Přítulní a přátelští zajíci ve volné přírodě vzbuzují oprávněné pochybnosti. Je dobré se jim proto raději vyhnout. A nejen jim, ale i dalším podobně chovajícím se zvířatům. Hrozí totiž, že trpí tularémií. A tularémie je přenosná i na člověka.
Tularémie je akutní nebo chronické bakteriální onemocnění, jehož původcem je bakterie Francisella tularensis. Zdrojem nákazy tularémie není člověk, ale zvíře. Nemoc je nebezpečná především proto, že je přenosná jak na ostatní volně žijící zvířata [i domácí], tak i ze zvířete na člověka. To tularémii řadí do skupiny nemocí s názvem zoonózy.
Zdroje a přenašeči tularémie
Tularémií se může člověk nakazit v přírodě, ale i v domácím prostředí. Nejčastěji pak od zajíců, ale i dalších infikovaných hlodavců. Jako jsou králíci, myši, křečci nebo i veverky.
Tularémii ale přenáší i členovci sající krev jako jsou mouchy, blechy, komáři, ovádi či klíšťata. Ti se infikují od nemocného savce a nemoc dokáží pak přenést bodnutím i na člověka.
Onemocnění není přenosné z člověka na člověka.
V posledních letech se v České republice nakazí zhruba 50 až 100 osob ročně. Podle údajů Státní veterinární správy [SVS] se u nás ohniska tularémie trvale vyskytují v Jihomoravském kraji. Občasná ohniska nákazy ale hlásí i Jihočeský kraj, Královéhradecký a Pardubický kraj.
Pokud je nákaza zjištěna během prováděného monitoringu u zajíců, jsou přijata přísná veterinární opatření. Ty spočívají ve vymezení pásma, ze kterého se odlovení zajíci nesmí dostat do tržní sítě. Pokud se po dobu dvou let na území nevyskytne žádný pozitivní případ tularémie, pak je prohlášeno jako nákazy prosté.
Nemocnost tularémie ve Středočeském kraji a ČR v období 2008 – 2017
[Zdroj: SVS]
Příznaky nákazy u člověka
Projevy nákazy u člověka jsou závislé na cestě přenosu infekce do organismu. Člověk nakažený tularémií začne mít vysoké teploty, zvětšenou slezinu, a to v případě, že se bakterie do těla dostala kontaminovanou stravou nebo vodou.
Po vdechnutí původce tularémie je pak příznakem atypický zápal plic. Dalšími projevy jsou vředovité změny v místě poraněné kůže, spojivky nebo i zhnisáním mízních uzlin. Inkubační doba v případě nákazy tularémií trvá zhruba 3 až 5 dní.
Prevence nákazy tularémií:
- Nepít vodu z volných neznámých zdrojů.
- Dbát na dostatečně tepelnou úpravu masa, především lesní zvěře.
- Používat ochranné pomůcky [brýle, rukavice] především při práci se senem, slámou.
- Nedotýkat se zajíců, kteří ztratili plachost, potácejí se při pohybu a mají zježenou srst.
- Zajíce nikdy nechytat! Pozor, ostatní zvířata infikované tularémií jsou bez vnějších příznaků.
Při kontaktu se zajíci je nezbytné vždy používat rukavice. Při kontaktu s nimi ani nejíst, nepít, nekouřit a po skončení práce provést dezinfekci rukou 1% roztokem chloraminu.
Všechny předměty, které přijdou do styku s odlovenými, utracenými nebo uhynulými zajíci či hlodavci se musí dezinfikovat 3% roztokem chloraminu.
Hrozbou nejsou jenom přítulní zajíci
Pozor by si lidé měli dávat nejenom na nezvykle přítulná zvířata, uhynulou zvěř, ale i na konzumaci dostatečně tepelně upraveného masa. To zůstává infekční i v zmrazeném stavu při -15 stupních Celsia, a to až po dobu tří let. Odborníci ani nedoporučují konzumaci vody z volných přírodních zdrojů, jako jsou například studánky.
Výjimkou nejsou ani případy, kdy se člověk nakazil tularémií nepřímo. Například vdechnutím prachu ze slámy, sena, které bylo kontaminované močí hlodavců. Inokulací do spojivky [přenos okem], kůží, sliznicí.
Dále i přisátím infikovaného klíštěte, bodnutím hmyzem, konzumací kontaminovaných potravin a pitné vody. Často i při manipulaci s nemocným zvířetem, kdy má člověk, byť jen drobné poranění či oděrku na kůži.
Co jsou zoonózy
Zoonózy jsou nákazy zvířat, které jsou přenosné na člověka. A to buď přímým kontaktem, [vdechnutím, polknutím], prostřednictvím živých přenašečů [u lymeské boreliózy, klíšťové encefalitidy] nebo i prostřednictvím neživých přenašečů. Zdrojem nákazy je například půda, voda či zvířecí exkrementy.
- Nejčastější zoonózy v České republice jsou salmonelóza, lymeská borelióza, klíšťová encefalitida, toxoplasmóza, yersinióza, tularémie, leptospiróza, listerióza, toxokaróza, ténióza, kampylobakterióza.
- Vzteklina v České republice nebyla u zvířat prokázána od roku 2002 a to především díky plošné vakcinaci u divoce žijících zvířat.
- –RED–
Zoonózy (nemoci zvířat přenosné na člověka), SZÚ
MUDr. Kateřina Fabiánová
Zásadou je zabránit napadení klíšťaty při pobytu v přírodě a jejich včasné a správné odstranění, pokud k napadení došlo.
Celý článek
4. červen 2007
| RNDr. Milan Daniel, DrSc.
V tomto týdnu se na serveru novinky.cz objevil článek s trvzením, že se v ČR lze nakazit malárií a že se zde případy malárie vyskytují. V reakci na tento zavádějící článek uveřejňujeme stručnou zprávu vedoucího NRL pro dezinsekci a deratizaci CEM.
Celý článek
20. červenec 2012
| RNDr. František Rettich, CSc.
Oznámení vedení SZÚ k reportáži odvysílané dne 9. 3. 2014 Českou televizí na kanálu ČT24: “Teplo a klíšťata jdou ruku v ruce, testuje se nová vakcína“.
Celý článek
21. březen 2014
| MUDr. Barbora Macková
Světový den zdraví se každoročně slaví dne 7. dubna a to u příležitosti výročí založení Světové zdravotnické organizace . Prioritním tématem letošního roku jsou onemocnění přenášená vektory (Vector-borne diseases- VBD ).
Celý článek
2. duben 2014
| Doc. MUDr. Bohumír Kříž, CSc.
Stručný výběr výsledků ze závěrečné zprávy. Projekt IGA č. NT11425-52010.
Celý článek
8. červenec 2015
| Bohumír Kříž, Milan Daniel, Čestmír Beneš, Marek Malý, Jan Kolář, Markéta Potůčková, Eva Štefanová
Předpověď je vydávána každé pondělí a čtvrtek (do 13.00 hodin). Předpověď stupně rizika napadení klíštětem obecným Ixodes ricinus pomocí počítačového programu TICKPRO.
Celý článek
13. březen 2014
| Milan Daniel, Bohumír Kříž, Kamil Zitek, Vlasta Danielová, Jaroslava Holubová, Jaroslav Valter, Tomáš Vráblík, Ivan Kott
Články týkající se výskytu lymeské borreliozy.
Celý článek
3. duben 2017
|
### link article=1380 text=Klíšťová encefalitida title=Klíšťová encefalitida mode=inline ### Články týkající se výskytu klíšťové encefalitidy.
Celý článek
3. duben 2017
| MUDr. Fabiánová Kateřina
Odkaz na stránky České vakcinologické společnosti
Celý článek
17. březen 2016
| Oddělení epidemiologie infekčních nemocí
Celý článek
5. květen 2017
| MUDr. Fabiánová Kateřina
Ochrana před poštípáním komáry je základem prevence mnoha onemocnění jak na území České republiky, tak v zahraničí.
Celý článek
27. srpen 2018
| Oddělení epidemiologie infekčních nemocí
Celý článek
18. červen 2019
| Oddělení epidemiologie infekčních nemocí a RNDr. Kateřina Kybicová, Ph.D., Národní referenční laboratoř pro lymeskou borreliózu
Výskyt tularémie v přírodě je dán především existencí infikovaných hlodavců, kteří jsou zdrojem nákazy, a členovců sajících krev (komáři, mouchy, blechy, ovádi, klíšťata), kteří působí jako přenašeči původce onemocnění.
Celý článek
22. červenec 2019
| Oddělení epidemiologie infekčních nemocí
Letošní sezóna klíšťat již začala a je v plném běhu. Chraňte se před klíšťaty! Lze se s nimi setkat prakticky kdekoliv – na zahradě, v parku, u vody a v lese. Klíšťata mohou přenášet různé nákazy. Hlavní zásadou je zabránit napadení klíšťaty při pobytu v přírodě a jejich včasné a správné odstranění, pokud k napadení došlo.
Celý článek
9. červenec 2020
| Oddělení epidemiologie infekčních nemocí
Ochrana je základem prevence mnoha onemocnění přenosných komáry jak na území České republiky, tak v zahraničí.
Celý článek
9. červenec 2020
| Oddělení epidemiologie infekčních nemocí
Nahoru
Nemoci od zvířat jsou všude. Obranou je hlavně hygiena
Zoonózy, tedy infekce přirozeně přenosné mezi zvířaty a lidmi, jsou ale staré jako lidstvo samo. Některé během staletí zanikly, jiné se podařilo vymýtit očkováním. Další zůstávají pro vědce stále nepřekonanou záhadou. Jejich přenašeči mohou být i mazlíčci, kteří právě odpočívají na našem gauči.
V současné době jsou známy více než dvě stovky zoonóz. Mezi ty nejčastěji se vyskytující v České republice patří salmonelóza či kampylobakterióza. „Velmi častá jsou onemocnění přenášená klíštětem, lymská borelióza a klíšťová meningoencefalitida.
Častá, ale jistě nedostatečně hlášená je toxoplazmóza, sporadicky se vyskytuje tularemie, letospi-róza, listerióza a legionelóza,“ shrnuje Dita Smíšková z I.
infekční kliniky Fakultní nemocnice Na Bulovce ve své studii Zoonózy nejčastější klinické projevy a diferenciální diagnostika.
Přečíst článek ›
Zoonózy jsou velmi komplikovaná skupina infekčních nákaz. Mezi jejich původce patří viry, bakterie i parazité. Přenáší je celá řada domestikovaných živočichů.
Od koček se majitelé mohou dočkat nákazy toxoplazmózou, nemocí z kočičího škrábnutí nebo toxokarózou. Ta se přenáší skrze kontakt s kočičím, ale rovněž i psím trusem.
Sídlí v něm hlístice, které se při špatné hygieně dostanou do organismu člověka.
Český lékař pomohl celému světuCelá tisíciletí zabíjely po celém světě černé neštovice. Jen během 20. století si vyžádaly život půl miliardy lidí. Proti celosvětovému problému se v 60.
letech postavila Světová zdravotnická organizace (WHO) a do čela její sekce infekčních nemocí a boje proti neštovicím vybrala v roce 1963 Čecha, Karla Rašku. Ten vytvořil novou koncepci boje s pravými neštovicemi, která vedla ke globálnímu vymýcení této nemoci.
