Potrat v žádném případě není chybou ženy, říká lékařka

Některé země během pandemie koronaviru využily rušení „neakutních“ zákroků a potraty odsouvaly. Jaká byla situace v Česku?Byla třeba některá ambulantní zařízení, která provádění na chvilku zastavila, ale myslím, že nebyla žádná žena, která by se kvůli tomu nedostala k interrupci. Navíc dnes značná část probíhá pomocí takzvaných potratových tablet.

V Česku je legislativa velmi liberální. Na přání ženy lze ukončit těhotenství do 12. týdne, při potvrzení vady do 24. týdne, při ohrožení života matky kdykoliv.

Legislativa je celkem jasná, přístup snadný, k dispozici jsou nyní i zmíněné potratové tablety, které lze podat do 49. dne těhotenství, tedy do 7. týdne.

Z těch měly konzervativní kruhy obavy, ale přes to všechno trvale dochází k poklesu počtu potratů.

Potrat v žádném případě není chybou ženy, říká lékařka

Vývoj počtu narozených dětí, umělého přerušení těhotenství a samovolných potratů v Česku do roku 2016. Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky.

Zatímco na konci osmdesátých let byl počet přerušení těhotenství téměř stejný jako celkový počet porodů, dnes je ten poměr asi jedna ku pěti. 

Čím je tento pokles daný?Je to dáno osvětou, dobrou dostupností primární gynekologické péče, sexuální výchovou, dostupností různých metod antikoncepce. 

Jistě máme i my rezervy – zejména v malé nabídce podpůrných služeb v situaci kdy se žena rozhoduje, často pod tlakem okolí, k interrupci. Jsou organizace a projekty, které se snaží tuto mezeru vyplnit.

Třeba projekt Nesoudíme, pomáháme, který nabízí různé služby, od sociálně-právního poradenství, sociální a ekonomickou podporu přes doprovázení během těhotenství i po porodu až po psychologickou podporu a poradenství po podstoupeném potratu nebo jiných těhotenských ztrátách.

Gynekolog a porodník a nově i senátor Parlamentu ČR. Vyjel s Lékaři bez hranic celkem na šest misí, pracoval i pro OSN a Královskou australskou chirurgickou společnost. Opakovaně pracoval v nemocnicích na Srí Lance, Východním Timoru a také v Libérii a Kambodži. Je přednostou Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice v Ostravě. Potrat v žádném případě není chybou ženy, říká lékařka

Jezdil jste na mise Lékařů bez hranic.

Kde všude jste byl? Kde byla situace s nelegálními potraty nejhorší?Pracoval jsem na Srí Lance, Východním Timoru a v Libérii, tam bylo nelegálních potratů nejvíc. Viděl jsem všechny možné metody.

Viděl jsem obrovský tlak mužů – partnerů – na ukončení těhotenství a zoufalé činy žen, viděl jsem ženy umírat na komplikace nebezpečně provedeného potratu.

Jaký příběh vás nejvíc zasáhl?Asi nejhroznější případ byla dívka, která podstoupila potrat u „šamana“, který jí zasunul kousek větvičky do dělohy. Bohužel došlo k proděravění dělohy a k zanesení infekce, po několika dnech upadla do těžkého septického šoku, bezvědomí… Rodina ji přinesla do nemocnice, nevěděli, co se děje. 

Dívce jsme museli odebrat dělohu a tím ji sice zachránili život, ale šuškalo se, že musela později opustit svou vesnici, protože ta ji zpět už nepřijala. A asi si ji nikdo nikdy nevezme za partnerku, protože už nemůže mít děti. A ve stáří bude odkázána jen na sebe v zemi, kde neexistuje fungující sociální systém…

Lidé jsou v zoufalých situacích neskutečně vynalézaví

Jakými dalšími způsoby se tyto zákroky běžně provádí?Záleží na tom v jaké zemi. Lidé jsou v těchto situacích, které jsou pro ně někdy velmi zoufalé, bohužel neskutečně vynalézaví.

Může to být vkládáním cizích těles do dělohy, za účelem poškození těhotenství a jednak za účelem zanesení infekce, která potom vede k vypuzení plodu. Může to být polykáním tablet – různých léků, antimalarik a podobně, to ale příliš nefunguje.

Může to být údery do břicha, mačkáním dělohy přes pochvu a břicho, vkládáním chemikálií do pochvy. 

Může se to ale taky dít v podmínkách, které trochu připomínají operační sály, jen je to načerno, taková praxe je pro poskytovatele extrémně nebezpečná, protože můžou být snadno odhaleni. Bezpochyby kvete i černý trh s léky, takzvanými potratovými tabletami, které lze ve většině evropských zemích legálně používat.

Potrat v žádném případě není chybou ženy, říká lékařkaPotrat v žádném případě není chybou ženy, říká lékařkaPotrat v žádném případě není chybou ženy, říká lékařkaPotrat v žádném případě není chybou ženy, říká lékařka

Jaké jsou možné komplikace těchto nelegálních potratů?Poranění dělohy, poranění okolních orgánů (střeva, močové trubice a měchýře), zanesení infekce, rozšíření infekce do dutiny břišní s rozvojem těžkého zánětu v břiše, který může vést k neplodnosti, nevyhnutelné operaci nebo i smrti. Pak psychické trauma, vyloučení ze společnosti, sebevraždy. Někdy je těmto ženám přisouzeno stigma, má se zato, že nosí smůlu do komunity….

Tyto metody jsou tedy doménou rozvojových zemí. Polky, jakožto občanky země střední Evropy, budou asi volit jiné cesty…Polky už dnes podstupují potraty načerno doma nebo v zahraničí – střízlivý odhad je, že v Polsku ročně potrat potřebuje asi 100 tisíc až 150 tisíc žen, z nichž asi 10 až 15 procent vyhledá pomoc v zahraničí, případně se snaží dostat k potratovým tabletám.

Na druhou stranu nevidíme, že by k nám jezdily desítky a stovky žen. U nás v nemocnici to bývalo zhruba pět měsíčně, tak uvidíme, jestli bude mít zákon nějakou větší odezvu. Pravdou ale je, že když byl ten nový zákon schválen, měl jsem ten samý den z Polska tři dotazy, jestli interrupce provádíme.

Situace v Polsku se mi špatně hodnotí. Ale jde o zpřísnění už tak jednoho z nejpřísnějších potratových zákonů na světě. Prakticky to odsouvá potraty zcela do ilegality, což je ve 21. století neobhajitelné.

Polskem otřásají protesty proti potratům. Tisíce lidí vyšly do ulic:

Potratová pilulka už i v ČR. Ale jen v nemocnicích

„Přípravky budou v praxi ženám podávány pouze gynekologem ve zdravotnickém zařízení, ve kterém jsou poskytovány zdravotní služby formou lůžkové péče. Nebude je tedy možné zakoupit v lékárně a vzít v domácím prostředí, užití je možné pouze pod dohledem lékaře,“ uvádí k registraci potratové pilulky ministerstvo zdravotnictví.

Jak interrupce za použití pilulky vypadá?Potrat jejím prostřednictvím je možné provést nejpozději 49., případně 63. den od prvního dne poslední menstruace. Pacientka tabletku sní pod pozorem lékaře v nemocnici.

V první dávce je antihormon, který blokuje účinky hormonu progesteronu, jenž je nutný k pokračování těhotenství. Tak je vyvoláno úmrtí plodu v děloze. Po dvou dnech dostane žena druhou pilulku, tentokrát obsahující látku, která spouští stahy a změkčuje děložní hrdlo.

Ta způsobí, že tělo zárodek vypudí a dojde 
k potratu.

„Hlavním přínosem registrace těchto přípravků je především jasné vymezení výdeje a použití v rámci lůžkového zdravotnického zařízení. Můžeme tak značně omezit jejich zneužívání, které se doposud nabízelo prostřednictvím nelegálních, zejména internetových nabídek,“ říká ředitel lékového ústavu Pavel Březovský.

Pacientky teď dají za pilulku v nemocnici kolem 3500 korun, jde tedy o obdobnou částku jako za miniinterrupci. Výjimkou bude, pokud lékař interrupci doporučí ze zdravotních důvodů. „Přípravek lze poskytnout jen v zařízeních lůžkové péče a v takovém případě se pojištěnec na hrazení nepodílí,“ uvádí mluvčí VZP Oldřich Tichý.

Protože je péče poskytována 
v rámci nemocnice, měla by jít úhrada podle zjištění Deníku z lékového paušálu daného zařízení.

Kdy bude pilulka k dostání? „V tuto chvíli je distribuční proces v přípravě, ale lze předpokládat, že přípravky by mohly být na našem trhu během podzimu,“ doplňuje Šárka Janouchová, mluvčí firmy Nordic Pharma, jejíž dceřiná společnost Exelgyn si přípravky u nás zaregistrovala.

Česko samozřejmě není jedinou zemí, kde je pilulka povolena. Poprvé byla zaregistrována již před čtvrt stoletím ve Francii a od té doby ji povolilo kolem 25 států – v Evropě například v Rakousku, Itálii, Dánsku či v poslední době na Slovensku.

Protože jsou
v některých zemích – v Evropě na Maltě a dále téměř ve všech státech Afriky a Jižní Ameriky – potraty zcela zakázány, brázdí vody okolo těchto zemí takzvaná potratová loď.

Organizace Women on Waves jejím prostřednictvím poskytuje potratové pilulky například znásilněným ženám nebo těm, které by si jinak provedly potrat třeba pomocí drátu.

PRO

Místopředseda České gynekologicko-porodnické společnosti Vladimír Dvořák: Je to volba pro nezávislé ženy

Ačkoliv gynekolog Vladimír Dvořák povolení potratové pilulky v České republice vítá, zároveň varuje, že rozhodně nejde o prostředek zcela bez rizika.

Může se stát, že potrat není kompletní a lékař pak musí zasáhnout chirurgicky.

Pilulka by se ovšem v žádném případě neměla stát náhradou běžné antikoncepce, a pokud už měla žena nechráněný styk, je rozhodně mnohem lepší volbou využít tzv. pohotovostní antikoncepci.

Tabletku „poté“ je možné koupit volně v lékárně, stojí zhruba do pěti set korun a je třeba ji vzít do 72 hodin po styku. V pilulce je hormon, který dokáže změnit prostředí v děloze a zabránit tak vajíčku, aby se v ní udrželo.

Jak se díváte na legalizaci potratové pilulky v Česku?Vzhledem k tomu, že je ukončení těhotenství na žádost ženy u nás legální, pak by tato metoda neměla být zavrhovaná.

Zazněly obavy, že pilulka pro některé ženy představuje větší zdravotní riziko než chirurgický potrat.Neřekl bych, že představuje větší, ale ani menší riziko než jiné způsoby ukončení gravidity.

Můžete přiblížit, jaká rizika ženě při požití pilulky hrozí?Oproti chirurgickému ukončení těhotenství se častěji stává to, že nedojde ke kompletnímu potratu a že část produktu početí zůstane v děloze. Následně je tedy potřeba udělat instrumentální zákrok.

Pro které ženy bude podle vás vhodnější při ukončení těhotenství využít tento způsob?Existují ženy, které o sobě chtějí rozhodovat samy a být méně závislé na lékaři. Zdravotní důvod, ze kterého by měla být upřednostňována tato metoda, tu ale nevidím, je to spíše na osobní preferenci.

Budete mít zájem:  Tip lékaře: Laserová depilace

Je možné odhadnout, jak velká část umělých potratů, které se u nás provádějí, se bude dělat pomocí pilulky?Žádnou zkušenost nemáme, takže odhadnout to nelze. Já se domnívám, že to bude menšina, zatím jsem v praxi zájem o tuto metodu nezaznamenal.

Pilulka se může vydávat jen v nemocnici. Musí tam žena zůstat?Nemusí. Po požití pilulky pod dohledem lékaře čeká na to, až začne potrat, ale může zatím jít domů. Potom následuje další kontrola, aby lékař ověřil, zda byl potrat kompletní.

Proč je povinnost podat pilulku jen v nemocnici?To netuším. Toto opatření je naprosto absurdní a rozhodně nevzniklo na návrh České gynekologicko-porod-nické společnosti. Nikde jinde ve světě to navíc nemá obdoby.

PROTI

Zdeňka Rybová ze sdružení Hnutí pro život: Místo pomoci nabízí stát tabletu

Občanské sdružení Hnutí pro život organizuje protesty proti potratové pilulce a na ministerstvo zaslalo protestní petici, kterou podepsalo 70 tisíc lidí.

Stavíte se proti legalizaci potratové pilulky, ačkoliv jsou u nás povoleny interrupce. Proč?V ČR je dle statistik denně usmrceno 65 dětí při chirurgických potratech. Je to číslo nižší než před dvaceti letya právem se objevují hlasy, které pokles pochvalně kvitují.

V posledních pěti letech je však ze statistik zřejmé, že se číslo již významně nesnižuje, dokonce došlo i k mírnému růstu. Všichni – bez ohledu na názory na otázku přípustnosti umělých potratů – se shodneme na tom, že potrat není šťastné řešení často velmi složité životní situace a je vhodné se mu vyhnout. A že je dobře, pokud jich je co nejméně.

Pak ale nechápu, proč jsme svědky zavádění nové cesty k potratu. Chceme-li, aby bylo potratů co nejméně, je opravdu správnou volbou širší nabídka dostupnosti?

Co podle vás způsobí zavedení potratové pilulky na český trh?Snažili jsme se dopátrat, kdo je zodpovědný za případné odmítnutí registrace. Farmaceutické společnosti v ČR podají stovky registračních žádostí, řada je odmítnuta.

V případě potratové pilulky však podle exministra Hegera i šéfa lékového ústavu prý nebylo možné dělat nic. Pravomoci na sebe vzájemně přehazovali, objevily se i řeči o tom, že to „po nás chce EU“, což je holý nesmysl, registrace léčiv je v plné kompetenci každé členské země.

Je navýsost tragické, když se dva muži schovají v křoví ze strachu před odpovědností za to, že do ČR vnesli „jed na děti“. Bezesporu šlo i o snahu lékařů zbavit se chirurgického potratu. Takto si vlastně smrt dítěte zařídí žena sama a lékař nemusí smrtící nástroje vzít do ruky.

I v tom vidím motivaci a jakýsi přesun zodpovědnosti, který přípravek přinese. Neočekávám, že by se kvůli pilulce významně zvedl počet potratů. Co ale očekávám určitě, jsou zdravotní komplikace u žen a hlavně rezignace na účinnou prevenci a pomoc poskytnutou ženám včas.

Ani dnes žena nedostane od státu žádnou pomoc v případě, že nečekaně otěhotní. Stát místo hledání cesty k prevenci a pomoci přinesl pilulku.

Jaké jsou se zavedením pilulky zkušenosti ze zahraničí?Čísla ukazují významný nárůst zdravotních komplikací na straně ženy.

Pilulka funguje tak, a to je v rozporu s českým zákonem upravujícím potraty, že ji spolkne a k samotnému úmrtí a vypuzení dítěte z jejího těla dojde až za cca 48 hodin. Je nutné vyšetření, které zabrání dlouhodobým komplikacím i následkům, může dokonce nastat i smrt.

O bezpečnosti potratové tablety uvádí např. M. Green, že úmrtnost žen po užití je desetkrát větší než u chirurgického potratu.

Potrat v žádném případě není chybou ženy, říká lékařka

Těhotná ve věku nad 35 – (žádná) hračka?

Potrat v žádném případě není chybou ženy, říká lékařka

Nejdříve kariéra, potom dítě: Počet žen, které mají nejstaršího potomka až po třicítce, roste. Roste tím také zdravotní riziko pro matku a dítě? Jedni říkají, že v dnešní době již není problémem mít zdravé dítě ve věku nad 35.

Nebezpečí, že na svět přijde postižené dítě, roste s věkem matky, říkají druzí. Obojí je pravda. Rizikům pozdního těhotenství lze však z větší části předejít, pokud nastávající maminka důsledně využívá možnosti prevence a k tomu ještě doma sama kontroluje krevní cukr a tlak.

Počet vývojových anomálií je vyšší

O tomto nelze diskutovat: S věkem těhotných rostou i poruchy chromosomů. To znamená, že potomek dostává buď příliš mnoho, nebo příliš málo dědičných informací. Nejznámější odchylkou je Downův syndrom (Trisomie 21), v tomto případě má dítě tři místo dvou chromosomů.

Tak nese žena, která čeká dítě ve věku 37 let, 6 krát vyšší riziko, že porodí dítě s Downovým syndromem, než žena ve věku 25 let. Proto je povinností lékařů informovat každou těhotnou ženu od 35 let, nebo pokud mají rodiče v součtu 70 let, o takzvané prenatální diagnostice.

Metody jako biopsie choria (také Chorionbiopsie, choriocentéza) nebo vyšetření plodové vody jsou v této době jedinou možností jak bez pochyb zjistit poškození nenarozeného, jako hemofilie, Downův syndrom nebo rozštěp páteře.

Jsou zde však rizika: Embryo se tímto může poškodit díky infekci a riziko, že tímto zásahem dojde k potratu, je 0,5 procent. Vyšetření chromozomů v žádném případě není povinné. Pokud by těhotná žena odmítla potrat i v případě vývojových anomálií nebo možného postižení svého dítěte, pak vyšetření chromosomů odpadá.

V těhotenství náchylnější na diabetes

U žen, které mají své potomky až po třicítce, je vyšší riziko onemocnění cukrovkou během těhotenství. Cukrovka, která se ukáže poprvé během čtyřiceti týdnů těhotenství, je velmi nenápadná. Náznaky nejsou žádné. Nastávající maminka se cítí blaze, nemá žádné potíže.

Většinou se vyskytuje pouze inzulínová rezistence přímo po jídle – odborníci mluví o postprandiální hyperglykemii – jinak se nevyskytují klinické příznaky jako žízeň, častější močení a ztráta na váze. Přesto je dítě v nebezpečí. Kromě zvýšeného počtu potratů přivedou diabetičky na svět ve zvýšeném počtu (2 až 3 procenta) špatně vyvinutá miminka.

Častěji postižené jsou ženy, kterým je nad 30 let a mají nadváhu a měly již potrat či porodily mrtvé dítě.

Problém: Běžná vyšetření pomocí proužku při testování moči odhalí pouhé 2 procenta ze skutečných 6 procent žen s těhotenskou cukrovkou. Protože se vylučování cukru přes ledviny mění, ukáže test na příklad chybně pozitivní výsledky. Cukr v moči může být také v normě, ačkoliv má těhotná diabetes.

Větší jistotu slibuje takzvaný orální glukózový toleranční test (OGT), který se doporučuje mezi 24. a 28. týdnem těhotenství. V USA se provádí u všech těhotných, v Německu dosud nebyl zahrnut do mateřských směrnic, a proto také není hrazen zákonnými zdravotními pojišťovnami. Tip: Kdo není pojištěn soukromě, měl by lékaře v tomto ohledu cíleně oslovit a zaplatit si test sám.

Konečně jedná se o investici do budoucnosti! Provádí se to takto: Těhotná vypije definovaný glukózový roztok (cukerný roztok). Pak se určí krevní cukr. Mezní hodnoty jsou: nalačno: < 90 mg/dl, po 1 h: < 165 mg/dl, po 2 h: < 145 mg/dl, po 3 h: < 125 mg/dl. Pokud jsou dvě nebo více hodnot po tomto glukózovém drinku nezdravě vysoké, stanoví se diagnóza těhotenské cukrovky.

Pokud je zvýšený krevní cukr již v lačném stavu, musí si těhotná zpravidla až do porodu píchat inzulín.

Léky, které berou netěhotní diabetici, jsou pro nastávající matky tabu. Poškodily by nenarozené dítě. Krevní cukr musí být dobře nastaven a přísně kontrolován. Proč? Díky nadmíru zvýšenému krevnímu cukru by nenarozené dítě bylo formálně vykrmeno cukrem. Malý človíček nesmírně přibírá na váze a výšce.

Přitom jsou orgány většinou méně zralé, než by měly být vzhledem k jejich vývojovému stádiu. Pozor! Ten, kdo měl těhotenskou cukrovku, musí počítat s tím, že diabetes setrvá i po porodu nebo se vyskytne o několik let později znovu a pak natrvalo.

Aby se na tuto nemoc přišlo včas, je dobré nechat si jednou za rok nebo za dva roky udělat glukózový zátěžový test.

Pravidelné měření krevního tlaku

Druhým onemocněním, které vyžaduje odpovědný přístup, je preeklampsie, lidově řečeno také těhotenská toxikóza. U asi 5 až 7 procent těhotných se vyvine vysoký krevní tlak, především pokud mají nadváhu a jsou trošku starší. Dojde-li po 20.

týdnu ještě k nadměrnému vyměšování bílkovin v moči a přidají-li se k tomu otoky, je pak obraz všech potíží preeklampsie kompletní. V odborném názvosloví se těmto potížím říká EPH gestóza.

E, P a H jsou vždy první písmena anglického označení těchto symptomů: E znamená Edema (otoky, nashromáždění vody), P znamená Proteinuria (vyměšování bílkovin) a H znamená Hypertension (vysoký krevní tlak). Kvůli poruchám prokrvení, které jsou s tím spojené, může časem dojít k poškození tkání orgánů. Vlastní příčina není objasněna.

Za iniciátor je považováno střídavé působení mezi mateřským imunitním systémem a cizími bílkovinami plodu. Následek: jisté části placenty se neprokrvují, dítě je nedostatečně zásobeno. 20 až 30 procent všech potratů má příčinu ve vysokém krevním tlaku matky.

Ovšem i ta je ohrožena: Ledviny zadržují sodík a vodu a zvyšují nashromáždění vody v těle. Jakmile se naruší jaterní činnost, ohlásí se bolesti nadbřišku, nevolnost a zvracení. Může dojít i k závratím, bolestem hlavy a zrakovým poruchám. Matka může mít mozkové křeče (eklampsie), selhat mohou plíce a srdce.

Budete mít zájem:  Revma je nic neříkající termín pro jakoukoli bolest kloubů

Krvácení v mozku, selhání ledvin a jater, to vše je shrnuto do pojmu HELLP-Syndrom. Krevní tlak ve výši 140/90 mmHg poukazuje na mírnou preeklampsii, hodnoty nad 160/110 mmHg hovoří o silném projevu. V každém případě má smysl měřit si denně krevní tlak.

Tak může člověk rychle zasáhnout, pokud by mělo dojít ke komplikacím.

Nevolnost: nepříjemné, ovšem ne neblahé

Ne vždy se jedná o zásadní a závažná onemocnění, která tvoří z Evina dědictví komplikované těžké břemeno. Někdy pouze dochází k nějakým zdravotním nepříjemnostem. Tak se u více než poloviny nastávajících maminek těhotenství v prvních měsících projevuje nevolností.

Malá útěcha: Většinou tento horor pomine nejpozději po 14. týdnu. Nevolnost, často spojená se zvracením, je příznakem pro normálně se vyvíjející těhotenství. Důvody těchto projevů nejsou zcela objasněny.

Zdá se, že existuje souvislost s HCG (Human Chorion Gonadotropin), který se tvoří ve vnějším obalu plodového vaku a stimuluje tvorbu progesteronu.

Od druhého trimestru placenta přebírá úkoly HCG, který nyní postupně klesá. To je pravděpodobně důvodem, proč nevolnost po této době ustupuje. Na otázku, proč není nevolno všem těhotným, v této chvíli nelze odpovědět. Tip: Protože těhotenství udeří na žaludek většinou ráno poté, co vstanete, má prý pomoci ještě ráno v posteli před vstáváním sníst nějakou maličkost.

Nejlepší je připravit si už večer před ulehnutím k posteli nějakou maličkost, ať už se jedná o sušenku nebo jablko. Přes den konzumujte jídlo rozdělené do většího množství malých porcí. Při častém zvracení je nutné pít dostatečné množství tekutin. Teprve pokud se nevolnost projevuje silně, je třeba nasadit antiemetika (prostředky proti nevolnosti a zvracení) pod lékařským dohledem.

Potrat nemusí být koncem světa. Jaké jsou příčiny a mohou za ně mužské spermie?

Spontánní potrat je obrovskou ztrátou pro každou ženu. Ze všech těhotenství jich skončí spontánním potratem asi 12-20 %, a to nejčastěji v prvním trimestru. Mnohdy může žena potratit poškozený plod a nemusí o tom ani vědět. Projeví se to u ní třeba jen opožděním menstruace. Z tohoto důvodu tak mohou být čísla podhodnocená a problém může být daleko častější.

Po potratu je vždy nejlepší otěhotnět co nejdříve

A tak i vzniká řada otázek, proč se to děje, co za tím může být, kdo za to může anebo jak takovou situaci řešit. Připravili jsme proto okruh nejčastějších dotazů, na které odpovídá MUDr. Kateřina Veselá, ředitelka reprodukční kliniky Repromeda, která se touto problematikou intenzivně zabývá.

Jaká je nejčastější příčina potratů?
Drtivá většina potratů zůstává nevysvětlených, a to zejména proto, že se důvod nezjišťuje. Alarm se často spustí až v situaci, kdy má žena za sebou dva, tři nebo i více potratů.

Jak je to u potratů, kde se příčina objasní?
Nejčastějším důvodem bývají genetické abnormality. U žen, které prožily potrat, je výskyt nějaké genetické abnormality až 45 %. Pokud se v rodině páru napříč generacemi potraty již vyskytovaly, pravděpodobnost této diagnózy se u páru navíc zvyšuje. Je tedy vhodné vyhledat odbornou péči a provést náležitá genetická vyšetření.

Potrat, někdy také uváděný jako aborce, je ukončení těhotenství zánikem embrya nebo plodu před porodem.

Jaké jsou další důvody kromě genetických abnormalit?
Až 15 % žen s anamnézou opakovaných potratů má v krvi zvýšené tzv. antifosfolipidové protilátky. Tento stav je příznačný pro takzvaný Antifosfolipidový syndrom. Jde o autoimunitní onemocnění, kdy protilátky způsobují uzávěry cév v těle.

Kromě vzniku trombózy či plicní embolie je syndrom typický pro spojení se vznikem těhotenských komplikací i možným vyšším výskytem potratů. Dalším důvodem může být tzv. Syndrom polycystických ovarií (PCOS), který se objevuje až ve 40 % případů potratů u žen. Syndrom je způsobený endokrinní nerovnováhou.

U pacientek s historií potratu se může vyskytnout také špatná funkce štítné žlázy, abnormalita dělohy, porucha imunitního systému. Riziko infekce kouření, alkohol nebo užívání drog.

Proč ženy milují kontryhel? Pomůže s menstruací a také zabrání potratu

Můžou být „na vině“ i muži?
Ano, i kvalita spermií může být příčinou potratu u žen.

Když se zkoumá kvalita spermatu mužů u párů potýkajících se s opakovanými potraty, tak se dá zjistit vyšší výskyt poškozené DNA spermií. K dalším příčinám patří např.

chromozomální abnormality spermií či snížený počet spermií v ejakulátu. Toto vše potvrzuje také důležitost zkoumání kvality spermií muže v páru při hledání důvodů, proč k potratům dochází.

Jaká je šance, že při dalším těhotenství opět potratím?
Potrat je obvykle jednorázová záležitost, nicméně 4 % párů zažije dva potraty a 1 % párů dokonce tři a více.

Tento stav nazýváme jako opakovaný samovolný potrat. Vyšší věk ženy i předchozí potrat zvyšují pravděpodobnost potratu dalšího.

Po dvou potratech je šance, že i ten třetí bude mít stejný osud až 25 %, pro čtvrtý až 46 %.

Co dělat, když se mě tento problém týká?
Z předchozího výčtu informací je jasné, že je velmi důležité o problému mluvit. Partneři musí překonat nastalý smutek a vyhledat odbornou pomoc, nejlépe ihned. Je totiž velká šance, že lékaři dokážou překlenout zdravotní překážky a dovést pár k vytouženému miminku. 

Těhotenství není jen otázkou žen: Jak ho prožívají muži?

Dá se opakované potrácení řešit IVF léčbou?
Spousta žen si myslí, že nikoliv, ale opak je pravdou.

Ženy, které trpí opakovaným potrácením, totiž tvrdí, že nemají problém s otěhotněním a nejsou neplodné, tudíž centra pro léčbu neplodnosti nevyhledávají.

Je ale potřeba vědět, že reprodukční centra pomáhají párům s širokým spektrem komplikací a jejich cílem je pomoci páru k vytouženému zdravému miminku.

Platí tedy rozhodně neotálet, nebát se a poradit se s reproduktologem. V současnosti již existuje metoda, která umí zjistit genetický stav embrya a zvolit to nejvhodnější pro transfer do dělohy ženy a minimalizovat riziko dalšího potratu. Touto metodou je preimplantační genetický screening, který pár podstoupí v rámci IVF cyklu.

Zamlklý potrat. Když přestanete být matkou, ale tělo vám o tom neřekne

Každý potrat může být traumatickým zážitkem. Ať ho podstoupíme dobrovolně, nebo potratíme spontánně. Takzvaně zamlklý potrat je ale v něčem možná ještě náročnější. Embryo se v děloze přestane vyvíjet; přestane mu bít srdce, přestane růst. Zbytek těla si toho ale nevšimne. Dál produkuje těhotenský hormon a žena se cítí těhotně. A pak přijde šok.

„Byla jsem pracovně jako produkční na galavečeru v Národním divadle. Bylo mi zle, typické nevolnosti prvního trimestru, dráždily mě pachy, koberec se mi houpal pod nohama. Lidi se na mě pořád s něčím obraceli, ať poradím, zařídím, zavolám a já jen myslela na to, že mám v břiše mrtvé dítě. Zjistila jsem to pár hodin předtím a ničemu z toho jsem pořád nemohla uvěřit.“ 

Erika prodělala zamlklý potrat třikrát. Vždycky se o něm dozvěděla od někoho jiného než od svého těla. „Nepřišla žádná krev, nevytratily se těhotenské příznaky, nic. Šlo o rutinní kontroly u gynekologa.

Když se to stalo potřetí, ani mi o tom neřekl. Zamumlal něco o tom, že je embryo menší, než by mělo být, doporučil mi, ať o těhotenství v práci ještě nemluvím, a pak mě jako zdravou poslal domů.

Myslím, že doufal, že se to nějak vyřeší za něj,“ vzpomíná Erika.

Všechno, nebo nic

Odborná literatura uvádí, že 75–80 % těhotenství končí potratem, často ještě v době, kdy o jiném stavu žena ani neví. U zamlklých potratů (missed abortion) se jejich příčina většinou nezjistí.

Gynekoložka Michaela Mikešová mluví o celé řadě možných důvodů: „Jsou genetické, hematologické, imunologické, bakteriální a virové nebo i strukturální – když je například chybně uložené plodové vejce.

Zrcadlit mohou i poruchu štítné žlázy,“ jmenuje. 

Na druhou stranu se ale poměrně přesně ví, čeho by se měla těhotná žena vyvarovat, aby potratu předešla.

„Je to například kontakt s toxickými látkami, nedostatky ve výživě kvůli různým dietám a potravinovým alergiím, alkohol a drogy, zejména ty stimulační,“ vypočítává gynekoložka seznam, který bývá zpravidla ženám dobře známý. Přidává ale pozorování ze své praxe.

„Setkávám se taky s potraty při neúměrné euforii, neúměrném očekávání a při nadřazování těhotenství nade všechno ještě v nízkém týdnu. Jako by embryo neuneslo tu euforickou zátěž,“ říká Michaela Mikešová a dodává, že totéž platí i v případech, kdy žena naopak očekávané dítě nechce.

Odmítala jsem tomu uvěřit a vkládala jsem velkou naději do kontrolního ultrazvuku. Že se něco stane, že budou mít lepší přístroj, že řeknou, že to srdce vidí.

„Moudrostí přírody platí zákon všechno, nebo nic. Pokud je embryo poškozeno do svých prvních tří týdnů života, kmenové buňky nového těhotenství chybu opraví. Když je poškození výrazné, těhotenství skončí.

Proto ženy často upozorňuju, že nejjistější diagnostika těhotenství je v ordinaci gynekologa v šestém týdnu, tedy dva týdny po vynechání menstruace.

Předejdeme tak zklamání ze ztráty těhotenství, které je zatím spíš těhotenstvím biochemickým, zjištěným jen rychlotestem,“ dodává gynekoložka.

Malá velká medicína

Erika si vzpomíná, že ji sdělení lékařů, že embryo v její děloze nežije, šokovalo – poprvé, podruhé i potřetí. „Neexistovaly žádné varovné signály. Věděla jsem, jak má těhotenství probíhat, a všechno do sebe zapadalo.

Budete mít zájem:  Zregenerujte pleť po zimě

Šla jsem na rutinní kontrolu ve dvanáctém týdnu a odcházela jsem v slzách, s termínem ultrazvuku v nemocnici, na kterém se měl potvrdit zamlklý potrat. Vzpomínám, že jsem lékaři odmítala uvěřit a vkládala jsem velkou naději do onoho kontrolního termínu. Že se něco stane, že budou mít lepší přístroj, že řeknou, že to srdce vidí.

A já budu dál žít v radostném očekávání, počítání týdnů a spokojeném nabírání kil. Byla to úplná noční můra,“ říká dnes čtyřicetiletá žena. 

Heroine má newsletter!

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

„Osobně diagnózu zamlklého potratu opravdu nesnáším,“ říká Michaela Mikešová, která pracuje od roku 1996 na Gynekologicko-porodnické klinice U Apolináře v Praze a ordinuje i v soukromé gynekologické ambulanci.

„Pro všechny, tedy i pro diagnostikujícího gynekologa, je tahle situace velmi nepříjemná až šokující. S těhotnou mluvím otevřeně, ale citlivě.

Rozhodně nemluvím o miminku, ale o malém embryu, které po odloučení od matky není životaschopné,“ dodává lékařka.

Erika je přesvědčená, že její gynekolog jí smutnou diagnózu neřekl, protože prostě nechtěl. „Určitě to i pro něho bylo krajně nepříjemné, ale od profesionála bych čekala něco jiného.

Netlačila jsem na něj, navíc o mně musel vědět, že nebudu dělat žádná dramata. Přesto mi řekl, ať nemám obavy, ale o těhotenství ať se nikde nezmiňuju.

Už jsem se k němu nikdy nevrátila,“ říká žena, která na čtvrtý pokus donosila a porodila zdravého syna.

Gynekoložka Mikešová tenhle konkrétní případ nechce komentovat, necítí se být kompetentní hodnotit komunikační dovednosti českých gynekologů.

Přidává ale svůj pohled: „Znám případy, kdy lékař hodnotí stav jako housku na krámě, bez emocí, zamlklý potrat je pro něj prostě jen další diagnóza. Nebo jdou lékaři zase cestou ‚Umřelo vám miminko…‘. Obojí je podle mě extrém a ani jedno není správná cesta.

Gynekologie a porodnictví je velká medicína v malém a je nutné se zabývat i psychikou pacientky. Jinak v budoucnu máte co do činění s psychosomatickým problémem,“ upozorňuje.

Navždycky v hlavě

Podle porodní báby Alžběty Samkové je každý potrat zásadní událostí, která je pro ženu mimořádně náročná. „Jakmile žena přijme fakt, že je těhotná a že bude mít dítě, stává se matkou. A přichází tedy o dítě, ne o embryo.

Ta láska je stejná, ať je těhotenství úplně na začátku, nebo na samém konci,“ říká uznávaná porodní asistentka v rozhovoru pro Český rozhlas. „V hlavě bude mít svoje dítě už navždycky.

Drtivá většina žen ví, kolik by teď bylo jejich dětem let,“ dodává Samková.

Co se děje po diagnóze zamlklého potratu? Lékařka i porodní bába se shodují, že většinou není kam spěchat a žena by měla mít možnost o dalším postupu rozhodnout. „Pamatuji si dobu, kdy se po potvrzení diagnózy okamžitě odesílalo k instrumentální revizi dělohy.

V současné době máme liberálnější přístup a záleží velmi na společné domluvě a přání těhotné, která by měla být zároveň poučená o všech rizicích,“ říká gynekoložka. Existuje podle ní dost způsobů, jak dělohu bezpečně vyprázdnit – pilulky, injekce nebo všemocný čas.

Žena by pak ale měla vždy absolvovat ještě kontrolní ultrazvuk, který potvrdí, že je děloha čistá a nehrozí zánět.

Moje nenarozené děti jsou mojí součástí. Vím, že se nenarodily, protože nebyly zdravé, a jsem ráda, že volbu nemít dítě, nebo porodit těžce postižené, někdo udělal za mě.

Pokud se potraty opakují, lékaři doporučují pátrat po příčině. Odborná literatura mluví o třech zamlklých potratech, Mikešová doporučuje hledat pomoc už po dvou.

Dělat se toho podle ní dá spousta – genetické konzultace, vyšetření potracené tkáně, kontrola na hematologii nebo testy imunitního systému, který někdy těhotenství brání jako cizímu vetřelci. „S velkou pravděpodobností žena skončí na některé z reprodukčních klinik, kde se provádí genetický screening.

Jde určitě o závažný stav plodnosti, který je potřeba řešit. Platí ale, že u poloviny všech zamlklých potratů stále neznáme jejich příčinu,“ dodává.

Na tenkém ledě 

„Moje nenarozené děti jsou mojí součástí. Vím, že se nenarodily, protože nebyly zdravé, a jsem ráda, že volbu nemít dítě, nebo porodit těžce postižené, někdo udělal za mě,“ říká Erika. „Zároveň to byly jedny z nejtěžších chvil mého života, náročné na sebekontrolu, na to, abych se udržela pohromadě.

Je velmi frustrující, když se vám něco takového děje a lékaři nevědí proč. Mým nejdůležitějším úkolem v té době bylo, aby se můj život neproměnil ve zběsilou honbu za dítětem, počítání plodných dnů, řízeného pohlavního styku. Cítila jsem, že kráčím po tenkém ledě a už se někdy málem propadám.

Ale zvládli jsme to, jde to.“

Zamlklé potraty nemají svoje vlastní statistiky. Těžko tedy říct, kolik jich doopravdy bylo, kdy se nejčastěji dějí a co se podařilo zjistit o jejich příčinách.

Jsou určitě „tenkým ledem“ v už tak temném a tabuizovaným světě potratů jako takových. Jak ale upozorňuje gynekoložka Mikešová, ukrývá se v nich i pozitivní poselství – že žena otěhotnět může.

A že potom, co zamlklý potrat psychicky i fyzicky přestojí, není důvod, aby se jí nepovedlo otěhotnět znovu.

Přirozený potrat potká mnoho párů. Ale mluvit o něm je stále velmi obtížné

Kateřina si v posledních měsících často vzpomene na Mirandu ze Sexu ve městě. S postavou kultovního amerického televizního seriálu ji pojí stejná profese – obě jsou právničky – a povahové vlastnosti, zejména jistá střízlivost v pohledu na život.

A také jedna specifická zkušenost. Kateřina je právě v devátém měsíci těhotenství, a přestože je miminko plánované a nesmírně se na něj těší, má trochu potíž s všeobecným nadšením, které její gravidita vzbuzuje u okolí.

Podobně jako seriálová Miranda, která v jednom díle čtvrté řady nesnáší úplně dobře emocionálně vypjaté reakce na vlastní těhotenství (a v jedné scéně dokonce nadšení předstírá, aby nebyla za divnou).

„Občas to fejkuju jako Miranda,“ zasměje se čtyřiatřicetiletá právnička zaměstnaná na jednom z ministerstev. „Je to náročné období, pere se ve mně strašně moc emocí naráz.“

Seriálové Mirandě scenáristé nadělili těhotenskou střízlivost jako součást charakteru, u Kateřiny je to opatrnost – a vějíř emocí – způsobená bolestnou zkušeností. V minulosti totiž potratila, a to hned dvakrát během pouhého jednoho roku.

Jednou o dítě přišla v osmém týdnu těhotenství, navíc krátce poté, co jí zemřel otec a jejímu partnerovi sestra. Podruhé pak v desátém týdnu těhotenství. „Trochu se bojím prožívat tu radost. Děsí mě představa, že by se mělo zase něco stát,“ říká.

„Ale pomáhá mi vědomí, že znám řadu žen, které potratily, a pak porodily zdravé děti. Že se to prostě občas stává.“

Někdy se zdá, že v dnešní společnosti už nejsou téměř žádná tabu. Jenže některé obzvlášť bolestivé zážitky stále tabuizovány jsou, a to natolik, že o nich lidé často nemluví ani se svým nejbližším okolím. Ztráta dítěte mezi ně patří, a je lhostejné, o jak starém dítěti mluvíme.

Zkušenost se spontánním potratem má dnes obrovské množství žen – podle odhadů takto končí každé čtvrté těhotenství. „Samovolný“ či „přirozený“ potrat během prvních tří měsíců gravidity, kdy k němu dochází nejčastěji, ženy někdy neregistrují, protože často ani nevědí, že jsou těhotné.

Když jej však zaznamenají a zažijí, zanechá to na psychice mnoha z nich vážné následky, ovlivní perspektivu dalších těhotenství a otřese partnerským vztahem, protože ztrátu dítěte prožívají intenzivně i muži.

Jak vážné tyto následky jsou, závisí na mnoha okolnostech, vedle osobnostního nastavení a celkové životní situace pak často rovněž na přístupu lékařů.

Skutečnost, že se o této „skryté tragédii moc nemluví, pak proces uzdravování dále komplikuje.

Neplakat v tichosti

Novinářka Marie Bordier aktuálně dělí svůj čas mezi psaní článků a knih – v roce 2017 jí vyšla kniha rozhovorů s předními českými lékaři – a péči o dva malé syny. Čtyřicetiletá žena byla ovšem těhotná celkem čtyřikrát.

„Není to žádná hanba, nic, co by si měla žena v tichosti v koutku oplakat – a neobtěžovat okolí smutkem,“ říká. „Je to přirozená součást života a vyrovnat se s takovou ztrátou lze především, když se dá sdílet – a časem přijmout.

Poprvé otěhotněla nečekaně ve třiceti, na počátku vztahu s tehdejším partnerem. „Byl to šok pro oba, ale miminko jsme okamžitě akceptovali, tedy hlavně já,“ vzpomíná.

V osmém týdnu těhotenství ovšem začala krvácet, noční návštěva gynekologické pohotovosti nejprve dopadla dobře, kontrola po týdnu ovšem ukázala, že plodu nebuší srdce.

Šok z informace znásobilo to, na co si stěžuje řada žen, které potratily: necitlivé chování lékaře a okolnosti operačního zákroku, tzv. kyretáže, při níž se z dělohy odstraňuje odumřelý plod a okolní tkáň.

„Nebyl to příjemný zážitek,“ říká Marie.

„Na úvod mě sestra pokárala, že jsem si nekoupila kompresní punčochy, potom mě odvedli na sál, kde byla na podlaze krev…“ První informace, kterou se po probuzení z celkové narkózy dozvěděla, byla, že se celý zákrok zkomplikoval a že hodně krvácela, což ji ještě více zneklidnilo: „Fyzicky jsem se dala do kupy během pár týdnů, psychicky to trvalo déle.“

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector