Tropical Islands je uměle vytvořený tropický ráj v Německu, přibližně tři hodiny jízdy autem z Prahy. Najdete ho, když pojedete z Drážďan do Berlína po dálnici A3.
Na cestu nemusíte shánět dálniční známku, protože v Německu se poplatek za užívání dálnice nehradí. Asi 120 km za městem před dálničním výjezdem Staakow uvidíte obrovskou budovu. Orientaci vám zjednoduší i turistické ukazatele.
U hangáru je velké parkoviště bez poplatku, na kterém pohodlně zaparkujete.
Velký ráj pro milovníky koupání a relaxace vznikl z nepoužívaného hangáru pro vzducholodě, který je 360 metrů dlouhý, 210 metrů široký a 107 metrů vysoký, a nabízí zábavu pro 6.600 návštěvníků. Středisko otevřelo své dveře návštěvníkům 19. prosince 2004 a od té doby si získalo mnoho nadšených příznivců nejen z Německa, ale také z Čech nebo Polska.
Návštěvníci tu naleznou tropické prostředí s deštným pralesem, pláží, palmami a vidět tu můžete přes padesát tisíc rostlin, ptáky, želvy nebo jezírka s rybami. Teplota vzduchu je okolo 25 °C. Voda v aquaparku je perfektně čistá a její kvalita se dá srovnat s pitnou vodou, protože ji čistí moderní technologie ozónové filtrace.
Bazény a tobogány jsou z hygienických důvodů z nerezové oceli.
Nepřehlédněte: Katalog bazénů
Váš pobyt řídí čip
Jednorázové vstupné je 25 euro, děti do 3 let mají vstup zdarma a děti ve věku do 14ti let platí 19,50 euro. Po zaplacení vstupného dostanete na ruku pásku, která připomíná hodinky a na které se nachází čip a vyražené číslo.
To uvádí číslo skříňky, kam si odložíte vaše osobní věci a uzamknete ji přiložením čipu z hodinek. Stejným způsobem – opět náramkem – otvíráte všechny vstupy, platíte v plážových restauracích nebo kupujete kávu.
Odpadá tak starost z koupališť, kam si jenom dát klíček od skříňky a peněženku.
Je jen na vás, jak dlouho se v Tropical Islands budete bavit. Můžete tu být třeba den, ale pokud vás tobogány a vířivky neomrzí, klidně tu zůstaňte čtrnáct dní. Nikdy se tu totiž nezavírá a beze všeho tu můžete nocovat – k dispozici je několik chatek nebo stanová městečka.
Většinou jsou ale obsazená, a tak je dobré si tohle místo na spaní rezervovat předem. Jestliže se ale spokojíte s přenocováním na lehátku na pláži, nemusíte si nic objednávat a beze všeho zde ulehněte, nikoho to nepřekvapí a nebudete určitě jediní.
Za noc na pláži se účtuje poplatek ve výši 10 euro za osobu.
Čtěte téma: Pražský bazén ohrozil zdraví dětí, hygiena ho ale zavřít nemůže
Co si vzít s sebou?
Záleží na délce pobytu, ale rozhodně alespoň dvoje plavky, kartáček na zuby a pastu, lehké letní oblečení, osušku, balenou vodu. Pokud budete nocovat na pláži nebo na lehátku, vezměte si karimatku nebo nafukovací matraci.
Jestliže si s sebou vezmete nějaké jídlo, myslete na to, že teplota se v areálu pohybuje okolo 30ti stupňů a potraviny se vám tak mohou rychle zkazit.
Navíc je zde spousta obchodů s jídlem, které jsou otevřeny dlouho do noci, a kručení v žaludku se proto nemusíte obávat.
Snídaně se podává v samoobslužném bufetu a výběr je opravdu obrovský – od jogurtů přes domácí zákusky po uzeného lososa a sníst či vypít můžete kolik chcete za jednotnou cenu 13,5 €. Oběd nebo večeře vás bude stát přibližně 10 €.
Zábavy je víc než dost
Někdo si třeba nedokáže představit, co by dělal déle jak jeden den zavřený v hangáru s několika bazény. Tropical Islands však nabízí mnohem víc: když vás přestane bavit plavání v mořské laguně, můžete si odpočinout ve vířivce, nechat se unášet protiproudem nebo se jít pobavit na tobogány. Každý podvečer na vás také čeká doprovodný program – provazolezci, chrliči ohně nebo tanečníci.
Součástí tropického letoviska je i solárium, fitness, masáže, hřiště s minigolfem, obchody se suvenýry, tetování hennou, nebo se můžete za příplatek proletět v balónu a prohlédnout si tak celý tropický ráj z výšky.
Je libo saunu?
Za zmínku rozhodně také stojí největší saunový komplex v Evropě, který získal ocenění kvality od German Sauna Association. Jestliže jste milovníky saunování, můžete si zaplatit už při vstupu kombinovaný lístek v ceně 30 euro, který zahrnuje i saunovací část. V případě zakoupení obyčejného vstupu lze návštěvy saun dokoupit s příplatkem 8,50 eur.
Vyhřívat se můžete v prostorné klasické sauně s příjemnou aromatickou vůní a ochlazovat se dá pomocí rozprašovačů studené vody, které jsou rozhodně příjemnější než ledový bazén. Součástí lázní je i pára a relaxovat můžete v odpočívárně, která je v japonském stylu.
