubleDRIVE club.

Už při první návštěvě klubu a první Spinning® lekci  jsem věděla, že tohle je přesně ta cesta, kterou mám jít! Čisté, útulné prostředí, profesionální a velmi vstřícný přístup všech instruktorů, kteří umí vést, poradit a povzbudit, odborně vedené lekce, jedinečný MYZONE systém – díky tomu všemu navštěvuji doubleDrive club denně.

Dosáhla jsem nedosažitelného!

Bez jednoho měsíce je tomu rok, co jsem členem klubu a moje hmotnost je nyní 62kg a fyzická kondice natolik dobrá, že jsem začala závodit na horském kole (na 24MTB v Jihlavě se náš tým umístil na 3 místě ve své kategorii ),  jezdím na několikahodinové Spinning® maratony a docela mi to i běhá (za necelou hodinu jsme uběhla 10 km maraton We Run Prague)

Co je ale pro mě největším úspěchem a splněným snem je to, že jsem i já absolvovala Spinning® clinic a všechno, co mi Spinning® program dal a čemu mě naučil, budu i já moci předávat dál z pozice certifikované Spinning® instruktorky.Chtěla bych tedy moc poděkovat celému týmu v doubleDRIVE clubu a přeji mnoho a mnoho stejně spokojených a nadšených klientů, jako jsem já! Díky mooooc!!!

  • Zdraví všechny Katka Chaloupková 
  • Skupinový běh vás vyhecuje Skupinový běh vás vyhecuje Skupinový běh vás vyhecuje

Helena Kainová – vítězka soutěže Hubneme do plavek

červenec 2011

„Nejsem zrovna typ člověka, který by o sobě příliš rád mluvil. Spíš se snažím plnohodnotně a kvalitně žít běžný denní život s jeho starostmi a radostmi.

Přesto bych nyní ráda poděkovala všem v klubu doubleDrive a především svému osobnímu trenérovi za to, že jsem se stala vítězkou soutěže Hubneme do plavek. Můj boj s kilogramy začal již před osmi lety, když jsem jednou stála na váze a ručička mi ukázala hrozivých 110 kg.

Tehdy jsem se rozhodla se svojí váhou něco radikálně udělat. Začala jsem dodržovat správnou životosprávu a díky plavání v bazénu a rotopedu začaly ubývat první kilogramy. Potom jsem přidala i cvičení a posilování a kondice se začala rychle zlepšovat.

Dokonce jsem se od svých trenérek nechala přihlásit do amatérské soutěže v kulturistice.

To bylo před téměř třemi lety a celkem jsem se i dobře umístila – nicméně tlak na psychiku byl v tom období tak obrovský, že jsem náhle ze dne na den s cvičením zhnuseně a psychicky zcela na dně přestala.

Do doubleDrive clubu jsem začala chodit v prosinci 2011 a zase se mi po dlouhé době vrátil dobrý pocit ze sebe a z pohybu. Díky trenérům a příjemnému prostředí jsem se znovu začala na cvičení těšit a užívat si ho. Za ty dva předchozí roky, co jsem vůbec necvičila, pouze dodržovala správnou životosprávu, jsem opět nabrala pár kilogramů – takže jsem se jich chtěla zase zbavit.

Soutěž Hubneme do plavek přišla jako na zavolanou

Soutěž Hubneme do plavek přišla jako na zavolanou. Už jsem se seznámila s novými druhy a styly cvičení v doubleDrive clubu, takže jsem pouze přidala tréninky na funkčních strojích Human Sport s osobním trenérem Kamilem a výsledky mě velmi mile překvapily.

Díky diagnostice těla před zahájením soutěže a po ukončení jsem věděla přesně, jak jsem na tom se svojí výslednou svalovou hmotou – a bylo to pro mě opravdu milé překvapení. Se svými 67 kilogramy váhy (z toho 22,7 kg jsou svaly!!) jsem nyní maximálně spokojená.

 

Chtěla bych tedy poděkovat všem v doubleDrive clubu za skvělou motivaci začít na sobě pracovat a samozřejmě rovněž děkuji za své nové plavky, které jsem si „vysoutěžila“.

Speciální poděkování patří Kamilovi, protože s tak skvělým přístupem a vedením osobního tréninku jsem se ještě nesetkala –  a to že jsem již s několika osobními trenéry cvičila.

Ještě jednou „diky nejvíc“ všem!!  Vaše Hela 

Výsledky soutěže HUBNEME DO PLAVEK

červen 2011

Po 3 měsících snažení a tvrdé práce máme výsledky! Vítěz odboural nejvíce tuku ze svého těla a to hned  4%  své váhy.  (což je v přepočtu celých 5,22 kg tuku !!)

Vítěz zároveň navýšil o 2,6% svou svalovou hmotu. Jako bonus navíc je úbytek váhy 6,7 kg !!

Gratulujeme vítězi a předali jsme poukázku v hodnotě 1.000,- Kč na nákup nových plavek.

Monika Žižlavská – díky doubleDrive klubu 6 kilo dole a 5 medailí

Skupinový běh vás vyhecuje

květen 2011

Monika Žižlavská získala na květnové XXVIII. mistrovství České republiky Masters v Novém Jičíně v kategorii ženy 25-30 let celkem 5x 1.místo – ve všech kraulových disciplínách: 50m,100m,200m,400m a 800m volný způsob. Nejcennější medaili za 800m volný způsob získala za čas 10:48,29. Gratulujeme.

Jan Žanda absovloval Pražský mezinárodní maraton

květen 2011

Úspěšně se zúčastnil 8. května 2011 pražského maratonu, který absolvoval v krásném čase 3 hodiny a 14 minut.

Budete mít zájem:  Schistosomóza (schistosomiáza) – příznaky, příčiny a léčba

Na tento běžecký svátek se připravoval od prosince v cardio zóně doubleDRIVe clubu. Zde pravidelně běhá na běhátku Star Trac, umožňující i sledování tepové frekvence. Gratulujeme.

Jihlavské24mtb – Vojta Dvořák se umístil v kategorii na 4. místě

květen 2011

Na MTB závodě konaném v Jihlavě o víkendu 21.-22. května 2011 – Jihlavská24mtb – se Vojta umístil v kategorii jednotlivců v 6hodinnovém závodě na 4. místě.

Gratulujeme.

Propadli běhu a teď rozběhávají další Chomutovany

Pro „neběžce“ je to trochu nepochopitelné. Nejen, že na svých procházkách potkávají v průběhu roku stále více běžců, kteří ladně vyklusávají Bezručovým údolím, po cyklostezkách, ale také centrem města. Nepřestávají dokonce ani za mrazů.

Nutno podotknout, že ne každý patří mezi běžecké borce či zaryté sportovce, kteří se běhu a jiným druhům sportu věnují léta. Naopak narůstá počet nadšených začátečníků, následujících jakousi běžeckou mánii posledních let. Ovšem obdivuhodnou mánii.

„Třeba já začala před šesti lety, když jsem se potřebovala hýbat po narození dcery,“ líčí Hanka Hahn z Chomutova. „Když jsem zjistila, že skupina běžců vybíhá přímo od mého domu, přidala jsem se k nim,“ doplnila sportovkyně, která dnes běhá maratony a například na Jirkovském crossmarathonu loni skončila jako druhá.

Skupina, ke které se přidala, si říká Běžci Chomutov a otevřená je komukoli. Zkušeným profíkům, kteří jsou ochotni zpomalit, i lidem, kteří s běháním dosud neměli zkušenost, ale chtějí se přidat, ať už kvůli zdraví, nebo protože se sami vyhecovali k výkonu.

Kroužek vznikl před třemi lety. „Založil jsem ho, protože jsem chtěl běhat,“ řekl jeho vedoucí Pavel Klaus z Chomutova. „Tenkrát v Jirkově zanikal jiný běžecký kroužek, který tam vznikl ve spolupráci s Milošem Škorpilem, což je český běžecký guru. Tak jsem ho oslovil, jestli bych pod jeho hlavičkou mohl založit kroužek v Chomutově, a on svolil,“ dodal.

Sám začal běhat před pěti lety, aby podpořil kamaráda, který chtěl zhubnout. „Byl jsem silný kuřák. Postupně jsem ale cigarety odkládal, protože jsem se chtěl zlepšovat,“ říká 35letý běžec.

Odměnou je mu hormon štěstí. „Sám si vytvářím vnitřní ,drogu´, což je skvělé. Navíc jsem soutěživý tvor a baví mě porovnávat si výkony,“ doplnil představu o tom, co mu běh přináší.

Jako největší výkon si zatím připsal zaběhnutý maraton.

Teď navíc motivuje další lidi, aby se přidali a běžeckou komunitu rozšířili.

Členové kroužku chomutovských běžců vybíhají každou středu v 19 hodin od vlakové zastávky v Chomutově. Dávají si pravidelně osmikilometrový okruh, který v létě rozšiřují klidně i na dvacet kilometrů.

Vedle nich vybíhají každé úterý ze stejného místa jen v 18 hodin běžečtí začátečníci.

Skupinka se nazývá „Přátelé pomalého běhu“ a pomalým tempem, které je řízeno tím nejslabším, zdolávají v průměru pět kilometrů.

Běžci Chomutov nejsou v Chomutově jediná běžecká komunita, v tuto chvíli jsou ale zřejmě nejotevřenější a také nejaktivnější. Kromě ní v minulosti vznikla také běžecká skupina Rozběháme Chomutov. Další běžci běhají o samotě nebo s běžeckým partnerem.

ROZHOVOR S BĚŽCEM JIŘÍM HOLEČKEM

Legendární trasa v Chomutově? „Nejraději běháme srdíčko“

Chomutov – Je zajímavé kolik lidí je ochotno nazout běžecké boty, čepici a vyběhnout do tmy, aby zdolali několik kilometrů, i když jim jde pára od pusy. Patří k nim i Jiří Holeček z Chomutova, který běh původně nesnášel a dnes běhá seriál zimních běžeckých závodů. Je také členem běžecké komunity Běžci Chomutov, kde pomáhá rozběhávat nováčky.

Skupinový běh vás vyhecujeZdroj: Deník: Miroslav RadaJak jste se k běhání dostal, věnoval jste se dříve jinému druhu sportu?

Dá se říct, že na základní a střední škole pro mě bylo běhání utrpení. Já jsem to v podstatě neudýchal, vždy mě začalo píchat v boku. Byla to disciplína, kterou jsem při tělocviku doslova nesnášel.

