Zdravý člověk či pojem zdraví je definován dle WHO (světové zdravotnické organizace) jako stav tělesné, duševní a sociální pohody, podle čínské medicíny pak jako stav vnitřní energetické rovnováhy.
Každá nemoc je z pohledu čínské medicíny vždy určitým projevem vnitřní energetické nerovnováhy a její vychýlení či vykolejení se projevuje různými potížemi a příznaky, respektive nemocemi.
Čínská medicína se snaží nemocem předcházet udržováním této rovnováhy pomocí řádné životosprávy se vším všudy – stravou, fytoterapií, cvičením, akupunkturou, masážemi a duševní hygienou.
Západní medicína se zase často snaží nemocem (a tedy vybočení organismu z rovnovážného stavu) předcházet profylaxí, tj. nejčastěji užíváním vakcín a očkováním.
To samo o sobě je protimluv – organismus, dosud zdravý a vyrovnaný, dostává náhle jednu ťafku za druhou v blahé naději, že tím se ještě více posílí a zharmonizuje. Opak je pravdou, neboť z pohledu tradiční čínské medicíny každé očkování přináší tzv. horký toxin RE DU do organismu a vytváří horko v krvi RE XUE. Naopak, mnohdy se tím naruší teprve se vyvíjející rovnováha organismu, obzvláště pak v útlém věku, která je ještě doslova v plénkách.
Mladý stromek ohýbati?
Pro snazší pochopení uveďme si příklad: zdraví každého jedince je určeno vrozenou konstitucí a získanou energií v průběhu života (strava, životospráva, klimatické vlivy, úrazy a poranění atd.).
Život každého člověka začíná podobně jako v přírodě ze semínka, které vzklíčí (v děloze) a vyroste z něho malá sazenička stromku (novorozenec), kterou chceme umístit do naší zahrádky (rodiny).
Tato sazenička je po přesazení (z lůžka dělohy do širého světa) velmi citlivá na veškeré okolní vlivy, jako je podhoubí, zalévání, hnojení a klimatické vlivy, stejně tak, jako je zranitelný a křehký kojenec.
V našem případě klubajícího se nemluvněte se rané (v našem případě zřejmě od slova ranit) očkování chová jako pověstný slon v porcelánu, čili jako jakýsi imaginární zásah sekerou do ukotvujícího se kořene, jež zde nepochybně zanechá své nesmazatelné stopy i dobudoucna.
A aby to nebylo málo, jeden zásah nestačí – často se tyto „rány osudu“ opakují a jejich razance v podobě smíšených vakcín je vskutku těžkotonážní. Záleží pak na každém jedinci, jak moc silný „kořínek“ dostal do vínku, a co vše je schopen ještě vydržet. Ne každý však má to štěstí, což se dříve či později projeví („A hyn sa hukáže, do roka a do dne…“).
Často nemusíme čekat až tak dlouho a již jsou tu první „plody“ v podobě ekzémů, alergií, atopií, bronchitid a astmatu, celiakie, febrilních křečí, epilepsie, dětského diabetu, dyslexie, dysgrafie, dětské mozkové obrny, hyperaktivity (syndrom ADHD), nespavosti, pomočování, revmatoidní artritidy, Crohnovy choroby či ulcerosní kolitidy, autoimunních nemocí… A na začátku bylo „obyčejné“ očkování. Zastánci očkování argumentují většinou tím, že vedlejší účinky jsou minimální a podružné a převládají pozitiva nad negativy – potíž však spočívá v tom, že se sledují nežádoucí reakce po očkování pouze do 3 týdnů po vakcinaci a v budoucnu si pak počátek těchto celkem “nových nemocí” (alergie a spol.) již nikdo nedává do souvislosti s očkováním, neb to není ani žádoucí, ani v zájmu všeobecného blaha. Notabene, v době, kdy Edward Jenner provedl první očkování proti pravým neštovicím (v roce 1796), tak tato nemoc již spontánně začala ustupovat, podobně jako ostatní epidemické nemoci, neboť spolu se zlepšením výživy, hygieny, životní úrovně a lékařské péče se přirozeně posílilo i zdraví a obranyschopnost lidské populace. Ostatně také později, když Edward Jenner viděl, co vše svým objevem rozpoutal, povzdechl si: Nevím, zda – li jsem přeci jen neudělal chybu a nestvořil něco úděsného! V žádném případě to tedy neznamená, že čím více očkování, tím více budeme zdraví. Podobně ale i v dospělosti můžeme vidět spousty příkladů, kupř. očkování proti chřipce je dle tradiční čínské medicíny absolutní nonsens, neboť vypěstovaný „původce“ chřipky se mezitím několikanásobně zmutuje na jiný. Zdravý člověk se snadno s chřipkou během týdne bez následků vypořádá asi tak, jako když do silného kmene stromku tnete sekerou. Nemocný a oslabený se naopak tímto horkým toxinem z očkování ještě více oslabí a sice nedostane chřipku A, ale zato další nemoci B, C, D… Nejdůležitější je vždy odpovídající terén, čili prostředí, ve kterém se daný vir pomnoží. Dle čínské medicíny je toto prostředí vyjádřeno tzv. stavem vlhka a horka v organismu SHI/RE, na kterém se virům, baktériím, plísním a parazitům neobyčejně daří podobně jako plevelu v uzavřeném, nevětraném skleníku. V době očkování, antibiotik a kortikoidů pak jejich používání představuje jakýsi chemický postřik, třeba Roundup, jež se honosí tím, že ničí pouze cíleně postříkaný plevel a ničemu okolo neškodí, což v praxi nikdy nelze docílit, neb každá akce má svoji reakci. Dnes jsou již studie o tom, jak i tento „šetrný“ postřik, používaný na geneticky modifikované krmivo pro drůbež, ničí jejich přirozenou mikrobiální rovnováhu, mutuje okolní rostliny a infikuje půdu glykofosfáty. Podobně i tzv. „šetrné“ očkovací vakcíny jsou stále jen „horké toxiny, zabalené do jiného obalu“, čili nová vlna se starým obsahem. Roundup je prezentován s dodatkem „zničme plevel jednou provždy“, takže u něho si můžete býti jisti, že zničí nejen plevel jednou provždy… Je sice selektivní (dle z výtěru kultivace baktérií, třeba na zlatého stafylokoka), ale pořád jaksi stříkáme chemii do uzavřeného skleníku, aniž bychom tak odstranili podhoubí horka a vlhka SHI/RE. A to vyvětráním a ručním vypletím plevelu a kopřiv, nejlépe i s kořeny (použitím šetrné fytoterapie a změnou stravy a životosprávy vůbec). Vždy je tedy za určitou infekci zodpovědný terén (zkuste přesídlit opici z rovníkové Afriky na Aljašku, tady jí pšenka nepokvete, a ani se tu nebude příliš množit) a ne jednotlivý vir či baktérie, ty jsou pak již jen důsledkem této příčiny, tedy vlhka a horka SHI/RE, jinak usekáváme hlavu sedmihlavému drakovi…
Nová doba si žádá nové nemoci
Postupně bychom mohli vyjmenovávat celou plejádu nových nemocí, které se dříve buď neznaly, nebo neuměly diagnostikovat, anebo se nejspíše v důsledku těchto nepřirozených zásahů (očkování, antibiotika, hormony, atd.) vůbec nevyskytovaly.
Kdo o tom trochu přemýšlí, tak ví, že dnešní medicína se chová tak trochu alibisticky, trend je vše a nejlépe ihned v počátcích potlačit, udusit, zadupat do země – dle čínské medicíny dochází tak k zatlačení nemoci do hlubších etáží, místo toho, aby se nechala také příroda přirozeně a volně působit, neboť přeci jen „(ne)poručíme větru a dešti“.
Pokud budeme přírodu znásilňovat k obrazu svému (očkovat proti všemu a všem a hlavně v raném věku, klonovat, modifikovat a upravovat genetické kódy nejen u potravin, ale i u lidí, plodit děti ve zkumavkách a z mrazáku…), tak kvalita populace půjde pomalu, ale jistě „zu grunt“.
Zákon přírody a zachování energie stále funguje a bude fungovat i nadále, proto i dnešní „oslabení“ lidé nemohou v budoucnu zplodit až tak silné a zdravím kypící děti. V tomto případě platí přímá úměrnost a jednoduché kupecké počty.
Ale abychom nebyli zase takovými pesimisty a škarohlídy, tak na druhou stranu je zase potěšující fakt, že člověk opravdu vydrží všechno (dokonce snese i více jedů než krysy a potkani) a přežije také leccos, takže stačí jen vzít rozum do hrsti a nenechat se jen tak pasivně zahlcovat záplavou informací od různých autorit a manipulovat reklamou či mainstreamem, tedy tzv.
hlavním oficiálním proudem, jež určuje, co a jak má „správně“ být – česky řečeno: chceš -li s vlky býti, musíš s nimi výti… Je třeba si najít zlatou a zdravou střední cestu z této džungle. Cesta to není zrovna bezbolestná, v dnešní době je to cesta (zatím ještě) trnitá, avšak pro zdárný vývoj každého jedince je každá bolest (fyzická i duševní) vždy i určitým palivem.
Zkrocení teplokrevníka
Dle čínské medicíny se každé malé děcko narodí s určitým větším či menším množstvím tzv. nitroděložního horkého toxinu v krvi RE DU. Ten získává dítě od matky během těhotenství, která si ho rovněž vypěstovává v těhotenství, a to „díky“ stresu, emocím, stravě, nemocem, lékům apod.
Tohoto horkého toxinu se každé dítě v průběhu prvních let zbavuje tím, že prodělává různé tzv. dětské nemoci (spalničky, zarděnky, příušnice, plané neštovice, pátou a šestou nemoc). Čím delší a intenzivnější průběh nemoci, kupř. teploty či výsev pupínků, tím důkladněji se také organismus od toxinu „vyčistí“.
V dnešní době, kdy tyto nemoci jsou v důsledku očkování potlačeny, děcko nemá šanci se „vyčistit“ a navíc jsou do něho další „horké toxiny“ v podobě očkování přilévány, takže vnitřní horko RE se tak dostává do nejhlubších vrstev organismu a vše dohromady pak vyústí ve stav, označující se jako horko v krvi RE XUE s přetrvávajícím horkým toxinem RE DU(více Napadení horka – 4 vrstvy). Tento terén je přímo ideální a vpravdě i živnou půdou pro různé alergie, ekzémy, záněty a recidivující a chronické nemoci, včetně psychických potíží. Jak tedy „vyčistit krev“, tedy tzv. horký toxin a horko z krve? Čínská medicína používá v tomto případě kombinaci bylinných směsí HUANG QIN WAN nebo HUANG LIAN JIE DU WAN, který vylučuje horký toxin a horko ve 3 ohništích, spolu s bylinnou směsí RE XUE WAN, která zase ochlazuje horko v krvi. Tato sestava je optimální jak pro prevenci výše zmíněných potíží, tak i pro eliminaci nežádoucích vedlejších účinků očkování. Obě směsi se užívají současně a to již v den očkování a pak ještě nejméně po dobu 8 dnů. V Číně užívají tyto bylinné tablety i malí kojenci a to v dávce do 1 roku 3 x 1/2 tbl od každého druhu (lze je rozdrtit), do 2 let 3 x 1 tbl a od 3 let a výše 3 x 2 tbl.
Jak se v tom všem vyznat?
Říkáte si asi po přečtení výše uvedeného. Obecně platí, že čím dříve se mimino naočkuje, tím také větší změny toto očkování způsobí či spíše napáchá.
Lze pak již jen tiše závidět našim kolegům před 50 a více lety, kteří měli před sebou zcela jasné a neomylné obrazy nemocí – to se to pak, panečku, léčilo! Dnes lze obtížně rozlišit, zdali příznaky a potíže jsou způsobeny léky (na alergii, hormony, antibiotiky, vakcínami, očkováním…) či opravdu pocházejí z původní nemoci, takže mnohdy lékaři ani netuší, zdali léčí nemoc či „vedlejší příznaky“ z potlačené nemoci chemickými léky.
Očkuje se dnes opravdu na všechno možné i nemožné. Člověk by dle této teorie snad musel žíti ve skafandru či ve sterilním prostředí. Naštěstí si je potřeba vždy zachovat zdravý náhled, kupř. očkování proti hepatitidě A a B neznamená ještě, že nás ochrání proti hepatitidě C, D, E, F, natož pak proti hepatitidě non A, non B, non C atd.
Pokud jste rodiči čerstvého a ještě očkováním nezatíženého kojence a nejste zrovna příznivci očkování, tak na vašem místě bych oddaloval každé očkování na co možná nejvyšší věk, co to jde. Vždy záleží, na koho narazíte v případě svého obvodního dětského lékaře, tedy vše je, jako vždy, o lidech a lidském přístupu.
Vhodné je i eliminovat dopady a vedlejší účinky očkování výše uvedenými bylinnými směsi. Nenechte se balamutit nepovinnými očkováními – šance, že vaše dítě umře na tuto infekci je stejná, jako že na vás spadne na ulici taška ze střechy.
Ovšem, pokud bude již předtím děcko oslabeno přehršlemi očkování, pak vskutku to bývá někdy ta poslední kapka benzínu do doslova rozpáleného terénu či do naplněného sudu (střelným prachem…), a v tom případě se tím šance na pád tašky ze střechy a zrovna na vaši hlavu podstatně zvyšuje.
Dobré rady, týkající se očkovací povinnosti, včetně právních aspektů, pak naleznete na www.rozalio.cz. Rovněž v náhledu na povinnost očkovat své děti se již i u nás pozvolna blýská na lepší časy a blíží se k západoevropskému pohledu na tuto problematiku. Nejvyšší správní soud 20. 11.
2017 rozhodl (po 7 letech perzekuce rodičů, kteří nenechali očkovat své dítě hexavakcínou), že očkování je věc svědomí rodičů každého dítěte a proto je nelze nijak sankcionovat (viz Rodiče, kteří nenechali očkovat dítě, uspěli u Nejvyššího správního soudu).
Avšak ten nejlepší a vše zahrnující současný náhled na tuto problematiku, včetně dalších odkazů na zahraniční servery a literaturu, pak naleznete na www.margit.cz/ockovani-hypotezy-versus-fakta nebo v článku Očkování způsobuje alergie, astma a autismus. Ostatně trefně to také vystihuje George Orwell a jeho citát, který je uveden v záhlaví jednoho slovenského webu, jenž se zabývá fakty o současném očkování: „Říkat pravdu v čase všeobecného klamu je revoluční čin“.
MUDr. Petr Hoffmann
Argumenty proti povinnému očkování výstižně popsala Mgr. Margit Slimáková Ph.D. ve své knize Velmi osobní kniha o zdraví:
- V téměř celé západní Evropě je očkování dobrovolné. Výjimku tvoří pouze Belgie (jedno povinné očkování) a Francie (tři povinná očkování). U nás se stále povinně očkuje proti devíti nemocem! Povinné očkování je pozůstatkem totalitní éry, kdy odpovědnost za naše zdraví přebíral stát a nevzdělaný občan mohl je nastavit paži a poslouchat.
- Nemáme kvalitní studie, které by srovnávaly dlouhodobé zdraví očkovaných a nenaočkovaných dětí v našich hygienických podmínkách. To staví rodiče před dilema, zdali je pro dítě a rodinu horší riziko vážného poškození v důsledku očkování (i když je minimální), nebo riziko prodělání infekční nemoci. Riziko onemocnění je v zemích s vysokým hygienickým standardem také nízké a průběh nemoci je většinou méně rizikový než v zemích s nedostatečnou hygienou a zdravotní péčí.
- Není jednoznačně prokázáno, že mnohočetné očkování chrání v době s vysokým hygienickým standardem před infekčními nemocemi lépe než podpora zdraví cestou kvalitní stravy a zdravého životního stylu. K největšímu poklesu výskytu u mnoha infekčních choroba úmrtnosti na ně došlo jednoznačně díky lepším životním podmínkám a hygieně ještě před zahájením plošného očkování, a to i u nemocí, na které se nikdy plošně neočkovalo.
- Není prokázáno, že neočkované děti jsou hlavní hrozbou společnosti. Ideální celoživotní imunita totiž vzniká pouze po prodělání infekční nemoci. Po očkování dochází jen k dočasnému nárůstu imunity, a proto je zpravidla nutné očkování po čase zopakovat. Mnohé děti už pár let po očkování nemusejí vykazovat dostatečné hladiny protilátek a s velkou pravděpodobností mnozí dospělí mají jen minimální až nedostatečnou imunitu vůči očkovaným nemocem. Pokud by tedy platila teorie kolektivní imunity tak, jak je veřejnosti prezentována, byli by tou největší hrozbou nenaočkovaní či nepřeočkovaní dospělí, a tím pádem by ani očkování všech dětí nezajistilo plošnou imunitu celé populace.
Ani my dospělí se do očkování nehrneme, a to ani v období hrozících epidemií. Vzpomeňme na epidemii prasečí chřipky, kdy očkování odmítl i tehdejší prezident Václav Klaus („Nebudu nikomu dělat pokusného králíka“), stejně tak doporučované očkování nestihl tehdejší hlavní hygienik ČR…
Hans Tolzin, novinář a vydavatel zabývající se zdravotnictvím, umístil na YouTube 19minutové video proti zabezpečování kolektivní imunity proti infekčním nemocem s titulem Proč je povinné očkování proti spalničkám naprostý nesmysl.
„Zdravotní úřady mi občas připomínají upíry, kteří se vyživují naším strachem. Farmaceutický průmysl ročně investuje po celém světě miliardy eur na ovlivňování politiků, médií a odborníků,“ upozornil Tolzin podle časopisu Der Spiegel.
Celý článek a video naleznete ZDE.
Očkování a jiné běsy: ze života městské ekomatky
Přesně si pamatuji to nedělní odpoledne, kdy jsem ještě jako nastávající matka, zavítala na internetové stránky plné zaručených a autentických informací o očkování dětí. Slovo autentické je v tomto případě důležité, takže si ho pamatujte.
Po zhruba půl hodině jsem počítač musela s hrůzou v očích zavřít a zbytek dne jsem měla děsivý pocit, že svoje ještě ani nenarozené dítě vystavím povinným očkováním obrovskému nebezpečí počínajícím příšernými horečkami a opožděním ve vývoji, přes autismus, celkovou paralýzu až po smrt.
Střih a nastupuje selský rozum
Po zhruba dvou letech jsem při ranní cestě autem (jezdím hybridem, pokud vás to uklidní) zaslechla zprávu, že nám Světová zdravotnická organizace odebrala statut země, ve které byly vymýceny spalničky.
Napadlo mě přitom hned několik věcí, za prvé, jak jsem ráda, že moje dítě pár týdnů předtím očkování vakcínou Priorix absolvovalo, takže spalničky snad jen tak nechytne. Za druhé, že sociální média teď budou plná hejtů na adresu tzv.
biomatek, které odmítají své děti očkovat, což však z dat poskytnutých Státním zdravotnickým ústavem, není zcela opodstatněné a za třetí, že se jim i přes argumentační plochost vlastně nedivím. Teď myslím těm hejtům.
Jak vidno, po odeznění těhotenských hormonů, nabytí statutu matky a absolvování pravidelných návštěv u pediatričky, moje hrůza z očkování odpadla a moje dítě zvládlo všechna očkování víceméně podle očkovacího kalendáře.
Některé termíny očkování jsme s dětskou doktorkou párkrát posouvali, protože dítě nebylo zcela zdravotně fit, ale přesto si troufám tvrdit, že očkováním jak Hexavakcínou (tři dávky očkování proti dětské obrně, tetanu, záškrtu, černému kašli, žloutence B a onemocněním způsobeným bakterií Haemophillus influenzae b), tak Priorixem (jedna dávka proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím a přeočkování v šesti letech) prošlo v podstatě hladce, bez následků. Jediné, co jsem mohla pozorovat byla trochu zvýšená teplota a snížená imunita, což se dalo za pár týdnů do pořádku.
Autenticita prodává, i očkovací fake news
Tohle je moje autentická zkušenost s očkováním dítěte. Kolem sebe mám také několik matek se stejně starými dětmi, které mají vesměs podobnou zkušenost.
Znám i matku, jejíž dítě mělo po Hexavakcíně údajně zpomalený vývoj, ale musím zdůraznit, že toto dítě projevovalo známky zpomaleného vývoje již od narození, což na pravidelných prohlídkách potvrzoval i pediatr. A nakonec to stejně dohnalo.
Neznám však osobně nikoho, jehož dítě by po aplikaci očkování trpělo příznaky hojně popisovanými na webech zaměřených proti očkování.
Například souvislost očkování proti spalničkám s autismem byla řadou studií již vyvrácena, poslední rozsáhlá studie pochází například z jara tohoto roku, a stejně tak mi sama pediatrička potvrdila, že mají v péči řadu autistů, kteří ani očkování nebyli. Přesto se tento mýtus stále šíří napříč internetem a v každé diskuzi pod podobným článkem, alespoň jedna diskutující osoba nezapomene napsat, že někoho takového, z jehož dítěte se po očkování stal autista, zná.
A jsme zase u slova autentický – to je totiž to, co všechny tyto příběhy o očkování spojuje. Vždy se někdo vytasí s autentickým příběhem, jak se jeho dítěti stalo po očkování to a ono, nebo jak zná někoho, jehož dítě trpělo vážnými zdravotními následky po očkování.
Vinen je většinou doktor, který očkování aplikoval, stát, který rodiče k aplikaci očkování donutil nebo nezájem ze strany doktorů v nemocnici, kam bylo dítě v takovém stavu po očkování převezeno. Zatím jsem také nečetla žádný podobný příběh, který by nebyl vyprávěn anonymně. Tohle totiž přesně na matky funguje, emoce.
Proto se mi při návštěvě podobných webů stáhnul hrůzou žaludek a začala jsem se bát všech nástrah, které číhají v rámci povinné zdravotnické péče na mé nenarozené dítě. Naštěstí u mě však převládl rozum.
Předesílám, že nejsem vystudovaná lékařka a pyšnit se mohu pouze titulem z humanitních věd, také se nepohybuji v žádné vědecké komunitě, mateřským fórům se vyhýbám a ve svém volném čase místo lékařských studií čtu raději beletrii.
Proto také důvěřuji pediatričce, kterou jsem svému dítěti svobodně vybrala, která má na péči o zdraví dětí vystudovanou školu a za sebou mnoho let praktických zkušeností. Navíc používá ve své práci selský rozum, což se při péči o dítě podle mě jednoznačně vyplácí.
Z mého pohledu jsou rizika spojená s tím, co se stane, pokud dítě neočkuji, mnohem větší, než co se může stát, když ho naočkuji.
Očkování je nejen v zájmu dítěte, které tak ochrání proti chorobám k jejichž vymýcení máme očividně stále daleko, ale také v zájmu společnosti. Myslím si, že je sobecké své dítě nenaočkovat, čímž přispívám akorát ke snížení proočkovanosti populace a spoléhat na to, že ostatní očkovat budou.
Stejně tak je nadmíru zarážející pustit neočkované dítě do smíšeného dětského kolektivu, kde mohou být také děti, které očkování ještě z důvodu věku podstoupit nemohly a pro ně by skutečně například spalničky mohly mít fatální následky.
Rozumím tedy tomu, že matky ve víru emocí a strachu o své dítě, mohou mít pocit, že očkováním vystavují svoje dítě riziku, paradoxně je to však právě naopak.
Co by za to před sto lety dali
Samozřejmě jsou známy případy a jsou velmi vzácné, kdy dítě mohlo mít alergii na určitou látku použitou ve vakcíně, ale pravděpodobnost, že toto potká zrovna vaše dítě je mnohem menší, než bude mít alergii na buráky.
A samozřejmě že je očkování zásahem, a ne zrovna malým do lidského organismu, je přeci naprosto logické, že když do lidského organismu pustíte cizí živé organismy nebo patogeny, bude na ně vaše tělo nějak reagovat. Hlavně zvýšenou horečkou a sníženou imunitou.
Proto se zásadně očkují pouze děti, které jsou naprosto zdravé a v případě podezření na nějakou aktivní chorobu je očkování odkládáno. Stejně tak jsou rodiče po očkování upozorňování na možné vedlejší příznaky a nabádáni, aby děti drželi v klidu a nevystavovali riziku nakažení jinými chorobami.
To vše je však daň za to, že vaše dítě nechytí nějakou z mnohem vážnějších chorob, které mají celoživotní následky a v minulosti skutečně skončily smrtí.
Co by například rodiče dali ještě v 50. letech minulého století za očkování proti dětské obrně, kdy tato nemoc způsobila nemalé části populace doživotní následky. Asi by se na matky, které svoje dítě odmítnou ze strachu z možných následků vakcíny očkovat, dívali jako na blázny.
A zde se již naposled dostávám k autenticitě – málokdo totiž v dnešní době má, nebo v minulosti měl, opravdovou zkušenost s nějakou skutečně vážnou infekční chorobou. Vyjma aktuálních spalniček samozřejmě, které však z větší části zasáhly lidi ve věku 35-44, kteří byli očkováni méně efektivní vakcínou.
Málokdo z nás zažil oteklý krk při záškrtu, dávivé záchvaty během černého kašle, nebo právě deformaci končetin způsobenou obrnou. Nikomu to nepřeji a věřím, že to nikdo ani zažít nechce.
Proto, sakra, očkujte své děti a věřte jejich doktorům, ať se vyvarujete autentickému zážitku, kdy se bojíte o život svého malého dítěte, které chytlo spalničky.
Na stopě původu autismu: očkování za to nemůže, vědci hledají příčinu ve střevech
V poslední době se mezi vědci i lékaři stále častěji objevuje myšlenka, že by se vznikem autismu mohla souviset mikroflóra nastávajících matek. Experiment mikrobiologů z Kalifornského technologického institutu měl tuto hypotézu ověřit. Výsledky popsali v odborném časopise Cell.
Autoři práce zkoušeli, co udělá s pokusnými myšmi transplantace stolice dětí, které mají autismus. Ukázalo se, že zvířata s touto transplantací se stávají méně společenskými, méně komunikují a často opakují stále stejné činnosti. Přitom geneticky stejné myši, které dostaly transplantaci od zdravých dětí, se chovaly stejně jako před zákrokem.
Studii vedl mikrobiolog Sarkis Mazmanian.
Uvedl, že výzkum odhalil některá zajímavá fakta o původu autistického chování, ale zatím jen u myší – výsledky tohoto výzkumu by se neměly automaticky uplatňovat na člověka.
Největší potenciál je podle něj ve výzkumu látek, které by mohly snižovat symptomy autismu u lidí. Tato léčba by podle Mazmaniana měla být založená právě na transplantaci mikrobiomu, tedy střevních kultur.
„Nechceme dávat rodičům ani dětem falešnou naději,“ uvedl Mazmanian. „Problém jsme nevyřešili. Jen jsme představili novou strategii, kterou je potřeba vyzkoušet na lidech. Jde o začátek něčeho, co by se jednou mohlo stát terapií pro lidi, ale tak daleko rozhodně ještě nejsme.“
Podobným směrem nyní zaměřilo své výzkumy množství vědeckých týmů po celém světě. Například před měsícem oznámili vědci z Arizonské státní univerzity, že právě transplantace stolice pomohly snížit příznaky autismu téměř na polovinu u skupiny 18 dětí.
Ztracený svět v lidských střevech
Názor, že lidé jsou chodící zoologické zahrady, by ještě před necelými deseti lety většina vědců považovala za poněkud přehnaný. Od té doby ale nastala změna a fakt, že na každou lidskou buňku v těle připadá až 10 buněk jiných organismů, začíná být součástí učebnic.
Většina těchto buněk se nachází v našem tlustém střevě, které je považováno za nesmírně složitý ekosystém s biliony virů, bakterií, archeí a eukaryot (mezi ně patří prvoci, helminti a mikroskopické houby). Pro jejich označení se používá souhrnný pojem mikrobiom. Ten ale zahrnuje pouze bakteriální složku, která je doposud nejvíce prostudovaná a zdá se velmi důležitá.
Navíc tyto bakterie tvoří ekosystém, v němž reagují nejen mezi sebou navzájem, ale velmi důležitým aspektem jsou i vzájemná působení s hostitelským organismem, především jeho imunitním systémem.
Současné studium mnoha organismů střevního ekosystému, zejména bakteriálních komunit, ukazuje, že právě ty zastávají významnou roli v mnoha aspektech lidského zdraví, které byly donedávna přehlíženy.
Tyto střevní organismy se považují za tzv. „staré přátele“, kteří osidlovali trávicí trakt člověka od samého počátku jeho evoluce. Zejména během první epidemiologické transmise (neolitické revoluce), kdy lidé změnili způsob života na usedlejší, začali se věnovat zemědělství a domestikaci zvířat.
Mnozí z těchto „starých přátel“ si vyvinuli s lidským organismem blízký, možná lze říci až symbiotický vztah, a začali ovlivňovat především náš imunitní systém, zvláště jeho vývoj v dětském věku a imunoregulaci v dospělosti. Jen bakterií v lidském mikrobiomu je 1014, celý váží asi půl kilogramu.
Autismus a očkování: falešná stopa
Přestože se mnoho rodičů obává, že autismus je spojený s očkováním, ve skutečnosti ani ty nejpodrobnější výzkumy žádnou takovou souvislost neprokázaly. Letos jakoukoliv souvislost vyvrátila velmi rozsáhlá studie dánských vědců, která měla definitivně potvrdit nebo vyvrátit toto často šířené podezření.
Dánští lékaři v rámci výzkumu prověřovali 657 461 dětí narozených v Dánsku v letech 1991–2010. Za tu dobu našli 6517 dětí s autismem. Analýza neobjevila jakoukoliv souvislost mezi výskytem očkování a vznikem autismu. Autoři práce se přitom soustředili i na nejčastější body kritiky protiočkovacího hnutí. To tvrdí, že existují skupiny dětí, jež jsou zranitelnější vůči vakcinaci než ostatní.
Vědci se tedy zaměřili na nejrůznější faktory, které jsou se vznikem autismu spojené – jako jsou například sourozenec s autismem nebo starší rodiče.
Také se podívali na to, jestli není autismu více u dětí, které podstoupily před MMR vakcínou (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám) jiná očkování.
Odpůrci také často argumentují takzvanou regresivní formou autismu způsobovanou očkováním, která by se údajně neměla objevovat v oficiálních statistikách.
Vědci všechny tyto teorie ve své studii testovali – a všechny se ukázaly jako nepravdivé. „Nenašli jsme žádné doklady pro hypotézy zvýšeného rizika vzniku autismu po očkování MMR vakcínou, a to ve vzorku celonárodní, nijak nevybírané populace dánských dětí. Nenašli jsme ani důkazy o zranitelnosti touto vakcínou u skupin s environmentálními nebo rodinnými rizikovými faktory,“ uvádí studie.
Autoři práce, Saad Omer a Inci Yildirim, výsledky komentovali takto: „V ideálním světě by probíhal výzkum nebezpečnosti vakcín jen proto, aby ověřoval hypotézy vytvořené seriozní vědou, ne jako reakce na nesmyslné konspirační teorie. Ale v reálném životě mohou hypotézy propagované očkovacími skeptiky ovlivňovat důvěru veřejnosti v očkování,“ napsali.
Příčina autismu může být vysoká hladina hormonů při vývoji v děloze
Autismus je označován jako nejzávažnější mentální vývojová porucha u dětí. Ilustrační foto Foto: Profimedia.cz
Každá matka se na narození svého potomka těší a snad ani ve snu si nepředstavuje, že by s jejím dítětem bylo něco v nepořádku.
Zjištění, že se dítě nevyvíjí tak, jak by mělo, je pak jedním z nejtěžších okamžiků života. První náznaky se přitom mohou objevovat poměrně pomalu. Často jde o drobné postřehy ze strany rodičů, že má jejich dítě potíže s komunikací, sluchem, vývojem řeči či sociálním chováním. Jednoduše reaguje jinak než ostatní děti v jeho věku, nebo vůbec.
Poruchy autistického spektra se prý v naší populaci vyskytují poměrně často. Jde o vývojové poruchy, které se vyznačují právě problémy s komunikací, sociálními vztahy a opakujícím se chováním. Podle dat ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) z roku 2012 vykazuje poruchy autistického spektra 15-25 dětí na 10 tisíc narozených.
Do těchto poruch patří vícero typů chorob, hlavní je právě autismus a Aspergerův syndrom.
Autismus se v rámci změn chování projevuje v období do tří let věku, mnohem častější je u chlapců než u dívek. A právě s chlapeckými pohlavními hormony je spojena možná příčina rozvoje autismu.
Přesný důvod je zatím stále nejasný, vědci z University of Cambridge ale tvrdí, že jejich zjištění by mohlo vysvětlovat, proč se autismus až pětkrát častěji vyskytuje právě u chlapců, uvádí server Independent.
Studie se zaměřila na zkoumání plodové vody a identifikaci dalších uchovávaných vzorků od 128 chlapců, u kterých byla později diagnostikována porucha autistického spektra.
V daných vzorcích lékaři zjistili nadměrně vysoké hladiny testosteronu a tří dalších steroidních hormonů.
V další kontrolní skupině 217 vzorků, u jejichž poskytovatelů nebyl prokázán rozvoj autismu, byly uvedené hladiny všech hormonů podstatně nižší.
Jak uvádí vedoucí výzkumu, profesor Simon Baron-Cohen, hladina uvedených hormonů je nejčastějším zjištěným negenetickým identifikačním znakem u dětí s autismem.
A také poukázal na to, že podobné vyšší hodnoty byly zjištěny i u jiných poruch autistického spektra, včetně Aspergerova syndromu (jde o formu autismu – lidé s tímto syndromem mají problémy s komunikací, navazováním vztahů s ostatními lidmi, často nerozumí základním pravidlům sociálního chování).
Výsledky by rozhodně neměly vést k tomu, aby se začaly v těhotenství podávat blokátory snižující tvorbu uvedených hormonů.
„Poprvé jsme poukázali na to, že steroidní hormony jsou citelně hodnotově zvýšené právě u dětí s diagnostikovaným autismem. Jelikož jsou ve větší míře produkovány právě u mužů, lze tím možná vysvětlit, proč se autismus projevuje častěji právě u nich,” uvedl Cohen.
Jak dodal spoluautor Michael Lombardo, výsledky „poukazují na důležitou informaci ve vývoji plodu, kdy se dané mechanismy poruch začínají formovat”.
„Výsledky by rozhodně neměly vést k tomu, aby se začaly v těhotenství podávat blokátory snižující tvorbu uvedených hormonů. To by mohlo vést k ještě závažnějším problémům, vzhledem k tomu, že zmiňované hormony jsou potřebné v raném stádiu vývoje,” varoval Lombardo.
„Zjištěné údaje by nám spíše měly pomoci identifikovat specifické biologické mechanismy během vývoje plodu, které by mohly hrát podstatnou roli v případném atypickém vývoji mozku,” dodal.
Výsledky studie byly uveřejněny v časopise Molecular Psychiatry.
Hlavní zprávy
Vakcíny autismus nezpůsobují. Přesto je dětí s touto nemocí stále víc
Roku 2004 britský lékař Andrew Wakefield zveřejnil domněnku, že by některé vakcíny mohly vést k výskytu autismu. Informace, kterou je třeba dnes už nazvat jednoduše poplašnou zprávou, vzbudila značnou pozornost a obavy.
Na vině měla být pomocná látka ve vakcíně, zvaná thiomersal, která se používá jenom kvůli zlepšení skladovatelnosti vakcín. Obsahuje především rtuť, a tak pochopitelně nevzbuzovala důvěru.
Ovšem thimerosal z obávaných vakcín zmizel. V roce 2000 začaly být přípravky s ním vyřazovány a během několika let se podezřelá vakcína s jeho obsahem přestala ve vyspělých státech používat.
Markantní byl tento vývoj například v USA, kde si změnu vyžádaly obavy rodičů.
Na výskytu autismu to ovšem není vůbec vidět. Jak ukazuje nedávná zpráva amerického Střediska pro kontrolu nemocí (je zde), počet případů autismu se po omezení používání těchto vakcín nesnížil, ba naopak.
Podle výsledků ze 14 oblastí v USA bylo v roce 2008 s touto poruchou diagnostikováno 11,4 z tisíce osmiletých dětí. V roce 2002 to bylo 6,4 dětí z tisíce.
Velká část dětí narozených v roce 2000 přitom už dostávala vakcíny bez thimerosalu.
Nárůst nejspíše (ale ne jistě) není odrazem nějaké skryté epidemie autismu. I díky aféře s vakcínami se o něm více ví a více mluví. Rodiče si tedy u svého dítěte spíše všimnou i mírného postižení. A lékaři se zase neshodují, kde vlastně leží hranice autismu, a jak se zdá, ty se postupně rozšiřují.
Důkladně vyvrácená, ale živá
Nedá se ovšem čekat, že by hypotéza o spojitosti mezi vakcínami a autismem kvůli těmto důkazům zmizela ze světa. Vždyť proti ní máme už důkazů dost, jak shrnuly kolegyně z OnaDnes v tomto článku. Vlastně bychom mohli původní studii označit za jednu z nejlépe rozebraných a vyvrácených v moderních dějinách medicíny.
Lékaři v textu našli tolik chyb, které si autoři nedokázali obhájit, až byla práce nakonec stažena. Hlavní autor Andrew Wakefield byl také lékařskou komisí podezříván z manipulace výsledků. Patřilo mezi ně zřejmě i neetické chování: Wakefield chtěl prodávat testy na detekci autismu.
Bohužel nelze věřit i nepochybně smutným příběhům rodičů autistických dětí. Porucha se u malých dětí projevuje zhruba ve stejném věku, kdy se aplikují podezřelé vakcíny. U dětí mladších než rok a půl není poznat, a tak jde jen o časovou shodu.
Pravdou také je, že vakcíny jsou ze své podstaty nebezpečné. Ne, že by způsobovaly trvalé poškození nebo smrtelné nemoci, ale komplikace vyvolat mohou. Je zcela pochopitelné, že rodiče budou mít v takové situaci o své děti strach. A ten dokáže udržet při životě mnohý blud. Nedělejme si příliš velké naděje, že by to nudná statistika mohla den ze dne změnit, pánové Svěrák a Uhlíř prominou.