Za to obdržel roku 1984 v Londýně Jennerovu medaili Královské lékařské společnosti.
Ve svém larválním stádiu se usídlí nejprve v lidském střevě. Odtud migrují dále do jater a plic. Nesou sebou horečky, dušnost, a pokud se dostanou do oka, tak i slepotu. Morčata, potkani nebo křečci, které obývají nejeden dětský pokoj, mohou být přenašeči leptospirózy nebo tularemie. Salmonelózu přenášejí ptáci a samozřejmě opeřencům už nikdo neodpáře přenos ptačí chřipky.
Typické pro zoonózy je, že se snadno šíří mezi zvířaty konkrétního druhu. Přenosem na člověka ale infekční proces většinou končí. Interhumánní přenos bývá vzácný.
Obtížná diganóza
Správně diagnostikovat zoo-nózu bývá pro lékaře často obtížné. „Kontakt s jedním živočichem může znamenat riziko hned několika infekcí, navíc klinický obraz jednoho onemocnění se může významně lišit u osob s funkčním a oslabeným imunitním systémem,“ upozorňuje Smíšková.
Jednoduché to není u zoo-nóz ani s očkováním, které by přenosu na lidský organismus zabránilo. Vakcíny má zatím medicína jen pro malou část z nich.
„Není náhodou, že jsou to většinou zoo-nózy virového původu, neboť jejich životní cykly jsou zpravidla mnohem jednodušší, než je tomu u bakteriálních nebo parazitických původců,“ vysvětluje Libor Grubhoffer, ředitel Biologického centra AV ČR.
Jednoduchý vývojový cyklus, který má například virová nákaza klíšťovou encefalitidou, velmi usnadnil vývoj vakcíny, která je dnes dobře dostupná v podstatě celé české populaci.
Vakcíny se vyvíjejí dlouho
Oproti tomu další nákaza, kterou přenáší klíště, lymská borelióza, zatím snahám o vývoj vakcíny uniká. „Důvod je v samotné podstatě jejího bakteriálního původce, spirochéty lymské boreliózy,“ vysvětluje Grubhoffer.
„Ty mají mimořádnou schopnost měnit své kabátky, nebo-li povrchové struktury, a tím unikat obranným reakcím nejenom člověka, ale též široké paletě zvířecích hostitelů,“ doplňuje.
„Nalézt univerzální antigen na povrchu borelií, který by provokoval tvorbu specifických protilátek s univerzálním ochranným efektem proti celému druhovému komplexu borelií, kladlo až dosud vědcům veliký odpor,“ dodává vědec.
Možná se ale blízká na lepší časy. Momentálně je ve fázi testování vakcína proti borelióze jak ve Spojených státech, tak i v Biologickém centru Akademie věd České republiky pod vedením týmu Radka Šímy.
Přečíst článek ›
Úspěšných vakcín proti parazitárním původcům nákaz je zatím velice málo a většinou směřují ke zvířatům, nikoli lidem. Příkladem může být vakcína proti kokcidióze králíků, která je sice přenosná na člověka, lidské očkování ale dostupné není.
„Komplikovaný, velice komplexní životní cyklus parazitů je hlavním důvodem pro neúspěchy za antiparazitárními vakcínami, například proti malárii, leishmanióze, schistosomóze, cestodóze proti tasemnicím a podobně,“ dodává Grubhoffer.
Příroda zasáhla a zvíře vyloučila
Existují také nemoci, které se původně šířily přenosem ze zvířete na člověka, ale dnes už se šíří jen mezi lidmi. „Takových nemocí není málo. Říkáme jim staré zoonózy, odborně antropozoonózy.
Bývají to infekce virového původu a typické pro ně je, že se jejich původní předek rozrůznil ve své hostitelské specializaci výlučně na člověka,“ vysvětluje Libor Gruber. Patří sem například spalničky nebo pravé (černé) neštovice.
Proti spalničkám je dostupné očkování, pravé neštovice se podařilo vymýtit na konci 70. let.
Lidé se už nemusejí obávat ani přenosné dětské obrny, známé jako polio. Tu se sice nepodařilo vymýtit v plném rozsahu celosvětově, v České republice je ale nemoc vymýcena od 60. let, kdy byla v Československu vyvinuta živá perorální vakcína.
Přečíst článek ›
V posledních desetiletích se v Evropě podařilo významně eliminovat vzteklinu. A to díky vakcinaci lišek a volně žijících psovitých šelem. Očkování u nás začalo v roce 1989 na Klatovsku. Od roku 2002 je republika nákazy prostá.
Jak předcházet přenosu nákazy?• Tepelně upravujte stravu z živočišných zdrojů, jako jsou syrová vejce či maso.• Důkladně omývejte i čerstvou zeleninu před konzumací.
• Při manipulaci se zvířecím trusem si důkladně omyjte ruce. Zabezpečte, aby se trusem nepotřísnilo například oblečení.• Chraňte se repelenty a proti přisátí klíštěte.• Nekrmte vaše domácí mazlíčky syrovým masem.
• Zamezte kontaktu v domácnosti žijících mazlíčků s volně žijícími zvířaty.
• Pořizujte si koťata a štěňata zásadně odčervená, nejlépe starší šesti měsíců.
Kampylobakterióza
Kampylobakterióza je nakažlivá nemoc neobyčejně mnoha druhů zvířat, u kterých však často proběhne zcela bez příznaků. Původce onemocnění, bakterie z rodu Campylobacter, mohou být dokonce i běžnou součástí střevní mikroflóry některých zvířat, hlavně drůbeže a přežvýkavců.
Jediný významný původce onemocnění zvířat je Campylobacter fetus susp. venerealis, původce kampylobakteriózy skotu, což je pohlavní nákaza. Ostatní kampylobaktery u zvířat způsobují průjmová onemocnění, která obvykle sama odezní, a u ovcí je to možná příčina sporadického i hromadného zmetání ve stádě.
Kampylobakterióza, přesněji řečeno kampylobakteriová enteritida, tedy zánět střev způsobený těmito bakteriemi, je však nejčastější bakteriální střevní infekcí člověka v rozvinutých zemích. Je to také velmi častá příčina otravy z jídla.
Kampylobakterióza je u člověka mnohem častější než salmonelóza. Zvířata a hlavně živočišné produkty mají obrovský význam v přenosu kampylobakteriózy na člověka.
Zdrojem je především kuřecí maso, ale i maso hovězí, syrové mléko a přímý kontakt se zvířaty, především s drůbeží, ale i koťaty, štěňaty či dalšími zvířaty, včetně zvířat volně žijících.
Původce
Rod Campylobacter je tvořený tenkými gram-negativními bakteriemi. Bakteriální buňky mají rohlíčkovitý nebo spirálovitý tvar, nebo tvar písmene S. Netvoří spory.
Kampylobakterů existuje asi dvacet druhů. Nejvýznamnější je Campylobacter jejuni. Je to pohyblivá bakterie vybavená bičíkem, spirálovitého tvaru. Vyskytuje se běžně v trávicím traktu téměř všech domácích zvířat.
Je běžnou součásti mikroflóry bachoru i střev u přežvýkavců, přirozeným rezervoárem jsou hrabavá a vodní drůbež i holubi, vyskytuje se i ve střech nemalého procenta psů, koček i fretek.
Nositeli je i velké množství druhů divoce žijících zvířat.
Ve vnějším prostředí postupem času hyne, v trusu nebo vodě obvykle přežívá maximálně tři týdny. Delší dobu přežívá v chladu a zcela ho neničí ani mražení. Likviduje ho vyschnutí a běžně používané dezinfekční prostředky, kyselé pH a teplota nad 74 °C po dobu jedné minuty.
Mezi další druhy patří Campylobacer coli s podobným rozšířením jako C. jejuni, C. fetus subsp. fetus, C. fetus subsp. intestinalis a C. fetus subsp. fecalis, C. hyointestinalis, C. lari, C. helveticus a C. upsaliensis.
Rozšíření
Campylobaktery jsou zcela běžné všude, kde jsou zvířata nebo jejich trus. Nejrozšířenější je C. jejuni.
Vyskytuje se ve střevech 10 % všech divoce žijících savců, v 15 % vzorků povrchové vody, je to běžný obyvatel střev drůbeže a lze ho nalézt ve více než třetině vzorků trusu skotu a v 60 % vzorků ze střev poražených prasat. C.
coli je lze nalézt u 99 % vykrmených prasat, u kuřecích brojlerů a častější je také u ovcí, navíc přežívá delší dobu v povrchové vodě, C. lari je spojený s ptactvem (lari = racci) a to jak s domácími, tak s divoce žijícími ptáky, vyskytuje se také u mořských plodů a v povrchové vodě.
Platí, že asi polovina všech telat, jehňat, kůzlat a selat je nosiči nějakého druhu kampylobaktera a to platí jak pro mláďata zcela zdravá, tak pro mláďata, která mají zrovna průjem.
15–87 % zdravých psů jsou hostiteli nějakého druhu kampylobaktera a stejně tak nadpoloviční většina koček a asi 20 % fretek. Nosičství je častější u mladých zvířat, u zvířat z hromadných chovů a u zvířat krmených doma připravovanou syrovou stravou.
Přenos
Kampylobakterióza je typická nemoc s fekálně–orálním přenosem. Šíří se i vzduchem, prachem z trusu. Snadno se šíří všemi předměty kontaminovaným trusem a rozšiřují jí i hlodavci a škodlivý hmyz.
Kromě trusu jsou infekční také zmetky a jejich plodové obaly.
Z hlediska zdraví člověka je důležité, že fekální kontaminací z vemene se bakterie dostávají také do syrového mléka a z povrchu těl zvířat a z jejich trávicího traktu na povrch masa, a to i při zpracování na jatkách.
Dostávají se na povrch vajec a některé kmeny pronikají i dovnitř vejce a u ptáků je tak možný i vertikální přenos.
Kampylobakterióza zvířat
Zvířatům přítomnost kampylobakterů většinou vůbec nevadí. Některé kmeny ale mají schopnost tvořit toxiny nebo pronikat do střevní sliznice a pak mohou být původci průjmu.
C. jejuni se může podílet na průjmech mladých telat a jehňat. Střevní kampylobakterióza telat doprovázená hlenovitým průjmem je častěji způsobená druhem C. hyointestinalis a C. fetus subsp. fecalis. Kampylobaktery obecně mohou být původcem průjmů odstavených jehňat. C. coli může být příčinou průjmu sajících selat nebo selat po odstavu.
Střevní kampylobakterióza telat, jehňat a selat nebývá vážným onemocněním a může proběhnout natolik nenápadně, že zcela unikne pozornosti. Trus je méně formovaný, obsahuje hlen, zvířata jsou pár dní skleslejší. Jen u některých zvířat se objeví horečka nebo průjem obsahující krev.
Kampylobakterióza psů a koček je nemoc štěňat a koťat mladších než půl roku. Nejčastějším původcem je C. jejuni. Rozvoj nemoci je často spojený s nějakými stresovými vlivy prostředí, přílišným množstvím zvířat v jednom chovu či současnou infekcí parazitickými prvoky, střevními červy nebo jiným bakteriálním střevním onemocněním.
Průjem při kampylobakterióze může být mírný, jen v podobě méně formované stolice. Vážněji nemocná zvířata mají vodnatý, hlenovitý nebo krvavý průjem. Obvykle nezvrací. Chuť je snížená a zvířata jsou méně aktivní. Jen u těžké akutní kampylobakteriózy je přítomná horečka. Průjem obvykle samovolně zmizí během jednoho až dvou týdnů.
U mladé drůbeže se střevní kampylobakterióza projevuje jako krátce trvající akutní onemocnění s vodnatým až hlenovitým průjmem a všeobecnými příznaky nemoci, jako je snížená chuť k jídlu a postávání se svěšenými křídly. Původcem bývá C. jejuni tvořící enterotoxiny.
Kampylobakterióza jako příčina potratů
C. jejuni může být příčinou sporadických potratů u ovcí, méně často u koz a vzácně u skotu nebo psa domácího.
C. fetus subsp. fetus je naproti tomu choroboplodný zárodek, který ve stádech ovcí může zapříčinit hromadné zmetání. Nejčastěji zmetá méně než 20 % bahnic, ale dojde-li k nákaze předtím zcela zdravého stáda a bahnice se s bakterií setkají poprvé v životě, může potratit až 90 % z nich.
U zmetajících bahnic kampylobakteriózu nedoprovází žádné změny celkového zdravotního stavu, matky se jeví jako zdravé, tak maximálně mohou trpět mírným průjmem a potratu může předcházet hlenohnisavý výtok z pochvy.
U ovcí ke zmetání dochází nejčastěji v poslední třetině březosti, možný je také porod mrtvých plodů v termínu nebo narození málo životaschopných mláďat. Zmetky nepodléhají uvnitř matky žádnému rozkladu, vypuzené placenty bývají zduřelé, s nekrotickými kotyledony.
Jednou zmetající bahnice jsou proti další nákaze imunní, ale některé mohou dlouhodobě vylučovat kampylobaktery v trusu.
Kampylobakterióza skotu
Kampylobakterióza skotu má s kampylobakteriózou ostatních zvířat nebo se střevní kampylobakteriózou člověka společného jen podobného původce, bakterii C. fetus subsp. venerealis. To je specifický patogen skotu, na jiná zvířata ani na lidi se nepřenáší. Je to zárodek způsobující pohlavní nákazu skotu, potraty a neplodnost.
Diagnostika
Odhalit kampylobakteriózu jako příčinu průjmů zvířat nebývá jednoduché. Kampylobaktery není úplně snadné kultivovat v laboratoři, přesnější je jejich průkaz metodou PCR, ale to, že se v trusu nachází, ještě zdaleka neznamená, že jsou příčinou potíží.
Jednodušší je diagnostika v případě potratů, vzorek k vyšetření je obsah slezu zmetků nebo plíce plodu, placenta nebo vzorek výtoku z pochvy. Kromě laboratorní kultivace je možné i rychlé vyšetření nátěrů z kotyledonů placenty, pomocí mikroskopie v zástinu.
Léčba
Antibiotická rezistence je častá a použití antibiotik může ještě zhoršit zánět střev vybitím přirozené střevní mikroflóry, takže obvykle se průjem řeší dietou či rehydratačními roztoky. Odezní obvykle sám od sebe.
Zvířata se neléčí z nosičství, to je pro ně přirozená věc.
Pokud se ve stádě ovcí objeví hromadné zmetání, dalším potratům může zabránit aplikace tetracyklínových antibiotik injekčně nebo v medikované krmné směsi.
Kampylobakterióza jako riziko pro člověka
Kampylobakterióza je důležitá nemoc hlavně kvůli tomu, že je přenosná na člověka, u kterého způsobuje infekční průjem, nebezpečný hlavně pro malé děti.
Infekční dávka může být velmi malá, k vyvolání onemocnění u člověka může postačit 500–1000 bakterií.
Kampylobakterióza je vůbec nejčastější infekční průjem v našich podmínkách, ročně je hlášeno asi 20 tisíc případů, ale to jsou jen zjištěné diagnostikované případy.
Nejčastějším zdrojem infekce je kuřecí maso. Člověk se může nakazit také z masa hovězího, vepřového, pitím syrového mléka, koupáním se v povrchové vodě nebo pitím povrchové nechlorované vody a přímým kontaktem se zvířaty, jak domácími, tak hospodářskými.
Prevencí je hlavně hygiena, mytí rukou, při domácí porážce zabránění fekální kontaminace masa a vynechání chlazení ve vodní lázni, v kuchyni oddělená příprava syrového masa od potravin, které už nebudou tepelně upravované, jako je zelenina.
Nemoci přenosné na člověka
H. Rozsypal: Expozice infekcím
NOZOKOMIÁLNÍ INFEKCE
Nozokomiální infekce (Infectiones nosocomiales)
Definice: Nozokomiální (nemocniční) infekce jsou přenosná onemocnění získaná v souvislosti s pobytem ve zdravotnickém zařízení (obvykle během hospitalizace). Nozokomiální infekce nejsou
- onemocnění, která vznikla během pobytu v nemocnici a pacient byl přijat ještě v inkubační době
- onemocnění zdravotníků, vzniklá v souvislosti s výkonem povolání
- dodatečně zjištěná inaparentní nákaza či nosičství.
Nespecifické nemocniční nákazy = hromadná onemocnění, která se v době epidemie vyskytují i v jiných kolektivech (respirační virová onemocnění včetně chřipky, varicela apod.).
Historie: 1847 Semmelweis: nozokomiální původ puerperální sepse, 60. léta 20. stol.: stafylokokové nozokomiální infekce.
