Nová úprava nemocenského pojištění, která je platná od loňského roku, nese první ovoce. Počty simulantů oproti předcházejícím rokům sice klesají, z druhé strany se zároveň zvyšují počty těch, kteří si nemocenskou nemohou dovolit a raději pracují s chřipkou.
Pod drobnohledem
V loňském roce 2009 Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) provedla 142 921 kontrol práce neschopných – nemocných osob. Nejvíce se naběhali kontroloři v Praze, kde bylo zkontrolováno 21 136 pacientů.
Ani Moravskoslezský kraj nezahálel, zkontroloval loni celkem 16 897 případů práce neschopných osob. Pomyslnou třetí příčku v počtu kontrol si v roce 2009 držel Středočeský kraj, kde bylo dodržování léčebného režimu zkontrolováno celkem v 15 204 případech.
Na základě všech těchto provedených kontrol, vydaly okresní, městské a Pražská správa sociálního zabezpečení (OSSZ/MSSZ/PSSZ) celkem 2 836 postihů za porušení léčebného režimu.
To znamená, že téměř 2 % zkontrolovaným pacientům byla snížena nebo dokonce úplně odebrána nemocenská. Podobné téma: Těhotná a nezaměstnaná? S mateřskou nepočítejte
Oproti tomu v loňském roce vyrazili kontroloři do terénu dokonce 192 tisíckrát. O nemocenskou v důsledku porušení lékařského režimu tehdy přišlo 5000 zaměstnanců, v roce 2007 to dokonce bylo až 7000 osob.
V praxi to znamená, že zatímco loni byla snížena nebo odebrána nemocenská dávka téměř 2 % lidí, v roce 2008 přišlo o finanční pomoc v nemoci 2,7 % zkontrolovaných pracovníků.
Čtěte také: Důležité změny v sociálním pojištění k 1. lednu 2010
Srovnání počtu vykonaných kontrol v roce 2008 a 2009 lze však jen těžko objektivně posuzovat. Počet kontrol klesají v souvislosti se změnou vyplácení nemocenské, kdy od loňského roku první tři dny nedostává pacient nic a následně je mu vyplácena náhrada mzdy do 14 dne nemoci zaměstnavatelem. Zaměstnavatel má tak právo během těchto dvou týdnů zkontrolovat svého nemocného zaměstnance sám.
Zajímavostí, na kterou spousta pacientů zapomíná, je i fakt, že nemocenskou lze odebrat dokonce zpětně.
Mimo odebrání či snížení nemocenské se také v loňském roce zaměstnanci OSSZ/PSSZ/MSSZ zabývali ukončením pracovní neschopnosti, pokud shledali, že z lékařského hlediska není důvod pro její další trvání, a to i přesto, že ošetřující lékař dočasnou pracovní neschopnost neukončil sám. Čtěte také: Přiznáváte jako OSVČ minimální příjmy? Vašim nejbližším se to nemusí vyplatit
Ukončit pracovní neschopnost v loňském roce bylo nařízeno u 1053 případů.
Nejčastější snaha, zůstat i nadále na neschopence, přestože z lékařského hlediska k tomu neměl zaměstnanec důvod, byla zaznamenána ve Zlínském kraji, kde bylo takto nařízeno ukončit nemoc ve 300 případech.
Naopak žádnou pracovní neschopnost předčasně neukončili v Jihočeském kraji. Pouze v jednom případě to bylo nařízeno v Praze a v Karlovarském kraji.
Kontroly se zpřísňují
Změna ve způsobu vyplácení nemocenské také sebou přinesla celkové zpřísnění průběhu kontrol. Tato změna sebou přinesla vyšší sankce za porušení jak pro pacienty, tak – v případě pochybení – i pro lékaře. Při kontrolách pracovníci ČSSZ provádí především následující:
- Kontrolu léčebného režimu, který byl stanoven ošetřujícím lékařem.
- Kontrolu, zda se pacient zdržuje v místě pobytu, který má uveden na dokladu o pracovní neschopnosti. Pacient může změnit místo pobytu, ale pouze s předchozím souhlasem ošetřujícího lékaře.
- Kontrolu dodržování doby a délky případných vycházek, pokud jsou lékařem stanoveny. O tom, jestli vycházky pacient dostane a v jakém rozsahu, rozhoduje ošetřující lékař. Tento údaj se vždy uvádí na neschopence.
- Kontrolu provádění pracovní rehabilitace, pokud ji zabezpečuje úřad práce.
Na co si dát pozor
Pryč jsou ty časy, kdy se šlo vymluvit na funkční zvonek. Pokud tedy nechce mít pacient potíže, je nutné si opatřit zvonek jmenovkou a nezapomenout u lékaře uvést platnou adresu, kde se bude v době nemoci zdržovat.
Návštěvu kontroly lze očekávat na základě výběru samotných pracovníků ČSSZ nebo z podnětu zaměstnavatele či ošetřujícího lékaře nebo úřadu práce. Prvních 14 dnů má právo pacienta zkontrolovat zaměstnavatel, ale je možné, že se i v tomto případě setkáme s kontrolou ČSSZ.
Zaměstnavatel je totiž o to může požádat. Čtěte také: Jak na státní pomoc, když jste v nouzi
Kontrola pacientů – nový byznys v Čechách
Od začátku roku 2009, kdy vešla v platnost změna ve způsobu vyplácení nemocenské, a umožnila tak zaměstnavatelů kontrolovat své zaměstnance, vzniklo desítek nových firem, které se zaměřily na odhalování simulantů.
Své služby v této oblasti také začaly nabízet personální agentury nebo detektivní kanceláře. Ceny za kontrolu zaměstnanců se pohybují například kolem 250 Kč za osobu. Za tuto cenu jsou zaměstnavatelům schopni do dvou dnů zkontrolovat nahlášeného pracovníka.
Pokud chce zaměstnavatel kontrolu provést dříve, například do 4 hodin po objednání, pak si musí připlatit extra příplatek 550 Kč.
Existují však také společnosti, které si účtují ne od osoby, ale od hodiny. Velké společnosti využívají dokonce speciální paušální ceny. Kdy se dohodnou na pravidelném paušálním poplatku, za který agentura chodí kontrolovat pacienty dle přání jejich zaměstnavatele.
Firmy, které chtějí kontrolovat své zaměstnance, mají však i jiné možnosti než pouze využívání drahých služeb agentur. Mohou využít i interní zdroje vlastního personálu, kdy se kontrola nemocných stane součástí pracovní náplně jiného zaměstnance. Jako motivace za odhalení pak slouží vidina slíbené odměny.
Využít však diskrétní neosobní služby externí firmy, je z hlediska osobních vztahů snadnější, protože ve většině případů je představa, že kontrolujete kolegyni z vedlejší kanceláře, více než nepříjemná.
Pokud chce zaměstnavatel provést kontrolu a nechce platit agenturám, ani využít služeb jiného svého zaměstnance, má možnost bezplatně požádat o kontrolu ČSSZ. Musí však počítat s tím, že kontrola neproběhne obratem, tak jako kdyby si to na to najal specialisty.
Bojí se Češi zůstat na neschopence?
Přestože nás sužuje chřipková epidemie, na konci roku bylo nemocných mnohem méně než v roce 2008.
Alespoň podle počtu neschopenek… Že se vám to nezdá, protože kolem vás jsou samí lidé s červenými nosy a kapesníky v ruce? To bude tím, že počet nemocných se možná nesnížil, ale pouze přibylo těch, kteří odmítají jít na neschopenku.
Například v Olomouckém kraji bylo letos ukončeno 87 604 neschopenek, zatímco v roce 2008 bylo v témže roce ukončeno 136 370 pracovních neschopností. Čtěte více: Státní sociální podpora 2010
Lidé si často přicházejí do ordinací pro léky, ale na neschopence odmítají zůstat. Někteří dokonce zamíří místo k lékaři rovnou jen do lékárny a naordinují si přesnou diagnózu sami, protože nechtějí zůstat doma. Je možné, že k tomu přímo motivuje změna ve výplatě nemocenské i hospodářská krize.
Lidé se obávají, že přijdou o práci a řada z nich si tak zkrátka nedovolí stonat. Také první tři dny nemoci, které jsou neplacené, jsou často pro mnohé zaměstnance motivací zůstat raději v práci s kapesníkem v ruce.
Přitom například při akutním zánětu dýchacích cest jsou právě první tři dny nemoci nejdůležitější.
volná pracovní místa, aktuální nabídka práce v ČR i v zahraničí
Ani nevíte jak – a už v tom lítáte. V práci se nezastavíte, nevíte, kam dřív skočit. Kolega dal výpověď a vy musíte makat i za něj. Pár dní zápřahu se dá přežít. Pokud to trvá dlouho, nastává problém.
- Poslední aktualizace článku: 4. 2. 2020
Ale tak to zvládneš, ne?
Své o tom ví čtyřicetiletá Patricie, která dlouhá léta pracovala jako účetní. Po odchodu kolegyně na ni šéf nabalil i personální a mzdové záležitosti. Aby Patricie všechno stihla, nosila si práci domů.
Často pracovala do noci. To vše za stejné peníze. Bála se, že když si bude stěžovat, přijde o práci. Když jí šéf oznámil, že by potřeboval, aby k tomu všemu zaskakovala i za nemocnou ekonomku, sesypala se.
