Jizvy, které pro člověka často představují závažný estetický i psychologický problém, vznikají většinou jako následek poranění, popálení nebo operačního zákroku.
Příčinou jejich vzniku ale může být i chemické působení, viry, plísně nebo bakterie. U aknózní pleti se tvoří po zánětlivých projevech.
Jizvy na končetinách a prstech způsobené různým poraněním mnohdy omezují i pohyblivost, protože vazivová tkáň nemá stejnou pružnost jako okolí rány a není možné ji stejným způsobem zatěžovat.
Regenerační schopnost kůže
Kůže je pro hojení ran vybavena vlastními mechanismy. Buňky vazivové tkáně, jemné cévy a vlákna vytvářejí nové vrstvy kůže, které vyplní ránu a tím uzavřou poškozené místo.
Vytvoří se tak reparační buňky označované jako zrnitá tkáň. Nově vytvořená tkáň je však velmi tenká, málo prokrvená a elastická, chybí jí pigment, mazové a potní žlázy, vlasové folikuly.
Jako vazivový produkt hojení vznikají jizvy.
Jizva je vazivový produkt hojení poškozené kůže do hlubokých vrstev. Vzhledem k tomu, že se organismus snaží zabránit vniknutí infekce do těla, překrytí rány novou vrstvou kůže je rychlé, ale kvalitativně neodpovídá původní tkáni. Proto se na povrchu pokožky objevují jizvy.
Výsledné jizvy mohou mít různou podobu: normální jizva je v úrovni okolní kůže, atrofická jizva se propadlá pod úroveň okolní kůže (příčinou je nedostatečná náhrada tkáně), hypertrofická jizva je vypouklá nad úroveň kůže (po určité době se může oploštit), keloidní jizva bují za oblast rány (hojení tímto typem jizvy je většinou dáno geneticky). Barva jizvy nám udává, zda regenerace tkáně ještě probíhá, či zda byl tento proces již ukončen. Červená jizva signalizuje stále ještě probíhající hojení, bělavá barva znamená, že v kůži byla regenerace ukončena.
Typy jizev
Normální jizvy
Jsou jizvy v úrovni okolní kůže.
Hypertrofické jizvy
Vznikají většinou u mladých lidí s tmavší, více pigmentovanou pokožkou, hlavně po popáleninách. Barva je zarudlá, jizvy jsou vypouklé nad úroveň kůže, časem se však mohou zploštit.
Keloidní jizvy
Vytvářejí se především u mladších osob a u lidí s tmavší pigmentací pokožky. Jedná se o objemné jizvy bující za oblast rány. Tvoří je nepravidelné shluky tkáně.
Atrofické jizvy
Vznikají při přerušení procesu hojení, kdy se nestačí vytvořit dostatečné množství nové pojivové tkáně. Jizvy jsou malé kruhové prohlubně propadlé pod úroveň okolní tkáně.
JAK PEČOVAT O JIZVY?
Konečný stav jizvy můžeme dokonalou péčí značně ovlivnit. Je důležité dodat jednotlivým buňkám dostatek výživných látek, aby regenerace probíhala co nejkvalitněji. Velmi dobré jsou zkušenosti s krémem SYNCHRO, který byl původně určen na intenzivní regeneraci popálené kůže.
Vyvažuje fyziologické funkce pokožky ve všech vrstvách, dodává dostatek výživných látek. Díky obsahu ušlechtilých olejů z měsíčku, sóji a sladkých mandlí poškozenou pokožku dobře zvláčňuje a zjemňuje. Je třeba jizvu promazávat malým množstvím krému několikrát denně.
Aplikací krému Synchro dosáhneme maximální regenerace poškozené tkáně, která umožní, že po ukončení hojení bude jizva téměř neznatelná.
Tlakové masáže
Součástí péče o jizvy jsou tlakové masáže. Provádí se několikrát denně – zhruba na 20 vteřin se postižené místo stlačuje.
Tlakem na jizvu se odstraní odkysličená krev a umožní se přísun krve okysličené a plné živin. Poškozené místo často svědí, což je odrazem imunitních procesů v jizvě a jejího zrání.
Běžná jizva se zhojí do 18 měsíců, některé jizvy se hojí složitěji (okolí velkých kloubů).
Jizvám neprospívá nadměrné slunění, solárium, sauna, které mohou způsobit nadměrnou pigmentaci v okolí jizvy.
Aplikace krému Synchro:
Před chirurgickým zákrokem: 3-4 týdny aplikovat 2x denně na místo, kudy bude veden chirurgický řez. Dobrá výživa a regenerace kůže je zárukou rychlejšího hojení a kvalitnějšího překrytí novou tkání. Výsledná jizva bude nepatrná.