Výskyt: Zhruba 5-10%, ale závisí na řadě okolností – narůstá s dobou pobytu ve zdravotnickém zařízení a bývá zvláště vysoká na JIP a ARO (20-50%).
K dalším zařízením s častým výskytem nemocničních nákaz patří oddělení chirurgická, urologická, popáleninová, interní, porodnická, nedonošenecká, novorozenecká, kojenecká a také psychiatrické léčebny.
Infekční oddělení jsou díky přísnému hygienickému režimu z tohoto hlediska relativně bezpečná.
Etiologie: Hlavními původci nozkomiálních infekcí jsou
- grampozitivní koky
- G- tyčky
- mykotické mikroorganismy.
Typickou vlastností je vyselektovaná multirezistence k antibiotikům. Obávané rezistentní kmeny mikrobů:
- grampozitivní koky
- Staphylococcus aureus
- Staphylococcus epidermidis
- Enterococcus faecalis
- Enterococcus faecium
- G- tyčky
- Pseudomonas aeruginosa
- Klebsiella pneumoniae
- Serracia marcescens
- Acinetobacter calcoaceticus
- Alcaligenes xylosooxidans
- Stenotrophomonas (dříve Xanthomonas) maltophilia
- Citrobacter freundii (braakii)
- Citrobacter diversus
- Burkholderia (Pseudomonas) cepacia
Podmínky vzniku: Snížení odolnosti důsledkem základního onemocnění a jeho terapie (imunosuprese), zavlečení mikroorganismů při diagnostických a terapeutických výkonech, extrémy věku (novorozenci a staré osoby), délka hospitalizace a nedostatky v dodržení hygienického režimu a asepse.
Epidemiologie: Zdrojem exogenní infekce je nejčastěji ošetřující personál nebo jiný pacient, výjimečně návštěva. U endogenní infekce je zdrojem sám pacient.
Primárně endogenní infekce je vyvolána mikroorganismy osídlující člověka a uplatňující se v důsledku základního onemocnění nebo diagnostických či terapeutických výkonů, sekundárně endogenní infekce vzniká propagací mikrobů, kterými byl pacient kolonizován až v nemocnici. Cesty přenosu: Inhalace, ingesce, inokulace.
Řada materiálů používaných v intenzívní péči může být sama o sobě vehikulem infekce, např. kontaminovaný infúzní roztok nebo voda ve zvlhčovači dýchacího přístroje.
Klinické obrazy:
- uropoetický trakt (infekce močových cest)
- chirurgické rány (ranné infekce)
- dýchací cesty a plíce (pneumonie)
- kůže a tkáně v okolí zavedených jehel a kanyl (flebitida, flegmóna, absces)
- krevní oběh (bakterémie, fungémie, katetrová sepse)
- alimentární nákazy (salmonelóza, shigelóza) – vzácnější.
Diagnóza: Záchyt původce má rozhodující význam.
Terapie: Racionální terapie vychází z citlivosti vykultivovaných mikrobů a ze znalosti citlivosti izolátů na příslušném oddělení. Bližší informace o problémových mikroorganismech jsou v kapitole Rezistence k antibiotikům.
Prevence: Používání jednorázových pomůcek, řádné výměny arteriálních a žilních kanyl a močových katetrů, mytí rukou personálu, používání rukavic, roušek a ochranných oděvů, dodržování asepse, úzkostlivá péče o osobní hygienu pacientů, izolace nemocných a častý úklid.
Prevence nozokomiálních nákaz v širším slova smyslu: zvážení indikace invazívních technik, racionální podávání antibiotik.
Na infekčním oddělení: důraz na umísťování pacientů.
Profylaxe: Neexistuje. Význam selektivní dekontaminace GIT nevstřebatelnými antibiotiky je pochybný.
Opatření při výskytu: Nemocniční nákazy se hlásí hygienické službě, resp. ústavnímu hygienikovi.
Chirurgické ranné infekce
Výskyt: Tvoří 1/3 nozokomiálních infekcí. Četonost se pohybuje od 2% u aseptických ran po 40% nečistých ran.
Riziko výskytu ranných infekcí
| Typ výkonu | Popis | Příklad | Výskyt ranné infekce |
| čistý | výkony mimo trávicí či respirační trakt, bez přítomnosti tkáňového zánětu a bez technické chyby | ortopedické a neurochirurgické výkony | 2% |
| čistý-kontaminovaný | výkony na trávicím či respiračním traktu, bez výlevu obsahu dutého orgánu, drobná technická chyba | apendektomie | 8% |
| kontaminovaný | výkony v přítomnosti akutního tkáňového zánětu, výlev z dutého orgánu, traumatické rány, vážnější technická chyba | různé výkony břišní chrirugie | 15% |
| nečistý | výkon v přítomnosti hnisu, perforací orgánu, odložená léčba traumatických ran | drenáž abscesu | 40% |
Profylaxe je uvedena v kapitole Prevence a profylaxe infekcí.
Literatura:
- Horan TC, Gaynes RP, Martone WJ, Jarvis WR, Emori TG. CDC definitions of nosocomial surgical site infections, 1992: a modification of CDC definitions of surgical wound infections. Am J Infect Control 1992;20(5):271-274
- Wilson J. Preventing Wound Infection in Infection Control in Clinical Procedures. Balliere Tindall, London 1995:181-201
- Arrowsmith M. Chirurgické ranné infekce. Klin mikrobiol inf lék 1999;5:135-137
Na začátek
PROFESIONÁLNÍ EXPOZICE ZDRAVOTNÍKŮ
Připravuje se
Na začátek
BIOLOGICKÉ ZBRANĚ A BIOTERORISMUS Biologické zbraně a bioterorismus – obecně
Definice: Biologické agens je živý choroboplodný mikroorganismus, schopný vyvolat masové infekční onemocnění nebo otravu lidí, zvířat či rostlin.
Biologická zbraň je pomnožený a specificky adjustovaný mikroorganismus nebo mikrobiální toxin rozšířený úmyslně člověkem do lidské či zvířecí populace za účelem šíření nemoci nebo otravy. Patří mezi zbraně hromadného ničení (i když přesněji řečeno jde o zbraně hromadného zabíjení).
Biologické napadení, resp. válka je záměrné použití biologických prostředků (mikroorganismů nebo toxinů) k vyvolání onemocnění či otravy lidí, zvířat nebo rostlin v rámci organizovaného ozbrojeného boje.
Bioterorismus je úmyslné zneužití biologických prostředků (mikroorganismů nebo toxinů) k vyvolání onemocnění či otravy lidí, zvířat nebo rostlin za účelem násilného zastrašování politických odpůrců a obyvatelstva.
Cílem biologického napadení a bioterorismu je
- vyvolání velkého počtu onemocnění a otrav
- spuštění rozsáhlých protiepidemických opatření
- vzbuzení strachu a paniky.
Charakteristické vlastnosti biologických zbraní jsou
- selektivní působení pouze na živou sílu
- vysoká bojová účinnost (mj. tím, že jde o vzácná onemocnění s nimiž mají lékaři málo zkušeností)
- možnost spontánní potenciace účinku
- existence doby latence (mezi napadením a účinkem)
- možnost skrytého napadení (nemusí být vidět ani cítit)
- silný psychologický účinek.
Z pohledu útočníka mají řadu nevýhod:
- nespolehlivost a nepředvídatelnost účinku (např. změnou směru větru, deštěm apod.)
- spontánní inaktivace
- ohrožení útočníka (retroakce).
Epidemický proces:
Zdrojem je kultivační médium. Příprava bojových biologických prostředků se provádí ve fermentačních tancích, plnícím zařízením se umisťuje do nosičů.
Přenos se uskutečňuje dopravou biologického prostředku a jeho záměrným šířením v populaci (často odlišným od přirozených mechanismů šíření choroby):
- tlumenou explozí
- postřikem aerosolu či pěny
- kontaminací potravin, pitné vody, vzduchu v uzavřených prostorech, předmětů denní potřeby apod.
- vypuštěním vektoru (transmisí infikovaného hmyzu, roztočů apod.).
Jako nosiče bojových biologických prostředků přichází v úvahu bomby s padákem, střely do raketometů, hlavice interkontinentálních raket, letadla s externími barely k rozprašování náplně.
Choroby vyvolané bojovými biologickými prostředky se v mnoha epidemiologických charakteristikách liší od chorob vyvolaných stejnými původci v míru (chybí sezónnost, profesionalita, endemičnost apod.).
Použití biologické zbraně se nejspíše uskuteční diverzí (záškodnickou činností).
Původci:
Požadavky na výběr agens pro použití jako biologické zbraně:
- stabilita ve vnějším prostředí
- snadné dosažení infekční dávky
- možnost dalšího interhumánního přenosu
- obtížná léčba a profylaxe
Mikroorganismy použitelné jako bojové biologické prostředky:
- Bacillus anthracis
- Poxvirus variolae
- Clostridium botulinum
- Yersinia pestis
- Francisella tularensis
- Pseudomonas mallei
- Brucella abortus
- Viry hemoragických horeček (lassa, ebola, marburg, hantaviry)
- Virus dengue
- Virus venezuelské koňské encefalitidy
- Vibrio cholerae
- Coxiella burneti
- Salmonella typhi
- Shigella sonnei, S. flexneri
- Virus ruské jaro-letní encefalitidy
- Toxin Clostridium perfringens
Opatření při výskytu: K základním zdravotnickým opatřením k likvidaci následků použití bojových biologických prostředků patří:
- detekce použitého bojového biologického prostředku (např. detekční systémy k identifikaci patogenních mikrobů ve vzorcích odebrané vody a nasátého vzduchu)
- odsun zasažených
- diagnostika, izolace a léčba postižených (např. v bariérovém ošetřovacím režimu, pokoji s podtlakem)
- protiepidemická opatření (zvýšený zdravotnický dozor nad kontakty, dekontaminace, desinfekce atd.).
Prevence: Přijetí a dodržování mezinárodních dohod o zákazu vývoje biologických zbraní, dohled nad jejich dodržováním (komisaři OSN apod.).
Profylaxe: Očkování (např. proti antraxu v armádě, zahájení plošného očkování proti variole apod.), chemoprofylaxe.
Příklady:
- Vývoj biologických zbraní v Libyi, Sýrii, Číně, Iránu, Iráku, bývalém Sovětském svazu (autobiografická výpověď Dr. Kena Alibeka alias Kanatjana Alibekova, ředitele sovětského komplexu center výzkumu, výroby a skladování biologických zbraní „Biopreparát“, 1979 nehoda s únikem antraxového aerosolu ve Sverdlovsku, jejímž důsledkem bylo 68 úmrtí ze 79 zasažených).
- Aktivity nechvalně proslulé japonské sekty Aum Shinrikyo (= Nejvyšší pravda) (1995 útok sarinem v Tokijském metru, 1990-95 osm pokusů s rozptýlením spór antraxu a botulotoxinu v ulicích Tokia – naštěstí zcela bez obětí a pozornosti veřejnosti či medií, 1993 snaha o získání viru eboly pod zástěrkou humanitární mise v Zairu).
- Rozesílání prášku s antraxovými spórami v poštovních zásilkách (2001 USA).
Literatura:
- Diagnostika, léčba a protiepidemická opatření u nemocných a zasažených bojovými biologickými prostředky nebo zvlášť nebezpečnými patogeny. Ministerstvo zdravotnictví České republiky, Odbor bezpečnosti a krizového řízení 2001
- Beneš Č. Poznámka k výskytu antraxu u lidí v České republice. Zprávy CEM 1998;7(11):463. Úplný text on-line zde
- Ježek Z. Symposium o bioterorismu, Sydney, srpen 1999, I. část. Zprávy CEM 2000;9(2):90-92. Úplný text on-line zde
- Ježek Z. Symposium o bioterorismu, Sydney, srpen 1999, II. část. Zprávy CEM 2000;9(3):134-135. Úplný text on-line zde
- Kynčl J. Antraxová hrozba – fikce či realita. Zprávy CEM 1998;7(11):462. Úplný text on-line zde
Aktuality:
Aktuální informace lze nalézt pomocí stránky Odkazy na některé důležité nebo zajímavé stránky o infekčních chorobách. Na začátek / Top of the Page
Zápisky o infekčních nemocech / Notes on Infectious Diseases
Úvodní stránka / Home Page
Aktualizace 4. 3. 2003 © H. Rozsypal
Kampylobakterióza
Campylobacter spp. je spirálovitá gramnegativní nesporulující tyčinka vyskytující se v trávicím traktu člověka a zvířat. Rod Campylobacter spp.
zahrnuje několik druhů, z nichž osmnáct je schopno vyvolat onemocnění u lidí. V přírodě jsou kampylobaktery hojně rozšířeny, zejména ve střevní traktu ptáků a dalších volně žijících zvířat.
Kampylobaktery přežívají při nízké teplotě, ve vodě i několik týdnů.
Kampylobakterióza je akutní průjmová gastroenteritida doprovázená kolikovými bolestmi břicha a horečkou. Původcem tohoto alimentárního onemocnění jsou termotolerantní kampylobaktery.
Z epidemiologického hlediska je nejvýznamnější Campylobacter jejuni, který způsobuje v Evropě více než 80 % humánních kampylobakterióz. Campylobacter coli je diagnostikován v 8 % případů.
Infekce ostatními druhy rodu Campylobacter spp. u lidí, jsou popisovány zcela ojediněle.
Inkubační doba onemocnění je závislá na infekční dávce a imunitním stavu jedince. Nejčastěji se pohybuje mezi 1-7 dny. Po požití kontaminované potravy pronikají bakterie do tenkého střeva, kde se množí.
Přilnou ke sliznici jejuna a produkují toxin, který přechází do lymfatického a krevního oběhu. Onemocnění je provázeno bolestmi břicha, výrazným průjmem, bolestmi hlavy a horečkou. Může se také vyskytovat bolest svalů, závrať a zvracení, které je častější u dětí.
Až u 92 % infikovaných dětí ve věku do 1 roku se objevuje krev ve stolici. Onemocnění trvá průměrně 5 až 7 dní a zpravidla samovolně vymizí i bez léčby. U některých postižených osob se onemocnění vyvíjí až v hemoragickou enteritidu s možností vzniku vředů v tlustém střevě.
Antibiotická léčba je nutná asi u 5 % pacientů, zejména u imunosuprimovaných jedinců nebo u dlouhotrvajících krvavých průjmů.
Nejčastějším zdrojem infekce pro člověka je zejména drůbež (chlazená, ale i mražená), vepřová játra a mleté maso. Málo známým zdrojem infekce je kontaminace vod rybníků a jezer z trusu divokých ptáků.
Výskyt kampylobakterů v ČR u zvířat i v potravinách sleduje Národní referenční laboratoř pro kampylobaktery Státní veterinární ústav Olomouc.
Podle jejich studií je v obchodní síti kontaminováno kampylobaktery na povrchu asi 70 % chlazené drůbeže, 50 % mražené drůbeže a 30 % vepřových jater.
Státní veterinární správa monitoruje výskyt kampylobakterů ve slepých střevech brojlerů na jatkách. V dlouhodobém sledování je přítomnost kampylobakterů v cca 60 % vyšetřených vzorků. Výskyt u drůbeže v ostatních zemích Evropy je obdobný, pouze v severských státech nižší.
V posledních letech dochází k nárůstu nemocnosti kampylobakteriózou. Vzestupný trend nemocnosti odpovídá zvýšené spotřebě a konzumaci drůbeže v České republice. Onemocnění mívá charakter sporadických případů a rodinných výskytů (>93 % výskytů). V České republice patří kampylobakterióza mezi povinně hlášená onemocnění.
V jiných zemích může být systém sledování pouze částečný a zaznamenává např. jen epidemické výskyty nebo jen případy onemocnění u hospitalizovaných osob. Proto je v České republice hlášena 4x vyšší nemocnost kampylobakteriózy než v jiných státech EU.
Vysoká čísla hlášení jsou dána především výsledkem aktivního systému surveillance a ve skutečnosti se Česká republika počtem případů nemocných nikterak významně neliší od ostatních států EU.
K prevenci vzniku alimentárních onemocnění je vhodné dodržování základní hygienických pravidel, ke kterým patří např.
neomývat zakoupenou drůbež a maso pod tekoucí vodou (vzniklý aerosol může potřísnit a infikovat okolní plochy a předměty), striktně vymezit kuchyňské pomůcky a nástroje pro práci se syrovým masem od těch, které jsou určeny ke zpracování pokrmů pro přímou konzumaci, časté mytí rukou a pracovních ploch.
Nezbytná je i dostatečná tepelná úprava pokrmů, odděleně skladovat potraviny určené k přímé spotřebě od masných produktů a vajec. Dodržování hygienických pravidel je důležité i v případě kontaktu s domácími mazlíčky.