Kneippova metoda – vodoléčba pro zdraví - Úvod

Magazín o zdraví a prevenci Nohy nás nosí celý život. Den co den. Proto bychom jim měli věnovat zaslouženou péči. Dejte je na chvíli nahoru, dopřejte jim domácí lázně, masáž nebo je nechte bosé projít po smyslové stezce. Účinně tak předcházejte pocitu těžkých nohou, špatnému prokrvení, ztvrdlé kůži, otlakům, puchýřům a třeba i migrénám.

Jste po dlouhé túře či vycházce nebo máte věčně studené nohy? Vsaďte na hydroterapii neboli vodoléčbu formou Kneippových lázní. Ta pomůže nejen na unavená chodidla, ale také stimuluje nervový systém, posiluje systém imunitní a v neposlední řadě připraví pokožku na aplikaci pečujících přípravků. Hydromasáž spojená s masážním účinkem bazénu s oblázkovým dnem je velmi příjemná. Kneippova stezka bývá součástí wellness center a s klasickým saunováním se skvěle doplňuje.

Zdravotní účinky Kneippova chodníku

Zpevňuje žíly

Uvolňuje nervový systém
Zlepšuje imunitní systém
Stimuluje tělesnou energii

Má blahodárný vliv na spánek
Bojuje proti bolestem hlavy a migrénám
Pozitivně ovlivňuje krevní oběh

Pomáhá s prokrvením končetin

Jak na Kneippův chodník doma

Potřebujete 2 nádoby, do kterých se vám pohodlně vejdou obě nohy.

Jednu nádobu naplňte studenou vodou, druhou pak vodou teplou.
Nejprve vložte nohy na 5 minut do teplé vody o teplotě 36 až 38 °C a poté je na 10 až 15 sekund přesuňte do chladnější vody o teplotě ideálně 18 °C.
Celý postup ještě jednou opakujte a koupel zakončete studenou vodou. Tak dojde k reaktivní hyperemii, tedy k zesílení prokrvení dolních končetin v důsledku dráždění chladem.

Nakonec nohy dobře osušte a znovu je zahřejte například masáží, lehkým procvičením anebo teplými vlněnými ponožkami.

Sebastian Kneipp (1821 – 1897) byl bavorský kněz a jeden ze zakladatelů přírodní léčby vodou. Po maturitě onemocněl tuberkulózou, kterou lékaři pokládali za nevyléčitelnou.

Pravidelným koupáním v Dunaji nebo chozením bos v ranní rose a dalšími metodami hydroterapie se brzy uzdravil. Kombinoval vodoléčbu s pohybem, zdravým stravováním a přirozeným životním stylem. Sebastian Kneipp napsal knihy jako např.

„Léčení vodou“, jeho životní filozofie je dodnes populární a před více než 130 lety dal vzniknout značce přírodní kosmetiky Kneipp.

V zimě nosíme vysoké boty a často v nich strávíme téměř celý den, v létě je sice vyměníme za otevřenou obuv a naše nohy dýchají víc, ale je prašno a v kombinaci s horkem se značně vysušují. Rozlučte se se zrohovatělou kůží, ztvrdlými patami, plísněmi a nepříjemným zápachem.

Jak na domácí pedikúru

Do Kneippovy lázně (nádoby s teplou a studenou vodou – viz předchozí bod) si přidejte koupelovou sůl na chodidla a relaxujte 5 až 10 minut.

Změkčená chodidla důkladně osušte a použijte pemzu a pilník na paty. Následně chodidla v lázni opláchněte.
Na závěr chodidla promasírujte pečujícím máslem.

Naneste jej jemnými tahy všemi prsty na celou plochu chodidla.
Nejsušší místa a nehtová lůžka vyživte mastí na zrohovatělou kůži.

Kosmetika Kneipp pro péči o chodidla s přírodními výtažky z měsíčku lékařského a přírodním pomerančovým olejem je vhodná i pro diabetiky, je vegan a obsahuje léčivou ureu.

Díky svému unikátnímu složení přináší viditelné výsledky už po prvním použití.

Při balení batohu na výlet bychom měli kromě svačiny myslet i na to, že by nám mohl zkazit den i obyčejný puchýř. Stačí lehce shrnutá ponožka nebo špatný pohyb chodidla v obuvi a nepříjemný puchýř je na světě.