Po chirurgickém zákroku: aplikovat jakmile je kůže scelená, nekrvácí a nehnisá.
Na stávající jizvu: nanášet několikrát denně. Jemnými krouživými pohyby vtírat do vstřebání.
Přednosti krému SYNCHRO
- Uvedení pokožky do optimálního stavu.
- Urychlené hojení po zákroku a zlepšení průběhu regenerace.
- Okamžitá úleva a odeznění podrážděné pokožky.
- Zlepšeni výsledného stavu jizvy.
- Zvýraznění efektu po zákroku.
- Prodlouženi trvanlivosti zákroku.
- Urychleni možnosti vrátit se do normálního života.
- Dosažení zcela výjimečných výsledků.
Intenzivní regeneraci a zlepšení stavu jizev dosáhnete pravidelnou aplikací přípravku Synchro.
Chcete-li proces hojení urychlit, podpořte regeneraci salonní péčí a intenzivním ošetřením v domácí péči.
Intenzivní domácí péče: Čerstvé jizvy
Ráno
- Jednu kapsli doplňku stravy Stimule z řady Natur Diet zapijte velkou sklenicí vody během snídaně.
- Pokožku očistěte přípravkem Derma.
- Aplikujte pár kapek séra Cells Life.
- Poté naneste Synchro v malém množství, případně směs krémů Immuno a Synchro ve stejném poměru; Aplikujte krém Cytobi a poté Melano 50 (SPF 50), pokud bude jizva vystavena slunci.
Večer
Stejný postup, ale bez krému Melano 50 (SPF 50). Jednou až dvakrát za týden po čištění aplikujte Mito Spécial+.
Intenzivní domácí péče: Staré jizvy
Ráno
- Dermu nahraďte výživným mlékem Glyco a tonikem Fibro.
- Dvakrát za týden proveďte peeling s Ger Peel a následně peeling s Lotion Aux Acides De Fleurs.
- Aplikujte pár kapek séra Cells Life.
- Poté naneste Synchro v malém množství, případně směs přípravků Immuno a Synchro ve stejném poměru; Aplikujte krém Cytobi a poté Melano 50 (SPF 50), pokud bude jizva vystavena slunci. Případně Créme GG.
Večer
- Stejný postup, ale bez krému Melano 50 (SPF 50).
- Jednou až dvakrát za týden po čištění aplikujte Mito Spécial+.
Vybrané kosmetické salony GERnétic nabízí specifické ošetření jizev salonní péčí
| [489.82 kB] |
Odpovědi na dotazy zákazníků týkající se jizev najdete v PORADNĚV bezplatné kosmetické poradně GERnétic můžete položit i Váš dotaz
Specifické přípravky na efektivní řešení jizev
Regenerační a výživný noční krém
Buněčný stimulátor
Revitalizační a zklidňující krém
Revitalizační noční krém
Hydratační a liftingové sérum
Jizva je vizitkou lékaře i pacienta. Sádlo na hojení vůbec není špatné, říká chirurg
Říká se, že jizva je chirurgova vizitka. Podle mikrochirurga a estetického chirurga Svatopluka Svobody to není takhle jednoduché.
„Žádný chirurg světa neumí operovat bez jizev (snad kromě zručných Filipínců, kteří operují holýma rukama – ale to je samozřejmě podvod a hezký eskamotérský kousek, který nemá s medicínou nic společného).
Skutečnost je taková, že každá rána, byť sebejemněji provedená a sešitá s největší pečlivostí a nejkvalitnějším šicím materiálem, se hojí jizvou,“ říká vedoucí lékař 1. kolínského sanatoria a vedoucí jednotky intenzivní péče Kliniky plastické chirurgie Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Samozřejmě že technikou operace, provedením stehů, použitím dobrého šicího materiálu i následnou péčí lze jizvy ovlivnit, podle lékaře je však třeba si uvědomit, že způsob a typ hojení je záležitostí zcela individuální, stejně tak i tvorba jizev. „Tam, kde se někdo zhojí jizvou nepatrnou jak vlasová čárka, může mít jiný jizvu hrubou a nepěknou,“ popisuje zkušený chirurg.
Obecně se podle lékaře dá říci, že špatně se kůže hojí tam, kde je více napjatá a pohybuje se – tedy nad klouby, třeba na přední straně kolen; ale nemusí to být vždy pravda. „Kupodivu ale velmi špatné místo pro jizvu je přední strana hrudníku, a zejména oblast dekoltu u žen,“ upřesňuje dr. Svoboda.
