Je to rakovina? Jak vypadají nemoci pod mikroskopem

Karcinom ledvin pod mikroskopem. Neunikne ani jediná nádorová buňka

Podezření na nádorové onemocnění může být vysloveno na základě příznaků a stesků pacienta. Potvrdit přítomnost karcinomu však znamená další vyšetřování a pátrání.

Vzorky krve

Má-li lékař podezření na onemocnění ledvin, je nezbytné nejprve zjistit kompletní osobní anamnézu neboli zdravotní historii pacienta. Dále je důležité detailně poznat momentální obtíže a zjistit všechny příznaky onemocnění. Následuje fyzikální vyšetření, kdy lékař používá k prohlédnutí pacienta pouze své smysly – vyšetřuje pohledem, pohmatem a poslechem.

Laboratorní testy aneb vyšetření tělních tekutin

Laboratorní testy nemohou s jistotou říct, zda má člověk rakovinu ledvin, či nikoli, ale mohou lékaře upozornit, že právě s ledvinami není něco v pořádku. Zároveň částečně vypovídají o celkovém zdravotním stavu pacienta.

• Analýza moči. Mikroskopické zhodnocení moči a její chemické vyšetření může poukázat na přítomnost stop krve, která není zjistitelná pouhým okem. Až polovina pacientů s nádorovým onemocněním ledvin má v moči krev. Při cytologickém vyšetření moči je možné zviditelnit nádorové buňky, jejichž původ však nemusí být jasný – může se jednat o buňky z ledvin, močovodů nebo močového měchýře.
• Krevní odběry. Z odběrů krve lze zjistit například snížený počet červených krvinek, nebo naopak jejich zvýšený počet, protože ledvinné nádorové buňky mohou tvořit erytropoetin – hormon stimulující tvorbu červených krvinek.

Dále lze provést biochemické vyšetření krve, kdy jsou zjišťovány hladiny chemikálií, které mohou být za přítomnosti nádoru ledvin změněny. Biochemické vyšetření může také leccos napovědět o funkci ledvin.

Zobrazovací metody aneb Když technika maluje

Tyto testy pomáhají vytvořit obrázek o tom, jak to vypadá uvnitř těla. Uplatňují se z několika důvodů:

1. posouzení, zda je v dané oblasti nádor,
2. zhodnocení, jak moc je nádor již rozšířen,
3. zjištění účinnosti léčby,
4. pátrání po známkách návratu onemocnění.

U většiny jiných nádorových onemocnění je ke stanovení diagnózy nutná biopsie neboli odběr kousku nádorového útvaru a jeho vyšetření pod mikroskopem s popsáním rakovinových buněk. V případě karcinomu ledvin často stačí právě zobrazovací metody. Nicméně existují případy, kdy je k jisté diagnóze potřeba odběr tkáně přece jen udělat.

Ze zobrazovacích metod je možné zvolit např.:

• ultrazvuk,
• rentgen s použitím nebo bez použití kontrastní látky,
• počítačovou tomografii (CT),
• magnetickou rezonanci (MRI),
• pozitronovou emisní tomografii (PET) – toto vyšetření využívá radioaktivní látku, která má tendenci se hromadit v nádorových buňkách. Tak je možné zjistit nádorové metastázy neboli šíření rakoviny mimo ledviny.

Panuje-li nejistota o diagnóze ze zobrazovacích metod, přichází ke slovu již zmíněná biopsie. Vzorek tkáně je pod kontrolou ultrazvuku nebo CT odebrán speciální jehlou a následně vyšetřen pod mikroskopem.

(boba)

Zdroj: www.cancer.org/cancer/kidney-cancer/detection-diagnosis-staging/how-diagnosed.html

Biochemické vyšetření Biochemické vyšetření krve Nádor na plicích Odražená ledvina příznaky Příznaky nádoru na mozku Autor článku: MUDr. Barbora Boudová Líbil se vám článek? ANO NE Krev v ústech

Dobrý den chci se zeptat. Ráno jak vstanu mam žluté sliny a jak vycucávám…

Nedostatečna erekce

Dobrý den. Stále si nejsem jist, zda mam vše v pořádku, a jelikož se stydím,…

Píchání kůže

Dobrý den, moje obtíže začaly v říjnu minulého roku,kdy mi byly zjištěny chlamydie…

Bolest za očima

Dobrý den, Už 3 dny mě trápí bolest za očima, zejména při pohybu očí (nahoru,…

Bolest kolene

Dobrý den, omlouvám se že ruším, ale když chodím delší túry nebo jezdím na…

Sinus pilonidalis

Dobrý den, mám sinus na kostrči. Zajímá mě jestli prasknutí píštělu a následné…

Bolest kolene

Dobrý den, jsem po ASK pravého kolene od 8.1.2017. Přetržené meniskusy a křížové…

Bakerova cysta

Bolest v podkolenní jamce. Manžel má již skoro týden bolesti v podkolenní jamce….

Pupínky na kůži

Po treningu se mi na nohou objevili vysev malych pupinku, vodnate. Zatim to…

Přídatná žláza

Dobrý den, mám 10denní miminko a mám problém s kojením. Ráno jsem se vzbudila…

Rakovina penisu: příznaky, diagnostika a léčba

Přestože rakovina penisu v České republice nepatří mezi častá onemocnění, jedná se o velice závažný zdravotní problém, který není radno podceňovat.

Za jeho rozvojem většinou stojí nedostatečná hygiena, neblahý vliv však může mít také nákaza virem HPV nebo kouření.

Pokud jde o vhodnou léčbu, někdy postačí ošetření laserem nebo drobný chirurgický zákrok, jindy však lékaři musí přistoupit k úplnému odstranění penisu.

Zhoubné nádory penisu

Zatímco rakovina prostaty se řadí mezi poměrně často diskutovaná témata, o rakovině penisu se příliš nemluví. V našich podmínkách se totiž jedná spíše o vzácný problém, který na většině území Evropy nepatří mezi hojně se vyskytující onemocnění. V některých rozvojových zemích Asie, Afriky nebo třeba Jižní Ameriky ovšem tento druh rakoviny není ničím výjimečným.

Pokud jde o nejrozšířenější druh nádorů penisu (zhruba 95 % případů), jedná se o dlaždicobuněčný karcinom označovaný také jako spinocelulární karcinom.

Zbytek tvoří například nádory z Merkelových buněk, malobuněčné karcinomy, melanomy nebo bazaliomy.

Kromě toho se lékaři vzácně setkávají také s nádory mezenchymového původu, kam patří fibrosarkom, melanosarkom nebo angiosarkom.

Výskyt

Zhoubné nádory penisu postihují především muže vyššího věku, tedy pacienty starší 40-50 let, výjimkou však není ani výskyt tohoto onemocnění u jedinců před třicítkou.

V incidenci karcinomu penisu však lékaři pozorují velké geografické rozdíly.

Zatímco v rozvojových zemích jsou počty případů nejvyšší, v populacích, kde se standardně provádí obřízka, je výskyt karcinomu penisu spíše zanedbatelný.

V Evropě, ale i v angloamerickém regionu je rakovina penisu považována za jednu ze vzácných forem nádorových onemocnění, přičemž tyto komplikace tvoří pouze 0,1-2 % všech zhoubných nádorů. V některých zemích Afriky, Asie a Jižní Ameriky se však karcinom penisu řadí mezi velmi časté zdravotní komplikace a představuje zhruba 10-20 % všech maligních tumorů.

Pokud jde o výskyt rakoviny penisu přímo v České republice, incidence je zde poměrně nízká stejně jako ve většině evropských oblastí. Ročně přibude zhruba 70-90 nových případů tohoto onemocnění. Jelikož ale výskyt zhoubných nádorů penisu v posledních letech stoupá, rozhodně byste neměli tyto komplikace podceňovat.

Příčiny rakoviny penisu

Nejdůležitější roli při rozvoji tohoto onemocnění hraje nedostatečná či špatná hygiena předkožkového vaku.

Pod předkožkou se pak hromadí bělavá, lehce páchnoucí hmota odborně označovaná jako smegma, která je vedlejším produktem působení bakterií na odloučené buňky sliznice.

Ačkoliv nebylo prokázáno, že by smegma samotné bylo karcinogenem, na vznik rakoviny penisu má výrazný vliv.

Pokud muži smegma z předkožkového vaku pravidelně neodstraňují, v uzavřeném prostředí se postupně hromadí, dráždí pokožku a může způsobit rozvoj rakoviny kůže žaludu nebo předkožky. Ke zvýšené tvorbě smegmatu jsou přitom náchylnější pacienti trpící fimózou (zúžení předkožky), kdy předkožku není možné přetáhnout přes žalud a důkladně ho tak umýt.

Kromě výše zmíněných faktorů se na rozvoji rakoviny penisu mohou podílet také další vlivy, jako jsou například některé virové infekce.

Jde například o lidský papilomavirus HPV (konkrétně především o kmen HPV-16 nebo HPV-18), který se nejčastěji šíří prostřednictvím pohlavního styku nebo při těsném kontaktu s infikovaným partnerem. U žen pak může být tento virus původcem rakoviny děložního čípku.

Výskyt karcinomu penisu mimo jiné výrazně zvyšuje také používání všech dostupných forem tabákových výrobků, tedy kouření cigaret, žvýkání tabákových listů nebo třeba šňupání tabáku. Mezi další rizikové faktory se pak řadí:

• chronické dráždění,
• expozice azbestu,
• střídání sexuálních partnerů,
• nízký věk při prvním pohlavním styku,
• vystavení UV záření (např. léčba PUVA).

Pokud jde o prekancerózy neboli stavy, které předcházejí rozvoji maligního nádoru, lékaři sem řadí například výsev kožního onemocnění lichen sclerosus na penisu (balanitis xerotica obliterans, BXO), ale také cornu cutaneum, což je označení pro „kožní roh“, který má podobu tvrdého zrohovatělého útvaru. Dále sem patří například Queyratova erytroplazie či Bowenova nemoc.

Jaké má rakovina penisu příznaky?

Ještě před vznikem samotného karcinomu penisu často dochází k rozvoji přednádorového ložiska, které se zpočátku nešíří do okolí.

Tato forma rakoviny se označuje jako „in situ“ (na místě) a lékaři ji nazývají Queyratova erytroplazie. Jedná se o onemocnění sliznice žaludu, jehož projevem je vznik červeného mechovitého ložiska.

Histologicky je přitom podobné jako Bowenova dermatóza.

Nádorové ložisko, které mívá vzhled uzlíku nebo vřídku, se postupem času šíří dále do okolí, čímž dochází k rozvoji klasické formy rakoviny penisu. Tumor pak prorůstá celým penisem a následně se může rozšířit také do lymfatických uzlin v tříslech nebo dokonce vytvořit vzdálené metastázy. Nádor přitom z penisu postupuje dále hlavně prostřednictvím mízních cév.

Typická lokalizace nádoru:

• žalud penisu (zhruba 48 % případů),
• předkožka (zhruba 21 % případů),
• žalud i předkožka (asi 9 % případů),
• sulcus coronarius penisu (asi 6 % případů),
• tělo penisu (pouze 2 % případů).

První oblastí, kam se rakovina penisu dále rozšiřuje, jsou lymfatické uzliny v tříslech. Ty mohou zvětšovat svůj objem, stávají se hmatatelnými, ale většinou nebývají bolestivé. Pouze zřídka dosáhne postižení uzlin takového stupně, kdy dojde také k průniku nádoru z uzlin až do podkoží a kůže.

Pokud se to však stane, objeví se nádorový vřed, který pacienta obvykle donutí vyhledat lékařskou pomoc.

Fimóza (zúžení předkožky) může delší dobu zakrývat prvotní projevy rakoviny, jako je zarudnutí a vznik uzlíku, takže si muži problému často všimnou až ve chvíli, kdy je příliš pozdě.

Část pacientů se pak lékaře rozhodne nevyhledat z důvodu studu.

Vždy ovšem platí, že jakmile se kdekoliv na penisu objeví vředovitý, vystouplý a nehojící se útvar, je nutné bezodkladně navštívit ordinaci urologa nebo kožního lékaře.

Charakteristické příznaky rakoviny penisu:

• zarudnutí,
• uzel na předkožce nebo žaludu,
• postupný růst nádorového ložiska,
• mokvání a rozpad nádoru,
• nepříjemný zápach,
• rozšíření nádoru do uzlin.

Diagnostika

Podezření na rakovinu penisu většinou urolog či kožní lékař pojme hned při pohledu na podezřelý útvar na mužském údu, okolní zarudnutí a případně i zvětšené lymfatické uzliny. Vždy je však nutné stanovit také rozsah primárního tumoru, posoudit postižení okolních uzlin a zhodnotit také výskyt vzdálenějších metastáz.

Muži by se rozhodně neměli stydět odborníkovi jakékoliv problematické místo či nebezpečně vypadající vřídky ukázat. S největší pravděpodobností se nejedná o rakovinu, ale spíše o jiné onemocnění. Přítomnost podezřelého útvaru na penisu může znamenat například rozvoj syfilidy nebo přítomnost bradavičnatých výrůstků virového původu, které se označují jako condylomata accuminata.

Jakmile pacient objeví podezřelý útvar na penisu, je nutné provést vyšetření, které rakovinu penisu potvrdí, či naopak vyvrátí.

Důležité je především odebrání vzorku podezřelé tkáně (biopsie) a jeho zhodnocení pod mikroskopem, tedy histopatologické vyšetření.

Při odběru biopsie je nicméně nutné zahrnout nejen vlastní ložisko nádoru, ale také přilehlou, zdravě působící tkáň.

Postižení tříselných uzlin je následně možné prokázat pohmatem nebo prostřednictvím ultrazvukového vyšetření. Pokud existuje podezření na postižení lymfatických uzlin v pánvi, lékaři využívají také další diagnostické metody, jako je CT (počítačová tomografie) nebo MRI (magnetická rezonance).

V čase určení diagnózy bývají inguinální (tříselné) uzliny hmatné zhruba v 58 % případů, z nichž se v 17-54 % může jednat o metastatické postižení, přičemž zbytek představuje postižení zánětlivé. Uzlinové mikrometastázy se však vyskytují také v případě 20 % pacientů, u kterých uzliny hmatatelné nejsou.

Léčba rakoviny penisu

Každý zhoubný nádor je nutné posuzovat individuálně, včasné odhalení tumoru však může výrazně ovlivnit, jakým způsobem bude léčba probíhat a jaká bude její celková úspěšnost. Zatímco v některých případech stačí například ošetření laserem či chirurgické odstranění nádoru, u pokročilejších tumorů může dojít i k částečnému nebo celkovému odstranění penisu.

Chirurgická léčba rakoviny penisu

Co se týče operativní léčby rakoviny penisu, zde mají lékaři k dispozici celou řadu různých možností. Pokud se jedná o malý povrchový nádor, in situ nádor nebo pacienti odmítají radikálnější léčbu, nejčastěji se provádí ošetření laserem. To zanechává menší nepříznivé následky než klasické chirurgické zákroky, ale vyžaduje delší hojení (zhruba 8-12 týdnů).

Mezi postupy šetřící penis pacienta se dále řadí Mohsovo mikrografické chirurgické odstranění, které se používá především v případě nádorů in situ a zhoubných útvarů menších než 1 centimetr. Jedná se však o poměrně náročnou metodu na techniku i orientaci.

U méně pokročilých forem nádoru se pak provádí také excize neboli konzervativní chirurgické vytětí, což může být například obřízka odstraňující předkožku spolu s nádorem. Kromě toho je možné využít kryoterapii, fotodynamickou terapii, glansektomii či intersticiální brachyterapii (technikou muláže).

Pokud jde o pokročilejší nádory, zde je nutné zvolit radikálnější řešení. Mezi nejčastější způsoby chirurgického ošetření primárního spinocelulárního invazivního karcinomu v tomto případě patří částečné odstranění penisu. Tato léčba většinou mívá dobré výsledky, dochází k místnímu vyléčení a pacienti mohou i nadále močit vestoje.

V případě, že je zhoubný nádor příliš pokročilý a již svou velikostí či umístěním nedovoluje zachování dostatečně dlouhého pahýlu, který by umožňoval močení vestoje, lékaři jsou nuceni přistoupit k úplné amputaci penisu. Močová trubice je pak vyústěna na hrázi, tedy mezi šourkem a konečníkem, takže pacient musí po operaci močit vsedě. Dále pak mohou lékaři provést radikální odstranění penisu spolu s varlaty a šourkem.

Chirurgická léčba postižených uzlin

U pacientů, které v souvislosti s rakovinou penisu trápí zvětšené tříselné uzliny, se provádí také oboustranná radikální inguinální lymfadenektomie.

Tento zákrok lékaři vykonávají obvykle v rozmezí od 4 do 6 týdnů po chirurgickém ošetření primárního nádoru. Pokud se tumor již před touto operací nerozšířil mimo tříselné uzliny, může dojít k vyléčení nádorového procesu.

Zároveň však mohou nastat komplikace v podobě narušení odtoku mízy z dolních končetin a častého vzniku otoků.

Z tříselných uzlin se nádor může šířit také dále do uzlin pánevních, přičemž zvýšená pravděpodobnost tohoto postižení hrozí pacientům, u nichž rakovina penisu postihla dvě nebo více tříselných uzlin. Chirurgickou léčbu je v tomto případě nutné doplnit také odstraněním pánevních mízních uzlin (pánevní neboli ilická lymfadenektomie).

Radioterapie

Při léčbě povrchových útvarů, které dosahují velikosti maximálně 4 centimetrů, se někdy využívá také radioterapie primárního nádoru ve formě zevního ozařování či brachyterapie.

V případě větších invazivních nádorů nemá tato terapie tak velkou úspěšnost, bývá spojena s místními komplikacemi a zároveň není dostatečně rychlá, takže se nádor mezitím může metastaticky rozšířit dále do těla.

Jestliže po radioterapii nádor nevymizí nebo dojde k recidivě jeho růstu, je nutné přistoupit k chirurgickému odstranění penisu. Kromě toho může po radioterapii primárního nádoru následovat také chirurgické odstranění tříselných uzlin. Radioterapie v této oblasti je problematická především z důvodu nemožnosti přesného stanovení rozsahu postižení.

Chemoterapie

Agresivní multimodální léčba pokročilých nádorů penisu (tedy operace nebo radioterapie v doprovodu chemoterapie) dokáže prodloužit bezpříznakové období.

Předoperační chemoterapie může pomoci zmenšit nádor, který se prostřednictvím této léčby stane operabilním.

Příznivou odpověď může indukovat také v případě metastazujících karcinomů, většinou však pouze částečnou či krátkodobou.

Prognóza

Nejvýznamnějším prognostickým faktorem je postižení lymfatických uzlin. Celkové pětileté přežití se v případě karcinomu penisu pohybuje kolem 52 %. U pacientů s negativními inguinálními uzlinami je to až 66 %, pro nemocné s pozitivními inguinálními uzlinami naopak pouze 27 %. Nejhorší prognózu přitom mají pacienti, u nichž se nádor rozšířil až do uzlin pánve.

Prevence

Nejdůležitějším preventivním opatřením, které by mělo zabránit rozvoji rakoviny penisu, je správná hygiena intimních partií a mytí penisu pod předkožkou.

Vhodnou prevencí pak může být také obřízka neboli cirkumcize (odstranění předkožky, která překrývá žalud penisu), která se provádí především u pacientů s fimózou.

Není-li tato zdravotní komplikace přítomná, obřízka je u dospělých mužů jako prevence rakoviny již prakticky zbytečná.

U novorozenců obřízka prakticky vylučuje vznik rakoviny penisu. Pokud se pak cirkumcize provádí až ve chvíli, kdy chlapec dosáhne pubertálního věku, není již toto preventivní opatření tak účinné. Například v židovské populaci, kde je obřízka prováděna z náboženských důvodů, nebo v USA, kde se jedná o součást prevence, se invazivní karcinomy penisu téměř nevyskytují.

Mezi další preventivní opatření samozřejmě patří i zanechání kouření, ale pomoci by teoreticky mohlo také proočkování populace proti některým kmenům HPV virů. Tento krok by narušil schopnost virů šířit se mezi lidmi. V současné době se však toto očkování provádí pouze na vyžádání u žen, a to jako prevence rozvoje rakoviny děložního čípku.

Zdroje: linkos.cz, solen.cz, wikiskripta.eu

Zhoubné nádory penisu postihují hlavně muže vyššího věku, tedy pacienty starší 40 let. V rozvojových zemích Afriky, Asie a Jižní Ameriky jsou přitom počty nemocných nejvyšší, zatímco v Evropě či Angloamerice lékaři tento druh karcinomu považují spíše zá vzácné nádorové onemocnění. V populacích, kde se standardně provádí obřízka, je pak výskyt rakoviny penisu výjimečný.

Hlavní příčinou vzniku rakoviny penisu je nedostatečná hygiena předkožkového vaku. Pod předkožkou se hromadí smegma, což je bělavá, lehce páchnoucí hmota, která může dráždit pokožku a následně způsobit rozvoj karcinomu kůže žaludu nebo předkožky. Mezi další rizikové faktory patří fimóza (zúžení předkožky), kouření, virové infekce (lidský papilomavirus HPV), ale také expozice azbestu.

Před vznikem karcinomu penisu často dochází k rozvoji přednádorového ložiska, což lékaři označují jako Queyratova erytroplazie.

Toto onemocnění sliznice žaludu se projevuje vznikem červeného mechovitého útvaru, který má vzhled uzlíku nebo vřídku. Jakmile se ložisko začne šířit do okolí, dochází k rozvoji klasické formy rakoviny penisu.

Tumor prorůstá celým údem, někdy se pak rozšiřuje do lymfatických uzlin a může tvořit i vzdálenější metastázy.

Každý zhoubný nádor musí lékaři posuzovat individuálně. Pokud jde o malé povrchové útvary, je možné podstoupit například ošetření laserem, Mohsovo mikrografické chirurgické odstranění, kryoterapii nebo obřízku.

U pokročilejších tumorů se pak provádí částečné nebo úplné odstranění penisu. Mezi další možnosti léčby patří radioterapie či chemoterapie a je nutné zaměřit se také na postižené tříselné nebo pánevní uzliny.

Mám karcinom prostaty

V prostatě existuje několik typů buněk a každá svým způsobem přispívá k vývoji, stavbě a funkci prostaty. Jako v každé jiné části těla nové buňky nahrazují ty staré, opotřebované, které odumírají.

U rakoviny prostaty se rovnováha mezi novými a starými buňkami poruší, nekontrolovaně vznikají buňky nové a proces řízeného odumírání je porušen.

Po provedení biopsie prostaty na základě zvýšeného PSA nebo nálezu při rektálním vyšetření prostaty, patologové hledají pod mikroskopem rozdíly ve stavbě buněk a tkání, aby odhalili rakovinu a poté určili její typ a další charakteristiky.

Před zahájením léčby rakoviny prostaty je nutné určit tzv. míru rizika a stádium onemocnění. Zařazení do skupiny rizika se provádí na základě hodnoty PSA, tzv. gleasonova skóre a stádia onemocnění.

Třídění dle Gleasona

Gleasonův systém hodnocení odráží 5 stupňů, přes které buňky nádoru prostaty procházejí, když se mění z normálních buněk na buňky nádorové.

Buňky jsou hodnoceny škálou od 1 do 5:

Nádorové buňky nízkého stupně (ty co jsou nejblíže 1) vypadají skoro jako normální buňky. Nádorové buňky vysokého stupně (4 a 5) se změnily natolik, že se velmi liší od normálních buněk.

Patolog při pohledu na bioptický vzorek přiřadí jeden Gleasonův stupeň k nejpodobnějšímu typu ve vašem vzorku a druhý stupeň k druhému nejpodobnějšímu typu.

Tyto dva stupně sečtené dohromady určí gleasonovo skóre.

Obecně řečeno, rakovina s nízkým gleasonovým hodnocením (do 6) je méně agresivní, zatímco rakovina s vyšším hodnocením (7-10) má sklony být agresivnější.

Stádia onemocnění

Určují se podle rozsahu onemocnění. K určení rozsahu onemocnění může být použito množství vyšetřovacích metod. Například CT, magnetická rezonance (MRI), RTG nebo scintigrafie skeletu. Lokalizovaná rakovina prostaty znamená, že je omezená pouze na prostatu.

Lokálně pokročilý karcinom prostaty znamená, že velká část rakoviny je omezená na prostatu, ale již proniká i do bezprostředních okolních tkání jako jsou semenné váčky nebo pouzdro prostaty.

Při metastatickém onemocnění, rakovina prostaty roste mimo prostatu a své její blízké okolí, šíří se nejčastěji často do lymfatických uzlin, eventuelně metastazuje do vzdálenějších orgánů. Rakovina se může také může šířit do kostí.

K hodnocení stádia onemocnění slouží tzv. TNM klasifikace. T hodnocení popisuje, jak je nádor velký v rámci prostaty a jejích okolních struktur (orgánů, tkání).

N hodnocení popisuje, jestli jsou postiženy lymfatické uzliny a M hodnocení popisuje, jestli se rakovina rozšířila do jiných orgánů mimo pánev nebo do kostí.

U většiny mužů je v současnosti diagnostikován klinický stupeň T1c, což znamená, že jejich rakovina byla diagnostikována pouze biopsií na základě vyšetření PSA a není viditelná (rozpoznatelná) žádným zobrazením nebo vyšetřením.

Léčebné možnosti

U lokalizovaného karcinomu prostaty, tedy nálezu ohraničeného na prostatu, se jedná o včas zachycené onemocnění a je zde možné úplné vyléčení pacienta. Proto je indikována radikální terapie – operační nebo radiační, ať již zevní radioterapie nebo brachyterapie (BRT) – , což je vkládání zářiče přímo do tkáně prostaty.

Jako pokročilé onemocnění označujeme stavy, kdy v době stanovení diagnózy již nemůžeme počítat s vyléčením onemocnění. ale jen se zlepšením Cílem léčby je zlepšení lokálního nálezu i celkového stavu klienta včetně odstranění bolestí, prodloužením intervalu bez komplikací vč. či oddálení doby do vzniku metastáz. , označujeme jako pokročilé onemocnění.

Mluvíme o pozdním záchytu, ne však proto, že by pacient zanedbal nějaké varovné příznaky – ty totiž prakticky v drtivé většině případů u rakoviny prostaty chybějí – ale proto, že v době stanovení diagnózy se již jedná o lokálně pokročilý (prorůstající za hranice kapsuly prostaty) prorůstající nádor nebo o nádor již dokonce již generalizovaný (tedy již s metastázami do jiných orgánů – nejčastěji mízní uzliny, kosti, plíce, játra).

V případě pokročilého onemocnění je metodou volby kombinace hormonální léčby a radioterapie nebo pouze hormonální léčba spočívající v blokádě mužského hormonu testosteronu (tzv. androgenní blokáda).

V případě generalizovaného onemocnění na prvním místě zvažujeme hormonální léčbu, tam kde hormonální léčba selže, je k dispozici chemoterapie. Umíme též pomocí léků snížit výskyt rozsah kostního postižení a oddálit vznik jeho negativních důsledků.

zpět na úvodní stránku oddělení

Rakovina štítné žlázy: příznaky, léčba (karcinom štítné žlázy)

V úvodu je třeba definovat termín rakovina. Laická veřejnost pojímá
rakovinu za nádorové onemocnění jakéhokoliv charakteru, což není
správné. Termín rakovina by měl být vyhrazen pouze pro
epitelové zhoubné nádory – karcinomy.

V tomto textu tedy bude chápána rakovina ve svém správném významu.
Rakovina je označení pro karcinomy. Pro celistvost je však nutné uvést
další zhoubné ( maligní) nádory, které sice nejsou tolik časté, ale
musí se s nimi počítat.

Jeden příklad za všechny tvoří primární lymfom
štítné žlázy, který se často vyvíjí u osob s autoimunitním
postižením štítné žlázy.

Obecně lze říci, že nádory štítné žlázy jsou nejčastějšími
nádory endokrinních žláz člověka ( endokrinní žlázy jsou žlázy
s vnitřní sekrecí, kdy jejich produkty, hormony, odcházejí do krve, kde
v nanogramových množstvích mohou na velké vzdálenosti v organismu
vyvolávat specifické reakce na základě signálového přenosu –
transmise, který vyplývá z interakce hormon a jeho receptor). Příkladem
endokrinní žlázy je žláza štítná, dále pak příštitná tělíska,
nadledvinky atd.

Zhoubné nádory štítné žlázy tvoří 1,3% všech případů maligních
nádorů. Z celkového počtu lidí, kteří zemřou v důsledku jakéhokoliv
maligního onemocnění, je 0,4% lidí, kteří podlehnou právě malignímu
onemocnění štítné žlázy. Zhoubné onemocnění štítné žlázy
postihuje dvakrát častěji ženy než muže.

Rizikové faktory rakoviny štítné žlázy

Jediným přesně známým rizikovým faktorem je expozice
ionizujícímu záření.

Na ionizující záření je více náchylný
člověk v mladším věku, s rostoucím věkem je náchylnost pochopitelně
nižší.

Bylo zjištěno, že celých 7% osob, kteří jsou ozářeni dávkou
2Gy na oblast okolo štítné žlázy, je stiženo vznikem zhoubného nádoru,
nejčastěji papilárním karcinomem štítné žlázy, jak bude
rozvedeno dále.

Dalším výrazným rizikovým faktorem je genetická
predispozice či mutace v charakteristických genech
( v souvislosti s karcinomy štítné žlázy se uvádí mutace
v protoonkogenu RET).

Jeden z typů karcinomů štítné žlázy, který vychází z C-buněk, a
který se jmenuje medulární karcinom štítné žlázy, je asociován se
vznikem dalších nádorů v těle.

Tyto skupiny nádorů
vytvářejí syndromy, které se nazývají MEN IIa a MEN IIb.
Zkratka MEN znamená mnohočetné endokrinní neoplazie.

Součástí těchto syndromů je společný výskyt nádorů: medulární
karcinom štítné žlázy, feochromocytom, karcinom příštítných
tělísek apod.

Prevence rakoviny štítné žlázy

Žádná specifická prevence nádorů štítné žlázy neexistuje. Jedinou
možnou prevencí je vyhýbat se ionizujícímu záření, což
v určitých situacích není reálné.

Příznaky a projevy rakoviny štítné žlázy

Prvním projevem zhoubného nádoru štítné žlázy je obvykle
rychle rostoucí uzel, který je hmatný v oblasti štítné
žlázy. Tento uzel je tvrdé konzistence. V některých
případech může být fixován ke kůži, v jiných ke spodině.

Pokud se dostaví zvětšení krčních a nadklíčkových lymfatických
uzlin, je to známkou již pokročilého nádorového bujení.

Zřídka můžou být prvními projevy onemocnění příznaky, které
vyplývají z útlaku průdušnice či polykací
obtíže. Tyto příznaky se většinou objevují v pokročilých
stádiích onemocnění.

Nádor se může vyskytovat i v obou lalocích štítné žlázy najednou,
často metastazuje mízní cestou (lymfatogenně) do uzlin
krčních, okolo klíčku, za hltanem, v dutině hrudní apod. Krví může
metastazovat do plic, kostí a jater. Produkce hormonů štítné žlázy je
dlouho zachovalá i při rozsáhlém poškození žlázy.

Popis jednotlivých nádorů štítné žlázy

Štítná žláza obsahuje dva základní typy buněk: folikulární
buňky, které vytváří folikuly typické pro tuto žlázu, a dále
tzv. parafolikulární buňky ( syn.: C-buňky), které
produkují hormon kalcitonin. Z obou typů těchto buněk
může vzniknout karcinom.

Z folikulárních buněk jsou odvozeny diferencované karcinomy, které se
dělí dále na karcinom papilární, folikulární a oxyfilní.

Jak už bylo řečeno, z C-buněk vzniká karcinom
medulární. Karcinomy mohou být také nediferencované a
smíšené.

Zbytek tvoří lymfomy, teratomy, sarkomy, které tvoří 5% všech
zhoubných nádorů štítné žlázy.

Ve štítné žláze se také mohou objevit druhotná ložiska ( metastázy)
jiných nádorů, např. karcinomu prsu.

Folikulární karcinom může vzniknout ze svoji
benigní varianty, kterou je folikulární adenom.

Folikulární adenom pod mikroskopem může velmi připomínat svojí maligní
variantu, obzvlášť pokud je folikulární karcinom dobře diferencovaný.

Nápadné je to, že folikulární karcinom prorůstá do cév ( tento karcinom
má tendenci se šířit spíše krevní cestou, což není pro karcinomy
úplně typické), a dále prorůstá přes vazivové pouzdro štítné žlázy.
Tento nádor metastazuje do uzlin, kostí, plic a mozku.

Papilární karcinom je nejčastějším maligním
nádorem ve štítné žláze, který může vzniknout i v prvním desetiletí
života.

Velmi často jsou papilárním karcinomem postiženy ženy
středního věku. Rozměry nádoru kolísají od těch nejmenších,
které mají několik milimetrů ( tzv.

mikrokarcinomy, které se klinicky
neprojevují) až po ty největší, které mají přes 10 cm a více.

Karcinom z oxyfilních buněk je považován jako
varianta ke svému příslušnému diferencovanému karcinomu štítné žlázy
( tedy papilárnímu a folikulárnímu karcinomu), se kterým má i podobné
vlastnosti.

Medulární karcinom čili karcinom, který
vychází z parafolikulárních buněk štítné žlázy, tvoří 5-10% všech
karcinomů. Může se objevit ve své formě sporadické ( jeden člen rodiny
onemocní) či familiární formě ( více členů rodiny onemocní).
Familiární forma může být prezentována jednak jedním izolovaným nádorem
nebo jako součást mnohotné endokrinní neoplazie ( viz výše).

Nediferencovaný karcinom je
nejhorší a nejnebezpečnější nádor
štítné žlázy vůbec. Vyskytuje se ve vyšším věku ( 7. –
8. dekáda). Podobně jako medulární karcinom tvoří asi 10% procent
nádorů štítné žlázy. Tomuto nádoru se také říká anaplastický
karcinom štítné žlázy.

Velmi rychle a intenzivně roste,
kdy vytváří obrovskou masu na krku. Říká se o něm, že roste před
očima. Agresivně vrůstá do okolních struktur. Pod mikroskopem rozlišujeme
několik forem tohoto nádoru: malobuněčná, velkobuněčná, sarkomatosní a
metaplastická.

Tento nádor způsobuje smrt během dvou až šesti
měsíců.

Štítná žláza je jako každá endokrinní žláza velmi dobře
prokrvená, proto dochází poměrně často ke vzniku metastáz právě tam. Do
štítné žlázy metastazují karcinomy ledviny, plic, prsu a dále maligní
melanom a lymfomy.

Léčba rakoviny štítné žlázy

V zásadě lze říci, že léčba zhoubných nádorů štítné žlázy je
velmi komplexní a má mnoho možností, jak zasáhnout. Především se jedná
o chirurgický zákrok, aplikaci radiojódu, zevní ozáření, hormonální
léčbu, intersticiální léčbu a chemoterapii.

Chirurgická léčba většinou spočívá ve výkonu
TTE, což je totální odstranění štítné žlázy. Celá
žláza se musí odstranit v případě, že se nádor nachází ve více
místech, což nemusí být vždy zřejmé. Během operace se odstraňují
i zvětšené uzliny. Pokud je operační výkon u anaplastického karcinomu
možný ( to nebývá), musí se postupovat co nejradikálněji.

Léčba radiojódem má smysl pouze u nádorů, které
mají zachovalou schopnost akumulovat jód ( normální folikulární buňky
jód akumulují), tedy jsou dostatečně diferencované. Radioaktivní jód pak
štítnou žlázu likviduje.

Tato léčba se používá k eliminaci zbytků,
které mohou zůstat po TTE, dále k léčbě metastáz a někdy také
u nádorů, které nelze z nějakých důvodů operovat. Tímto způsobem je
nutno zničit zbytky štítné žlázy do dvou měsíců od operace.

Hormonální léčba je opět účinná pouze
u diferencovaných karcinomů. Mechanismus je poměrně jednoduchý. Využívá
se faktu, že látka L-thyroxin má schopnost tlumit produkci
TSH, což je hormon, který silně stimuluje růst nádoru. Tato léčba se
opět podává po operaci, a to u časných diferencovaných karcinomů. Někdy
se může kombinovat s podáváním radiojódu.

Zevní ozáření je rovněž velmi důležitou léčebnou
modalitou. Má své opodstatnění u nádorů, které neakumulují radiojód.
Následuje po radikálních i neradikálních operacích, a také se používá
k léčbě neoperatibilních nádorů a metastáz.

Při intersticiální léčbě se do nádorové tkáně
aplikují zdroje iridia či radiojódu, které pak likvidují
nádorovou tkáň.

Chemoterapie se používá jako doplněk léčby
anaplastických karcinomů a při metastatickém postižení. Jako monoterapie (
terapie jedním preparátem) se nejlépe osvědčil adriamycin. Dále se
používají antracykliny plus cisplatina.

Jak si mohu pomoci sám

Jako každé onkologické onemocnění je nutná odborná pomoc. Možnost
svépomoci je vyloučena.

Komplikace rakoviny štítné žlázy

Největší komplikací je sekundární rozšíření nádoru, tedy
metastazování do plic, kostí,
mozku.

Dále to mohou být komplikace spojené s léčbou radiojódem: útlum
kostní dřeně, plicní fibróza a poruchy plodnosti.

Diskuse

Další názvy: karcinom štítné žlázy, nádor štítné žlázy, benigní nádor štítné žlázy, maligní nádor štítné žlázy, folikulární karcinom, medulární karcinom, papilární karcinom

O rakovině penisu, prevence

Obsah:

• Epidemiologická data
• Příčiny
• Prevence
• Projevy
• Diagnostika
• Léčba

Rakovina penisu je v ČR relativně vzácný zhoubný nádor. V některých částech světa (např.

v Asii, Africe, Jižní Americe) jde nicméně o velmi častou formu nádorových onemocnění. Jeho výskyt v poslední době stoupá. Ve velké většině případů se jedná o kožní, dlaždicobuněčný, rakovinový nádor (spinocelulární karcinom) vyrůstající z kůže penisu.

Následující stať pojednává o tomto typu nádoru.

Epidemiologická data

Nádory penisu postihují převážně muže vyššího věku (40 let a výše), ale výjimkou není výskyt tohoto onemocnění i u jedinců mladších třiceti let. Je známá rozdílná geografická distribuce nádorů penisu. V Evropě a angloamerickém regionu jde o onemocnění relativně řídké, které tvoří v průměru kolem 0,l – 2 % všech zhoubných nádorů.