Ideální je samozřejmě vzniku puchýřů předcházet výběrem kvalitní pohodlné obuvi, která nás nikde netlačí.

Často nás ale dokáže puchýř nemile překvapit, i když máme svoje oblíbené boty, ve kterých jsme už našlapali spoustu kilometrů.

Pro tyto případy je dobré u sebe vždy nosit hydrokoloidní náplasti, které umožňují rychlejší hojení. Jsou navíc velmi účinné i při léčbě kuřích ok.

Hydrokoloidní gelový polštářek vytváří ideální vlhké prostředí pro rychlé a bezproblémové hojení, funguje totiž jako dočasná „druhá kůže“. Díky překrytí otlačeného místa dojde k zakrytí nervových receptorů, tedy k rychlé úlevě od bolesti.

Zároveň se snižuje riziko zanícení. Vybrat si můžete z náplastí na kuří oka, puchýře na patě, na prstech a XL puchýře.

Puchýř je obranným mechanismem našeho těla, kterým se brání proti nadměrnému přetížení. Nejčastěji se puchýře objevují na rukou a na chodidlech. Vytvoří se rána, kde se pokožka oddělí od své hlubší části, tzv. škáry. Prostor mezi těmito dvěma vrstvami se pak zalije tkáňovým mokem nebo zánětlivým výpotkem.

Míváte oteklé nohy a cítíte se, jako by vám na ně někdo pověsil závaží? Zřejmě trpíte pocitem těžkých nohou. Ten se objevuje především večer, brání usnutí a může být příznakem vzniku křečových žil. Nejčastěji postihuje těhotné, ženy po menopauze a lidi s nadváhou. Co s tím?

Spolehněte se na sílu přírody – doplněk stravy 3 bylinky na odvodnění obsahující výtažky z kopřivy, petržele a jalovce pomáhá zadrženou vodu odstranit přirozenou a šetrnou cestou.

Brání vzniku otoků končetin, redukuje celulitidu, pomáhá udržet normální tělesnou hmotnost. Kúru podpoříte šumivými tabletami na odvodnění s obsahem kofeinu a hořčíku.

Odvodňovací kúra se silou 3 bylin

Kopřiva dvoudomá: je bohatá na vitamíny a minerály, bojuje proti bolestem kloubů a ekzémům a pomáhá při potížích s močovým traktem.

Petržel zahradní: působí močopudně a má skvělé detoxikační účinky, zlepšuje krevní oběh a slouží jako prevence celulitidy.
Jalovec obecný: působí proti zadržování vody v těle, tím zmírňuje otoky, reguluje hladinu cukru a má silné antibakteriální účinky.

Všechny tyto byliny pěstuje a šetrně zpracovává naše společnost Kneipp v Německu.

Více o tom, jak funguje kompletní odvodňovací kúra, se dočtete zde.

Nemusíte svůj botník kompletně obměnit a odteď chodit jen v barefoot obuvi. Někdy stačí málo.

Ať už jste doma na zahradě, na rozkvetlé louce na Šumavě, v jesenických lesích nebo na kamenité pláži v Chorvatsku, zkuste se na chvíli zout.

Uvidíte, jak si budete chůzi v přímém kontaktu s přírodou užívat – tato aktivita přináší až terapeutický účinek. Chodidlům totiž umožníte aktivně reagovat na podněty, kterých se jim v botách nedostává.

Co byste řekli tomu, kdybyste mohli vystřídat hned několik povrchů za sebou? Stačí se vydat někam, kde mají smyslový chodník, nebo si jej můžete udělat sami na zahradě.

Smyslový chodník (také senzorický či pocitový) je chodník, na kterém se střídají různé druhy povrchů. Představuje oblíbenou aktivitu pro děti, které po stezce rády chodí se zavázanýma očima a poznávají, po čem právě šlapou.

Jak si vyrobit smyslový chodník na zahradě

Vymezte si pro stezku prostor. Měla by být minimálně metr široká a zhruba čtyři metry dlouhá. Často se umisťuje například vedle dětského pískoviště.
Rozhodněte se, kolik povrchů a jaké z nich chcete střídat. Mezi nejoblíbenější patří například kamínky, písek, jehličí, šišky, větve nebo mech či voda. Fantazii se meze nekladou.
Z dřevěných latěk, kamenů, cihel, případně obrubníků z hobby marketu vytvořte ohraničení chodníku s jednotlivými přechody.
Části chodníku vysypte materiálem. Pro začátek i konec dráhy doporučujeme zvolit jemnější a příjemnější povrchy. Konkrétní povrchy můžete v průběhu roku obměňovat.

Dostatek pohybu, správné sezení, kvalitní obuv, pohodlné oblečení a strava bohatá na bioflavonoidy – tím vším můžeme křečovým žilám účinně předcházet. Nenechte…

Jak se zbavit přebytečných kil, celulitidy i otoků? Pomůže vám bylinná odvodňovací kúra.

Přinášíme vám tipy, jak zkrotit vodu ve svém těle, aby pracovala ve váš prospěch. Proti zadržování vody v těle pomůže síla přírody.

Na jaře jsme pekli kváskové chleby, učili se šít na stroji a vyráběli roušky. V podzimní koronavirové vlně západní společnost objevila kouzlo otužování.

Vodoléčba aneb pozitivní účinky vody na lidské zdraví

Již v antické době znali pozitivní účinky vody, používala se jako forma terapie a v místech výskytu pramenů považovaných za léčivé byly zakládány lázně. Voda se používala na povzbuzení i uvolnění těla.

V dnešní době jsou léčebné účinky vody velmi podrobně popsány a zmapovány, nicméně stále platí, že pro maximální účinek hydroterapie je nezbytnou podmínkou správná volba terapie a její dávkování.

V rámci naší kliniky Vršovická zdravotní používáme při rehabilitaci pacientů vodoléčebné procedury (hydroterapie) v její maximální šíři a jako jedno z mála pražských zařízení máme možnost komplexní léčby.

Hydroterapie využívá 3 základní mechanismy k ovlivnění tkání – termoterapie, mechanoterapie, hydrostatický tlak. Kombinací a správným nastavením těchto parametrů lze maximálně podpořit hojení a snížit bolestivost při poúrazových, pooperačních stavech či při funkčních poruchách pohybového aparátu např. při vertebrogenním algickém syndromu (bolesti zad).

Co do vodoléčby patří?

Do klasické vodoléčby patří samostatné koupele, přísadové koupele (minerální, uhličité, aroma), perličková koupel, podvodní masáž, dále pak vířivé koupele a střídavé koupele – celotělové (skotské střiky), nebo částečné – Kneippův chodník.

Obecně lze vodoléčbu dělit podle částí těla, které se ponoří na:

částečnou – ponoří se jen určitá část těla

celkovou, při které se ponoří celé tělo kromě hlavy.

Dále je důležité rozdělení na základě teploty vody na:

studené 8–16 °C

chladné až vlažné 17-34 °C
indiferentní 35-36 °C
teplé až horké 37-39 °C

Každá teplota se hodí pro jinou formu léčby. Teplé až horké vody se využívá pro zlepšení prokrvení a svalové uvolnění, což vede ke zmírnění napětí a bolesti. Teplé koupele mají výrazný relaxační účinek. Studené koupele se nejčastěji využívají jako částečné koupele zejména při akutních úrazech končetin a při zánětech. Dochází ke zmenšení bolesti, snížení otoku a aktivity zánětu.

Vodoléčba ve Vršovické zdravotní

Na naší vodoléčbě se pacient může setkat se všemi typy van (celotělové vany, vany na dolní/horní končetiny) včetně unikátního Hubbardova tanku, což je velká vana, která se používá k aktivnímu cvičení. Tělo je zde odlehčeno vodou a je tak možné aktivní cvičení i pro jinak imobilní pacienty.

U nás na klinice se z celkového počtu pacientů se vodoléčba předepisuje přibližně u 20-30% pacientů, nejčastěji po úrazech, operacích a chronických bolestech zad.

Pojďme se podívat podrobněji na ty nejpoužívanější metody.

Trysky a perlička

Vzduchové bublinky procházející vodou slouží k podráždění taktilních receptorů a jemné masáži. Není dobré však dávat problematickou část těla příliš blízko masážních trysek, aby nedošlo k obrané reakci těla, ideální vzdálenost je 10-20 cm.

Pomocí perličky dochází ke snížení svalového napětí a celkové relaxaci organismu, vodní trysky pak slouží ke zlepšení vlastností měkkých tkání – uvolnění jizev a vaziva, případně zmírnění otoku.

Částečné vířivé koupele v indiferentní až chladné vodě

Často používají po úrazech v raných fázích, kdy je ještě přítomen otok, tak aby došlo k jeho zmírnění (v této fázi nechceme prokrvit zahříváním), postupem času se pak přechází na vodu teplejší, aby docházelo i k prokrvení a tím urychlení hojení.

Speciální částí hydroterapie jsou střídavé koupele dolních končetin, kdy se postupně střídá teplá a studená vana, čímž dochází k nastartování oběhového systému a zlepšení prokrvení těla a tím dodávek živin a kyslíku pro tkáně. Tato hydroterapie má i omlazující účinky, pokožka bude svěžejší a viditelně pevnější.

Celotělová koupel

Je dobrá pro celkovou relaxaci nejen svalstva, ale i mysli. Teplá voda v kombinaci s vířivkou a perličkou je pak ideální jako pomocná procedura při velkém množství bolestivých stavů páteře, nebo obecněji zad. Zvýšené prokrvení, ke kterému během kůry dochází, je dobré taky při chronických zánětlivých stavech kloubů a při artrózách.

Co pacienta na vodoléčbě čeká?

Jeden z našich lázeňských nám zodpověděl nejčastější dotazy, které pacienti ohledně vodoléčby mají.

Jak se na vodoléčebné procedury mohu dostat?

Vodoléčbu podle typu potíží předepíše rehabilitační lékař.

Mohu kombinovat vodoléčbu s ostatními procedurami?

Podle druhu diagnózy se dá vodoléčba volně kombinovat s jakoukoliv další rehabilitační procedurou, jako je elektroléčba, mechanoterapie, nebo individuální cvičení. Každý pacient má individuální potřeby a lékař se vždy snaží předepsat tu nejefektivnější kombinaci terapií.

Jak konkrétně návštěva probíhá? Co si mám vzít s sebou (plavky, pantofle, ručník)?

Pacient je instruován již na recepci při výběru vhodného termínu, co bude k dané proceduře potřebovat. V případě nutnosti převléknutí do plavek jsou k dispozici převlékací kabinky a sprchy. Při terapii v celotělové vaně je nutné se osprchovat před a doporučujeme i po proceduře.

Při příchodu na vodoléčbu pacienta lázeňský uvede na místo, vysvětlí mu, co bude následovat, jak dlouho a jakým způsobem má mít končetiny ponořené, a je mu k dispozici pro případné další dotazy. Vstřícný a otevřený přístup je pro nás důležitý.

Jak je zajištěna hygiena? Mění se pokaždé voda?

Kvalitní hygiena je základní předpoklad provozu vodoléčby, a proto se po každém pacientovi vana čistí a dezinfikuje. Každému pacientovi je samozřejmě napuštěna voda nová. Pravidelně také dochází k čištění trysek a uzavřených vodních potrubí, které k nim vedou. Hygiena a čistota vody je pro nás prioritou a pravidelně jsme pod kontrolou hygienické stanice.

Léčení vodou podle faráře Kneippa

V rámci třídění pozůstalosti se ke mně dostaly dva výtisky z let 1895 nesoucí názvy „Léčení vodou“ a „Moje závěť neboli poslední vůle. Zdravým a nemocným“. Jednalo se o páté vydání spisů bavorského kněze Sebastiana Kneippa, jež v překladu do češtiny vydalo nakladatelství J. Koesla.

Publikace obsahují praktické rady, jak předcházet nemocem a jak již rozběhnuté choroby léčit pomocí vody a bylin. Některé postupy a receptury jsem sama vyzkoušela – například „polévání hořejší“ a „napařování úplné“.

Život, dílo a osobnost faráře Kneippa mne natolik zaujaly, že jsem se o některá fakta rozhodla se čtenáři podělit:

Život Sebastiana Kneippa: od tuberkulózy k senzačnímu úspěchu

Jméno faráře Kneippa (1821–1897) bývá spojováno zejména s hydroterapií – přírodní léčbou vodou. Sebastian Kneipp se narodil 17. května 1821 ve Stefansriedě. Pocházel z chudé tkalcovské rodiny.

V mládí zatoužil stát se knězem, a proto zanechal původního povolání tkalce. V Gröenbachu, pod křídly kaplana Merkleho, studoval latinu a později nastoupil na gymnázium.

Během náročných studií však onemocněl závažnou formou tuberkulózy a přes veškerou léčbu mu odborníci předvídali brzký konec.

Po absolvování gymnázia pokračoval mladý Kneipp v Mnichově na filosofii. V té době se mu podařilo objevit knížku prvního německého léčitele vodou, Jiřího Hahna. Nesla název „O léčivé síle čerstvé vody“. Inspirován strohými řádky začal několikrát týdně provozovat koupání ve studené dunajské vodě. Zprvu se zdálo, že metoda nevykazuje úspěchy, ale ani neškodí.

Avšak záhy se prokázalo, že postup choroby je zastaven. V kněžském semináři se Kneipp seznámil s přítelem, jehož zdravotní stav byl natolik závažný, že se mu lékař zdráhal vydat zdravotní vysvědčení, bez něhož by dotyčný nemohl být vysvěcen na kněze. Kneipp svého druha s knihou seznámil a od té doby zkoušeli přátelé léčbu vodou společně.

Oběma se podařilo vyzdravět a dokončit studia.

Po vysvěcení na kněze se Kneipp rozhodl ve vodoléčbě pokračovat. Jeho posledním působištěm byl Wörishofen, kde byl v klášteře řeholních sester řádu sv. Dominika ustanoven zpovědníkem. Nové působiště mu umožňovalo zdokonalovat objevenou léčebnou metodu a přijímat množství churavých.

Celkem třicet let zkoušel farář Kneipp na sobě i ostatních nemocných účinky vodoléčby. Experimentoval, vylepšoval, přidával poznatky o otužování a účincích bylin. Veškerá svá tehdejší zjištění shrnul v knize „Léčení vodou“ (1887), jež vznikla díky četným naléháním jeho pacientů i přátel.

Po sepsání zmíněné knihy se Kneipp domníval, že konečně získá vytoužený klid.

Avšak kniha způsobila hotové zemětřesení – přicházeli další a další pacienti, až kapacity dosavadních zařízení kláštera (dvě prádelny) nestačily a bylo nutno za klášterní zahradou vystavět budovy nové.

Pohorská vesnice Wörishofen se pomalu měnila v lázeňský komplex, hojně navštěvovaný nejen pacienty, ale i lékaři. Ti, inspirováni Kneippovou přírodní metodou, zakládali podobná léčebná zařízení po celém Německu.

Kneippova kniha byla přeložena do řady jazyků a vyšla opakovaným nákladem. Další knihy na sebe nenechaly dlouho čekat.

V roce 1889 vzniká dílo „Jak žíti: rady a pokyny zdravým i nemocným, aby prostě, rozumně žili a přirozeně se léčili “ obsahující kapitoly týkající se mimo jiné zlozvyků, stravy, oblékání, spánku atd.

Následoval „Rádce zdravým a nemocným“ (1890), „Ošetřování dítek“, „Kalendář“, „Moje závěť neboli poslední vůle. Zdravým a nemocným“ (1894) a další. Kromě toho farář vydával i publikace zabývající se zemědělstvím, chovatelstvím a včelařstvím.

Z jakých principů Kneippova metoda vycházela?

Kneipp tvrdil, že lidské tělo, jakožto dokonalý boží výtvor, tvoří harmonicky uspořádaný celek. Domníval se, že nemoci vznikají rozrušením tohoto přírodního souladu (ať už vnitřním, nebo vnějším působením). Za prvopříčinu všech nemocí považoval porušení krevního oběhu či složení krve a mízy.

Krev, která prostřednictvím tepen, žil i nejmenších kapilár roznáší výživu a kyslík do celého těla, může být ve svém obíhání stavěna. Tato přerušení způsobují jednak městnání krve a následně záněty, dále pak na jiných místech krve nedostatek. Usuzoval, že organismus je třeba posílit a nepravidelně obíhající krev přivést zpět do pravidelného oběhu.

Stejně tak šťávy kazící krev musí z organismu ven.

Voda: a) nemocné látky v krvi rozpouští; b) rozpuštěné vyměsuje; c) vyčištěnou krev přivádí do pravidelného oběhu;

c) a sesláblý organismus k nové činnosti posilňuje.

Voda, voda, sníh

Vodu, jako prostředek k léčení, propagoval ve formě koupelí, obkladů, napařování, polévání, omývání, obalování (tzv. ovniků), bleskových střiků i požívání.

Pokud nebylo výslovně uvedeno jinak, jednalo se vždy o vodu studenou (někdy obohacenou o čerstvý sníh).

Po použití procedury se studenou vodou bylo pacientům doporučováno neotírat tělo do ručníku, nýbrž navléknout si suchou košili, svrchní oděv, a poté se nejméně patnáct minut pohybovat, aby došlo k rovnoměrnému zahřátí organismu. Koupel měla být co nejkratší.

Studené koupele a střiky radil Kneipp spíše neužívat na noc, protože by mohly oběh příliš rozproudit a narušit tak spánek. Rady ohledně obkladů, ovinků a omývání byly určeny především ležícím pacientům, například pro uvolnění nahromaděných plynů nebo při bolestech zad.

Koupele dělil na částečné (např. koupel hlavy, očí), úplné, poloviční a sedací. Po zkušenosti s napařovací skříní shledal, že toto zařízení nedosahuje dlouhodobých léčivých účinků a zaměřil se na napařování jednotlivých částí těla (např.

nohou, uší), které se prokázalo být mnohem účinnější.

Podle toho, v jaké tělesné kondici se zesláblí pacienti nacházeli, volil počet polévání konví (jednou až deseti). Polévalo se buď celé tělo (polévání úplné), nebo jeho části (polévání hořejší, dolejší, kolen, hlavy, kyčlí…).

Co se týče pití vody, zapovídal tehdejší módu přehnaného vpravování tekutin do těla. Říkal: „Pij, kdykoli žízníš, ale nepij nikdy mnoho.“ Nedoporučoval napájení při jídle nebo těsně po něm, neboť tím dochází k ředění žaludečních šťáv. V případě zácpy naopak radil požít každou půlhodinu malou lžičku studené či vlažné tekutiny.

Zdravý životní styl: Co věděl už Kneipp

Léčbu Kneipp doplňoval řadou dalších, většinou bylinných prostředků ve formě kapek, čajů, trestí, prášků, olejů, pryskyřic aj. Zdůrazňoval, že ke zdravému životnímu stylu patří jednoduchá a přírodní strava, čistý vzduch, vhodné oblečení, zdravá mysl a chůze naboso. Co si pod tím představit?

jíst prostá jídla, bez zbytečného koření a ochucovadel
neholdovat kvasným nápojům, neboť alkohol spíše škodí, než pomáhá
často a vydatně větrat

vyhýbat se úzkosti a strachu, které mohou započatou chorobu jen zhoršit
nenosit vysoké podpatky, jež ničí klenbu nohy a přispívají k úrazům
vystříhat se nošení šněrovaček – módnímu prostředku bránícímu přirozenému vývinu těla, vedoucímu k potratům, deformaci dítek a zakrslým játrům

oblékat se tak, aby krev mohla do všech částí těla volně proudit (nezahalovat krk škrtícími nákrčníky a šálami)
bránit se zchoulostivění (např. nošením rukavic bez ohledu na počasí)
otužovat se (chozením naboso v rose, sněhu, mokrém kamení, poléváním kolen…)

Otužovacím prostředkům věnoval v „Léčení vodou“ samostatnou kapitolu. Za nejpřirozenější prostředek otužovací považoval chození bez bot, naboso. Doporučoval, aby i městští lidé, takzvaně z lepších tříd, alespoň před uléháním či vstáváním na pár minut boty odložili.

Taktéž radil matkám, jak otužovat děti od nejútlejšího mládí – například ponořením dítka po teplé koupeli na dvě až tři vteřiny do studené vody. Chodit ve sněhu radil pouze za předpokladu, že je zbytek těla zahřátý.

A po chůzi na mokrém podkladu (rosa, sníh…) kladl na srdce nohy omýt, osušit a následně obléknout do suchého.