Loni po změně zaměstnání jsem začal trochu pravidelněji s pěší turistikou, většinou po Bezručáku, a když jsem tam viděl běžce, tak trochu jsem jim záviděl, abych byl upřímný.

Co jste jim záviděl?

Tu lehkost, takovou ladnost kroku. Pro ně to bylo lehké. Když jsem si ale vzpomněl na sebe, jak jsem toho měl plné plíce… Prostě jsem si nevěřil, že bych dokázal i já takto běhat.

Jaké byly začátky? Běhal jste sám, oslovil jste trenéra nebo jste se k běhání dostal ještě jinak?

Jednou jsem byl na pochodu a potkal běžeckou skupinu, kde byl i můj spolužák ze střední. Vyhecoval mě, ať s nimi běžím na konec Bezručáku, byly to asi dva kilometry docela slušným tempem.

Pro mě bylo hlavní, že jsem je udýchal. Takže den nato jsem ráno vstal, to byla sobota, jel jsem na začátek Bezručáku a zkusil si zaběhnout na První mlýn a zpátky.

Udýchal jsem to také a další den jsem si říkal, že si to prodloužím a uběhl jsem deset kilometrů.

To jste měl ale zvlášť rychlý start…

To bylo na podzim a pak jsem v listopadu zazimoval. Doslova. Bylo takové ošklivé počasí, tak jsem si říkal: nebudu chodit, budu doma. Byla to lenost.

A kdy jste ukončil „zimní spánek“?

Koncem března. To jsem hned na začátek dal deset kilometrů. Ta bolest ale, co byla potom nemohl jsem tři dny sejít schody. Člověk si myslí: vloni na podzim jsem to dával, to není zase tak dlouho. Myslel jsem, že navážu, kde jsem skončil, pravda to ale není. V podstatě se musí začínat znovu od začátku.

Jak jste pokračoval?

Nenechal jsem se odradit tím, že mě zničila desítka a čtyři dny nato, jsem si dal patnáct kilometrů. Byly to vesměs běhy o samotě, než jsem zjistil, že tady v Chomutově existuje běžecký kroužek.

K čemu je takový běžecký kroužek dobrý? Třeba kvůli tomu, že si vás „zaháčkuje“ a vy jen tak nepřestanete?

Ta skupina lidí dokáže motivovat i poradit, například s výběrem bot, čemu se vyhnout, co je dobré. Hodně se hecujeme navzájem, někteří jezdí pravidelně na závody. Já jsem také začal.

Je to o hecování a také pravidelnosti. Scházíme se každou středu a od jara pořádáme každé úterý běhy pro přátele pomalého běhu.

Kolikrát týdně běháte?

Třikrát, čtyřikrát. Kromě těchto kroužků se účastním Zimního běžeckého poháru, což je výborná závodní série osmnácti závodů. Zatím jsme v polovině, chci je ale letos uběhnout všechny. Je tam jeden závod, ze kterého mám docela strach Lestkovský půlmaraton. Vím, že tu vzdálenost dám, ale jsou to většinou terénní běhy, se kterými se moc nekamarádím. Berou sílu a energii.

Zároveň se na něj ale těším, protože jestli bude pěkné počasí, uvidím krásná panoramata kolem Ohře a v okolí Kadaně.

Jak to chodí na výbězích běžeckého kroužku?

Většinou se běží tempo toho nejméně zdatného. Proto jsem udělali ty úterky, kde jsem zpočátku v létě rozběhával čtyři lidi. Teď je jeden z nich zraněný, druhý zalezl do posilovny, protože je pro něj zima a největší tahoun je teď Lucka, která to nevzdala a vybíhá pokud jí to čas, práce a zdraví dovolí. Zatím se pěkně drží.

Kolik se vás obvykle sejde?

Od šesti po patnáct.

Evidujete závody, které se běhají v okolí?

Dával jsem teď dohromady termínovku běhů okolo Chomutova a Ústí a je toho opravdu hodně, co se tady v okolí dá běhat.

Jsou tu další běžecké skupiny jako je ta vaše?

Možná se zase rozběhá komunita Rozběháme Česko, rozběháme Chomutov, ta byla teď trochu pasivní. Stále hodně lidí běhá o samotě, ty potkávám v Bezručáku a pak na závodech. Momentálně jsme v našem městě asi nejaktivnější my.

Kudy běháte, když si dáváte sraz na zastávce. Kolem zooparku?

Je několik tras. Jedna z legendárních je „srdíčko“, jak tomu říkáme. To běžíme k Povodí Ohře, pak po cyklostezce, k Dehtochemě, přes náměstí, ke schodům na Zadních Vinohradech, ty vyběhneme jednou, někteří dvakrát. Pak se běží k Aquasvětu, k Bandě, zooparku a zpět po cyklostezce. Je to osmikilometrová trasa. Jindy přidáváme a běžíme půlmaraton.

Srdíčko jí říkáte proto, že je to vaše srdeční trasa, nebo kvůli tvaru, který dává na mapě?

Vykreslí to srdíčko.

Kdo jsou lidé, kteří s vámi běhaji? Kolik jim jaké, jaké mají povolání, jaké naladění?

Věk je různý: od pětadvaceti do padesáti. Já patřím k těm mladším, je mi třicet.

Třeba já jsem inženýr kvality, máme tam učitelky, administrativní pracovnici i šachťáky. Ti většinou doběhnout podle toho, jak jim vyjde šichta, či jak je pustí manželka.

