Když chcete přestat kouřit na Nový rok, musíte začít teď

04.01.2016 | 6019x Shlédnutí | Ondřej Nývlt | Hubnutí

Dáváte si novoroční předsevzetí? Že zhubnete? Začnete dříve vstávat? Budete si lépe plánovat práci? Přestanete odkládat úkoly? Jsou vaše předsevzetí několik let téměř stejná?

Svaté nadšení

Mnozí lidé si předsevzetí dávají. Nový rok je pro mnoho lidí novým začátkem.

Milióny lidí po celém světě vstupují do nového roku s mnoha očekáváními a předsevzetími a přejí si, aby to, co si stanovili na Nový rok, vydrželo po celý rok, aby se všechna jejich přání splnila a předsevzetí proměnila v realitu.

 Jaká novoroční předsevzetí si lidé dávají nejčastěji? Na předních příčkách se objevují předsevzetí přestat kouřit, zhubnout, sportovat, efektivněji pracovat a trávit víc času s rodinou. 

Tvrdá realita

Uběhne několik dnů či týdnů a většina předsevzetí vezme za své. Převážná část novoročních předsevzetí nefunguje a lidé je během krátké doby opouštějí a vracejí se ke svým původním návykům.

Novoroční předsevzetí v mnoha lidech na počátku roku vzbuzují naději, ovšem v průběhu roku, když se neplní, jsou spíše důvodem ke vzteku a frustraci.

Jak je možné, že odhodlání lidí dodržet svá novoroční předsevzetí po několika málo dnech končí?

Proč novoroční předsevzetí nefungují nebo fungují jen pár dní?

1) Chybí odhodlání a silná vnitřní motivace

Mnoho lidí plánuje a přemýšlí, co by v příštím roce měli, chtěli a přáli si. Novoroční předsevzetí jsou však většinou postavena na tom, co si lidé myslí, že by měli dělat, nikoliv na tom, co ve skutečnosti chtějí dělat. Zní hezky, když prohlásíte, že v novém roce přestanete kouřit, začnete cvičit a jíst zdravěji.

Ale je to skutečně to, co chcete dělat vy? Nebo je to odraz toho, co si myslí společnost, ostatní lidé, vaši blízcí, co jste vyčetli na internetu nebo v časopise, že byste dělat měli? Bude-li vaše motivace vycházet z toho, co chtějí ostatní, velice brzy vám dojdou síly a předsevzetí opustíte.

Pokud to sami skutečně nechcete, vaše podvědomí bude skrytě pracovat proti vašemu předsevzetí.

Pozdě bycha honit

Začíná vaše předsevzetí slovy „Měl bych / Měla bych“? (Měl bych začít cvičit; Měla bych se už konečně naučit anglicky; Měla bych zhubnout; Měl bych přestat kouřit; Měl bych se víc věnovat rodině; Měl bych začít podnikat a dělat konečně to, co mě baví; Měla bych si už konečně vyřešit osobní život; Měl bych začít chodit do posilovny; Měla bych změnit jídelníček a svůj životní styl a podobně.)

„Měl bych / Měla bych“ znamená: „Vím, že to, co dělám nebo nedělám, je špatně, ale vlastně to nechci měnit.“

Předsevzetí vždy musí vycházet z toho, co chcete vy, nikoliv vaše okolí. Chcete přestat kouřit či zhubnout kvůli partnerce či partnerovi, ale vy sami o důležitosti svého předsevzetí nejste přesvědčeni? Vaše šance na úspěch je malá.

Pokud víme, že bychom něco měli nebo neměli dělat, obvykle tomu není tak, že jsme k této činnosti vnitřně motivováni, ale spíše víme, že to, co děláme, není zdravé nebo správné.

Pokud o změně našich návyků a zvyků nejsme vnitřně přesvědčeni, dosahování cíle je mnohem těžší a mnohdy je jeho dosažení v podstatě nereálné.

2) Přání se nestane cílem

Mnohá předsevzetí bohužel zůstávají i po Novém roce pouze ve stavu přání, tedy chtěl bych, přál bych si. Má-li se však naše přání proměnit v realitu, je nejprve důležité proměnit ho v cíl. Každý člověk má desítky, stovky přání, které by jednou chtěl zažít, prožít, uskutečnit. Přání ale navždy zůstane pouze přáním, pokud jej neproměníme v cíl.

Cíl je konkrétní podoba našeho přání. Musíme vědět, odkud a kam směřujeme, jak poznáme, že jsme cíl naplnili, a kdy do něj dorazíme. Cíl je závazek, jestliže si jej zapíšeme (a zapsat bychom si jej měli vždy), protože právě v psané formě získává náš cíl oficiální platnost.

Pokud si někdo stanoví novoroční předsevzetí ve smyslu: „Chtěl bych se naučit anglicky“ nebo „Měla bych zhubnout“, je předsevzetí v této formě pouhým přáním, o jehož uskutečnění daný člověk nebude s největší pravděpodobností usilovat. Je to, jako kdyby přišel cestující na nádraží a chtěl lístek na vlak.

Na otázku pokladní, odkud a kam chce jet, by však odpověděl: „To je jedno, dejte mi jakýkoli lístek.“ Kam si myslíte, že dojede?

3) Cíl není převeden do jasného plánu

Lidé si často dávají předsevzetí s jasným cílem, ale hodně nejasnou cestou. Mít stanovený cíl je jedna věc, ale stejně důležité je také mít plán, pomocí kterého svého cíle dosáhneme. A to je třetí důvod, proč mnoho předsevzetí ztroskotává již po několika dnech.

Nemáme systém nebo plán, jak své předsevzetí budeme plnit. Pokud si nevytvoříme prostor pro plnění cíle, ani s přesně definovaným cílem nemusíme dojít k úspěchu. Pro dosažení cíle musíme mít jasný plán, jakousi mapu, a podle plánu se řídit.

Svých cílů a předsevzetí dosáhneme pouze tehdy, máme-li vytvořený plán, jak jich dosáhnout, a jestli podle tohoto plánu také jednáme.

4) Plán není realizován, nevznikne návyk

Sebelepší plán je k ničemu, pokud není uveden do praxe. Mnoho lidí, kteří si dají novoroční předsevzetí, odkládá zahájení na později, řada lidí není v realizaci plánu vytrvalá. Důvodem může být jednak strach ze selhání, zejména u lidí, kteří si dávají novoroční předsevzetí každý rok a každý rok je znovu a znovu nenaplní.

Dalším důvodem bývá nedostatek vytrvalosti, která je potřebná k tomu, aby se vytvořil návyk. Návyk je jakákoli činnost, která se stává automatickou součástí našeho života. Je to taková činnost, kterou máme již natolik zautomatizovanou, že o ní a u ní nemusíme přemýšlet o tom, jak ji provést.

Máme stovky, možná tisíce návyků, které jsme si v průběhu života vypěstovali. Návykem je pro nás řízení auta, čištění zubů, zamykání bytu – všechny tyto činnosti máme naprosto zautomatizované.

 Vytvoření návyku však potřebuje určitý čas na to, aby se daná činnost návykem stala, aby se stala automatickou součástí našeho života a my nemuseli přemýšlet o tom, jestli danou činnost dnes uděláme, nebo ne.

Proč se nedočkáme návyku?

Důvodem, proč nevydržíme a nevytvoříme si návyk, může být příliš náročné předsevzetí. Pokud si dáme předsevzetí, které není v souladu se stylem našeho života, musíme změnit zaběhlý životní styl, a to nikdy není jednoduché.

 Dalším důvodem může být příliš mnoho předsevzetí najednou. Často chceme ve svém životě změnit hodně věcí. Většina novoročních předsevzetí ale vyžaduje hodně vůle a úsilí. Velkou chybou při stanovování cílů bývá, že člověk má „velké oči“ a naloží si toho víc, než unese.

Taková dřina nás ale brzy odradí, zoškliví nám naše úsilí a my hodíme flintu do žita.

Novoroční předsevzetí navíc spadají do doby, kdy končí svátky a dovolená, vracíme se do práce, k dalším povinnostem a čeká nás pořádný nával starostí. Pokud si k tomu navíc přidáme různá předsevzetí, o kterých si myslíme, že bychom je měli dodržovat, je zřejmé, že toho může být příliš. Je to jasná cesta k selhání.

Jak na předsevzetí, nejen novoroční

Mnoho lidí se chce zbavit problematických zlozvyků, proto si dává novoroční předsevzetí.

Na tomto místě je nutné zdůraznit, že žádný zlozvyk či návyk nelze odstranit (nahradit ničím), lze jen nahradit jeden návyk návykem jiným.

Při realizaci hrají roli faktory, bez kterých se neobejdeme – disciplína, snaha, vytrvalost. Tyto schopnosti nemá bohužel řada lidí patřičně vypěstované. Naštěstí se dají vycvičit.

Jak správně vybudovat nové návyky?

Mějte skutečný důvod, proč se snažíte.

Ujasněte si, CO chcete a PROČ to chcete!

„Chci to“ vyjadřuje vnitřní přesvědčení pro změnu, odhodlání jít do akce, provést změnu. Vědomí „PROČ to chci“ je hnacím motorem, který nás požene dopředu i ve chvílích, kdy se budeme chtít vzdát (mám-li silné PROČ, způsob JAK toho dosáhnout se vždy najde). Naopak když nemáme skutečně silný motiv, který nás žene kupředu, pořádně nevíme, proč se honit.

Moji rodiče kouřili celý život a můj otec zemřel na rakovinu plic. Co jsem se do nich nahučel, že to škodí zdraví, že mi to vadí, vše marné. Přesto moje maminka přestala po čtyřiceti letech ze dne na den kouřit. Co bylo tím impulzem? Moje tehdy malé dcery položily jednoduchou otázku: „A babi, proč vlastně kouříš, když na to děda zemřel?“ Děti jsou velice upřímné.

Pokud tedy opravdu chcete dodržet svoje předsevzetí, musíte hluboce znát své „proč“ a chápat jej jako svou jedinou pravdu a nepřipouštět jinou možnost. Přestaňte se řídit podle toho, co si myslí ostatní, že byste měli udělat. Zamyslete se nad tím, co skutečně chcete vy. Vždy si dávejte pouze taková předsevzetí, kterých můžete dosáhnout svým silným odhodláním.

Začněte se změnou hned teď

Pokud chcete změnit svůj život k lepšímu, nemá smysl čekat na začátek nového roku či jiný ideální čas. Ideálnější čas nikdy nepřijde. Pokud tedy skutečně chcete změnit svůj život, zbavit se špatných návyků a nahradit je novými, pozitivními, pusťte se do toho hned.

Stanovte si v daný čas jen jeden cíl

Vyberte si raději jedno předsevzetí, které je pro vás nejdůležitější, a usilujte o jeho naplnění. Až se Vám to bude dařit, můžete přidat další. Takže si své cíle rozkouskujte na tak malé kroky a části, jak to jen bude možné. A plňte je postupně. Existuje krásný příklad z řeckých bájí.

Byl jeden velice silný a zdatný bojovník, který se snadno vypořádal i s několika protivníky najednou. Aby jej přemohli, poslali na něj najednou celou setninu vojáků. Když bojovník viděl, že je všechny najednou nepřemůže, dal se do běhu.

Vojáci se samozřejmě pustili za ním, ale byli každý různě zdatní, takže v určitou chvíli jej doběhl jen jeden či dva z celé setniny. Bojovník se zastavil, vypořádal se s nimi a dal se znovu do běhu. Takto se mu podařilo zlikvidovat celou setninu.

Možná se to zdá příliš jednoduché, ale tímto způsobem se za rok ohlédnete a nebudete se stačit divit.

Stanovte si konkrétní plán

Kromě toho, že si řeknete, čeho chcete dosáhnout, zamyslete se také nad tím, jak to uděláte. Co budete dělat navíc? Čeho se vzdáte? V čem bude Vaše efektivita spočívat? Když si zvládnete odpověď na tyto otázky a získáte lepší představu o cestě k cíli, snadněji dostojíte svému předsevzetí.

Jestliže si stanovíte, že se do konce roku naučíte anglicky (např. na hovorové úrovni x na úrovni mírně pokročilého x atp.) a učit se začnete 2. 1., má toto předsevzetí mnohem vyšší naději na úspěch, stanovíte-li si, kolikrát týdně, v jaké konkrétní dny a v jakém časovém rozsahu se budete angličtině věnovat.

Potřebujete například doplnit slovní zásobu, naplánujete si, že každý den v 9 hod. ráno si vyhradíte 10 minut na to, abyste se naučili 10 nových slovíček. V případě cvičení v posilovně si například stanovíte, že budete v pondělí, ve středu a v sobotu od 17:00 do 18:00 chodit cvičit.

Ale pozor, dobře si rozmyslete tempo, v jakém budete zátěž zvyšovat.

Je na to hezký příklad chlapce, který se rozhodl nabrat svaly děláním kliků. Stanovil si, že každý den bude dělat vždy o jeden klik víc než předchozí den.

Začal tedy na jednom kliku, druhý den dělal 2 kliky, pátý pět, desátý deset a dvacátý měl již dělat dvacet kliků. Jenže jeho svaly nesílily tak rychle, jak narůstal počet udělaných kliků, a chlapec to vzdal. Úkol byl nad jeho síly.

Stačilo však, aby tempo nebylo tak rychlé a aby delší dobu vydržel např. u pěti kliků denně, které zvládal snadno.

Sledujte pokrok a bilancujte

V pravidelných termínech hodnoťte předešlé období a ujasněte si svůj postup směrem k cíli. Potřebujete vědět, jak velký kus cesty jste již urazili. Každý krok kupředu se počítá.

K vybudování pozitivního návyku je zapotřebí minimálně 21–30 opakování, z některých činností se ovšem návyk stává až například po 60 opakováních. Činnost, kterou si upevňujete, je potřeba dělat pravidelně, neměli byste vynechat více jak jednou.

Pokud jste si předsevzali, že se každý den naučíte 10 anglických slovíček a například v úterý vynecháte, budete-li ve středu opět ve vašem předsevzetí pokračovat, váš nový návyk tím neutrpí. Vynecháte-li ovšem v úterý a také ve středu, s největší pravděpodobností nebudete v učení slovíček pokračovat ani ve čtvrtek. A to je právě důvod, proč lidem jejich předsevzetí nevydrží.

Jednoduše vynechají jednou, podruhé, potřetí a ke svému předsevzetí se již nevrátí nebo si řeknou, nechám to na někdy jindy, což vlastně znamená nikdy.

Sledování pokroku a opětné uvědomění si, co a proč chci, vám pomůže opět „naskočit“ do správného procesu v cestě za stanoveným cílem.

Chvalte se za pokrok

Po splnění každého bodu na cestě k vašemu cíli se řádně odměňte. Druh oslavy záleží na vaší volbě, vyberte si cokoliv, co vám poslouží jako dobrá motivace pro pokračování vaší snahy. Když se budete držet svého plánu, po určité době si z vašeho nového předsevzetí utvoříte nový návyk, a v takovou chvíli máte již napůl vyhráno.

Předsevzetí nefungují, fungují cíle

Dokážete ve svém životě změnit úplně všechno, co chcete, pokud to opravdu chcete a jste ochotni pro to něco udělat. Musíte však vědět, že předsevzetí samy o sobě nefungují. Funguje dávat si cíle a jít za nimi.

Často je to hodně těžké. Znamená to, vyjet ze zajetých kolejí a začít opravdu dělat věci jinak. Změnit svoje návyky.

Zamyslete se proto nad svými předsevzetími a zkuste konkrétněji stanovit cestu, která vám pomůže v jejich naplnění.

Jedna dobrá zpráva na závěr – nemusíte se jako lusknutím prstem stát lepším člověkem zrovna na Nový rok. Můžete i krátkodobě selhat, ale když vytrváte ve svém úsilí a půjdete si za svým cílem, zcela jistě ho dosáhnete. Když budete vědět, co a proč chcete.

Chcete se změnit? Vůle vám nepomůže, potřebujete systém

Chcete se změnit, porazit prokrastinaci, zbavit se zlozvyku…? Mezi lidmi panuje přesvědčení, že k tomu budete potřebovat vůli. Jenže tohle přesvěčdení je možná právě tím, co vás brzdí. Protože máte pocit, že takovou vůli prostě nemáte – a proto se vám nikdy nepodařilo splnit si předsevzetí, proto každý začátek odkládáte zase na pondělí (nebo nový rok).

Já mám pro vás ale dobrou zprávu – zvládnete to, i když si myslíte, že máte slabou vůli. Stačí se totiž nespoléhat jen na ni – mnohem víc vám totiž pomůže správně nastavený systém.

Já na to prostě nemám dostatečnou vůli

Určitě to znáte – rozhodli jste se začít jíst zdravě, ale při první krizi si jdete koupit vdolky. Chcete přestat kouřit, ale pak vyrazíte na kafe a k tomu si přeci vždycky dáváte cigaretu… a je to.

Na Nový rok jste se zavázali, že začnete cvičit a v únoru už ani nevíte, kdy jste šli do posilovny naposledy (Někdy druhý týden v lednu? Asi.) Tohle a mnohem víc se opakuje pořád dokola – vyberete si velký cíl, snažíte se, ale dřív nebo později zase spadnete zpátky do vyjetých kolejí.

A s každým dalším selháním začínáte mít pocit, že na to asi nikdy nebudete mít…

“Já to nezvládnu, prostě na to nemám dost silnou vůli.”

Přiznám se bez mučení, v minulosti jsem tuhle otřepanou frázi taky často používala. A slyším lidi kolem sebe ji používat pořád dokola. Protože to nám dlouho tloukli do hlavy. Chceš něco dokázat? Celé je to o dostatečné vůli, prostě něco chceš, a tak odoláš, vydržíš to. Nemáš ji? Tak to dej rovnou sbohem snaze se jakkoli změnit…

Co je tahle bájná vůle vůbec zač? Definice říká, že jde o záměrné, cílevědomé úsilí směřující k dosažení vědomě vytyčeného cíle. Jinými slovy schopnost odolávat nástrahám a vnitřním i vnějším překážkám.

Ano, vůle je něco, co vám pomůže. Pokud máte vůli, věci se dělají snadněji. Ale taky je to taková křehká větvička, která se pod sebemenším nátlakem ráda láme. Budování vůle vyžaduje velkou dávku práce. A přitom je tak jednoduché ji zlomit. Klíčovou roli v tom hrají ty dříve zmíněné “vyjeté koleje”.

Jak už jsem v minulosti několikrát psala, náš mozek má rád rutinu. Má rád naučené zvyky, nutí nás k věcem, které už zná. Protože ví, co po nich následuje. Touží po svých vyjetých kolejích, a tak pokud se pokoušíte cokoli změnit, stane se (aspoň ze začátku) vaším největším nepřítelem. Bude se bránit a bude dělat všechno proto, abyste mu jeho vyjeté koleje nevzali.

Žijeme navíc v době, kdy jsme každodenně obklopeni nesčetným množstvím podnětů a naše vlastní pohodlnost nás dovedla k tomu, že v drtivé většině případů vyhledáváme krátkodobé uspokojení.

Protože jakmile si tu možnost zvolíme, stoupne nám hladina dopaminu a hlava se raduje. Na chvíli. Ale to je vašemu mozku jedno, bude vás dál hnát ke krátkodobému uspokojení. Protože dopamin je super a chce ho.

Chce ho co nejvíc.

Proč se už kruci nepodíváš na telefon, jestli nám někdo neolajkoval ten příspěvek! Víš, jakej je to super pocit.
Pár koblížků, co to je… a pamatuješ, jak to pomáhá na stres!
Jedna cigareta neuškodí, vždyť se díky ní zas uklidníš…

Vůle je ve své podstatě schopnost dát přednost dlouhodobému uspokojení před tím krátkodobým za cenu nějakého “utrpení” v současnosti. A když říkám utrpení, nemyslím tím mučení (ačkoli pokud se bavíme třeba o zbavování se závislosti, pak ano, utrpení v pravém slova smyslu). Je to o odolání pokušení.

A v tom taky spočívá její klíčový problém. Předpokládáte, že se můžete spolehnout na tuhle jednu větev, stoupnete si na ni, doufáte, že vás udrží a necháte okolnosti, aby s ní (i vámi) mávaly. Místo toho, abyste začali měnit své prostředí, věci si ulehčili, vybrali si další oporu a přestali se spoléhat na něco, co už na první pohled vypadá křehce.

Věc se má takhle – buď změníte své okolnosti, nebo necháte je, aby měnily vás.

Pokud tedy nechcete být otrokem situace a stát dál na té křehké větvi s ještě křehčí nadějí, že se pod vámi nepodlomí, budete potřebovat systém. Ten vám totiž pomůže radikálně zmenšit počet šancí na selhání.

Proč potřebujete systém

Když říkám systém, myslím tím postupné budování návyků, vytváření příznivého prostředí, rutinu.

Náš mozek rutinu miluje, to už víte. Ale spousta lidí o tom vůbec není přesvědčená a pro takové lidi je to spíš strašák. Dělat to samé pořád dokola? Ne, děkuji!

Chcete se totiž svobodně rozhodovat o tom, jak strávíte čas, co budete dělat. Problém je v tom, že pokud se chcete změnit, nic jiného vám nezbyde. Potřebujete pravidla.

Pokud se řadíte do téhle skupiny, můžete na to nahlížet jinak – svůj systém, svůj plán i následující rutinu si volíte sami. Nikdo vás do nich nenutí, takže je to vaše svobodná volba. Rozhodnete se podstoupit určité kroky, abyste dosáhli svého cíle. A po čase si na to tak zvyknete, že už to budete brát automaticky (a v tu chvíli se zase hlava stává z nepřítele nejlepším kamarádem).

U rutiny se ještě chvilku zdržím – jen proto, že má trochu špatnou pověst.

Možná jste si ji představili jako “vstanu přesně v 5 hodin ráno, deset minut na ranní hygienu, od 5:10 do 5:30 si píšu deník, od 5:30 do 6 cvičím…” a jinak to nejde…
Tak to ale nemyslím.

Budou dny, kdy se jí nebudete striktně držet – protože se to nedá. A to je v pořádku, člověk míní, život mění. Důležité je mít na paměti svoje cíle, vybírat si priority a nenechat se životem jen bezcílně unášet.

Ryan Holiday tomu říká practice (tedy praxe, cvičení nebo trénink). Nepotřebujete přesnou rutinu, ale měli byste mít určité základní stavební bloky, ze kterých se skládají vaše dny. Jde podle něj o věci, které děláte opakovaně – možná každý den, ale možná taky ne – a vždy se k nim vracíte, jen nemají přesně určené pořadí. Věci jako cvičení, meditace, psaní…

A pokud si dobře nastavíte svůj systém, omezujete šance, kdy byste ve své snaze mohli selhat. Protože upravujete své prostředí, protože vy určujete, jak bude váš den vypadat. A protože i tyhle malé stavební bloky pro vás budou zdrojem jistoty a klidu v jinak extrémně uspěchané době, ze které občas můžete mít pocit, že se vás snaží semlít.

Jak si takový systém vybudovat?

Základem je stanovit si svůj cíl a od něj se bude všechno odvíjet. Abyste ho dosáhli, budete tomu potřebovat trochu uzpůsobit svůj život. Vaše nové návyky se mu podřídí vašemu novému cíli. Ať už chcete jíst zdravě, zbavit se nějakého zlozvyku, pracovat na své produktivitě nebo fyzičce.

Ale teď už jdeme na ty konkrétní tipy k budování systému tak, aby vám fungoval a pomáhal.

Změňte své prostředí

Pokud chcete začít jíst zdravě a dlouhodobě v tom pokračovat, asi vám nepomůže, když budete mít doma plný špajz nakoupených ultrazpracovaných potravin (které tedy mají k potravinám hodně daleko) a polotovarů. Potřebujete se jich zbavit.

Když chcete přestat kouřit, asi nebude dobré mít někde odloženou zásobu kartonů a všude povalovat zapalovače…

Když chcete být produktivnější, asi není nejlepší nápad si zapnout počítač uprostřed obýváku, kde kolem vás pobíhají děti a nejlíp máte ještě displejem nahoru hned vedle něj položený telefon, na kterém rychle uvidíte každou notifikaci.

Zní to naprosto logicky? Jasně. A přesto na tenhle zásadní krok spousta lidí zapomíná.

Jakmile si ve svém prostředí necháte “pomůcky” pro vaše naučené špatné zvyky, můžete se snažit a chvíli to třeba i vydržíte. Ale při první pořádně stresové situaci se k nim vrátíte. Protože je máte po ruce.

Rychle si vzít sladké na nervy, jít si zapálit cigaretu, nebo se kouknout, co je nového na instagramu… všechno je to tak lehké. A pamatujete to okamžité uspokojení? Ono se dostaví, o to se nebojte.

A jste zase zpátky na startovní čáře.

Jednoduchou odpovědí tedy je si cestu k tomu rychlému dopaminu znesnadnit. Zbavte se nezdravého jídla (nemusíte ho vyhazovat, dejte ho někomu, nebo ho odneste do potravinové banky), cigaret… A když je vaším cílem skončit s prokrastinací, určete si pracovní místo, telefon nechte jinde, nebo ho aspoň strčte do šuplíku a vypněte si zvuky.

Vždycky je možné, že si přeci jen skočíte do obchodu pro něco nezdravého, nebo po tom telefonu sáhnete. Ale aspoň to není tak hrozně jednoduché a uvidíte, že vás často lenost přivede k tomu, že to za tu snahu ani nestojí. A jupí! Odolali jste, máte na kontě malou výhru, která vás bude motivovat v pokračování.

Nenechali jste své prostředí ovlivnit to, jak reagujete vy sami. Upravili jste ho, aby vyhovovalo vašim potřebám. Což mě přivádí k druhému tipu…

Plánujte

Abyste se vyhnuli situacím, které vás budou pokoušet, potřebujete plán.

Chcete jíst zdravě? Připravujte si jídlo dopředu (nemusíte celé obědy, jen si třeba oloupejte a nakrájejte zeleninu, ať ji máte víc po ruce), nebo se najezte, než někam vyrazíte (třeba na párty, kde budou jen brambůrky a jim podobné “lahůdky”).

Chcete získat fyzičku? Zaplaťte si členství v posilovně (investice dopředu je pro mnohé taky dobrý motivátor, přeci jen už jste do toho vrazili ty peníze a nechcete o ně přijít) a přidejte času na cvičení pravidelné místo ve svém kalendáři. Zkuste vybrat takovou posilovnu, která je třeba po cestě do vaší práce, ne na druhém konci města (určitě chápete proč).

Chcete porazit prokrastinaci? Naplánujte si časová okna, kdy se budete věnovat danému úkolu a zavřete se na své pracovní místo, dejte rodině vědět, že se potřebujete soustředit.

Jakmile ráno vstanete úplně bez plánu, necháváte život plánovat za vás. Pokud se snažíte dosáhnout změny, měli byste mít rovnou jasno v tom, co budete dělat. Díky plánování výrazně snížíte počet situací, kdy by vás okolní prostředí pokoušelo. Protože situaci máte pod kontrolou vy.

Jasně, naplánovat se nedá všechno. Ale díky plánu se můžete na celou řadu situací připravit dopředu a nenechat se zaskočit.

Budujte návyky a pracujte na spouštěčích

Celý náš život se skládá z opakujících se činností, které se točí pořád dokola. I když si myslíte, že každý den je jiný, ve skutečnosti v něm najdete spoustu stejných aktivit. Jsou to vaše návyky. A pokud je vaším cílem v jakékoli oblasti změna, pravděpodobně máte v současnosti návyky špatné, které ji nepodporují.

Své návyky můžete změnit, jen si je ale nejdřív budete muset uvědomit. Projděte si svůj den a vyhodnoťte, proč které věci děláte a najděte své spouštěče.

Máte to třeba tak, že když si večer sednete a díváte se na film, vždycky cítíte potřebu u toho něco “mlsat”? Většinou to není tak, že byste měli hlad. Buď jíte z nudy, nebo jen proto, že vás donutil spouštěč.

Dáte si kávu/pivo a k tomu si prostě musíte zapálit cigaretu? Nebo ráno vstanete a jako první automaticky saháte po telefonu a projíždíte sociální sítě?

Všichni máme své vlastní spouštěče – impulsy, na které reagujeme naučenou činností. Káva s cigaretou a film s jídlem jsou jen dva příklady reprezentující jeden druh spouštěčů – ty vnější. Pak jsou tu ještě ty vnitřní – jako třeba, když jste ve stresu, tak potřebujete k uklidnění cigaretu, dortík, 15 minut na instagramu…

Pokud to se změnou myslíte vážně, bude třeba tyhle spouštěče přeprogramovat. Dobrou zprávou je, že se to dá. Třeba pomocí tzv. implementačního záměru dokážete v reakci na spouštěč místo původního zvyku dosadit zvyk nový. Pustíte si film a chcete něco jíst? Natočte si sklenici vody a pijte tu. Cítíte, že jste ve stresu? Zkuste hluboké dýchání, procházku nebo cvičení.

Všechny vaše spouštěče fungují jako klacky, které vám někdo hází po cestě pod nohy. Když si na ně zvládnete automatizovat novou reakci, jen se při dalším klacku na vaší cestě usmějete a přeskočíte ho.

Když nebudete vědět, jak na to, nebojte. Můžete si na pomoc s návyky zavolat šikovné rádce.

O tom, jak návyky a jejich spouštěče fungují, píše Charles Duhigg v audioknize Síla zvyku. A v cestě ke změně vám neuvěřitelně pomůže James Clear se svými Atomovými návyky.

Změnu nejde udělat hned. Chce to malé, postupné krůčky. Ale s každou malou změnou se posouváte blíž svému vysněnému cíli. A nikdo jiný za vás tu práci neodvede.

Pokud se nenaučíte vypořádat se svými spouštěči, budou vás dál ovládat a potáhnou vás k už naučenému. Je jen na vás se “přeučit” na nové reakce.

Nebuďte na to sami

Pokud se rozhodnete jíst zdravě a celá vaše rodina bude pokračovat s brambůrky a nutelou – a vy se na ně budete muset dívat, moc vám to cestu neulehčí.

Stejné platí pro případy, kdy se vám okolí bude smát, že “teď” vlastně chodíte cvičit a ptají se, jak dlouho vám to vydrží tentokrát.

Nebo když budete s kamarády na kávě a budou vás přemlouvat, ať si zapálíte. Jedna cigareta tě nezabije!

Když se pouštíte do změny životního stylu, už se rovnou pouštíte do boje sami se sebou. Pokud si k němu přičtete i boje s okolím, které se vás bude snažit přesvědčovat, že to, co děláte, není správné, nebo to stejně nezvládnete… asi už víte, co se dřív nebo později stane.

Proto, pokud je to jen možné, se potřebujete obklopit lidmi, kteří budou vaší oporou. Nejlépe ve svém blízkém okolí. Nemusí se do změny pouštět s vámi, ale opravdu postačí, když vás v ní podpoří a nebudou aktivně pracovat proti vám.

Ze své zkušenosti vím, že s těmi uštěpačnými poznámkami to občas lidi ani nemyslí tak zle – jen si v tu chvíli neuvědomují, jak vás to může podkopávat, postupně se nabalit a zradit od úspěchu.

Ale od toho existuje komunikace! Řekněte jim o tom a pokud jsou to ti správní přátelé, nebudou mít problém s poznámkami přestat.

Pokud nejsou, nechci vám moc kazit den, ale asi je načase se zamyslet, jestli je chcete ve svém životě…

Zkuste si vybrat kamaráda, který bude váš accountability buddy. Pokud vás to podpoří v dodržování nových návyků, sdílejte s ním třeba fotky jídla, reportujte mu večer nebo na konci týdne o tom, co se vám povedlo dokončit, jak se vám daří. Tím se hned nezodpovídáte jen sami sobě – cítíte odpovědnost i vůči němu. Protože ví, o co usilujete.

Návod, jak přestat kouřit: Zbavte se cigaret, závislosti i zbytečných výdajů | Žena.cz

Chcete skončit s tabákem a nevíte, jak se zbavit závislosti? Potřebujete pomocnou ruku?  Přestat kouřit je sice každodenní boj, ale jeho výsledky stojí za to. Prozradíme, jakých zásad se držet, kam se obrátit pro podporu a jak vám tělo poděkuje.

Nikotin je jednou z nejvíce škodlivých a nejdostupnějších legálních drog. Vzniká na něm závislost a je nebezpečný nejen pro kuřáky, ale i pro všechny v jeho bezprostředním okolí. Pokud jste se s tímto zlozvykem rozhodli přestat, ale nevíte, jak začít, je třeba zhotovit konstruktivní plán.

1) Rozhodnutí

Nikotin je silně návykový, proto není jednoduché se kouření vzdát. Zeptejte se sami sebe, jak moc je pro vás důležité prožít zbytek života jako nekuřák, a pevně se rozhodněte. Uvědomte si, jak cigarety ovlivňují zdraví, image, životní styl a blízké okolí. Sepište si, proč chcete s kouřením přestat. Naplánujte si třeba, za co utratíte ušetřené peníze.

2) Stanovte den D

Vezměte si diář a důrazně označte datum, kdy s kouřením definitivně skončíte. Tento den nijak neoddalujte. Mělo by to být co nejdříve, nejdéle do dvou týdnů. Určení pevného data vám pomůže se psychicky připravit. Rozhodněte se, jestli přestanete kouřit ze dne na den, nebo budete postupně ubírat množství cigaret.

Samozřejmě že budete mít na tabák stále chuť. Připravte se na to, že se nejspíše dostaví i abstinenční příznaky. Patří k nim bolest hlavy, napětí, ztráta koncentrace, zvýšená chuť k jídlu nebo i přibírání na váze. 

3) Zahajte finální přípravy

Večer před začátkem života bez cigaret vyperte všechno oblečení a také ložní prádlo. Zbavíte se tak cigaretového zápachu. Odstraňte popelníky, zapalovače a cigarety.

Sepsané důvody, proč chcete přestat kouřit, noste ideálně stále u sebe v diáři nebo třeba v mobilu. V těžkých chvílích se k nim můžete vrátit.

Vyzvěte rodinu, přátele a kolegy, ať vás ve vašem rozhodnutí podpoří a nekouří před vámi.

4) Využijte všechny možnosti

Na trhu je v současné době mnoho výrobků, které kuřákům usnadňují jejich boj proti závislosti. Nestyďte se o pomoc požádat i lékaře. Může předepsat léky, které vám pomohou na cestě za vaším cílem: Probudit se zdravější, bohatší a bez chuti si zapálit.

V područí nejen duše, ale i tělo

Závislost na tabáku má psychickou i fyzickou složku. Abyste je zvládli, obraťte se na lékaře. Ten může předepsat nikotinovou substituční léčbu v podobě nosního spreje nebo inhalátoru. Jiná odvykací léčiva obsahují účinnou látku bupropion nebo vareniklin. Využít můžete i  nikotinových žvýkaček a náplastí, které nejsou na předpis.

Abyste se dokázali přenést přes psychickou závislost, zkuste identifikovat situace, ve kterých na vás nejčastěji doléhá chuť dát si znovu cigaretu. Většinou to asi bude v restauraci, v autě nebo u televize.

Připravte si pro tyto okamžiky nouzový plán. Něco, čím zaměstnáte ruce i hlavu. Vyhýbejte se místům a situacím, které máte spojené s tabákem.

Je to dopolední káva nebo večerní pivo? Bude lepší, když tyto aktivity na nějaký čas vynecháte.

Pokud vás bažení přepadne v autě, poklepávejte si do rytmu hudby na volant. Při telefonování zase jen tak čmárejte, abyste se zabavili. Jiným osvědčeným trikem je říct si, že musíte ještě aspoň deset minut vydržet bez cigarety a zkusit odvést svou pozornost jinam.

Prodlužte si život. 10 důvodů, proč žít jako Japonci

Co zabírá na stres

Kromě mozku a rukou je důležité zaměstnat i ústa. Zkuste jim nabídnout žvýkačku, mrkev, oříšky nebo slunečnicová semínka. Jak přelstít tělo? Sportem se organismus unaví, vyplaví endorfiny a přivede vás na jiné myšlenky. Nemusí se jednat o nic adrenalinového, stačí krátká procházka nebo cvičení jógy.

Pokud jste v kanceláři, udělejte si pauzu na pár dřepů nebo se projděte po schodech. Spousta lidí kouří proto, aby zahnala stres. Proto není od věci osvojit si relaxační techniky, které tabák v antistresové roli nahradí. Co lze vyzkoušet?

• dechová cvičení
• svalovou relaxaci
• vizualizaci
• jógu
• hypnózu
• masáže

Přítel na telefonu

Pokud přestáváte kouřit, podpora je extrémně důležitá. Najděte si někoho, komu budete moci zavolat tehdy, když vás chuť na tabák znovu začne přemáhat. V dnešní on-line době není problém nalézt povzbuzení na internetu. Je plný blogů a chatovacích místností určených pro odvykající kuřáky.

Hlavně nezapomínejte, že přestat s tabákem chcete především kvůli sobě. Pro udržení správné motivace prozradíme, jaké výhody vám skoncování s tabákem přinese v různém časovém horizontu po poslední cigaretě:

• 12 hodin – hladina oxidu uhelnatého v krvi klesne k normálu
• 2 týdny až 3 měsíce – zlepšuje se stav oběhového systému a funkčnost plic
• 1 až 9 měsíců – řasinky ožívají a správně čistí plíce od hlenu
• 1 rok – riziko ischemické choroby srdeční klesne na polovinu
• 5 let – nebezpečí cévní mozkové příhody se dostává na úroveň nekuřáka
• 10 let – riziko rakoviny plic se snižuje na polovinu
• 15 let – možnost vzniku ischemické choroby srdeční klesá na úroveň nekuřáka

více na uLékaře

Zdroj: www.mayoclinic.org

  Video Mohlo by Vás také zajímat: Pithart: Evropa v ochraně lidí selhala. Nedůvěru ve stát z Čechů nikdo nevymlátí | Video: Daniela Drtinová

Nevíte si rady, jak získat více energie, přestat kouřit, zhubnout či restartovat svůj život? Odpovídal Jakub Červenka

Hlavní strana > Chat s osobností > Nevíte si rady, jak získat více energie, přestat kouřit, zhubnout či restartovat svůj život? Odpovídal Jakub Červenka

Chat je uzavřený14.12.2020 13:00

Nevíte si rady, jak získat více energie, přestat kouřit, zhubnout či restartovat svůj život? Myslíte si, že se vám věci nedaří a chtěli byste to změnit? Jak najít sílu a motivaci ke změně? Je vůbec dobré dávat si novoroční předsevzetí? Odpovídal kouč Jakub Červenka v pondělí 14. prosince 2020.

Jakub Červenka je profesionálním koučem a lektorem již přes 10 let. Jeho práce je zároveň koníčkem, který ho baví a naplňuje. Pomáhá lidem zbavovat se toho, co je trápí. Jeho klienti často chtějí něco změnit, stojí před velkou výzvou nebo hledají způsob, jak pozvednout kvalitu svého života.

Sám si prošel řadou problémů, ať už finančních či zdravotních, ale i psychických. Začal se proto sám vzdělávat prostřednictvím knih, koučingů, terapií, kurzů i workshopů. Chtěl být inspirací pro svoje děti, začít žít plnohodnotně a šťastně. A to se mu povedlo.

Nastartoval ve svém životě motor pozitivních změn, díky kterému ví, že další roky budou ještě lepší.

• SOD
  Co si myslíte o vegetariánství a veganství?
• Host chatu
   Když to lidé dělají dobře, tak, že jim nic v jídelníčku nechybí, je to super. A tím něčím samozřejmě nemyslím maso :-), ale když jsem začínal s vegetariánstvím já, tak jsem v podstatě jenom vyloučil maso a masné produkty, ale nijak jsem se o výživu nestaral a pak jsem často jedl spoustu „dobrůtek“ protože jsem byl brzy po jídle hladový. Ale když si na tohle dáte pozor, věřím, že je to zdravý způsob stravování.
• DENMARK
  Zabýváte se i užíváním psychofarmak?
• Host chatu
  Ne, nejsem lékař, takže žádné léky nepředepisuji. Ale musím se přiznat, že si myslím, že je v dnešní době nadužíváme, slýchám od svých klientů a kolegů už i o 10-12 letých dětech, která berou antidepresiva nebo alespoň prášky na spaní. 

Podle mě je to tím, že jsme jako společnost ohromně zpohodlněli a otupěli. Chceme okamžitá řešení, která nám pilulky zdánlivě nabízejí. Určitě jsou situace, kdy je podávání psychofarmak nezbytné, ale tenhle trend je na vzestupu. Žijeme v nejblahobytnější době, alespoň v západní společnosti a stále více a více lidí bere antidepresiva.. myslím, že jsme zapomněli na svou duši a práci na sobě jsme vyměnili za pohodlí.
• Lovacoop
  Každý Nový rok si dávám předsevzetí , že už si nebudu dávat žádné předsevzetí, protože žádné nikdy nedodržím.Je to předsevzetí?
• Host chatu
   🙂 To je podobné, jako když (myslím že to byl Jára Cimrman) říkal, že je takový ateista, až se bojí, že ho za to pán Bůh potrestá.

Ale jinak s tím nedodržováním předsevzetí nejste bohužel výjimka, statistiky ukazují, že přes 90 % lidí předsevzetí nedodržuje déle než 6 týdnů. Je to tím, že neumíme pracovat s tím, jak se měnit. Většinou „to lidé napálí“ a pak nemají sílu pokračovat, protože se vyčerpají. Neumí pracovat se svojí vnitřní motivací… je celá řada důvodu, proč to nefunguje, mluvím o tom ve svém posledním webináři, můžete se na něj podívat na mých stránkách, hned na úvodní stránce je na něj odkaz. (Muz20)
• Radek
  Dobrý den. Neumím si představit, že ve svých 56 letech bych dokázal něco zásadního změnit ve svém životě.Mládí je pryč, do důchodu kdoví kolik let…Změnit práci? Nikdo už by mě v tomto věku nechtěl a mohl bych ztratit jistotu příjmu. Tak se vše točí pořád dokola -práce, příprava na další den, pobavit se s potomky, trochu se nekvalitně vyspat a na druhý den totéž…Co bych měl změnit, fakt nevím. Chtělo by to nějaký impulz, ale jaký?
• Host chatu
   Radku, ten impulz vždycky musí vyjít zevnitř vás, protože jakákoliv motivace z vnějšku se časem vypotřebuje a pak nefunguje. To jsou takové ty věty typu „měl bych“ nebo „musím“ – když to člověk sám opravdu nechce, nejde to. 

Cítím z toho, co píšete, také trochu vnitřní konflikt – na jedné straně se ptáte, co dělat jinak, ale pak píšete, že mládí je pryč, ztráta jistoty… jako byste měl přesvědčení, že to nejde jinak. 

I když je to trochu smutné, z praxe vím, že nejčastěji funguje jako motivace bolest. Pokud se vám nelíbí, jak žijete, tak se na to zaměřte. Uvědomte si, že když se nezměníte, nic se nezmění a to, co popisujete teď, bude vaše realita ještě dalších X desítek let. 

Je to strašidelná představa? Bolavá? Tak prima. Nejsem sadista, ale tohle může být ten impulz. Většinou setrváváme v něčem, kde nám není dobře, protože nejsme zvyklí myslet dlouhodobě, plánovat na delší období. 
 Takže pokud si odpovídáte, že tak, jak žijete teď, je pro vás nevyhovující, opravdu si to uvědomte. Uvědomte si tu bolest z toho, že takhle prožijete celý zbytek života. A co tedy uděláte proto, aby to bylo jinak? Jaká jedna věc, když se změní, ovlivní zásadně kvalitu vašeho života? Je to práce? Vztah se ženou? S dětmi? Nezkoušejte změnit všechno najednou, to je recept na selhání. Najděte tu jednu největší, nejdůležitější věc a na tu se zaměřte. 

Změnit se můžete kdykoliv, znám příběhy i lidí, kteří komplet změnili svůj život v důchodu. Jde jen o pozornost a vnitřní motivaci, skutečnou touhu.

• Karolína
  Na rodičovské se dvěma malými dětmi se těžko bere energie,zvlášť když partner nepomáhá a upřednostňuje svoje zájmy. Jsem na děti i domácnost prakticky sama,věčně unavená,podrážděná. Co s tím? Bourat rodinu nechci,ale žít takto taky ne. Díky za radu.
• Host chatu
   Karolíno, děkuju za vaší odvahu tohle sdílet. Obávám se, že to, co popisujete, je realita ve spoustě domovů. Většinou je to o tom, že lidé berou vztah jako samozřejmost. Zamilují se, mají děti,… všechno běží tak nějak samospádem, až najednou vedle sebe žijí dva spolubydlící, namísto manželů a milenců. Příchod dětí do vztahu je jedna z nejnáročnějších zkoušek vztahu.

Co s tím je námětem desítek knih a seminářů, takže tady mě napadá doporučit jen to, abyste zkusila partnerovi vykomunikovat, jak se cítíte tak, aby vás opravdu slyšel a pochopil. Vím od sebe, že když mi partnerka něco říká podrážděná nebo rovnou naštvaná či vzteklá, můj mozek automaticky řeší jen to, jak situaci přežít a co nejrychleji z ní zmizet a trvalo mi roky se naučit neutéct a nebouchnout za sebou dveřmi. John Gottman (za mě světový TOP psycholog na téma vztahů) ve svých knihách nabádá ženy, aby se vyhnuly „ostrým nástupům“. 

Samozřejmě, že to není celé, vy jste zodpovědná jen za 50 % vztahu a pokud partner nebude chtít, nic s tím neuděláte. Ale pokud mu bez vzteku a výčitek řeknete, jak co cítíte, co vám chybí, co potřebujete, zvyšujete tím šanci, že vás uslyší.

Dobré řešení také může být partnerská terapie, ale i tady záleží na partnerovi, dost často mají bohužel muži pocit, že „oni žádný problém nemají“, tak proč by někam chodili. V takovém případě je potřeba říct, že jste nešťastná a že takto dál už nemůžete / nechcete žít, aby váš partner pochopil závažnost situace.

Víc takhle na dálku poradit asi nemohu. Držím vám palce!
• M.
  Kdysi jsem závodně běhal,ale s věkem a dětmi jsem ztratil chuť i motivaci. Tloustnu,to mi vadí,ale k pohybu se nedonutím. Co dělám blbě?
• Host chatu
   Podle mě „děláte blbě“ to, že se nutíte. To většinou dlouhodobě nefunguje. Já vůli přirovnávám ke svalu, který se unavuje a vyčerpává – nejen tím, že „musíte běhat“, ale používáte ho ke spoustě činností během dne. 

V normálním provozu to ještě jakž-takž jde, ale ve chvíli, kdy přijde nějaké náročnější období, člověk třeba hůř spí, má stres v práci nebo ve vztazích, “volní sval“ se unaví a pak člověk jako první osekává to, co není nezbytné.

 Proto je dobré si přerámovat třeba to běhání – není to povinnost, ale zdroj, zábava, relax. Pak nemusíte běhat maratony, ale jít se na 20 minut proběhnout je fajn výsledek. Neděláte to, protože musíte (to stojí vůli), ale protože si jdete vyčistit hlavu. Odpočinout. 

Nebo jestli k běhání tenhle postoj nedokážete najít, protože to máte spojené s vrcholovými výkony a dřinou, třeba vás napadne něco jiného, kde nebudete mít takový nárok na sebe.
• Marcela Č.
  Dobrý den, mám skoro 50. Asi před rokem jsem změnila jídelníček, snažím se žít aktivně (pravidelný sport, pohyb v přírodě, jak to jde). Přes veškerou snahu se cítím unavená. Samozřejmě rozumím tomu, že věk hraje roli… je ale nějaký recept, jak na to i když už nám není 20?
• Host chatu
  Zdravím vás, Marcelo, kolik má člověk ovlivňuje celá řada věcí, takže takhle „od stolu, na dálku“ nevím, co přesně sedí na vás. Ale věk určitě není to hlavní. Je spousta aktivních seniorů a naproti tomu spousta vyčerpaných „mlaďochů“, takže je potřeba se podívat jinam než do rodného listu.

Píšete, že jste změnila jídelníček a hýbete se, což je určitě skvělý základ. Budu tedy vycházet z toho, že jíte dobře a hýbete se přiměřeně, tedy ne tak, že se vyčerpáváte. 

Pak mě napadají ještě 3 oblasti, na které by bylo dobré se podívat – spánek a stres a pak třetí, která souvisí se stresem, ale není to jen o tom, je hůře definovatelná. Tou oblastí je celková spokojenost, prostě to, jak se člověk cítí.

Asi mi dáte za pravdu, že v depresi člověk nevstává plný energie a chuti do života. Věřím tomu, že když jsme nešťastní nebo ve velkém stresu, nemáme energii, protože ji neustále pálíme přemýšlením, jak z toho ven a nebo se zaměřujeme na věci, které nás trápí a to nám také neslouží. 

Cestou je tedy začít hledat čas na to, abychom mohli dělat věci, které si opravdu užíváme, baví nás a naplňují – to nás lidově řečeno nabíjí. Zkuste si hledat čas jen pro sebe a své koníčky, odpočinek a zábavu.

A pak také spánek. Na mám blogu mám článek o spánku a typech, co dělat, jak zlepšit jeho kvalitu – spát v chladu, v úplné tmě, vyhýbat se záření obrazovek před spaním.

• Petr Melichar
  Hezký den, jaké máte prosím zkušenosti s odvykacími centry kouření? Domníváte se, že jsou vůbec nějaké způsoby, kromě osobní vůle úspěšné?(náplasti, léky, terapie atd…)
• Host chatu
  Dobrý den, když jsem přestával sám kouřit, žádné centrum jsem k tomu nepoužil a moji klienti také ne – asi jdou buď za mnou nebo do nějakého takového centra, takže o tom, jak fungují, nic nevím. Ale obecně si myslím, že používat vůli ke změně / odnaučení se čehokoliv není vhodné. Vůle se může vyčerpat, jak jsem už psal v předešlé odpovědi. Daleko efektivnější je pochopit, co nás vede k našim zlozvykům, pochopit spouštěče. Ve zkratce nás motivují jen 2 věci: snaha vyhnout se bolesti nebo získat potěšení. Do hloubky o tom mluvím ve webináři, můžete se na něj podívat zdarma na mé stránce. Když se nechcete sám se sebou prát, je důležité poznat, co vám kouření dává a přepsat si vevnitř ten spoj, nahradit to potěšení nějakým jiným a naopak si spojit kouření s nějakou bolestí. Přirozeně se vyhýbáme bolesti, proto se naučte kouření vnímat jako bolest a odnaučíte se kouřit.

Abych dal vtipný příklad: od malička nesnáším sterilovanou červenou řepu, protože mě do ní ve školce tak nutili, až se mi z ní udělalo zle. Do dnes, když jí cítím, utíkám. Když jste poprvé kouřil, asi jste si také neřekl mňam!, ale naučil jste se, že vám to něco dává a tak jste překonal odpor a spojil si kouření s potěšením. Tenhle spoj změňte a budete volný.
• Pepa
  Dobrý den, co se stane, když za Vámi přijde člověk v pokročilé fázi závislosti na alkoholu? Co bude cílem Vaší intervence? Vyléčit ho sám, nebo ho poslat za odborníky?Děkuji, J.
• Host chatu

Chcete přestat kouřit? Máte tři pokusy

Že kouření škodí zdraví, ví každý, včetně kuřáků. Mnozí z nich ale s cigaretami i přesto nedokáží skončit. Podle lékařů se až 80 procent kuřáků snaží se zlozvykem přestat, ale bez odborné pomoci se to většině z nich nepodaří ani během několika pokusů.

Je ale vůbec dobré, aby silný kuřák přestal kouřit ze dne na den? „Ono to nikdy není úplně ze dne na den. Většina lidí o tom nějakou dobu přemýšlí. Také u nás v poradně věnujeme nějaký část přípravě, bavíme se o životním stylu, o zálibách, sociálním prostředí a den D si každý kuřák volí sám.

Radíme, co udělat před tím, co udělat po tom, zda užívat nějaké léky.  Ty se dají užívat třeba týden dopředu a tím odpadá stres, jaké to bude, až cigarety odložím.

Odvykat dnes kouřit je mnohem snadnější než to bylo před deseti, patnácti lety,“ vysvětluje Jana Nedbalová z Centra léčby závislosti na tabáku.

V první řadě je ale potřeba chtít. Motivace je stěžejní a bez ní to nejde. „Je fajn, když si člověk dokáže cigarety odepřít, i když je všechny nedokouřil, když je dokáže třeba rozdupat, nebo se jich nějak demonstrativně zbavit, ale rozhodně ne bez přípravy,“ radí Jana Nedbalová.

Když přistihnete děti

„Jsem spíše příznivcem toho vysvětlovat, promluvit si o tom, jak je těžké přestat kouřit, že nikotin je velmi silná návyková látka.

Rozdíl oproti nelegálním drogám je ten, že její účinky jsou na první pohled nepatrné. Ale to nic neubírá na její návykovosti.

“ Kromě nikotinu do sebe člověk s kouřením dostává asi 4000 škodlivých látek: „Říká se, že to co najdete v chemické laboratoři, to najdete i v cigaretách.“

Elektronické cigarety

„Rozhodně nejsou neškodné. Jsou nebezpečné hlavně z hlediska nikotinové závislosti a jejího zvyšování. Tabákoví výrobci dnes používají takové techniky, které zvyšují vstřebatelnost nikotinu i z jediné dávky inhalace, tak aby se účinek dostavil co nejdřív a zážitek byl co nejvyšší. Tím si zajistí trvalé odběratele a také trvalé i zisky,“ říká Jana Nedbalová.

Neškodná není ani vodní dýmka. Spíš naopak. „Ta je opět na bázi spalování, takže tam dochází k produkci oxidu uhelnatého a při té seanci tak člověk nekouří pět minut, ale je to třeba půlhodina, hodina.

A za tu dobu se dostane do organismu tolik škodlivých látek jako ze sta cigaret,“ zcela zcestná je také představa, že voda kouř pročistí: „Voda naopak kouř ochlazuje, což znamená, že ho vdechnete ještě hlouběji do dýchacích cest a tím je může více poškodit.“

Léčbu hradí pojišťovna

„Léčba je hrazená částečně ze zdravotního pojištění, které má každý občan naší republiky. Jde o osm návštěv za rok a třikrát za život. Takže tři vážné pokusy můžou kuřáci využít v rámci zdravotního pojištění. Při návštěvě u nás si pak připlácí symbolický poplatek 250 korun,“ odpovídá Jana Nedbalová na otázku, kolik odvykání kouření stojí. Částečně hrazené jsou také léky.

Máte vyhráno?

Bývalým kuřákem se stává člověk, který si nezapálí aspoň rok. A to se díky moderním technikám odvykání daří stále většímu počtu lidí. „Krátkodobá úspěšnost je velmi vysoká, my ji v poradně máme kolem 80 procent, ale pokud se budeme bavit o té skutečné, roční úspěšnosti, tak se pohybujeme někde kolem 47 procent,“ uzavírá Jana Nedbalová.