K tématu: Saunování: horko, které léčí
Děti se nudit nebudou
Pokud máte děti, určitě je vezměte s sebou. Při vytváření ostrova se na ně hodně myslelo a takřka nehrozí, že by se tu mohly nudit. K dispozici mají dětské městečko s velkým množstvím skákadel, prolézaček, trampolín, soutěžemi, dráhou pro motokáry, pořádají se tu i zábavná vystoupení nebo odpolední diskotéky. O bezpečnost dětí se tu starají zaměstnanci areálu, nemusíte se tedy obávat je spustit z dohledu. Vstup do Tropino klubu pro děti je 3,50 € za jedno dítě na celý den.
Velkým lákadlem jsou také tobogány, za které zaplatíte 3 € na den a můžete využít jedné skluzavky a tří tobogánů s různou délkou a rychlostí. Na červeném se jezdí v nafukovacích kruzích, žlutý je delší a rychlejší a modrý je určen pro opravdové milovníky adrenalinu. Je vysoký 25 metrů a v uzavřeném kornoutu se vezete rychlostí až 70 km/h.
Za dva dny, jednu noc a dvě hlavní jídla tak zaplatíte přibližně 55 euro na osobu. Pokud se už nemůžete dočkat léta a dovolené u moře, nebo si chcete jen aktivně odpočinout o víkendu s dětmi, určitě si Tropical Islands nenechte ujít.
Napsali jsme: Poruba: Krytý bazén, kde je pořád plno
Foto: autorka
SeniorTip
- došlo k prozření (23)
- Doktor Jekyll a doktor Hyde
- Znala jsem ten příběh, a přesto jsem nevěděla, že v něm hraji.
- Jeden den milý, pozorný, usměvavý a chápavý partner, kterého jsem milovala, a byla šťastná, jak jen milovaná a milující žena může být.
- Pak se „něco“ stalo, a já se klepala strachy, bála jsem se promluvit, bála jsem se cokoliv udělat, protože všechno bylo špatně.
To „něco“ mi zůstávalo dlouho ukryté. Pořád jsem hledala chybu v sobě a každé nedorozumění jsem si dávala za vinu.
Kdybych. tak bych., ale těch kdyby bylo tolik (!), že se mi ztrácelo to hlavní – kmen, na kterém rostly další a další větévky, hnojeny a zalévány – čím?
Jeho bývalou rodinou.
„V sobotu nebudu doma“, oznámil, ale hlasem trošku divným, a i z postoje jsem poznala, že něco je jinak. Už jsem se naučila rozeznávat mimoslovní komunikační signály, ty nakonec byly důležitější než to, co mi říkal.
„A kam pojedeš, mám ti něco připravit? Služebně?“
Nikdy jsem nebyla zastáncem domácích výslechů, protože jsem byla přesvědčena, že stejně každý řekne jen to, co chce, a když nechce, tak prostě začne lhát. Toho jsem se bála. Lži, přetvářky.
JEHO důvod mi však vzal dech.
„Robin má narozeniny, je mu 21, a to je tady velká událost. Je to rok jeho plnoletosti, to se vždy schází rodina a je to něco jako vstup do dospělosti“.
Přesně vím, kde jsem v tuto chvíli stála, co jsem měla na sobě, a co mi honilo hlavou. Najednou DVĚ úvahy ve stejném časovém rozmezí, obě stejně silné:
První – je to normální, syn má významné narozeniny, chce být s ním! Tím, že přestal být manželem, nepřestal být otcem, a je to vlastně moc hezký, že to tak cítí.
Druhá – to snad není pravda? Chce trávit čas s rodinou, do které už nepatří! To nemůže pozvat Robina třeba na oběd k nám, nebo, že bychom šli my tři oslavit někam jeho narozeniny? On chce mít všechno! Mne, jako oddech, a svou rodinu také! To přece nejde!
- Klopil oči, a vysvětloval dál:
- „Katy udělá sváteční oběd a sejdeme se jako rodina, všichni se na to hrozně těší“.
-
Každá další věta podporovala mou druhou tezi – to NENÍ normální!
Každá další věta podporovala mou druhou tezi – to NENÍ normální!„Potom si zajedeme na naše stará místa, kam jsme jezdívali o weekendu a uděláme si piknik. Večer bych se mohl vrátit, ale moc brzy mne nečekej“.
Nebyla jsem schopna ( zase!) vůbec reagovat.
- Co jsem měla říci?
- Že se mi to nelíbí?
- Že si to nepřeju?
Bojovala ve mně žena – chápavá, tolerantní a rozumná, nad věcí, která si je jista svým vztahem, (jenže já si jista už zdaleka nebyla), a ta druhá, normální – která chtěla ječet: „jak si to představuješ? To já tu budu sama celý den a čekat, až ty se s rodinou pobavíš? A CO JÁ!?“
Odešla jsem mlčky (ale se slzami v očích) mezi své kytičky. Zavrtala jsem se do skalky a maskovala tekoucí slzy – tak jsem často hnojívala úrodnou kalifornskou půdu!
Bolelo mne to, ale myslela jsem si, že jsem sobec.
Ano, při příjezdu jsme plánovali, že v létě přijede kousek mé rodiny, a na vánoce pojedeme my do Čech. Moje maminka totiž umí udělat nezapomenutelné a překrásné vánoce.
Teď, v červnu, bylo všechno jinak.
Že by kdokoliv přijel – ani náznak. A my?
„Musíme šetřit, myslím, že dříve, jak za tři roky se do Česka nedostaneme.“
Byla jsem tady dobrovolně a ráda, a šťastna, o všem jsem přemýšlela a zdůvodňovala si předem, věděla jsem, že se mi stýskat bude, ale, že to zvládnu!
Že v tom ale budu sama, s tím jsem nepočítala. Myslela jsem si, že ON se vzdal všeho, aby mohl být se mnou.
Já jsem se vzdala všeho a všech (!), byla jsem vydaná na pospas jeho náladám a neměla jsem kam utéct, s kým si promluvit!
Jemu vlastně zůstalo všechno.
Přijel až v neděli ráno, a jeho výraz nebyl z těch, které jsem milovala.
„Jak bylo (?)“, nesměle jsem se zeptala.
„Sakra! Tady jsem měl košili, byla čistá! Chtěl jsem v ní jít! Kde je“, odpověděl, respektive zařval.
Košile byla v prádle, naučil mne, že se už jednou jakákoliv věc, vytažená z šatny zpět nedává, nýbrž patří automaticky do prádla. Než jsem stačila odpovědět, že přece v prádle, miláčku, zakopl o stoličku, kterou jsem měla u lednice, abych dosáhla na zalévání kytiček až nahoře – a nestačila jsem ji po jeho vpádu domů rychle uklidit.
„To jsi mi tu dala naschvál? To se tu mám zabít, nebo co!“
Sedla jsem si na židli a najednou zcela klidná jsem se na něho zadívala.
Ne, nekřičel na mne, křičel na sebe. Křičel na svět, křičel na všechno.
V pátek jsme si plánovali, jak se za pár let přestěhujeme do Kostariky, kde v klidu a míru společně zestárneme. Přepočítávali jsme, jak na tom budeme finančně, zda koupit dům nebo byt a jediným zádrhelem byla španělština. Znalostí této řeči jsem neoplývala já, ale – světě div se – ani ON. Promítali jsme si filmy a snili o našem dalším krásném životě.
V neděli jsem měla pocit, že se zahrabu mezi krtky. Stejně jsem byla v podezření, že pro ně v době jeho nepřítomnosti pořádám párty, nalévám jim koňak a tančím s nimi erotické tance. Jinak totiž – dle něho – nebylo možné, že ač je hubí mermo mocí a mocí mermo, jsou stále na našem pozemku, a daří se jim očividně dobře.
Jasně. Párty s krtkama. To bylo v té době a na tomto místě něco tak přirozeného jako doma nastoupit do tramvaje.
Chtěla jsem jim spíchnout všem stejné oblečky a nacvičit s nimi nějakou spartakiádní skladbu – nejlepší by byla Poupata. ale nepodařilo se mi je spočítat. A proměřit. Jinak jsem jim neustále připomínala, aby se vyhýbali našemu domu ze sta metrů a vrtali si svoje subway či metra opodál. Neposlouchali. A bavili se marnou snahou vyhnat je z pozemku, ze kterého daně a hypotéku platil ON.
Když se tedy už asi dvacet minut rozléhal jeho (jindy tak láskyplný a pro mne erotický) hlas nad kaňony západní Ameriky, přestala jsem poslouchat obsah. Stejně to bylo jedno. Jestli bude na pořadu dne prach na noční lampičce nebo špatně vyčesaná kočička.
- Celá neděle se pak nesla v duchu jeho zarputilého mlčení a mého taktéž zarputilého nemluvení.
- V pondělí se probudil, dal mi krásnou pusu, usmál se, pohladil mne, a popřál krásné ráno.
- V úterý se vrátil domů v šest večer, a ječel, že v tom SPA je sakra pořád nějaký shit, to že tam nikdy nebylo!
„Jo, lásko“, šmudlala jsem si pod nosem. „Denně nasbírám všechno svinstvo z okolních pozemků a sypu je do vody. Co jiného bych taky dělala (?) samou nudou.“
Zbytky humoru jsem ještě vlastnila, ale byly to zbytky ubohé, roztrhané a poničené.
Dva i třikrát týdně jsme vozili poštu, která chodila Katy stále na starou adresu, Katy domů. Nechápala jsem, že v tak vyspělé zemi je tak těžké nahlásit na poště změnu adresy, ale třeba bylo. Co já vím.
Zaparkoval před domem, zmizel, a já seděla v autě. Čekala jsem. Někdy to bylo pět minut, někdy dvacet. Poslední dobou i půl hodiny.
Jednou jsem jen tiše poznamenala, že je to pro mě ponižující a trapné takhle sedět a čekat, zvláště, když jsem viděla, jak se žaluzie hýbou, a jsem pozorována dvěma i více páry očí.
„Tak příště se mnou nemusíš, nenutím tě přece!“.
- Potom jezdíval „s poštou“ čím dál častěji.
- A sám.
- Dana Šťastná
Pozn. autorky: Volné virtuální povídání – podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná.