Braňte se proti přetížení
» Chce to novou práci? Koukněte na nabídky
Argumenty pro šéfa: přetěžování se nevyplatí
V důsledku velké zátěže a stresu je pravděpodobnější, že přehlédnete něco důležitého. Jednoduše jste tak vyčerpaní, že se nedokážete soustředit na 100 %. Možná zapomenete na důležitou informaci, uděláte manko nebo si přivodíte pracovní úraz. Tak či tak, nepozornost firmu vyjde hezky draho.
Skáčete od jedné práce k druhé, řešíte jen to nejdůležitější. Nemáte čas zabývat se problémem detailněji. V časovém presu nejsme tak pečliví a pozorní jako za normálních okolností. Opravdu šéf chce, abychom odváděli nekvalitní práci, vyráběli zmetky?
Nedostatek odpočinku a přemíra stresu se dříve nebo později odrazí na zdravotním stavu. Před totálním kolapsem se váš organismus většinou začne bránit lehčím onemocněním. Pokud pracovní tempo nezvolníte ani v době akutní nemoci, je dost možné, že přijde vážnější choroba. Zaměstnavatel tak přijde o dalšího pracovníka.
Nenasloucháte svému tělu a jedete stále na plný plyn? Pozor na vyhoření. Netýká se jen zdravotníků, potkat může kohokoliv z nás. Deprese, ztráta chuti do života, nulová energie, totální nezájem o cokoliv… Následky vyhoření se pak řeší dlouho.
Neslyší šéf na vaše argumenty? Pak vám nezbyde nic jiného, než podat výpověď. Při představě, že bude mít o dalšího člověka méně, možná zaměstnavatel konečně změní svoje stanovisko.
Jak vydržet a nezbláznit se?
Promluvili jste si se šéfem a on jen krčí rameny a k ničemu se nemá? I to se bohužel stává. Co dělat, když přes to všechno práci potřebujete a nechcete o ni přijít?
Se stížností na pracovní přetížení jste u svého šéfa neuspěli? Obraťte se na jeho nadřízeného a pokuste se o vyjednávání s ním.
- Pár dní dovolené na přemýšlení a odpočinek
Dopřejte svému tělu i duši zasloužený relax. Pokud to jen trošku jde, někam na pár dní odjeďte. Změníte prostředí a možná přehodnotíte i náhled na celou situaci. V klidu si rozmyslíte, co dál.
Naučte se říkat ne a stůjte si za tím. „Ne, víc už toho nezvládnu.“ Někdy to úplně stačí, aby se šéf vzpamatoval a respektoval vás. Zaměstnavatelé často zkouší, co lidé vydrží. Když neprotestujete, předpokládají, že je vše v pořádku. Znáte to: mlčení je prý souhlas…
Padáte na ústa a nevíte, kudy kam? Proberte svou tíživou situaci v práci s psychologem. Někdy člověk potřebuje podržet a podpořit. Tohle je přesně ta chvíle, kdy vám pohled jiné osoby může pomoci.
» Chce to novou práci? Koukněte na nabídky
Jarmila Zechová Syptáková
Je psychosomatická léčba jen novodobé šamanství?
Spotřebitel
Pokud nemocný trpí a současná medicína nic neobjeví, bývají tendence nemocného považovat za simulanta, příp. ho odeslat na psychiatrii? Neboli jak poznat, jestli je pacient opravdu nemocný, nebo to jen simuluje?
„Ano, jistě se to stává. Stejně jako psychiatrické poruchy je i psychosomatické stonání v naší společnosti stále stigmatizováno.
Lidé mnohem lépe snáší těžké tělesné onemocnění, které má jasné nálezy, a je vidět než nejasnou poruchu, která je ovšem invalidizuje stejně radikálně. To souvisí s vývojem naší civilizace. Nemoci, které lze zobrazit, jako by byly ty pravé.
Ty těžko vysvětlitelné jsou nepravé anebo vymyšlené. Zabývám se psychosomatikou třicet let, a viděl jsem jen velmi málo simulantů,“ říká doktor Chvála.
30 až 40 % nemocných
Když je ovšem člověk psychosomaticky postižený, jen těžko se brání. „Ano. Je mu zle. Chce pomoci a důvěřuje, že mu lékař pomůže. Ten udělá všechna vyšetření, která potřebuje, aby zjistil správnou diagnózu. Zkusí léčbu, jen aby se pacientovi co nejdříve ulevilo. Jenže v případě psychosomatické nemoci se toho moc nenajde, léčba nepomáhá, a nemoc nepřechází.
Nejistota vzrůstá. Situace se komplikuje. Pacient jde za dalšími a dalšími lékaři. Ti dělají totéž, co ten první. A kolotoč psychosomatického stonání se roztáčí. Pro společnost je to velmi drahá skupina pacientů. A není jich málo. Solidní odhady říkají, že jde o 30 až 40 % všech pacientů.
To není nic vzácného! Pacient se pak vydá za léčiteli a méně solidními podnikateli se zdravím. Vyzkouší řadu „zaručeně přírodních prostředků a metod“. Když má štěstí, může se kolotoč zastavit, aniž ví, jak se to stalo. Možná mu lékař nebo léčitel sedl, stalo se mezi nimi, co se mělo stát. Pak se to přičítá zázračné metodě. K té se pak upínají další zoufalci.
Může jít o vhodnou metaforu k jejich situaci, vhodné slovo, nevíme…,“ pokračuje Vladislav Chvála.
Co by měl podle něj udělat takový člověk? Zastavit se. Zastavit se a promyslet, co se to s ním vlastně děje. Proč zrovna tenhle příznak, proč zrovna teď? Co se mi to vlastně děje? Může mu v tom pomoci psycholog psychoterapeut.
Ten nebude hledat tajemné síly, ale konečně může obrátit pozornost tím správným směrem. Od těla k psychice, od nemoci k emocím, nebo od sebe k těm druhým.
„V naší medicíně je strašně málo psychologů psychoterapeutů, na to, jak veliká zakázka pro psychoterapii tam je.“
Klíčovým faktorem psychosomatické medicíny je fakt, že je značně neprobádaným územím. „Panuje zde nejistota. Proto většina lékařů nemá psychosomatiku ráda. Užívají ji vlastně spíš jako nadávku a odmítnutí takového pacienta. „To máte psychosomatické,“ říkají, když nevědí, co dál.
Jsme vychováváni k jistotě, k tomu, abychom přesně věděli, přesně diagnostikovali a správně léčili. Abychom se nezpronevěřili doporučeným postupům, aby nás nikdo nepřistihl při neznalosti. Bojíme se selhat. Jenže s psychosomatickým pacientem máme jedinou jistotu – že nebudeme vědět. Neví to ani on.
A rady typu: „Asi toho máte moc na krku, nemůžete to strávit, nejraději byste se na to vykašlal, že?“ mohou být dobrou nápovědou, mnohem častěji budou spíš blokovat celý proces úzdravy jako předčasná interpretace. Ti nejobtížněji léčitelní pacienti si to vyloží jako odmítnutí a zase se jen zablokují.
Velká část intrapsychického procesu je nevědomá, a ke svému vyjasnění potřebuje čas a bezpečí. To my lékaři poskytnout obvykle nemůžeme. Tito pacienti patří do rukou vysoce specializovaných psychoterapeutů. My je můžeme jen dobře motivovat,“ vysvětluje doktor Chvála.
Nevysvětlujme tajemné ještě tajemnějším
Někteří lidé, i lékaři, tvrdí, že psychosomatika má blízko k léčitelství až „šamanství“, že jsou to jen slova. Jak byste podobným lidem oponoval? „Neoponoval bych. Je to tak. Já bych jen doplnil, že lékaři by měli pracovat s jasněji definovanými nástroji než šamani nebo léčitelé. Není to snadné.
Musíme mít jasno v medicínou popsané biologické oblasti. Musíme vědět víc, než je běžné, o psychologii a psychoterapii, o vztahu a komunikaci. Mnohem víc, než nás naučili na lékařských fakultách. A já navíc přidávám, že je velmi dobré umět pracovat s celou formou rodinné terapie.
To je vynikající cesta k léčbě psychosomatických poruch především u dětí a dospívajících. Všechny tyto nástroje jsou vědecky zkoumatelné, víme, proč to děláme a nevysvětlujeme tajemné ještě tajemnějším.
Pokud se k tomu naučíme používat akupunkturu nebo nějakou jinou tělovou techniku a budeme jí rozumět v duchu bio-psycho-sociálního vylaďování, budeme mít širší záběr i pro ty pacienty, pro které je zatím psychoterapie nebo rodinná terapie nepřijatelná.“
(foto: Shutterstock)
Pomáhá pacientům i lékařům
Jste šéfem psychosomatické společnosti, jaké jsou vaše úkoly a problémy, které řešíte? „Potřebujeme ubezpečit naše lékaře, že psychosomatická medicína není alternativní metoda, ale naplnění moderní evropské medicíny, která přijala bio-psycho-sociální model zdraví a nemoci.
Jde o vědecky zdůvodnitelnou a správnou cestu, kterou je nezbytné rozvinout i v našich poměrech tak, jako je rozvinutá v Německu. Problém je, že za psychosomatiku se vydává kdejaký léčitel, na psychosomaticky nemocné se zaměřily podivné přístrojové techniky, rozvíjí se obchod se zdravím. Potřebujeme přesvědčit děkany lékařských fakult, že je ostuda, pokud nemají katedru psychosomatické medicíny.
Potřebujeme přesvědčit akademickou obec, že psychosomatika dnes poskytuje jednu z nejzajímavějších výzkumných oblastí, ve které se mohou významně proslavit. Potřebujeme přesvědčit šéfy pojišťoven, že každá koruna, kterou investují do rozvoje sítě psychosomatických pracovišť se jim 3x vrátí tak, jako to prokázaly německé pojišťovny.
Potřebujeme přesvědčit vedení lékařské komory, že rozvoj psychosomatiky nepomáhá jen pacientům, ale také lékařům. Potřebujeme toho ještě hodně.“
Kdyby překročili svůj stín
Co by se mělo udělat, aby lékaři plošně brali psychosomatiku seriózněji a lidé o ní víc věděli? „K tomu může vést jen zavedení výuky psychosomatiky na lékařských fakultách.
Proti povinným 150 hodinám na německých lékařských fakultách, nemají naši medici většinou vůbec nic, nebo nepovinných 20 hodin, na které chodí asi 20 studentů. A to jen na těch osvícenějších školách.
Lékaři, kteří se nedozví nic o psychosomatice, ale přitom na ni v praxi narazí až u 40 % svých pacientů, nemohou být kompetentní. Nemůžeme se divit tomu, že ti lepší z nich se snaží najít nějakou metodu, která by jim s nimi pomohla.
Tak se dostanou ve svém hledání k homeopatii, k akupunktuře, k dalším alternativním postupům, někdy až k šamanství. A ostatní se na ně dívají skrz prsty. Velký rozvoj alternativní medicíny a léčitelství u nás má na svědomí především nekompetence lékařských fakult.
Chápu, že lidé v jejich vedení o psychosomatice vědí jen velmi málo. Vždyť se to neučili. Jde často o vysoce specializované kolegy v biomedicíně. Jako takových si jich vážíme. Ale ještě větší úctu by zasluhovali, kdyby překročili svůj stín a přivedli do vzdělávání mediků psychosomatickou problematiku. Ne léčitelství. Vědeckou, moderní psychosomatickou medicínu.
Víte, kdy může být dům nemocný?
Zdraví nemocní stojí 27 miliard
Češi jsou co do počtu a délky neschopenek jedním z nejvíce nemocných národů Evropy. Nemocní ochudí zemi za rok o 82 miliard korun. O třetinu této částky přitom nepřichází země kvůli lidem skutečně nemocným, ale kvůli simulantům. Nebýt jich, suma vynaložená na nemocenskou by byla o 27 miliard korun nižší, říká čerstvě zveřejněná zpráva ČSÚ…
Češi jsou co do počtu a délky neschopenek jedním z nejvíce nemocných národů Evropy. Ekonomiku to výrazně poškozuje. Nemocní ochudí zemi za rok o 82 miliard korun. O třetinu této částky přitom nepřichází země kvůli lidem skutečně nemocným, ale kvůli simulantům.
Nebýt jich, suma vynaložená na nemocenskou by byla o 27 miliard korun nižší. K těmto závěrům dochází nová analýza, kterou včera zveřejnil Český statistický úřad.
Kde vznikají ztráty
Za ztráty z nemoci označují statistici jednak částku, kterou vyplatí na neschopenkách stát, a dále ušlé hodnoty, které by nemocní přinesli, kdyby pracovali. Jsou to především zisky jejich zaměstnavatelů a daně, o něž pak přichází stát.
Simulanty označuje za výrazný problém pro veřejné finance jak opoziční ODS, tak vláda. Zpřísnění nemocenské je jednou z důležitých úspor ve státních financích, které koalice nyní připravuje.
„Ať mi nikdo neříká, že Češi jsou více nemocní než všechny národy kolem. Máme nejvyšší nemocnost. Není to dáno zdravotním stavem populace, je to dáno systémem,“ řekl premiér Stanislav Gross, když o víkendu v ČSSD argumentoval pro zpřísnění sociálních dávek.
Poté, co Špidlův kabinet letos od ledna snížil v prvních třech dnech nemoci dávky na polovinu, zaplatil stát do října na nemocenské o čtyři miliardy méně než loni – 24 místo 28 miliard korun.
Slovenská vláda přišla s razantnější reformou – v prvních deseti dnech nemoci platí neschopenku lidem zaměstnavatel. Výsledek? „Loni byly denně na neschopence v průměru 104 tisíce lidí, letos 69 tisíc,“ říká mluvčí slovenského ministerstva práce Martin Danko.
Zrušit neschopenky
Podobnou cestou se chce nyní vydat i česká vláda. Od roku 2006 by měl první dva týdny nemoci proplácet lidem zaměstnavatel. Výjimku budou mít malé firmy, jejichž lidi bude nadále platit stát.
Ekonom Ondřej Schneider z Fakulty sociálních věd UK je však přesvědčen, že tato vládní reforma je polovičatá. „Nemocenskou by měly mít na starost přímo zdravotní pojišťovny, lépe si ohlídají lékaře. Další možností je neschopenky zcela zrušit a přimět lidi, ať se pojišťují dobrovolně,“ navrhuje.
Zneužívání neschopenek má v Česku řadu podob. Lidé buď utíkají stonat v obavách z nezaměstnanosti, nebo je ke známému lékaři pošle zaměstnavatel, který zrovna nemá zakázky. Toho se nyní obává úřad práce v Ostravě. Z tamější ocelárny Ispat Nová huť odchází šestnáct set dělníků. A část z nich uteče na nemocenskou.
„Zažili jsme to, když lidé před rokem odcházeli z Vítkovic. Desítky jsou stále na nemocenské,“ říká mluvčí ostravského úřadu práce Svatava Baďurová.
Statistici v analýze upozorňují, že vůbec nejvíce stonají lidé s nízkými platy a ti, kdo pracují v sezónních oborech. Například lesník či zemědělec loni prostonal v průměru 37 dní. Úředníci, kteří tráví spolu s vojáky a učiteli na neschopenkách vůbec nejkratší dobu, byli nemocní jen 22 dní. Stát totiž na rozdíl od soukromých firem má na platy vždy zajištěny peníze.
Jsou nemocní příliš dlouho: Pokud Češi onemocní, chybějí v práci v průměru 30,5 dne. Tedy o dvanáct dní déle než na počátku devadesátých let.
Rakušané, Slovinci či Maďaři stonají o polovinu méně. Na Čechy se dotahují jen Švédi, kterých chybí v práci denně šest ze sta. Nejčastěji jsou nemocní zemědělci či lesníci a lidé, kteří berou nízké platy. Naopak státní úředníci, učitelé a lidé s platem nad třicet tisíc stonají zřídka. |
Lenka Zlámalová, Aleš Vojíř, Petr Holub, Hospodářské noviny
Na jihu Moravy přibylo nemocných, i kvůli simulantům
Na jižní Moravě loni denně nepřišlo 21 tisíc lidí do práce a místo toho zůstali na neschopence. A průměrně na ní pobyli 44 dnů. Počet případů pracovní neschopnosti přitom pořád roste, za dva roky skočil nahoru o patnáct tisíc – na 175 tisíc případů za rok.
Zkušenosti z některých nemocnic přitom naznačují opačný trend – pacientů jim ubývá. „Dochází u nás k meziročnímu poklesu počtu hospitalizací i ambulantních vyšetření. Klesá i průměrná ošetřovací doba a počet ošetřovacích dnů,“ potvrzuje šéf Nemocnice TGM Hodonín Antonín Tesařík.
V nemocnicích se ale pracovní neschopnost vystavuje málokdy – jen u úrazů a náhlých a akutních stavů. Většinou tak pacienti přichází na došetření do nemocnice s již vystavenou neschopenkou od praktika.
Nejčastěji lidé naříkají na záda
Za lékařem vyráží zejména kvůli bolestem zad. Právě u této diagnózy se však neschopnost stanoví nejobtížněji.
„Když máte plnou čekárnu a někdo k vám přijde, že má zablokovaná záda a nemůže se pořádně hýbat a fungovat, nemáte moc prostředků, jak ho skutečně detailně vyšetřit. A když tvrdí, že nemůže pracovat, nezbývá než neschopnost napsat. Že je to tak vážné, jak mi občas pacienti tvrdí, za to bych ale ruku do ohně nedal,“ popsal praktický lékař ze Znojemska.
Svoje jméno uvádět nechce, aby ho někdo nenařkl, že není důsledný. „Je mi ale jasné, že takhle funguje většina kolegů,“ dodal lékař.
I podle poznatků lékařů hodonínské nemocnice jsou jednou z velmi častých diagnóz v regionu obtíže spojené s postižením páteře a kloubního aparátu.
„Pro praktického lékaře je problematické, až nemožné ukončit neschopnost v případě, kdy i po léčbě pacient uvádí přetrvávající bolesti zad, páteře a kloubů, což může mít příčiny někdy i ve snaze vyhnout se nepříjemnostem v zaměstnání,“ poukazuje i ředitel Tesařík s tím, že mnohdy je samozřejmě na vině i nezdravý životní styl, psychická zátěž a stres.
Více neschopenek je i kvůli větší zaměstnanosti
Pozitivní je, že v kraji roste počet nemocensky pojištěných lidí – je jich skoro 495 tisíc, což je o téměř 12 tisíc víc než v předchozím roce. A počet pojištěnců je druhý nejvyšší za Prahou.
| V roce 2017 bylo v kraji 494,5 tisíce nemocensky pojištěných lidí, to je o 11,7 tisíce (o 2,4 %) více než v předchozím roce. Počet pojištěnců je druhý nejvyšší za Prahou.Počet případů pracovní neschopnosti vzrostl za dva roky o 15 tisíc – na 175 tisíc.Nejméně lidí chodí na neschopenku v Brně (na 100 pojištěnců připadá 31,67 případu), nejvíce v okrese Břeclav (42,56 případu).Denně bylo na neschopence v průměru 21 tisíc Jihomoravanů, průměrně 44 dnů. Nejkratší dobu v Brně (39 dnů), nejdéle na Hodonínsku (52 dnů). |
Větší počet neschopenek jde ruku v ruce s rostoucí zaměstnaností. „Do pracovního procesu se podařilo zapojit skupiny uchazečů, u kterých to bylo dlouhodobě komplikované,“ pochvaluje si ředitel břeclavského pracovního úřadu Lubomír Marko.
Jenže ne vždy se dlouhodobě nezaměstnaní dokážou v nové práci začlenit a zvládat pracovní úkoly i směnnost. „Stává se, že takový zaměstnanec pak utíká do pracovní neschopnosti,“ dodává Marko.
Někteří tím také řeší to, že jejich práce je sezonní, třeba v zemědělství a vinohradnictví. Půl roku tak pracují a půl jsou „marod“. Děje se to ale méně než dřív, dnes totiž tyto práce nejčastěji vykonávají agenturní zaměstnanci, mnohdy cizinci, na dohody o provedení práce.
Lidé s nízkou mzdou marodí déle
Potvrzuje to i Jan Březina z pojišťovny Maxima. „Početnější bude spíše skupina osob, která má zaměstnání relativně špatně placené, a pokud se dostanou do pracovní neschopnosti, nespěchají s jejím ukončením, protože jim výpadek příjmu kompenzuje plnění z připojištění,“ míní.
Toho nejspíš nejméně využívají Brňané. Ti si totiž berou neschopenku ze všech Jihomoravanů nejméně – a tráví na ní i nejkratší dobu, o 13 dní méně než na Hodonínsku.
Podle brněnského sociologa Radima Marady to může být dáno povahou zaměstnání – klidně můžou v případě nemoci zůstat doma, aniž by museli být formálně na neschopence.
„Například lidé v pohostinství, na univerzitách, v menších vývojářských IT firmách, ale i na volné noze. V menších provozech zapracuje solidarita, lidé za sebe zaskočí. Ve výzkumu a vývoji zmeškanou práci stejně musíte do daného termínu dohnat, takže pracujete částečně již z domova v průběhu nemoci,“ míní.
I tak ale na tom nejsou Jihomoravané, co se pracovní morálky týče, tak špatně. Průměrné procento dočasné pracovní neschopnosti se sice zvyšuje, ale mezikrajsky je druhé nejnižší.
Nemocné Pražany hlídají soukromá očka
Mnoha firmám sídlícím v metropoli už totiž došla trpělivost a s podezřením, že se zdravotním stavem jejich pracovníků to není tak vážné, se obracejí na soukromá očka. Podle detektivních agentur zabývajících se touto činností poptávka v posledních měsících stoupá. Mezi nejčastější zákazníky patří právě velké firmy z Prahy.
„Často se jedná o společnosti s dělnickými profesemi, kde lidé pracují na méně kvalifikovaných pozicích s menšími platy a nemocenská se jim vyplatí,“ říká Zuzana Fryaufová, mluvčí agentury ABL, která se odhalováním simulantů zabývá. Podle ní začali službu nabízet zhruba před třemi lety. Za tu dobu je zkontaktovaly řádově desítky společností.
„V praxi to vypadá tak, že dostaneme tipy od zaměstnavatelů, vypravíme se na místo a postupujeme stejně jako kontroloři České správy sociálního zabezpečení, jen s tím rozdílem, že pokud nezastihneme člověka doma, ptáme se sousedů, v okolí, a prověřujeme to více do hloubky,“ popisuje. Pochybení pak hlásí zaměstnavateli a někdy přímo ČSSZ.
„Pražanů, kteří léčebný režim nedodržují, je hodně, jinak by se firmám nevyplatilo najmout si soukromá očka,“ shrnuje Fryaufová.
Detektivové musejí mít důkaz
S poptávkou firem má zkušenost i vedoucí detektivní kanceláře Libor Hruška. „Odhalování nemocných je složité. Chce to mít důkaz, třeba videozáznam s datem a hodinou pořízení. To většinou podnikům stačí,“ přiznává. Konkrétní jména firem, které si ho najaly, sdělit nechce. „Jsem vázán smlouvou, a vystavoval bych se pokutě,“ doplnil.
Podle mluvčí České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) Štěpánky Filipové ale firmy detektivy nepotřebují z jednoho důvodu: pokud má zaměstnavatel podezření, může se obrátit přímo na ně a oni kontrolu provedou.
„Nemocní rovněž nemají povinnost pouštět si nějaké pracovníky najatých agentur do bytu,“ upozorňuje.
Simulují hlavně před svátky
Jen za loňský rok odhalila ČSSZ v Praze 628 prohřešků, kdy nemocenskou buď lidem sebrala úplně, nebo ji alespoň snížila. O peníze tak přišel zhruba každý šedesátý kontrolovaný Pražan.
Některé společnosti však tvrdí, že simulantů je mnohem více. „Hezky je to vidět například před svátky. Řada vrátných, na které vycházela služba, náhle onemocněla,“ potvrdil personalista jedné z pražských firem zabývajících se ostrahou objektů, jež chtěla zůstat v anonymitě.
„My jsme takové problémy zatím neměli. Pokud máme podezření, že zaměstnanec marodí jen na oko, vyřeší to s ním přímo mistr na stavbě. Českou správu sociálního zabezpečení jsme zatím nikdy nekontaktovali, je otázka, jak to bude od příštího ledna, kdy by měli nemocenskou platit přímo firmy,“ sdělil tiskový mluvčí společnosti Metrostav František Polák.
Téměř každý pražský lékař se ve své profesní dráze setkal s tím, že ho navštívil pacient, který až tak nemocně nevypadal, a prosil ho o jedno: „Napište mi neschopenku.“
Skutečnost Deníku potvrdil praktický lékař z Prahy 6 Cyril Mucha. „S tím, že by ke mně přišel pacient a na rovinu přiznal, že se mu nechce do práce, jsem se setkal,“ potvrdil.
Získat krátkodobou neschopenku podle něj pro simulanty není až tak obtížné. „Praktik léčí celého člověka. Pokud ke mně někdo přijde s tím, že má psychické problémy ze zaměstnání třeba proto, že si na něj zasedl šéf, neschopenku mu napíšu. Těžko ověřím, jestli to tak je, nebo ne, ale nemůžu nic podcenit,“ sdělil.
Podobných případů, kdy člověk žádá neschopenku, je ale mnohem více. „Příliš často se mi to nestává. Všechny své pacienty ale znám, a když jsou ke mně upřímní, neschopenku jim vystavím. Jako příklad můžu uvést člověka, kterému umíral příbuzný na rakovinu, a on s ním chtěl být poslední dny co nejvíce v kontaktu,“ uvedla lékařka z Prahy 12 Eva Phillipová.
- Podle ní je někdy lepší, když pacient přizná pravé důvody hned, než když předstírá bolesti a ona ho posílá na další vyšetření.
- „Kdyby mi v ordinaci vzdychal a tvrdil, že má urputné bolesti zad, stejně na to hned nepřijdu, a vyšetření mohou trvat i dva týdny,“ doplnila.
- Obyvatelé Prahy nejsou naivní
S dlouhodobými neschopenkami to podle odborníků už není tak jednoduché. Tady simulantům odborníci potvrzení o neschopnosti nevydají, a ti musejí hledat jinou cestu.
Přestože v České republice se sem tam objeví případy, kdy někdo zfalšuje datum na dokladu, Pražané tak naivní nejsou. Česká správa sociálního zabezpečení ani policisté loni případ falšování neschopenky nešetřili ani jednou.
Podle praktiků jsou navíc v poslední době trendy opačné: stoupá hlavně počet lidí, kteří nechtějí neschopenku, ani když mají vysoké teploty a raději si vezmou dovolenou. Důvodem je hlavně to, že se jim stonání nevyplatí.
Kolik dostanou nemocní
Dělník s průměrným platem 20 000 Kč hrubého, bezdětný, svobodný:
Pokud bude celý měsíc chodit do práce, dostane čistého 15 520 korun.
Pokud bude deset pracovních dní nemocný, dostane: 12 352 korun.
Pracovník na vedoucí pozici s průměrným platem 40 000 Kč, svobodný:
Pokud bude celý měsíc chodit do práce, dostane 29 800 korun.
Pokud bude celý měsíc nemocný, dostane 10 368 korun.
Zaměstnanec s 20 000 Kč měsíčně:
Dvoutýdenní neschopnost v roce 2007 – 4677 Kč
Dvoutýdenní neschopnost v roce 2008 – 3707 Kč
Zaměstnanec s 30 000 Kč měsíčně:
Dvoutýdenní neschopnost v roce 2007 – 5331 Kč
Dvoutýdenní neschopnost v roce 2008 – 4224 Kč
Zaměstnanec s 40 000 Kč měsíčně:
Dvoutýdenní neschopnost v roce 2007 – 5331 Kč
Dvoutýdenní neschopnost v roce 2008 – 4224 Kč
Nejkontrolovanější kraje
Kraje s největším počtem udělených postihů za loňský rok:
Kraj Moravskoslezský 1371
Kraj Středočeský 656
Kraj Olomoucký 635
Praha 628
Kraje s nejvyšším počtem provedených kontrol za loňský rok:
Praha 34 679
Kraj Moravskoslezský 34 177
Kraj Středočeský 29 852
Kraj Ústecký 28 744
Zdroj: ČSSZ