Předmět útěchy zejména pro plačící či nespavé kojence zná, vychvaluje i kritizuje v západní kultuře snad každý rodič.
Nezřídka je dudlík symbolem natěšeného očekávání, nebo součástí dárkových setů pro těhotné a čerstvé maminky, občas se dokonce objevuje v seznamech výbavy do porodnice.
Je už natolik běžným, že se nad používáním šidítka u kojenců a batolat málokdo pozastaví. Ostatně, výbornou reklamu mu dělá i nejmladší členka seriálového rodu Simpsonů.
Obsah článku
Jen v českém jazyce má slovo dudlík spoustu synonym, jako např. cumel, šidítko, savička, dudák. Označení „šidítko“ však jasně napovídá, že jde o náhražku vyvolávající u kojenců a malých dětí sací reflex, který navozuje pocit spokojenosti.
Dudlík tak zastupuje prsty, které od prenatálního vývoje a následně po narození svádějí k cumlání. Nahrazuje tím však i prs, jehož sáním se kojenec nejen sytí, ale i uklidňuje.
Jeden z „Deseti kroků k úspěšnému kojení“, které je vhodné dodržovat hned po porodu, doporučuje nedávat novorozencům žádné dudlíky ani šidítka. Desatero je ověřeným souhrnem zásadních bodů, vedoucích k přirozenému zahájení kojení.Tuto mezinárodní iniciativu ve společném prohlášení odsouhlasila Světová zdravotnická organizace (WHO) a Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF) nejen pro „Baby-Friendly Hospital Initiative“.
Význam kojení
Novorozenec i maminka se po porodu sžívají a tou nejlepší cestou je být v co nejtěsnějším kontaktu a přikládat – kojit miminko na vyžádání. Prostřednictvím sání, které je pro kojence naprosto přirozené stejně jako dech, vylučování apod.
, uspokojuje geneticky zakódovanou potřebu být s matkou nablízku a poznává pocit bezpečí a jistoty. Psychologové toto období nazývají orálním. Symbióza matky a dítěte vede k harmonickému úvodu do života. Takový pár nepotřebuje náhražky, jakým je např. dudlík, neboť kojením, tj.
nutritivním sáním, dítě uspokojí hlad a následným „dumláním“, tj. nenutritivním sáním, se ukonejší.
Historie dudlíků
Konejšení miminek pomocí náhražek není výdobytkem moderní doby, z historických dokumentů je vysledovatelné snad již ve starém Egyptě, prokazatelně od středověku.
V dávných dobách se dětem, aby se uklidnily a usnuly, dával cumlat látkový uzel, váčky s těstem, s chlebem namazaným medem či cukrem, nebo dokonce kousky látky namočené do odvaru z makovic nebo sladkého alkoholu.
Dudlík, podobný tomu, jak ho známe dnes, s částí k sání, bezpečnostní ploškou proti vdechnutí/spolknutí a držátkem, se objevil až v 19. století.
Typy dudlíků, jejich výběr a používání
Současný trh, na rozdíl od minulých století, kdy byly dudlíky převážně rotačního tvaru a z gumy, nabízí nepřeberné množství typů, odlišených tvarem, materiálem, velikostí, barvou atd. Na trhu jsou dnes běžně k dostání dudlíky ze dvou základních materiálů, z kaučuku/ latexu a silikonu. Rozdíl mezi nimi je patrný již na pohled.
Latexový je tmavší, vizuálně méně atraktivní, ale za to pevnější a odolnější. Silikonový je naopak čirý, díky čemuž vypadá déle čistě a zachovale. První varianta je díky přírodnímu základu ekologičtější, ale zase může vyvolat alergickou reakci. V obou případech platí, jakmile je dudlík poškozený, protržený, prokousnutý, měl by se vyhodit.
I tak by se dudlíky měly vyměňovat po cca 2-3 měsících. Pokud navíc není často a správně sterilizován, může být dudlík poměrně silným zdrojem infekcí. Olíznutí dudlíku maminkou také není nejvhodnější údržbou, i když je někdy jediným řešením nelehké situace.
Neméně důležité je při výběru dudlíku zvážit, jakou zvolit velikost, aby dudlík v ústech „seděl“ a tvar vybrat nejlépe ortodontický, aby dudáním nedocházelo k poškození formujícího se chrupu, patra a čelisti. Mnozí, zpravidla spokojení kojenci, na dudlík sami reagují jeho vyplivnutím a ani při opakovaných pokusech se nenechají „zlomit“.
Naopak děti krmené lahví se savičkou zpravidla dudlík vyžadují. Obhájci dudlíku s podporou některých lékařů proklamují, že dudlík dokonce snižuje syndrom náhlého úmrtí kojence. Toto tvrzení se však nepodařilo dostatečně vědecky ověřit.
Rizika spojená s využíváním dudlíku
Používání dudlíku, zejména ihned po porodu, s sebou nese neopomenutelná rizika. Je zcela jisté a prokázané, že jeho časné zavedení může neblaze ovlivnit rozjezd kojení.
Pokud dudlík představíme zdravému novorozenci příliš brzy, hrozí, že nastanou potíže s přisátím k prsu a efektivním sáním.
Z důvodu nesprávného přiložení pak dochází k deformacím bradavek po kojení, ragádám a bolestivostí prsou kvůli nalití.
Při cumlání šidítka se také oddalují přirozené náznaky hladu, miminko se pak o mléko hlásí až hladovým křikem, namísto běžnými prvotními signály jako je mlaskání, žužlání ručiček, otáčení hlavičky apod.
V důsledku brzkého zavedení a nadužívání dudlíku pak může situace vyústit až v pokles tvorby mateřského mléka, neklid dítěte, jeho neprospívání a tím i stresovou zátěž maminky.
Roztáčí se kruh negativních okolností, jako jsou úzkostné stavy vyvolané pochybnostmi, bolest v prsou z důvodu tvrdnutí mléka kvůli špatnému vyprazdňování prsu, nebo naopak z důvodu poranění v důsledku chybné techniky přisátí.
V mamince se pouze navozuje pocit selhání z neschopnosti ukonejšit hlad dítěte tou nejpřirozenější přírodní cestou, kojením. Emoční rozpoložení maminky pak zbrzďuje tzv. restart kojení čili opětovné nastavení správného přisátí s cílem kvalitního a hlubokého sání, s nímž by snáze došlo k obnově dostatečné tvorby mléka.
Dudlík se může na počátku zdát jako východisko z dětského pláče a řešení matčiny či otcovy touhy odpočinout si, ale během pár dnů může zhatit veškeré snahy o bezproblémové zahájení kojení. Novorozenec totiž zpravidla okamžitě fixuje to, co mu vyhovuje, anebo to, na čem lpíme a čemu důsledně napomáháme. Snažíme-li se o nápravu unáhleného rozhodnutí, ne vždy se kojenec adaptuje hned, a spíše se bude snažit vlastními prostředky vydobýt poznaný pocit spokojenosti.
Velmi často bývá dudlík kojenci nabídnut maminkou, která v zájmu co nejlépe pečovat o své dítě podlehne navzájem si odporujícím radám a ocitne se bez odborné, jednotné pomoci. Stupňující se nejistota z různorodých doporučení, týkajících se např. regulace délky kojení, režimu krmení, poloh a podobně, skrze matku vyústí v neklid dítěte.
Pláč pak podlomí matčinu sebedůvěru a zapůsobí jako stres faktor, jenž při kojení opakovaně zablokuje „let down reflex“, tj. mléko se spustí po delší stimulaci a tok není nikterak rychlý. Když se dítěti mléko nespouští dle jeho očekávání (nebo minulé zkušenosti s lahví), propuká v křik, pláč, až odmítání prsu.
Mamince následkem toho klesá množství mléka a jako východisko z krize zvolí dudlík a kojení doplní a posléze nahradí (zpočátku se domnívá, že dočasně) lahví se savičkou.
Je šidítko v takové situaci „sluhou, nebo zlým pánem“? Co si dítě zapamatuje? A co bude vyhledávat? Dudlík a sání z lahve narušuje správný mechanismus sání kojeného dítěte. „Užití dudlíku, zvláště v prvních 6-8 týdnech vede k horší technice sání a následně k menší tvorbě mléka. Zasahuje tak do procesu nástupu a udržení laktace.
Dítě, které je zklidňované dudlíkem, obvykle méně pije z prsu, protože sání dudlíku je jinak než u prsu,“ píše se v příručce o kojení autorky MUDr. Magdaleny Chvílové Weberové.
Jak postupovat u nedonošených nebo nemocných dětí?
U nezralých, nedonošených, nebo nemocných dětí je rovněž ideální dobře přikládat a vytvořit u miminka správný návyk sání z prsu. Tento způsob krmení není pro slabého kojence náročnější než pití z lahve.
V takovém případě je důležité dobře rozhodnout, jak nastavit výživu, aby dítě nebylo ve stejném čase mateno dvěma naprosto odlišnými způsoby sání. Funkční a fungující sání si totiž ukládá i do podvědomí.
A pokud mu v dobrém úmyslu „chceme ulevit“ a kombinuje se přikládání k prsu s lahví a následně s dudlíkem, dítě následně zvolí nejrychlejší způsob nasycení.U takových dětí je, pokud se maminka rozhodne kojit, vhodnější kombinovat přikládání k prsu s alternativními způsoby dokrmování., např. stříkačkou po prstu, nebo za pomoci cévky na krmení novorozence.
Nejistota rodičů a odvykání od dudlíku
Maminka tříměsíční, předčasně narozené Andělky, na mou otázku ohledně používání dudlíku odpověděla: „Dudlík, to je velká věc! Nedávám ho dcerce, protože už z názvu – šidítko – mi není sympatický. Ale zároveň si říkám, jestli jí ho nemám dát, jestli by nebyla šťastnější, kdyby si dudala dudlík. Zatím jsem vypozorovala tři momenty, kdy si cucá ruce: když má hlad, když je objevuje a když je unavená. Zatím mám pocit, že se všechny tři stavy dají řešit bez nutnosti zavést dudlík. Netuším, co nastane, až jí začnou růst zuby. Ale nad otázkou, zda dát či nedat dudlík, se pozastavuji snad každý den. Pláč vnímám jako projev, mluvu dítěte. Snažím se tedy přijít spíš na to, co jí zlobí, než abych ji klidnila dudlíkem. Zároveň řeším, zda ji nepoužíváním dudlíku o něco nepřipravuji.“
Pokud je dítěti odpírána potřeba nenutritivního sání a nedostane dudlík, řeší to obvykle cucáním látky z oděvu, bavlněné plenky, palce či prstů. Někteří kojenci opravdu vykazují vyšší aktivitu sání zejména, když se nudí, jsou unavení, ale nedaří se jim samovolně usnout, nebo jsou vystaveni diskomfortu.
Mnoho rodičů se obává, že cucání palce se odnaučuje složitěji než závislost na dudlíku. Podle vyjádření Laktační ligy (www.kojeni.cz) si však většina dětí přestane palec cucat spontánně, když se učí novým dovednostem.
Dále uvádí, že podle Americké zubní asociace nezpůsobuje problémy se zuby nebo tvarem čelisti, pokud sání palce nepřekračuje věk 4-5 let. Oproti tomu poškození formujícího chrupu u dětí s dudlíkem může nastat, pokud se bez něj neobejdou ani po druhém, třetím roce života.
Umět se rozloučit s dudlíkem vyžaduje někdy obrovskou trpělivost a důslednost. Mnozí rodiče strategicky volí odevzdat dudlík Mikulášovi, kouzelným bytostem, nebo symbolicky předat mladšímu sourozenci či hračce. Ne vždy se však dítě chce s dudlíkem rozloučit.
Dudlík, se svými „pro i proti“, je stále hojně diskutovanou součástí každodenní péče o miminka a batolata. Osobně bych se pozastavila především nad dudlíky v ústech školkových dětí, či dokonce předškoláků.
Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!
Za cucání palce dítě nekárejte: Jaké triky fungují?
Palec do pusy si některá miminka strkají již ve vašem bříšku kolem 15. týdne těhotenství. V tomto období má cucání palečku velmi užitečnou funkci a miminko si tak trénuje sací reflex.
To pak pomáhá ke správnému prvnímu přisátí k matčině prsu a bezproblémovému kojení. Stejně tak má tento trénink v děloze vliv na správný rozvoj řeči.
Jestliže ale tento zvyk přetrvá do pozdějšího věku dítěte, ztrácí svoji užitečnou funkci.
Těhotenství týden po týdnu: Co se děje ve vašem těle?
Proč si děti cucají palec?
Tři čtvrtiny kojenců si cucá palec během prvního roku života. Cucat palec si začnou ve chvíli, když se nudí, jsou unavené nebo naštvané.
Často cucání palce doprovází ještě nějaký jiný zvyk – žmoulání přikrývky, kroucení pramínku vlasů nebo například držení ouška. Cucání palce ale nemusí znamenat, že má dítě nějaké emociální problémy.
Sání je jedním z přirozených reflexů dětí a kojenci mají od narození přirozenou potřebu sát.
12 podob miminka: Toto vše dokáže za jediný rok!
Kdy je cucání palce už problém?
Lékaři varují, že dlouhodobé cucání palce může narušit růst čelistí, zubů a motoriku jazyka, což poté vede ke špatné výslovnosti a tedy logopedickým problémům.
U čtyřiceti procent dětí, které přijdou za zubařem kvůli ortodontickým problémům, je na vině právě cucání palce.
Lehké případy lze řešit rovnátky, v ostatních případech není srovnání zdeformované čelisti jednoduchá záležitost. Někdy je nutné přistoupit až k operaci.
Lékaři radí, že do 4 let věku dítěte si nemusíte s cucáním palce dělat starosti. Pokud nezaznamenáte problémy v oblasti vývoje řeči vašeho dítěte, není důvod k obavám.
Naopak byste měli zbystřit v případě, že je vaší ratolesti víc jak 5 let a začínají růst druhé zoubky. V takovém případě již hrozí zmíněné ortodontické deformace.
Dalšími varovnými signály jsou mozoly na palci od cucání, řečové poruchy nebo zubní problémy.
Nejlepší tipy pro prořezávání zoubků
Jak cucání palce odnaučit?
V prvním kroku je vhodné vypozorovat, v jakých situacích si váš drobeček strká palec do pusy a cucá ho. Klidně si zapisujte pokaždé poznámky. Odnaučení cucání palce je totiž velmi individuální a vždy je klíčové odstranit spouštěče cucání.
Takže pokud si dítě cucá palec z nudy, v inkriminované chvíli se ho pokuste zabavit nějakou hrou, hračkou třeba v podobě maňáska na ruku nebo jakkoliv jinak odvést jeho pozornost.
V případě, že si cucá palec v noci, pořídit se dá plastový chránič na palec.
Nesnažte se dítě strašit zdeformovaným chrupem, kárat ho za cucání palce nebo ho jinak stresovat. Problém by to mohlo naopak zhoršit. Nejlépe v podobných situacích funguje pozitivní motivace. Vždy, když si dítě palec nebude cucat, pochvalte ho nebo mu dejte malou odměnu.
Účinným a častým řešením je nahrazení palce šidítkem, tedy dudlíkem. Ačkoliv dudlík není obecně vítán, v tomto případě může pomoci. Anatomicky tvarovaný dudlík je méně škodlivý než palec. Odnaučování od cucání dudlíku je pak proti cucání palce jednodušší záležitostí.
Potřebuje moje dítě dudlík?
Další pomůckou v odnaučování je speciální hořký lak na nehty, který seženete v lékárnách. Má z úkol dítěti znepříjemnit jeho zlozvyk a při cucání se uvolní hořká chuť přípravku. Tento lak také zabírá k odstranění zlozvyku kousání nehtů, který se projevuje spíše u starších dětí.
Odnaučujte bez stresu
Ať už se do boje s cucáním palce pustíte jakkoliv, mějte na paměti, že byste měli být dítěti oporou a jeho spojenci. Zapomeňte na zákazy, příkazy nebo tresty. Klidná a pohodová atmosféra doma často sama o sobě dokáže zázraky.
Zdroj: womanonly.cz, motherclub.cz, zdraviakrasa.cz, maminka.cz, babycenter.com
Cumlání prstů, palečka
26.06.2016 12:49
Miminka si někdy kolem 3. měsíce začnou sát pěstičku, protože v tomto období objeví ručičky, a takovéto chování tedy může být normální.
U miminka, které dobře přibývá a na prsu spokojeně pije, je cucání pěstičky běžným vývojovým stadiem, ve kterém objevilo své ručičky.
Některá miminka si občas oblizují prsty anebo pěstičku jako součást normálního chování – nejedná se tedy o sání „ze zlozvyku“ a v takovém případě s tím poměrně rychle přestanou.
To, že si dítě saje pěstičku anebo prsty, není důvod na dávání dudlíku. Ani dudlík ani palec nejsou ideální z hlediska rozvoje čelisti a správného vývoje ústní dutiny. Žádný dudlík není „ortodontický“. Správný rozvoj čelisti, pater a celé ústní dutiny zabezpečuje kojení.
Namísto nabízení dudlíku je při sání ručiček potřebné podniknout následující kroky:
1) Zjistit, zda se miminko dostatečně kojí. Některá miminka si sají ručičky, když se v důsledku snížené tvorby mléka sníží tok mléka. Sání pěstičky či prstů může být prvním znamením snížené tvorby mléka.
Miminko v takovémto případě není úplně spokojené na prsu a potřebu sát si nahrazuje sáním mimo něj. Vyhodnotit tvorbu mléka je možné pozorováním kojení (tzv. pauz v bradě).
Pomůže vám poradkyně při kojení, se kterou se setkáte osobně.
2) Někdy si miminka cucají prsty anebo pěstičku proto, že nemají možnost být dostatečně dlouho na prsu. Jejich potřeba sát tedy není dostatečně naplněna. V takovém případě pomůže miminku nabídnout prs, čímž předejdete cumlání pěstičky či prstů. Miminka můžou chtít být na prsu aj velmi dlouho.
Ke skloubení potřeby miminka sát na prsu, vašich potřeb a potřeb ostatních členů rodiny vám může pomoct nosítko anebo šátek na nošení dětí, ve kterém se dá kojit a zároveň se věnovat dalším činnostem.
Může být také nápomocné poradit se s poradkyní při kojení, která vám může dát praktické tipy dle vaší situace a potřeb.
Pokud si dítě cumlá ručičky nebo palec kvůli snížené tvorbě mléka, většinou při kojení miminka na prsu chvíli pijí, poté se začne tok mléka zpomalovat a pijí méně intenzivně než na začátku a následně se prsu pustí (případně se na prsu aj vztekají) a namísto dalšího pití si sají pěstičku.
Pokud cucání pěstičky nahrazuje pití na prsu, tak je potřebné podniknout kroky na nápravu dané situace, která má někdy tendenci se zhoršovat. Neplatí pravidlo, že „kdyby bylo miminko hladové, tak by se přisálo a pilo“. Cucáním pěstičky si totiž může nahrazovat sání na prsu. Sání pěstičky není znamením, že se dítě dostatečně najedlo.
Takováto situace se následně může projevit nižším váhovým přírůstkem, například v průběhu následujícího měsíce. Klíčem k řešení této situace je zvýšit tvorbu mléka (https://kojim.webnode.cz/nejcastejsi-problemy/jak-zvysit-prijem-materskeho-mleka/) a mezičasem postupovat přesně podle tohoto návodu (https://kojim.webnode.cz/nejcastejsi-problemy/jak-prekonat-bojkot-pri-kojeni/). Tyto situace si vyžadují hodně úsilí a trpělivosti a často trvá dlouho, než se to začne zlepšovat, přičemž zvyšování tvorby je klíčové.
Z hlediska dalšího pokračování kojení, vývoje ústní dutiny jako i samotného palce (někdy se dlouhodobým cumláním deformuje i samotný palec nebo nehet) je důležité, aby dítě naplňovalo svou potřebu sát na prsu, a ne mimo něj. V případě, že si už zvyklo cumlat jiný předmět, může to být těžké.
Pomůže zkoušet využívat ty správné okamžiky, kdy je dítě ochotné učit se a spolupracovat, ale snažit se vyhýbat jeho hněvu nebo pláči. Snažte se mu jemně ukázat, že je příjemné být na prsu.
Obecně pomáhá zintenzivnit nošení, fyzický kontakt, začít spát v jedné posteli, často nabízet prs, snažit se zaměňovat paleček za prs, když děťátko už téměř spí, atd. Zpočátku to není jednoduché, ale tato změna je možná a důležitá pro budoucnost.
Oplatí se to řešit, protože potřeba děťátka sát trvá poměrně dlouho. Pokud si svou potřebu sát děťátko už v prvních měsících uspokojuje palečkem, nemusí být jednoduché zamezit tomu později i ve věku 3 či 4 roků, a často to děti vyžadují u usínání tak, jako je mnoho let pro dítě uspokojující usínat na prsu.
Avšak z dlouhodobého hlediska je velký rozdíl mezi usínáním na prsu kojením a za pomoci cumlání palce – sání prsu totiž, na rozdíl od sání palce, podporuje správný vývoj čelisti, ústní dutiny a zubů.
Je lepší prst rodiče anebo dudlík?
Některé články nabízejí rodiče, aby místo dudlíku používali svůj prst pro uklidnění miminka. I prst i dudlík jsou ovšem náhrady prsu, které uspokojují potřebu sát.
Obojí se spojuje s podobnými riziky a obojí může vést k potížím s kojením. Je ideální nepoužívat ani prst ani dudlík.
Prst rodiče je sice mnohem osobnější a kontaktnější způsob péče o miminko než dudlík, ale může vést k podobnému typu chování jako u dětí zvyklých na dudlík, a sice:
1) Prst rodiče podobně jako dudlík poskytuje miminku nulový (žádný) tok mléka a může ho tudíž v určitých okamžicích (např. při usínání) začít upřednostňovat před prsem. Sání prstu může, podobně jako dudlíku, postupně a nenápadně snižovat tvorbu mléka, protože místo sání prsu (které zvyšuje/udržuje tvorbu mléka), miminko stráví čas na prstu.
2) Miminko saje prst jinak než při kojení na prsu a i přisání je jiné. I při největší snaze to není to samé jako kojení.
3) Mlaskání při kojení je jeden z možných projevů používání prstu na uklidňování miminka – může to být důsledek změny ve způsobu sání a také snížené tvorby mléka. Mlaskání může být někdy prvním příznakem změny v chování miminka v důsledku používání prstu. Mlaskání může způsobovat aj přirostlá uzdička pod jazykem miminka.
- 4) Dlouhodobé používání prstu může také negativně ovlivnit vývoj ústní dutiny a pater.
- 5) Změna ve způsobu sání společně s potenciálním snížením tvorby mléka může vést k bolestivosti bradavek.
- 6) Domluvte si setkání s poradkyní při kojení a vytvořte si spolu plán jak citlivě a postupně přestat prst používat a jak miminko uklidnit jinými metodami, aby bylo spokojené.
Převzato z www.mamila.sk, 2016
Tento materiál se může kopírovat a šířit bez předešlého svolení s podmínkou, že není použit v žádném kontextu porušujícím Mezinárodní kodex WHO o marketingu náhrad mateřského mléka (1981) a v znění pozdějších rezolucí WHA. Jestli nevíte, co to přesně znamená, napište nám na [email protected]. Při použití článku uveďte: Převzato z www.kojim.cz.
Diskuze Cumlání rukou
Dobrý den
Máme doma 2.měsíční miminko. Pořád si strká celou ruku do pusinky až
má poškrabané horní patro a teče mu krev. Chceme se zeptat co máme udělat
aby přstal strkat celou ruku do pusinky. Ze začátku jsme mu dávali dudlík
ale ten nechce. Co je menší zlo? cucat si ruku a nebo mít dudlík?
Děkujeme za rady
Velikost písma:
Menší zlo určitě dudlík Už jen z pohledu pozdějšího odnaučování
Náš mladej taky první tři měsíce odmítal
dudel, nenechal si ho strčit vůbec do pusy a když se mi to povedlo, tak se
málem poblil a pak tři hodiny kašlal Takže první tři měsíce jsme to museli
vydržel, žral si prostě ruce, snažila jsem se mu je pořád vyndávat, ale
zbytečně. Pak to samo přešlo, jak už se začal zajímat o hračky a začal
poznávat věci pusou, tak ho ruce omrzely a dokonce začal i dudlat. Teď mu
bude rok a začínáme mít problém s cumláním palců, což je ale jiná
kapitola
Příspěvek upraven
07.03.13 v 20:38
Naše si cucala paleček, když měla týden, Sestra u Dr. mi řekla, ať
dáme dudlík, dudel se dá vždy zahodit, prst ne, zkus různé druhy
dudlíků
A jinak prvorozený si přestal cucat ruce někdy kolem půl roku, třetě
už to taky zas tak nebere, občas si dudne, ale nějak významně ne, takže
počítám, že ho to během dvou tří měsíců přejde úplně. S dudlíkem
se děti loučí často až ve 2letech, tak nevím, co je lepší.
Dudlík vždycky vyhodíš, ale ruku mu neusekneš každopádně bych zkoušela měnit dudlíky,
aby si prcek vybral sám, nebo třeba zkusit dudana namočit do mateřského
mléka (nebo umělého, pokud nekojíš)
A přikláním se k názoru, že poškrábaný patro má od nehtíků, ten
náš 3 měsíční má taky hrozný drapáky a když je má ostříhaný, m je
to ještě horší, první dva dny po ostříhání je vždycky celej
poškrábanej na obličeji, zkoušela jsme nehtíky i zapilovat pilníčkem,
ale žádnej efekt to nemělo. :/
@_Kaczenkaa_
píše:
Co zkusit rukavičky?
Dudlik. Kamaradka vzala dcerce ve 3m dudlik a chlubila se (v dobrem slova
smyslu), ze jsou bez dudliku, jenze ona si zacala cucat palecek, dudlik uz
nechtela a ted ma rok a pul a palecek ma nekdy uplne dohryzany a delaji se ji
zadery a spatne se to hoji diky tomu cumlani.
@j.a.n.i1
brrr, úplně mi přeběhl mráz po zádech..
u nás to celkem funguje, ale malá si ty ručičky dává do pusy jen když
už se nemůže dočkat jídla..
Tak my teda máme stejnej problém, jen teda bez toho poškrábanýho patra.
ale vzhledem k tomu, že si do tý pusy pokouší narvat celou pěst, tak to
možná taky přijde. dudlík je taky myslim menší zlo, ale jak mu to
vysvětlit? dudlíků máme snad deset druhů, latex, silikon, tenoučký,
ortodontický, veliký z porodnie co prej nevíc připomínaj prst a vůbec
nic. nějaká rada co zkusit?
Prostě zdraví
Pokud chceme, aby naše dítě prožilo šťastný a spokojený život, musíme už od nejmladších let dbát o to, aby mělo co nejsilnější imunitní systém.
Ten ho pak bude neustále chránit před bakteriemi, viry, plísněmi i dalšími negativními jevy, které nás neustále obklopují. Obranyschopnost organismu mimo jiné zaručí dostatečný příjem „správných“ vitamínů.
Na dalších řádcích se podíváme, které to jsou a jaké jsou jejich nejlepší přirozené zdroje.
Číst celé “Vitamíny pro posílení imunity u dětí” »
Každodenní večerní koupel dítěte je v naprosté většině rodin pravidelným večerním rituálem. Někteří rodiče dokonce koupou svá miminka i při každé změně plínky.
Dlouhou dobu byl tento přístup považován za téměř samozřejmost a jednu z vymožeností moderní doby, kdy k vaně nebo sprše s teplou vodu má v Evropě či takzvaném západním světě přístup de facto každý.
Jenže moderní vědecké výzkumy naznačují, že všeho moc škodí. A překvapivě se to týká i hygieny.
Číst celé “Časté koupání dětem škodí” »
Pastilky proti bolesti v krku bývají docela účinné, ale malé děti je dost často odmítají cucat. Buď se jim jejich chuť zdá příliš zvláštní a nebo je dokonce nepříjemně pálí. Alternativou k pastilkám mohou být doma vyrobená lízátka.
Při bolestech hrdla jsou podobně účinná a navíc většina dětí je má velmi ráda. Může se dokonce stát, že robátka nám budou najednou problémy s bolavým krkem hlásit mnohem častěji než doposud.
Číst celé “Lízátka na bolest v krku” »
Dítěti můžeme stokrát vysvětlovat, že dloubání v nose je velmi ošklivé a že by s tím mělo přestat.
Stejně když se k němu otočíme na chvilku zády, během okamžiku dokáže na všechna ponaučení zapomenout, vrátí svůj prstík zpět do nosu a pokračuje v „hornické“ činnosti.
Měli bychom to raději řešit, protože tento zlozvyk mu může v starším věku přinést hodně společenských nepříjemností. Pomoci mohou následující kroky.
Číst celé “Řešíme dloubání v nose” »
Čerství rodiče většinou chtějí mít svého potomka pokud možno neustále u sebe. To znamená i spaní v jedné posteli.
Ale s postupem času v naprosté většině případů zjišťují, že to rozhodně není ideální řešení a mnohem víc by jim vyhovovalo, kdyby dítko začalo spát samo ve vlastní postýlce.
Pokud ke změně přistoupí brzo, většinou s ní není nějaký větší problém, nemluvně si na nové místo zvykne velmi rychle, ale čím je dítě starší, tím těžší je ho spaní s rodiči v jedné posteli odnaučit.
Číst celé “Jak odnaučit dítě spát s rodiči” »
Ještě před nějakými deseti až patnácti lety o zoubkové víle v naší zemi téměř nikdo neslyšel.
Ale s postupem času se tento zvyk díky filmům, knihám a také lidem, kteří nějaký čas bydleli za hranicí, pomalu dostává z anglosaských zemí i do českých luhů a hájů.
A protože se jedná o docela zajímavou záležitost, která může mít i jistý dopad na výchovu a zdraví dětí, je dobré se na ni podívat trochu podrobněji.
Číst celé “Zoubková víla” »
Ještě kolem padesátých let minulého století se fyzické tresty považovalo za naprosto normální součást výchovy dítěte. Později se ale s rozvojem psychologie přístup začal postupně měnit, protože odborníci zjistili, že klasické postupy mají mnoho nevýhod, které z dlouhodobého hlediska ve většině případů převažují nad výhodami. Ty nejvýznamnější se dá shrnout do několika bodů.
Číst celé “Nevýhody fyzického trestání dětí” »
Některé děti mají ještě ve třetím roce života problémy s pojmenováním barev. Ačkoliv někteří rodiče v takové situaci začínají panikařit, ve skutečnosti je to celkem normální.
Naprostá většina dětí (s výjimkou těch, které trpí daltonismem, ale to je opravdu spíše výjimka*) ve skutečnosti barvy rozeznává už mnohem dříve.
Jen někdy mají problém k nim přiřadit správné jméno a proto to může vypadat, že si je pořád pletou. Můžeme je to naučit, či urychlit učení, za pomoci různých her.
Číst celé “Jak naučit dítě barvy” »
Asi nikdo nepochybuje o tom, že pravidelná a častá konzumace zeleniny je nezbytná pro zdravý život. Bohužel přesvědčit o tomto faktu některé malé děti vůbec není snadné.
A je to docela problém, protože ten, kdo se zelenině v dětství vyhýbá, většinou má stejný přístup i v dospělosti. A to rozhodně není dobře.
Proto je důležité, aby rodiče dokázali své děti přesvědčit a věděli, jak je mají naučit zeleninu jíst. Postupovat lze několika způsoby nebo jejich kombinací.
Číst celé “Jak naučit dítě jíst zeleninu” »
Drtivá většina rodičů, kteří nejedí maso, by chtěla, aby jejich způsob života sdílel i potomek či potomci. Navzdory obecně rozšířené představě, je to ve skutečnosti opravdu možné, ale samozřejmě má to své háčky. Ty by měl poznat každý rodič, co se snaží z dítěte vychovat vegetariána, protože sestavení správného bezmasého jídelníčku pro dítě je výrazně složitější než pro dospělého.
Číst celé “Vegetariánství a děti” »
Rohovka je pravděpodobně nejcitlivější tkání. Když nám vletí něco do oka, převážně máme pocit, že to smítko je mnohonásobně větší, než je tomu ve skutečnosti. Dítě na takovou situaci převážně reaguje hlasitým brekem, který občas doprovází silný hysterický záchvat.
