Jak tišit pláč miminka podle pediatra Harveyho Karpa

Také jste si domů z porodnice přivezli sladký spící uzlíček, který se během několika dnů změnil v nesrozumitelnou, řevem zfialovělou hromádku neštěstí? Ten toužebně očekávaný človíček, kterému jste ochotni snést modré z nebe a splnit, co mu na očích vidíte, je nakrmený, přebalený, obklopený nejbližšími milujícími osobami, které by ho na rukách nosili (a leckdy celé hodiny nosí) a on řve a řve jak protržený a nic na něj nezabírá?

Jak tišit pláč miminka podle pediatra Harveyho Karpa

V takovou chvíli by nejeden rodič platil třeba zlatem za nějaký manuál, návod k použití, který by opravdu fungoval a zajistil miminku úsměv na tváři a rodičům pocit, že nejsou tak úplně neschopní.

Bez takového návodu by se maminky neměly vůbec pouštět z porodnice! Mnoho rodičů po takových návodech marně touží, a oni přitom opravdu existují.

Představujeme tři knihy, které by před narozením svého potomka každý rodič znát (ušetří totiž mnoho nervů, slz a pocitů viny).

1. Harvey Karp: Nejšťastnější miminko v okolí

Jak tišit pláč miminka podle pediatra Harveyho Karpa

Skoro nikdy nepláče a spinká jak andílek…To je nesplněný sen mnoha rodičů. Samozřejmě, že děti pláčou, jak jinak si mají říct o mléko, suchou plenu nebo trochu pomazlení? Ale co s dětmi, které pláčou, i když nejsou nemocné a veškeré základní potřeby jsou na první pohled uspokojeny? Kdyby jim něco nechybělo, přeci by neplakaly. Možná jim chybí další tři měsíce v maminčině bříšku.

Skoro nikdy nepláče a spinká jak andílek. To je podtitul knihy, která mnohým rodičům pomohla pochopit, proč jejich miminka pláčou a jak jim pomoci, aby k pláči neměli nejmenší důvod.

Chybějící čtvrtý trimestr

„Novorozenci mají několik schopností, které dokazují, že jsou na tento svět připraveni, ale přesto jsou první tři měsíce miminka tak nezralá, že by skutečně ocenila, kdyby mohla skočit zpátky dovnitř, kdykoli jim to tu začne přerůstat přes hlavu,“ píše ve své knize dnes již světoznámý pediatr a odborník na vývoj dítěte s pětadvacetiletou praxí, doktor Karp. “ Protože ale nejsme klokani, můžeme jako milující a soucitní rodiče udělat jediné, zařídit, aby se naši tvorečci cítili jako doma tak, že je obklopíme uklidňujícími pocity, které zažívali při svém pobytu v děloze. Abychom však dětem mohli poskytnout čtvrtý trimestr, musíme si dopovědět na důležitou otázku: jaké to tam přesně bylo?“

Tišící terapie

Stísněná poloha, teplo děložní stěny, houpavé pohyby a všudypřítomný syčivý zvuk, v tom je téměř celé tajemství. „Téměř všechny tradiční tišící metody na světě napodobují pocity v děloze.

Všechny tyto metody, od zavinovaček po kolébky a tišení, vracejí děti do útulného, rytmického prostředí připomínajícího dělohu, dokud se nenaučí broukat smát a nezapojí se do rodiny.

Tento čtvrtý trimestr je užitečný pro klidné děti, ale pro ty zlobivější je přímo nezbytný,“ tvrdí autor, kterého k hledání způsobů, jak utišit plačící miminka přivedla v první fázi pocit bezmoci při jeho praxi dětského lékaře. Tehdy nedokázal pomoci vystrašeným rodičům ani jejich plačícím dětem s projevy dětských kolik.

Jeho bezmoc, jak sám říká, se pak změnila v čiré zoufalství, když jako člen týmu specializovaného na týrané děti léčil několik vážně zraněných pacientů, jejichž rodiče už nebyli schopni utišit vytrvalý pláč svých dětí a ve snaze ho zastavit se na nich dopustili závažných ublížení.

Intenzivně a dle návodu

Velká část této převrtané knihy je vlastně rozborem a přesným technickým postupem, jak zvládnout pět kroků – pět zásad – které je třeba umě zrealizovat a zkombinovat, aby se všechna miminka měla ještě chvíli jako v děloze.

Každému kroku je věnováno hned několik stran leckdy včetně technických nákresů, neboť jak sám autor píše: „Těchto pět metod je nesmírně účinných, musí se ale provádět naprosto přesně. Když se provádí bez patřičné techniky a nasazení, moc toho nezmůžou“. Nemějte ale nejmenší obavy a nenechte se odradit.

Sání, houpání, pouštění bílého šumu stejně jako polohování a zavinování jste jistě již někdy svému miminku dopřály. Teď jen vybrousit každý z těchto kroků k dokonalosti a spojit je v jednu jedinečnou symfonii blaženého konejšení.

Celá kniha je prošpikována citáty rodičů a zkušenostmi a moudrými postřehy autora. Je nesmírně vtipná, zábavná a zároveň užitečná.

Je to nejlepší verze manuálu „Jak utišit plačící miminko“, jaký kdy budete možná držet v rukách.

Bude vás bavit ji číst a hlavně se nebudete moci dočkat, až vaše miminko opět „spustí“, abyste mohli zažít ten krásný pocit, jaké to je, umět ukonejšit své plačící dítě.

2. Eva Kiedroňová: Něžná náruč rodičů

Jak tišit pláč miminka podle pediatra Harveyho Karpa

V porodnici se miminka nosí nejčastěji zavázaná do zavinovaček „jako houstičky“. Jednak je to miminkům (jak nás učí už doktor Harvey Karp) velmi příjemné, zároveň je to pro rutinní práci personálu a nejisté ruce čerstvých maminek pohodlnější a bezpečnější.

Ne všichni rodiče však dnes přikládají zavinovačce takovou váhu, aby ji měli ve výbavě již před narozením dítěte. Některá spokojená miminka si doma těsné zavinutí ani „nevyžádají“, a tak je potřeba zjistit, jak s malými, měkkými a křehkými tělíčky bez této opory manipulovat.

A když je čas miminko přebalit, vykoupat nebo převléknout, jde zavinovačka stejně stranou a rodičovské ruce musí nabídnout tu správnou a zdravou oporu.

Ačkoliv je každá milující rodičovská náruč jistě tou nejněžnější, lze miminka špatnou manipulací nechtěně vystavit akutnímu nebezpečí i budování špatných návyků, které mohou ovlivnit pozdější zdravotní stav dítěte.

Instruktážní video místo detetivky

Velkou předností této knihy je přiložené DVD.

Z něj do půl hodiny zjistíte, jak Vaše miminko od prvních dnů po narození pohodlně a hlavně bezpečně zvedat z postýlky, pokládat na přebalovací pult, do nízké cestovní postýlky i autosedačky, jak miminko stimulovat a navazovat s ním kontakt.

Na první pohled se jedná o věci tak přirozené, že mnohým novopečeným rodičům může znít přímo „šíleně“, že by si měli pouštět „film“ o tom, jak vzít do náruče nebo položit na přebalovací pult své vlastní dítě. Jednoznačně však doporučuji video shlédnout.

Pokud je vašemu miminku již několik týdnů a vy jste o správné manipulaci po vzoru Něžné náruče nic neslyšeli, dříve nebo později možná v knize narazíte na nějaký obrázek se zamračeným „smajlíkem“, který zachycuje nesprávný způsobu držení či nošení dítěte, ze kterého se poznáte.

Věděli jste například, že svislá poloha při nošení je určena až dětem straším devíti měsíců?

Pevně ve svých rukách

Kniha má každý správný postup manipulace a každou zdravou polohu na nošení krok za krokem nafocenou a popsanou. Pustit si DVD a zkoušet to přímo u něj je však pomoc k nezaplacení. Celý proces je díky instruktážnímu videu mnohem rychlejší a pochopitelnější.

Ačkoliv si možná na začátku seznamování s touto metodou ve všech těch polohách a způsobech ukládání, zvedání a přehazování na svých rukách či do rukou druhé osoby můžete přijít poněkud ztracení, běžné denní úkony jako pokládání na přebalovací pult, zvedání z postýlky nebo hojdání či odříhávání (stejně tak jako několikrát shlédnutý a při zkoušení jednotlivých kroků mnohokrát pozastavený film) mohou pomoci zjistit, že jednotlivých postupů správné manipulace vlastně není zas tolik a vůbec nejsou tak složité. Naopak, mnohé procesy denního režimu se při správné manipulaci spíše zjednoduší. A i když jste dřív neměli nějak výrazný pocit, že byste si s křehkým tělíčkem svého dítěte nevěděli rady, při správné manipulaci si budete naprosto vědomi, že máte svůj poklad za všech okolností bezpečně a pevně ve svých rukách.

3. Margot Sunderlandová: Věda zvaná rodičovství

Jak tišit pláč miminka podle pediatra Harveyho Karpa

Mnoho maminek instinktivně tuší, že pokud jejich miminko pláče, měly by se ho snažit utišit, i kdyby to znamenalo „jen“ hojdat ho ve své uklidňující náruči. Cítí, že by ho při usínání neměly nechat plakat až do vyčerpání nebo že mají nabídnout útěšnou náruč vždy, když jejich malé či větší dítě něco trápí.

Když se ale do péče či výchovy vloží přísná tchyně nebo rázná kamarádka, předsevzetí pečovat o dítě intuitivně může být v ohrožení. Na jedné straně intuice matky, byť třeba nezkušené a na druhé straně „tradiční“ moudra, byť možná ne vždy zcela pravdivá.

Hledá -li člověk vedle intuice a tradice západní civilizace ještě jiný proud poznání, je možné se obrátit na řadu neurologických výzkumů, které dávají jednoznačně zapravdu mateřské intuici.

„I když nemůžeme svým dětem zajistit do budoucího života pocit štěstí, máme k dispozici vědecké informace o tom, jak výchova ovlivňuje jejich mozek“, píše autorka již v úvodu.

„Zjištění, že některé všeobecně uznávané výchovné postupy mohou zvýšit sklon dítěte k úzkosti, depresi či vznětlivosti v pozdějším životě, není moc příjemné. …

Povzbudivé je, že s využitím poznatků můžeme zbytečnému trápení předcházet „, dodává.

Věda zvaná konejšení

První kapitoly knihy se zabývají znalostí struktury mozku dítěte. Jelikož je celá kniha postavena na neurologických výzkumech, pro správný výchovný přístup k dítěti je zásadní pochopit, že dětský mozek se v mnohém od dospělého mozku liší a řada dětských „mozkových pochodů“ zákonitě probíhá jinak. Má to své velké výhody. Novorozence nemůžete rozmazlit.

Kojenec s vámi neumí manipulovat.

Nestejný způsob vnímání, uvažování a jiný stupeň schopností má (v případě naší neznalosti) i velké nevýhody: to, o čem si někdy myslíme, že by mělo být fungujícím „výchovným prostředkem“ (protože dospěláckému způsobu myšlení to přijde naproso logické),  může být spíše prostředkem destruktivním (potože dětský mozek to chápe úplně jinak).

Zásadní výchovné otázky

Jestliže těžiště předešlých dvou knih bylo v odpovědi na otázky JAK, tato kniha je jedinečná v tom, že přináší především odpovědi na zásadní otázky PROČ.

Proč nenechávat dítě dlouho a často plakat? Proč dítěti, které se právě naučilo lézt, dovolit, aby nás následovalo všude – i na záchod? Proč je mazlení životně důležité? Proč má takový význam, kdo bude v naší nepřítomnosti hlídat naše dítě? Proč je při usínání tak důležitý fyzický kontakt? Proč je rodič podstatná součást mazlení, usínání i hry? Proč děti zlobí? Proč je při úzkostném záchvatu tak důležité být dítěti nablízku a utěšit ho a proč se manipulativní záchvaty řeší docela jinak? Proč je projevená dětská tvořivost důležitější než pořádek? Proč je někdy nezbytné říci jasné „ne“?

Snad jen závěrečná kapitola, která radí, jak obnovit narušenou vnitřní regulaci rodiče po vyčerpávající celodenní péči o děti nebo jak pravidelně obnovovat svou emoční energii, odpověď na otázku „proč“ ani nepotřebuje.

Co ale rodiče nejmenších dětí nejvíce potřebují, je jistota. Jistota, že svému dítěti dávají to nejlepší a sebevědomí plynoucí z toho, že jim jejich miminko spokojeným úsměvem říká, že je o něj dobře postaráno. Kam nesahá intuice a kde se klasické metody péče a výchovy již netěší důvěře, tam je dobré vědět, po které moudré knize sáhnout.

fotografie: přebaly knih (foto autorky) v koláži s fotografiemi z pixabay.com

#volny_cas #materstvi #knihy

Karpova metoda aneb Tišení neklidných miminek

Jak tišit pláč miminka podle pediatra Harveyho Karpa

Metoda je určena především pro miminka od narození do tří měsíců věku. Doktor Harvey Karp, který je původce metody, je zároveň i pediatr, zastává názor, že neklid a pláč miminek je způsoben tzv. předčasným narozením. Miminka se podle něj rodí dříve, než by tomu ve skutečnosti mělo být. Po narození postrádají bezpečí maminčiny dělohy a to vede k pláči neklidu (chybí čtvrtý trimestr).

Metody, které Karp sepsal, nejsou až takovou novinkou. Jsou to staré osvědčené postupy, které jsou používány po generace. On je však popsal do velmi účinné kombinace. Měli byste je provést všechny najednou. Některým miminkům však stačí jen některé body k utišení. V podstatě napodobují prostředí maminčina bříška.

Těsné zavinutí – dle Karpa je těsné zavinutí prvním bodem k úspěšnému tišení dráždivých miminek. Těsně zavinujeme nejen tělíčko, ale i ručičky. Nekoordinované pohyby ručiček dráždivost ještě zhoršují. Dnes se už dají sehnat zavinovačky speciálně určené na zavinování s důrazem na kvalitu materiálu. Miminka se balí i do trojúhelníkovité pleny.

Budete mít zájem:  Aromaterapie léčí, ale nesmíte koupit olej se syntetikou

Jak tišit pláč miminka podle pediatra Harveyho Karpa

Správná poloha – zavinuté miminko ukládáme na bok. Plačícímu miminku se na zádech líbit nebude, z dělohy tuto polohu nezná. Miminko lze uložit i na rameno rodiče. Novorozence v poloze na boku a bříšku nenechávejte bez dozoru. Zavinutí musí být opravdu pevné.

Uklidňující zvuk „šššššššššš“ – rodiče často zjistili, že jejich miminko utiší zvuk fénu, vysavače, digestoře nebo mixéru. Zvuky jsou velmi podobné těm, které miminko slyšelo v děloze, vlivem proudící krve. Někdy stačí i pouze „ššššů ústy.

Houpání – miminka byla navyklá na přirozený houpavý pohyb z maminčina bříška. Proto jim to i po porodu dělá velmi dobře. Houpání za chůze nebo na gymnastickém míči. Jen pozor na třesení, hlavička musí být fixována.

Sání – kojení/krmení/dudlík. Sání miminka uklidňuje. Dokud však miminko nezvládne správně kojení, nedávejte ho, sání z prsu a dudlíku je rozdílné, mohlo by pokazit techniku.

Vše shrnul ve své knize Nejšťastnější miminko v okolí. Ve světě je Harvey Karp a jeho metoda velmi oblíbená a vyhledávají ho spousty zoufalých rodičů. Vyzkoušelo už ji tisíce maminek a s úspěchem. Stejně tak budou miminka, na které platit nebude. Jako u všeho má svoje příznivce i odpůrce. Každá maminka má právo vybrat, jakou cestou se v péči vydá.

Více článků najdete na portálu mamci.cz

Harvey Karp: Nejšťastnější miminko v okolí

Jméno amerického pediatra Harveyho Karpa je mezi rodinami
malých dětí po celém světě poměrně známé. Karp totiž „vynalezl“ a
popularizuje metodu utišování novorozenců a malých kojenců především v prvních
třech měsících jejich života.

Všechno potřebné shrnul ve své knize Nejšťastnější miminko v okolí, kterou bych určitě doporučovala zařadit do povinné četby všech nastávajících rodičů.

Jak tišit pláč miminka podle pediatra Harveyho Karpa

Utišit malá miminka je někdy opravdu velmi
vyčerpávající činnost, zvlášť pokud se jedná o tzv. neklidné děti a proto jsou
mnozí rodiče nesmírně šťastni za jakoukoliv radu, jak zařídit, aby jejich
miminko přestalo plakat nebo často spíš přímo řvát, jako když je na nože bere
🙂 Na začátku knihy se nejdříve dozvíte proč malá miminka často tak
hrozně moc a dlouho brečí. Řeč je o tzv. tříměsíční kolice, která obvykle
začíná 14 dní po narození a odeznívá kolem třech měsíců. Hodně lidí i odborníků
se domnívá, že problémy jsou způsobené „prdíky“ nebo obecně potížemi
způsobenými nezralým zažívacím a nervovým miminka. Karp ovšem pravou příčinu těchto problémů
přičítá tzv. chybějícímu čtvrtému trimestru. Tedy třem měsícům, o které se
miminka rodí na svět dříve, než by byla skutečně na narození zralá. Problémem
je, že děti nemůžou zůstat v děloze o tři měsíce déle, protože poté by již
jejich velká hlavička neprošla porodními cestami. Musí se tedy spokojit pouze s
9 měsíci v matčině děloze. Proto aby ale na tomto světě začala miminka alespoň
trochu fungovat potřebují ještě tři měsíce „dozrát“. Proto aby toto
„zrání“ proběhlo pokud možno co nejsnadněji a s minimem nespokojeného
breku, musíme miminkům vytvořit prostředí, které co nejvíce připomíná jejich
obydlí po předchozích 9 měsíců.

  • A jak takové prostředí v děloze vlastně vypadá?
  • – Ke konci těhotenství má již miminko v děloze opravdu málo
    místa a je tedy značně omezeno v pohybu.
  • – Prakticky neustále (při každém matčině pohybu) se pohupuje
    v plodové vodě.

– 24 hodin denně poslouchá „kravál“ způsobený
prouděním krve v tepnách a střevními pohyby matky. Jeho pokojíček je tedy pěkně
rušné místo. Asi jako bychom celý den (včetně noci!) seděli v místnosti vedle zapnutého
vysavače.

– Jídlo dostupné kdykoliv bez omezení.

Z uvedeného pak vyplývá, co bude třeba udělat proto, abychom
miminku alespoň částečně prostředí dělohy vynahradili. Tady je 5 bodů:

1. těšné zavinutí
2. zajištění polohy na boku nebo bříšku
3. vydávání hlasitého tišivého zvuku
4. houpání

5. umožnění sání

Zavinování je základ Karpovy utišující metody. Malá miminka
totiž ještě neovládají svoje končetiny a proto je mohou nekontrolované pohyby
hlavně jejich ručiček hodně znérvozňovat nebo se jimi mohou dokonce nechtěně uhodit.
Pokud tedy jejich končetiny zkrotíme, miminkům se uleví. K tomuto účelu
poslouží těsné zavinutí.

Zavinutí musí být opravdu těsné a dítě by mělo mít
ručičky narovnané podél těla, jinak se neklidné dítě ze zavinutí rychle
vyvleče. K zavinutí se může použít jakákoliv nejlépe čtvercová deka nebo plena
nebo přímo zavinovačky určené pro těsné zavinování (např. zavinovačka Miracle
blanket od firmy Red Castle).

Video s návodem jak zavinovat ať už do obyčejné
látky nebo do zavinovačky najdete bez problémů např. na YouTube. V případě, že je
dítě velmi rozrušené, nemá zavinování samotné za cíl dítě přímo utišit, ale
umožnit mu se fyzicky zklidnit, aby mohlo začít vnímat ostatní kroky, které
budou následovat.

Když už se dítě utiší, pomáhá mu zavinutí zůstat déle v
klidu.

Dalším krokem Karpovy metody je položení do polohy na boku
nebo na bříšku. Tlak, který děti takto cítí na bříško je pro ně prý
uklidňující. Ležení na zádech je totiž v případě, že jsou rozrušené může ještě
více zneklidňovat.

Pokud je dítě ale klidné, tak obvykle proti poloze na zádech
nic nenamítá a rozhodně je poloha na zádech jedinou polohou, ve které by mělo
dítě spát, protože se tak snižuje riziko SIDS.

Na bříšku bychom tedy dítě nikdy
neměli nechat bez dozoru.

Pokud je dítě zavinuté a v příjemné poloze, začneme ho
utišovat tím, že začneme vydávat blízko dětského ouška hlasitý tišící zvuk –
obvykle šššššš.

Je třeba aby syčení bylo opravdu hlasité, přibližně stejně
hlasité jako dětský pláč, jinak ho dítě v podstatě ani nemá šanci slyšet. Tím
jak se dítě postupně utišuje, můžeme i hlasitost syčení snižovat. Naše syčení
lze nahradit i jinými dostatečně hlasitými šumy.

Na mnoho dětí funguje např.
hučení vysavače nebo fénu nebo se dá použít tzv. bílý šum. Nahrávky bílého šumu
se dají sehnat na internetu.

Spolu s tišícím zvukem by mělo přijít na řadu i houpání.
Houpání musí být dostatečně energické. Pokud je dítě rozrušené tak by mělo být
houpání spíše rychlejší s drobnými pohyby, tedy spíš takové třesení. Pozor ale! Nesmíme s dítětem samozřejmě necitlivě lomcovat, abychom mu nezpůsobili nebezpečný
tzv. shaken baby syndrom.

Mezi lomcováním a třesením je velký rozdíl. Možností jak
vytvořit to správné třesení nebo houpání je celkem dost: např.

nošení v šátku
nebo nosítku, uložení do dětské houpačky, houpací sítě nebo do vibrujícího
lehátka, rytmické poklepávání na zadeček nebo zádíčka, pohupování dítětem
položeném na našich nohách, hopsání na velkém gymnastickém míči, svižná
procházka a dokonce i jízda v autě.

Posledním dílkem Karpovy metody je sání. Sání děti přirozeně
uklidňuje. Nejpřirozenější je sání bradavky, ale to není v naší kultuře vždy
možné, proto se používá náhrada v podobě dudlíku.

Některé děti by si rády sáli (stejně jako v děloze)
své prsty, ale pro malá miminka je sání vlastních prstů téměř nesplnitelný
úkol. Za prvé nemají takovou svalovou koordinaci, aby si vědomě dokázali strčit
prsty do pusy. Za druhé je tam ze stejného důvodu nedokážou udržet.

V děloze to měli jednodušší, protože tam měli ruce zkroucené přímo před obličejem. Pokud tedy
miminku nestačí sání během kojení nebo krmení z lahvičky, tak je třeba použít
dudlík. I s udržením dudlíku mohou mít děti problémy.

Podle Karpa pomáhá, když
budeme s dítětem držení dudlíku „cvičit“ tím, že se mu ho budeme
snažit mírným tahem z pusinky vyndat. Ono pak bude nucené zapojit ty správné svaly,
aby si dudlík v puse udrželo.

Toto je jen stručné nastínění Karpovy filozofie tišení
malých miminek. Podrobně je vše včetně vysvětlení uvedeno v jeho knize. Tuto
knížku bych rozhodně doporučovala přečíst si všem novopečeným rodičům, resp.
možná lépe přečíst si ji ještě před porodem. Týká se totiž opravdu období
bezprostředně po porodu.

Já jsem se k ní u prvního syna dostala až v momentě,
kdy jsem ze zoufalství již nějakou dobu hledala nějaký způsob jak by se dalo
tomu plačícímu tvorečkovi pomoct, protože nic z toho, co jsme do té doby
zkoušeli nepomáhalo. Pak určitou dobu trvalo než jsem ji po malých kouscích,
které mi neustále plačící děťátko umožňovalo, přečetla.

Až jsem zklamaně
zjistila, že ji čtu vlastně s tříměsíčním zpožděním a že teď už mi moc
nepomůže. 

P.S.: Pravda je, že u našeho synka ubrečenost neskončila ve
třech měsících, jak se dočtete v Karpově knize. Nejdřív jsme si mysleli, že je
prostě opravdu náročné dítě a trvá mu to déle než většině dětí, které s
neustávajícím pláčem končí ve třech měsících.

Poté se ale zjistilo, že jeho
pláč byl pravděpodobně zhoršovaný alergií na kravské mléko, které se k němu
dostávalo prostřednictvím kojení, na což se bohužel přišlo až v 9 měsících, kdy
se mu problémy postupně velmi zhoršovaly poté, co mléko začal v podobě jogurtu
konzumovat přímo sám.

Do té doby pořád jen brečel (pravda i poměrně hodně
blinkal), ale nic jiného mu nebylo a proto se na alergii na bílkovinu kravského
mléka (BKM) přišlo až tak pozdě.

Teď u dalšího miminka už budu ohledně tohoto
mnohem poučenější, proto pokud bude miminko hodně brečet, nepůjde ho utišit a
bude více blinkat, první co (kromě Karpovy metody) zkusím, je vyloučit ze své
stravy (pokud budu kojit) veškeré mléko a mléčné výrobky (a to i ve stopovém
množství) a s touto dietou vydržet minimálně 14 dní, jestli se miminku neuleví.

Vyloučit mléko ze své stravy jsem zkoušela samozřejmě i tehdy, ale jen tak
maximálně na 3 dny (jak se obecně všude doporučuje) a vzhledem k tomu, že se
nic nezměnilo, usoudila jsem, že mlékem to nebude.

Jenže poté, co jsem po
stanovení diagnózy alergie na BKM prostudovala všechno možné, zjistila jsem, že
zklidnění může přijít právě až za delší dobu, že 3 dny jsou moc málo, aby se
dalo s jistotou říct, že mlékem problémy způsobené nejsou. Nutno říct, že na
problém s alergií na mléko (popř. sóju) doktor Karp, ale ve své knížce také upozorňuje.

Bohužel zřejmě ne dostatečně  důrazně a
bez praktického návodu co přesně při podezření na tento problém udělat. Pro
rodiče (hlavně ty bez větších zkušeností) je totiž velmi těžké poznat, co je
ještě normální pláč velmi náročného a snadno rozrušitelného dítěte a co už je
prostě nenormální.

Stejně tak poznat co je ještě normální ublinkávání a co už
je prostě moc nemusí být vždycky tak jednoduché. Vzhledem k tomu, že náš
chlapeček přibýval na váze rozhodně nadprůměrně, jedl spíš jak za dva, tak naše
lékařka přičetla časté blinkání přejídání. Prostě varovné příznaky byly, jenže všechny
okolnosti byly nastavené tak, že nejprve o diagnóze alergie na mléko nikdo
neuvažoval. Pokud byste tedy i vy patřili mezi rodiče, kteří mají opravdu velmi
neklidné miminko a ani popsaná Karpova metoda by mnoho nepomáhala, určitě bych
doporučila se vážně zamyslet i nad nějakou zdravotní příčinou.

Harvey Karp – Nejšťastnější miminko v okolí (aneb 5 zlatých zásad na koliku a pláč miminka)

Tato naprosto úžasná kniha určená především pro miminka od narození do tří měsíců věku pomohla tisicovkám maminek. V Čechách se stala nejkupovanější knihou o miminkách a dočkala se už třetího vydání.

O fungování Karpových pravidel svědčí desítky nadšených komentářů maminek na internetu (93% kladného hodnocení z internetových knihkupectví). Celá kniha má na 300 stran, což může být pro spoustu maminek velký problém.

Budete mít zájem:  Profesor Flegr o toxoplasmóze: Nakažena je třetina naší populace

Proto Vám přinášíme jednoduchý souhrn celé knihy a pěti zásad na ztišení miminka.

Nejedná se o žádné nové metody, ale o postupy staré jak lidstvo samo akorát výborně zkombinované. Nicméně jestli chcete porozumět vnímání a pochodům mysli Vašeho drobečka, je nejlepší si knihu přečíst.

Pravá příčina tříměsíční koliky – chybí čtvrtý trimestr

Miminko trávilo celou dobu těhotenství v uzavřeném bezpečí Vašeho bříška. Bylo mu zde těsno a teplo. Mělo jídlo, kdykoliv potřebovalo. V děloze neustále slyšelo hučení tepen, škrundání břicha, hlasitý tlukot srdce.

Celý den bylo houpáno v rytmu vaší chůze. Po porodu o toto všechno přišlo. Leží v postýlce, v tichu, ve velkém prostoru, bez houpání.

Navíc se k tomu postupně u některých miminek přidává blinkání, reflux, prdíci a v kombinaci s velkým temperamentem a nezralostí mozku to řada miminek nezvládá.

Během druhého týdne gestačního věku v odpoledních a večerních hodinách začnou záchvaty usilovného breku.  Karp přišel po dlouhém zkoumání na to, že miminku chybí „čtvrtý trimestr“, aby se s obrovskou změnou prostředí vyrovnalo.

Jak na uplakané miminko?

Prostě mu zkusíte podmínky přátelské dělohy napodobit pomocí 5 utišujících zásad. Na některá miminka stačí 1-2 zásady, jiná potřebují na zklidnění téměř všechny. Jsou to metody staré jak lidstvo samo, ale účinně pomáhají při postupném a pečlivém dodržování.

Zavinování – příprava na utišení

Miminkům těsné zavinutí připomene malé prostory v děloze. Zavinování s rukama podél těla (nožičky můžou prokopávat) zabraňují miminkům úplně ztratit sebekontrolu (zkuste se pořádně vztekat se svázanýma rukama, nejde to). I když se nám tato poloha může zdát nepříjemná, miminka ji milují, cítí se v bezpečí.

Některá miminka jsou od ostatních podnětů tak rozrušená, že ani nepostřehnou Vaši přítomnost. Zuřivě šermují rukama kolem sebe, rozčilují se a svým křikem spíše připomínají požární hlásič. Snažíte se miminku pomoci, ale ono Vás vůbec nevnímá. Díky zavinutí mu umožníte více se soustředit na Vás a další utišující kroky.

Samo zavinování utišující reflex nespustí, je to příprava pro další kroky k utišení. Nelekněte se, že se Vaše miminko po těsném zavinutí ještě více rozbrečí, následující kroky ho utiší zcela spolehlivě.

Někdy se také může stát, že miminka, která byla doposud při zavinování klidná, se začnou najednou vztekat.

Vydržte, tato období vzdoru trvají týden až dva, poté najednou začne miminko samo automaticky dávat ruce podél těla, jakoby říkalo, „jé, tohle mám moc rád“.

A jak zavinout miminko? Karp ve své knize (str. 146) uvádí přesný postup, jak miminko zabalit třeba do dečky. Pokud chcete přímo zavinovací dečku, zakupte jí třeba od firmy haipa-daipa. V českých podmínách stačí obyčejná zavinovačka a široká stuha (či široká lemovačka).

  • Miminku dejte ruce podél těla.
  • Pevně převiňte přes miminko pravý nebo levý cíp zavinovačky tak, aby ruka byla napevno u těla. Když je zavinovačka delší, klidně okraj zastrčte pod miminko.
  • Potom přehněte spodní okraj. Nechte nohy volnější, aby mohlo prokopávat.
  • Přehněte napevno druhý okraj (opět ruka podél těla) a zavinovačku držte.
  • Nakonec celou zavinovačku převiňte stuhou/lemovačkou. Dejte si stuhu napůl, je dobré si tuto polovinu poznačit fixem, abyste polovinu nemuseli pokaždé hledat. Začnete na hrudníku miminka, kam položíte stuhu v polovině. Potom přetáhněte stuhu pod miminko (postupujete směrem dolů), nad miminko, kde stuhu zavážete na mašli. Měli byste skončit někde u stehen. Tím se celá zavinovačka zpevní a utáhne. Miminko je zavinuté a připravené na spuštění dalších utišovacích kroků.

Zavinování do dečky haipa-daipa podle Karpa

Pokud se Vám miminko vykroutí, musíte začít znovu. Nebojte, pár zavinutí a budete mistři. Je dobré na zavinování a houpání využít tatínky. Mají na tyto dvě věci neskutečné nadání.

Poloha na boku

Poloha na boku nebo na bříšku spouští utišující reflex, protože napodobuje polohu miminka v děloze. Než se narodilo, nikdy nepoznalo polohu na zádech a pro mnoho miminek je ležení na zádech nepříjemné a nepřirozené.

Většinu času byly zvyklé trávit hlavou dolů se skrčenýma nohama přitisknutými k bříšku. Kolikrát stačí i samotný dotyk na bříšku, abyste zklidnili své miminko.

Naopak poloha na zádech může spustit Moroův úlekový reflex (miminko v úleku rozhodí ruce, jakoby se chtělo chytit při pádu – dědictví genů od opic).

Pozor na dlouhodobé spaní na bříšku! Mluvíme pouze o utišování na bříšku. Kdybyste nechávali své dítě spát celou noc na bříšku, hrozí zvýšené riziko SIDS (syndromu náhlého úmrtí kojence). Nemusíte se lekat, k SIDS se musí sejít hned několik faktorů dohromady, nejen spaní na bříšku, ale proč to pokoušet.

Karp uvádí mnoho kultur (Laponci, Křováci, Pygmejové), které svá miminka nosí celé dny a týdny v embryonální poloze. Děti jsou klidné, netrpí kolikami a zdravě se vyvíjí.

Bílý šum

Když se zeptáte známých, kteří už mají nebo měli kojence, jistě Vám potvrdí, že miminka výborně uklidňoval zapnutý vysavač, fén, nastartované auto nebo digestoř.

I nám se nejlépe spí při šumu moře, bublání potoku nebo vytrvalém dešti. Tyto hluboké vytrvalé zvuky se označují jako bílý šum a miminka je úplně milují.

 Kde stáhnout bílý šum?

Tento další utišující prvek jim opět připomíná dělohu, kde podle výzkumu uváděných Karpem je až 90 decibelů hluk, což je asi na úrovni puštěného vysavače a sekačky na trávu.

Hučení tepen, pravidelný tlukot srdce, škrundání břicha a jiné další pochody slyšelo miminko celý svůj dosavadní vývoj. Nedivme se proto, že když po porodu miminka umístíme do tichého pokoje, jsou neklidná a pláčou. Potřebují ono halasné šumivé ticho.

Jejich bubínky jsou ještě silné, až v průběhu několika měsíců zcitliví, nemusíte se proto bát, že by hluk miminku vadil.

  • Dejte ústa 3-6 cm od ucha miminka a začněte ostře syčet (miminko už je zavinuté a v poloze na boku/na bříšku).
  • Hlasitost syčení zvyšte na úroveň pláče miminka – drsné, ostré a vytrvalé „ššššš“. Čím více pláče, tím více syčte.
  • Až se začne utišovat, můžete syšení trochu ztlumit. Miminko by se mělo zcela uklidnit během 1-2 minut, až budete profíci, zvládnete to za pár sekund.

Samozřejmě nemůžete vytrvale syčet. Až se miminko uklidní, zkuste na internetu získat nahrávku bílého šumu.

Na youtube jsou k dispozici nejrůznější bílé šumy – vysávání, šum televize, bublání potoku, atd. Díky pouštění bílého šumu přes noc můžete výrazně prodloužit dobu spánku miminka.

Už nebudete vstávat třeba 6x, ale jen 2x za noc. Některá miminka dokáží spát při šumu celou noc.

Houpání

Během celého svého vývoje v děloze bylo dítě kolébáno a tento rytmický pohyb miluje i po svém narození. Od pradávných dob rodiče svá miminka houpali a kolébali. Všimli si, jaký uklidňující efekt houpání má.

Houpání je dalším napodobením života v děloze. Možná si vzpomenete, že když bylo miminko v děloze, čím více jste ostřeji šla, tím více bylo v klidu.

Stejně jako u bílého šumu platí, že čím je dítě neklidnější, tím více na něho zapůsobí ostré a energické pohyby.

Mnoho maminek přišlo na to, že když bude se svým dítětem ostře přejíždět přes práh bytu, do pár minutách miminko usne, přestože v kočárku úplně nadskakuje.

„Když zjistíte, že houpání nefunguje, téměř určitě houpete moc pomalu.“ Penelope Leachová, Dítě a já (str. 189)

Neklidná a brečící miminka musí být pevně zavinutá, ššš musí být velmi ostré a houpání prudké a rychlé, jako byste chtěli vyklepat bublinky ze sodovky. Některá miminka mají rády, když je na pažích koulíte zprava doleva a prudce zvedáte nahoru a dolů.

Tuto techniku je ale nutné opatrně vyzkoušet, u některých dětí zase může spustit Moroův úlekový efekt. Dalším způsobem uklidnění může být rytmické klepání do zad – jakoby bubnování na buben.

Na jiná miminka dobře působí rychlé třesení, jako byste měla velkou zimnici.

Pro děti trpící kolikou a nezničená záda utahaných rodičů Dr. Karp doporučuje „stěračovou metodu“, kdy si zavinuté miminko položíte na kolena, převalte je jako stěrač (více popsáno s.

198) tak, aby se jeho bříško dotklo nohy, rukama podepřete hlavičku, začněte ostře syčet a nakonec pohupujete koleny ze strany na stranu. Čím více pláče, tím více syčíte a rychleji pohupujete koleny na krátkou vzdálenost (na 3 cm 2x-3x za sekundu).

Jakmile se začne miminko uklidňovat, můžete zvolnit.

Výborně jsou na houpání i dětské houpačky. Jsou dobré pro malé děti (ne starší 5 měsíců), které chtějí být neustále chované. S houpáním můžete začít od začátku. Karp radí:

  • Do houpačky dejte jen utišené zavinuté dítě, plačící by plakalo dál.
  • Když začne v houpačce miminko brečet, zatřeste s ním do uklidnění.
  • Použijte nejvyšší rychlost. Náročné děti se nejlépe uklidní při velké rychlosti.
  • Zároveň použijte hlasitý bílý šum.
  • Po několika úspěšných pokusech se miminko po vložení do houpačky samo uklidní, protože ví, že je to fajn věc.
  • Nebojte se houpačku používat, v děloze bylo miminko celou dobu stočené, skrčené a pohupovalo se. Houpačka a houpání je jen slabá náhrada.

Sání

Je tu poslední utišující zásada a tou je sání. Je dokázáno, že mnoho miminek si cucá své prstíky už v děloze. Cucání a sání miminka milují a uklidňuje je.

V momentě, kdy Vaše miminko úspěšně zvládlo kojení (zkuste vydržet prvních 14 dní), nemusíte se bát použít dudlík (pozn.

: vyzkoušejte různé druhy, v českých podmínkách mnoha miminkům vyhovuje obyčejný dudlík). Pokud dudlík odmítá, nenuťte ho.

Vypadává miminku dudlík? Cvičte jeho držení v pusince, když je v klidu a saje. Jemně za dudlík zatahejte. Miminko začne dudlík sát usilovněji, a bude si tak posilovat mimické svaly. Po chvilce to zkuste znovu.

Čemu se při dudlíkování vyhnout (s.213)

  1. Záměna s bradavkou – Dokud nebude dobře zvládat kojení, radši dudlík nedávejte. Technika sání prsu a dudlíku je rozdílná, je nutné, aby miminko mezi těmito typy sání rozlišovalo.
  2. Chemická kontaminace – Místo žlutých dudlíků je lepší kupovat průhledné silikonové. Žluté se po nějaké době začnou rozpadat.
  3. Nic sladkého – Nenamáčejte dudlík do ničeho sladkého. Miminka si sladké chuti rychle navyknout a pak budou dudlík odmítat. Navíc sladké zatím opravdu nepotřebují.
  4. Udržujte čistotu – Nový dudlík důkladně omyjte a vyvařte. Po upadnutí na podlahu ho opláchněte. Nedávejte si dudlík do pusy. Pusa je semeništěm bacilů, snadno můžete přenést např. zárodky chřipky, oparu na své miminko.
  5. Nepoužívejte šňůrky – Šňůrky se mohou snadno omotat a miminko udusit nebo se mu zaseknout mezi prstíky.
  6. Všeho s mírou – Karp doporučuje s dudlíky přestat mezi 4-5 měsícem věku. Miminko si v této době dokáže sát prsty nebo se uklidnit jinak. Po 6. měsíci hrozí, že si ke svému dudlíčku vytvoří citový vztah a nebude se ho chtít vzdát.

tip: Když miminko dudlík uchopí, začne sát, vyplivne a začne brečet, má s největší pravděpodobností hlad.

Shrnutí

Některým miminkům stačí k utišení jedna zásada, jiná potřebují na uklidnění všech pět. Zásady provádějte a přidávejte jednu po druhé. Čím hlasitěji miminko naříká, tím více zásad rázně prováděných potřebuje.

Při nespokojenosti miminka na něj syčte (u ucha), zaviňte mu ručičky (furt syčte), položte zavinuté miminko na bříško nebo na bok (syčíte), přidejte třas (čím více brečí, tím usilovněji krátkými pohyby stylem třesu pračky třeseme). Nakonec nabídněte dudlík nebo čistý prst. To by mělo při správném provedení uklidnit všechny nespokojené děti.

Budete mít zájem:  Partner se nemyje a smrdí

Dr. Harvey Karp

Americký pediatr a odborník na vývoj dětí s pětadvacetiletou zkušeností pomáhá tisícům rodičů (chodili k němu Madonna nebo Michelle Pfeiffer). Studoval u předních amerických pediatrů, získal prestižní grant na studium koliky a dětského pláče. Pracuje jako odborný asistent pediatrie a vlastní soukromou praxi v Santa Monice.  Po vydání se jeho kniha okamžitě stala bestsellerem.

Jak tišit pláč miminka podle pediatra Harveyho Karpa

Informace použity z:

Harvey Karp: Nejšťastnější miminko v okolí, skoro nikdy nepláče a spinká jak andílek, Euromedia Ikar 2012

Pokud si dokážete najít čas a chuť na čtení knihy, vřele ji doporučujeme. Karp vtipným a laskavým způsobem líčí příběhy maminek ze své letité praxe (možná se i v některých příbězích poznáte) a při čtení knihy se výborně pobavíte. Z vlastních zkušeností můžeme říct, že přesné dodržení pravidel skvěle zabíralo.

Jestli někdo porozuměl duši miminek a zoufalosti maminek, byl to právě tento pediatr.

Zkušenosti maminek z diskuzí

Znáte čtvrtý trimestr? Někdy je náročnější než celé těhotenství!

Přitom je zcela pochopitelné a přirozené, že miminko i maminka potřebují nějakou adaptační fázi. Miminko si devět měsíců lebedilo v klidu a přítmí, v teple, v objetí pohupující se dělohy si pospávalo a živilo se podle libosti.

A najednou je to pryč, všechno je pro něj nové a ne právě příjemné. A tak na to reaguje – je neklidné, pláče, trápí ho koliky po změně stravy.

Rodiče bezradně listují v knihách, brouzdají po internetu, hledají návody, co dělat, jak to přežít.

Ani oblečená, ani nahá

Zvlášť špatně se celá situace zvládá, když maminka prožívá obtížně šestinedělí. Nic není jako dřív, není ani těhotná, ani nemá tělo v normálu. Bříško je ještě zakulacené, děloha se pomalu zavinuje, prsa jsou citlivá, naběhlá.

Pohled na vysmáté krásky z obrázkových magazínů s dokonalou postavou pár dní po porodu a usměvavým andílkem v kolíbce, to na sebedůvěře nepřidá. Kromě toho ani čerstvý tatínek mnohdy nefunguje jako efektivní pomocník, taky mu chvilku trvá, než si najde svou cestu.

Pokud se vydá správným směrem ,vezme si na starosti třeba koupání, procházky, houpání, uspávání, tak vydatně přispěje k tomu, aby si miminko zvyklo v novém světě.

Přilepte si dítě k sobě

Vývojový skok, jaký čeká dítě v prvním čtvrtroku po narození, je pro něj zároveň velká zátěž. Není proto divu, že by se nejradši vrátilo do klidného bezpečí dělohy. Někteří psychologové tvrdí, že právě o tohle si říká svým pláčem, který bývá zvlášť usilovný koncem dne.

Svůj recept má na to americká psychoterapeutka Jean Liedloffová, která strávila nějaký čas v amazonské džungli s venezuelským kmenem Yequanů.  Její „koncept continua“ se opírá o zásadu, že matky by měly v prvním půlroce až osmi měsících dítě skoro neopouštět, mít je „přilepené“ na těle.

V takto bezpečném závětří, které mu připomíná šťastné časy v děloze, lépe přivyká novému světu, do jehož dalších průzkumů se pak z vlastní vůle pustí.

Simulaci života v děloze nabízí taky další eso v oboru, americký pediatr Harvey Karp. Podle něj se dítě de facto „narodí“, až po onom čtvrtém trimestru, tedy tři měsíce po porodu. Teprve tehdy je zralé. Karp také propaguje metodu, jak u dítěte navozovat pocity, které zažívalo v děloze. Má jednu velmi praktickou stránku: pomůže miminko zklidnit.

1. Zavinování je prvním krokem ke zklidnění

Miminkům zavinutím připomínáme omezené prostory v děloze. I když to nám dospělým přijde nepochopitelné, při omezení pohybu se spíš přiblíží pocitu bezpečí.

Nekontrolované šermování rukama, které je pro toto stadium typické, může miminko spíš vylekat. Neděste se toho, že kojenec se hned po zavinutí nepromění v klidného andílka.

Musí si na toto novum zvyknout, je třeba mít trpělivost, vydržet.

2. Na boku nebo na bříšku jen někdy

Než se miminko narodilo, polohu na zádech neznalo, takže mu nemusí být právě příjemná. Připomeneme mu zlaté časy v děloze, položíme ho na bříško nebo na bok. Zvlášť když je miminko zavinuté, je toto dalším krokem k jeho zklidnění. Kvůli riziku syndromu náhlého úmrtí kojence ho však v těchto polohách spát necháváme.

3. Hadí syčení do ouška i brutálnější vysavač

Úzkostlivě dbát na to, aby k dítěti nepronikl ani náznak nějakého hluku, není dobrý nápad. Děloha také není zvukotěsná, k jejímu obyvateli doléhaly nejrozličnější zvuky. Proto bychom mu je měli nabídnout i teď.

Na zklidnění výborně zabírá syčení do ouška, může být i ostřejší, zvlášť když miminko pláče. Až se začne uklidňovat, syčíme tiše a něžně. Zázraky se dají dokázat i s tzv. bílým šumem, tedy třeba monotónním hlukem fénu, vysavače atd. Nejrůznější uspávací zvuky lze stáhnout z internetu.

Pokud je pustíte v noci miminku, které je zvyklé se často budit, tak se o něco lépe vyspíte.

4. Energické houpání je užitečnější než pohupování

Příjemně se pohupovat s křičícím kojencem, tím ho zpravidla neuklidníte. Potřebuje razantnější pohyby, jako když se natřásalo při rychlé chůzi v děloze. Pozor na to, abyste s ním nezačali nějak násilně, nebezpečně třást.

To se obvykle stává, když už máme nervy na pochodu z nepřetržitého pláče. V takovém případě je lepší předat štafetu někomu jinému, třeba klidnějšímu tatínkovi. Existují i speciální vibrující lehátka či houpačky pro kojence.

5. Žádný strach z dudlíku

Dudlík bývá obvykle na černé listině z obavy, aby nenastaly problémy s kojením. Pokud ale nejsou, tak je možné dudlík miminku  nabídnout, protože sání ho uklidňuje. Dudlík není nutné namáčet do ničeho sladkého a jako prostředek ke zklidnění se doporučuje ho používat tak do 4. nebo 5. měsíce. Pak už se dítě dokáže uklidnit jinak.

Diskuze Karpova metoda

Ahojda,máte někdo zkušenosti s metodou tišení miminka od Harvey
Karpa??

Velikost písma:

Ano ano ano…
Kubíček byl jako malý hodně náročné a uplakané miminko. Než se mi
dostala do rukou knížka od Karpa, tak to u nás vypadalo tak, že jsme se
s manželem střídali a jednu noc jezdil s autem s Kubíčkem on, druhou noc
já. V autě neplakal a dokonce i usnul…
No a někdy okolo Vánoc jsem si tuhle knížku přečetla a začali jsme podle
jeho rad postupovat a zabralo. Sice ten účet za elektriku když přišel (fén
u nás běžel skoro non-stop ), nás málem dorazil, ale co by člověk
neudělal za chvilku klidu.

Tak já teda pouštění fénu a další podobné věci aplikovat
nechtěla,říkala jsem si,že fakt nechci doma poslouchat ječící děcko a
ještě šaškovat s fénem.Raději at prcek řve,než ho učit na takové pro
mě „pitominy“.

Ale to je jen čistě můj názor a nikomu ho
nevnucuju.A jestli to někomu nevadilo a pomohlo to,tak proč né.Jediné co
jsem od Karpa aplikovala,bylo pevné zavinutí,to můžu jedině
doporučit.

Malý řval i 18 h denně,spaní téměř žádné jen na rukách a
když jsem začala zavinovat,spal skoro celou noc.

Coze? To existuje nejaka „metoda“ jizdy autem k utiseni ditete?? To musi byt naramne chytry pan, to si asi prectu
 

Ted mám druhé – klučíka. Není rozhodně tak uplakaný..ale už máme noci
kdy řval do 3 do rána taky. U nej zabírá skvěle opět fén, vysavač – a
pořídila jsem si šátek – a nemůžu si to vynachválit – šátkujeme a je
moc spokojený.

a prostě razím přesvědčení – cokoli dítě dovede uklidnit a zbavit
pláče – at je to sebevětší kravina -tak jestli to funguje, je to to
nejlepší !!!! a kašlat na okolí !!! Ostatní nejsou do noci vzhůru
s vašim plačím miminkem

vodaziva píše:
Coze? To existuje nejaka „metoda“ jizdy autem k utiseni ditete?? To musi byt naramne chytry pan, to si asi prectu

No jasně existuje…ale ideál je dálnice…ne křižovatky kde je každou
chvíli červená to se mimi probudí …jo a taky to docela leze
do peněz při dnešních cenách benzínu to bych radši preferovala ten fén 

Tak já radši poslouchám lux než ječící mimino, no což,
taky názor.

Fanouš byl první týden hezky spavý, pohodový, no pak ale rozvázal,
s prvním synem jsem ještě ve 3m neznala nějaké, že nemůže usnout,
Fanouška jsem hojdala, dostával furt prso, výsledek byl, že ani chování
nepomáhalo a ještě blil jak amina, dostával z toho škytavku…
Pevné zavinutí nám pomohlo hlavně když byl unavený, chtěl usnout u prsa,
ale vadilo mu, že z toho teče Tousnul během 3s, když jsem mu přitáhla
ručičky.
Lux pomáhá, když tak nějak celkově nemůže zabrat, není dost unavený,
ale zároveň protivný.

Dudlíčka střídavě máme a nemáme, někdy způsobí spíš ještě větší
řev

Natřásání nevím, ale nějak se neosvědčilo 

Akorát teď cca 2dny nám zavinování přestalo fungovat Asi kvůli prdům, protože se dost kroutí a
v zavinutí se nemůže vykroutit tak, aby ty prdy dostal ven. Když je bez
prdů, tak hezky usne a bez zavinutí spí tak hodinu, zavinutý i 2,5h
přes den.

Proč utrácíte za elektřinu a pouštíte spotřebiče? Stačí si na netu
stáhnout v mp3 bílý šum a pouštět jim to. Pro mimina uklidňující
věc,neboť v břiše nebylo ticho, ale rambajz od srdce, střev, zvenku něco
dolehlo… U nás bílého šumu netřeba, stabilní hladinu hluku dokáže
vyprodukovat starší brácha a když náhodou spí, tak papoušek 

Já jsem ji právě četla a zkoušela jsem našeho kluka zavinout a spal
večer 6 hodin místo 3.Hned na poprvé,tak jsem byla dost překvapená.Tak
jsem ráda že to funguje i někomu jinému.

Ahojky,my fénujem ještě teď po koupeli,zavinovali jsme,pouštěli jsme
šum a spokojenost největší…

A ještě nám to právě na ty prdy docela pomáhá protože on se kroutí
skoro pořád a brečí,tak se po tom utiší.Ještě zkusím ten šum když ho
zkouším slunit a nechce ležet-jsou mu dva měsíce a je pořád trochu
žlutej.

Gina108 píše:
Proč utrácíte za elektřinu a pouštíte spotřebiče? Stačí si na netu
stáhnout v mp3 bílý šum a pouštět jim to. Pro mimina uklidňující
věc,neboť v břiše nebylo ticho, ale rambajz od srdce, střev, zvenku něco
dolehlo… U nás bílého šumu netřeba, stabilní hladinu hluku dokáže
vyprodukovat starší brácha a když náhodou spí, tak papoušek

Mám staženo, nefunguje Pouze a jen náš lux Mám koupený mp3 přehrávač a repráčky,
chystám se ho nahrát na svým noťasu a pak si snad bude šumět trochu
soukromněji, jinak nás s mužem brzo trefí 

tak je pravda že šum jsem ještě nezkoušela…první dcerce jsme
pouštěli uklidnující hudbu u které večer usínala až kolem 1 roku
věku.

Ted klučík – 6 týdnů usne u hudby…v neděli jsem uspávala u těch
šlágrů co pouštěli v TV – jak byla Zagorka tak už bylo vyhráno ještě jsem trochu potancovala a byl klid.

A holky každý dítě je jiný…co se osvědčilo u prvního může fungovat
u druhýho ale třeba vůbec naopak to může mimi ještě rozzuřit – prostě
každý dítko originál !

Tak my fénujeme. Když je protivná, brečí. To okamžitě zmlkne a
uklidní se, usíná u toho. Nevěřila bych, že to může fungovat, ale
světe div se, funguje to Dokonce si oblíbila jen jeden z našich
fénů, druhý na ni nezabírá, digestoř a ani nenaladěné rádio ne, ani
vysavač.

Takže za chvíli odrovnáme fén, běží relativně často I tak malá zle usíná a jinak než
v náručí pořádně nezabere. A pevné zavinování je pro nás na noc
dolsova nutností, jinak háže rukama, kroutí se a je v takovým neklidu, že
ji to budí. Bez vysoušeče vlasů a plíny na zavinutí bysme lítali
s manželem po baráku s ukřičeným miminkem fakt 24h denně. I takhle je
to ale náročný.

Nicméně jsem ochotná vyzkoušet vše, co by mohlo
fungovat, za každičkou minutku bez pláče našeho drobečka to stojí 

Ahoj,ještě jsem se chtěla zeptat jestly zavinujete i přes den?

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector