V roce 2017 vypili Češi podle UNESDA (Union of European Soft Drinks Associations) 219,5 l nealkoholických nápojů (limonády, balená vody, sirupy, džusy a nektary) na osobu, z toho 23 % tvoří balené vody. Oproti předchozímu roku stoupla spotřeba nealkoholických nápojů o čtyři litry na osobu a balené vody zaznamenaly hned po džusech nejvyšší nárůst popularity. Znamená to, že je balená voda lepší než voda z kohoutku? To je otázka, nad kterou se diskutuje již řadu let a stále není jednoznačná odpověď. V zásadě záleží hlavně na tom, co od dané vody čekáte a na co ji budete používat. Existují zásadní rozdíly mezi vodou, kterou můžete pít každý den, vodou určenou pro kojence nebo dokonce vodou s označením “vhodná k přípravě kojenecké stravy”. Rozhodli jsme se proto jednotlivé vody otestovat ve spolupráci s odbornou laboratoří, abychom zjistili, jestli opravdu stojí za to připlácet si za balené vody, nebo se mezi nimi objevují i nějaké problémové případy, popřípadě zda má voda z kohoutku výrazně lepší či horší vlastnosti.
Do našeho testu jsme zařadili vody kojenecké, pramenité, minerální, balené pitné a pro porovnání i dva exempláře pitné vody z kohoutku.
Vzorky jsme vybírali z nejoblíbenějších vod v různých cenových kategoriích, aby byla co největší pravděpodobnost, že narazíte na svou oblíbenou značku.
Vody jsme nakoupili v běžných obchodech a nechali otestovat v certifikované laboratoři na přítomnost dusitanů, dusičnanů, vápníku, hořčíku, železa, sodíku, na tvrdost vody a přítomnost bakterií.
Některé z těchto látek jsou prospěšné, jiné nežádoucí či dokonce nebezpečné. Podrobné vysvětlení jednotlivých parametrů najdete níže.
Ve vodě samozřejmě najdete i řadu dalších látek, o kterých taky píšeme, pro naše testování jsme ale zvolili ty, se kterými bývaly v minulosti u balených vod problémy a jsou zásadní například při rozhodování, zda je voda vhodná po velmi malé dítě.
U několika značek s horšími výsledky jsme pro jistotu provedli dvojí testování, aby se ukázalo, zda nešlo pouze o náhodu.
Pokud vás zajímá, jestli je balená voda lepší než kohoutková nebo naopak, odpověď není ani po našem testu vůbec jednodoznačná. Klasická balená pitná voda se vlastnostmi velice často shoduje s vodou z kohoutku (záleží pochopitelně na konkrétním zdroji), cenově je ale mnohonásobně dražší.
I v případě kojeneckých či minerálních vod doporučujeme ověřit si jejich vlastnosti, například slovo ‚minerální‘ na etiketě v reálu vysoký obsah minerálů nezaručuje, jak potvrdilo naše testování. Nejčastějším problémem, typickým pro většinu testovaných vzorků, byl právě nízký obsah minerálních látek.
Obzvláště měkká je voda Voss, obsahem minerálů se blíží spíše k destilované vodě než k vodě minerální, jak se píše na etiketě. U některých značek jsme se setkali se zvýšeným výskytem organotrofních bakterií, v daném množství by ale neměly být pro člověka nebezpečné.
Problematická je v tomto směru zejména minerální voda Zaječická hořká, která vykazuje také vysoké množství dusičnanů a dusitanů. Z těchto důvodů by neměla být podávána malým dětem. Dobrou zprávou je nulový výskyt bakterií E-coli napříč testovanými vzorky. Zcela bez problémů prošla testem pouze minerální voda Magnesia.
Redakce Arecenze.czAutoři testu
| Magnesia 5)minerální voda | 9,9 Kč | Ano | Ano | Všechny parametry jsou v normě. | Přečíst recenzi |
| Toma Natura 1)kojenecká voda | 9,9 Kč | Ano | Ne | Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje jen zanedbatelné množství organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Nartes 1)kojenecká voda | 11,3 Kč | Ano | Ne | Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje organotrofní bakterie, počet kolonií ale nepřekračuje mezní hodnotu. | Přečíst recenzi |
| Aquila Aqualinea 2)pramenitá voda | 6,6 Kč | Ano | Ne | Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | Přečíst recenzi |
| Tesco Value Aqua Bella 2)pramenitá voda | 3,4 Kč | Ano | Ne | Obsah minerálních látek je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | Přečíst recenzi |
| Brno – Merhautova 3)kohoutková voda | 0,076 Kč | Ano | Ne | Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | – |
| Brno – Moravské náměstí 3)kohoutková voda | 0,076 Kč | Ano | Ne | Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota. Obsahuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií, který ale nepřekračuje limitní hodnotu. | – |
| Voss 5)minerální voda | 158 Kč | Ano | Ne | Extrémně měkká – etiketa je zavádějící. V ostatních ohledech prospěla bez problému. | Přečíst recenzi |
| Evian 5)minerální voda | 26,6 Kč | Ano | Ne | Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Saguaro (Lidl) 4)balená pitná voda | 2,5 Kč | Ne | Ano | Obsah minerálních látek je nižší než mezní hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | Přečíst recenzi |
| Clever (Billa) 4)balená pitná voda | 2,45 Kč | Ne | Ano | Obsah hořčíku je nižší než mezní hodnota, v ostatních ohledech bez problému. | Přečíst recenzi |
| Dobrá voda 5)minerální voda | 7,9 Kč | Ne | Ano | Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Tesco Value 4)balená pitná voda | 2,6 Kč | Ne | Ne | Obsah hořčíku je nižší než mezní hodnota. Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Zaječická hořká 5)minerální voda | 73,8 Kč | Ne | Ne | Obsahuje extrémní množství dusičnanů a dusitanů. Vykazuje zvýšený počet kolonií organotrofních bakterií. | Přečíst recenzi |
| Aqua Anna 1)kojenecká voda | 9,3 Kč | Ne | Ne | Téměř hraniční hodnota dusičnanů a překročení limitu pro organotrofní bakterie. Obsah hořčíku je nižší než doporučovaná hodnota. | Přečíst recenzi |
1) balená kojenecká voda dle příl. 2 vyhl.275/2004 Sb.2) balená pramenitá voda dle příl. 2 vyhl. 275/2004 Sb.3) pitná voda dle vyhl. 252/2004 Sb.4) balená pitná voda dle vyhl. 252/2004 Sb.5) balená přírodní minerální voda dle příl. 1 vyhl. 275/2004 Sb.
