Péče o jizvu – jak pečovat o jizvy, aby z nich zůstaly jen stěží patrné čárky?

• 
  

  Jak ustát den v kuchyni

  Často musíme strávit den, či poměrně velkou část dne v kuchyni. Je možné i tady myslet, kromě přípravy jídla, na svá záda? Nebo si dokonce u vaření zacvičit?
• 
  

  Berle

  Jak dlouho je potřeba nosit berle a proč? Je to důležité? Může mi předčasné odložení berlí uškodit?
• 
  

  Trápí vás noha?

  Co může být nejčastější příčinou problémů v oblasti nohy a kotníku? Chodidlo je čidlo (základna), které snímá povrch, po kterém se pohybujeme. Poskytuje mozku důležité informace pro vytvoření optimálního plánu posunu či zaujetí vzpřímeného držení těla. Následně se chodidlo podílí na samotné realizaci pohybu.

• 
  

  O kyčelním kloubu

  Kyčel je kulovitý kloub, který nám svou konstitucí umožňuje velký rozsah pohybu během denních aktivit (chůze, sezení, ohýbání, zdolávání schodů atd.). Je to jeden z největších kloubů v těle, a proto je důležitá jeho správná funkce.

• 
  

  Když bolí rameno

  Ramenní kloub, je kulovitý kloub spojující pažní kost (humerus) s pletencem horní kon­četiny – lopatkou (scapula). Pouzdro ramenního kloubu je volné, dlouhé a méně svalově a vazivově zajištěné na přední straně. Pouzdro se upíná na krček kloubní jamky. Zesilují jej šlachy svalů, které prochází kolem kloubu.
• 
  

  Kolenní kloub a jeho poruchy

  Kolenní kloub je z hlediska anatomie a funkčnosti velmi komplikovaným kloubem lidského těla. Je to komplex složený z mnoha komponentů, které jej činí náchylným vůči různým zraněním a poruchám. Koleno je mezičlánkem kyčle a nohy, proto problémy kolene pramení často z nesprávné funkce struktur nad či pod kolenem. Složení kolenního kloubu lze rozdělit na tyto hlavní složky – kosti, chrupavka, vazy, menisky a šlachy.

• 
  

  Cvičební poloha vleže

  Jak si správně lehnout na cvičení? Zní to jako jednoduché zadání, ale opak může být pravdou.

• 
  

  Plochá noha? Nezoufejte, zouvejte!

  Od dětství se při preventivních prohlídkách setkáváme s vyšetřením ploché nohy, co to však znamená, když ji lékař diagnostikuje? Je správná funkce chodidla závislá pouze na výšce nožní klenby? Jak tento problém řešit? Má to smysl i v dospělém věku?
• 
  

  Otázky rehabilitace

  Rehabilitace usiluje o návrat schopností ztracených nemocí, úrazem, ale i běžným přetížením, fyzickým selháním či dlouhodobou nerovnováhou. Spíše než o léčení jde vlastně o dosahování konkrétních cílů ve zdraví.

• 
  

  Uvědomělé cvičení

  Je důležité myslet „při cvičení na cvičení“? Nebo jde jen o „odcvičení“ za jakýchkoliv podmínek? Jak je to s posloucháním hudby při cvičení?

• Kolik cvičení stačí?

  Dostali jste od lékaře nebo jiného odborníka doporučení cvičit? Co vše je potřeba vědět než začnete, aby mělo cvičení očekávaný efekt? Jaká jsou nejčastější úskalí a jak je překonat?

• Pozor na jizvy

  Co znamená aktivní jizva? Jak správně pečovat o hojící se jizvu a jak dlouho? Hojení jizvy je v rukou regeneračních procesů našeho těla, i tyto lze ale podpořit.

• Na zastávce

  Změňte útrpné čekání na zastávce ve prospěch vašeho zdraví, aneb co dělat během dlouhého stání nejen na zastávce.

• Zacvičte si v letadle

  Stop oteklým kotníkům v letadle. Už nikdy bolavá záda navzdory nízkonákladovým letům.

• Využití dechu při cvičení

  Pacienti se často při cvičení ptají, jak mají dýchat, kdy se nadechnout, kdy vydechnout? Doporučení se mezi autory liší, jak to tedy vlastně je.

• V pohybu při sedavém zaměstnání

  Trávíte značnou část své pracovní doby vsedě? Odcházíte z práce celí rozlámaní? Nemůžete se na Vaši práci soustředit?

• Jak si správně sednout

  Sed je z biomechanického hlediska pro lidské tělo velmi nevýhodná poloha, což na druhou stranu platí téměř pro každou polohu lidského těla, kterou dlouho nezměníme. Správný sed je „aktivní sed“ a co se pod tímto souslovím skrývá?

Uvolnění jizvy

V průběhu života většina z nás přijde k nějaké té malé nebo větší jizvě a nezáleží na tom, jestli ji způsobil úraz, operace, nebo špatně zahojená kožní choroba. Správná péče o jizvy totiž nemá jen estetický efekt, ale především pokožce okolo jizvy vrací alespoň část původní elasticity.

Co je jizva

Jizva je součástí přirozeného procesu hojení kůže. Vzniká jako následek porušení, které může být náhodné (při úrazu), nebo dokonce plánované (např. při chirurgickém zákroku).

Některé přírodní kmeny, především z Afriky, dokonce jizví svoji pokožku záměrně v rámci rituálů a určování příslušnosti ke kmeni. Například Dinkové (největší etnická skupina v Jižním Súdánu) si je vyřezávají na čelo a spánky. Dobrovolné jizvení má pravděpodobně nejdelší historii ze všech způsobů „zdobení“ těla.

V současnosti v zahraničí existují studia, kde si zájemci mohou nechat jizvením, tzv. skarifikací, vytvořit na tělo různé ozdobné obrazce.

Faktory ovlivňující hojení

Rozsah a vzhled jizvy závisí na mnoha okolnostech. Intenzivně se mění až do 18 měsíců od svého vzniku. Čerstvé jizvy se odstraňují mnohem jednodušeji a s lepším efektem v porovnání se starými.

Studie dokazují, že je možné ovlivnit a uvolnit napětí i u několik let starých jizev. Schopnost hojení kůže po různých typech poranění nebo po chirurgických zákrocích je u každého pacienta jiná.

Jizvy mají nejrozličnější tvary, barvy a velikost.

Proces hojení ran je u člověka do určité míry podmíněný geneticky a ne vždy probíhá podle našich představ, přičemž například záněty proces tvorby nové, zdravé tkáně komplikují. Při léčbě větších, plošných jizev, které zůstávají například po popáleninách je třeba spolupracovat s odborníkem.

Při chirurgických zákrocích nepochybně svojí úlohu hraje způsob šití, použití vstřebatelných materiálů a podobně.

V rámci pooperační rehabilitace, kromě cílené pohybové léčby, je důležitá také následná péče o jizvu. Jizvy po dobu léčby vyžadují především vlhkost a maximální přístup kyslíku.

Hydratace napomáhá produkci kolagenu pro rychlejší hojení a je klíčem k dosažení maximálního efektu. Práci s jizvou můžeme zahájit hned první den po vyjmutí stehů.

V následujícím období jde o zvyšování kondice, síly a úpravu koordinace pohybů.

Typy jizev

Podle vzhledu rozeznáváme:

• Hypertrofické jizvy (vyvýšené)Vznikají nadměrnou tvorbou nové kůže, jsou obvykle červené, hrubé a tvrdé. Často svědí nebo bývají bolestivé a nepříjemné. Mají tendenci vystupovat nad úroveň okolní kůže, přičemž se ale nerozšiřují mimo oblasti původního zranění.
• Keloidní jizvy (přečnívající linie rány)Jsou hrubé, oblé, tvoří nepravidelné shluky jizvovité tkáně, které se šíří za hranice původního zranění. Často jsou červené nebo tmavší v porovnání s okolní kůží.
• Atrofické jizvy (promáčknuté)Vznikají, když se rána nehojí správně a tvoří se tak nedostatečné množství nové pojivové tkáně. Výsledná jizva je pod úrovní okolní kůže; např. jizvy po akné nebo planých neštovicích.
• StrieStrie označují popraskanou kůži následkem rychlého roztahování, nejčastěji běhemtěhotenství. Dá se jim předejít pravidelným nanášením zvláčňujících emulzí. K dosažení potřebné pružnosti pokožky je důležité také pravidelné cvičení.

Péče o jizvu

Předpokladem účinné péče o jizvy je začít s léčbou co nejdříve. Odměnou jsou jizvy, za které se pacient nemusí stydět a které mají přirozenou pružnost a elasticitu.

Bezbolestná léčba jizev, kterou je možné bez rizika použít v jakékoliv věkové kategorii, si v řadách lékařů získává stále více příznivců. Jednou z metod je aplikace produktů na bázi silikonu, a to ve formě silikonového plátku, gelu nebo tyčinky.

Všechny tyto produkty jsou určeny k léčbě jizev po uzavření a zahojení rány. Na otevřené či čerstvé rány se používat nesmí.

Lékaři často pacienty upozorňují, aby čerstvé jizvy nevystavovali slunci. UV záření by totiž mohlo způsobit hyperpigmentaci, čili nežádoucí ztmavnutí jizvy. Před sluncem je potřebné Jizvy je před sluncem třeba chránit až do úplného zahojení, tedy dokud je jizva červená, což může někdy trvat i rok.

Dobrých výsledků je možné dosáhnout i u starších jizev, ačkoli stále platí, že čím dříve jizvu začneme ošetřovat, tím lepší bude účinek. Při hojení ran je nutné zejména uvolnit pnutí, aby poraněné místo nebylo namáhané a aby se jizva zbytečně nerozšířila. Stažené a tence na sebe naskládané blány měkkého vaziva mají tendenci se slepit.

Tímto způsobem se jizva stává aktivní, což znamená, že není pružná ani bolestivá. Slepení struktur znemožní klouzání vazů, šlach, svalů a kůže pod jizvou. Místo pod kůží s omezenou pohyblivostí má přímý vliv také na chod vzdálených struktur, napětí kůže, citlivost a pohyblivost. Na povrchu kůže v těsné blízkosti jizvy pociťujeme zvýšené napětí a bolest.

Níže si ukážeme, jak bolestivým stavům předcházet.

Nejlevnější jsou přírodní léky a fungují nejlépe, když se člověk pro odstranění jizvy člověk rozhodne včas. Naše babičky ošetřovaly jizvy domácím sádlem. A již v minulosti lidé pochopili, že jizva se nesmí vysušit.

Třezalkový olej

Třezalka tečkovaná je při péči o jizvy „číslo jedna“. Na potírání rány je vhodné používat třezalkový čaj nebo odvar. Po zahojení rány si připravte vlastní domácí třezalkový olej.

Jak připravit třezalkový olej:

• 2 hrsti třezalkových květů zalijte půl litrem olivového oleje (dávku můžete podle potřeby snížit)
• nechte tři týdny odležet na tmavém místě
• přeceďte
• uchovávejte v tmavé lahvi

Jizvy olejem natírejte denně.

Sádlo

Účinné je též ošetřování jizev domácím sádlem. Pozor, sádlo musí být skutečně domácí a nesolené i jinak neupravené. Po jeho aplikaci se pokožka uklidní a zjemní.

Jitrocelová tinktura

Pokud máte k dispozici sušený jitrocel, připravte si silný odvar a ten nanášejte na jizvu vatovým tampónem.

Na hypertrofické a keloidní jizvy je možné použít jiný přípravek s aktivní rostlinnou složku bohatou na enzymy se silnými antioxidačními účinky (Sodermix).

Jeho výhodou je, že kromě protizánětlivého účinku a omezení tvorby volných kyslíkových radikálů zmírňuje nepříjemné svědění. Doba aplikace na zahojenou jizvu je nejméně tři měsíce.

Používá se také na postradiační fibrózu (zmnožení tkání po radioterapii).

Pokud nemáte důvěru v bylinky nebo čas připravovat si přírodní receptury, potírejte si jizvu každý večer po sprchovaní vrstvou mastného krému, který necháte několik minut působit, nebo si ji nastříkejte panthenolem ve spreji. Při ošetřování jizev je důležité dbát na pravidelnost. Pokud chcete, aby se stav Vaší jizvy zlepšil co nejdříve, je potřebné se jí věnovat každý den.

Měkké techniky

Nejdůležitější je však jizvy uvolňovat pomocí tzv. měkkých technik. Při jakékoliv péči o čerstvou jizvu je třeba mít na paměti následující pravidlo: s léčbou jizvy je třeba začít až po zahojení rány. Některé produkty k léčbě jizev nejsou určeny do otevřených či čerstvých ran.

Všeobecně se na jizvy doporučuje tlaková léčba. Masáž tlakem je mnohem účinnější než klasické masírování. Aplikací tlaku se předchází hypertrofii jizev, tedy tomu, aby nadměrnou tvorbou nové kůže došlo k jejich vyvýšení a zhrubnutí.

Ruční uvolňování jizvy

Jizvu připravte jemným uchopováním, „štípáním“ mezi dvěma prsty a nadzdvihováním s mírným „ždímáním“ prsty oproti sobě. Jizva se může jemně zahřát a zčervenat.

Uvolňovací cvičení

Prvním uvolňovacím cvičením může být vytváření tzv. céčka:

• přiložte palec kolmo na podélnou část jizvy
• jemným tlakem/posunem palce po kůži nahrňte kožní řasu a opřete se do vytvořeného „céčka“ z řasy
• jizva má tendenci být tuhá, nepoddajná a někdy slepená a může tahat směrem pod kůži
• při uvolňování musíme dát jizvě čas k povolení
• po prvním jemném zatlačení do jizvy a vytvoření „céčka“ v poloze vydržte a počkejte na uvolnění
• nesnažte se jizvu úplně přetlačit a proklouznout na druhou stranu jizvy
• takto projděte všechny části jizvy z obou stran

Jako druhý krok zkoušejte jemné pružení jizvy:

• bříšky prstů překryjte plochu jizvy a jemně na jednu a druhou stranu v různých směrech uvolňujte jizvu plochým pomalým kmitem
• jedná se o několikacentimetrové pomalé pruživé pohyby s mírným tlakem, aby bylo zabezpečeno klouzání kůže po podkoží

Další možností je tvoření tzv. esíček:

• jemným úchopem vytvořte kožní řasu a povolujte jizvu do protichůdných pohybů
• jizva je mírně zdvihnutá a podebraná s prsty nahoru
• pomalu uvolňujeme kůži v oblasti celé jizvy do vyšší pružnosti

Osud Vašich jizev je jen ve Vašich rukou. I když neexistuje mastička po které by zmizely, správnou péčí můžete dosáhnout alespoň toho, že jejich barva a povrch bude jemnější a že se do okolní pokožky vrátí pružnost bez omezení pohybu.

Autor: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., Praha

Jizva je vizitkou lékaře i pacienta. Sádlo na hojení vůbec není špatné, říká chirurg

Říká se, že jizva je chirurgova vizitka. Podle mikrochirurga a estetického chirurga Svatopluka Svobody to není takhle jednoduché.

„Žádný chirurg světa neumí operovat bez jizev (snad kromě zručných Filipínců, kteří operují holýma rukama – ale to je samozřejmě podvod a hezký eskamotérský kousek, který nemá s medicínou nic společného).

Skutečnost je taková, že každá rána, byť sebejemněji provedená a sešitá s největší pečlivostí a nejkvalitnějším šicím materiálem, se hojí jizvou,“ říká vedoucí lékař 1. kolínského sanatoria a vedoucí jednotky intenzivní péče Kliniky plastické chirurgie Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Samozřejmě že technikou operace, provedením stehů, použitím dobrého šicího materiálu i následnou péčí lze jizvy ovlivnit, podle lékaře je však třeba si uvědomit, že způsob a typ hojení je záležitostí zcela individuální, stejně tak i tvorba jizev. „Tam, kde se někdo zhojí jizvou nepatrnou jak vlasová čárka, může mít jiný jizvu hrubou a nepěknou,“ popisuje zkušený chirurg.

Obecně se podle lékaře dá říci, že špatně se kůže hojí tam, kde je více napjatá a pohybuje se – tedy nad klouby, třeba na přední straně kolen; ale nemusí to být vždy pravda. „Kupodivu ale velmi špatné místo pro jizvu je přední strana hrudníku, a zejména oblast dekoltu u žen,“ upřesňuje dr. Svoboda.

Tyto zkušenosti potvrzuje i dermatoložka Naděžda Vojáčková z Laserového centra Anděl: „Obecně platí, že horší hojení je v oblasti krku a v dekoltu, zvláště u žen. Ale při sklonu ke špatnému hojení rány může vzniknout ošklivá jizva na kterémkoli místě na těle.“

Podle odborníků může jizva způsobit potíže prakticky kdekoliv. Dokonce i úplně jinde, než kde máte tkáň sešitou. A nejde jen o estetické hledisko: „Kvůli fasciím, které prostupují napříč tělem, může špatně zhojená jizva způsobit řetězení potíží do velmi vzdálených míst od ní samotné. Velmi problematické bývají jizvy v břišní dutině.

Zde mají totiž velkou tendenci tvořit srůsty, které jsou předpokladem pro vznik dalších přidružených bolestí. Často se setkáváme s bolestmi beder či ramen po operacích v oblasti břicha,“ popisuje Klára Tuzarová, fyzioterapeutka terapeutického centra Namao.

(Podrobněji se tomuto tématu věnujeme v článku Jak jizva změní fasciální systém a proč vás kvůli ní bolí záda.)

Co je to vlastně jizva

• Jizva vzniká následkem hojení tkání, ať už je důvodem poranění, zánět, nebo chirurgický řez.
• Jde o fyziologický proces, který probíhá v několika fázích, a výsledkem je zhojení narušené tkáně.
• Jizvy se dělí na normální a patologické, patologické jizvy mohou být různé, atrofické, hypertrofické nebo keloidní.

Co všechno tedy může lékař a pacient ovlivnit? „Mnohé.

Lékař pečlivou prací a pacient dobrou péčí,“ říká Svatopluk Svoboda.

„Každý lékař se bude snažit, aby jizva byla co nejhladší a způsobovala co nejméně komplikací. Ostatní péče je pak na vás,“ doplňuje Klára Tuzarová.

Můžeme si za hezčí jizvu připlatit? Podle lékařů nic jako „lepší“ či „horší“ šicí materiál v našich podmínkách neexistuje a jakékoli „připlácení“ zde nemá smysl. „Určitě ne,“ říká chirurg Svoboda.

„Nekvalitní šicí materiály se u nás opravdu nepoužívají a rozdíly mezi jednotlivými výrobci jsou z hlediska tvorby jizev nepatrné.“ Ve výsledku opravdu záleží na mnoha faktorech, některé z nich lékaři mohou ovlivnit, ale ovlivnění individuálních dispozic je prakticky nemožné.

Tím jsou dány i možnosti chirurgů. „Možnosti chirurgického řešení jizev jsou i v současné době velmi limitované,“ komentuje lékař.

Co již můžeme financemi částečně ovlivnit, je následná péče: „Z této oblasti je mi znám například gel, který předchází znovuvytvoření srůstů v břišní dutině,“ doporučuje fyzioterapeutka Klára Tuzarová. „Stojí sice 3500 Kč, nicméně pokud tu možnost máte, rozhodně investujte. Srůsty mohou následně způsobit velké bolesti či potíže s trávením.“

Ale peníze nejsou všechno, mnohdy stačí i obyčejné, laciné prostředky, důležité je však důsledné dodržování pokynů.

Týdny klidu

Jak popisuje lékařka Naděžda Vojáčková, pacient má být po zákroku poučen o pravidlech péče o chirurgickou ránu, především o její dezinfekci, trvalém krytí obvazem nebo náplastí a o omezení pohybu, které trvá i po vytažení stehů.

Nutnost omezení aktivit potvrzují i ostatní oslovení odborníci: „Co nejvíce klidu až do úplného zahojení,“ doporučuje chirurg Svoboda a fyzioterapeutka Tuzarová se přidává: „Zdůrazňuji nutnost si dopřát čas bez fyzické zátěže po operaci a pravidelnou masáž, kdy půjdete skutečně do hloubky.

Základem je jizvu bezprostředně po operaci nenamáhat. Mohlo by tak docházet k jejímu roztahování, což následně může způsobit její horší hojení či vznik tzv. keloidní jizvy.“ U keloidních jizev dochází k nahromadění kolagenu, vystupují pak nad povrch, jsou méně pohyblivé a způsobují větší potíže.

Svému tělu i sobě tedy po operaci dopřejte skutečně minimálně šest týdnů bez větší fyzické zátěže. Zejména se vyvarujte pohybů, které by jizvu roztahovaly. Ke správné péči patří dále hloubková, tlaková masáž a promazávání.

Promašťovat, klidně sádlem

Jizvu můžete začít mazat a masírovat hned po návratu domů z nemocnice, přibližuje fyzioterapeutka: „Jakmile to bolest dovolí, nebojte se zatlačit.

Tlačte okraje jizvy k sobě, tvarujte jizvu do písmene C či S, či na ni jen tlačte. Čím ji budete mazat, je vlastně zcela na vás, obyčejné sádlo je určitě dobrá varianta.

Já jsem volila u vlastní jizvy měsíčkový dětský krém. V principu jde o to, aby krém byl hodně mastný.“

I lékaři doporučují aplikaci mastného krému nebo nesoleného sádla. „Na promaštění jsou vhodné indiferentní krémy, neparfemované a s obsahem silikonu. Sádlo není vůbec špatné, mně ale přijde příliš mastné. Určitě bych ale v tomto případě doporučil rozhodně sádlo domácí, bez jakýchkoliv přísad a nesolené,“ radí Svatopluk Svoboda.

• K dispozici jsou i speciální krémy v lékárnách, případně silikonové náplasti, ozáření laserem či rázová vlna.
• Tlaková masáž jizvy by měla probíhat denně několik minut.
• Dále je nutné chránit jizvu před sluncem po dobu několika týdnů po zákroku.

Správná péče o jizvu

• klid do zhojení
• promazávání mastným krémem ap.
• tlaková masáž jizvy
• ochrana před sluncem

Jak již zaznělo, chirurgické řešení jizev má omezené možnosti, a to platí i pro eventuální následné opravy.

„Je-li jizva skutečně výsledkem nedbalé práce chirurga či následkem špatného hojení, je možná její chirurgická oprava.

Je možné takovou jizvu vyříznout a následně sešít s větší pečlivostí a s větší péčí o bezchybné hojení, ale jsou-li jizvy výsledkem individuální reakce kůže, tam je chirurgický zákrok marný a často může vést ke zhoršení,“ vysvětluje dr. Svoboda.

I zde však můžete sami ledacos napravit. Na péči o jizvu není nikdy pozdě, říká Klára Tuzarová: „To je velmi podstatné, že i jizvu starou dvacet let lze rozmasírovat. Pokud byste si nevěděli rady, fyzioterapeut vám jistě ukáže, jak o ni pečovat i po tak dlouhé době.“

Odborná spolupráce:

MUDr. Svatopluk Svoboda

Věnuje se mikrochirurgii, replantacím a plastické chirurgii. Vedoucí jednotky intenzivní péče Kliniky plastické chirurgie FN Královské Vinohrady 3. LF UK, vedoucí lékař 1. kolínského sanatoria, v Praze vede soukromou ordinaci plastické chirurgie.

Mgr. Klára Tuzarová

Fyzioterapeutka, v terapeutickém centru Namao uplatňuje celostní, holistický přístup ke klientům; propojuje práci fyzioterapeuta s prací psychoterapeuta či kouče.

MUDr. Naděžda Vojáčková

Dermatoložka Laserového centra Anděl. Specializuje se na pigmentové névy a kožní nádory, jejich diagnostiku, léčbu a následně dispenzarizaci. Věnuje se také problematice otoků lymfatického původu.

Proces hojení ran a péče o jizvy

Operační rány se vždy hojí jizvou. Přestože je snahou chirurga minimalizovat rozsah jizev jemnou operační technikou a použitím vhodných šicích materiálů, může být výsledná jizva nápadná a pak bývá pacientem negativně vnímána. Příčinou je individuální odlišnosti procesu hojení a vyzrávání jizvy. Tento proces je dán geneticky, je však možné ho příznivě ovlivnit.

Hojení rány a zrání jizvy:

Proces vyzrávání jizvy trvá přibližně rok. Nejrychlejší a nejnápadnější změny jizvy jsou první tři měsíce, pak se jizva mění velmi pomalu. Zpočátku jemná jizva po 2-3 týdnech většinou zarudne, zbytní a stane se nápadnou a tužší.

Následně dochází k jejímu pozvolnému vyzrávání, blednutí a měknutí. Důvod tohoto vývinu jizvy a rány spočívá v podstatě hojivého procesu. Při otevřené ráně se mobilizují hojivé procesy a organizmus se snaží překotně ránu uzavřít.

Rána se proto zahojí přebytečným množstvím vazivové tkáně a krevních cév. Jizva je tužší a zarudlá. Po dohojení rány nastává dlouhodobý proces postupného vstřebávání přebytečného vaziva a uzavírání nadbytečných cév, jizva měkne a bledne.

Rána je již zahojena, a proto tento proces již není urgentní a trvá dlouhé měsíce. Definitivní vzhled jizev je z těchto důvodů možné hodnotit až po roce, někdy dokonce až po dvou létech.

Cílem komplexní péče o jizvu je ovlivnit proces jejího vyzrávání, vhodnými metodami, zejména tento proces urychlit. Jak pacient, tak i chirurg si přejí, aby jizva byla minimálně kosmeticky nápadná.

Typy jizev:

Fyziologická jizva:

Je to jizva, která je normální, tedy hojení rány probíhá tak, jak bylo popsáno výše. Jemná, křehká jizva zatuhne a bývá červená, postupně měkne a bledne.

Keloidní jizva:

je zbytnělá, nad povrch vystupující, svědící jizva, která se šíří do okolí za hranice původní rány. Bývá červená až fialová, často svědí a pálí. Nejčastěji se objevuje nad hrudní kostí, ramenech, boltcích a je častější u pacientů s tmavším typem kůže. Často vznikají i po delší době po zahojení rány. Příčina není objasněna.

Hypertrofické jizvy:

Bývají často zaměňovány s keloidními jizvami, ale hypertrofické jizvy se nešíří za hranice původní rány. Vzhledem i vlastnostmi jsou podobné jizvám keloidním, bývají ale méně vystouplé nad okolí. Jsou častější než pravé keloidní jizvy. Výskyt je obdobný jako u keloidních jizev, příčina hojení hypertrofickou jizvou rovněž není objasněn.

Atrofická jizva:

Je to v podstatě opak jizvy hypertrofické. Jizva je vkleslá pod úroveň okolní kůže, často bývá široká a křehká. Atrofické jizvy jsou poměrně vzácné.

Základní opatření:

Každou jizvu je vhodné promašťovat. Je možné použít nesolené vepřové sádlo, Calcium pantothenicum, infadolan, niveu, indulonu, měsíčkovou mast a celou řadu jiných přípravků. Důležité je, aby krém byl dostatečně mastný, s minimem vody.

Jizvu je třeba chránit před slunečním zářením nejméně 3 měsíce po výkonu, lépe však půl roku až rok. Vhodné jsou krémy s ochranným faktorem nejméně 20 a vyšším. Intenzivní slunečné záření dráždí jizvu k růstu –  hypertrofii a v jizvě se může vychytat více melanocytů (barevných buněk).

Jizva pak může být tmavší – hyperpigmentovaná:

Tlakové masáže:

Je ověřeno, že působení trvalého tlaku na jizvu zabraňuje tvorbě hypertrofické jizvy. Tlakové masáže jsou vhodné pro všechny jizvy jednak jako prevence vzniku jizvy patologické a taky k urychlení vyzrávání jizvy. Správná technika tlakové masáže je velice důležitá.

Na jizvu (cca 1-2 týdny po odstranění stehů) tlačíme prstem poměrně intenzivně (tak, aby se nehtové lůžko tlačícího prstu odkrvilo, což se projeví jeho zblednutím). Tlak v jednom místě ponecháme cca 30-60 sekund, poté povolíme a prst přesuneme na další část jizvy. Takto pokračujeme, až promasírujeme celou jizvu.

Prstem jizvu netřeme, pouze tlačíme. Masáž provádíme minimálně 5x denně. Účinek bývá patrný za 2-3 měsíce.

Masti a krémy:

V reklamách se objevuje celá řada různých krémů a mastí s pozitivním účinkem na jizvy (např. contratubex, cicatridina apod.). Jejich skutečný efekt ale není prokázán a někdy     se můžeme setkat s alergickou reakcí. U některých lidí může být efekt příznivý. Lze však říci, že na jizvu má příznivý účinek užití jakéhokoliv mastného krému.

Vylepování jizev:

Jizvy lze vylepovat proužkem nealergizující náplasti. Tato účinkuje dlouhodobým mírním tlakem a současně chrání jizvu před tahem okolních tkání při pohybu. Tím částečně brání roztahování jizvy. U zvláště namáhaných jizev, například v okolí kloubů a podobně, je vylepování jizvy vhodnější, než jiné metody. Podmínkou ovšem je dobrá tolerance kůže na dlouhodobé lepení náplasti.

Silikonové gely:

Účinek silikonového gelu na jizvy je dostatečně prokázán studiemi. Na zhojenou jizvu je možno přikládat speciální silikonové pláty (Silipos, Topigel, Mepiform), nebo lze na jizvy aplikovat silikonový gel ve formě masti (Dermatix Sigel, Strataderm, Xeraderm apod.).

Silikonové pláty jsou buď samolepící, nebo se lepí hypoalergenní náplastí. Některé silikonové pláty obsahující ještě minerální látky, které jizvu promašťují. Silikonové gely urychlují vyzrávání jizev a zabraňují jejich zbytnění (hypertrofii). Gel může být na jizvu aplikován i 20 hodin denně.

Výjimečně se na něj může objevit nesnášenlivost, alergie jsou zcela raritní.

Laser:

Na vyzrávání jizev může mít velmi dobrý efekt specifický typ laseru. Většinou je dostupný v laserových centrech. Pokud je ale jizva normální, není aplikace laseru nutná.

Kortikoidy a další prostředky:

Jsou to hormonální léky, využívány u jizev, nereagujících na výše uvedené postupy. Mohou být doporučeny pouze po vyšetření zkušeným specialistou. Kortikoidní látka se do jizvy vpravuje injekční metodou opakovaně, přibližně jednou za 5-6 týdnů. Účinek se dá potencovat současnou aplikací kortikoidních mastí na jizvu.

V případě, že patologická jizva nereaguje na žádnou uvedenou léčbu, pak lze zkusit metody invazivnější jako laser, kryoterapie (zmrazování), nebo chirurgické odstranění jizvy. Po těchto invazivních metodách je nutné o jizvu intenzivně a dlouhodobě pečovat, aby nedošlo k obnovení patologické jizvy.

Řezné rány, škrábance, jizvy…dobré způsoby, jak urychlit hojení

Rady pro každý den

Ne všechny rány jsou stejné a ne všechny si vyžadují stejnou péči podporující hojení. Odřeniny, popáleniny, menší zákroky, peeling, laser… Když je pokožka poškozená, mohou se vyskytnout pocity nepohodlí, bolesti nebo potřeba škrábat se. Velmi důležitá je kvalita reparace kůže, která přímo ovlivňuje, jestli a do jaké míry po poranění nebo zákroku zůstanou jizvy.

Kůže izoluje a chrání organizmus před vnějším prostředím. Když dojde ke zranění, tělo automaticky spustí přirozený biologický proces, kterému říkáme hojení.

Hojení představuje složitý proces reparace, v průběhu kterého musí organizmus zastavit krvácení, ochránit, upravit a zavřít ránu. Poškozená tkáň musí být obnovena tak, aby byla co nejvíc podobná původní tkáni.

1. fáze: začátek (od 2 do 4 dnů)

Nejdříve se vytvoří krevní sraženina, která částečně zastaví krvácení. Tělo se pak velmi rychle připraví na boj proti infekci a tím na obranu před mikroby a cizími látkami.

Poškozené tkáně jsou zničené speciálními buňkami, které je absorbují.

Krevní kapiláry jsou propustnější, podporují přechod krevní plazmy a buněk imunitního systému, například těch, které tvoří protilátky, směrem k poraněné oblasti.

2. fáze: reparace (od 10 do 15 dnů)

Malé cévy, které byly v průběhu poranění poškozené, se pomalu začínají obnovovat. Organizmus začne vyplňovat defekt novou tkání, a to syntézou vláken kolagenu s pomocí fibroblastů. Vytvoří se epitel – nejsvrchnější vrstva kůže. Současně dochází ke stažení rány, které umožní přiblížení se jejích okrajů až do úplného zavření.

Do tohoto procesu jsou zapojeny mnohé buňky a molekuly. Tato fáze je důležitá pro zabránění vzniku nevzhledných jizev. Hojení ran neprobíhá u lidí stejně. Čím tmavší je pokožka a čím mladší je člověk, tím je riziko nehezké jizvy větší. Kromě toho existují jisté oblasti těla, které se hojí hůře.

Jedná se o oblast hrudníku na úrovní hrudní kosti, záda a oblasti v kloubovém spojení kostí.

3. fáze: zrání (od 2 měsíců do 2 let)

V průběhu této fáze dochází ke zhuštění a nárůstu vláken kolagenu a elastinu, které vytvoří strukturu pokožky. Síť cév se uspořádá tak, aby se vrátila do „normálního” stavu.  Zvýší se odolnost a elasticita. Pokožka je pevnější. Zacelená oblast zůstane slabší ještě asi 2 roky, což je období, po kterém pokožka opět získá rovnováhu.

Léze mohou být charakterizovány podle biologických a klinických charakteristik, tedy podle potřeby hydratace/výživy a potřeby okluze (uzavření).

Mokvající léze: léze náchylné k namáčení, které vyžadují vysušení pomocí přípravku s neokluzivním účinkem (přípravek, který propouští vzduch)

• plenková vyrážka,
• zapařeniny v oblasti záhybů,
• varicely s mokvajícími lézemi,
• puchýře.

Nemokvající léze: nezávažné až středně závažné léze, které si vyžadují hydrataci pomocí semiokluzivního přípravku (přípravek, který umožní pokožce dýchat)

• stehy (po chirurgickém zákroku),
• menší řezné rány, běžné praskliny po vysušení rány,
• varicely ve stádiu hojení,
• léze po kosmetické proceduře (peeling, laser, permanentní depilace, tetování, odstranění tetování atd.)
• nemokvající plenková vyrážka,
• radioterapie.

Nemokvající léze: středně závažné až závažné léze, které si vyžadují relipidační péči s pomocí okluzivního přípravku (přípravek, který vytvoří na pokožce bariéru)

• praskliny, suché skvrny, pulpitidy,
• popáleniny,
• odřeniny,
• abrazivní laser.

V první řade je potřeba vzít v úvahu topografii jizvy. Některé části těla se hojí hůř, jiné lépe.

Například u rány, která se nachází v oblasti zad nebo hrudníku, hrozí rozšíření jejích okrajů, což zvyšuje riziko vzniku hypertrofických nebo keloidních jizev.

Rány, které se nacházejí v oblasti kolen a kotníků, si vyžadují mnoho času na zahojení. Aby se zahojily správně, je nezbytné je pozorně sledovat a pravidelně o ně pečovat.

Velmi důležitou roli hraje také genetický terén. Vždy je potřeba ověřit, jak se vyvíjely předchozí jizvy, aby se posoudila rizika špatného hojení. Rovněž nesmíme zapomínat, že uzavřením rány nic nekončí.

Proces hojení trvá měsíce a u každého člověka se liší. 

Když se rána zacelí, je potřeba několik měsíců dodržovat jistá opatření. V závislosti na oblasti, kde se jizva nachází, je potřeba dávat pozor a nepůsobit na danou oblast silným tlakem (například nenosit těžké věci, pokud máte jizvu na zádech), protože hrozí rozšíření jejích okrajů (povolily by stehy). 

Jizva se musí hojit co možná nejpřirozeněji, ale některé přípravky pomohou omezit strupy, svědění nebo bolest, které mají negativní dopad na kvalitu hojení.

V neposlední řadě je nutné dbát na optimální fotoprotekci s vyšším ochranným faktorem a jejího pravidelného používání, aby byla dosažena dobrá odolnosti vůči UV záření. U poškozené pokožky vystavené slunečnímu záření totiž hrozí zvýšené riziko hyperpigmentace.

Ochranu před slunečním zářením je třeba zajistit nejenom v autě, protože UV záření je přítomné v průběhu celého roku, i přes mraky, okna v autě a podobně. Reálné riziko hyperpigmentace hrozí 6 měsíců a může trvat až 2 roky.

To, jestli je hrozba zažehnána, může určit pouze lékař.

Existují jisté jizvy, které jsou označovány jako potenciálně těžko zhojitelné.

Hypertrofická jizva je „aktivní” jizva, která mezi 6. týdnem a 3. měsícem po zákroku oteče a zarudne. Pomalu může projít do keloidní jizvy.

Známé jsou také případy abnormálního hojení ran, když se buňky a cévy shromážděny v okolí čerstvé jizvy pořád vyvíjejí.

Jizvu je vždy potřeba sledovat ještě 3 měsíce po zákroku a pokud oteče nebo zarudne, je nezbytné se poradit s lékařem.

Poškozenou oblast chraňte podle doporučení lékaře. Pokud se jedná o nezávažnou lézi, kvůli které jste nemuseli vyhledat lékaře, začněte s dezinfekcí rány a až pak si zvolte přípravek vhodný pro daný typ poškození. Podle potřeby se poraďte v lékárně.

Pokud je poškozená oblast vystavena dennímu světlu, musíte ji chránit před UV zářením vhodnou fotoprotekcí, a to až do úplného zahojení. Vyhnete se tak hyperpigmentaci, která může zanechat nesmazatelnou stopu.

Hygiena

Každá rána musí být před nanesením přípravku vyčištěna a dezinfikována.

Péče

3 hlavní typy lézí, které jsou zmíněné výš, si vyžadují různou péči, která vytvoří příznivé prostředí pro reparaci pokožky a současně pokryje jejich základní specifické potřeby, tedy vysušení, hydrataci, vyživení.

Vybírejte si reparační přípravky s obsahem zklidňujících aktivních látek, které si poradí s pocity nepohodlí a svědění, protože ty jsou ve stadiu reparace časté.

Musí obsahovat také antibakteriální účinné látky, které zabrání potenciálnímu množení bakterií.

Všechny tyto přípravky jsou určené pro nezávažné léze nebo na pokračující péči a optimalizaci reparace po ukončení léčby, kterou vám předepsal lékař.