20 minut denně jen sami pro sebe

V roli pečujících rodičů, Dům pro Julii

„Čas jen pro sebe nemívám. Maximálně 20 minut ve vaně jednou za půl roku.“

  • „Bojím se i bolesti, kterou cítím, když dcera trpí“
  • „Někdy na mě doléhá pocit nezastupitelnosti.“
  • „Už mě několikrát napadlo, že je to jako vězení s milovanou osobou, kterou opravdu miluji a snesla bych ji modré z nebe.“

I toto jsou pocity rodičů, kteří pečují o dítě s život limitujícím onemocněním. Péče o nemocné dítě je velmi náročná psychicky, fyzicky i časově.

Narození dítěte

„Gratuluji! A přejete si holčičku nebo chlapečka?“

„To je jedno, hlavně, ať je miminko zdravé.“

20 minut denně jen sami pro sebe

Zní to trochu jako klišé, ale většinou je to první, co si každý rodič přeje. Zdravé dítě není samozřejmost. Věrka a Hynek mají dvě dcery, jejich starší dcera Evička se narodila se zdravotním postižením. Aneta je také maminka dvou dcer, starší Anička je zdravotně postižená. Rodiče se s námi podělili o svoje radosti i starosti.

Přes všechny těžkosti jsou rodiče Aničky i Evičky silní a optimističtí. Jejich manželství prochází náročnou zkouškou, kterou bezesporu narození nevyléčitelně nemocného dítěte je. Ustáli to a jejich vztah se upevnil.

Maminka Aničky Aneta vzpomíná na citát Karla Čapka, který pronesla oddávající na svatbě s Petrem a dokonale vystihuje jejich vztah:

„Jsme dva, dva na všechno, na lásku, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt – DVA!“.

20 minut denně jen sami pro sebe

Když přijde na svět handicapované dítě.

Narození handicapovaného dítěte není jen zkouškou pro manželství. „Rodina se vždy nevyrovná s tím, že se narodilo postižené dítě. Často se skloňují tatínkové, ale někdy i dědečkové a babičky nezvládají příchod těžce postiženého dítěte. Někdy se tím naruší dost znatelně vztahy.“ uvádí Aneta.

Hynek, tatínek Evičky si myslí, že i narození zdravého dítěte ovlivní vztah. Neuvědomuje si, že by narozením Evičky nastal v jejich vztahu výrazný skok. „Z dlouhodobého hlediska možná zátěž s Eviččiným postižením našemu vztahu určitým způsobem pomohla v tom smyslu, že jsme se museli soustředit na to podstatné, spojit síly a nevymýšlet blbosti“.

Maminka Evičky Věrka vnímá, že nemají možnost investovat do vzájemného vztahu tolik, kolik by považovala za správné. Těžko si hledají čas jen sami pro sebe: „Poslední dobou to cítím jako něco, po čem dlouhodobě toužím“. Chybí jí i vidina změny.

Jak si udržet motivaci a pozitivní myšlení?

Nedostatek času, absence cestování a přesné dodržování denní rutiny je náročné. Bezpodmínečná láska k dítěti a motivace jsou velice důležité.

Déle si poležet, udělat věci jinak, pracovat v domácnosti nebo v práci, když by člověk potřeboval, je komplikované. Je důležité se držet přesně daného plánu. To je svazující a často velice stereotypní. Věrka vidí i pozitivní stránku věci: „Na druhou stranu vidím, že mnohé věci bych neuměla, nedělala, nepoznala, kdybych nebyla v této situaci.“

Víra v Boha je Věrčiným a Hynkovým hnacím motorem. V kuchyni na zdi mají hliněnou tabulku s nápisem:

„Včerejšek je za námi, zítřek nás teprve čeká a dnes nám bude pomáhat Bůh“.

„I když je teď zle, třeba to má význam, který zatím nechápeme.“ míní Věrka.

A jak si udržuje Věrka a Hynek pozitivní mysl? Oba rádi chodí do přírody. Říkají, že je důležité umět si poplakat, obejmout se, protože pak přichází obnova a jde se dál. „Když přes všechny potíže Evička vyjádří radost a je vidět, že je šťastná“, to je další motivací pro Hynka a Věrku. Stejně to vidí i Aneta, pro kterou je úsměv jejich dcer tím největším životním pohonem.

Přicházejí i těžkosti a strach při péči o nemocné dítě

Bezmoc a strach často provází pečující o nemocné dítě. Aneta cítí bezmoc především u epileptických záchvatů její dcery. Jelikož má Anička zvláštní formu epilepsie, kterou nelze léčit léky, nemůže v dané chvíli Aneta dcerce pomoci. Záchvatů mívá Anička až 13 denně!

Pro Hynka je nejtěžší být neustále ve střehu, hlídat intervaly podávání jídla, pití, léků, návštěvy toalety. Pohotově reagovat na náhlé nevolnosti a záchvaty.

„Těžké je pro mě čas od času být dlouhodobě při hlídání na jiné mentální úrovni a odpovídat dokola několikrát za den na stejné otázky“ říká Věrka. I pro Hynka je náročné trpělivě a laskavě reagovat celé dny na stále dokola opakující se stereotypní otázky jejich dcery.

„Někdy na mě doléhá pocit nezastupitelnosti. Mým přáním je, abychom já i můj muž byli zdraví a mohli sloužit. Bojím se i bolesti, kterou cítím, když Evička trpí. Momentálně se asi méně bojím, že by umřela, ale nechci, aby trpěla.“ povzdechne si Věrka.

Rodiny se dostávají do sociální izolace

Pocity sociální izolace jsou nedílnou součástí většiny pečujících rodin.

„Někteří lidé v našem okolí nechápou nebo nechtějí chápat, že to máme opravdu těžké. Že třeba nemůžeme jezdit všude, kde jezdí ostatní – výlety téměř neexistují, jsme limitováni bezbariérovostí míst; dovolené neznáme. Nechápou, že i když slíbíme návštěvu, může se stát, že prostě nepřijedeme, protože je Anička po velkém záchvatu.“ říká Aneta.

20 minut denně jen sami pro sebe

Není to jen o nepochopení ostatních, ale i logistika s handicapovaným dítětem je náročnou disciplínou. Věrka popisuje chystání „Když se někam vypravujeme, musíme Evičce vše nachystat jako miminku a potřebujeme na to daleko delší čas. Mít všechny důležití věci s sebou a nejlépe několik plánů, když se momentální situace bude vyvíjet různými směry. Pořád být ve střehu. Připraveni k akci.“

Jak to vnímají mladší sourozenci?

Maruška má mladší sestru Janu a Anička má mladší sestru Terezu. Obě zdravé děti spojuje ohromná míra empatie a solidarity. Jelikož jsou obě děvčata mladší, už se do života se svými nemocnými sourozenci narodily, berou těžkosti všedního dne jako samozřejmost. Čím jsou starší, tím větší parťáky v nich rodiče i sourozenci mají.

„Tereza má svou starší sestřičku Aničku moc ráda. Někdy si ale popláče, když vidí, že je jí zle.“ říká Věrka a pokračuje: „Čas od času si posteskne, že nemůžeme třeba víc cestovat a mrzí ji, že nemáme v rodině ještě další zdravé dítko, se kterým by byla na stejné rovině.“

Mladší sestry špatně nesou především to, když jejich sestřičky trpí a je jim zle.

Jana dokáže ve svých sedmi letech svoji sestru Marušku nakrmit, přebalit, obléct. Ráda ji má u sebe v pokoji, kde si spolu „hrají“. Maruška je plně ležící (jako čtyřměsíční miminko), ale Jana ji do svých her dokáže zapojit. Pokud si někdo její sestru dobírá, neváhá ji bránit i ručně.

20 minut denně jen sami pro sebe

Jak ulehčit pečujícím a dopřát jim trochu času na načerpání nových sil?

Rodiče pečující o nevyléčitelně nemocné dítě v domácím prostředí jsou nuceni osvojit si mnoho zdravotnických výrazů a úkonů.

Kanyla, PEG, tracheostomie, DUPV, odsávačka, polohování – výrazy lékařů a zdravotních sester? Omyl. Tyto a ostatní odborné pojmy jsou každodenní realitou toho, kdo pečuje o těžce nemocné dítě. Je zřejmé, že taková péče je vyčerpávající.

Budete mít zájem:  Artrografie – kontrastní vyšetření kloubu – kdy se používá a jaký je postup?

Rodiče se ocitají v sociální izolaci. Často se k daným problémům mohou přidat i finanční potíže (léčba je nákladná, zaměstnání jsou někteří nuceni kvůli non-stop péči opustit).

Jediná šance na odpočinek a nabrání sil do další dní je přenechat na chvíli péči někomu jinému. Ale komu?

Dům pro Julii nabízí rodinám podporu a pomoc – pečovatelka a zdravotní sestra dochází k rodinám pomáhat s péčí. Umožňují tak pečujícím si odpočinout a nabrat sílu do dalšího pečování.

Pomáhají pečujícím předcházet vyčerpání a vyhoření. Zároveň také pečující získávají čas, který vyhradí jen sami pro sebe, pro rozvíjení partnerského života, nebo čas, který věnují svému druhému dítěti.

Pro mnohé samozřejmost, pro některé nedosažitelný „luxus“.

Finanční prostředky na odměny pro pečovatelku a zdravotní sestru získává organizace Dům pro Julii od dárců. Staňte se jedním z podporovatelů a přispějte na pomoc rodinám v těžké situaci. Přispět můžete prostřednictvím darovacího formuláře.

Jsou věci, které nezměníme. Jsou věci, které dokážeme zvládnout jen spolu.

Už 20 minut chůze denně pomůže snížit tlak

1

Začít s pravidelným cvičením je to nejtěžší. Brzy si však vytvoříte návyk a pohyb vás začne bavit. Sami už se ho pak nebudete chtít vzdát. Pokud nejste na fyzickou aktivitu zvyklí, začněte pomalu a postupně. S rozumem zvyšujte frekvenci a pohybovou zátěž. Vybírejte si pro začátek spíše formy přirozeného pohybu, jako je např. chůze, stoupání do schodů, práce na zahrádce nebo plavání.

  • Nebuďte na sebe přísní. Cvičte jen tak dlouho, abyste dokázali zvolený pohyb zvládnout bez zadýchávání, příliš rychlého bušení srdce nebo zpocení.
  • Cvičte každý den, vždy ve stejnou dobu. Postupně prodlužujte dobu cvičení.
  • Vyberte si takový pohyb, který vás alespoň trochu baví.
  • Řekněte okolí, že chcete začít cvičit. Oslovte známé, kteří vás v rozhodnutí podpoří nebo budou dokonce cvičit s vámi.
  • Vyplňte si políčko v diáři, pokud se vám podaří cvičení stihnout.
  • Zařaďte do svého dne „líná cvičení” – použijte schody místo výtahu, jděte nakoupit do vzdálenějšího obchodu, vystupte o zastávku dříve a dojděte domů pěšky.

2

Dohromady to možná zní náročně. Může však jít o 20 minut chůze ráno a 20 minut chůze odpoledne. Najděte si záminku, proč sportovat, a odměňte se, když se vám podaří pravidelný pohyb udržet. Brzy vám bude odměnou samotný dobrý pocit a energie nabraná aktivním odpočinkem.

Až se vám podaří dosáhnout 40 minut pohybu za den, začněte postupně zvyšovat náročnost. V případě chůze začněte chodit rychleji. U stoupání do schodů nebo do kopce vezměte do ruky zátěž či dejte na záda batoh. A v případě práce na zahrádce vyměňte hrábě za rýč. Nebo můžete začít uvažovat o nějakém dalším sportu.

20 minut denně jen sami pro sebe

„Pokud vysoký tlak nezmizí do 3 měsíců, navštivte svého lékaře.“

Nebojte se pohybu. Dávejte si však pozor, ať se nepřepínáte. Ideální je turistika, jízda na kole, plavání, běh na lyžích. Patří mezi tzv.

dynamické sporty, které jsou pro pacienty s hypertenzí nejvhodnější, protože u nich nedochází k náhlému a nárazovému nárůstu krevního tlaku.

Aby sportování mělo smysl, je třeba ho provozovat pravidelně, alespoň 3× týdně po dobu alespoň 30 minut. Bezpečná tepová frekvence by měla být maximálně 120 tepů za minutu.

Vhodné sporty
Plavání Jogging
Jízda na kole Badminton
Turistika Jóga
Nordic walking Tanec
Nordic walking Tanec
Lyžování
Nevhodné sporty
Basketball Horolezectví
Bungee jumping Tenis
Sprint
Maraton
Ragby

Vyzkoušejte i další osvědčené způsoby, jak snížit tlak

Peněženku byste neukradla. Ale 20 minut denně pro sebe můžete

Vědomí, že lidem pomáháte, bývá příjemné. Stejně jako pocit, že jste na roztrhání. Když se ale z času věnovaného rodině stane povinnost a k setkáním s kamarádkami se musíte nutit, nikdo z nás se nebude cítit dobře.

Zkuste pro změnu naslouchat sami sobě. Máte chuť proválet víkend v posteli? Chybí vám čas nebo energie na vaše koníčky, ať už je to pečení koláčů, psaní povídek nebo střelba na terč?

Kvůli našim přeplněným diářům zapomínáme, jak úlevné je říct občas světu „teď ne“. To potvrzuje i americká psycholožka Susan Biali, autorka knihy Jak žít život, který budete milovat: 7 kroků k vašemu zdravějšímu a šťastnějšímu já.

„Chvíle strávené o samotě jsou zásadní pro naše mentální zdraví,“ uvádí. „Každý potřebuje čas, kdy může odpočívat, přemýšlet, plánovat a snít. Kdo ho nemá dost, bývá naštvaný, otrávený, nepříjemný, často i depresivní.“

Možná tohle všechno víte, ale okolí vám tolik cenný „čas pro sebe“ jaksi nedopřává. Susan Biali nabízí několik tipů, jak si ho nenásilně, ale efektivně vydupat:

1. Vyhlašte sociální bankrot

„Až po vás příště někdo bude chtít, abyste mu věnovala svůj čas, jednoduše mu to oznamte,“ radí Biali. „Řekněte třeba: Omlouvám se, ale necítím se dobře, takže jsem se rozhodla vyhlásit svůj sociální bankrot.“

Zní to legračně a lidé se asi nejdřív budou smát, ale tenhle koncept překvapivě zabírá. Můžete použít jiná slova, hlavní však je dát svým přátelům a známým najevo, že si potřebujete odpočinout a nabrat novou energii.

Biali používá i termín „sociální krize“ a zdůrazňuje, že po dobu jejího trvání nemusíte trávit veškerý volný čas úplně sami. „Důkladně si ale vyberte, na koho si opravdu chcete nebo musíte udělat čas.“

Zbytek na nějaký čas ze svého života vylučte. Je to výhodné pro obě strany. Vy budete brzy svěží a odpočatí, oni to bez vás chvíli vydrží a až vyhlásíte konec „bankrotu“, určitě změnu poznají.

2. Argumentujte svým zdravím

Nikdo z vašich blízkých nechce, abyste byla nemocná. Když vám tedy dojdou argumenty, proč si pro ně nemůžete nebo nechcete najít chvilku, připomeňte jim, jak nebezpečný je stres. Je vědecky dokázáno, že způsobuje poruchy imunity, alergie a ekzémy, ale může vést i k srdečním chorobám či infarktu.

Jestli vám to připadá jako příliš drsná metoda, jděte na to přes sport. I ten je přece součástí péče o vlastní zdraví. „Čas pro sebe, to může někomu znít sobecky,“ říká Susan Biali. „Ale to, že chcete shazovat kila nebo zlepšit svou kondici, pochopí každý.“

Vytvořte si z cvičení pravidelný rituál, který si nenecháte nikým vzít. Může to být ranní jogging, každodenní hodina v bazénu, jóga nebo jen rychlá procházka v polední pauze. Váš mozek si odpočine, utřídíte si myšlenky a jako bonus budete fit.

3. Lžete a kraďte

Samozřejmě ne doslova. Povoleny jsou jen malé bílé lži a krádeže času určeného pro něco jiného. „Ve svém rozvrhu můžete objevit nečekané okénko,“ říká Biali. „Jestli chodíte každou neděli na nákup, proč ho neprodloužit o patnáct minut, které prosedíte v cukrárně?“

„Buďte kreativní,“ dodává k tomu. „Tolik potřebnou pauzu si můžete udělat klidně i při úklidu koupelny nebo při práci v garáži. Prostě s sebou propašujte knížku a zamkněte za sebou dveře.“

Budete mít zájem:  Rakovina ledvin nebolí, ale zabíjí. Nechte se zdarma vyšetřit!

Lhát se sice nemá, ale „zdržet se v práci“ ve vašem oblíbeném sekáči, není žádný hřích. Podobně může být třeba návštěva babičky dobrou záminkou pro víkend strávený v přírodě s vypnutým mobilem.

I pro krádeže existuje výjimka. Peněženku byste neukradla, zato dvacet minut denně si pro sebe zcela sobecky uzmout můžete. Jde přece o vaše duševní zdraví! Určitě pak budete spokojenější, než kdybyste svůj čas od rána do večera nesobecky rozdávala.

F.I.T.: Frekvence, Intenzita, Trvání

 

F.I.T.: Jak často? (Frekvence), Jak intenzivně? (Intenzita), Jak dlouho? (Trvání)

Jak často?

V první řadě se řiďte svými časovými možnostmi. Ideální by samozřejmě bylo cvičit dvakrát denně, ráno a večer, šest dní v týdnu, neděli (nebo jiný den) nechat na relaxaci a regeneraci.

Nejste ale profesionální sportovci, občas musíte dělat i něco jiného. Pokud najdete čas na pohyb pětkrát týdně, bude to také super, ale pravděpodobnější je, že budete rádi, když se dostanete k intenzivnějšímu pohybu obden, tedy 3 x týdně.

I tak se pořád ještě vejdete do doporučení odborníků.

Bylo by ale chybou myslet si, že pod tuto hranici už nemá smysl vstávat z postele. I kdybyste chodili cvičit jen jednou týdně, pořád je to lepší než nic. Tělo se sice nebude proměňovat před očima k lepšímu, ale alespoň nebude chátrat.

Vymlouvat se na nedostatek času však není úplně fér. Všichni máme k dispozici 24 hodin denně, liší se jen množství úkolů, které na sebe za tu dobu naložíme (ať už sami, nebo nám je naloží někdo jiný).

Vytvoření času na cvičení je tedy otázkou priorit – pokud si pohyb naplánujeme ve svém diáři jako první a ostatní program tomu přizpůsobíme, čas se najde. Je to také o tom, abychom nechtěli všechno strhnout sami, což se týká především českých žen.

Opravdu nemusíme pořád dokazovat ostatním, že jsme supermamky!

Navíc pohyb neznamená nutně jenom návštěvu fitcentra či tělocvičny. Cvičit se dá i doma (i když to stojí víc přemáhání), počítá se i rychlejší chůze, intenzivnější úklid, práce na zahradě atd.

Jak intenzivně?

V případě pohybu pro hubnutí paradoxně platí, že méně je leckdy více. Možná jste se už setkali s výpočtem pro optimální tepovou frekvenci pro spalování tuků: Od čísla 220 odečtěte svůj věk a z výsledné hodnoty vypočítejte 60-70 %.

V tomto pásmu by se měl pohybovat váš tep, pokud nechcete zlepšovat své sportovní výkony, ale shazovat kila. U čtyřicetileté ženy to jsou hodnoty mezi 108 a 126 údery srdce za minutu, což představuje úsilí, při němž ještě můžete v relativní pohodě konverzovat.

Pro někoho to bude chůze rychlostí 6 km/h, jinému postačí rychlost 4 km/h, je to individuální. U obézních lze tyto hodnoty ještě snížit, cca na 50-60 % z dříve uvedené hodnoty.

Při vyšší námaze z vás sice bude crčet pot a stěží budete popadat dech, ale tělo bude spíše sílit, rozhodně se nestane éteričtějším.

Neberte to ale dogmaticky – můžete také střídat v kratších intervalech větší zátěž s menší –tzv. intervalový trénink považují odborníci za velmi přínosný pro zlepšování kondice i spalování tuků.

Jak dlouho?

Dr. Kenneth Cooper, který bývá označován za otce aerobiku, tvrdil, že aerobní aktivita musí trvat minimálně dvacet minut, aby se nastartovalo spalování tuků. Od toho se odvíjí i doporučená délka aerobní aktivity – měla by trvat alespoň třicet minut.

Tři čtvrtě hodiny je samozřejmě lepší, hodina či dvě ještě lepší, celodenní výlet ideální. Vždycky je ale třeba vycházet z vlastních možností, jak časových, tak fyzických. Určitě není vhodné týdny vůbec necvičit a pak chtít všechno dohnat za jeden víkend nebo jednu návštěvu posilovny.

Výsledkem mohou být namožené svaly či jiné zdravotní problémy, které vám na dlouho dobu zase pohyb znemožní.

V poslední době někteří odborníci ustupují i od požadavku na 30 minut pohybové aktivity v celku a tvrdí, že stejný efekt přinese i 3 x 10 minut pohybu denně, jiní přece jenom doporučují alespoň 30 minut pohybu v kuse.

Není ale dobré zredukovat spalování kalorií na prostou aritmetiku a představovat si, že když za určitou dobu spálím 1000 kJ, mohu si pak dopřát třeba tatranku, která má také přibližně 1000 kJ.

Nebo naopak – že když „zhřeším“ nějakou sladkostí, mohu pak nadbytečný příjem kalorií „vymazat“ dostatečně dlouhým pohybem.

Tělo funguje složitěji a cvičení slouží spíš ke zpevnění a tvarování těla, než aby vedlo k hubnutí bez současné úpravy jídelníčku.

Sdílet:

Kolik času věnovat cvičení, aby mělo efekt?

Zjišťovali jsme, kolik času potřebujete věnovat cvičení, aby bylo efektivní

Proč pro hubnutí musíte cvičit aspoň 30 minut, ke zpevnění těla posilovat 20 minut a proč je třeba se hýbat aspoň dvakrát týdně? Že vám čísla kolem pohybu motají hlavu? Pomůžeme vám se v nich zorientovat!

Nevíte, jestli vám půlhodinový běh pomůže shodit kila? A jestli dvacet minut s posilovacím videem dokáže vůbec zpevnit postavu? Hodně otázek a málo odpovědí? Ptali jsme se proto odborníků. Zde jsou jejich názory, které vám pomohou si udělat jasno.

Chcete-li se zbavit tukových zásob, je půlhodina nutná. Přesně tolik trvá, než se v organismu rozpohybuje spalování tuku.

Podle trenéra Radka Mirovského jsou k tomu potřeba aerobní činnosti: běh, rotoped, orbitrek, svižná chůze… Právě ty nutí metabolismus využívat tuk. „Tady platí, že čím častěji, tak tím lépe,“ radí trenér.

Klidně stačí 25 až 30 minut denně, podle něj je to lepší než dvakrát týdně 90 minut.

Co je ale důležité, měla by být vaše činnost intenzivní! „Tak intenzivní, abyste cítili, že je to teoreticky maximální intenzita, kterou jste schopni udržet dlouhodobě.

Když vnímáte, že se při běhu dusíte, tak ubrat, když cítíte, že můžete víc, tak zrychlit.

Samozřejmě je dobré začínat pomaleji a po několika minutách zrychlit tak, abyste organismus nezahltili, ale zatěžovali ho postupně,“ vysvětluje trenér Radek Mirovský.

Aerobní pohyb vám pomůže s kondicí i hubnutím. Měli byste jej ale rozhodně vykonávat častěji než jedenkrát týdně

Pokud nepotřebujete hubnout, ale visí na vás svaly tak nějak neforemně, pomůže vám zpevňování. Není potřeba se tedy zaměřovat na metabolismus tuků, tedy ten, co vede k hubnutí, proto doba vaší činnosti může být nižší než výše uvedených 25 až 30 minut.

Jen pozor na další omyl, že chcete-li mít pevnější břicho, stačí cvičit jen to.

„Ploché břicho není výsledkem jednoho super účinného cviku, ale kombinací funkčního posilování všech břišních svalů, pravidelné kardio aktivity a správně nastaveného jídelníčku,“ uvádí na pravou míru trenérka kondičních tréninků Radka Vandasová.

Pokud si pohyb dopřáváte jako návštěvu dobré restaurace, tedy třeba jednou za měsíc, bude mít sice účinky na vaši dobrou náladu i dobrý pocit ze sebe samých, ale vliv na zdraví nebo zbavení se bolestí zad nečekejte. „Pravidelnost je potřeba k tomu, abyste se posouvali dál. Vylepšovali to, co vylepšit chcete,“ uvádí kouč životního stylu Aneta Procházková.

Budete mít zájem:  Proč jsem pořád unavený a nemocný? máme pro vás odpověď

Základ posilovacích cviků i těch, které spalují tuky, je pravidelnost

Jinak si zachováte stávající stav. Ale snažíte-li se o změnu, tedy snížit svou konfekční velikost, snížit tlak, zbavit se shrbených zad, bez zvýšení četnosti cviků, přidávání zátěže či intenzity to nepůjde. „Je to třeba jako s výukou jazyka: jen pravidelnost vás naučí mluvit plynně, nejen matně rozumět,“ doplňuje Aneta Procházková.

K číslům, která jsme vám uvedli, je důležitá ještě jedna poznámka: Nezapomeňte brát v potaz, že u každého z vás je výchozí bod jiný: například vás zmůže dvacetiminutovka posilování, zatímco kamarádka ani po hodině nebude mít dost. Proto se navzájem neporovnávejte s někým jiným, ale řešte sami sebe…

Buďte sami: 7 důvodů, proč je podle vědců čas o samotě prospěšný

„Nemám na sebe čas“ nebo „Neumím jen tak sedět, potřebuji něco dělat“. Možná si tohle říkáte i vy a čas, který byste trávili jen sami se sebou, nemáte. Vědecké průzkumy ale ukazují, že čím zaneprázdněnější jste, tím více si čas o samotě užijete. A tím pro vás bude prospěšnější.

Čtěte také: 7 skvělých věcí, které se vám začnou dít, když se naučíte ocenit samotu

I když může být čas o samotě zpočátku nepříjemný nebo nepohodlný, účelně si jej do svého rozvrhu naplánujte. Udělejte si denně alespoň 10 minut jen pro sebe – bez lidí, bez elektroniky, jen tak. Podle vědců se totiž i díky minimu času o samotě stanete lepším člověkem a třeba přestanete tak urputně snít o dovolené na opuštěném ostrově.

Tohle je sedm hlavních důvodů, proč do toho jít:

Zvýšíte si empatii

Když trávíte čas v okruhu přátel nebo kolegů, posilujete v sobě vnímání vztahů založené na rozdělení „my versus oni“. Když jste sami, tak tohle mizí a vy dokážete empatičtěji vnímat i ty, kteří nepatří do vašeho nejbližšího kruhu.

Zvýšíte svou produktivitu

Zatímco si spousta firem nemůže vynachválit open space kanceláře, vědecké studie ukazují, že chválí něco, co by asi vůbec neměli. Ukazuje se totiž, že neustálá blízkost kolegů zabíjí vaši produktivitu. Jednoduše pracujeme lépe, když máme dostatek soukromí.

Rozvinete svou kreativitu

To, že spousta umělců utíká tvořit někam mimo civilizaci, má svůj důvod. Čas o samotě vám dá prostor probírat se svými myšlenkami, hrát si s nimi, kontemplovat, a být tak ve výsledků více kreativní.

Vybudujete si mentální odolnost

Studie ukazují, že pokud zvládáte být o samotě, pravděpodobně lépe zvládáte stres, jste více spokojení, celkově více šťastní a odolní proti depresím.

Redukujete problémové chování vašich dětí

Výzkumy ukazují, že děti, které se samy od sebe naučily trávit čas o samotě, se chovají lépe. Buďte tak dobrým vzorem a ukažte jim, že je zdravé umět trávit čas o samotě a třeba si tak do budoucna ulehčíte práci.

Uděláte si prostor k naplánování vlastního života

Většina lidí tráví spoustu času plánováním prázdnin, narozenin nebo svateb. Málokdo se už ale věnuje plánování vlastního života. Právě čas o samotě vám poskytne prostor k přemýšlení o vašich cílech a možných změnách ve vašem životě.

Poznáte sami sebe

Kdo vlastně jste? Odpověď získáte, když budete dostatečně sami, protože právě tehdy se rozhodujete bez vnějších vlivů. A to vám pomůže být mnohem více spokojený sám se sebou a cítit se ve vlastní kůži.

20 minut denně jen sami pro sebe

Meditace a jednoduché protahovací cviky z jógy pomáhají uniknout chaosu a zklidnit mysl i v hektickém období. A co víc, pocit uklidnění vydrží déle než třeba po čokoládě, a hlavně bez výčitek.

Konzumace nezdravých potravin vede k přibývání na váze a zhoršení zdraví. Proto je důležité, abyste si našli jinou cestu, jak zvládnout náročné psychické vypětí.

Jóga a meditace je skvělým řešením. Nezapomínejte, že meditační cvičení jde ruku v ruce s tím fyzickým.

Jak na meditaci pro začátečníky

Meditace vám pomůže vypnout a odpočinout si od uspěchaného života. Zklidní vaši mysl i celé tělo. Existuje mnoho přístupů a názorů na meditaci, ve kterých se jako začátečníci můžete lehce ztratit. My vám přinášíme jednoduché a praktické tipy, co dělat a nedělat, abyste se na konci hektického dne dokázali uvolnit a zrelaxovat.

1. Kdykoli a kdekoli

Na meditaci nemusíte mít absolutní ticho nebo místo někde na samotě. V každodenní rutině, hlavně doma nebo v kanceláři, byste toto místo hledali marně.

Snažte se zbavit hlavních rušivých elementů, jako telefon, počítač nebo příliš velký hluk. Jednoduše si otočte svou židli zády k počítači, a pokud jste doma, zavřete si dveře pokoje.

3. Speciální pomůcky nejsou nutné

Nepřesvědčujte sami sebe, že potřebujete nějaké speciální pomůcky, jako podložku na jógu, zvonky nebo přikrývky. Můžete zkrátka meditovat kdekoliv a bez jakýchkoliv pomocníků, čímž bude pro vás snazší najít si chvilku pro sebe a uvolnit se.

4. Pohodlné, příjemné místo

Zkuste si sednout nebo lehnout na nějaké pohodlné místo, kde se cítíte příjemně. Oči nechte otevřené, nebo je zavřete podle toho, co je vám přirozenější.

5. Jen pozorujte dech

Nesnažte se ovlivňovat dýchání tím, že jej začnete prohlubovat. Nejprve svoji mysl zaměřte na pozorování svého dechu. Na technice dýchání začněte pracovat až v momentu, kdy se při meditaci budete cítit příjemně.

6. Práce s dechem

Na svůj dech se soustřeďte. Vnímejte, jak vzduch proudí do těla a zase z něj vychází ven. Uvědomte si, jak vdechnutý vzduch prostupuje tělem a jak ho opouští při výdechu. Zaznamenejte si v duchu, jak se při tomto vědomém dýchání cítíte.

7. Negativní myšlenky

Zažeňte všechny negativní myšlenky.

8. Povinnosti teď nejsou důležité

Vytěsněte myšlenky na všechny povinnosti, které máte před sebou. Nemyslete na to, co máte koupit nebo udělat, a soustřeďte se pouze na svůj dech.

9. „Vypněte hlavu“

Nenoste v hlavě dlouhý seznam cílů nebo nápadů, které máte.

10. Najděte svá slova

Určete si jedno nebo dvě slova, která vám pomohou dostat se do pohody a pomůžou vám dívat se na svět pozitivněji.

20 minut denně

Začněte tím, že si každý den najdete dvacet minut klidu jen sami pro sebe. Nezapomeňte, že meditace je cvičení stejně, jako například jóga. Proto neočekávejte výsledky hned po prvním sezení. Naopak si osvojte pravidelnost, která vám pomůže dosáhnout efektu zklidnění.

Pokud nedokážete meditovat v klidné poloze vsedě nebo vleže, můžete vyzkoušet i chůzi nebo běh v přírodě k pročištění mysli. Opět je ale důležité soustředit se na svůj dech a vytěsnit myšlenky na každodenní povinnosti.

Tuto formu meditace doporučuji zakončit protahovacími cviky z jógy.

Galerie: Tipy na každodenní cviky

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *