Nejdůležitější změny v potravinářské novele. Jde na ruku velkým výrobcům?

Potraviny, prodej, regál – ilustrační foto. ČTK/

Praha – Agrární komora ČR a Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků podporují změnu, podle které bude muset být v provozovnách nad 400 metrů čtverečních povinně určité množství některých potravin z Česka.

Naopak proti se staví Potravinářská komora ČR, Vinařská unie ČR nebo například České sdružení značkových výrobců.

Podle prezidenta agrárníků Jana Doležala novinka nepovede ke zdražování, naopak prezidentka potravinářů Dana Večeřová se obává toho, že z pultů zmizí mnohé zboží, které se nebude moci podle stávajících definic označit za české potraviny. Agrofert uvedl, že novelu zákona neinicioval.

Novelu zákona o potravinách dnes schválila Sněmovna. Nová povinnost se bude vztahovat například na vejce, med, květák, zelí nebo česnek. Spadat pod ni budou i čerstvé a chlazené hovězí, vepřové a skopové maso. Kvóta se dál bude vztahovat i na řepkový a slunečnicový olej, mléko, sýry nebo tvaroh.

„Podíly by měly brát v potaz vážený průměr napříč vybranými kategoriemi, aby bylo možné podmínku splnit již od začátku i tam, kde má ČR výrazně nízkou soběstačnost,“ uvedl prezident komory Doležal. Zdražení zboží to podle něj nepřinese.

„Výkupní ceny zemědělských výrobců i průmyslových výrobců jsou v ČR dlouhodobě nízké.

Problém je v nastavení obchodní přirážky řetězců, které nakupují nekvalitní a dotovanou nadprodukci ze zahraničí a využívají tyto nízké ceny k tlaku na tuzemské dodavatele,“ řekl.

Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků nevidí novelu zákona jako narušení běžné soutěže, což oponenti novely často připomínají. Podle kritiků novely návrh neprojde přes notifikaci u Evropské komise. „Už teď je náš byznys ovlivněn různou výší dotací v jednotlivých zemích.

Například jedním z největších příjemcem dotací v zemědělství je Polsko, které má zároveň jednu z nejnižších úrovní kontrol bezpečnosti výroby potravin.

My bychom se nebránili ani variantě, že se všechny dotace zruší a budeme podnikat čistě podle pravidel trhu, to se ale obávám, že již není v dnešním světě možné,“ uvedl bývalý ministr zemedělství a místopředseda iniciativy Jiří Milek.

Problém s novelou nemá ani Družstvo CBA, které v ČR sdružuje přes 1000 prodejen, hlavně na venkově. „Pro velké řetězce by bylo splnění nových podmínek složitější, u některých je podíl zahraničních výrobků i 90 procent, musely by tak výrazně změnit skladbu sortimentu.

V našem případě by schválení novely nijak velkou změnu neznamenalo, dlouhodobě se snažíme u sortimentu, kde to alespoň trošku jde, zaměřovat na lokální výrobce.

V nabídce našich prodejen tak toto zboží převažuje, v některých prodejnách činí jeho podíl až 90 procent,“ uvedl předseda družstva Roman Mazák.

Proti novele se staví prezidentka potravinářů Večeřová. Podle ní jde o nešťastný způsob, jak zvýšit potravinovou soběstačnost a podíl českých potravin na pultech. „Rozhodně by bylo přínosnější, jak pro spotřebitele, tak pro výrobce a zemědělce, kdyby se na výrobcích uváděla země původu suroviny.

To znamená, že pokud by byl výrobek například zpracován z polského mléka na území ČR, muselo by být jako země původu suroviny uvedeno Polsko, nikoliv obecně ČR, kde došlo jen ke zpracování nebo dokonce jenom přebalení výrobku. A takto lze pokračovat i u jiných surovin,“ sdělila ČTK.

Současný návrh podle ní poškodí zpracovatele, ale hlavně spotřebitele.