Tyto zkušenosti potvrzuje i dermatoložka Naděžda Vojáčková z Laserového centra Anděl: „Obecně platí, že horší hojení je v oblasti krku a v dekoltu, zvláště u žen. Ale při sklonu ke špatnému hojení rány může vzniknout ošklivá jizva na kterémkoli místě na těle.“
Podle odborníků může jizva způsobit potíže prakticky kdekoliv. Dokonce i úplně jinde, než kde máte tkáň sešitou. A nejde jen o estetické hledisko: „Kvůli fasciím, které prostupují napříč tělem, může špatně zhojená jizva způsobit řetězení potíží do velmi vzdálených míst od ní samotné. Velmi problematické bývají jizvy v břišní dutině.
Zde mají totiž velkou tendenci tvořit srůsty, které jsou předpokladem pro vznik dalších přidružených bolestí. Často se setkáváme s bolestmi beder či ramen po operacích v oblasti břicha,“ popisuje Klára Tuzarová, fyzioterapeutka terapeutického centra Namao.
(Podrobněji se tomuto tématu věnujeme v článku Jak jizva změní fasciální systém a proč vás kvůli ní bolí záda.)
Co je to vlastně jizva
- Jizva vzniká následkem hojení tkání, ať už je důvodem poranění, zánět, nebo chirurgický řez.
- Jde o fyziologický proces, který probíhá v několika fázích, a výsledkem je zhojení narušené tkáně.
- Jizvy se dělí na normální a patologické, patologické jizvy mohou být různé, atrofické, hypertrofické nebo keloidní.
Co všechno tedy může lékař a pacient ovlivnit? „Mnohé.
Lékař pečlivou prací a pacient dobrou péčí,“ říká Svatopluk Svoboda.
„Každý lékař se bude snažit, aby jizva byla co nejhladší a způsobovala co nejméně komplikací. Ostatní péče je pak na vás,“ doplňuje Klára Tuzarová.
Můžeme si za hezčí jizvu připlatit? Podle lékařů nic jako „lepší“ či „horší“ šicí materiál v našich podmínkách neexistuje a jakékoli „připlácení“ zde nemá smysl. „Určitě ne,“ říká chirurg Svoboda.
„Nekvalitní šicí materiály se u nás opravdu nepoužívají a rozdíly mezi jednotlivými výrobci jsou z hlediska tvorby jizev nepatrné.“ Ve výsledku opravdu záleží na mnoha faktorech, některé z nich lékaři mohou ovlivnit, ale ovlivnění individuálních dispozic je prakticky nemožné.
Tím jsou dány i možnosti chirurgů. „Možnosti chirurgického řešení jizev jsou i v současné době velmi limitované,“ komentuje lékař.
Co již můžeme financemi částečně ovlivnit, je následná péče: „Z této oblasti je mi znám například gel, který předchází znovuvytvoření srůstů v břišní dutině,“ doporučuje fyzioterapeutka Klára Tuzarová. „Stojí sice 3500 Kč, nicméně pokud tu možnost máte, rozhodně investujte. Srůsty mohou následně způsobit velké bolesti či potíže s trávením.“
Ale peníze nejsou všechno, mnohdy stačí i obyčejné, laciné prostředky, důležité je však důsledné dodržování pokynů.
Týdny klidu
Jak popisuje lékařka Naděžda Vojáčková, pacient má být po zákroku poučen o pravidlech péče o chirurgickou ránu, především o její dezinfekci, trvalém krytí obvazem nebo náplastí a o omezení pohybu, které trvá i po vytažení stehů.
Nutnost omezení aktivit potvrzují i ostatní oslovení odborníci: „Co nejvíce klidu až do úplného zahojení,“ doporučuje chirurg Svoboda a fyzioterapeutka Tuzarová se přidává: „Zdůrazňuji nutnost si dopřát čas bez fyzické zátěže po operaci a pravidelnou masáž, kdy půjdete skutečně do hloubky.
Základem je jizvu bezprostředně po operaci nenamáhat. Mohlo by tak docházet k jejímu roztahování, což následně může způsobit její horší hojení či vznik tzv. keloidní jizvy.“ U keloidních jizev dochází k nahromadění kolagenu, vystupují pak nad povrch, jsou méně pohyblivé a způsobují větší potíže.
Svému tělu i sobě tedy po operaci dopřejte skutečně minimálně šest týdnů bez větší fyzické zátěže. Zejména se vyvarujte pohybů, které by jizvu roztahovaly. Ke správné péči patří dále hloubková, tlaková masáž a promazávání.
Promašťovat, klidně sádlem
Jizvu můžete začít mazat a masírovat hned po návratu domů z nemocnice, přibližuje fyzioterapeutka: „Jakmile to bolest dovolí, nebojte se zatlačit.
Tlačte okraje jizvy k sobě, tvarujte jizvu do písmene C či S, či na ni jen tlačte. Čím ji budete mazat, je vlastně zcela na vás, obyčejné sádlo je určitě dobrá varianta.