Když porovnáte jaká byla vaše kondice před rokem a jaká je dnes, vidíte velké změny?

Kondice se změnila hodně. Kila šla dolů, výdrž šla nahoru, takže mám za sebou i maraton. Běžel jsem ho 9. října a hodně bolel. Bohužel přišlo na třináctém kilometru zranění, kdy mi vystřelovala bolest do kolene, ale přesto jsem to doběhl. V květnu si dám v Praze reparát na mezinárodním maratonu, kde bude jedenáct tisíc běžců.

Co vám běh dává?

Hlava vypne, takže konečně nemusím myslet na práci. Po běhu je to pro tělo velmi příjemná únava. Dá se říct i euforie. Víc to cítím, když běžím se skupinou lidí v rámci kroužku. Když jsem běžel sám bylo to: „ano, paráda, zvládl jsem to“, ale byla to víc povinnost. V kroužku mě to baví o dost víc.

Zlepšete svůj běžecký výkon! Rady a tipy, jak se připravit na závod | NUTREND.cz – Oficiální e-shop

Jste ve fázi, kdy se běh stal vaší součástí, zjistili jste, že jste si dokázali zlepšit kondici a hledáte další motivaci. Chcete se přihlásit na konkrétní závod. Ano, je to nová výzva a motor doběhnout dál či rychleji. Přihlášku na závod tedy berte jako závazný cíl a dejte mu prioritu.

Vše potřebuje svůj čas, připravte tělo a získejte optimální váhu i kondici. Napřed je nutno posílit svaly, stejně tak ventilační systém. Pokud možno udělejte si i zátěžový test, získáte cenná data, díky kterým lze lépe nastavit strukturu tréninkového plánu. 

Sestavte si osobní tréninkový plán na požadovaný cíl, neostýchejte se poradit s odborníkem. Reálný cíl spolu s promyšleným tréninkovým plánem vám dopřeje tu pravou radost z běhu. 

Ať jsou cíle 5 km, 10 km, půlmaraton nebo maraton, začátek sezóny je stejný. V prvních dvou měsících budete běhat převážně objemové tréninky. Počet tréninků v týdnu je 3 – 6 v závislosti na možnostech a cílech. Až posléze se zaměřte na rychlost. Nebojte se přípravu zpestřit i o jiné druhy sportů. 

Vypilujte techniku 

Budete mít zájem:  Hypnóza může pomoci – je nějak nebezpečná?

I když se o běhu tvrdí, že je to pro naše tělo přirozený pohyb, tak zdaleka ne každý má osvojenou správnou techniku nášlapu. Požádejte známého či lépe profesionála, který se běhu věnuje, ať vás zkontroluje a poradí se správným držením těla a došlapem. I video záznam vašeho běhu dokáže odhalit různé nedostatky.

Doplňte si vybavení 

Minimálně budete potřebovat kvalitní boty a sporttester s GPS. Jelikož počasí bude proměnlivé, nepodceňujte své oblečení při tréninku. I když panuje všeobecné přesvědčení, že se sportem posiluje naše zdraví, fyzická zátěž má svá úskalí. Unavené tělo je náchylnější na prochladnutí a z toho plynoucí onemocnění. 

Pro delší tréninky nad 60 minut budete potřebovat také běžeckou vestu nebo batoh. Lehká, na tělo přiléhavá vesta umožní nošení 2 měkkých láhví 250-750 ml v rovnoměrně rozložených kapsách na hrudi, dále gelů a energetických tyčinek v bočních kapsách (cca objem až 500 ml každá) a větrovky v zadní kapse na zip. Navíc má reflexní prvky pro zvýšení vaší osobní bezpečnosti.  

Nepodceňujte doplnění tekutin

Nejčastější chybou hobby běžců je absence tekutin při běhu s planými argumenty, že takovou trasu přeci zvládnu i bez všeho, a tělo tím vytrénuji, případně že bojuji s těžkým žaludkem, vadí mi nošení batůžku a podobně. Jsou to jen výmluvy.

Nejsilnějším argumentem proč se naučit průběžně doplňovat správné tekutiny a energii i v tréninkového režimu je, že se chcete zlepšovat ve výkonu! Není přínosem tělo vyždímat na maximum, co zvládne a myslet si, že na závodu mu dáte na občerstvovačce něco navíc, že to předci musí být o to lepší. Opak je často pravdou.

Pokud se při závodu nezvykle napijete většího objemu tekutin (vody, v lepším případě iontového nápoje) nebo použijete nevyzkoušený zdroj energie, tak problém se zažíváním často na sebe nedá dlouho čekat – tělo na to není zvyklé!  

Je důležité si uvědomit, že ztráta již 1 % tekutin na tělesné úrovni znamená pocit žízně. Při ztrátě 2 % tekutin klesá výkonnost až o 20 %, přičemž ztráta 4 % tekutin znamená pokles výkonu dokonce o 40 %!  Jakmile při sportu cítíte žízeň, tak je již pravděpodobně pozdě a organismus máte dehydrovaný, s čím souvisí i častý nástup křečí. 

Při dlouhých vytrvalostních výkonech nestačí doplňovat jen čistou vodu. Pocením se z těla ztrácí i velké množství minerálů a iontů.

Sportovní iontové nápoje jako například ISODRINX zajistí jejich doplňování a jsou také zdrojem energie, protože obsahují lehkou formu sacharidů, které právě pracující tělo dokáže ideálně použít.

Často se zapomíná i na správné namíchání sportovního nápoje, přičemž je dobré číst návody na obalu. Isotonické nápoje jsou vhodné pro aktivity s vysokou intenzitou trvající do 60 minut. Hypotonické nápoje jsou nápoje vhodné pro aktivity se střední intenzitou trvající od 60 minut více.

Naučte se pít dříve, než budete mít pocit sucha v ústech, ideálně každých 15-20 minut, po malých doušcích. Je-li horko a vlhko, klidně i častěji. Pro správnou hydrataci neexistuje ideální vzorec pro každého, proto je nutný váš individuální trénink! 

Trénink rychlosti

Až posléze jste připraveni k budování té třešničky na dortu, kterou představuje rychlost. Trénink rychlosti vám pomůže velmi výrazně ke zrychlení nejen absolutnímu, ale hlavně ke zrychlení na hlavní závodní trati. Trénink zaměřený na rychlost zařazujte jednou týdně.

Nepodceňujte rozběhání a rozcvičení, přece jenom se jedná o zvýšenou zátěž, pouze tak se vyhnete možnému zranění. Naučte se běhat úseky naplno až do samého konce, trénujete jak rychlost, tak vůli. Po takovém intervalovém tréninku vám může trvat tři až čtyři tréninky ve volném tempu, než se plně zregenerujete a budete cítit nárůst energie.

Zlepšení rychlosti (tempa) se dostaví po absolvování osmi až deseti rychlostních (tempových) tréninků. 

Vhodný je tréninkový parťák, který vás správně vyhecuje soutěživostí, což je velice přínosný tahoun.

Jen pozor, ať nevyčerpáte všechny energetické rezervy, vaše tělo nebude mít energii na to začít obnovovat, co se v něm během tréninku „rozbilo“, a nebude mít ani energii rozjet metabolické procesy vedoucí k obnově a výstavbě. Obecně není přínosné, abyste končili trénink v absolutním vyčerpání.

Po tréninku hned doplňte tekutiny a živiny nejlépe ve formě regeneračního nápoje s obsahem sacharidů, vitamínů, minerálů a aminokyselin, jako nabízí třeba REGENER. Po kratším tréninku si vystačíte s MAGNESLIVE ACTIVE DRINK. 

Kontrola kondice a formy 

Krom zápisků do deníčku či dat ze sporttestru především vnímejte své tělo. Cítíte-li se unaveně, forma odchází nebo máte pocit, že na vás něco leze, je vhodné zařadit den volna, případně doplňte masáží, saunou či alespoň solnou lázní. 

Střídejte těžké tréninky s lehkými a nezapomínejte na dny odpočinku. Pro rozvoj sportovní formy je velmi důležité, aby po náročném tréninku následoval volnější (regenerační) běh, a také jeden či dva odpočinkové dny v týdnu. 

Přejeme vám mnoho běžeckých úspěchů, abyste i díky našim radám a výživě dosáhli co nejúčinnějšího nárůstu sportovní formy a minimalizovali rizika vzniku zranění. 

Autorka článku: Mgr. Janka Pálešová, výživová poradkyně

Posilování | SvetBehu.cz

Posilování

Nohy jsou jako kmen u stromu. Bez kmene nevyrostou silné větve a nesklidíme sladké plody. A totéž platí i o dolních končetinách. Nejsou-li silné, výkonnost zřejmě oslnivá nebude. V minulých dobách byl pro vytrvalce silový trénink zakázaná zóna. Posilovalo se jen samotným běžeckým tréninkem, případně s vlastní vahou na škváře či tartanu. Dnešní trend je jiný.

Posilování

Běhání pomáhá zlepšovat kondici i zdraví. K tomu, aby běhání skutečně jen pomáhalo je ale potřeba, aby takový běžec měl optimální držení těla, správný stereotyp běhu a zpevněné svalstvo celého trupu. Jak toho docílit?

Posilování

Zařazujete do tréninku posilování? V novém seriálu se spolu s kondičním trenérem Filipem Peřinkou zaměříme na to, proč bychom ho měli zařadit a jaké konkrétní cviky nám pomohou zlepšit výkon.

Posilování

Cviky zaměřené na posílení břicha jsou ty nejpopulárnější. Každý, kdo posiluje tělo, chce v první řadě posílit břišní svaly. Skupinových lekcí s názvem břišní pekáč a six pack najdeme ve fitness centrech nepočítaně.  Zároveň se ale v poslední době objevují názory, články či vědecké výzkumy, že posilovat břicho není jen tak.

Posilování

Může! Ale neberte si je s sebou na trénink na vodítku nebo v klícce. I když věřím, že přítomnost zvířecího parťáka by vás také dokázala povzbudit k lepším výsledkům, jistější bude, když do své běžecké přípravy zařadíte pravidelné cvičení jógy, v níž se takto označují dvě ze cvičebních pozic (asán).

Posilování

Pokud patříte mezi aktivní běžkyně a zároveň novopečené matky, jistě vás bude zajímat, jak co nejefektivněji posílit svoje břišní svaly a navrátit povolené břicho po porodu do původního stavu. Obecně platí, že se nic nemá uspěchat a se vším začít pěkně pozvolna…

Posilování

Zpevněné pánevní dno je neodmyslitelnou součástí každého běžce a bez jeho správné funkce se běhání může stát nepříjemnou činností.