Vše, co potřebujeme, abychom byli zdraví, pochází z přírody.
Kdo byl kdysi v nouzi a bídě, dovede také oceniti nouzi a bídu svého bližního.
Žádná aplikace vodou, ať jest jména jakéhokoli, nemůže škoditi, když se jí užije patřičně.

Šťasten je člověk, jenž otužováním upevnil kořeny zdraví a vedl je do hloubky.
Proti smrti není líku, i kdybys vypil celou apatyku, proti Mořeně neroste kořene.
Chození bosýma nohama navyká nejvíce přirozenosť lidskou zemi a otužuje ji tou měrou, že cítí se na zemi nejšťastnější.

Kneippovy přírodní metody jsou dodnes využívány v oblastech lázeňství (hydroterapie, balneologie…), bylinkářství a výživovém poradenství. Ve své době byly páterovy spisy naprostým hitem a rozprodávaly se do posledního výtisku.

Osobně obdivuji jejich nadčasovost a troufám si tvrdit, že mají stále co říci – lékařům i nemocným. Za podivuhodné považuji také to, že farář Kneipp v rámci poradenství a léčby přijímal pouze dobrovolné dary. Získanými prostředky podporoval nemocné a chudé (zřídil dětskou nemocnici, lázeňský dům i několik nadací).

Působil svědomitě a skromně. Jako pastýř nikdy neodepřel pomoc potřebným, ať už lékařskou či tu duchovní.

Příklady léčby různých neduhů podle Kneippa:

Dále najdete ukázky léčby konkrétních potíží, například ztráty vlasů, krvácení z nosu, kuřího oka, zahlenění, pálení žáhy, průjmu i zácpy.

Nejprve je nutno postarat se o celkové zesílení těla pomocí stravy a vyloučení chorobných látek. Teprve poté lze působit přímo na vlasovou pokožku (například pomocí chození vodou či polévání kolen dvakrát týdně).

Kneipp dále radí: Ostříhat vlasy nakrátko. Usušit čerstvé kopřivy a svařit je s polovinou vody a polovinou octa (kopřivy lze nahradit lopuchovým kořenem). Tento odvar, silný jako černá káva, jednou denně nanést na hlavu – netlačit však na kůži, pouze jemně vpravit tekutinu do pórů. Každé ráno omýt namazanou hlavu studenou vodou.

Dále jednou týdně natřít hlavu provensálským či salátovým olejem. Takto ošetřené vlasy se jistě vzpamatují, ačkoli výsledky lze očekávat za delší dobu. Pomoc nepřijde pouze tehdy, pokud vlasové kořínky nadobro vyhynuly.

Zde se faráři osvědčilo šňupat nosem nebo kloktat v krku přesličkový čaj. Při závažném případu, kdy silné krvácení nepřestávalo, pomohlo podržet hlavu i uši pacienta nad vanou a kropicí konví o objemu 14 l provést polévání hořejší.

Procedura byla opakována jedenkrát denně po čtyři dny.

Aby zesláblé tělo znovu získalo sílu, užívala pacientka každou hodinu lžíci svařeného mléka s fenyklem a k tomu po troškách lehkou stravu.

Každou hodinu vypít lžíci vody. Zevně provádět dvojí polévání kyčlí, dvojí polévání zad, dvojí polévání kolen a jednu poloviční koupel týdně.

Po dvou týdnech přejít na trojí poloviční koupel, dvojí polévání kyčlí a polévání úplné.
Lidem se silnou zácpou prospívá též krajíček celozrnného chleba smísený v ústech s jablkem.

Taktéž vhodný je prášek z aloe (na lžičku nože) spolu se lžící medu přibližně tři minuty ve čtvrt litru vody povařit a denně užívat jednu až tři lžíce takto připraveného odvaru.

Zvyšovat teplotu těla prostřednictvím denního omývání s následným rychlým ulehnutím do postele.
Několikrát týdně přikládat na hodinu a půl obklad vymáčený ve vodě s octem či odvaru ze senných trusek (na čtyřikrát složené plátno položit na pupek).

Co hodinu užívat lžíci řídkého pelyňkového čaje, popřípadě čaje z pelyňku, přesličky a šalvěje.
Pojídat jalovčinky – aromatické plody jalovce (první den pět, druhý šest až postupně patnáct bobulí, poté znovu návrat k pěti).