Jak již název napovídá, kojenecká voda musí být svou kvalitou vhodná k přípravě kojenecké stravy a patří tak k nejpřísněji kontrolovaným baleným vodám na trhu.
Zásadní je mimo jiné obsah dusičnanů (max 10 mg/l) a sodíku (max 20 mg/l). Jedinou povolenou úpravou u kojenecké vody je ozáření UV paprsky, její složení je zcela neměnné.
Stejně jako pramenité či minerální vody pochází z podzemního zdroje.
Využití: Kojenecká voda je vhodná primárně pro přípravu kojenecké stravy, popřípadě nápojů pro děti. Zvláštní opatrnost platí v případě kojenců do tří měsíců, pro které může být nevhodná voda nebezpečná, například kvůli zvýšenému obsahu dusitanů a dusičnanů.
Její používání se ale doporučuje i pro starší děti, do šesti let. Je samozřejmě možné, že i jiné vody dosahují kvalit těch kojeneckých, například i voda z kohoutku.
Pokud máte malé děti a nejste si jistí kvalitou kohoutkové vody u vás doma, je dobré udělat rozbor, zejména kvůli zmíněným dusíkatým látkám, popřípadě kvůli přítomnosti těžkých kovů.
| Dusitany (mg/l) | 0,02 (NMH) |
Léto a pitný režim
Vytvořeno: 7. 7. 2010 Poslední aktualizace: 17. 6. 2020
Jaké množství tekutin máme vypít?
Voda tvoří podstatnou část lidského těla (u dospělých jedinců cca 60 %); kromě celé řady jiných funkcí pomáhá regulovat tělesnou teplotu a zabraňuje tak přehřívání našeho organizmu (úpal).
Množství tekutin, které by měl dospělý jedinec zkonzumovat se za běžných klimatických podmínek se nachází v rozmezí 2 (ženy) až 2,5 (muži) litrů tekutin za den, přičemž 80 % tohoto množství by mělo pocházet z nápojů (tj. 1,6 a 2 l).
- Množství tekutin, které by měly za běžných klimatických podmínek zkonzumovat děti:
- od 2 do 3 let 1,3 litru tekutin,
- od 4 do 8 let 1,6 litru tekutin,
- od 9 do 13 let 1,9 (dívky) – 2,1 (chlapci) litru tekutin,
- (děti od 14 let jsou považovány za dospělé).
- Mezi hlavní faktory, které potřebné množství tekutin ovlivňují, například patří:
- náš zdravotní stav,
- běžné aktivity, které během dne provozujeme,
- sportovní aktivity,
- prostředí, v němž se nacházíme (horký suchý vzduch apod.)
Důležité pravidlo!
Tekutiny, které ztratíme, bychom měli zase zpátky přijmout!
Musíme také pamatovat, že:
Dětský organismus je mnohem citlivější na ztráty tekutin, než organismus dospělého člověka, a také je k nim náchylnější.
Čím je dítě menší, tím relativně větší má jeho organismus obsah vody a zároveň vyšší nároky na příjem tekutin. Dítě má v porovnání s dospělými také větší tělesný povrch a i povrch dýchacích cest, kterými se voda z těla také ztrácí.
- Pozor!
- Na přehřátí dítěte při aktivním sportování anebo při hře, pohlídejte, aby se dítě pro velký zápal ze hry nezapomínalo pořádně napít!
- Pocit žízně je u některých jedinců oslabený!
Zvláště u lidí starších! Nižší pocit žízně mívají často také ženy.
Za běžných klimatických podmínek ztrácí naše tělo asi 1,85 – 2,6 litrů tekutin denně, a to močí, dýcháním či pocením. Teplé letní počasí, které nás nyní provází, riziko dehydratace ještě zvyšuje, neboť právě pomocí zvýšeným pocením snižujeme teplotu našeho těla.
Dehydratace, nízký obsah vody v těle, ohrožuje náš fyzický i psychický výkon. Může zhoršovat zdravotní stav jedince či průběh onemocnění.
V souvislosti s tímto doporučujeme:
- omezit tělesnou zátěž a pohybovou aktivitu, která je spojena se zvýšením vnitřní teploty (zahřátím) organismu a tím pádem i zvýšenou ztrátou tekutin,
- nepobývat na přímém slunci v poledních hodinách, nosit pokrývku hlavy (šátek, kšiltovku),
- nenechávat děti v autech na parkovištích,
- nenechávat děti v kočárku na přímém slunci,
- při chronickém onemocnění dýchacích cest a onemocnění srdce a cév omezit vycházky,
- zejména pak v poledních a odpoledních hodinách,
- místnosti nejlépe větrat ve večerních, nočních a ranních hodinách.
K nejvhodnějším nápojům, které můžeme využívat ke stálé konzumaci, patří obyčejná pitná voda z vodovodu, vody balené (kojenecké, pramenité či slabě mineralizované přírodní vody bez oxidu uhličitého), neslazené a ne moc silné čaje (zelené), vodou ředěné ovocné či zeleninové cukrem nepřislazované přírodní šťávy.
Vhodnými zdroji tekutin jsou také ovoce a zelenina jako například rajčata, okurky, melouny, jahody nebo citrusy.