Zatímco muži s touto oblastí problémy nemívají často, ženy naopak jsou k oslabení svalů pánevního dna mnohem náchylnější a nejohroženější skupinou jsou ženy po porodu, či v přechodu.

Pokud právě tomuto problému čelíte, či jste se stala novopečenou matkou, tak hurá na posilování, poradím vám jak na to.

Posilování

Proč je posilování pro běžce důležité? Když běh není vyloženě silový sport? Odpověď je snadná. Pokud chcete být pevní a mít tělo pod kontrolou tak, aby zvládalo vytrvalost, rychlost, pravidelný běh, měli byste být silní. Do komplexní běžecké přípravy je nutné zařadit posilování.

Posilování

Jistě znáte ten pocit, kdy máte v nohách naběháno nemálo kilometrů a motivace i radost z pohybu vás ženou neustále kupředu.

Těšíte se, až svou dřinu zúročíte v závodech, či si „jenom“ splníte výkonnostní cíl. Co si možná nepřipouštíte, je strašák pod názvem zranění, který by vám jistě mohl plán přinejmenším překazit.

Jedním z důležitých opatření, kterým můžete různým typům zranění předcházet, je posilování.

Běžecká zranění

Plantar fasciitis, neboli plantární fascie, je noční můrou každého běžce. Jedná se o šlachu spojující patu a prsty u nohou, která zároveň slouží jako opora pro klenbu a svaly chodidla. Co je zdrojem zánětu a jak se ho jednou provždy zbavit?

Zorka Hejdová: K běhání mě vyhecoval partner. Nechtěla jsem čekat doma, až přiběhne!

Milujete běhání, jste také ambasadorkou velmi známé sportovní značky, ale v jednom z rozhovorů jste uvedla, že běhat jste začala kvůli palačinkám. Jak to tedy bylo, co bylo skutečným spouštěčem?

(smích) No, k těm palačinkám… ty opravdu miluju a umím je fakt dobré. Vlastně obecně miluju sladké, a když chcete jíst sladké a nějak vypadat, logicky jedinou cestou je pohyb.

Ale bylo víc důvodů, proč jsem s během začala. Dost mě vyhecoval taky Míra, který začal běhat o něco dřív a stále se zlepšoval, a já se brzy připojila, což bylo logické.

Přece nebudu sedět doma a čekat, až přiběhne zpátky. (smích)

Věnovala jste se někdy před tím, než jste začala s během, nějakému sportu tak intenzivně a pravidelně?

Věnuju se střídavě různým sportům. V zimě jsou to lyže, v létě pak třeba kolo nebo brusle, ale nic není tak intenzivní a pravidelné, všechno je to na bázi koníčku, kterému se člověk věnuje, když má čas. A stejné je to s během. Někdy nejdu běhat vůbec, někdy třikrát týdně.

Nemá smysl se k něčemu násilně přemlouvat. Na sport musíte mít chuť, jinak si ho zprotivíte. Jediné, u čeho dodržuji určitou pravidelnost, je cvičení ve fitku pod vedením skvělého trenéra Jakuba Krause. Bez cvičení už si život představit neumím. Cítím se fyzicky líp, když cvičím.

O dost líp!

A co se musí stát, abyste se k běhu či jiné aktivitě nedonutila, nepřemluvila?

Třeba když je vyloženě špatné počasí, tak se ven nevykopu. Ale pořídili jsme si letos domů i pás, protože nás oba běhání baví. Takže na takové dilema už máme řešení. (smích)

Dodržujete při běhu nějaká pevná pravidla a radíte se třeba s odborníky, jak má vypadat opravdu správný a zdraví prospěšný běh? Lidé dnes mají na běhání i trenéra.

Že bych se soustředila na nějaká pevná pravidla, to se říct nedá. Ale výborná běžecká trenérka Danča mi při společném výběhu poradila, že je důležité se při běhu opravdu úplně uvolnit.

Já měla vždycky trochu sevřená ramena, ruce trošku v křeči a tlačila jsem je k hrudníku (zní to divně, ale je to tak).

Budete mít zájem:  Amatérští běžci maratonu nejsou nijak zdraví

A teď jsem uvolněná maximálně a jen si užívám ten pohyb a přírodu kolem sebe a čerstvý vzduch…

Kdy vlastně běháte a cvičíte – vždyť jako moderátorka Snídaně s Novou nastupujete do práce brzo ráno, což je oblíbený čas pro sportovce všeho druhu… Ve dnech, kdy Snídani nemoderujete, vás určitě čekají jiné pracovní povinnosti, třeba v rádiu…

Cvičím vždy dopoledne před rádiem, to je pro mě ideální čas. Ráno mě cvičení krásně nastartuje. Vždycky z tréninku odjíždím se skvělou náladou a ta se promítá do celého dne. S běháním to mám paradoxně přesně naopak. Běhat chodím většinou večer. Ať už v létě, kdy si můžu jít zaběhat klidně v osm večer a svítí mi k tomu slunce, nebo doma na pásu, tam je to jedno úplně.

Jaký máte svůj idol, vzor nebo třeba jen „tahouna“, který vás ve zdravém životním stylu motivuje?

Bude to znít komicky, ale ač nemám žádný konkrétní vzor v podobě nějakého sportovce, běžce nebo fitness trenérky, přeci jen si vždycky najdu někoho, kdo mě motivuje. Třeba jsem takhle kdysi narazila na Instagramu na jednu skvělou fotku Gisele Bundchen v plavkách. Absolutně top figura, postava snů. Tak si říkám: „Jen počkej, holka, taky to dokážu takhle vysekat.

“ (smích) Nastavila jsem si tehdy tu fotku jako tapetu telefonu, což mohlo pro mnohé působit zvláštně, ale nevěřili byste, jak to funguje. Na mobil se podívám milionkrát za den, takže je to vlastně nonstop připomínka, čeho chci dosáhnout a co tomu musím obětovat. Udělala jsem to před třemi lety, kdy jsem začínala makat ve fitku. A po třech měsících se ty takzvané buchty vyrýsovaly.

To byl pocit!

Můžete poradit těm, kteří se stále jen chystají začít s během nebo se cvičením, nebo je nějak motivovat, aby to neodkládali?

Co se týče běhu, ten je sám o sobě „během na dlouhou trať“. Tady poradím hlavně jednu věc – nechtít od sebe moc hned na začátku, nepřeceňovat své síly.

I kdyby z prvního výběhu měla být jen rychlochůze, je to úspěch! Potom uběhnete třeba kilometr a zbytek dojdete, je to jedno, důležité je, že nesedíte doma na gauči a nehledáte si výmluvy, proč vlastně nejít. No a než se nadějete, už těch kilometrů uběhnete pět a víc a ani vám to nepřijde.

Co se cvičení týče, najděte si – alespoň na začátku – kvalitního trenéra, který vás povede… Věřte, že už po prvním tréninku ucítíte vyplavující se endorfiny a budete vědět přesně, proč a kvůli čemu to děláte.

Pohyb je jedna důležitá věc, která by měla být samozřejmou součástí našeho života, co je pro vás ještě důležité, abyste byla fyzicky a samozřejmě i psychicky v kondici? Strava? Spánek? Optimismus? Láska? Přátelství? Nebo něco úplně jiného?

Je to kombinace všeho, co jste vyjmenovala. Po fyzické stránce – spánek a vyvážená strava, to je asi takový ten základ, který se všude omílá, ale dává nám někdy zatraceně zabrat, abychom obojího měli dostatek. Nicméně to všechno jde ruku v ruce s psychikou a pozitivní přístup k životu je základ. Takové moje moto zní: „Milujte život, a on vám to vrátí.“ A podle mě to funguje stoprocentně.

„Naběháte“ se zřejmě i profesně. Co vás v současnosti zaměstnává kromě moderování Snídaně?

Je toho dost. Každodenní vysílání v rádiu, moderování různých eventů, to je to, co mě zaměstnává nejvíc. Každá akce potřebuje navíc nějakou přípravu. V únoru mě čeká třeba moderování Československého plesu v Obecním domě, na které se moc těším.

Dala jste si do nového roku nějaké předsevzetí nebo máte nějaké osobní či profesní přání?

Dala jsem si předsevzetí stejné jako každý rok – zvolnit tempo a udělat si v životě pořádek, protože jsem děsný chaotik a věčně nevím, kde mi hlava stojí. Ale jinak si žádná předsevzetí nedávám, spíš se jen tak na přelomu roku zamýšlím a říkám si, co bych vlastně mohla chtít jinak.

Tihle společníci vás „přinutí" běhat, i když se vám nechce! – Proženy

Nevypadá to lákavě? Zaběháte si, a ještě s kamarádkou poklábosíte

Že potřebujete občas nakopnout, abyste přemohli lenost a vyběhli ven? Máme pro vás tipy na nejlepší společníky, kteří vás nikdy nenechají zahálet. A běh vás tak bude bavit ještě víc!

Ať si chcete při běhu vyvětrat hlavu, zhubnout nebo se připravujete na závod, musí vás bavit. A to při častém běhání není snadné. „Nemusíte na to být ale sami,“ říká běžkyně a trenérka Dana Šatrová z projektu Vnímej své tělo. Koho si tedy můžete přizvat, abyste jen monotónně neklusali nebo nesledovali odběhnuté minuty?

Vždycky vás donutí nazout kecky a jít se proběhnout, ať se děje, co se děje. Rušit domluvené setkání, při kterém navíc můžete leccos probrat, je totiž méně snadné. Ne nadarmo platí, že ve dvou se to táhne líp. Zkuste si najít parťáka!

Běhat v partě má své výhody, protože vás přiměje ze sebe vymáčknout více, než byste možná zvládli sami. „Je potřeba, aby to ale bylo přiměřené,“ uvádí běžecký trenér Petr Kopřiva.

Náročnější trénink vás totiž může od běhu odradit, případně vám dokonce způsobit i zdravotní potíže – bolesti svalů, kolen, šlach… „Proto je potřeba, aby i ve skupině spolu běhali vždy výkonnostně stejní běžci,“ říká trenér.

Běžeckou skupinku můžete najít nejen ve svém okolí, na atletickém stadionu, na sociálních sítích nebo serverech o běhání. Ale můžete ji vybudovat i sami: se svými přáteli, kolegy, partnery.

Psí společník vám dodá energii i dobrý pocit, že děláte něco nejen pro sebe, ale i pro něj

Společník, který vám zvedne náladu kdykoli! Máte-li totiž psího miláčka, který rád lítá venku, bude vás za váš nový koníček milovat více než obvykle. Nezapomeňte však, že ne všichni lidé v parku, kde běháte, jsou milovníky psů. Proto toho svého mějte naučeného na povely u nohy či zvyklého poslouchat na přivolání… Pak už nezbývá než vyrazit!

Technických vymožeností, které vás v běhání trochu popostrčí dopředu, je na trhu celá řada.

Zkusit můžete hodinky s údaji o spálených kaloriích, uběhnutých kilometrech, trase… Existují i virtuální trenéři, kteří vás pomocí zvukového záznamu v daném zařízení (nejčastěji přehrávač hudby) povzbuzují a motivují k lepším výkonům. Tyto funkce mají i určité aplikace do mobilu.

Díky propojení na speciální internetové adresy si můžete založit i virtuální skupinku nebo virtuálního společníka na vaší úrovni. Programy vám pak umožní zároveň si vytvořit i deník a sledovat, kolik průběžně naběháte, čímž se můžete i porovnávat s ostatními.

Tak co vy na to? Ještě pořád nejste v poklusu?

7 věcí, díky kterým je běh občas trápením

Foto: Reebok

Určitě to taky znáte. Někdy běžíte s lehkostí, jde téměř samo a je to ten nejkrásnější a nepřirozenější pohyb na světě. Zato jindy je to dřina, minuty neutíkají, chce se vám to téměř vzdát a vykašlat se na to. Taky to míváme. A tady jsou důvody, kvůli kterým to tak máme nejčastěji:

1. Špatný výběr bot

Ano, někdy se prostě „sáhne“ vedle. Myslíte si, že bude sucho a že poběžíte na asfaltu, takže si vezmete silničky s hladkou podrážkou.

Jenže ouha – potkáte kamaráda a ten vás vyhecuje vyběhnout zablácený kopeček, druhý a ještě jeden.

Domů se vracíte s blátem i na místech, kde se logicky nikdy nemůže dostat, oblečení má několik nových děr od kamení, po kterém jste se klouzali a na tváři je vidět škleb – říkající „To jsem to dneska ale vymňouk!“

2. Nevhodná snídaně

Psali jsme tu už několikrát, že právě snídaně může ovlivnit i večerní výkon. Důležité je ráno dodat tělu energii a sacharidy, takže taková ovesná kaše nebo vločky s jogutem a semínky jsou to pravé. A k tomu med, agáve nebo javorový sirup a ovoce. Uvidíte, že se vám poběží hned o dost lépe, zvlášť ve dnech, kdy máte závody nebo náročný trénink.

3. Nedostatečně strávené jídlo

Nedávno jsme na jedné běžecké akci měli k obědu na výběr maso nebo těstoviny. I když jsme měli chuť na maso, věděli jsme, že za dvě hodiny po obědě poběžíme. Zvolili jsme proto těstoviny a bylo to dobře. Rychle jsme je strávili a narozdíl od jiných spoluběžců, jsme je při výběhu necítili až v krku. Maso je před během těžké a žaludek s ním má opravdu velkou práci.

4. Málo spánku

Oba jsme velcí spáči a potřebujeme chrnět aspoň osm hodin. Nejsme ani skřivani, ani sovy. Večer moc dlouho nevydržíme a ráno se nám nechce vstávat. Proto před závody dbáme na to, abychom chodili brzo spát. Tvrdí se, že není tak důležitá noc těsně před závodem, ale dvě noci předtím. Držíme se toho. Když jsme totiž nevyspalí, nemáme na běhání dostatek energie.

5. Když jsme po nemoci

Tělo po nemoci regeneruje docela dlouho. Kolikrát se nám stává, že i dva týdny po viróze je trénink  „nalevačku“.

Každý kopec je dvakrát delší a třikrát prudší, při sprintu na rovince máme srdce až v krku a tepovka je mimo stupnici. To je jasné znamení, nepřehánět to.

Vykašlat se na kopce, sprinty, posilování a věnovat se prostě joggingu. Však ono bude na trénink dost času jindy. Tělo potřebuje čas a pomalý běh mu v regeneraci pomáhá.

6. Příliš mnoho stresu

hat, ale ne žádný ostrý trénink. Klidně dlouhý běh, ale v pohodovém tempu. Hlava se pročistí,  tělo pomalu začne fungovat. Často se nám pak stane, že po pomalé dvacítce si dáme ke konci ostrých pět kilometrů a tělo překvapivě neprotestuje. Prostě si při pomalém běhu odpočine, odplaví stres a začne fungovat jak má.

7. Špatné oblečení

O tom, jak se oblékat v zimě, jsme psali v minulém článku. Přestože jsou tyto rady opakované stále dokola, potkáváme spousty běžců, kteří se navlečou a myslí si, jak je to skvělé. Potí se, funí a pak se po doběhu radují, kolik toho zhubli.

Jenže to je jen iluze, hromada oblečení totiž brzdí. Naopak, když se oblečete méně, než jste zvyklí, musí tělo generovat spousty energie na vlastní zahřátí a má ji mnohem méně na samotný běh.

Proto je dobré oblékat se s rozumem a vyladit si tu pro sebe optimální tepelnou pohodu.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector