Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.
 |
No nevim ovoce a zelenina nic moc. Banany zelene, rajcata tvrde jak tenisove micky a bez chute, salaty z poloviny nahnile, hrozny vetsinou kysele, citrony velke a skoro bez stavy, kendlubny cbutnaji po chemii. No odpad to sice neni, ale kolikrat premslim jetsli to nevyrobil Trikatel v nejake chemicce… |
| |
Kupuji zásadně (jak to nazval Vaněk) prvopotraviny. Letos se dají koupit české brambory. Sice často nemocné, ale chuťově lepší než ty z písků Německa a Holandska. Ovšem sehnat jedlá rajčata je umění. Na syrovém masu už nic nezlepším a jíst jen irské hovězí stejky také není to pravé ořechové. |
| |
Hlavne by se treba melo povinne uvadet u uzenin obsah masa napr.. A neuvazovat o zavedeni, ale mela by to byt samozrejmost u nekterych druhu vyrobku, ze tam bude uvedeno zeme produkce, zpracovani, baleni. |
| |
| |
No nerekl bych, ale mozna se pletu. Proc jinde „protezuji“ sve a u nas to nejde? |
| |
ja si myslim ze by se to melo brat z druheho konce. potraviny by mely mit nejakou (vyssi) kvalitativni normu, podle ktere by i te nejlevnejsi kus splnoval zakladni parametry a kvality. Jedine hledisko dneska je, ze to musi byt zdravotne nezavadne,coz se o mnoha vyrobcich s koktejlem vsem eceke, emulgatoru, stabilzatoru,atd , rici snad neda. V Nemecku si to ani netroufaji prodavat, pritom si myslim, ze kdyby jim tam nabidli stejne levne „smakulady“ jako u nas, budou je kupovat uplne stejne jako u nas. jenze tam si to nedovoliu |
| |
Proc? Kazdy at si vybere podle sveho. Pokud nekomu chutnaji parky za 49 v akci tak at si je kupuje. Me tohle nesmi do baraku, natoz pak do zaludku. |
 |
| Se nedokážete sám rozhodnout? Vás musí navádět člověk používající umělé dochucovadla? Tak to jo 😀 |
| Já si naopak myslím, že toho supermarketového hnoje naopak přibývá. Zejména v oblasti ovoce a zeleniny. Je až neuvěřitelné, čím se člověk na zdejších „smeťácích“ musí prohrabávat. Připadá mi, že i ČOI-ka to už dávno vzdala.Jednoduchým ukazatelem kvality potravin je dle mě množství supermarketů na obyvatele. Pokud budeme stále na špici tohoto ukazatele, tak to znamená, že marže (levný nákup a relativně drahý prodej) na prodeji euro-odpadu a hnoje je pořád dostatečně vysoká, aby se všichni uživili. |
| Takže menší konkurence znamená podle vás lepší podmínky pro zákazníka? |
| Co to melete? V pripade vysoke konkurence se ty marze naopak snizuji ! To jste si jeste nevsiml, kolik marketu to jiz u nas zbalilo ? |
| Zabalily to ty s lepším a dražším zbožím jako Delvita, Carefour, Meinl… |
| Delvita a Julius Meinl byly příšerné, obzvlášť ten Meinl. Nechtělo se mi věřit, že se jedná o rakouskou firmu, jejich způsoby byly vysloveně socialistické jak v době ČSSR. Myslím velmi nízký standard úplně všeho. |
| Zase nelze tak generalizovat. Ne vždy a všude jsou všechny produkty v akci šunty. Občas kupříkladu i kvalitní sýry v běžné cenové hladině 50 Kč+/100 g jdou na půlku a platí to i u mnoha jiných výrobků z té lepší kategorie. A na druhou stranu ne vše označené bio (jinde třeba organic) je super kvalita. |
| S velkém výběru souhlasím.Ale kvalita je někdy na hraně.Jak si máte vybrat třeba vídeňský nebo špišský párek.Když neexistuje ČSN.A to je vesměs se všemi potravinami.Tak že není pravda,že kdy je veliký výběr,že je lepší nabídka. |
| k tomu opravdu ČSN nepotřebujete, stačí si najít svého řezníka který výrobky nešidí a u toho nakupovat |
| Proč by se to taky dělalo, tyhle potraviny stojí peníze a po těch u nás poptávka není.A ti je to , proč, tu máme šunty..Mimo jiné , u lepších potravin poslední dobou stoupá cena klesá gramáž výrobku |
| Přesně tak … u spousty potravin se nenápadně snižuje grmáž za stejnou cenu. Docela mě nedávno pobavila opavia – balení 175 gramů zaměnila za 157 gramů, aby to bylo „nenápadné“ … |
| Děkuji za Vaše pořady a za Vaší práci pane Vaňku. |