Naproti tomu v některých zemích Afriky, Asie a Jižní Ameriky, které rutinně neprovádějí novorozencům obřízku (viz níže), představují nádory penisu až 10-20 % všech maligních tumorů. Česká republika patří mezi státy s poměrně nižším výskytem tohoto onemocnění.

V roce 2005 dosáhly incidence a mortalita přepočtené na evropský standard hodnot 0,7/100 000, respektive 0,28/100 000 (tabulka 1).

Tabulka 1.
Vývoj incidence a mortality na zhoubné nádory pyje v ČR (resp. Československu).

Příčiny

Zřejmě velmi významným faktorem při vzniku rakoviny pyje je nedostatečná hygiena předkožkového vaku. Pod předkožkou se hromadí bělavá hmota, odborně nazývaná smegma, která vzniká jako vedlejší produkt působení bakterií na odloučené slizniční buňky.

I když není dosud prokázáno, že by smegma samotné bylo kancerogenem, jeho vztah ke vzniku rakoviny penisu je dobře znám. Pokud se smegma z předkožkového vaku pravidelně neodstraňuje a v uzavřeném prostředí vaku dlouhodobě dráždí pokožku, může dojít až k rozvoji rakoviny kůže žaludu či předkožky.

Muži se zúženou předkožkou (fimózou), kterou nelze přetáhnout přes žalud a tak jej obnažit a umožnit jeho omytí, mají vyšší riziko, že onemocní rakovinou penisu.

Na vzniku rakoviny penisu se může podílet i infekce virem HVP (Human Papilloma Virus), nejčastěji kmenem HVP-16. Virus HPV je extrémně rozšířený v moderní civilizaci a přenáší se mimo jiné pohlavním stykem.

Výskyt HVP infekce v populaci je přímo úměrný počtu životních sexuálních partnerů jednotlivců a tím souvisí i s rizikem onemocnění karcinomem penisu u mužů a karcinomem děložního čípku u jejich partnerek. Některé kmeny HVP (např.

HVP-16) mají totiž nepochybně vliv i na vznik rakoviny děložního čípku.

Požívání všech forem tabákových výrobků (kouření cigaret, žvýkání listů, šňupání) vede k významnému zvýšení výskytu karcinomu penisu.

Z dalších vyvolávajících faktorů se předpokládá neblahý vliv prodělaný traumat, vystavení ultrafialovému záření (např. léčba PUVA) a výsev kožního onemocnění lichen sclerosus na penisu (balanitis xerotica obliterans).

Prevence

Prevence vychází z příčin nemoci. Vhodnou prevencí je dostatečná hygiena a mytí penisu pod předkožkou. Je prokázané, že obřízka (cirkumcize, tj. odstranění předkožky překrývající žalud penisu) novorozenců prakticky vylučuje vznik rakoviny penisu v pozdějším věku, pokud je cirkumcize odložená do pubertálního věku, není již tak preventivně účinná.

V židovské populaci, kde se cirkumcize novorozencům provádí z náboženských důvodů, se tak tento typ nádoru téměř vůbec nevyskytuje (platí pro invazivní karcinom penisu, nikoliv zcela pro karcinomy in situ), stejně jako v USA, kde ji provádějí většině novorozenců z preventivních důvodů.

Důvody k preventivní cirkumcize novorozenců však v civilizovaných společnostech ustupují se všeobecným zvýšením hygienických možností a návyků. Mužům s fimózou se obřízka provádí z terapeutických důvodů i jako bezprostřední prevence vzniku nádoru (viz výše). Při obřízce se odstraní předkožka, která překrývá žalud penisu a tím se zlepšuje jeho hygiena.

Není-li fimóza přítomná, je obřízka v dospělosti jako prevence vzniku rakoviny penisu již zbytečná.

Prevencí by snad teoreticky mohlo být i proočkování populace (mužů i žen) proti některým kmenům HPV virů, což by narušilo jejich možnost se mezi lidmi obou pohlaví šířit.

V současné době se toto relativně drahé očkování provádí na vyžádání u žen jako prevence vzniku rakoviny děložního čípku.

Z toho vyplývá, že ve státech s vysokým výskytem rakoviny penisu by vakcína mohla mít efekt i u mužů.

Projevy

Vzniku rakoviny penisu často předchází vznik přednádorového ložiska, které se zpočátku nerozšiřuje. Této formě rakoviny „in situ“ („na místě“) se říká Queyratova erytroplázie. Vypadá jako mechovité červené ložisko na žaludu penisu.

Postupně se ovšem začne šířit do okolí a vzniká klasická šířící se forma rakoviny penisu. Prorůstá penisem, může se rozšířit do lymfatických uzlin v tříslech a může vytvořit i vzdálené metastázy v těle. Nádorové ložisko na penisu může mít vzhled uzlíku, vřídku nebo zarudlého místa.

Fimóza (poměrně častý problém diabetiků) může tyto prvotní místní projevy dlouho zakrývat a způsobit diagnostikování nádorů až v pokročilých stadiích. Část mužů nevyhledá zavčas lékařskou pomoc i z důvodu studu. Nádor se šíří z penisu především cestou mízních (lymfatických) cév do mízních uzlin.

Nejprve postihuje uzliny v tříslech, a až poté vytváří vzdálené metastázy. V tom případě uzliny zvětšují svůj objem a mohou se stát hmatnými jako nebolestivé zduření.

Zřídka postižení uzlin dosáhne takového stupně, že dojde průniku nádoru z uzlin do podkoží a kůže a projeví je jako nádorový vřed, který teprve přinutí pacienta vyhledat lékařskou pomoc.

Platí, že pokud se kdekoliv na penisu (nejčastěji na žaludu), objeví vředovitý, či vystupující, nehojící se útvar, je vhodné bezodkladně navštívit kožního lékaře nebo urologa. Muži s fimózou by měli podstoupit cirumcizi.

Diagnostika

Na rakovinu penisu může mít podezření kožní lékař nebo urolog již při pohledu. Nádor se však definitivně prokáže (či vyloučí) získáním vzorku podezřelé tkáně (biopsie) a jejím mikroskopickým (histopatologickým) vyšetřením.

Při odběru biopsie je nutno krom vlastního ložiska nádoru zahrnout i přilehlou normálně vyhlížející tkáň, aby bylo možno posoudit hloubku invaze karcinomu. Postižení tříselných uzlin se prokazuje pohmatem nebo ultrazvukovým vyšetřením.

Při pátrání po postižených uzlinách v pánvi lze využít CT (počítačová tomografie) či MRI (zobrazení magnetickou rezonancí).

Léčba

Včasná chirurgická léčba a následné pečlivé sledování je nejlepší možností léčby spinocelulárního karcinomu penisu.

Chirurgická léčba

Ošeření laserem je vhodné u malých povrchových nádorů, in situ nádorů a v případech, ve kterých pacienti s nádory začínajícími prorůstat do houbovité tkáně topořivých těles odmítají radikálnější léčbu. Léčba zanechává menší funkční a kosmetické nepříznivé následky než klasická chirurgická léčba, hůře se však řídí hloubka jejího působení a hojení trvá déle (8-12 týdnů).

Alternativou k léčbě laserem je Mohsovo mikrografické chirurgické odstranění. Je vhodné zejména pro léčbu nádorů menších než 1 cm a nádory in situ. Jde o metodu velmi náročnou na chirurgickou techniku provedení a orientaci a navíc vyžaduje průběžné a dokonalé histopatologické vyšetřování během operace. V ČR se, dle mých informací, neprovádí.

Konzervativní chirurgické vytětí (excize) nádoru je možné u málo pokročilých forem nádorů, podobně jako výše uvedené metody. Zanechává malé funkční a kosmetické nepříznivé následky.

Nejjednodušším příkladem tohoto typu operace je obřízka odstraňující předkožku s nádorem. Bezpečnostní chirurgický okraj (tj.

šíře zdravě vyhlížející tkáně obklopující nádor) však u těchto operací má být minimálně 2 cm široký.

V současné době je nejčastějším typem chirurgického ošetření primárního spinocelulárního invazivního karcinomu penisu částečné odstranění penisu s 2 cm širokým bezpečnostním okrajem. Ve většině případů tato operace vede k výborným výsledkům ve smyslu místního vyléčení. Po operaci mohou pacienti močit ve stoje.

Úplné odstranění penisu bývá nutné v léčbě nádorů, jejichž velikost a umístění nedovoluje zachování dostatečně dlouhého pahýlu penisu umožňujícího močení ve stoje. Močová trubice je vyústěna na hrázi (tj. v prostoru mezi šourkem a konečníkem), takže pacienti po operaci močí v sedě.

Radikální odstranění penisu je operace zřídka nutná. Při ní se navíc kompletně odstraňují topořivá tělesa většinou z důvodu vícečetného postižení nádorovými ložisky. Podobně jako u předchozího typu operace je močová trubice vyústěna na hrázi.

U pacientů s rizikem postižení tříselných uzlin, které však nejsou při vyšetření pohmatem zvětšené, nejlepší diagnostikou metodou je oboustranné modifikované (limitované) odstranění tříselných uzlin (modifikovaná inguinální lymfadenektomie), která může být během operace přímo rozšířena na radikální, úplnou, lymfadenektomii, pokud je prokázáno rychlým histopatologickým vyšetřením (vyšetření zmrazených preparátů) nádorové postižené odejmutých mízních uzlin.

U pacientů se zvětšenými tříselnými uzlinami je přímo indikovaná oboustranná radikální inguinální lymfadenektomie. Může vést k vyléčení nádorového procesu, pokud již před operací nedošlo k rozšíření nádoru mimo tříselné uzliny.

Tato operace ale může být též indikována pouze jako paliativní výkon u pacientů se vzdálenými metastázami, kteří jsou ohroženi vznikem nádorových vředů v oblasti třísel. Radikální inguinální lymfadenektomie se provádí za 4 až 6 týdnů po chirurgickém ošetření primárního nádoru penisu.

Odstranění uzlin může vést k narušení odtoku mízy (lymfy) z dolních končetin a často pak vznikají jejich otoky (lymfedémy) a poruchy hojení operačních ran.

K postižení mízních uzlin v pánvi dochází pouze šířením nádoru z tříselných uzlin. Zvýšená pravděpodobnost postižení pánevních uzlin je u pacientů, kteří mají prokázaný nádor ve dvou a více tříselných uzlinách.

V tom případě se chirurgická léčba doplňuje i odstraněním pánevních mízních uzlin (pánevní, ilická, lymfadenektomie).

Pokud jsou i tyto uzliny zasaženy nádorem je prognóza přežívání zhoršena a proto bývá u těchto pacientů zvažována pooperační chemoterapie.

Radioterapie

Radioterapie primárního nádoru ve formě zevního ozařování či brachyterapie je účinná při léčbě povrchových nádorů menších než 4 cm. Negativní vedlejší účinky léčby jsou malé.

Léčba větších invazivních nádorů je méně úspěšná, spojená s většími místními komplikacemi a poskytuje čas, během kterého může dojít k metastatickému rozšíření nádoru do těla. Pokud nedojede po radioterapii k vymizení nádoru či dojde k recidivě jeho růstu, je indikováno chirurgické odstranění penisu.

Po provedení radioterapie primárního nádoru penisu může být indikované chirurgické odstranění tříselných uzlin podle stejných kriterií jako po chirurgické léčbě penisu.

Radioterapie tříselných uzlin je problematická z důvodu nepřesností stanovení rozsahu postižení a častou neexistencí histologického vyšetření uzlin. Další závažnou nevýhodou je, že oblast třísel, zejména kůže, snáší radioterapii velmi špatně.

Pooperační radioterapie obvykle není považovaná za příliš vhodnou.

Chemoterapie

Zkušenosti s chemoterapií u pokročilých karcinomů penisu nejsou velké vzhledem k poměrné vzácnosti tohoto nádoru. Používá se v různém rozsahu zejména cisplatina, bleomycin a methotrexat. Zkoušely se kombinace 5-fluorouracilu s cisplatinou, či kombinace vincristin, bleomycin a methotrexat předoperačně i pooperačně.

Agresivní multimodální (operace či radioterapie plus chemoterapie) léčba pokročilých karcinomů penisu zřejmě prodlužuje dobu bez příznaků onemocnění. Předoperační chemoterapie může vést k zmenšení nádoru, který se tak stane operabilním.

Chemoterapie metastazujícího karcinomu může indukovat příznivou odpověď – bohužel však pouze částečnou a krátkodobou.

Dlouhodobého vyléčení rakoviny penisu může dosáhnout pouze chirurgická a potenciálně i radiační léčba, ovšem pouze za předpokladu, že je onemocnění podchyceno v časných stadiích.

Účinnou prevencí vzniku rakoviny penisu je zlepšení hygienických návyků (Karcinom penisu je nádorem z „nedostatku mýdla“.)