Slazené nápoje (limonády, kolové nápoje, či slazené ovocné nápoje) nejsou vhodným zdrojem tekutin, protože obsažený cukr zvyšuje pocit žízně! Navíc jimi přijímáme zbytečně velké množství energie, které často ani nevyužijeme.
Bylinné čaje by se měly pít slabé a střídat druhy bylin, z nichž jsou připravovány. Případně je možné volit různé směsi bylin a rozhodně je nepít denně.
Důvodem k tomu jsou léčivé účinky bylin, které by mohly negativně ovlivnit náš zdravotní stav.
Obzvláště pozor by si měli dát lidé, kteří trpí nějakým onemocněním a pití různých bylinných čajů konzultovat se svým lékařem! Čtěte také pozorně návody k jejich použití!
Pro doplnění příjmu tekutin můžeme využít středně mineralizované přírodní vody. Dospělý jedinec by jich ovšem neměl vypít více než 500 ml za den, dítě samozřejmě o méně.
Zároveň by se měly různé druhy tohoto typu vody střídat, a to z důvodu jejich rozdílného a mnohdy nevyváženého obsahu minerálních látek. Silně mineralizované přírodní vody by dospělí měli konzumovat jen výjimečně a v omezeném množství.
V případě dětí se jedná o naprosto nevhodný zdroj tekutin. Informaci o tom, o jaký druh vody se jedná, nalezneme na etiketě láhve, neboť každá musí být v souladu s příslušnou legislativou náležitě označena.
Léčíte-li se pro nějakou nemoc doporučujeme vám opět se o tom, zda vůbec, či případně jaké druhy a množství mineralizovaných přírodních vod můžete vypít, poradit s vaším lékařem. Některé mineralizované přírodní vody nemusí být pro vás totiž vůbec vhodné .
U velmi oblíbených bublinkových nápojů, které jsou sycené oxidem uhličitým, je třeba myslet také na to, že mohou také citlivějším jedincům způsobit různé zdravotní obtíže (např. nevolnost, průjmy či nadýmání).
- V přílohách s názvem Pitný režim a Jak se vyrovnat s mimořádnými klimatickými podmínkami, naleznete další důležité informace.
- Ministerstvo zdravotnictví ČRSekce náměstka pro ochranu
- a podporu veřejného zdraví a hlavního hygienika ČR
- Podrobnější informace můžete nalézt zde:
Veronica
Vyšlo druhé vydání tohoto letáků. Zdarma k dispozici např. v Ekologické poradně Veronica v Brně; stáhněte si ho ve formátu pdf.
Kvalita kohoutkové vody a kohoutků
Zástupci Státního zdravotního ústavu zdůrazňují, že u nás má pitná voda z kohoutků obecně velmi dobrou kvalitu a vyhovuje i v důležitých ukazatelích, jako jsou dusičnany, chlorované látky, těžké kovy nebo pesticidy.
To potvrzuje i výzkum srovnávající bezpečnost pitných vod v mezinárodním měřítku, ve kterém získala česká voda nejvyšší možný počet bodů. To ale neplatí o mnoha soukromých nebo obecních studnách nevyhovujících z mikrobiologického hlediska.
Podobně zaostává voda v řadě především rozvojových zemí.
Kvalitu vody z kohoutku může ovlivnit stav vodovodního potrubí. Podle Brněnských vodáren a kanalizací je vodovodní síť města Brna udržovaná a spolehlivá. Situace je podobná i v drtivé většině měst a obcí České republiky.
Pokud je ale potrubí v některých starších domech zanedbané, může z kohoutku téct voda s příměsí olova a železa. Olovo a větší množství železa nepříznivě ovlivňuje zdraví dětí.
V případě, že máme podezření na vyšší koncentraci olova, je dobré si nechat udělat rozbor a pak případně urgovat výměnu potrubí, na kterou je možné dostat i dotaci od Ministerstva pro místní rozvoj. Větší výskyt olova ale není nutně u každé vody, která teče z olověných trubek.
V některých trubkách se usazuje vodní kámen a úniku olova tak zabraňuje. Tyto problémy jsou však jen okrajovou záležitostí. Vodovodní síť je kontrolovaná, převážná část potrubí vyhovuje hygienickým standardům, a olova se proto nemusíme bát.
Častou námitkou proti vodě z kohoutku je chlor. Ve skutečnosti ho voda obsahuje jen zdraví neškodné množství. Pokud nám voda s chlorem nechutná, můžeme ji napustit a nechat odstát. Chlor se odpaří.
Pramenitá, kojenecká, minerální, pitná
S takovými označeními se můžeme setkat na etiketách balených vod. Jde o vyhláškou vymezené kategorie.
Zatímco pitná balená voda může být stáčena do lahví i z vodovodu, pramenité, kojenecké a minerální balené vody musejí pocházet jen z chráněného stabilního podzemního zdroje. Kojenecká balená voda navíc může být upravována pouze UV zářením.
Jak balená, tak kohoutková pitná voda smí mít maximálně 50 mg dusičnanů na 1 l vody. Brněnská voda obsahuje mezi 37 – 40 mg/l dusičnanů a je upravena chlorem.
Kojeneckou vodu již současná legislativa nezná a neexistuje tudíž ani speciální limit pro obsah dusičnanů. Vyhláška 275/2004 Sb. se zmiňuje pouze o balené kojenecké vodě, pro kterou je limit dusičnanů 10 mg/l.
Podle informací z Krajské hygienické stanice by pro každé dítě měl udělat doporučení kvality pitné vody ošetřující lékař, který by měl znát kvalitu vody z vodovodu v místě, kde dítě žije.
Pokud voda neobsahuje žádné bakterie a dítě je zdravé, tak by mělo kohoutkovou vodu s obsahem do 50 mg dusičnanů zvládnout bez jakýchkoliv zdravotních komplikací. V případě, že máme malé dítě a lékař doporučí kupovat vodu balenou, snažme se vybrat vodu z okolí našeho bydliště.
V Brně-Tuřanech vytéká Balbínův pramen splňující (staré, dnes už nepoužívané) limity kojenecké vody.
Můžeme zde využít jak samotného pramene, který obsahuje železo, tak automatu na vodu z pramene očištěného od železa. Jeden litr kojenecké vody nás přijde na cca 1,50 Kč.
Automat se nachází v blízkosti obchodního centra Makro. Stočená kvalitní voda vydrží v ledničce bez ztráty kvality i tři týdny.
Pokud opravdu musíme sáhnout po balené kojenecké vodě, pokusme se ji koupit ve vratných skleněných obalech a vyberme vodu pocházející z místa blízkého našemu bydlišti.
Z minerálních vod se k častějšímu pití doporučují jen slabě mineralizované (do 500 mg/l). Silnější minerálky by se měly naopak pít jen výjimečně, případně na lékařský předpis. Neplatí, že čím více minerálů, tím lépe.
Naopak, jejich nadbytek nám může i uškodit. Minerály však obsahuje i voda z kohoutku a ty jsou v kombinaci se stravou dostačující. Pitná voda by také měla být oproti vodě na praní tvrdší.
Tento požadavek voda z brněnského vodovodu rovněž splňuje.
Proč tedy balenou vodu vůbec pijeme? Mnozí se jen nechali zlákat reklamou. Jiní jako důvod uvádějí, že jim balená voda chutná lépe. To mnohdy ovlivňuje jen psychologický, tzv. placebo efekt. Zkuste poprosit někoho jiného, aby vám do sklenic nalil různé druhy vod, a pak je zkuste podle chuti rozlišit.
Pitná voda by měla být uchovávána v chladu a chráněna před sluncem. Balené vody často tyto požadavky nesplňují ani v prodejnách a rozhodně také ne při převozu. Taková voda se může kazit a podléhat množení mikrobiologických organismů, které se množí i v otevřené lahvi mimo lednici. Oproti tomu je voda z kohoutku vždy čerstvá, uchovávaná v temnu a chladu s vyhovující teplotou 9-10 °C.
Voda z kohoutku se vyplatí i finančně. Je totiž přibližně 125krát levnější než voda balená.
Doporučený obsah minerálů podle Státního zdravotního ústavu
| Látka | Ca | Mg | K | Na | Cl | SO42- | N03- |
| Hodnota | > 40-80 mg/litr | > 20 mg/litr | > 1 mg/litr | < 20 mg/litr | < 25 mg/litr | < 240 mg/litr | < 10 mg/litr |
Mnohé z balených vod (zejména minerální vody) těmto doporučením nevyhovují. Výrobci minerálních a pramenitých vod jsou povinni uvádět na etiketách lahví složení vody, které můžete
s tabulkou porovnat. Voda z kohoutku by měla uvedené limity splňovat.
Dopady balených vod na přírodu
Balené vody představují pro přírodu mnohem větší zátěž než voda z kohoutku. Je tomu tak hlavně proto, že je nutné je přepravit a zabalit.
Doprava se uskutečňuje převážně nákladní automobilovou přepravou. Ta spotřebovává fosilní neobnovitelné zdroje a přispívá ke globálním klimatickým změnám produkcí CO2.
K tomu také připočítejme hluk z dopravy a znečištění ovzduší, které snižuje kvalitu našeho života.
Plastové lahve zatěžují přírodu nejen jako odpad, ale škodí i jejich výroba náročná na spotřebu vody, elektrické energie a ropy. Pokud už PET lahve máme, je vhodné je vytřídit do plastu. Ne všichni se však tímto doporučením řídí. V České republice se vytřídí přibližně jen polovina PET lahví. Nejlepším řešením vzhledem k životnímu prostředí je plastové lahve nekupovat vůbec.
Čerpáním pramenitých a minerálních vod z útrob země vyčer páváme cenné zásoby, jež se zde tvořily po tisíciletí. Z tohoto pohledu je voda z hlubinných zdrojů rovněž neobnovitelným zdrojem, se kterým není radno plýtvat. Dříve byly minerální vody doporučovány jen k léčebným kúrám lázeňských hostů a i ti přijímali pouze vodu z pramenů vytékajících na povrch, ne z umělých hlubinných vrtů.
Na co si dávat při pití kohoutkové vody pozor:
- na konzumaci a úpravu potravin ji používat jen studenou
- zvážit a poradit se s lékařem nebo lékařkou, zda dávat vodu kojencům
- v případě podezření na přítomnost olova si nechat udělat hygienický test a případně vyměnit vodovodní potrubí (toto je však problémem jen u některých starších domů)
Pitné rady
- pokud s sebou nosíte lahev s vodou, můžete místo opětovného kupování balené vody lahev průběžně doplňovat vodou z kohoutku
- žádejte v restauracích k jídlu nebo ke kávě vodu z kohoutku, je to běžný, leč trochu zapomenutý zvyk (na našich internetových stránkách se můžete dozvědět, které restaurace tuto možnost samy nabízejí)
- pokud sami znáte restauraci, která Vám vodu z kohoutku nabídla, dejte nám o ní vědět
Balená voda v testu neobstála: Pijte vodu z kohoutku!
Vodu ke svému životu potřebujeme stejně jako vzduch. Čím ale naplnit sklenici? Vodou z kohoutku nebo balenou vodou ze supermarketu? Proč některé balené vody v testu kvality neuspěly? Jaké výhody přináší pití vody z kohoutku?
Na českém trhu jsou v současné době dva hlavní druhy pitné vody: voda rozváděná veřejným vodovodem a balená voda.