Tropické ostrovy co by kamenem dohodil
Je konec listopadu, mínus 2 stupně, prší a do toho trochu sněhu. Proč si nezajet do tropů? Kousek od Berlína ležíme v plavkách na písecné pláži. Jsme v největším vnitřním bazénovém komplexu v Evropě.
V Tropical Islands asi 65 km jižně od hlavního města Německa. Hala o rozměrech 360 x 210 x 107 m měla původně sloužit jako hangár pro vzducholoď.
Místo toho jsou tu tropy uprostřed Evropy kousek od dálnice z Drážďan do Berlína, přibližně tři hodiny cesty autem z Liberce.
Z Drážďan po dálnici č. 13 (E55), sjezd Staakow 6.
Za čím jedeme?
Vyrazili jsme sem pouze na den, nevěděli jsme, co přesně očekávat a zda nás to po pár hodinách nepřestane bavit. Cesta trvala čtyři hodiny a na místě jsme byli v jednu ráno. Otevřeno je 24 hodin denně, takže jsme měli před sebou celý den. První rozhodování čeká u pokladny.
Koupit lístek pouze do tropické části s bazény nebo kombinovaný i do saunové části. Doporučuji kombinované vstupné, které je pouze o 3,50 EUR dražší. Jednotlivé části jsou odděleny turnikety na čip, který funguje i jako peněženka. Veškeré jídlo, pití i vstupy např.
k tobogánům se na něho načítají a platí až při odchodu z komplexu.
Tropická část zabírá asi dvě třetiny celé haly, jsou zde dva nerezové bazény s vodou 28 a 31 stupňů, tropický prales s autentickou vegetací, můžete narazit i na pár zvířat, dále restaurace, bary, stanové městečko, dětský koutek a věž s tobogány.
Saunová část je podstatně menší, ale příjemně se v ní odreagujete, když máte dost bazénu. Je tu asi osm různých typů saun od finských po orientální, tři vířivé bazény a samozřejmě bary. Do vířivek a saun je vstup povolen pouze bez plavek!
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Přijeli jsme ve dvě ráno, takže jsme si užívali prázdných bazénů a koupání v polotmě. Všude kolem nás – na pláži, na plážových lehátkách, ve stanovém městečku a vlastně kdekoli to šlo, spali ostatní návštěvníci. Ať už jen tak přikrytí ručníkem nebo ve spacáků. Na jaře 2009 zavedli poplatek za přenocování 10 EUR, který se automaticky načte ve tři hodiny ráno.
Nocleh lze koupit i ve stanovém městečku nebo malém hotýlku přímo uvnitř komplexu.
Můžete si sem vzít cokoli. U vstupu jsme si připadali trochu jako na letišti. Lidé s kufry, jako by letěli do skutečných tropů. To znamená, že i pokud nechcete utrácet za jídlo a pití v barech a restauracích uvnitř, můžete si ho prostě přivézt.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Když se člověk vydovádí v bazénech a na pláži, je příjemné zajít na chvíli relaxovat do saunové části. Projít všechny sauny, které tu jsou k dispozici může zabrat pěkných pár hodin.
S kombinovaným vstupným lze přecházet mezi bazénovou a saunovou části jak je libo.
Odjížděli jsme odpoledne s pocitem, že tenhle výlet překonal naše očekávání a určitě bychom někdy mohli vyrazit zas, třeba na celý víkend. Navíc v den narozenin je sem vstup zdarma…
Ostatní informace
Teplota je tu na hraně, jak pro koho (venku bylo pod nulou a hala je obrovská). Já v plavkách i spal, přikrytý jen ručníkem, někdo by si na procházky po komplexu možná vzal tričko.
- Šatní skříňky jsou hned za turnikety, velikost je pro běžného návštěvníka dostačující.
- Dospělý zaplatí 25 EUR, dítě od 4 do 14 let 19,50 EUR, studenti 22,50 EUR.
- Kombinovaný tiket 30EUR, 27,50 EUR a 19,50 EUR.
Přenocování automaticky 10 EUR ve 3 hodiny ráno. Nejlépe tedy přijet po této hodině.
Příplatky: 3,50 EUR na den/osobu za tobogány – dva klasické, jedna „roura“ téměř střemhlav dolů. Vstup do saunové části 8,50 EUR (doporučuji proto kombinovaný tiket), večerní show 10 EUR.
V den narozenin zdarma.
Fotky z Tropical Islands máme na webu uvedeném v mém profilu.
Poslední aktualizace: 13.3.2010
Tropické ostrovy co by kamenem dohodil na mapě
Kam za teplem v únoru? TOP 5 míst, kam v zimě k moři. Levně
Nápad odskočit si v zimě za teplem k moři má rok od roku čím dál tím více lidí. Oblíbený je zejména únor, ale mnozí vyrážejí i v lednu nebo v březnu. Zároveň platí, že podobná dovolená v zimě už dávno není výsadou pro bohaté. Do některých destinací lze sehnat zájezdy za stejné peníze, za které se v létě jezdí třeba na dovolenou do Řecka.
Hned ukáži konkrétní příklady.
Kam nejlépe za teplem v únoru tak, aby tam i v zimě počasí stálo za to, ale zároveň aby dovolená byla cenově dostupná?
Seznamte se s mým TOP výběrem 5 destinací, které i v únoru lákají na teplé moře a slunečnou oblohu. Nechte se inspirovat. A prozkoumejte ty nejlevnější nabídky:
Egypt — Kapverdské ostrovy — Maledivy — Emiráty — Zanzibar
Rudé moře, Perský záliv, Indický oceán, ale i Atlantik. Místa, kde se budete i uprostřed zimy cítit jako létě. Pokud vás o těchto destinacích cokoliv konkrétního zajímá nebo byste rádi tip na nějaké osvědčené hotely, pište komentář dole pod textem.
Egypt
Ze teplem v únoru není třeba chodit nikam daleko. Nejlevnější variantou, kam vyrazit v zimě k moři je celoročně teplé egyptské pobřeží u Rudého moře.
Počasí v Egyptě v únoru dává záruku příjemně vysokých teplot, které přes den jak v Hurghadě, tak v Marsa Alam typicky v únoru stoupají k 26°C.
A byť je zde moře v únoru vůbec nejchladnější z celého roku, voda u pobřeží má i přesto takto uprostřed „zimy“ solidních 22°C.
>> Dovolená v Egyptě začíná na 9 530 Kč, detaily zde →
Egypt doporučuji všem milovníkům potápění! Podmořský život je zde na mnoha místech naprosto dokonalý (přečtěte si moje tipy na ty nejlepší místa na potápění). Troufám si tvrdit, že si Egyptě zašnorchlujete lépe než kdekoliv jinde na světě. A vzhledem k tomu, jak dobře cenově dostupnou destinací Egypt skutečně je, tak je dovolená u Rudého moře jasnou volbou!
Na snímku záběr korálového útesu u Abu Dabbab.
Únor na Kapverdských ostrovech
O něco jižněji a na druhé straně Afriky leží Kapverdské ostrovy – další destinace, která je podobně jako Egypt rovněž navštěvovaná celoročně. Kapverdské ostrovy jsou ovšem nejoblíbenější na podzim, v zimě a na jaře. Let na Kapverdské ostrovy je poměrně dlouhý, trvá standardně 6 hodin a 45 minut, a i když cesta sem může být pro někoho zdlouhavá, rozhodně se vyplatí!
Po přistání na vás čeká exotická dovolená v písečném království. Oba hlavní Kapverdské ostrovy (jak Sal, tak Boa Vista) jsou písku plné. Je skutečně všude. Především pak v podobně dlouhých a širokých písečných pláží, které jsou pro Kapverdy typické.
Cenově jsou Kapverdy přijatelné. Nechť je příkladem třeba tento 8 denní All Inclusive zájezd na Boa Vistu za 15 190 Kč. Podobné nabídky jsou sice často termínově omezené, ale dostupné bývají.
Maledivy
Pokud hledáte exotickou dovolenou se vším všudy, vyrazte na Maledivy! Právě únor, spadá do toho nejlepšího období, kdy Maledivy navštívit.
Nechat nevlídné počasí v Evropě, utéct v zimě za teplem k moři na tyto exotické atoly a prožít pohodovou dovolenou v luxusu a v soukromí některého z místních hotelových resortů – zážitek na celý život.
Pravda, peněženku to trochu provětrá.
Ale kdo hledá, ten najde.
Cena 25 938 Kč za 10 denní zájezd, který zmiňuji na stránce Jak na Maledivy levně, rozhodně za to stojí.
Maledivské souostroví leží v tropech, takže, ačkoliv je zde 30°C celý rok, řada měsíců je tu velmi bohatá na srážky. Nenechte si zkazit dovolenou deštěm a zaleťte sem za teplem v únoru. Nejnižší srážkové úhrny jsou charakteristické právě pro počasí na Maledivách v únoru a v březnu – doba, kdy se tu jasná a polojasná obloha vyskytuje nejčastěji.
Spojené arabské emiráty
V únoru doporučuji zvážit i dovolenou v Emirátech. Deště se tu na rozdíl od Malediv prakticky nedočkáte, a to ani v zimě. V tomto ohledu je místní klima velmi podobné tomu egyptskému.
S jedním rozdílem!
Průměrné teploty vzduchu jsou v Emirátech v zimě vyšší než ve stejném období v Egyptě.
Kdo je ochoten oželet možnost perfektního potápění a dává přednost vyšším teplotám, nechť určitě volí Dubaj, Ras al-Khaimah, Fujairah nebo kterékoliv jiné emirátské letovisko.
Únor v Arabských emirátech je poměrně teplý s teplotami až 29°C. Stejně teplé je i počasí v Ománu, který leží hned vedle Emirátů a je rovněž oblíbenou zimní destinací.
Cenově tu má zimní dovolená u moře velký rozptyl. To neznamená, že cesta do SAE vyjde draze. V nabídce jsou totiž často i některé velmi levné zájezdy do Emirátů.
Zanzibar
Exotika, byť jiná než ta na Maledivách. I Zanzibar, ostrov, který od východních břehů Afriky dělí Zanzibarský průliv, je v zimě oblíbeným cílem evropských turistů, viz. také nejlepší doba na návštěvu Zanzibaru.
- Čechů nevyjímaje.
- Ačkoliv Zanzibar není zrovna blízko, patří spolu se Srí Lankou mezi ty nejlevnější exotické destinace.
- >> Dovolená na Zanzibaru začíná na 22 399 Kč →
Písečné pláže, bílý písek, křišťálová voda, bujná tropická vegetace plná vanilkovníků, pepřovníků nebo skořicovníků (ostatně Zanzibar je ve světe díky svému koření proslulý), ale i úchvatné rozdíly mezi odlivem a přílivem. Zkrátka exotika, která lze slovy jen stěží vylíčit.
Ať už pro svoji dovolenou u moře v únoru zvolíte kteroukoliv z těchto 5 destinací, tak v ani jednom případě chybu neuděláte. Podstatnější je správná volba hotelu. Ty jsou třeba v Egyptě v zimě prázdnější, a proto je v nich většinou pobyt příjemnější než v létě.
Volba dobrého resortu, ať už jde o kteroukoliv destinaci, je pro pěknou dovolenou stěžejní. Rád poradím nebo dám osvědčené tipy tak, aby se váš výlet za teplem v únoru vydařil.
Stačí mi do komentářů dole pod textem sepsat vaši stručnou představu o pobytu a termín, kdy zhruba chcete vyrazit – budu-li znát, rád vás upozorním na rozumné, ozkoušené a fajn hotely.
Bee Simulator – recenze | GAMES.CZ
Na první pohled a zvlášť podle názvu může Bee Simulator svádět k představám, že jde opět o parodickou zábavu, kterou v roce 2014 načal simulátor ze života kozy, na nějž letos navázal snad ještě populárnější husí simulátor.
Pohled do života včely od Varsav Games Studio se s těmito hříčkami ale srovnávat nedá. Bere se totiž poměrně vážně a spíše než úrodnou půdou pro memy je vzdělávací hrou pro celou rodinu.
Přestože simulátor včelího života míří primárně na děti, aspoň chvíli se u něj pobaví i rodiče.
Hra začíná zrozením. Zrozením, a jak už to tak bývá, také tutoriálem. Hrála jsem PC verzi a nedovedu posoudit, jaké ovládání má včelka na konzolích, ale na klávesnici byla první mávnutí křídly poněkud rozpačitá, což vydrželo i několik dalších pár hodin po tutoriálu. Zvlášť závodní úkoly dokázaly být pěkným utrpením, takže pokud máte gamepad, být vámi ho vyzkouším.
Protože se jedná o simulátor, byla jsem chvíli celkem zklamaná z pohledu třetí oso… včely. Těšila jsem se přece na svět očima včel! Ale za pár minut mé zklamání vzalo zasvé, když jsem si uvědomila, že je možné – a při určitých úkolech dokonce nutné – pohled do včelí perspektivy přepínat.
- Po povinné úvodní nudě, která představí ovládání a částečně i úl, se tak konečně můžu pustit do toho nejdůležitějšího včelího úkolu.
- Do sbírání medu.
- zdroj: Archiv
Med, zase med a sem tam nějaký ten souboj
Otevřený svět o velikosti necelého kilometru čtverečního slibuje v těle malé včelky spoustu dobrodružství a průzkumných misí, avšak nejextrémnější akci, kterou si s včelkou Beescuit můžete užít, je praskání balónků v parku a sem tam nějaký ten boj s nepřátelskou vosou.
Soubojový systém probíhá po tazích a v každém tahu stačí v pravý okamžik kliknout na pravé či levé tlačítko myši. Prvních pár soubojů je sice zábavných, ale po chvíli se dospělý hráč začne volitelným bitvám spíše vyhýbat, poněvadž jsou příliš jednoduché.
Vyhýbat se z podobných důvodů brzo začnete i dalším vedlejším úkolům a nepovinným aktivitám a netrvá to příliš dlouho, než zjistíte, že tento otevřený svět toho skutečně nemá moc co nabídnout. Tak že by snad celou hru zachránil příběh?
Důležitější než otevřený svět je pro naši malou včelku její příběhově nalinkovaný život. V tom sbírá med. Hodně medu. Stále dokola a ještě víc. Dokonce i sama Beescuit si mrmlá pod nos, že je sbírání nektaru nudná práce pro nudné včely. Jenže zima se blíží a zásoba medu je životně důležitá.
Ovšem naši včelku už po pár dnech čeká první období vzdoru, takže je tak trochu neposlušná. Není divu, že se pouští do soubojů s vosami i do „nelegálního“ průzkumu, a jednou dokonce zachrání úl přes sršní. Nutno uznat, že hlavní příběh je, obzvlášť v porovnání s jinými hrami pro děti, vlastně dost zábavný.
Pokud však čekáte logické či vědomostní hádanky… no, dočkáte se jich, ovšem pouze v minimálním množství. Konkrétně v počtu jednoho úkolu, ve kterém včelka zkoumá, která zvířata v zoo jsou přátelská a kterým je lepší se vyhnout.
Hlavní dějová linie trvá pouhých pár hodin, po nichž se vám otevře zbytek světa, kde můžete dělat to, co doposud: sbírat nektar a nosit jej zpět do úlu, závodit s jinými včelkami, účastnit se „tanečních soutěží“ nebo soubojů s včelími nepřáteli.
Za splnění každého úkolu, ať už vedlejšího, nebo hlavního, sbíráte takzvané vědomostní body, za které si můžete odemykat nové vzhledy pro včelku nebo přidávat zvířátka do včelího muzea, které naleznete v úlu.
Stejně tak můžete v Bee Simulatoru sbírat „achievementy“, třeba za praskání balónků sosáčkem. Ale že by vás tyhle všechny dodatky motivovaly k průzkumu světa po dohrání hlavního příběhu, to se říct nedá.
zdroj: Archiv
Krásná hra s promarněným potenciálem
Bee Simulator je krásná hra. Krásná a zábavná. Už v prvních chvílích jsem se musela usmívat při objevení včelnitra a tvůrci nešetří hláškami z jiných her, seriálů a knih. Je tu vidět skutečně poctivá snaha stvořit zábavnou hru pro celou rodinu, ve které se nejen děti naučí co nejvíc o včelím životě – a o tom, jak je důležitý a proč bychom měli včely chránit.
Bohužel mi obrovský potenciál tohoto simulátoru přijde promarněný. Svět nenabízí moc možností samostatného průzkumu a stále se opakující vedlejší „dobrodružství“ v podobě soubojů a dalších aktivit se brzy omrzí. Ani průzkum parku, zoo a loděnic vlastně nepřináší žádné zajímavé chvíle. Kromě kochání se krásnými barvičkami.
Hra je určená především pro rodiče s dětmi a její výhodou je možnost hraní ve více lidech na jedné obrazovce. Společně tak mohou hrát až čtyři členové domácnosti a děti se u hry zaručeně budou bavit. A ani rodiče se u ní nudit nebudou. Alespoň ze začátku.
Kráska z pralesů v obýváku: orchideje potřebují speciální péči, ne však náročnou
Orchideje patří do čeledi vstavačovité, což je jeden z nejpočetnějších druhů rostlin na zemi. Existuje jich přes 28 tisíc druhů, které jsou rozšířené po celé planetě, nejvíce v tropech. Protože jsou tak rozmanité, i péče o ně může být velmi rozdílná – podle toho odkud pocházejí a na jaké podmínky jsou zvyklé ze své domoviny.
Přečíst článek ›
Možná vás překvapí, že také koření zvané vanilka je vlastně orchidej. Jde o plod vanilovníku plocholistého (Vanilla planifolia) původem z Mexika. Koření je to po staletí velmi ceněné a drahé, protože jeho pěstování je velmi náročné.
Květy se otevřou pouze na jediný den a jsou vázané na opylování jedním druhem včel a kolibříků. Proto se musí všechny pěstované rostliny sledovat a opylovat ručně, aby byla tvorba vanilkové tobolky jistá, a to, jak jistě chápete, je práce poměrně složitá.
Orchideje z mírných pásem včetně těch našich jsou běžné pozemní rostliny, v Česku najdete původní druhy jako vstavač kukačka či střevíčník pantoflíček.
Světlo a dostatek vzdušné vlhkosti
Tropické orchideje jsou zpravidla epifytické, což znamená, že rostou přichycené v korunách stromů nebo na skalách, k čemuž kromě jiného využívají i své kořeny. Neparazitují, jen hledají umístění ve vyšších polohách vegetace, kde mají dostatek světla a vzdušné vlhkosti.
Stejné podmínky byste proto měli poskytnout i orchidejím ve svém bytě. „Dostatek světla a vzdušné vlhkosti potřebují i pro kořeny, proto je pěstujeme v průhledných květináčích. Ideální stanoviště je východní či západní okno a hnojení jednou měsíčně hnojivem na orchideje.
Uškodit jim může příliš slunečné stanoviště,“ shrnuje Lenka Hrubá obecná doporučení.
Rostliny zároveň potřebují pěstování ve speciálním substrátu, jehož základem je drcená kůra, dalším složkou bývá mech Sphagnum a kokosová vlákna. Sáhnout lze po kupované směsi, vyplatí se ale důkladně si pročíst složení.
Problémem může být příliš vysoký obsah rašeliny, u které hrozí přeschnutí a nedostatečné zadržení vody při další zálivce. Na trhu najdete také substráty, které připravují profesionální pěstitelé orchidejí.
Běžná zemina, která se používá pro pokojovky, rozhodně vhodná není.
Přečíst článek ›
Epifytické druhy orchidejí nemusíte pěstovat v květináčích, můžete je přichytit na kus dřeva (s kůrou nebo bez), vždy však bez chemického ošetření. Záleží přitom na dostatečné vlhkosti prostředí. V běžném bytě je na tento způsob většinou příliš suchý vzduch, proto Lenka Hrubá doporučuje spíše tradiční způsob pěstování.
Květináče na epifytické orchideje by měly být průhledné, můžete ale použít i skleněné závěsné baňky – aerária, ve kterých rostlina vynikne, má dostatek vlhkosti a přitom bude mít pocit, že je doma v pralese.
Průhledné plastové nádoby vám usnadní nákup zdravé rostliny, protože si můžete zkontrolovat, v jakém stavu jsou její kořeny. Pokud jsou špičky zelené, je rostlina v pořádku, pokud jsou ale seschlé nebo naopak shnilé, orchidej raději nekupujte.
Odumřelé kořeny se dají odstranit, ale rostlině by měl zůstat dostatek těch zelených a zdravých. Nezapomeňte také zkontrolovat, jestli není vaše vyvolená kráska napadena škůdci, mezi něž patří červci, puklice nebo houbové choroby.
Viníkem bývá většinou nedostatečný pohyb vzduchu v pokoji a nadměrná vlhkost. Právě přelévání bývá častou chybou začátečníků.
Orchideje nesnášejí tvrdou vodu, takže dešťovka je pro ně ideální. „Pokud nemáte dešťovku, vodu jim převařte. Zálivku provádějte jednou týdně, vždy až pro proschnutí kůrového substrátu.
Ponořte celý květináč s orchidejí do vody a nechte ji několik hodin nasáknout,“ radí Lenka Hrubá. Rostliny by nikdy neměly stát ve vodě dlouhodobě, aby jim neuhnívaly kořeny.
Orchideje pěstované jako pokojové rostliny pocházejí většinou z tropů či subtropů, proto jim uděláte radost rosením.
Přečíst článek ›
Jak byste se měli o exotické krásky postarat, aby vás těšily svými květy? Orchideje jsou nevyzpytatelné, na některých místech se jim daří více než na jiných a někdy je těžké určit, čím to je. Nicméně bez dostatku světla, pravidelné zálivky a občasné přihnojení to nepůjde.
„Rozhodně pomůže, když s nimi občas prohodíte pár slov nebo je pochválíte, jak hezky rostou,“ přidává trochu netradiční doporučení floristka Hrubá. Pokud je kořenů v květináči příliš mnoho a prolézají ven odtokovými otvory, substrát je již zetlelý a kůra rozpadlá, je na čase rostlinku přesadit.
Dbejte na to, aby v té době nekvetla.
Můrovec pro začátečníky, náročná Vanda
Nejčastěji pěstovaným druhem orchidejí u nás je můrovec (Phalenopsis). Je nejméně náročný, zvládá běžné podmínky našich interiérů a krásně a bohatě kvete třikrát v roce po asi třech měsících. Vytváří hrozny nebo laty bílých, růžových, žlutých, fialových a různě kombinovaných barevných květů. Péče je vcelku jednoduchá, stačí ho umístit na světlé místo.
Ideálně tam, kde alespoň občas svítí sluníčko, a pravidelně zalévat. Můrovec je epifyt, zpravidla proto stačí jednou týdně namočit celý květináč do vody a nechat pár hodin nasáknout. Mezi zálivkami by měla kůra vždy proschnout a orchidej by nikdy neměla stát ve vodě.
Už víte, že od jara do podzimu je vhodné občas použít speciální hnojivo a dodat rostlině dostatek živin pro lepší kvetení.
Existuje spousta dalších druhů orchidejí, jejich nároky na pěstování jsou už ale vyšší, a tak je potřeba si o jejich péči něco načíst. Například mystická Vanda, která vykvétá modře a pochází z jižních svahů Himálaje, je jednou z těch náročnějších druhů, její pěstování vám zabere poměrně dost času.
Potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost (až 70 %) a její kořeny musí dýchat, v přírodě ji několikrát denně svlaží tropický déšť a vysuší větřík. Vanda se proto pěstuje bez substrátu, zavěšená v prostoru a ideální je, když ji jednou denně namočíte na několik desítek minut do dešťové či převařené vody.
Přečíst článek ›
Přívlastek královna orchidejí zase mívá Cattleya, i ona se hodí pro už zkušené pěstitele, které odmění jednou za rok nádhernými květy.
Vyžaduje časté jarní hnojení, aby se vytvořily silné pahlízy, vysokou vzdušnou vlhkost a časté mlžení. Pro založení květů je také nutný noční pokles teplot, takže je potřeba tyto orchideje letnit.
Na zimu vyžaduje vegetační klid s nižšími teplotami, dostatkem světla a sníženou zálivkou.
Mezi oblíbence Lenky Hrubé patří Miltonie, které se také říká maceškovitá orchidej – podle tvaru květů připomínajících macešky. Tahle vcelku nenáročná rostlina pochází z Jižní Ameriky, je teplomilná a její květy vám jemně provoní byt.
Ozdobou interiéru se jistě stane i člunatec (Cymbidium), jehož křehké jakoby voskové květy se hodně používají i do květinových vazeb. Je to však chladnomilná orchidej.
Patří mezi druhy pocházející z oblastí, kde jsou větší teplotní výkyvy, a má proto trochu jiné nároky.
Od jara do podzimu mu vyhovují podobné podmínky jako teplomilným druhům, ale v zimě potřebují studené přezimování, odpočinek při nižší teplotě pod 15 °C, aby i nadále prospíval a kvetl.
V této době je třeba poskytnout rostlině dostatek světla, zálivku omezit na minimum a nehnojit.
Má ještě další zvláštnost, patří totiž mezi zemní neboli terestrické orchideje, které rostou v zemi, pěstují se tedy v květináči s běžným substrátem, který by měl být dobře propustný. Vyžadují méně světla než epifytické orchideje, stačí jim severní okno.
„Pokud si nějaký konkrétní druh vyberete, podrobnější informace si vždycky nastudujte, protože i terestrické orchideje se mohou ve svých nárocích podstatně lišit,“ uzavírá Lenka Hrubá.