Já jsem volila u vlastní jizvy měsíčkový dětský krém. V principu jde o to, aby krém byl hodně mastný.“
I lékaři doporučují aplikaci mastného krému nebo nesoleného sádla. „Na promaštění jsou vhodné indiferentní krémy, neparfemované a s obsahem silikonu. Sádlo není vůbec špatné, mně ale přijde příliš mastné. Určitě bych ale v tomto případě doporučil rozhodně sádlo domácí, bez jakýchkoliv přísad a nesolené,“ radí Svatopluk Svoboda.
- K dispozici jsou i speciální krémy v lékárnách, případně silikonové náplasti, ozáření laserem či rázová vlna.
- Tlaková masáž jizvy by měla probíhat denně několik minut.
- Dále je nutné chránit jizvu před sluncem po dobu několika týdnů po zákroku.
Správná péče o jizvu
- klid do zhojení
- promazávání mastným krémem ap.
- tlaková masáž jizvy
- ochrana před sluncem
Jak již zaznělo, chirurgické řešení jizev má omezené možnosti, a to platí i pro eventuální následné opravy.
„Je-li jizva skutečně výsledkem nedbalé práce chirurga či následkem špatného hojení, je možná její chirurgická oprava.
Je možné takovou jizvu vyříznout a následně sešít s větší pečlivostí a s větší péčí o bezchybné hojení, ale jsou-li jizvy výsledkem individuální reakce kůže, tam je chirurgický zákrok marný a často může vést ke zhoršení,“ vysvětluje dr. Svoboda.
I zde však můžete sami ledacos napravit. Na péči o jizvu není nikdy pozdě, říká Klára Tuzarová: „To je velmi podstatné, že i jizvu starou dvacet let lze rozmasírovat. Pokud byste si nevěděli rady, fyzioterapeut vám jistě ukáže, jak o ni pečovat i po tak dlouhé době.“
Odborná spolupráce:
MUDr. Svatopluk Svoboda
Věnuje se mikrochirurgii, replantacím a plastické chirurgii. Vedoucí jednotky intenzivní péče Kliniky plastické chirurgie FN Královské Vinohrady 3. LF UK, vedoucí lékař 1. kolínského sanatoria, v Praze vede soukromou ordinaci plastické chirurgie.
Mgr. Klára Tuzarová
Fyzioterapeutka, v terapeutickém centru Namao uplatňuje celostní, holistický přístup ke klientům; propojuje práci fyzioterapeuta s prací psychoterapeuta či kouče.
MUDr. Naděžda Vojáčková
Dermatoložka Laserového centra Anděl. Specializuje se na pigmentové névy a kožní nádory, jejich diagnostiku, léčbu a následně dispenzarizaci. Věnuje se také problematice otoků lymfatického původu.
Keloid: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba
Keloid znamená nadměrný růst jizevnaté tkáně v okolí rány. Příčina tohoto problému není známá, ale tento stav se vyskytuje častěji u lidí, kteří mají tmavší barvu kůže. K dispozici je řada různých způsobů léčby. Lidé náchylní ke vzniku keloidních jizev by neměli používat piercingy, tetování a neměli by se zbytečně podrobovat operacím.
Keloid je nadměrný růst tkáně jizvy v okolí rány, ke kterému obvykle dochází poté, co se rána zhojí. Keloidní jizva není totéž co hypertrofická jizva a lidé si to často pletou.
Rozdíl spočívá v tom, že keloid obvykle roste i za okraje původní rány, zatímco hypertrofická jizva zůstává ohraničena okraji původní rány, které nepřesahuje. Tento problém byl poprvé popsán v roce 1806 a pochází z řeckého slova „chele“, což znamená krabí klepeto.
Tehdejší lékaři tak popisovali stav, kdy keloid prorůstal z původní jizvy i do stran a zasahoval zdravou normální kůži.
Co způsobuje vznik keloidních jizev?
Přesná příčina vzniku tohoto onemocnění není známá. Keloidní jizva může, vzniknou v místě jizvy po akné, piercingu nebo v jizvách po tržných či operačních ranách. Riziko vzniku keloidních jizev zvyšuje zánět.
Sklon ke vzniku tohoto problému pravděpodobně souvisí s buňkami, které se jmenují fibroblasty a produkují důležitou součást jizevnaté tkáně – kolagen. Nicméně se neví, jestli ke vzniku keloidu v důsledku problému v samotných fibroblastech nebo v důsledku enzymů a chemických látek, které řídí jejich činnost.
Na vzniku keloidních jizev se tak pravděpodobně do určité míry podíly jak hormony, tak genetické faktory a problémy s imunitním systémem.
Kdo trpí keloidními jizvami?
Keloidní jizvy se nejčastěji vyskytují u osob tmavší pleti, zejména u Afroameričanů. Nejčastěji se tyto jizvy vyskytují mezi desátým až třicátým rokem života, v raném dětství a ve věku nad 40 let, jsou méně časté. Nicméně ke vzniku keloidních jizev může existovat genetická predispozice, a pak tímto problémem trpí celé rodiny.
Jaké jsou příznaky keloidu?
Keloidní jizva se nejčastěji začne tvořit po asi 3 měsících od vzniku původního kožního poranění, nicméně někdy k jejímu vzniku dochází i po roce od vzniku zranění.
První věc, které si pacient všimne, je gumovitá tkáň, která začne přerůstat přes okraje původní rány. Tato tkáň může být podajná, pružná a může svědit, bolet nebo vyvolávat pocit pálení.
Někdy se keloidní jizva může vyvinout dokonce i bez předchozího zevního zranění kůže.
Nejčastěji se keloidní jizva vyskytuje na hrudní kosti, na rameni, ušním lalůčku nebo na tváři. Keloid může ovlivňovat pohyb příslušných orgánů. Původní barva keloidní tkáně je červená a časem se mění na hnědou a někdy může i poněkud vyblednout. Růst keloidu pokračuje několik týdnů až měsíců.
Obvykle je pomalý, ale někdy se během několika měsíců může vytvořit skutečně masivní tkáň. Po ukončení růstu zůstávákeloidní jizva ve stejné velikosti nebo se časem opět zmenší.
Jak se diagnostikuje keloidní jizva?
Keloidní jizva se diagnostikuje pohledem. Lékař se povídá na kůži a podle příznaků pacienta stanoví diagnózu. V případě podezření na nadměrný růst tkáně z jiných příčin, může lékař pacientovi odebrat vzorek tkáně a odeslat ho na histologické vyšetření.
Léčba keloidních jizev?
Keloidní jizva se během doby může zmenšit, ale většinou zcela nezmizí. Pokud vám keloidní jizva nevadí a je zakrytá oblečením, tak žádná léčba není nutná. Keloid není nebezpečný a jde jen o estetický problém.
Nicméně pokud vám vadí její vzhled nebo ji máte na obličeji či jiném viditelném místě, existuje řada možností léčby.
Protože ale žádná léčba samostatně neúčinkuje na sto procent, většinou vám lékaři doporučí kombinaci různých metod.
Možnosti léčby keloidních jizev
Steroidy
Většina keloidních jizev pozitivně reaguje na injekci steroidu, který se jmenuje Triamcinolon. Injekce se píchá přímo do jizvy, a to každých 2 – 6 týdnů, dokud nedojde ke zmenšení jizvy.
Někdy mohou tyto injekce způsobit teleangiektázii (vystoupení drobných cév na povrch kůže) nebo zesvětlání či zeslabení okolní pokožky.
Kromě injekcí lze Triamcinolon aplikovat také s pomocí pásky, která se nalepí na jizvu na 12 hodin denně.
Tlakové nebo okluzivní krytí
Dalším způsobem léčby je tlaková nebo okluzní bandáž, kterou se keloidní jizva překryje, což brání přístupu vzduchu. Tuto bandáž je nutné používat po dobu 12 – 24 hodin, a to každý den a po mnoho týdnů. Používají se bandáže se silikonovou impregnací ve formě gelu nebo silikonem impregnované polštářky či polyuretanové náplasti. V poslední době jsou k dispozici i další produkty.
Na keloidní jizvy na ušním lalůčku, jejichž vznik obvykle souvisí s piercingem, se doporučuje používání kompresních náušnic. Tyto náušnice se nejčastěji používají po operativním odstranění keloidní jizvy a nosí se 24 hodin denně.
Chirurgický zákrok
Chirurgické odstranění keloidní jizvy je dvousečné, protože někdy může operace vést k vytvoření ještě větší jizvy.
Proto vám lékaři nejdříve nabídnou jiné možnosti léčby, jako je například injekce steroidů, kompresní či okluzní bandáže nebo radioterapii.
Nicméně chirurgický zákrok může někdy přinést velké zlepšení, zejména pokud operatér použije chirurgické techniky s co nejmenším počtem stehů, které snižují riziko tvorby dalších keloidních jizev.
Radioterapie
Radioterapie se v léčbě keloidních jizev používá jen v případě, kdy není k dispozici jiná vhodnější léčba nebo kdy všechno ostatní selže. Je totiž spojena s určitým rizikem vzniku rakoviny.
Radioterapii na keloidní jizvy vám lékař může předepsat na horní nebo dolní končetiny, nicméně v případě keloidních jizev na hrudníku nebo břiše se používají jiné vhodnější metody, protože ionizující záření by mohlo poškodit vnitřní orgány, jako jsou žaludek, střeva nebo plíce.
Kryoterapie
Kryoterapie je metoda, s jejíž pomocí dochází ke zmražení tkáně. V případě léčby keloidní jizvy se tato metoda kombinuje s ostatními způsoby léčby, zejména pak s injekcemi steroidů. Tkáň se kryoterapií zmrazí s pomocí sondy, která se vloží přímo do jizvy, což vede k zastavení růstu keloidu. Nežádoucím účinkem tohoto způsobu léčby je zesvětlení kůže v místě léčby.
Léčba laserem
K léčbě keloidních jizev lze využít i laserové záření. Některé druhy laserů fungují lépe než jiné.
Na keloid je nejvhodnější pulzní Nd:YAG laser, se kterým se dosahuje nejlepších výsledků s minimem nežádoucích účinků. Pulsní lasery jsou nicméně méně účinné v případě tmavé kůže.
Někdy nemusí být léčba laserem účinná a namísto zmenšení velikosti keloidu dojde pouze ke změně barvy jizvy z červené na světlejší odstín.
Léčba interferonem
Interferon alfa je léčivo používané jako antivirotikum (lék působící proti virům). Klinické zkoušky také prokázaly, že při jeho použití na léčbu keloidních jizev, zvyšuje interferon alfa účinnost steroidů. Proto se toto antivirotikum používá v kombinaci s injekcemi steroidů. Pokud je podáváno samostatně, tak na léčbu keloidních jizev moc nefunguje.
Cytotoxická léčiva
Cytotoxická léčiva jsou chemické látky, které zpomalují růst tkání a nejčastěji se používají v onkologii při léčbě nádorových onemocnění. Vzhledem k jejich účinku se dají použít i na léčbu keloidních jizev.
Nejčastěji se pro tento účel používají 5-fluorouracil a bleomycin. Tyto látky se injekčně vpraví do jizvy a je možné je používat buď samostatně nebo v kombinaci s jinými způsoby léčby.
Mezi jejich nežádoucí účinky patří bolest v jizvě, vznik bledých míst v místě léčby nebo praskliny pokožky.
Retinoidy
Retinoidy se používají při léčbě akné, ale ukázalo se, že fungují i na léčbu keloidních jizev. Lze je aplikovat buď potřením postiženého místa anebo vpravit přímo injekčně do jizvy.
Prevence keloidních jizev
Pokud patříte do rizikové skupiny nebo pokud se u vás již keloidní jizva vyskytla, vyvarujte se pierciengu a tetování. Rovněž byste se neměli podrobovat zbytečným kosmetickým zákrokům, a to zejména v místech, kde nejčastěji dochází ke vzniku keloidních jizev.
Pokud trpíte akné, snažte se ho účinně vyléčit ještě předtím, než dojde ke zhojení vřídků jizvou. Pokud musíte na operaci, požádejte vašeho lékaře o preventivní bandáže nebo steroidní injekce či jiný způsob prevence, pro snížení rizika vzniku keloidu.
Při opalování také chraňte vaše jizvy s pomocí ochranné náplasti nebo je natírejte krémem působícím proti vzniku keloidu.
Jak vznikají jizvy?
Na místě, kde byla poraněná kůže, vzniká jizva. Ta se buď časem zahojí a zmizí, anebo stopy po úrazu či popálenině zůstávají na celý život.
Místo, kde byla narušená celistvost kůže, zůstává světlejší nebo naopak více červené než její okolí. Jizvy ale zůstávají i po některých onemocněních, jako jsou neštovice nebo akné.
V neposlední řadě pak můžeme zmínit strie, které signalizují, že se kůže v některém místě velice natáhla zpravidla následkem příbytku na váze.
Strie jsou drobné jizvičky na kůži, které vznikly mechanickým popraskáním elastických vláken v hlubší vrstvě pokožky.
Nejhůře se hojí jizvy po popáleninách. Jsou také nejbolestivější a nejvíce viditelné. Popáleniny patří k nejvážnějším úrazům, které mohou člověka potkat. Zatímco po popálenině prvního stupně se kůže během několika dní zahojí, popáleniny druhého a třetího stupně vyžadují chirurgický zákrok a v některých případech dokonce i amputaci končetiny.
Hojení po vážnějších popáleninách trvá několik měsíců, během nichž jizvy nejprve tuhnou, mění barvu, bolí, svědí a jsou velice citlivé. Až po několika měsících nová kůže znovu změkne.
Popáleniny, ale i vážnější zranění, vytvářejí keloidní jizvy. Místo na kůži je vyšší než okolí a často má jiné zabarvení. Sklon ke keloidním jizvám mají spíše mladší pacienti.
Tento druh jizev se tvoří na krku nebo na zádech. Jejich problémem je, že ke korekci nelze použít chirurgickou metodu, protože keloidní jizva by se vytvořila znovu.
Tady je místo pro přípravky, které hojení jizev napomáhají.
Opakem keloidní je hypertrofická jizva. Ta je naopak nižší než její okolí, vytváří se u starších lidí nebo u těch, kteří nejsou v dobré fyzické kondici.
Jizvy způsobují nejen estetický problém, ale v některých místech, například na kloubech, mohou negativně ovlivňovat i hybnost končetin.
Léčení je proto vhodné zahájit co nejdříve. Korekce jizev bude účinnější u čerstvých hned po zacelení rány. Vhodné přípravky dokážou eliminovat svědění, pálení, a napomohou k lepšímu vzhledu poraněného místa.
Zdroj: www.scarheal.cz
Máte jizvu, kterou se snažíte skrývat? Napište nám do diskuse nebo na mail [email protected].
Inzerce
Jak léčit jizvy
Lidské tělo pokrývá kůže, která má důležitou funkci ochrany vnitřního prostředí před vniknutím infekce. Pokud dojde k narušení kůže, tělo automaticky nastartuje proces hojení, jehož cílem je ránu zacelit.
Z nových buněk vazivové tkáně, jemných cév a vláken se vytvoří nové vrstvy kůže, které však nikdy nebudou vypadat jako tkáň původní, ta se zničila poraněním. Nová tkáň se nazývá jizva.
Podle průběhu náročnosti hojení dostává jizva svůj konečný vzhled.
První ze tří druhů jizev se nazývají atrofické. Tyto jizvy jsou typicky vpadlé do kůže a vznikají často po vyloupnutí strupu či vyříznutí tkáně např. odstranění mateřského znaménka nebo jiného kosmetického problému.
Druhá skupina jizev je označována názvem hypertrofické a jsou to jizvy vystouplé nad úroveň pokožky. Třetí druh jizev se nazývá keloidy.
Jsou to fialové ztvrdlé hrboly, které vznikají zbujením vaziva hypertrofických jizev
Léčba každé větší jizvy by měla začínat konzultací s lékařem, který posoudí stav tkání a rozsah jizvy. Podle odborného prohlédnutí poté stanoví postup léčby. Existuje několik možností jak jizvu odstranit či opravit.
Velmi záleží také na faktu, zda je jizva „čerstvá“ nebo několik let „stará“. U každé nové jizvy platí, čím více o tkáň bude pečováno, tím lépe se zahojí. Mezi možnosti léčby patří např.
mast na jizvy, nebo silikonové náplasti.
Aby jizva zůstala hladká, pružná, odolná a mnohem méně zřetelná, je nutné o tkáň začít pečovat a léčit ji již ve chvíli, kdy se zacelí rána. Hlavní pravidlo zní udržovat kůži jemnou a vláčnou a pravidelně ji mazat hojivou mastí či gelem. Dále nevystavovat jizvu extrémním teplotám mrazu ani horka po dobu jednoho roku. Chránit pokožku před UV zářením, které obsahují sluneční paprsky, opalovacími krémy s vysokým ochranným faktorem. Vyvarovat se odírání jizvy těsným oblečením či zátěží v podobě i sebemenšího rozpínání tkáně. Pozor dejte také na opětovné poranění. Jizvy se mohou roztáhnout či znovu otevřít při zátěži jako je cvičení či sportování. Mezi domácí péči o jizvy patří také používání hojivých náplastí, které působí prostřednictvím kombinace okluze (uzavření jizvu před expozicí vzduchu), hydratace, zvýšené teploty pokožky a kontinuálního lehkého tlaku. První pozitivní výsledky je možné pozorovat již během 3 až 7 týdnů. Nejlepších výsledků je však dosaženo po 3 měsících. Náplasti jsou dle našich zkušeností účinnější, než mast na hojení jizev.
Pravidelně můžete také provádět tlakovou masáž. Na zahojenou ránu (cca 1 – 2 týdny po odstranění stehů) zatlačíme prstem proti podkladu tak, aby se nehtové lůžko odkrvilo, tlak ponecháme cca 30 sekund, poté povolíme a prst přesuneme na vedlejší část jizvy a postup opakujeme.
Takto tlakem promasírujeme celou délku jizvy. Přes jizvu nepřejíždíme, pouze tlačíme. Masáž provádíme minimálně 3 x denně po 10 minutách, čím častěji, tím lépe. Účinek očekáváme cca za 1 – 2 měsíce. Jsou-li masáže správně a dostatečně často prováděny, mají výborný efekt.
Mezi odborné zákroky patří chirurgický zákrok, ošetření jizvy laserem nebo pomocí dermabraze. Všechna tato ošetření byste měli konzultovat s opravdovým zkušeným odborníkem. Nebojte se vyslechnout názor více stran a až poté vybrat tu správnou estetickou kliniku nebo doktora.
Konec článku
Rozšířené žilky neboli odborně kuperóza se může projevit již v mládí. Nejčastější a nejviditelnější je jejich výskyt na obličeji, můžeme je ale pozorovat také na těle. Dá se s nimi účinně bojovat?
Jak se zdá z venkovních teplot, letošní zima dorazila teprve před několika dny a chvíli s námi vydrží. Venku je sice místy slunečné, ale ukrutně mrazivé počasí. V mrazu nejvíce trpí naše pleť, rty, ruce ale také vlasy. Jak pečovat o pokožku těchto částí těla při mínusových teplotách? Poradí náš č…
Jizvy vznikají po zásahu či poranění kůže do škáry a hlouběji. Mezi časté příčiny vzniku patří běžná operace, plastická operace, císařský řez při porodu, popáleniny, akné, opar, neštovice a další. Jizvu nejlépe ovlivňujeme při jejím hojení. Je hned několik způsobů, jak pomoci hojení tedy zmizení …
Strie jsou jednou z nejobávanějších kožních problémů nastávajících maminek. Jejich vznik a množství často ovlivňují dědičné faktory a kvalita péče o kritické partie v průběhu těhotenství. Strie vznikají nejčastěji v závěru devítiměsíčního období, kdy se kůže nejvíce napíná a roztahuje. Proti str…
Keloidní jizvy
Keloidní jizvy znamenají velký kosmetický problém a svým způsobem se jedná o poruchu hojení ran.
Příčiny: Jizvy vznikají ve složitém procesu hojení ran. Za normálních okolností jde o složitý a komplikovaný systém novotvorby a zároveň odbourávání tkáně, jejímž výsledkem je relativně malá jizva, která může časem prakticky vymizet.
Nerovnováha mezi příliš velkou tvorbou nového pojiva a jeho menším rozpadem vede k nadměrnému zmnožení pojivových kolagenních vláken. Proč k tomu u některých lidí dochází není jasné, ale předpokládají se zejména genetické vlivy.
Bylo také pozorováno, že ke vzniku keloidních jizev mají větší tendenci rány na hrudníku a na zádech. Keloidně se mohou hojit i jizvy ran, jejichž okraje byly při chirurgickém šití příliš těsně sešity k sobě, a jizvy ran, do kterých se dostaly infekční mikroorganizmy nebo jiné cizorodé látky.
V podstatě jakékoliv poruchy hojení rány, které prodlužují proces hojení, zvyšují riziko vzniku keloidu.
Projevy: Nadměrná tvorba vaziva vede k růstu jizvy a jejímu vyvyšování nad kožní povrch. Jizvy jsou vystouplé, přerůstají okraje rány a mají načervenalou barvu. Jedná se zejména o kosmetický problém, někdy však mohou keloidní jizvy i bolet nebo svědit.
Diagnostika: Diagnóza většinou již na pohled nečiní velké obtíže, spadá do kompetence dermatologa, v případě nejistoty lze z tkáně odebrat vzorek a odeslat na histologii, k tomu se však běžně nepřistupuje.
Prevence: Prevence je u keloidních jizev velice důležitá, v podstata jde o to být opatrný s kosmetickými chirurgickými zákroky celkově, a to obzvláště u lidí s již známou tendencí ke vzniku keloidních jizev. Důležité je i správné chirurgické ošetření rány a následná péče o ránu, abychom minimalizovali riziko komplikovaného hojení. I přes veškerá opatření se nicméně vzniku keloidu někdy nevyhneme.
Léčba: Jednou vzniklá kolagenní jizva již nikdy zcela nevymizí, cílem léčby je alespoň zmenšit její velikost a tím i kosmetický defekt. Zdánlivě by se mohlo zdát, že keloidní tkáň stačí chirurgicky vyříznout a tím je problém vyřešen.
V takovém případě však vzniká nová rána, která se opět hojí keloidní jizvou. Z toho důvodu se většinou volí šetrnější metody. Do jizvy se někdy aplikují látky, které snižují novotvorbu vaziva (je jich více typů, jmenujme například kortikoidy).
Tkáň jizev se dá destruovat i tekutým dusíkem (kryochirurgie).
V těžších případech můžeme sáhnout k chirurgickému odstranění keloidní tkáně, zákrok však musí být následován výše zmíněnými léčebnými postupy, aby nedošlo k znovuvytvoření keloidu.