Rozdíly v kvalitě mezi oběma druhy samozřejmě existují, ale nejsou tak zásadní, jak by se mohlo zdát díky mediálnímu souboji zastánců jedné či druhé varianty. Dobré je, abychom věděli, co pijeme.
V případě vody z kohoutku máme jasněji, označení balených vod je složitější. Základní poučení spolu se sledováním etiket balených vod je proto zcela na místě.
„Klíčový rozdíl mezi vodou z kohoutku a balenou vodou je v ceně: kvalitou jsou oba druhy vody srovnatelné.“
Za zmínku stojí především rozdíl mezi skupinou balených vod (minerální, pramenitou a kojeneckou), které pocházejí výlučně z podzemních zdrojů, zatímco pitná voda z kohoutku a stejným způsobem označená balená voda mají povrchový nebo podzemní zdroj. Jinými slovy balená pitná voda může pocházet z vodovodu a v takovém případě je zcela zbytečné kupovat dráž to, co můžu mít doma za výrazně nižší cenu.
Balená voda na ústupu
Donedávna zatracovaná voda z kohoutku zažívá nárůst popularity. Reklamní vlnu, která podporuje pití minerální či pramenité vody (na internetu propaguje balenou vodu např.
Svaz minerálních vod, doplnily vodárenské společnosti kampaní za vyšší spotřebu vody z kohoutku v restauracích a dalšími aktivitami (více informací např. zde http://www.vodovoda.cz). Navíc se o slovo hlásí problémy vzniklé odstraňováním obalů (zejména PET lahví). A spotřebitelé se po letech, kdy dávali přednost balené vodě, vracejí k pití vody z kohoutku. Ti, kteří potřebují znát vítěze souboje balená voda versus voda z kohoutku, tápou.
Cestu ze začarovaného kruhu představuje zvážení výhod a nevýhod, jež patří k pití vody jednoho či druhého původu.
Voda z kohoutku v tomto směru dává spotřebitelům několik jistot: častější rozbory zdravotní nezávadnosti, nízkou cenu a čerstvost.
Také balené vody (zejména minerální, pramenitá a kojenecká) mají nesporné výhody: kvalitní podzemní zdroje, trvanlivost a jedinečné charakteristické vlastnosti (např. chuť u minerálních vod).
Kvalita vody je na prvním místě
Každá vodárenská společnost na svých webových stránkách v pravidelných intervalech informuje o aktuálním stavu vody.
Rozbory jsou podle velikosti vodovodní sítě dostupné běžně v týdenních intervalech, ale také denně (nejméně jeden rozbor ročně musí být k dispozici i u veřejné studny).
Jestliže se setkáme s argumenty, že spotřebitelům chybí informace o složení vody z kohoutku nebo že voda z kohoutku obsahuje běžně zdraví škodlivé látky, považujme je za zavádějící a neseriózní.
Výhody:
Nevýhody:
|
Obecně je v povědomí veřejnosti, že pro balené vody platí přísnější kritéria zdravotní nezávadnosti. Není to zcela přesné.
Pro kojeneckou vodu a vodu s označením vhodná pro přípravu kojenecké stravy platí nejpřísnější limity pro výskyt nežádoucích látek, ale v ostatních případech se zobecňovat nedá.
Například limit pro obsah dusičnanů je stejný pro minerální a pitnou vodu, ale pramenitá voda může obsahovat dusičnanů jen polovinu. Základní legislativu pro pitnou vodu představují vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky (č. 252/2004 Sb. a č. 275/2004 Sb.).
Srovnávací testy staršího data i ty zcela aktuální – např. rozsáhlý srovnávací test kvality pitné vody (balené i z kohoutu) vypracovaný občanským sdružením spotřebitelů TEST (výsledky k dispozici zde http://www.dtest.cz/vody) – nepotvrdily, že by voda z kohoutku běžně vykazovala nedovolený obsah bakterií, látek nežádoucích nebo zdravotně rizikových. Balené vody dopadly ve zmíněném testu hůře než voda z kohoutku. Balené vody poměrně často obsahovaly nadlimitní množství sledovaných látek (sodíku, dusitanů, bakterií apod.), vyskytly se v nich i látky ohrožující zdraví (např. benzo(a)pyren nebo chloroform).
Boom prodeje balených vod skončil
Snížení kvality vody není náhodné
Samozřejmě se může stát, že z nějakého důvodu klesne kvalita pitné vody. Pro vodu z kohoutku je typické, že dojde k havarijnímu stavu vodovodu, pak zajišťují vodárny dodávku pitné vody z cisteren.
Balená voda se stává v takové situaci velmi dobrou alternativou. V případě, že dojde ke znečištění povrchových vod přírodními katastrofami (např.
povodně), ztrácí kvalitu nejen povrchová voda, ale i voda podzemní, dostanou se tedy obě na stejnou loď. Zde pomohou jen zásoby balené vody.
Výhody:
Nevýhody:
|
Na vrub balených vod se často přičítá zhoršení kvality způsobené nevhodným skladováním. Nevhodné skladovací podmínky, jako je vystavení balené vody přímému slunci nebo vyšším teplotám, se skutečně významnou měrou podílejí na snížení kvality.
V pozici zákazníka můžeme volit balenou vodu z obchodů, které mají dostatek skladovacích prostor, a tím minimalizujeme možnost, že koupíme nekvalitní vodu.
Nutno dodat, že problémy se skladováním balené vody jsou vyváženy jednoznačnou předností, a tou je trvanlivost.
Cena pitné vody z kohoutku je mnohonásobně nižší než cena balených vod. Zdroj: www.taxdollars.freedomblogging.com
Sledujeme-li kvalitu pitné vody, za zmínku ještě stojí, jak je to s chemikáliemi spojovanými s úpravou a dezinfekcí pitné vody.
Zatímco úpravy vody z kohoutku patří k běžné praxi a nikdo o používání chemikálií ve spojení s vodou z kohoutku nepochybuje, je nutno zdůraznit, že také balená voda s označením pitná podléhá stejným procedurám, a tím se liší od ostatních druhů balené vody.
Testování balených vod, které podle legislativy dezinfikovány nemohou být a jejich úpravy nejsou založeny na použití chemikálií (tedy voda pramenitá, minerální a kojenecká), vykazuje rozporuplné výsledky.
Co si počít s údajem, že látka v testované vodě není, přestože by tam být měla? Nebo naopak je ve vodě chemická látka, která rozhodně v podzemním zdroji nemá co dělat? Minimálně vzbuzují takové informace podezření, oprávněnost takového podezření musí ale potvrdit odborníci.
Bezkonkurenčně nízká cena a zaručená čerstvost vody
V pozici spotřebitele bereme vždy v potaz, jak hluboko musíme sáhnout do kapsy.
Cena vody z kohoutku, která se pohybuje v řádech haléřů za litr (nejběžnější cena za 1l je 5 až 6 haléřů), je mnohonásobně nižší než u balených vod.
Cena nejlevnějších balených vod začíná kolem hranice 2 Kč za litr, běžná je cena cca 6 Kč za litr, ale za zahraniční minerální vodu můžete zaplatit řádově desítky korun.
Sklenici čiré vody z kohoutku často nenatočíme, proto je dobré nechat vodu odstát. Zdroj: www.ecotechdaily.com
Čerstvost vody z kohoutku se často dostává na mušku jejích odpůrců. Jednak si musíme uvědomit, že zejména ve větších městech ve vodovodu proudí voda prakticky trvale, a proto zpochybňovat čerstvost není na místě.
A jednak existuje vždy možnost vodu odpustit, i když pak se samozřejmě zvýší náklady. Nevhodným skladováním může svou jakost ztratit i velmi kvalitní voda. Zatímco skladování balené vody je zcela v rukou obchodníků (viz výše), uchování pitné vody z kohoutku je v naší režii.
Pokud chceme nechat vodu odstát, je vhodné použít lednici a zajistit tak chladné prostředí.
Chuť vody a její složení
To, jakým způsobem působí voda na naše smysly – chuť a čich, je podstatným kritériem, které v roli spotřebitelů nepřehlížíme. Jsou lidé, kteří kvůli chuti preferují balené vody, přestože z jejich kohoutku teče jinak kvalitní voda. Vodě z kohoutku je totiž právem často vyčítán pach chloru, popř.
nepříjemná chuť. Balené pramenité a zejména minerální vody nám poskytují řadu chuťových zážitků spojených s jedinečným složením jejich podzemního zdroje.
Důkazem toho, že chuť je pro zákazníky velmi důležitá, je i to, že ochucené balené vody, které patří mezi nealkoholické nápoje, snižují celkový propad prodeje balených vod.
Kombinace dvou životně důležitých prvků – vápníku a hořčíku, jež k pitné vodě neodmyslitelně patří, se projevuje jako vlastnost, kterou nazýváme tvrdost vody. I tady beze zbytku platí, že tvrdost pitné vody vnímáme individuálně.
Tvrdá voda běžnou populaci nezatěžuje, naopak pro ni může být zdrojem zmíněných životně nezbytných prvků, ale řadě lidí spíše chutná voda měkčí (středně tvrdá nebo měkká). Tvrdost vody v lokálních vodovodech je relativně stabilní, takže často s individuálními chuťovými požadavky neuspějeme.
Balené vody nabízejí celou škálu tvrdosti vody, tu svou si může najít každý.
Voda v celém Brně není pitná kvůli výskytu bakterií. Lidé ji musí převařit | Aktuálně.cz
Kvůli zvýšenému obsahu koliformních bakterií nesmějí Brňané pít vodu z kohoutku. Ke zvýšení výskytu bakterií došlo v důsledku teplého počasí, kdy dezinfekce nefunguje tak, jak by měla.
Hygienici ale Brňany uklidňují, podle nich se jedná o provozní chybu, a ne o kontaminaci fekáliemi. Lidem přesto doporučují vodu před pitím převařit.
Výsledky intenzivního odběru vzorků budou známy v pátek, jejich analýza trvá tři dny.
Brno – Voda v Brně a v obcích, kam ji dodávají Brněnské vodárny a kanalizace (BVK), je do odvolání pitná jen po převaření. Důvodem je výskyt koliformních bakterií, které způsobují průjmová onemocnění a můžou vážně ohrozit zdraví.
Podle BVK byly zaznamenány jen v nízkém množství. Na tiskové konferenci to řekl Petr Šindler, jenž je pověřený zastupováním generálního ředitele. Doporučení konzultované s hygieniky vstoupilo v platnost okamžitě, dobu trvání nelze předjímat.
Opatření se týká více než 400 tisíc lidí, kromě Brna například Modřic, Kuřimi a dalších obcí.
Brněnské vodárny a kanalizace jako preventivní opatření zvýšily dávku dezinfekčního činidla v pitné vodě a zahájily intenzivní proplachování páteřních řadů. Přijatá opatření mohou způsobit krátkodobé zakalení dodávané vody.
Ředitel Krajské hygienické stanice David Křivánek řekl, že jde spíše o preventivní opatření.
‚Nejedná se o havarijní stav ani kontaminaci fekáliemi, ale o zcela nepatrné překročení mikrobiálních ukazatelů v důsledku vyšší teploty dodávané studené vody, čímž mírně klesla dezinfekční účinnost běžného zabezpečení v pitné vodě,‘ uvedl. Proto zatím nebudou stát v ulicích ani cisterny s pitnou vodou.
Také vedoucí odboru hygieny obecné a komunální z Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje Jana Derková Brňany uklidňuje. ‚Lidem voda nic neudělá, zhoršená kvalita vypovídá jen to, že provozně není něco v pořádku.‘ Podle ní za zhoršenou kvalitu vodu může horké počasí, které vodu ohřálo z běžných 12 až 14 na 18 až 20 stupňů, a dezinfekce tedy nepůsobí, jak by měla.
Výsledky intenzivního odběru vzorků budou známy v pátek, jejich analýza trvá tři dny. ‚Musíme najít příčinu a odstranit ji,‘ řekl Šindler. Bakterie se objevily pouze ve dvou vzorcích z pondělí ze Žebětína a Komína, kam míří část povrchové vody z Vírské přehrady.
Dvě třetiny Brna zásobuje první březovský vodovod podzemní vodou, do jedné třetiny Brna míří voda smísená z Víru a druhého březovského vodovodu. K mísení dochází u Čebína, z Víru je to zhruba pět procent a 95 procent z březovského vodovodu.
Zákonná tolerance zjištěných bakterií je nulová.
Preventivní opatření
Problém s pitnou vodou se může potenciálně týkat nejen Brna, ale i dalších 43 měst a obcí. Řekl to dnes hejtman Michal Hašek (ČSSD), který kvůli tomu svolal setkání se zástupci hygieniků, vodáren i starostů dotčených obcí s rozšířenou působností. Podle Haška však není důvod k panice a opatření jsou spíše preventivní.
Hejtman si vyžádal od vodáren seznam obcí, kam dodávají vodu.
Mezi ně patří kromě Brna Adamov, Bílovice nad Svitavou, Česká, Dolní Loučky, Doubravník, Drásov, Hajany, Hrušovany, Kaly, Kuřim, Lelekovice, Letovice, Lomnice-Brusná, Malá Lhota, Malhostovice, Měnín, Modřice, Moravany, Moutnice, Nebovidy, Nesvačilka, Ořechov, Otmarov, Popovice, Rajhrad, Rajhradice, Rebešovice, Rozdrojovice, Skorotice, Sokolnice, Střelice, Šebrov-Kateřina, Šlapanice, Štěpánovice, Telnice, Těšany, Tišnov, Újezd u Tišnova, Vojkovice, Vranov, Žatčany, Želešice a Židlochovice. Kraj bude starosty informovat, aby o situaci uvědomili občany.
Voda a látky žádoucí
Publikováno v časopise 10/2009
Voda je základní životní potřebou a v lidském těle hraje nezastupitelnou roli. Rozpouští živiny a jejich štěpné produkty, přenáší je na místa určení, umožňuje jejich vstřebávání i vylučování nepotřebných látek, zajišťuje zachování tělesné teploty. A hlavně, což si málokdo uvědomuje, je jedním z důležitých zdrojů dvou základních a pro tělo životně nezbytných prvků – vápníku a hořčíku.
Čím více obsahuje voda vápníku a hořčíku, tedy čím je tvrdší, tím lépe pro tělo. A naopak čím je měkčí, tím hůře pro tělo, především pro tepny a srdce. I tvrdost má ale své meze, resp. zdravotní optimumm. Příliš tvrdá voda také není žádoucí pro trvalé pití z důvodu vyšší zátěže minerálními látkami.
Nepochopitelný „vyhláškový“ paradox
Obsah vápníku a hořčíku (ale i dalších prvků, třeba velice důležitého sodíku, a sloučenin) ve vodě představuje pro spotřebitele důležitý údaj. A právě tady narazíme na nepochopitelný paradox.
V době, kdy na každé potravině musí být uvedeno její složení a nově se zavádí i její nutriční značení, kdy moderní předpisy směřují k posílení role spotřebitele a jeho informovanosti, udělala v roce 2006 vyhláška upravující požadavky na označování balených vod – výjimku představují vody kojenecké – velký krok zpět.
Oproti předchozí úpravě nediktuje ani minimální rozsah ukazatelů charakteristického složení minerální a pramenité vody (kromě obsahu oxidu uhličitého) ani povinnost uvádět u přírodních minerálních vod informaci o celkovém obsahu minerálních látek.
Pouze vágně zakotvuje, že na obalu pro spotřebitele musí být uveden „údaj o analytickém složení udávající charakteristické složky…“. Tenhle neurčitý požadavek nahrává výrobcům, kteří na obalech balených minerálních a přírodních vod mohou uvádět to, co sami uznají za „charakteristické složky“.
Příklady z našeho testu: zatímco Aquila dříve udávala obsah hořčíku, nyní už neudává a neuvádí ani celkový obsah minerálních látek; tento údaj chybí i u minerální vody Prealpi (je deklarována jako vhodná pro přípravu kojenecké stravy). U pitné vody z kohoutku není spotřebitel bez informací, byť není „sevřena“ do obalu s etiketou.
Stačí buď otevřít webové stránky své vodárenské společnosti, nebo v jejím zákaznickém centru nahlédnout do aktuálního rozboru vybraných ukazatelů (k dispozici je i kompletní rozbor zdravotní nezávadnosti vody). Zatímco údaje o složení balených vod na etiketě mohou být staršího data (avšak ne déle než 3 roky), údaje o pitné vodě z kohoutku jsou „čerstvější“, protože i u toho nejmenšího zdroje (veřejné studny) se dělá minimálně jeden rozbor ročně, zatímco u velkých vodovodů i několik denně.
Většina výrobců balených pitných vod využívá toho, že nemusí žádné složení uvádět, a pouze konstatuje, že v lahvi je voda pitná. V našem testovaném souboru jsme našli jen tři světlé výjimky.
Vápník a hořčík
Optimálně by měl jeden litr vody obsahovat cca 40–80 mg vápníku a cca 20–30 mg hořčíku; vzájemný poměr celkového příjmu vápníku a hořčíku potravou by měl být cca 2:1; uvedený optimální poměr lze odvozeně vztáhnout i na vodu.
Celková tvrdost vody (suma vápníku a hořčíku) by se měla pohybovat mezi cca 2–3,5 mmol/l. Optimum je sice to nejlepší z dosažitelného, ale přírodě nelze přikazovat, jak má vodu „namíchat“.
A to ani u nadstandardních výrobků, za které jsou oproti standardu – obyčejné pitné vodě považovány balené minerální, pramenité a kojenecké vody.
- Kojenecká a pramenitá či minerální voda „vhodná pro přípravu kojenecké stravy a nápojů“ Extrémně nízký obsah vápníku a vůbec nejnižší ze všech testovaných vod byl nalezen v Dobré vodě – pouhých 5,6 mg/l. (V roce 2001, kdy jsme balené vody testovali, byl v Dobré vodě obsah vápníku 10,71 mg/l). Otázkou je, zda poloviční obsah oproti roku 2001 jde na vrub přirozeného kolísání složení vody (přírodní minerální voda však má být ze stabilního zdroje) nebo jeho přečerpávání, či zda k tomu také přispívá i deklarovaná úprava zdroje odželezněním nebo zda je využíván nějaký nový vrt, který se od toho původního liší. Obsah hořčíku je sice pod doporučenou hodnotou, avšak na druhou stranu více než dvojnásobně převyšuje obsah vápníku (13 mg/l); výše uvedený optimální poměr 2:1 se otáčí v neprospěch vápníku. Podle celkové tvrdosti jsou Dobrá voda, Horský pramen a Toma měkkou vodou, středně tvrdá je Aqua Anna a Prealphi s nejvyšším obsahem vápníku a hořčíku (deklarována jako „vhodná pro přípravu kojenecké stravy“) prezentuje tvrdou vodu (3,1 mmol/l).
- Pramenitá voda Velice dobré hodnoty vápníku a hořčíku nabízí Rajec a Bonaqua a jejich poměr se pohybuje kolem optima (1,9:1, resp. 2,1:1). U ostatních testovaných jsou větší rozdíly mezi obsahem vápníku a hořčíku. Tvrdou vodou jsou značky Rajec a Bonaqua, středně tvrdou Aquila, takřka na hranici měkké vody se pohybuje Bonny a Aqua Bella.
- Pitná voda (kohoutková a balená) Ač jsme pitnou vodu čepovali porůznu po republice, s vápníkem na tom byly testovací kohoutky v domácnostech dobře. Jeho obsah se buď pohyboval na hranici mezní hodnoty (30 mg/l) či mírně nad ní, nebo v rozpětí či nad doporučenou hodnotou (40–80 mg/l); nejvíce vápníku (118 mg/l) obsahovala voda z brněnského kohoutku. Obsahem hořčíku se pitná voda významně neliší od poloviny testovaných balených přírodních, kojeneckých a minerální Dobré vody; pohybuje se od 3,8 mg/l (Brno) až po 8,9 mg/l (Praha). Vzájemný vztah obou prvků je výrazně ve prospěch vápníku. Pitná voda odebraná v Ostravě a Praze je vodou měkkou, středně tvrdá teče z plzeňského a libereckého kohoutku a brněnský vzorek již reprezentuje vodu tvrdou.
Ze souboru deseti balených pitných vod se obsah vápníku u čtyř výrobků pohyboval nad 100 mg/l (San Terra, Saquaro, Tanja a Albert, tři z nich dodává Veseta Kyšice), ke dvěma se naopak váže jeho velice nízký obsah (S Budget 11 mg/l a Tesco Value 10 mg/l – dodává výrobce Dobré vody, HBSW Byňov). Nejnižší obsah hořčíku je ve vodě Deep (2,7 mg/l) a naopak v litru vody Albert nejvyšší (23,8 mg). V pitné vodě S Budget je hořčíku o něco více než vápníku (14,4 mg oproti 11 mg/l). Vyjma této značky, je stejně jako u kohoutkových vod ve vzájemném poměru obou prvků „silnější“ vápník, což odpovídá i výskytu obou prvků v zemské kůře. Celkovou tvrdostí se značky Saguaro, San Terra, Tanja a Albert řadí mezi vody tvrdé, Deep, Euro Shopper a S Budget mezi měkké a Tesco Value se blíží vodě velmi měkké (0,6 mmol/l).
V testu jsme měli velmi reprezentativní výběr balených kojeneckých a pramenitých vod (z chráněných podzemních zdrojů) a balených pitných vod.
Naopak výběr pitné vody z kohoutku byl značně nereprezentativní a vzorky pocházely z velkých aglomerací, které jsou převážně zásobovány z povrchových zdrojů. A v nich bývá obsah prvků nižší v porovnání s podzemními vodami.
Náš test neukázal, že by balené pramenité, kojenecké a pitné vody byly obecně významnějším zdrojem nutričně žádoucích látek (prvků) oproti hodnoceným vodovodním vodám.
Vápník: základní součást kostí a zubů, nachází se i ve svalech, krvi a dalších tělesných tkáních. Hlavními zdroji jsou mléko a mléčné výrobky, semena (např.
mák), ořechy, ovesné vločky, listová zelenina (často je zde vázán jako nerozpustný fytát či šťavelan) a voda. Pro vstřebávání vápníku je důležitá přítomnost hořčíku a pro ukládání do kostní hmoty vitamin D.
Denní příjem vápníku by měl činit 800–1000 mg.
Hořčík: je důležitý pro správnou činnost svalů a nervů, pro uvolňování energie z glukózy, udržuje v dobrém stavu oběhový systém. Jeho zdrojem jsou obilí, celozrnné pečivo, banány, mandle, ořechy, tmavá listová zelenina i voda. Denní příjem by měl činit cca 300 mg.
Poznámka: Pokud vaříme zeleninu nebo těstoviny v měkké vodě, jsou ztráty vápníku, hořčíku i dalších stopových prvků z potravin vyšší oproti vaření v tvrdší vodě, kdy (např. u vápníku a těstovin) může dokonce dojít k zvýšení obsahu prvku v potravině.