| V první otázce to vystihl za celý rozhovor…Dokud to lidé budou kupovat, tak se to bude prodávat… Až ty hnusy s cedulí AKCE budou mizet z regálů, tak by obchodník byl blbý to neprodávat… |
| Dokud lidé nebudou mít mzdy takové,aby v pohodě vyšli , tak budou na pultech buřty bez masa, alternativy mléčných výrobků a čokoládové pochoutky místo čokolády. |
| To není pravda, je to o prioritách. Někdo si koupí bundu a nebo kabát za 5000 každý druhý měsíc, k tomu boty za 3000, novou kabelku každý třetí měsíc a pak jí rohlíky s junior salámem z akce. Jiným případem jsou lidi co prokouří krabičku cigaret za den, to je 30 krabiček a každá stojí 100 Kč, takže 3000 prokouří a pak jí za 2000 za měsíc. Je to o prioritách a někdo jídlu dává malé priority.Jinak věděla jste, že kvalitní bio rajče má vyšší nutriční hodnoty než to levné ze skleníku co roste ve vatě? Má víc chuti, barvy, vitamínů C a je tam i cukr, který v tom umělém skoro nenajdete. Takže to drahé rajče Vám dá víc energie než to levné, takže jich nemusíte jíst tak hodně. A mimo to je tam méně dusičnanů. |
| At si každý dělá co chce , beru to obecně.Kde máte jistotu že to BIO rajče je fakt BIO ? Moc těm BIO výrobkům nevěřím a testy ukazují že ne vždy BIO je BIO, u více jak poloviny potravin s označením Bio, nejde o Bio potraviny.. Normální zemědělec hnojí ve dne , ten BIO v noci. |
| A pritom by BIO melo byt vlastne to normalni, zakladni, pestovane „normalne“. |
| Já teda nemůžu souhlasit 🙂 co je špatného na tom, že koupím v akci výběrovou šunku, která je stejně kvalitní, jako bez akce? Nebo koupím v akci já nevím, maso, co je před spotřebou nebo … je to jen o tom, jestli u toho přemýšlím 🙂 Já nakupuji v akcích pořád, ale jen to, co chci .. občas vezmu něco, pro co jsem nešel, ale ty věci, které chci dobré, dokážu sehnat za plnou cenu, ale i v akci .. |
| Vaněk je neskutečný frajer, díky jeho pořadu jsem pochopil co za hnus je separát, proč jsou některé párky nebo konzervy takový kentus a že je občas záhodno se podívat na etiketu. |
| Jen pro jistotu, myslim billu v Rakousku a menu euro. |
| Patřilo níže |
| Plitke dotazy, z Vaňka se dalo vytěžit více. Jinak s Polskem souhlas, tamni produkce potravin je doslova nepřeberna, miluji napr. polské trhy. Ale upřímně si myslim, ze nabídka v českých obchodech se příliš nezlepšila/nerozsirila. Na druhou stranu je stale o 100% lepší/sirsi a mnohem kvalitnější nez například na Slovensku. Ale stále o 100 horší a mnohem němé kvalitnější nez v jakémkoliv obchodě vRakousku. Ale ono je to i o tom, ze pani na kase v bille ma 1500 brutto měsíčně. Neni to sice na to jist cely měsíc bio, ale určitý standard a kvalitu to zajištuje. |
| Jaký vliv má paní na kase na kvalitu zboží v Bille?Pokud se zde mluví především o mase, masných výrobcích, sýrech a masných koservách, lze v ČR stále ještě znatelně horší kvalita i u těch dražších druhů.Zkrátka, ve srovnání se sousedním Bavorskem je cena vyšší při o něco horší kvalitě. Ve srovnání s Rakouskem je ovšem v Bavorsku o hodně levněji.Peklování masa je nemrav, který se po 1990 rozšířil do celé východní Evropy. A zneužívá se opravdu často, vidíte, jak se vám steak na pánvi smrskává na polovic.Snad nejhorší nemrav v ČR je ten, že prý Češi milují drůbeží strojní separát, jak se eufemisticky jmenují odpadky při zpracování drůbeže. Všechny ty Májky, Pastýřky a jak se ta mazadla jmenují jsou téměř čistý odpad. |
| Maso koupíte bez problémů takové jaké si zaplatíte. Nesmíte brát v supermarketu polský balíček masa řezaného motorovou pilou. Sýr koupíte jakýkoli z celého světa. Jen ho zaplatit. Konzervy nehodnotím, nekupuji je tady ani v Německu |
| Jo a takzvané křehčené maso se prakticky podařilo vymýtit. Zejména zásluhou pana Vaňka. |
| … o 100% lepší/širší a mnohem kvalitnější než na Slovensku. ???? To jste vycucal Slovenky z prsu ne? Žiju napůl v Česku a na Slovensku a to co tvrdíte je blbost. Kvalita je stejná. Mimochodem Češi neumějí upéct rohlík. Kdo byl na Slovensku ví, jak má vypadat krásně vypečený křupavý negumový rohlík. Tady snad rohlíky vaří! |
| V Sušici v pekařství, tuším Reindl, hned na začátku Sušice vlevo takový tukový rohlík dostanete. |
| Pokud tu je pořád dost lidí, kteří půjdou za tu kasu za 12 tisíc Kč měsíčně, tak ta pokladní víc nedostane. Podnikatel nebude zaměstnancům vyšší plat vnucovat. |
| Nic se nezlepsilo. On totiz cesky zakaznik nema na vyber.Ukazalo se to mnohokrat … ze to, co ma byt kvalitni, je jen drahy obal a uvnitr ksunt … |
| Na obalech se nešetří, papír je ještě levný. Ovšem vás namíchne, když doma rozbalíte třeba sýr ve velké krabičce a kolem sýra je ještě centimetr obalů.Také hodně nekulatíé váhy jsou pokus o manipulaci, třeb sýr 82 g není ani 50, ani 100 g, máslo 200g také není čtvrtka. |
| A proč kupujete 200g máslo když s ním nesouhlasíte? Já bych taky nesáhl po 0,9L mléka jednoduše z principu.A maxi obaly jsou samozřejmě klamání zákazníka, nicméně hmotnost je jen jedna :o)Fakt je ten že Vaněk udělal pro kvalitu a poctivost hromadu práce. Ještě větší hromadu bude třeba vynaložit na změnu myšlení některých zabedněnců. |
| Když si koupíte 200g másla, tak to je opravdu překvapení, že to není čtvrtka… |
| Na výběr je. Je to každého volba. |
| Co je to za nářečí? V jakém údolí používáte slovo „kšunt“? Už jsem to párkrát viděl, vždycky mě to praští do očí. |
| Zřejmě jazykový kříženec šuntu a ksindlu. |
| Čechuro, vážně mě zajímá, kde se to používá, za to mě nemusíš hned mínusovat. Ale nehroutím se, neboj |
| Pane Vaněk, říkáte pravdu. Mnoha lidem je pravda krutá, ale bohužel. Pravdou ovšem je také, že důchody starších spoluobčanů tak nízké, že musí ten maras bohužel jíst. |
| Nikoli, milý masochisto, nikdo nikoho marast jíst nenutí. Z těch „prvosurovin“, které zmiňuje Vaněk, si dokáže člověk udělat doma sám spoustu kvalitního jídla. Nikdo Vás nenutí kupovat junior, párky za 59,- a levnou čokoládu.Přestaňte furt brečet. |
| Ta prodavana zelenina neni o nic lepsi …. |
Žije v Praze, spolupracuje se světovými režiséry. „Jako gay se tu cítím bezpečněji než v Kanadě,” říká kreslíř | PRAHA
Kurt van der Basch je pětačtyřicetiletý Kanaďan žijící přes dvě dekády v Praze. Jako vystudovaný pianista přišel na konci 90. let s vidinou životního restartu. Díky svému talentu v kreslení se uchytil u mezinárodních filmových produkcí a jako autor storyboardů pracoval na filmech jako Star Wars, Jurský park nebo Atlas mraků. Spolupracoval tak s předními světovými režiséry. Žije na Smíchově a spolu se svým partnerem Adamem mají vášeň pro nonstop bar u tamního nádraží, Rekola i Olšanské hřbitovy. Jaké byly jeho začátky v devadesátkové Praze? Proč se jako gay cítí v Praze bezpečněji než v kanadském Halifaxu? A proč se někdy vyplatí přistoupit ke zjevně trapným seznamovacím gestům?
Z jaké pocházíš rodiny?
Matka je Kanaďanka, otec holandský imigrant. Působil v armádě, takže jsme hodně cestovali, nejčastěji jsme ale pobývali na východním pobřeží. Vystudoval jsem hru na klavír.
Vždycky mi ale šlo kreslení a někdy v polovině studií mi došlo, že nemám dostatečný talent a drive, abych byl pianista. Uměl jsem ale dobře kreslit a to byl vlastně i důvod, proč jsem do Prahy odjel. Bral jsem to jako svůj životní restart.
Bylo totiž těžké se vymanit z toho hudebního světa a být stále doma.
Jaké byly tvé začátky v Praze?
Přijel jsem v roce 1999 s plánem zůstat jen pár měsíců a jako tehdy snad každý cizinec učit angličtinu. Jak jsem se do toho pustil, začal jsem učení angličtiny nesnášet. Nebavilo mě to a popravdě jsem v tom ani nebyl dobrý.
Pracoval jsem tedy postupně v různých barech a tím jsem se poměrně rychle naučil základy češtiny, díky nimž jsem mohl s lidmi komunikovat. Tehdy totiž mluvilo anglicky jen velmi málo lidí. Našel jsem si přítele a dostal jsem místo u Filmových ateliérů Barrandov.
Nebyl tedy důvod, abych se z Prahy vrátil zpátky. Měl jsem tu mnohem lepší život, než bych býval měl v Kanadě.
Díky naplánovanému restartu a kreslení?
Chtěl jsem se stát umělcem, původně jsem se ale spíš chtěl věnovat současnému umění, stát se skutečným malířem. Po půl roce v Praze mi kamarádka, která pracovala v barrandovských ateliérech, řekla o britském týmu, který tu zrovna natáčel. V uměleckém oddělení právě hledali asistenta.
Šel jsem tedy na pohovor, ukázal jim své kresby a oni mě vzali. Řekli ale, že budu kreslit minimálně, měl jsem jim spíš vařit kafe a kopírovat. Nakonec jsem ale kreslil dost. Hned jsem dostal nabídku práce na dalším filmu a pak přišly zase další.
Popravdě jsem nikdy nemyslel na to, že bych mohl své kreslení uplatnit v komerční sféře, najednou jsem ale začal vydělávat skutečně dobré peníze. To se s tím, co jsem před tím bral v Erra Café, nedalo vůbec srovnat. Můj sen stát se současným umělcem se rozplynul, ale to mi nakonec nevadilo.
Mohl jsem se věnovat umění a zaplatit z toho nájem. Postupně jsem u filmu vystřídal různé pozice, až jsem před šestnácti lety našel tu, která mě skutečně baví.
Na prvním pohovoru ti řekli, že moc kreslit nebudeš, ale nakonec jsi kreslil. Co si mám pod tím kreslením představit?
První byl film, který se odehrával v čínském fantasy nebi. Nemůžou tedy jen tak zajet do IKEA a nakoupit kompletně vybavení pokojů. Vše musí být navrženo speciálně pro ten film. V Česku máte skvělé rekvizitáře, kterým dáte kresbu a oni podle ní vyrobí perfektní produkt.
Jelikož došlo ve filmu ke změnám, neměli nikoho, kdo by tak narychlo několik předmětů navrhl, a tak jsem dostal seznam věcí, které jsem měl nakreslit v několika verzích a oni si pak jednu z nich vybrali. Nedělal jsem ale tuhle práci moc dlouho.
Zajímalo mě víc vyprávění příběhů.
Co tedy děláš dnes?
Storyboardy. Tehdy hledali někoho, kdo by je kreslil velmi rychle a z hlavy, spolupracoval by přímo s režisérem, který má v ruce scénář, a společně by vytvořili v podstatě návod pro tým, jak má který záběr vypadat. Protože scénář říká jen, že Lukáš a Kurt spolu pijí v obýváku kafe.
Ta situace se dá ale natočit několika způsoby. Kamera nás může zabírat od dveří nebo přes tvé rameno, případně ze stropu. Tým potřebuje vědět, co od nich režisér chce. Zjistí tím také, co všechno je potřeba. Že například tato zeď v záběru vidět nebude, není ji proto nutné stavět a ušetří se tím peníze.
Ještě důležitější je to u nákladných velkofilmů plných speciálních efektů. Sedíš tedy s režisérem, on říká, jak si to představuje, a ty to během toho kreslíš. Spousta režisérů si také nechá poradit, často očekávají můj vlastní vklad. Současně je to příležitost poznat zblízka skvělé světové režiséry.
Najednou s nimi sedíš u nich v kanceláři a máš možnost zjistit, jak přemýšlejí, jak pracují.
Znamená to tedy, že existuje ke klasickému scénáři ještě obrázkový scénář?
To dělají bratři Cohenové, jinak se to běžně nedělá. Já jsem takto celé kreslil jen dva filmy. Možná překvapivě to byly nízkorozpočtové snímky, které sice musely zaplatit mě jako kreslíře, ale ušetřily mnohem více, protože díky tomu mohly plánovat a neměly zbytečné výdaje navíc.
Jaký je život v Praze dnes?
Miluju ho. Jsem tu už jednadvacet let. Zpočátku, když jsem ještě neměl moc peněz a nemluvil jsem česky, cítil jsem to jinak. Dnes je také podoba života v Praze dost odlišná, ne vždy to tu bylo tak přátelské. Někteří lidé tehdy dokázali být dost hnusní, případně existovaly kulturní rozdíly, které jsem tak vnímal.
Jaké kulturní rozdíly?
Například prodavačky a způsob, jakým lidé cizincům odpovídali. Bylo to pro mě neuvěřitelně frustrující. Přišel jsem z jedné z nejpřátelštějších zemí na světě do země, kde jsou lidé podezřívaví.
Pokud někam vlezete s velkým úsměvem, utečou a budou pištět. Jsou podezřívaví. „Co ten člověk po mně chce?“ Někdy mě to ubíjelo, když jsem se snažil navázat s lidmi kontakt.
Byla ale i má chyba, že jsem očekával, že se Češi budou chovat jako Kanaďané.
U vás je to v tomto jinak? Jsou Kanaďané vždy příjemní?
Obecně jsem si všiml toho, že se Severní Amerika liší od Evropy, a zejména od Česka, tím, že zdvořilost a přátelskost tu není jedno a to samé. V Česku můžete být perfektně zdvořilí, ale dělat to s výrazem ledové královny. Za posledních deset let se to ale dost změnilo. Vyrůstá tu generace lidí, kteří hodně cestují a poznávají jiné kultury.
A poznávají také, o kolik příjemnější je pro člověka, když někam přijde a chovají se k němu přátelsky. Kapitolou sama pro sebe tu byly různé úřady, které tím byly proslulé. Expati mají kvanta historek, které si mezi sebou stále vyprávějí. Tvrdí sice, jak to nenávidí, ve skutečnosti to ale všichni milují, protože to dává Česku punc exotiky.
I to se ale dost zlepšilo, jen pošta v tom asi hraje Posledního Mohykána.
- A jak je to s homosexualitou?
- V Kanadě bych nikdy nešel sám centrem Halifaxu po půlnoci a čekal, že bude všechno v pohodě.
- Protože jsi gay?
Ano. Zejména kdybych byl gay, který to nedokáže skrýt. Očekával bych minimálně verbální napadání. Je to tam na denním pořádku.
Kanada patří mezi velmi liberální země, ke kterým v mnohém vzhlížíme.
Legálně ano, současně to je ale machistická dělnická společnost, jsme také více nábožensky založení. Tady jsem se nikdy necítil ohrožený, nezažil jsem tu nikdy urážky kvůli mé orientaci. Možná jen výjimečně.
Čím to je?
Myslím, že to je koktejl věcí. Především tu panuje taková až neuróza, kdy lidé nezasahují do problémů druhých, protože by se pak staly také jejich problémy. Na jednu stranu je to špatně, na druhou si ale díky tomu hledí svého. Jen se podívej na to, kolik se v Praze točí porna. Lidem je to prostě jedno. Sexuální liberalismus tu podle mě hodně souvisí právě s tím, že jste ateisté.
Tvůj partner je Adam Podhola, zakladatel organizace Zachraň jídlo. Jak jste se poznali?
Žil jsem dlouhá léta v registrovaném partnerství, pak jsem hodně pracoval na několika filmech v Londýně a přestalo to fungovat. Rozvedli jsme se. S Adamem jsme se potkali na seznamovací aplikaci Grindr a on pak konverzaci přesunul na Instagram, což se mi líbilo.
Nějakou dobu jsme si občas psali, nikdy jsme se ale nepotkali. Pak mě jednou můj kamarád Honza vytáhl do kavárny Mlýnská na Kampě, strašně jsem se tam opil a zahlédl jsem tam Adama. A dostal jsem skvělý nápad, že ho půjdu, úplně opilý, pozdravit.
Kamarád mě přemlouval, ať to nedělám, ale já jsem si nedal říct. A tak jsem k němu přišel a udělal jsem takovou tu věc s nosem, že jsem mu ho ukradl. Tehdy mi to přišlo jako skvělý seznamovací grif, kamarád brečel smíchy.
Ale život je plný překvapení a Adam mi druhý den napsal a vytáhl mě na skleničku. Přišel mi úplně skvělý. A tak jsme spolu už tři roky.
Jaké je společné bydlení v Praze?
Je to moc hezké. Hrajeme spolu na klavír, cvičíme duety, vaříme spolu, trávíme spolu hodně času. Problém šťastného vztahu je, že ztloustneš, tím spíš při lockdownu. Teď se s tím snažíme něco konečně udělat.
Jaká místa máš v Praze rád?
Opravdu miluju Olšanské hřbitovy. Občas tam jen tak chodím přemýšlet. Když se tam člověk prochází a jsou všude kolem něj mrtví lidé, najednou mu jeho starosti nepřijdou tak zásadní. Když mi pak do Prahy přijedou nějací hosté, většinou je tam vezmu. Je to magické místo.
Líbí se mi také, jak se proměnily Pražské náplavky, přestože když se tam vydám, mám trochu pocit, jako bych tam přišel vyzvednout své dítě. Osazenstvo je totiž strašně mladé. Přestože tam sklenička vína stojí přes stovku, rádi s Adamem zajdeme do podniku Na břehu Rhôny na Výtoni. Přopadáme si tam jako v úplně jiném prostoru. A zamiloval jsem si Rekola.
Člověk nemusí trčet někde v dopravě nebo někam běžet, když pospíchá. Prostě si půjčí kolo a je tam cobydup. Sledovat Prahu z pohledu kola je navíc něco nádherného.
Je naopak něco, co nemusíš?
Těžko říct. Spousta věcí se dost zlepšila. Našel jsem si tu velmi široké spektrum přátel, kteří jsou z různých prostředí, člověk se toho hodně dozví. A to je hodně i díky Adamovi. Ten mi navíc ukázal spoustu míst, o nichž jsem neměl ani tušení.
Plánuješ se někdy do Kanady vrátit?
Tenhle byt jsem před několika lety koupil. Opravdu se mi tu líbí. Můj domov už je tady.
Kdybychom snížili provize restauracím, dlouho bychom tu nemuseli být, říká šéf českého Woltu
Finská technologická společnost Wolt, která se soustředí na rozvoz jídla a jejíž generální ředitel Miki Kuusi je členem výběru světového žebříčku Forbes 30 pod 30, je v Česku přes dva a půl roku. Za tu dobu se rozrostla z Prahy do Brna, Ostravy a Olomouce a na její platformě můžete najít už přes patnáct set restaurací.
„Mohu prozradit, že v roce 2021 se určitě objevíme v dalším českém městě. A doufáme, že nebude jen jedno,“ odhaluje letošní plány v rozhovoru pro Forbes šéf českého Woltu Jan Foret.
Wolt je jako skupina aktivní ve třiadvaceti zemích světa a na konci ledna získala investici ve výši téměř půl miliardy eur. Ta má službě pomoci v růstu. A to nejen z teritoriálního pohledu. „Prostor je v podstatě neomezený, protože jsme fakticky logistická společnost.“
Rozvoz jídla ale vždy zůstane core byznysem finské platformy. Covid-19 význam takových služeb pro restaurace jen umocnil, na druhou stranu si ale mnohé z nich stěžují, že jim podobné platformy ukrajují skrz provize už tak z hubené tržby.
„Kdybychom provize snížili, tak budeme z každé objednávky generovat drobnou ztrátu, což by v konečném součtu všech objednávek mohlo znamenat, že bychom tu dlouho nemuseli být,“ reaguje Foret a dodává, že Wolt od začátku pandemie zavedl pro restaurace mnoho opatření ulehčující jim současnou situaci.
V době covidu jste asi hodně rostli, že?
Pro nás to nebyl extrémní rozdíl oproti tomu, co se dělo několik posledních let. Když se podíváme na historii rozvozových služeb food delivery, tak jsou na vzestupu posledních deset let. A to jak v České republice, tak v zahraničí. Předpokládáme, že jejich popularita bude narůstat nejen v této době uzavření restaurací. Stejně tak, jako kontinuálně roste popularita e-commerce.
Takže to pro vás loni v březnu nebyl tak vysoký skok?
Určitě šlo o razantnější skok, než jsme plánovali. Už před covidem jsme ale měli plán, že v roce 2020 budeme růst. A náš byznys je do jisté míry sezonní. Když je ošklivé počasí a zima, lidé zůstávají doma a více si objednávají jídlo. Takže jsme na podobné skoky zvyklí.
Jaký jste tedy loni zažili růst?
Data za jednotlivé země, tím pádem i konkrétně za Českou republiku, nezveřejňujeme. Na globální úrovni se nám loni podařilo utržit 285 milionů eur, ale pořád jsme ztrátová společnost, kterou jsme měli ve výši 38 milionů eur. Takže z pohledu zisku nám covid-19 nepomohl.
Do zisku byste se měli dostat kdy?
Vedení společnosti v této fázi nemá očekávání zisku pro jednotlivé země, spíš existují byznysové cíle, kterých chceme dosáhnout. Profitabilita tak nyní není hlavní měřítko úspěchu, které bychom měli sledovat. Vidíme i další příležitosti, jež dokážou posílit náš byznys. S tím souvisí i poslední investiční kolo, které jsme uzavřeli relativně nedávno a oznámili koncem ledna.
Tím jsme si vytvořili finanční polštář, abychom mohli růst mnohem rychleji a mohli se soustředit na to stát se lídrem v oblasti služeb, které poskytujeme. A abychom i při větší škále udrželi současnou kvalitu. Nemáme tedy cíl se co nejrychleji přepnout do ziskovosti.
Nedávno jste získali investici v objemu 440 milionů eur. To je i vzhledem k vašim tržbám dost peněz. Na co budou využity?
Jde o investici do celého Woltu jako globální společnosti. Pokud jde o oblasti, do kterých peníze půjdou, tak je to určitě posílení pozic na trzích, kde už jsme, dále na urychlení expanze. Ať už v rámci stávajících měst, kde nepokrýváme všechny části, a samozřejmě tu jsou i města, kde Wolt nepůsobí, ale chtěl by působit. A to vždy vyžaduje finanční investici.
A také jsou další vertikály, které jsme začali budovat teprve nedávno. Ty budou vyžadovat větší soustředění z naší strany a tím pádem větší investici. Vnímáme velký prostor pro působení Woltu i mimo oblast rozvozu z restaurací.
Kam se tedy vydáte?
Prostor je v podstatě neomezený, protože jsme fakticky logistická společnost. Máme kurýry, kteří v současnosti převážejí většinu hotových jídel z bodu A do bodu B. Ale na druhou stranu dokážou přepravovat cokoli, co se vejde do cyklistického bagu nebo do auta. Tím pádem se nemusíme omezovat jen na rozvoz jídla z restaurací.
Existují ale důvody, proč je právě tento segment tak oblíbený i z pohledu firem. Lidé jedí rádi a často, někteří si na platformách, jako jsme my, objednávají jak snídaně, tak obědy i večeře. A tento trend bude narůstat.
Určitě tak v této oblasti nebudeme polevovat. Stále bude patřit k našim klíčovým oblastem, které budeme i nadále rozvíjet, budovat, zvětšovat, ale myslím, že existuje prostor rozvážet i pro jiného partnera, než jen restaurace.
Například?
Už v dnešní době můžete na platformě Wolt i v Česku najít spoustu malých potravinářství či květinářství a máme i obchody, které prodávají například hračky. Naší dlouhodobou vizí je z Woltu vytvořit obchodní centrum.
Když si představíme obchodní centra jako Westfield Chodov nebo Palladium, zákazník v nich najde od každého sortimentu něco. Může si projít různé obchody a koupit si v podstatě vše, co se mu zamane. A středobodem je food court.
Takže chcete vytvořit něco podobného?
Ano, akorát v onlinovém prostředí. A začali jsme strategicky food courtem. Ten už máme, nyní se budeme zaměřovat na všechny obchůdky, které by v onlinu chtěly prodávat. S naší platformou se totiž do onlinu rychle dostanou i bez nutnosti vlastního e-shopu a jeho propagace. To jim dokážeme zařídit na klíč.
Tyto plány přišly s lockdownem, kdy se pro velké množství obchodů stal online v podstatě jediným prodejním kanálem?
Není to pro nás novinka. Tyto plány jsme měli už před covidem. Dá se říct, že lockdown vše akceleroval. Ve Finsku jsme už před lety rozváželi například chovatelské potřeby, květiny, měli jsme jednorázové akce například na Valentýna a podobně.
I v Česku jsme měli pilotní testování, kdy jsme před Vánoci v roce 2018 nabízeli několik desítek položek jako elektroniku nebo hračky pro děti. Zákazník si vše mohl objednat se stejným komfortem doručení do třiceti minut, na což je zvyklý u jídla z restaurace.
Neskončíte tedy nakonec v podobném bodě jako platformy Dodo nebo třeba Liftago, které kromě taxislužeb začalo nabízet i přepravu balíků?
Je to určitě možné. Na trhu je příležitost, která vznikla nebo vzniká už několik let díky tomu, že internetový prodej nabírá na velikosti. A covid a lockdown zájem firem urychlily. Takže je přirozené, že se spousta různých společností začala a bude orientovat na rozvoz čehokoli jiného.
Jak se dnes při zvýšené poptávce vůbec hledají kurýři?
Musíme zaklepat, že pro nás v tomto ohledu byla situace relativně dobrá. Bylo to samozřejmě tím, že spousta dalších segmentů své lidi nedokázala udržet. Ať už se bavíme o gastru, nebo o maloobchodnících, kteří byli nuceni zavřít a propustit zaměstnance. Ti se obraceli na služby našeho typu, takže zájem ze strany uchazečů jsme měli.
Zvětšili jsme v podstatě všechny naše týmy pro nábor kurýrů. Museli jsme přenastavit procesy, aby se takový nápor zvládl v relativně krátké době. Nabírali jsme ale i v ostatních oblastech, jako je zákaznická podpora, která dělá support nejen zákazníkům, ale i restauracím, nebo případně i kurýrům.
A samozřejmě jsme spoustu nových kolegů nabrali i do obchodních týmů, kteří pomohli uspokojit zájem ze strany restaurací. Zájem byl opravdu velký a tým pracoval mnohdy do noci i o víkendech, abychom dokázali uspokojit poptávku.
Na druhou stranu, mnoho restaurací situaci neustálo, což sám vidím i v ulici, kde bydlím a kde skončily tři z pěti podniků. Pozorujete i vy tento vývoj na svých datech?
Určitě to vidíme. A i pro nás je to smutné. Každá restaurace je pro nás totiž partnerem do budoucna. Už v rámci první vlny jsme viděli, že některé restaurace to nezvládly a uzavřely svůj provoz natrvalo. A to pokračovalo celý rok.
Snažili jste se jim nějak pomoci?
To nejdůležitější, co jsme udělali, bylo snížení ceny dopravy v průměru o 25 až 30 procent. Snížili jsme tedy bariéru pro zákazníka pro objednání si v onlinu. To bylo skutečně to nejpodstatnější, protože zákazník je na cenu citlivý a jakékoli snížení či zvýšení udělá v poptávce obrovský skok.
Věděli jsme, že restaurace, které jsou zavřené, potřebují nahradit objem prodaného jídla v kamenném světě objemem prodaným v onlinu. A toho se nedocílí tím, že se zvýší bariéra pro zákazníka.
Snížili jsme i minimální košík, díky čemuž si zákazník může objednat mnohem širší nabídku jídla. Od konce října jsme pak zavedli nulaprocentní provizi při osobním vyzvednutí.
Když si tedy zákazník objedná skrz Wolt s tím, že si pro jídlo osobně dojde, tak restaurace už několik posledních měsíců neplatí Woltu provizi. A to přesto, že s s tím máme spojeny minimálně transakční náklady.
To platilo do konce února a i dále to chceme nechat v platnosti.
Zároveň jsme hodně investovali do marketingu, abychom vygenerovali mnohem větší množství objednávek přes online. Zavedli jsme ale i další drobnosti jako například zrychlené výplaty restauracím, ať nemusejí čekat na konec měsíce. Tím jsme jim podpořili cash-flow.
Přesto si mnohé restaurace stěžovaly, že jim provize platforem ukrajují až desítky procent z hodnoty objednávky. Řešili jste to s nimi?
Ta diskuse tu byla a částečně i přetrvává. Je to ale těžké. Kdybychom snížili provize na úkor investic do marketingu, pak bychom jim nevygenerovali žádný byznys navíc. Naopak by jim klesal, protože by neměly marketingovou podporu.
A kdybychom provize snížili, tak budeme z každé objednávky
generovat drobnou ztrátu, což by v konečném součtu všech objednávek mohlo znamenat, že bychom
tu dlouho nemuseli být. Což by pak pro samotné restaurace znamenalo, že by
přišly o jednoho z partnerů. Pro nás to není řešení, které by bylo dlouhodobě
udržitelné.
Jak přesně se dělí příjmy mezi vámi a restaurací?Provize je zcela oddělena od poplatku, jenž platí zákazník za rozvoz. Z ceny rozvozu jde v podstatě celá částka kurýrovi.
A kurýrovi jde také převážná většina z příjmů, které vygenerujeme z provize. Z každé objednávky nám tedy zbývá velmi malá částka, kterou se snažíme pokrýt naše fungování, marketing, zákaznickou podporu a inovace.
Z toho samozřejmě plyne i to, že jsme ztrátoví nejen z globálního, ale i z lokálního pohledu.
Rozvozy jsou logisticky i finančně náročné, obzvlášť při nižším počtu objednávek. Kde by měla být jeho optimální cena, aby se v dnešních podmínkách vyplatil?
To je komplexnější otázka, je to o hledání rovnováhy. Výše poplatku za rozvoz přímo souvisí s počtem objednávek, kterou zákazník realizuje. Pokud jej zvýšíme, zajistíme vyšší profitabilitu, ale přijdeme o část objednávek.
Když jej naopak snížíme, vygenerujeme více objednávek, ale přicházíme o podstatnou část příjmu, kterým poté financujeme logistiku. To se stalo nyní a fakticky jsme si tím oddálili bod, kdy začneme být profitabilní.
V Česku jste nyní aktivní v Praze, Brně, Ostravě a Olomouci. Jsou pro vás zajímavá i další města?
Určitě jsou, ale v tuto chvíli nemohu upřesnit, ve kterém dalším městě bychom chtěli naše služby do budoucna nabízet.
Stane se tak letos?
Mohu prozradit, že v roce 2021 se určitě objevíme v dalším českém městě. A doufáme, že to nebude jen jedno nové město. Jde o jeden z našich letošních cílů.
Změnilo se nějak chování zákazníků? Objednávají něco jiného nebo jinak než před covidem?
Nijak zásadně. Jsou tu samozřejmě lokální specifika, ale zajímavostí možná může být, že česká kuchyně nepatří k extrémně populárnímu produktu na rozvoz. Určitě má své místo a zákazníky, ale když se podíváme na tři nejprodávanější kategorie, pak půjde o pizzu, asijská jídla a burgery.
Vrátí se váš segment po covidu do starých kolejí?
Určitě v to doufáme a byli bychom rádi, kdyby se vše vrátilo do normálu. Z mého pohledu to ale možná už nikdy nebude fungovat tak, jako dříve. Spousta lidí si totiž prostě zvykne služby objednávat online. Ať už půjde o jídlo nebo jiné zboží. Takže z tohoto pohledu si myslím, že spousta lidí zůstane v onlinovém prostředí i nadále.
Tím pádem bude pro samotné obchodníky důležité, aby se začali novému normálu přizpůsobovat. Aby se začali věnovat tomu, jak nákup udělat pro zákazníka v internetovém prostředí příjemný a jak s ním neztratit kontakt.