Číst celé “Když dítěti spadne něco do oka” »
Dozvědět se, o čem dítě přemýšlí či co ho zrovna trápí, není vůbec snadné. I když už umí dobře mluvit, existuje mnoho věcí, se kterými se rodičům nechce svěřit a nebo ještě nedokáže své myšlenky přesně formulovat.
Tento problém si velmi dobře uvědomují psychologové, proto kromě konverzace chtějí od dětí převážně i nějaký obrázek či několik obrázků. A pak interpretují nejen tvary, ale i barvy, které prcek při malování použil.
Číst celé “Význam barev na dětských obrázcích” »
V dnešní době je velmi silně propagován kult nepřirozeně štíhlého těla. Může za to módní průmysl, televize, časopisy, noviny i filmy, prostě velká část světa kolem nás.
Jedním z důsledků propagace hubenosti je i postupný nárůst počtu lidí, které trápí anorexie. Velmi často se tento problém objevuje už u náctiletých.
Měli bychom umět rozeznat první příznaky této psychické poruchy, abychom ji mohli co nejdříve začít řešit.
Číst celé “První příznaky anorexie” »
Školka je pro malé dítě opravdu velká výzva. Proto se velmi často stává, že po prvních několika dnech prcek doma zapřísahá rodiče, aby ho tam už nepouštěli, že bude strašně hodný, jen pokud ho nechají doma. Proto je lepší dítě na tuto významnou změnu postupně připravit ještě před tím, než do školky půjde.
Číst celé “Jak připravit dítě do školky” »
Nakazit se parazity je pro děti velmi snadné. V nejmenším věku si všechno dávají do úst a i ty starší si často cumlají a okusují špinavé prsty nebo neumytýma rukama se vrhají na jídlo. Problémy s hygienou jsou nejčastějším zdrojem onemocnění, ale ne jediným.
Onemocnět lze i díky koupání ve špinavé vodě, kdy paraziti proniknou do těla sliznicí, v ojedinělých případech lze jejich zárodky vdechnout i s prachem nebo proniknou přes kůži a samozřejmě dítě se může nakazit i přímo z jídla. Příznaky onemocnění se mírně liší podle druhu.
Číst celé “Jak poznat parazity u dětí” »
V knihách, časopisech i textech na internetu najdeme stovky až tisíce různých užitečných doporučení, jak a čím dětem zlepšit imunitu. Zvláště před zimou je ale dobré znát i věci, které bychom rozhodně neměli dělat, pokud nechceme, aby naše ratolest prostonala větší část sychravých a mrazivých měsíců.
Číst celé “Jak oslabit odolnost dětského organismu” »
Pohled na dítě, které si z ničeho nic dělá co chce a odmítá poslouchat rodiče, je v dnešní době naprosto normální. Nezávislého bezdětného pozorovatele to většinou velmi irituje, ale v mnoha případech se stává, že i takovýto mudrc ve chvíli, kdy se konečně dočká svého potomka, najednou musí řešit podobnou situaci. Přitom pro to, aby nás děti poslouchaly, nemusíme udělat zas až tak mnoho.
Číst celé “Co dělat, aby nás děti poslouchaly” »
Zjednodušeně se dá říci, že s plochými nohami se narodí každé dítě a přibližně mezi třetím a čtvrtým rokem se situace díky vývoji svalů normalizuje. Bohužel není tomu tak ve všech případech.
Dost často první návštěva u ortopeda odhalí, že z mnoha různých důvodů se chodidla nerozvíjela tak, jak by měla a dítě má ploché nohy. V takové situaci, musíme obměnit botník, pořídit ortopedické vložky a také pravidelně cvičit.
Protože bez správného cvičení se nikdy svaly na chodidlech samy od sebe neposílí.
Číst celé “Cvičení na ploché nohy” »
Čas nemá pro dítě skoro žádný význam ještě přibližně v šesti letech, proto nemá moc velký smysl ho popohánět s výkřiky spěchej či už máme málo času.
Jenže někdy přijde taková situace, že opravdu pospícháme, mrňous se tím vůbec nevzrušuje a příšerně se loudá. Proto je užitečně vědět, jak v takové chvíli postupovat, aby to mělo smysl.
Křik ve skutečnosti vůbec nepomáhá a jen postupně vše může zhoršit.
Číst celé “Když se dítě loudá” »
Dětem bychom měli pravidelně číst. Jednak to urychluje a zlepšuje jeho psychický rozvoj a navíc tím zpevníme rodinné vazby.
Zvláště to první se opakuje neustále – slyšíme to nejen od různých odborníků, i rodiče a prarodiče předávají tuto informaci jako časem a výsledky ověřený fakt.
I když neměli bychom zapomínat ani na to druhé, čtení není jen jakousi formou vzdělávání, ale jde i o příjemné společné trávení času.
Číst celé “Proč je důležité číst dětem” »