Domů » Podnikání » Výroba potravin doma a bezpečnost potravin – 2. díl
V minulém díle o výrobě potravin jsme se podívali na to, jaké existují typy potravinářských živností, kam všude zahájení výroby nahlásit a jaké jsou vlastně požadavky na potravinářskou provozovnu. Dnes se zaměříme na samotnou výrobu a bezpečnost potravin, a řekneme si o výjimce, kterou má výroba potravin doma.
Bezpečnost potravin
Pod tímhle pojmem se skrývá složitý kontrolní systém, který má jediný úkol – ochránit zdraví spotřebitele. Ze strany Ministerstva zdravotnictví, Státní zemědělské a potravinářské inspekce a dalších orgánů jde o hodnocení a komunikaci rizik. V praxi to znamená, že orgány mimo jiné informují o závadných výrobcích. Třeba přes Informační centrum bezpečnosti potravin.
Odpovědnost za bezpečnost potravin ale leží zejména na bedrech výrobce, respektive provozovatele potravinářského podniku. Ten musí zajistit, aby byly jeho výrobky bezpečné, a to ve všech fázích výroby a uvádění na trh.
Je na něm, aby si zjistil a respektoval hygienické požadavky na výrobu, skladování a transport, a dodržoval osobní hygienu při manipulaci s výrobky. Musí také zamezit kontaminaci a používat bezpečné přísady a povolené množství přídatných látek.
Zdravotní nezávadnost potraviny si může ověřit pomocí rozboru v akreditované laboratoři.
Systém HACCP a výroba potravin
Důležité je také mít ve výrobě implementované postupy založené na HACCP, takzvaném Systému analýzy rizika a stanovení kritických kontrolních bodů.
Zejména jde o určení kritických bodů, které se mohou objevit během výroby, přípravy, skladování, přepravy či uvádění výrobků do oběhu. Kritickými body se myslí situace, kdy je největší pravděpodobnost, že dojde k porušení zdravotní nezávadnosti.
HACCP je preventivní systém, který nutí výrobce předcházet takovým situacím, správně o nich mluvit se zaměstnanci a vzdělávat je v oboru bezpečnosti výroby. Více o HACCP si můžete přečíst na stránkách Hygienické stanice hlavního města Prahy.
Dále musí provozovatel potravinářského podniku získat Zdravotní průkaz. To už ale naštěstí není nic složitého – lze o něj požádat u obvodního lékaře.
Předpisů v oblasti bezpečnosti potravin je taková spousta, že je v nich těžké se vyznat. Asi nejlepší přehled poskytuje Příručka pro provozovatele potravinářských podniků k základním předpisům potravinového práva EU, kterou vydalo Ministerstvo zemědělství. Shrnuje to nejdůležitější z potravinového práva a bezpečnosti potravin, ale pořád je to těžké čtení – celkem 216 stránek.
Výroba potravin a přídatné látky
Asi tušíte, že i na složení potravin se bude vztahovat spousta podmínek a omezení. Samotná výroba potravin nepodléhá schvalovacímu procesu ze strany státní správy – nemusíte výrobek nikam posílat na kontrolu. Ale musíte dodržovat všechny předpisy a problém by mohl nastat v okamžiku, kdy uděláte přešlap a někomu bude po požití vaší potraviny zle.
Z oblasti výroby by vás mělo zajímat například nařízení Evropského parlamentu a rady o potravinářských přídatných látkách. To stanovuje, kolik “éček” vlastně mohou které typy potravin obsahovat.
Speciální úpravu pak mají výrobky určené pro zvláštní výživu a potravinové doplňky, u kterých je potřeba speciálně schvalovat i texty na etiketách.
Ministerstvo zemědělství vytvořilo krátkou a přehlednou příručku pro začínající výrobce potravin, která na stránce 5 a 6 tuto problematiku podrobně rozvádí. Pokud vás tedy zajímají detaily, tohle je rozhodně dobrý zdroj.
TIP! O etiketách potravin u nás už najdete článek z dřívějška.
Dalším klíčovým zdrojem informací je rozhodně zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Společně s komentářem a dalšími informacemi ho dobře shrnuje tahle příručka Ministerstva zemědělství.
Výroba potravin doma
Jestli už je těch příruček a zákonů na vás trošku moc, tenhle odstavec se vám bude možná číst o něco lépe. Prvním způsobem, jak prodávat potraviny vyráběné (a nebo vypěstované) doma, je takzvaný “prodej ze dvora”.
Týká se produktů prvovýroby, tedy nezpracovaných produktů jako je ovoce nebo zelenina. Zrovna u tohohle příkladu vás nepotěšíme – na “prodej ze dvora” je potřeba splňovat všechny zásady a požadavky stanovené pro provozovatele potravinářského podniku.
Neminou vás všechny povinné registrace a oznámení. Nebude se vás ale týkat zavedení systému HACCP, což je jediná malá úleva.
Kontinuita a stupeň organizace činnosti
Možná jste se ale dostali do situace, kdy potřebujete napéct koláče nebo připravit jiné občerstvení na školní sportovní akci, kulturní akci nebo dobročinnou sbírku. Výroba potravin doma se v tomto případě nabízí a zákon je proto trochu shovívavější. Posuzují se dvě věci – kontinuita činnosti a stupeň organizace.
Za kontinuální činnost Státní zemědělská a potravinářská inspekce považuje nakládání s potravinami vícekrát za měsíc, a průměruje se celý rok. Pokud je to jednou nebo i méně než jednou za měsíc, bere se to jako zanedbatelná kontinuita činnosti a nemusíte se u SZPI ani registrovat.
Stupeň organizace se týká celkového charakteru činnosti, například složitosti výrobního procesu, množství toho, co vyrobíte, potřeby profesionálních strojů, způsobu propagace nebo způsobu prodeje
Potraviny prodlužující mládí – nestačí mít dlouhý život, chce to cítit se dlouho na 20
Kdo by nechtěl zastavit čas? Vypadat stále mladě a neřešit vrásky?
Odborníci doporučují jíst pestrý a vyvážený jídelníček, měl by obsahovat potraviny bohaté na antioxidanty a celou řadu vitaminu a minerálních látek. Ale existují opravdu nějaké potraviny, které prodlužují mládí? Ano existují!
Je prokázané, že současný zrychlený životní styl urychluje stárnutí, objevuje se více nemocí v podobě rakoviny. Jak si neničit zdraví a být dlouhá léta fit?! Stačí odbourat potraviny, které nás ničí a rozhodně organismu nijak neprospívají, jaké potraviny nás tedy nejvíce ničí?
- Veškerá jídla z bílého cukru
- Potraviny z bílé mouky
- Tučné výrobky z kravského mléka
- Pečená, smažená a fritovaná jídla
Dodržujte těchto pár bodů
- Jezte pestře a v přiměřené dávce
- Konzumujte min 3x denně zeleninu, obsahuje vitaminy a minerální látky (doporučujeme čerstvě vymačkané šťávy či smoothie s kapkou kvalitního oleje)
- Konzumujte sladké potraviny v podobě ovoce převážně dopoledne
- Nezapomínejte na zakysané výrobky, obsahují probiotika důležitá pro naše střeva
- Jezte čerstvé ryby, min 2x do týdne a pouze libové maso
- Dodávejte tělu zdravé tuky v podobě rostlinných olejů a ořechů či semínek
- Zařaďte do svého jídelníčku luštěniny
- Pamatuj si!
- Asi snad největší chybou je nedostatek tekutin v podobě nesycené a neochucené vody
- Pijte 2 l vody denně bez cvičení (s jakoukoli námahou by se příjem tekutin měl zvyšovat)
- Mějte na paměti, že zdravý a vyvážený jídelníček je zároveň jídelníčkem dlouhověkosti.
Jak ovlivňují některé potraviny a látky v nich obsažené náš organismus u dlouhověkosti?
Látky obsažené v některých potravinách obsahují zdraví prospěšné látky, které mají pozitivní vliv na buňky. Mluvíme tzv. o flavonoidech, resveratrolu nebo třeba antokyaninech a beta-karotenech a vitaminech. Tyto antioxidanty bojují proti tvorbě volných radikálů, a tedy zamezují oxidaci organismu. Čím více jich v sobě máme, tím lépe tělo odolává volným radikálům.
Nezapomínejte, že některé vitaminy např. ty rozpustné ve vodě (C a skupina B) jsou velice citlivé a velice záleží na jejich úpravě.
Mezi silné antioxidanty patří lesní plody (borůvky, brusinky, jahody, maliny), ovoce (třešně, jablka, citrusy, broskve, kiwi), výrazně barevná zelenina (kapusta, brokolice, špenát, paprika, červená řepa, hrášek, zelí) i česnek, dále bylinky, oleje, některé čaje.
Věděli jste, že KVALITNÍ ČOKOLÁDA je téměř všelék?
A že pitím ZELENÉHO ČAJE si obnovujete buňky v těle?
Potraviny zdravé, plné antioxidantů a tělu prospěšné
OLIVOVÝ OLEJ – obsahuje polyfenoly, což jsou silné antioxidanty chránící srce, snižují „zlý“ cholesterol. Při přípravě jídel používejte panenský olej.
JOGURT – máme na mysli v přírodní podobě, je bohatý na probiotika pročisťující střeva a vápník důležitý pro naše kosti, bojuje přímo proti osteoporóze. Samozřejmě máme na mysli jogurt v přírodní podobě nikoli ochucené či smetanové jogurty.
RYBY – jsou zdrojem omega-3 mastných kyselin, ty chrání cévy a také snižují „zlý“ cholesterol. Dávejte přednost spíše sladkovodním čerstvým rybám než mraženým. Nezapomínejme, že máme sladkovodní ryby jako je candát či pstruh.
ČOKOLÁDA – všude je napsáno, že zdravá je jen ta kvalitní a jaká to teda je? Musí obsahovat min 70% kakaa, málo cukru a ztužených rostlinných tuků. Kakaové boby obsahují flavonoidy, ty umějí oddálit stárnutí cév, snížit riziko vzniku vysokého krevního tlaku, diabetu 2 typu, onemocnění ledvin i demence.
- OŘECHY – obsahují důležité nenasycené tuky, vitaminy v nich rozpustné, minerální látky, fotochemikálie včetně antioxidantů.
- RAJČATA – červená barva rajčat je způsobená barvivem karotenidu, společně s lykopenem jsou prevencí
- BORŮVKY – antioxidanty obsažené v nich zmírňují zánět, oxidační poškození a pozitivně působí na paměť
- JAHODY – jsou velkým zdrojem vitaminu C, který posiluje imunitní systém a oddaluje tvorbu vrásek a zpevňuje pokožku.
- PAPÁJA – patří mezi ovoce bohaté na vitamin C, ten napomáhá opravit DNA, které bylo poškozené UV zářením, navíc také obsahuje enzym papain, který má protizánětlivé účinky.
KUKUŘICE – díky vysokému obsahu luteinu, druhu karotenoidů, chrání pokožku před poškozením UV zářením. Odbourává stres, podporuje soustředěnost a stimuluje mozkovou činnost. Můžete ji jíst jak uvařenou, praženou, zavařenou či mraženou.
Lék na prodloužení života není, ale díky dlouhodobému dodržování zdravého životního stylu si rozhodně život prodloužíme. Samozřejmě nejde jenom o zdravé stolování, doplňování vitaminů, ale naučte se také odpočívat, nestresovat se a ve volném čase sportovat. Nejenom, že se při sportování vyplavují endorfiny, hormony štěstí, ale budete pozitivně naladění a zdraví.
Malí výrobci potravin bojují s hromadou formalit. Zjednodušení nestačí – Vitalia.cz
Podpora drobných řemeslných výrobců potravin, kterou připravuje ministr zemědělství Marian Jurečka (v prováděcí vyhlášce k zákonu o potravinách) formou úlev při označování potravin, je nepochybně správným krokem.
Už proto, že jakékoli, i drobné zpracování primární zemědělské suroviny na potravinářský produkt je zvýšením přidané hodnoty, což statisticky zlepšuje vyspělost našeho zemědělství a je i cestou k vyšší nezávislosti na maloobchodu, pokud si výrobce prodává své produkty sám.
Označovací lobby
Jsou to přitom především malí výrobci, kteří bojují s množstvím formálních povinností, jejichž splnění je nutné k uvádění výrobků na trh, včetně povinně uváděných údajů na obalech výrobků.
Mezi ně patří i nutriční hodnoty, což je množství sacharidů, bílkovin, tuků a energetická hodnota na 100 gramů výrobku – označení, které si prosadila „označovací lobby“ v EU ve jménu ochrany zdraví spotřebitele.
Tento princip je přitom ze samé podstaty sporný u jakýchkoli potravin, především za situace, kdy jsou obaly potravin popsány množstvím dalších údajů, z nichž lze nutriční hodnoty vyčíst také.
Právě u drobných výrobců je to ale oříšek – při často rukodělné výrobě nemusí vždy souhlasit na setiny procenta množství jednotlivých složek a každý produkt je do jisté míry originálem – což je ale také právě to, co dává takovým výrobkům identitu.
Zároveň jsou drobní výrobci potravin pod daleko intenzivnějším drobnohledem svých zákazníků, vzhledem k tomu, že jsou dohledatelní a v příslušné lokalitě známí, takže si ve vlastním zájmu nemohou dovolit podvádět. Proto je redukce označovacích povinností logická a správná. Ale ne jediná.
Co může skutečně pomoci malým výrobcům potravin?
Podpořit drobné výrobce potravin nicméně není jen otázkou označování výrobků, ale otázkou obecné redukce administrativy spojené se samotnou výrobou, ale i prodejem takových výrobků.
Jednou z možností je třeba specifikace podmínek nájmů při prodeji selských a farmářských potravin na farmářských trzích. Dnes je prakticky jedno, zdali na nějakých trzích prodává někdo drahou elektroniku, lodě nebo ovoce a zeleninu, neboť každý platí za pronajatou plochu stejně.
Je ale zcela zřejmé, že zatímco farmář při řádově korunových hodnotách svého zboží musí k zaplacení nájmu prodat třeba celotýdenní produkci, prodejci zboží v cenách v řádu tisíců či desetitisíců stačí prodat jeden kus a na nájem má vyděláno.
Tuto skutečnost ale výše nájemného vůbec nebere v úvahu, ačkoli se k nezemědělským trhům využívají lokality identické s prodejem selských potravin.
Spravedlivé soutěže
Velké rezervy jsou také při hodnocení soutěží jednotlivých potravin v různých krajích, které je naopak postaveno na naprosto individuálním hodnocení příslušných porot.
Z toho pak vychází stav, kdy v jednom kraji být nemusí a také často není příslušný lokální výrobek za svou originalitu a kvalitu oceněn, v jiném by ale ocenění získal. Jenže protože jde o soutěž regionálních potravin, musí se (logicky) účastnit hodnocení jen tam, kde výrobce působí.
Nějaká koordinace hodnocení napříč republikou by proto také nebyla na škodu, určitě by to mnohým „malosériovým“ výrobkům pomohlo.
Zaměření kontrol
Další rezervy jsou ve spektru prováděných kontrol. Inspektoři dozorových orgánů se sice celkem logicky soustřeďují na rizika kontaminace a skladování na trzích prodávaných potravin, ne vždy jsou ale dotaženy do konce kontroly původu prodávaného zboží.
Mnohé výrobky jsou totiž označovány jako „české“, ve skutečnosti ale pocházejí ze zahraničí, což je velmi častý způsob klamání spotřebitele, který ovšem značně poškozuje právě drobné domácí výrobce, neboť jejich produkty bývají dražší a tedy hůře prodejné.
Těžko totiž konkurovat velkoproducentům, kteří se ovšem vydávají za „drobné“, „tradiční“ a „farmářské“.
V tomto případě kontrola etikety často nestačí – například v ovocnářství a zelinářství je relativně běžnou praxí, že zahraniční výrobce má sice někde v ČR sídlo, ale prodávaná produkce z naší země nepochází a nepochází ani ze zemědělské nebo potravinářské malovýroby.
Osvěta
Pomoci skutečně poctivým malým tuzemským výrobcům potravin by také měla vyšší osvěta. Například v odlišení „pravých“ farmářských trhů od akcí, které jsou především možností, jak za více peněz prodat průmyslovou produkci.
O problému jsem nedávno informoval (Paraziti na dobrém jméně farmářských trhů), takže jej nemá cenu podrobněji rozebírat. V principu jde ale o to, že z celkem 265 prodejních míst označovaných jako farmářské trhy je pouze osm členy Asociace farmářských trhů ČR, na nichž je do důsledků kontrolován původ prodávaného zboží přímo u výrobců.
To ovšem drtivá většina nakupujících neví, a na některých farmářských trzích běžně nakupují produkty velkovýroby.
Legislativa
Pro drobné výrobce potravin jsou také principiálně velkým problémem neustálé změny zákonů, vyhlášek a metodik, zdaleka nejen v resortu zemědělství a potravinářství.
Komplikací je například i limit maximálního počtu hodin v dohodách o pracovní činnosti, který neumožňuje plnohodnotně využívat sezónní pracovní sílu, což je mimochodem právě v zemědělství, tam, kde je vyšší podíl lidské práce, tradiční postup.
Současná snaha ministerstva práce a sociálních věcí o zaměstnávání na plný pracovní úvazek tak mimo jiné ústí do stavu, kdy zemědělec, který by třeba chtěl nabídnout v sezóně svou čerstvou produkci nebo z ní vyrobenou potravinu, nemůže prostřednictvím brigádníka tyto produkty třeba na farmářských trzích prodávat, protože by jej musel zaměstnat nastálo (a to si nemůže dovolit), nebo by musel po naplnění brigádnického úvazku počtem hodin prodeje přerušit. Sám zemědělec nebo drobný potravinář přitom prodávat nemůže, protože musí sklízet nebo příslušné potraviny vyrábět.
Chceme-li tedy drobným výrobcům potravin opravdu systémově pomoci, musí se k takové výzvě spojit více institucí a kroků, než je pouhá redukce povinně uváděných údajů na obalech potravin. I když i to je dobrý krok.
Vyrobeno v EU? U jídla to nestačí
Vadí vám, když se při nákupu potravin marně pídíte po konkrétní zemi jejich původu a na obalu najdete pouze označení vyrobeno v EU? Nejste sami, jak zjistil exkluzivní průzkum Evropské spotřebitelské organizace BEUC na téma důležitost země původu při výběru nakupovaných potravin.
Sedmdesát procent dotázaných spotřebitelů považuje za důležité vědět, z jaké země pocházejí potravinové výrobky na pultech obchodů. Pouze pro tři procenta spotřebitelů je takový údaj zcela nedůležitý.
Při nákupu je původ potravin dokonce důležitějším kritériem než jejich vzhled a jejich význam pro zdravou výživu. Naopak větší důležitost než původ potravin má pro jejich výběr chuť, cena, snadnost přípravy a čerstvost. V pořadí důležitosti tak původ potravin získal páté místo z 11 zkoumaných hledisek, která rozhodují o tom, jaké potravinářské zboží skončí v nákupních košících.
Různé země, podobné odpovědi
Průzkum proběhl loni v červenci a BEUC nyní koncem ledna s jeho výsledky seznámil partnerské spotřebitelské organizace včetně sdružení dTest. Při průzkumu byly použity dotazníky jednotného znění, které byly předloženy respondentům ve čtyřech zemích, a to ve Francii, Polsku, Rakousku a Švédsku.
Výběr zemí byl zvolen tak, aby mezi nimi byly starší i novější členové EU a také státy malé i velké. V každé z těchto čtyř zemí odpovědělo přes tisíc lidí, dohromady to bylo 4200 respondentů. Průzkum vedly profesionální agentury sledující veřejné mínění a vzorek dotázaných byl vybrán podle zásad reprezentativnosti ve věku od 16 do 64 let, různého vzdělání, profese a velikosti bydliště.
Co průzkum ukázal? Spotřebitele nezajímá, zda potravina pochází z EU či odjinud, ale chtějí znát přímo zemi, odkud je a dokonce by uvítali i konkrétní region původu. Tento přístup byl stejný ve všech zkoumaných zemích.
Nejzvědavější jsou Švédové
Devadesáti procentům, tedy drtivé většině spotřebitelů nestačí, když je jako původ výrobku uvedeno pouze „EU“ nebo „mimo EU“ či dokonce „EU a mimo EU“, což může odpovídat jakémukoli místu na světě.
Tak absurdní označení nemá žádnou informační hodnotu a spíše vypadá jako výsměch spotřebitelům.
Připomeňme, že dTest se s takto mlhavými informacemi o původu potravin setkal při testování medu nebo panenského olivového oleje.
Průzkum dále zjistil, že lidé ve všech čtyřech zemích chtějí na obalu najít konkrétní zemi původu především u masa, mléka, ryb, ovoce a zeleniny a také u cukru, mouky a soli.
O původ masa, mléka, ryb a ovoce či zeleniny se zajímají i tehdy, když je pouze jednou ze součástí potravinového výrobku.
To znamená, odkud jsou například zvířata, jejichž maso je v salámech, kde vyrostlo ovoce v prodávaném džemu, anebo jaký původ má mléko v jogurtech.
Nejzvědavější, pokud jde o zemi původu, jsou Švédové; tato informace byla důležitá pro 78 procent dotázaných. Naopak nejmenší důležitost zemi původu přikládali v průzkumu Francouzi.
O tuto informaci se při nákupu zajímá polovina dotázaných francouzských spotřebitelů.
To se dá vysvětlit tím, že Švédové značnou část potravinového sortimentu do svého severského státu dovážejí, zatímco Francouzi mohou v zásadě předpokládat, že konzumují to, co se u nich vypěstovalo.
Potraviny s rodokmenem
K zvídavosti vedou spotřebitele nejrůznější důvody. V první řadě si zemi původu spojují s kvalitou a bezpečností potravin. Pokud se navíc potravina dováží z daleka, předpokládají, že už bude méně čerstvá, než ta zblízka.
Dále do rozhodování zasahuje environmentální aspekt, který může být v mnoha ohledech spjat s místem původu potraviny.
Část spotřebitelů by dokonce ráda našla na potravinách také informaci o konkrétní lokalitě dané země, protože považuje za vhodné podporovat místní ekonomiku.
Pro maso by se mělo stát vzorem současné značení hovězího.
To znamená, aby i na ostatních druzích masa byly údaje o tom, kde se zvíře narodilo, v jaké zemi bylo vykrmeno, kde bylo poraženo a zpracováno.
Obdobně detailní údaje o původu očekávají spotřebitelé u výrobků z ovoce a zeleniny, aby z informací o jejich původu našli nejen zemi výrobce, ale i to, kde byly zpracované plodiny vypěstovány.
Čeští spotřebitelé se k těmto otázkám mohli vyjádřit vloni v červenci na internetových stránkách dTestu.
Této ankety se účastnilo 1917 zájemců z řad předplatitelů i příznivců dTestu, z nichž 89 procent považovalo zemi původu na potravinách za důležitou informaci.
Co do pořadí důležitosti byla země původu na třetím místě za chutí a čerstvostí. Cena potravin skončila s důležitostí 70 procent až na pátém místě v pořadí.
Hlavní zjištění a doporučení BEUC z průzkumu lze shrnout takto: Značení původu by se mělo stát povinným pro veškeré druhy masa, včetně masa použitého jako součást zpracované potraviny. Stejné zásady by měly platit i pro mléko a výrobky z něj. Dále pro jednosložkové výrobky jako je cukr, sůl, mouka a také pro čaj a kávu a pro složky, které tvoří více než 50 procent potravinového výrobku.
Zájem spotřebitelů o původ potravin je silný a všeobecný. Toto zjištění by se podle organizace BEUC mělo stát klíčovým marketingovým poselstvím pro výrobce potravin. Měl by to být také podnět Evropské komisi ke změně potravinářské legislativy.
Pravdou je, že určité zlepšení informační mlhy by mělo nastat v polovině prosince 2014. V té době v unijních státech začne platit povinnost uvádět zemi původu nejen na hovězím, ale také na vepřovém, drůbežím, kozím či skopovém masu a na mléce.
Členským státům to ukládá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Zveřejňovat by se měla také země původu mléka na výrobcích, kde jeho podíl překračuje 50 procent.
Konkrétní detaily však Evropská komise dosud nezveřejnila.
BEUC oslavil padesátiny Evropská spotřebitelská organizace, známá pod zkratkou BEUC, sídlí v Bruselu, kde zastřešuje 40 národních spotřebitelských sdružení ze 30 zemí Evropy (za ČR je součástí dTest). Hlavní poslání organizace výstižně charakterizuje její motto: BEUC – Spotřebitelský hlas v Evropě. Ten je slyšet již od roku 1962, kdy vznikla, tedy již přes půl století.
BEUC si pro svou činnost v prosazování spotřebitelských práv stanovila osm hlavních priorit, z nichž jednou je právě kvalita potravin. K dalším sledovaným prioritám patří například spotřebitelské smlouvy, bezpečnost průmyslových výrobků, finanční služby nebo ceny energie.