Naprosto proti návrhu se staví Vinařská unie ČR, podle které je zákon pro domácí trh s vínem likvidační. „V produkci vinných hroznů Česko není ani zdaleka soběstačné.

Moravské a české vinice pokrývají tuzemskou spotřebu vína maximálně z jedné třetiny, v letech slabých na úrodu ale i méně.

Ani při nejlepší vůli proto není možné vyrobit žádané množství vín výhradně z domácí produkce hroznů,“ uvedl prezident unie Ondřej Beránek.

Proti novele se už v minulosti postavili také nadnárodní potravináři. Kritizují protekcionismus českého trhu a tvrdí, že nedává smysl s bojem proti tzv. dvojí kvalitě potravin. Ředile Českého sdružení pro značkové výrobky Jan Levora napsal poslancům dopis, ve kterém před přimáním normy varoval.

„Upozorňujeme, že nedává úplnou logiku bojovat na jedné straně proti tzv. dvojí kvalitě a zároveň na druhé straně za potravinovou soběstačnost – buď chceme mít všude stejné potraviny, pak ale nemůžeme ohraničovat trh, nebo chceme ohraničovat trh, ale pak nemůžeme mít stejné potraviny,“ uvedl.

Hlavní zemědělský zaměstnavatel koncern Agrofert uvedl, že s novelou zákona nemá nic společného. „Nepřepokládáme, že by nás nová legislativa jakkoli zvýhodňovala a změnila naši pozici na trhu. Rozumíme ovšem snaze podpořit české firmy, a tím nemyslíme sebe,“ uzavřel mluvčí koncernu Karel Hanzelka.

• Sněmovna schválila kvóty na potraviny české produkce v obchodech

EU sněmovna potraviny trh

• Autor: ČTK

Dočká se hra o poplatky pravidel?

Právní regulace obchodních řetězců, vztah k veřejnosti, spotřebitelům a příslušným státním orgánům a soudům se liší stát od státu, případně region od regionu. V následujícím článku se budeme věnovat specifikům České republiky a Evropské unie, a to zejména v oblasti, které se říká zneužívání ekonomické závislosti.

Na oblast působení obchodních nebo také retailových řetězců lze nahlížet z různých podhledů. Určitá výlučnost postavení obchodních řetězců a s tím spojené právní i faktické důsledky jsou dány jejich dvojakým postavením na rozhraní dvou typických forem prodeje a nákupu (trhů).

Maloobchodu, kdy jsou řetězce v postavení prodejců zboží spotřebitelům-konečným zákazníkům (tzv. downstream), předchází tzv. upstream, v jehož rámci je zboží nakupováno od dodavatelů pro jeho další prodej.

Zde se pak projevuje kupní síla obchodních řetězců, o které se čas od času zmiňují i média a která může být za určitých okolností pokládána i za formu ekonomické závislosti (economic dependence).

Jedno od druhého nelze oddělovat a vliv hospodářské činnosti obchodních řetězců a jejich chování se projevují v obou těchto oblastech. Stejně jako každý jiný podnikatel chtějí v rámci, který je jim dán právními předpisy, generovat zisk.

OCHRANA SPOTŘEBITELE – DOWNSTREAM

Problematika ochrany spotřebitele a její harmonizace mají pro naplnění a fungování vnitřního trhu EU zásadní význam a od počátku 70. let minulého století se jim věnuje značný význam.

Přes Maastrichtskou a Amsterdamskou smlouvu je tato oblast upravována především prostřednictvím směrnic regulujících vnitřní trh v oblastech, kde odlišnosti ve standardech ochrany spotřebitele mohou představovat překážky pro vnitřní trh, upravují tuto problematiku především směrnice regulující vnitřní trh.

Na ochraně spotřebitele se podílí i právní úprava například v oblasti bezpečnosti výrobků, označování potravin, reklamy a podomního prodeje.

Ochraně spotřebitele se také věnuje řada „spotřebitelských“ právních předpisů, u nichž je patrná snaha Evropské unie poskytovat spotřebitelům jako ekonomicky, fakticky i právně slabšímu článku prostřednictvím práva maximálně možnou ochranu.

Specifickou oblast představuje standardizace, která se vztahuje především k bezpečnosti výrobků. Důležitost této oblasti je dána např. i přijetím „Akčního programu Společenství v oblasti ochrany spotřebitele pro období 2007-2013“ a Zelené knihy o přezkumu spotřebitelského acquis. Účelem a cílem je dosažení vyšší harmonizace v oblasti ochrany spotřebitele.

OCHRANA V ČR

Ochraně spotřebitele na mezinárodní úrovni věnují značnou pozornost i mezinárodní organizace jako OSN (Směrnice pro ochranu spotřebitelů) nebo OECD (Ochrana před nekalými praktikami). V obecné rovině ji obsahují také mezinárodní úmluvy, jimiž je vázána Česká republika.

Mezi nejdůležitější právní předpisy patří zákony o ochraně spotřebitele, o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, občanský zákoník (spotřebitelské smlouvy, kupní smlouvy, prodej zboží v obchodě, smlouva o dílo, smlouvy o zhotovení věci na zakázku, smlouvy o opravě a úpravě věci, smlouvy uzavírané na dálku), zákon o České obchodní inspekci, o obecné bezpečnosti výrobků, obchodní zákoník, o sjednávání spotřebitelského úvěru, o regulaci reklamy, o některých službách informační společnosti, o cenách, o potravinách a tabákových výrobcích, o živnostenském podnikání a konečně trestní zákon. Do těchto předpisů je transponována příslušná legislativa Evropské unie. Patří sem také oblast standardizace.

SOUTĚŽNÍ PRÁVO – UPSTREAM

V případě tzv. upstreamu se jedná zejména o postavení a činnost obchodních řetězců z pohledu ochrany hospodářské soutěže.

Evropská komise a/nebo příslušné antimonopolní úřady (například úřady na ochranu hospodářské soutěže) posuzují u obchodních řetězců problematiku zakázaných dohod soutěžitelů či zneužití dominantního postavení soutěžitelů nebo spojování soutěžitelů z hlediska ochrany existence účinné soutěže.

Tato ustanovení jsou obecně aplikována na všechny soutěžitele bez ohledu na oblast trhu výrobků či služeb, ve vztahu k obchodním řetězcům zde dosud nelze najít nic zcela mimořádného.

Vedle oblasti veřejnoprávní existuje i oblast soukromoprávní – např.

rozhodnutí o náhradě škody jednotlivým soutěžitelům či spotřebitelům, kdy subjektům, kterým byla jednáním v rozporu s pravidly hospodářské soutěže způsobena újma, je dána možnost podat u příslušného soudu žalobu domáhající se náhrady škody (tzv. private enforcement). Je ovšem třeba upozornit, že žalobci se často dostávají do důkazní nouze, neboť nejsou s to relevantní důkazy soudu předložit.

K ochraně hospodářské soutěže přispívají i ustanovení právních předpisů, která poskytují soudní ochranu před tzv. nekalou soutěží. Účelem příslušných právních předpisů o ochraně hospodářské soutěže není ovšem přímá ochrana zájmů jednotlivých soutěžitelů, jak se často mylně traduje, ale veřejnoprávní ochrana existence účinné soutěže.

EKONOMICKÁ ZÁVISLOST

Na pomezí mezi veřejnoprávní ochranou hospodářské soutěže jako společenského a ekonomického jevu, která je v působnosti příslušných státních orgánů, a soukromoprávní ochranou před nekalou soutěží, která je v působnosti soudů, se nachází jev nazývaný zneužívání ekonomické závislosti (abuse of economic dependence).

Může tím být jednání soutěžitelů, kteří sice nemají dominantní postavení ve smyslu příslušných právních předpisů na ochranu hospodářské soutěže, ale disponují takovou tržní silou, která jim umožňuje, aby si v rámci smluvních vztahů pro sebe vynutili jednostranně výhodnější podmínky.

Tím může docházet k deformaci tržního prostředí, neboť takoví soutěžitelé si mohou na ekonomicky závislých subjektech vynutit určitá plnění, pro která neexistuje adekvátní protiplnění.

EKONOMICKÁ ZÁVISLOST V EU

V rámci EU, ale také na půdě OECD vznikla v posledních dvaceti pěti letech řada analýz ve formě tzv. Zelených a Bílých knih. Jejich autoři vždy shrnují aktuální stav, upozorňují na některé praktiky obchodních řetězců a předkládají obecné návody k řešení.

V EU není problematika ekonomické závislosti právními předpisy jednotně upravena a je na členských státech EU, jakou regulaci zvolí v rámci svých národních právních úprav.

Ty mohou obsahovat i přísnější ustanovení, jež zakazují nebo postihují zneužívající chování vůči hospodářsky závislým osobám.

V současné době jsou ekonomická závislost a její postihy jako zakázané jednání upraveny v právním řádu Francie (jako zákaz vykořisťovacího zneužívání ekonomické závislosti – abusive exploitation of economic dependence), Německa (jako zákaz nekalého bránění – unfair hindance) a Portugalska (jako zákaz zneužívání ekonomické závislosti – abuse of economic dependance).

Zákaz zneužívání ekonomické síly byl pak výslovně ve vztahu k obchodním řetězcům zaveden na Slovensku, a to zákonem o obchodních řetězcích.

Tento zákon upravuje způsob, jak zamezit zneužívání ekonomické síly obchodními řetězci v závazkových vztazích s jejich dodavateli („zneužití ekonomické síly je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a zakazuje se“) a jak posuzovat označování zboží značkou prodávajícího (tzv. private labeling).

Pokud je totiž zboží označeno jen značkou obchodního řetězce (private label), je pak řetězec považován za jeho výrobce s příslušnými právy a povinnostmi. Původní, velice restriktivní návrh zákona čelil tvrdé národní i mezinárodní kritice a jeho přijaté znění je značně umírněným kompromisem.

V severských evropských státech, jako Švédsko, Finsko nebo Dánsko, se problematika ekonomické závislosti řeší v rámci tzv. blokových výjimek.

Do úvahy se bere i tržní podíl obchodních řetězců na příslušném trhu (mezi 20 % až 25 %). V některých státech EU, jako například ve Velké Británii, existují Kodexy činnosti obchodních řetězců. Jedná se o tzv.

soft law, kterým by se měli dobrovolně řídit pouze členové dané skupiny.

ZNEUŽITÍ MÁ SVÉ KATEGORIE

Situaci v České republice nemůžeme vzhledem k historickému vývoji považovat za ukončenou. Stále tu existuje prostor pro další vývoj nebo restrukturalizaci obchodních řetězců a jejich sítě.

Podle názoru odborníků, ale i výsledků marketingových průzkumů Česká republika zdaleka není na takovém kvantitativním i kvalitativním stupni vývoje, kterého v oblasti obchodních řetězců dosáhly staré členské státy EU. Určitý prostor pro rozvoj tak stále existuje.

Dosud bylo bez úspěchu předloženo celkem pět vládních nebo poslaneckých novel zákona o ochraně hospodářské soutěže, v současné době se připravuje další.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) řešil několik podnětů od dodavatelů nebo zákazníků kvůli podnákladovým cenám, nebylo však zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Analytici chování soutěžitelů na trhu došli k závěru, že existuje asi 42 druhů jednání, jež by mohla spadat do kategorie ekonomické závislosti. Tato jednání byla shrnuta do šesti demonstrativně uváděných hlavních kategorií. S jejich pomocí lze určit, zda se jedná o zakázané zneužití ekonomické závislosti. Patří sem především:

• > zalistovací poplatky nebo ústupky ze strany dodavatelů za vpuštění zboží k prodeji;
• > možnost provedení změn v již dohodnutých smluvních podmínkách se zpětnou platností;
• > přesunutí nákladů obchodního řetězce směrem k dodavatelům (například prostřednictvím poplatku za otevření nové prodejny a/nebo při příležitosti výročí otevření konkrétní prodejny či obchodního řetězce);
• > nepoměrné podílení se na riziku prodeje zboží (například prostřednictvím zpětného odkupu neprodaného zboží);
• > obratové bonusy;
• > poplatky za uveřejnění informací o zboží při otevření nové prodejny;
• > strpění pracovníků prodávajícího při nabídce zboží v prostoru (pokladen) kupujícího – poplatky za hostesky;
• > poplatky za ochutnávky;
• > odložené platby;
• > dobré umístění zboží na regálech;
• > umístění zboží u pokladen;
• > propagace zboží;
• > umístění v propagačním letáku;
• > příspěvky na dopravu zboží z centrálního skladu obchodního řetězce do prodejen;
• > tlačení dodavatelů do tzv. podnákladových cen;
• > dlouhá splatnost faktur;
• > vracení faktur kvůli formálním nedostatkům těsně před uplynutím doby splatnosti – oddálení skutečné doby splatnosti;
• > určení dodavatelům, které subdodavatele mohou používat;
• > nestejné neopodstatněné smluvní podmínky pro shodné či podobné dodavatele.
• JAKÝ BUDE DALŠÍ VÝVOJ

Evropská komise zatím nemá konkrétní námitky proti opatřením na národní úrovni, která aplikují členské státy EU. Není ovšem vyloučeno, že snaha o nějaký způsob komunitární úpravy této oblasti v rámci tzv. measures against restrictive business practices bude sílit.

V České republice se pracuje na návrhu další novely (poslanecké), která bude pravděpodobně založena na stanovení určité výše obratu v rozsahu mezi pěti a deseti miliardami korun, což by zahrnulo minimálně 15 největších obchodních řetězců působících v České republice.

Není dosud jasné, zda půjde o návrh zvláštního zákona, či novelizaci úpravy dominantního postavení v zákonu o ochraně hospodářské soutěže.

PROČ NE?

Důvody proti navrhované právní úpravě lze shrnout zhruba tak, že ekonomická závislost ve smluvním i ekonomickém vztahu (dodavatel-odběratel) existuje jako objektivní jev. Problematickým se jeví, jak tento jev kvantitativně vymezit v rámci právní úpravy jeho právní definicí, aby se minimalizoval subjektivní, často zkreslující pohled.

Zřejmě nejschůdnější a nejsnáze určitelnou by byla definice založená na kvantitativní hodnotě podílu obratu dodavatele ve vztahu k odběrateli a naopak. Je patrné, že z hlediska ochrany je nutné poskytovat i ochranu poslednímu nejslabšímu článku: dodavatel-odběratel a prodávající-konečný spotřebitel a kupující.

Tento přístup lze nalézt v samostatných právních předpisech EU i v právních předpisech České republiky, namátkou zákon o ochraně spotřebitele, občanský zákoník v části upravující vady výrobku a odpovědnost za ně, zákon o náhradě škody způsobené vadným výrobkem atd.

Navrhovaná speciální právní ochrana ekonomických subjektů, která může být považována za nepřípustný „veřejnoprávní“ zásah do soukromoprávní sféry regulace obchodních vztahů, by samozřejmě mohla mít dopad na ceny pro konečné spotřebitele s následným možným negativním vlivem na kupní sílu a na nechtěný střet nabídky a poptávky.

Vzájemně provázaným použitím uvedených právních předpisů lze v podstatě dosáhnout stejného účinku jako speciální právní ochranou slabších ekonomických subjektů: zákon o ochraně hospodářské soutěže, týkající se dominantního postavení založeného na koncepci tržní síly a jeho zneužívání.

Zákon o cenách v části týkající se sjednávání cen, podle kterého prodávající nesmí zneužívat svého hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch prodejem za sjednanou cenu zahrnující neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk, nebo k tomu, aby narušoval tržní prostředí uplatňováním podnákladových prodejních cen. Kupující nesmí zneužívat svého hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch nákupem za sjednanou cenu výrazně nedosahující oprávněných nákladů.

V neposlední řadě se jedná i o obchodní zákoník, pojednávající o nekalé soutěži, za obecně použitelné generální klauzule, podle níž je nekalou soutěží zakázané jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům.

Podle okolností konkrétního případu pak lze takové jednání dále posuzovat i podle jedné či více z devíti definovaných skutkových podstat nekalosoutěžního jednání. Přijetí navrhované právní úpravy by zřejmě bylo v rozporu s principy volného obchodu se zbožím v rámci společného trhu EU.

Jistě by mohlo dojít i ke zhoršení postavení tuzemských dodavatelů, především malých, středních či pouze regionálních ve srovnání s dodavateli velkými, a mohlo by vést až k jejich nahrazování velkými tuzemskými dodavateli nebo dodavateli zahraničními, odběratelé se tak mohou vyhýbat uzavření smluv podle navrhované právní úpravy.

Zde by mohl nastat problém s (národními) programy rozvoje malého a středního podnikání.

Na druhou stranu je patřičné uvést názory, že tlak na udržení, či alespoň dramatické nezvyšování cenové hladiny ze strany obchodních řetězců, vede někdy k alarmujícímu snižování kvality spotřebních výrobků a potravin používáním co nejlevnějších (= méně kvalitních) vstupních surovin či jejich náhražek.

Názor na další možný vývoj této problematiky v České republice a její právní úpravu si lze udělat i z prohlášení Ministerstva zemědělství, ze kterého je patrná ochota řešit napjaté vztahy mezi obchodníky a dodavateli: „Jsme přesvědčeni, že to problém je, ale takto narychlo ho řešit nelze.

Jde o věc natolik složitou, která vyžaduje ekonomické analýzy a porovnání s evropskými normami. Zároveň je třeba také vidět spotřebitele a jeho preference.

Všichni – a v první řadě výrobci a spotřebitelské svazy – se musí snažit působit na spotřebitele, vychovávat ho, aby se při nákupech neorientoval jen na cenu, ale zajímal se o kvalitu a také původ zboží.“

Návrh řešení Ministerstva zemědělství, který by se mohl stát základem pro vládní návrh zákona nebo novely zákona o ochraně hospodářské soutěže, by mohl být znám na podzim tohoto roku.

Příklad

Chceš prodat? Zaplať!

Víte kolik asi tak vyjde jeden rok spolupráce střední potravinářské firmy s maloobchodními řetězci v ČR? Vezměme hypotetický příklad, že existuje pět řetězců, z nichž dva remodelují své prodejny, jeden razantně expanduje, u jednoho se nemusí platit za umístění v letáku, tři mají celostátní kampaň a dodavatel uvádí na trh jeden nový výrobek.

Zalistovaní poplatky

Nejvíce se platí v Globusu a Aholdu, cca 65 tis. za položku. Nejvstřícnější je Makro, někdy nechce nic.

325 tis. Kč

Bonusy

Bonusy jsou fixní, obratové nebo logistické. Mezi fixní patří například slevy ze základního ceníku. Obratový bonus funguje jednoduše – čím vyššího obratu dosáhneš, tím vyšší obratový bonus odevzdáš. Logistický bonus je pro dodavatele zřejmě nejbolestivější. Musejí platit distribuci z DC řetězců na jednotlivé prodejny.

až 10 %

Letákové akce

Téměř v každé smlouvě té které společnosti je zakotvena povinnost dodavatele Xkrát inzerovat v promočním letáku. Nejbenevolentnější je Globus (netrvá na smluvním počtu), nejhorší Ahold (v případě střední firmy povinnost investovat až 800 tis. Kč za rok)

3 mil. Kč

Příspěvek na reklamu

Dodavatelé přispívají na reklamu samotných řetězců. Příkladem může být kampaň „Globus – 10 let“, která střední firmu vyšla na 150 tis. Kč, nebo kampaň „Interspar ruku v ruce s Šebrlem“ za 100 tis. Kč.

150 tis. Kč

Poplatek za otevření prodejny

Dodavatelé musejí přispívat na otevření nových prodejen řetězce. Nejvíce si říká Globus: 150 tisíc korun za jeden nový hypermarket. Ahold si za jednu každou remodelovanou ze svých 259 prodejen účtuje 8 tis. Kč.

1. až 3 mil. Kč
2. Zdroj: Regal
3. Oldřich Trojan
4. je advokátem AK Holec, Zuska & Partneři

Poslanci schválili změny v novele zákona o potravinách – Legislativa

Za prodej potravin dvojí kvality, tedy zaměnitelných s výrobky v jiných státech EU, ale s jiným složením, bude hrozit pokuta až 50 milionů korun. V novele zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, to v úterý 20.

 ledna 2021 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Původní vládní návrh ale zmírnila tak, že bude muset jít o podstatně odlišné složení nebo vlastnosti. Výjimky budou muset být odůvodněny a spotřebitel o nich bude muset být informován.

Sněmovna také schválila návrh skupiny poslanců, aby prodejny potravin o ploše nad 400 metrů čtverečních musely od příštího roku prodávat povinný minimální podíl stanovených potravin vyprodukovaných v tuzemsku. V mnoha případech ale není Česká republika v jejich produkci soběstačná, jde například o květák, brokolici, jahody nebo vepřové maso.

Od příštího roku má povinná minimální kvóta činit 55 procent, postupně má dosáhnout až 73 procent v roce 2028.

Zastánci kvót argumentují například tím, že i krize související s pandemií onemocnění covid-19 ukázala, že je žádoucí, aby ČR byla soběstačnější v produkci potravin, které místní zemědělci dokážou vyrobit za stejných nákladů jako ti zahraniční, nebo dokonce nižších.

Nová povinnost se bude vztahovat třeba na vejce, med, květák, zelí nebo česnek. Spadat pod ni bude například čerstvé i chlazené maso hovězí, vepřové, skopové. Kvóta se bude vztahovat i na řepkový nebo slunečnicový olej, mléko, sýry nebo tvaroh.

Osm zemí EU, Německo, Francie, Itálie, Nizozemsko, Rakousko, Belgie, Polsko a Španělsko, podle Hospodářských novin přitom jíž dříve Českou republiku varovalo , aby kvóty na podíl českých potravin v obchodech nezaváděla. Šlo by podle nich o diskriminaci zahraničních výrobků, která je na jednotném trhu v Evropské unii nepřípustná.

Dle stejné novely dozor nad stravovacími provozy v takzvaném otevřeném typu stravování, tedy hlavně restauracemi, kavárnami nebo třeba cukrárnami, přejde z hygienických stanic na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci.

Změna umožní mimo jiné to, aby krajské hygienické stanice uvolnily desítky pracovníků z dozoru nad restauracemi na řešení epidemiologické situace. Navíc se tak podle něj dokončí přesun dozoru nad tímto typem provozů veřejného stravování pod Ministerstvo zemědělství. Hygienici by měli dohled nad stravovacími službami například v nemocnicích nebo sociálních zařízeních.

Zdroj: ČTK
Foto: Pixabay