Jak na syndrom vyhoření? Příznaky, příčiny a léčba…

• Seznam stránek webu: Co je vyhoření | Příznaky vyhoření | Ohrožené druhy | Fáze vyhořívání | Jak na vyhoření | Prevence vyhoření | Případové studie | Kódy diagnóz | Vyhoření v Sama doma | Kde hledat pomoc
• Než budete číst dál, možná byste si rádi zkusili vědomostní testík
  „Co víte o syndromu vyhoření?„
• ZATOČTE S APATIÍ A ÚZKOSTÍ – E-BOOK ZDARMA
• Michaela Peterková: Doktor mozek
  ZÍSKAT E-BOOK

Co je syndrom vyhoření?

Vyhoření se týká zejména oblasti práce a je typické citovým a mentálním vyčerpáním. Často jde o důsledek dlouhodobého stresu a týká se nejvíce lidí, kteří pracují s jinými lidmi. Od deprese nebo prosté únavy se syndrom vyhoření liší hlavně tím, že se vztahuje výhradně na onu krizovou oblast a jeho součástí jsou pochybnosti o smyslu dané práce.

Jev vyhoření (nebo také burnout) je nejspíš stejně starý, jako sama lidská práce, nicméně jeho název pochází až z roku 1974 od amerického psychoanalytika Herberta J. Freudenbergera.

V USA (kde je mimochodem syndrom vyhoření uznáván jako nemoc z povolání) byl pojem „burnout“ používán původně ve spojení s narkomany v chronickém stadiu, později v souvislosti s pracujícími lidmi, kteří projevovali letargii, zoufalství a bezmocnost.

Dva typické příběhy vyhořelých lidí najdete na stránce Případové studie.

Jaké jsou typické příznaky vyhoření?

Vyhoření je syndrom a syndrom je skupina příznaků.

Patří sem tedy celá řada projevů: z oblasti emocí (sklíčenost, popudlivost, bezmocnost), postojů (nechuť, cynismus, zapomínání, nesoustředěnost) a mezilidských vztahů (snížená ochota pracovat s lidmi, stažení se, soukromé konflikty).

Svou daň si syndrom vyhoření vybírá také v tělesné rovině – časté jsou potíže se spánkem, jídlem, člověk se snadno unaví, může mít vysoký krevní tlak. Podrobně viz Příznaky vyhoření.

Kdo je ohrožen syndromem vyhoření?

Nejčastěji se s vyhořením setkají ti, kdo pracují s lidmi – příkladně lékaři, zdravotní sestry, učitelé, psychologové, právníci, policisté, telefonní operátoři a další. Nevýhodou je přílišné počáteční nadšení do práce, perfekcionismus, workoholismus, málo přátel, neschopnost odmítat další a další úkoly a špatná organizace času. Podrobně viz Ohrožené druhy.

1. .
2. Doporučujeme:
3. Irena Smetáčková a Stanislav Štěch
   
4. Učitelské vyhoření

Kniha se zabývá rizikem syndromu vyhoření při práci učitele. Vyhoření vzniká v důsledku chronického stresu a vede k silným psychickým a fyzickým problémům, k nekvalitní výuce, ke špatným vztahům ke kolegům a žákům.

Cílem knihy je, aby vyučující získali dobré povědomí o rizicích, která souvisejí s profesní náročností, získali orientaci v pojmech „stres“ a „vyhoření“ a dokázali u sebe vnímat jejich projevy, porozuměli příčinám stresu a vyhoření na individuální, školní a resortní úrovni, nabyli přesvědčení, že je možné vhodnými kroky snížit nebezpečí vzniku vyhoření, vyzkoušeli si sadu konkrétních technik.

Jak se syndrom vyhoření vyvíjí?

Jde o plynulý, postupný a dlouhodobý proces, v němž lze rozpoznat zhruba tyto fáze: počáteční nadšení, vystřízlivění, frustrace, apatie a rozvinutý syndrom. Každý člověk je ovšem jedinečný, takže projevy se mohou případ od případu lišit. Podrobně viz Fáze vyhořívání.

Jak se vyhoření zbavit?

Syndrom vyhoření má pozadí v osobnosti člověka, takže je vždycky dobré začít u sebe: zrevidovat si své přednosti a rezervy, dále plány, ambice, možnosti i žebříček hodnot. Rozvinutý burnout patří do rukou psychologa, případně psychiatra (přidruží-li se silnější deprese nebo sebevražedné myšlenky). Pomoci může dlouhá dovolená a změna místa nebo profese. Podrobně viz Jak na vyhoření.

Jak pokud možno vůbec nevyhořet?

Abyste věděli, proti čemu se bránit, musíte mít informace. Dále pomůžou zdravé a četné vztahy s druhými lidmi, dobrá organizace práce, umění strávit příjemně svůj volný čas a také např. schopnost říkat „ne“. Podrobně viz Prevence vyhoření.

Kdo a co všechno vyhořením pracovníka trpí?

Syndrom vyhoření významně snižuje kvalitu života tomu, kdo jím trpí, a ani okolí postiženého nezůstává nedotčeno – klienti, spolupracovníci i blízcí lidé jsou vystaveni snížené výkonnosti (v kvantitě i kvalitě), podrážděnosti střídané apatií, cynismu, ironizování a dalším projevům syndromu.

Takový člověk má rovněž tendenci konzumovat větší množství návykových látek (cigarety, alkohol, léky) a je tak ohrožen vznikem závislosti. Narušují se mezilidské vztahy, narůstá problémů v partnerství a člověk trpí i fyzickými symptomy, jako jsou např.

bolesti žaludku, potíže s trávením, bolesti hlavy a zad. Projevem emocionální nestability jsou pak občasné epizody pláče, depresí nebo neochota ráno vstát a jít do práce. Relativně častým jevem je také bavení se na účet klienta a nazírání jeho problémů tak, jakoby si je klient za něco zasloužil.

Jde o ztrátu lidskosti v mezilidských vztazích.

Je tedy zřejmé, že syndrom vyhoření má za důsledek sníženou kvalitu péče o klienty.

Kromě toho jsou zde i nezanedbatelné ekonomické ztráty: pracovník trpící syndromem vyhoření více absentuje a fluktuuje, což znamená náklady na vyplácení dávek v jeho pracovní neschopnosti a také na výcvik nových lidí nastupujících na jeho místo. I toto nakonec vede k nižší kvalitě poskytovaných služeb a na druhé straně i k vyšším nárokům na stávající personál.

Pokud máte problémy se spánkem nebo prokrastinací, jděte na www.relaxace.psychoweb.cz, kde najdete hromadu relaxací v mp3 ke stažení, které vám mohou pomoci.

PhDr. Michaela Peterková, www.psyx.cz

Syndrom vyhoření – základní informace, fáze, příznaky a léčba

Máte pocit, že se vám v práci nic nedaří? Přijde vám, že každý další úkol je již nad vaše síly? Jste vyčerpaní, často nemocní a ve stresu? Možná se syndrom vyhoření týká právě vás!

Co znamená syndrom vyhoření?

Syndrom vyhoření, někdy také označovaný jako burn-out syndrom, jestav silné demotivace. Dochází ke snížení či úplné ztrátě zájmu o nějakou činnost a pocitu vyčerpání. Příčinou může být například dlouhodobá zátěžová situace.

Takové situace mohou narušit psychickou rovnováhu, což se projevuje změnou našeho prožívání ale i chování. Mezi zátěžové situace patří situace, u kterých jsme nadměrně vystaveni stresu.

Může jít o situace krizové, traumatické nebo konfliktní. 

Příznaky syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření může mít mnoho projevů. Příznaky samy o sobě nemusí hned znamenat, že se syndrom vyhoření týká přímo vás. Jedním z příznaků je velká únava. I ten nejmenší problém jedince se syndromem vyhoření zatěžuje a neví si s ním rady. Cítí se prázdný a na svět pohlíží velmi pesimisticky.

Má pocit, že danou situaci, daný problém, nemůže nikdy zvládnout. Je v neustálém stresu a napětí. Může se objevit nechuť k práci, negativní postoj k vlastní osobě či potíže se soustředěním.

V neposlední řadě se k syndromu vyhoření váže také pocit nedostatku uznání, agresivita a pocit bezmoci.  V důsledku tohoto stavu se snižuje produktivita práce. Splnit pracovní úkoly mu trvá déle, a proto si práci musí brát domů či často pracuje přesčas.

Tím se ale tento stav ještě umocňuje a jedinec se nachází v “začarovaném kruhu”.

Kromě psychických příznaků se mohou objevit také příznaky tělesné. U jedinců trpících syndromem vyhoření se často objevují poruchy spánku. Přestože jsou velmi unavení, v noci se často budí nebo mají problém usnout.

TIP: Spánková hygiena

Tito jedinci si stěžují na bolesti hlavy, pocity nevolnosti, napětí svalů, bolesti zad… Jsou také náchylnější k běžným ale i závažným nemocem. Dále dochází ke změně jídelních návyků, což vede ke změně hmotnosti. Tato změna může být obousměrná. Jedinci se mohou snažit stres a nepohodu “zajíst”, nebo se u nich naopak může objevit nechutenství. 

Fáze syndromu vyhoření

1. Prvotní nadšení

Přijdeme do nového zaměstnání a jsme plni očekávání, energie a nadšení. V této fázi se mohou objevit vysoké nároky od okolí, ale i od nás samotných. Máme pocit, že dokážeme úplně vše a vkládáme do práce mnoho energie. Ta nám ale často není vrácena zpět.

2. Častá frustrace

Snažíme se úkoly plnit, jak nejlépe umíme, ale často se nám nedaří dojít k cíli. 

3. Opakované vystavení neúspěchu

Tím, že se nám často nedaří dojít k cíli, jsme často vystaveni neúspěchu. Dostáváme negativní zpětnou vazbu sami o sobě a dostáváme se do čtvrté fáze.

4. Stagnace, rezignace

Máme pocit, že přes veškerou snahu se nám nic nedaří. Objevuje se pocit křivdy a nespravedlnosti. Jsme naštvaní sami na sebe ale i na okolí. Pořád jsme ale motivovaní a snažíme se dojít ke stanovenému cíli.

5. Zacyklení, ztráta kontroly

Pocit neúspěchu a rezignace se stále opakuje. Nemůžeme se z tohoto začarovaného kruhu dostat ven.

6. Apatie, vyčerpání

Takhle už to nemůže jít dál. Jsme unavení, vyčerpaní a je pro nás náročné zadané úkoly plnit.

7. Kolaps

Dochází k úplnému zhroucení. 

Jak z toho ven?

První krokem ke zotavení se je přiznání si, že máme problém. Pokud si neuvědomujeme svůj problém, není možné ho řešit. Druhou podmínkou je osobní motivace k uzdravení. Jsme rozhodnutí se “léčit”, chceme s naším momentálním stavem něco dělat. Důležité je převzít osobní zodpovědnost za proces uzdravení.

Musíme si být vědomi, že změna a zotavení závisí převážně na nás. S procesem zotavení se nám může pomoci psycholog, kouč či psychoterapeut.  Spousta firem, zaměstnavatelů nabízí v rámci Employee Assistance Programu hrazení služeb psychologa. Na některých pracovištích je firemní psycholog přímo zaměstnán. Je možnost, se na něj se svými problémy obrátit.

Jak si pomoci sami – sebe léčba vyhoření

Pokud chcete nejprve zkusit svému problému čelit sami, je několik věcí, které při řešení syndromu vyhoření pomáhají. 

1. Změna činnosti, situace, prostředí…

Nemusí jít jen přímo o radikální změnu zaměstnání. Změna činnosti, prostředí či samotné situace nám může pomoci přijít na jiné myšlenky. Pokud se nám některá činnost nedaří, stresuje nás, můžeme být až posedlí myšlenkami na ni. Tato změna nám může pomoci získat odstup. Díky tomu je pro nás jednodušší nalézt řešení našeho problému.

2. Sociální kontakt

Přítomnost druhých osob, kterým důvěřujeme a trávíme s nimi čas rádi, nám může pomoci vyřešit spoustu problémů. Někdy nám jen stačí se o svůj problém podělit s druhými.

Sdílením získáváme pocit sounáležitosti a víme, že tady nejsme sami. Tím, že o naší situaci nahlas mluvíme, může dojít k úlevě. Zároveň nám to pomáhá podívat se na problém z jiného úhlu pohledu.

Nebo nám druzí mohou nabídnout způsoby řešení, které by nás samotné nenapadly. 

3. Pozitivní kotvy

Pokud procházíme syndromem vyhoření, zaměřujeme se především na to negativní kolem nás. Je dobré snažit se přesměrovat naši mysl na pozitivní věci, které nás čekají a obklopují.

4. Tělesná zátěž

Tělesná zátěž (pohyb) má pozitivní vliv na naši psychiku. Dochází k vylučování endorfinů – hormonu štěstí. Pozornost je přesměrována na samotnou činnost, a díky tomu se na chvíli odpoutáme od našich problémů.

5. Relaxační techniky

Při relaxaci dochází k uvolnění svalového a duševního napětí. Pomáhá nám se zbavit tenze, kterou pociťujeme. Zařazení jakékoliv relaxační techniky do svého dne pomáhá se soustředěním, uvolněním a zvládáním stresu. Dále také zlepšují spánek, který je u syndromu vyhoření často narušen.

TIP: Základy meditace

Jak na syndrom vyhoření? Příznaky, příčiny a léčba…

Syndrom vyhoření je v dnešní společnosti poměrně častým jevem. Příčinou je hlavně neustálá honba za úspěchem, penězi a kariérou. Pokud je člověk úspěšný a daří se mu dosahovat vytyčené cíle, je v pohodě. Problém nastává pokud se cítí nedoceněný, práce ho nenaplňuje a je frustrovaný. Jako syndrom vyhoření rozpoznat a jak s ním bojovat? Poradíme vám v tomto článku.

Syndrom vyhoření a jeho příčiny

K hlavním příčinám (ale nejednou i příznakem) patří:

• vyčerpání (psychické + fyzické)
• ztráta motivace
• frustrace
• špatné vztahy na pracovišti
• zdravotní problémy
• nesprávný životní styl

Pokud se cítíte stále unavený i bez zjevné příčiny, je možné, že trpíte syndromem vyhoření. Fyzické a psychické vyčerpání je pro tento stav typické. Ztrátu motivace rozeznáte jednoduše – do práce chodíte s absolutní nechutí, nemáte chuť pracovat ani se zlepšovat. Frustrace se projevuje špatnou náladou, zklamáním a nechutí.

Každý má občas špatné období, možná selžete při důležitém projektu nebo vám o chlup ujde povýšení. Za normálních okolností ale toto období netrvá dlouho a člověk se z toho “otřese”.

K syndromu vyhoření přispívají i špatné vztahy na pracovišti – pokud se postupně zhoršují, přichází ke konfliktům nebo přestáváte s kolegy komunikovat, určitě není všechno v pořádku.

Existují 4 stádia syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření se vyvíjí postupně, většinou podle následující posloupnosti:

1. stadium syndromu

Jste plný energie, máte velkou chuť pracovat, vysoké ambice a nadšení i když pracovní podmínky nejsou zcela ideální.

2. stadium syndromu

I když jste v plném pracovním nasazení a děláte co se dá, očekávané výsledky se nedostavují. A tak začnete pracovat ještě tvrději, déle a na řadu přijdou i pracovní víkendy.

3. stadium syndromu

Cítíte maximálně vyčerpání, ocenění ani úspěch nepřicházejí. Zato ale přichází únava, zklamání a podrážděné reakce vůči okolí.

4. stadium syndromu

Úplné emocionální i fyzické vyčerpání. Ztratili jste veškerou chuť do života, motivaci pracovat a vše vidíte negativní.

Léčba syndromu vyhoření

Léčba syndromu vyhoření je dlouhodobá záležitost, která vyžaduje obrátit dosavadní život na ruby.

Pokud jste se již propracovali k vyššímu stádiu pravděpodobně se nevyhnete změně zaměstnání nebo alespoň dlouhé dovolené.

Lidé trpící syndromem vyhoření většinou navštíví lékaře kvůli problémům se spánkem, migrénám a trávicími obtížemi. Dobrý lékař si všimne i dalších příznaků.

Neupadněte do letargie

Pokud i budete uznán za práce neschopného, ​​zapomeňte na nicnedělání a povalování se před televizorem. Se syndromem vyhoření se dá účinně bojovat sportem, relaxací a celkovou změnou životního stylu. Měli byste dělat to, co vás naplňuje a dělá vám radost.

Zvládnout stres se dá pomocí jógy, meditace nebo procházky v přírodě. Hlavu si skvěle vyčistíte při běhání nebo plavání. Prostě byste měli zapomenout na práci a věnovat se věcem, které vás baví a nutí vás usmívat se.

Vypněte telefon, sejděte se s přáteli na kterých jste neměli kvůli práci čas, zajděte si do kina, divadla nebo na dobrou večeři.

Alfou a omegou je přiznat si daný problém a otevřeně o něm mluvit. Pokud cítíte, že syndrom vyhoření ve vašem případě nabírá na obrátkách, neváhejte vyhledat pomoc odborníka. Nejúčinnějším způsobem, jak se mu vyhnout, je však pokusit se mu předcházet.

Pomůže i psycholog

Pokud se vám podaří zachytit syndrom vyhoření v počátečním stádiu, můžete si s ním poradit i sami upravením životních priorit. Málokdo ale zvládne bojovat sám, zvláště pokud už jste v pokročilejším stadiu. Není proto žádná ostuda obrátit se na psychologa nebo psychiatra, který vám pomůže překonat syndrom vyhoření a vrátit se ke spokojenému životu.

Pokud jste již odkázán na odbornou pomoc, bude s největší pravděpodobností třeba změnit pracovní prostředí nebo si najít úplně novou práci, která vás bude naplňovat.

Je třeba přehodnotit životní priority a zvážit, zda vám kariéra a finanční ohodnocení stojí za život plný frustrace, deprese a neuspokojených ambicí.

Někdy může být i pokladník v potravinách spokojenější jak manažer desítek lidí – i když jezdí autobusem nebo tráví dovolenou v levnějších destinacích.

Dá se syndromu vyhoření předejít?

Podle psychologa do jisté míry ano.

“Jak jsme již zmínili, nesmíme zapomínat na sebe, nesmíme odkládat zejména čas odpočinku a uspokojování různých našich potřeb na pozdější ve prospěch jakože vyšších principů, protože nás to pak velmi rychle doběhne.

Tedy zdůvodnil si upřednostňování všeho možného jiného vyššími morálními a humánními hodnotami. Přičemž často deklarujeme, že nejvyšší hodnotou je zdraví,” uzavírá specialista.

Patříte do rizikové skupiny?

Tento syndrom se v nejvýraznější míře týká těch povolání, pro které je typická komunikace s lidmi a vyšší dávka empatie.

Nejohroženější skupiny proto tvoří lékaři a střední zdravotnický personál, psychologové, učitelé, sociální pracovníci a manažeři.

Syndrom vyhoření však za určitých podmínek může dolehnout na kohokoliv bez rozdílu pohlaví, věku a profese. Tento stav není ničím výjimečným ani u operátorů výroby, servírek či prodavaček.

Podívejte se na další rady pro zvládnutí syndromu vyhoření.

Naše rada: Buďte trochu egoisté

Samozřejmě, v přeneseném smyslu slova. Dopřejte si vedle práci dostatek volného času, který využijete na načerpání fyzických a psychických sil. Důležité totiž je, abyste pracovní vytížení při odchodu z kanceláře či ordinace nechali za jejími dveřmi.

A i když jste rozhovory s lidmi občas doslova přesycení, nezapomínejte na své nejbližší a přátele. Právě u nich hledejte pochopení a budujte si s nimi kvalitní mezilidské vztahy. Spokojenost, která z nich plyne, se totiž v konečném důsledku odrazí i ve vaší práci.

TIP: Přečtěte si také článek o sociální fobii

VIDEO: O syndromu vyhoření

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Syndrom vyhoření – příznaky, léčba a prevence

• Syndrom vyhoření lidé popisují jako naprostou ztrátu profesionálního zájmu a nadšení u pacientů, kteří mají ve své práci velkou zodpovědnost, trápí je chronický stres a nedaří se jim zvládat pracovní požadavky.
• Syndrom vyhoření se nedostaví přes noc, ale vyvíjí se postupně a plíživě. Člověk obvykle prochází několika fázemi, jako je nadšení, stagnace, frustrace, apatie a poté samotné vyhoření.
• Syndrom vyhoření se nejčastěji projeví u lidí, kteří zastávají některou z pomáhajících profesí, denně musí komunikovat s lidmi a pomáhat jim. Jedná se například o zdravotní personál, učitele, sociální pracovníky nebo policisty.
• Psychické příznaky syndromu vyhoření zahrnují ztrátu nadšení, vyčerpání, lhostejnost, cynismus, negativní postoj k práci i sobě, poruchy paměti a soustředění nebo také pocity bezmoci a smutku.
• Co se týče tělesných příznaků, lidé trpící syndromem vyhoření si stěžují na silnou únavu, nespavost, nechutenství, vysoký krevní tlak, potíže se srdcem a dýcháním.
• Pokud se u člověka vyvine syndrom vyhoření, důležité je kontaktovat odborníka a začít s terapií. Využívá se například existenciální psychoterapie, kognitivně-behaviorální terapie nebo logoterapie.
• Syndromu vyhoření může člověk předcházet tím, že bude dodržovat zdravý životní styl, bude se vyhýbat stresu a dobře si zorganizuje pracovní úkoly, bude si dávat realistické cíle a očekávání a bude také věnovat dostatek času relaxaci, vlastním koníčkům, rodině a přátelům.

Syndrom vyhoření má různé definice, lékaři ho však nejčastěji popisují jako naprostou ztrátu profesionálního zájmu, osobního zaujetí či nadšení u pacientů, kteří mají ve své práci velkou zodpovědnost, trápí je chronický stres a nedaří se jim zvládat vysoké požadavky zaměstnavatelů. Projevuje se pocity vyčerpání a poklesem pracovního výkonu, mohou se však dostavit také deprese, poruchy spánku a paměti nebo různé tělesné obtíže.

Syndrom vyhoření se někdy označuje jako syndrom vyhasnutí nebo syndrom vyprahlosti, známý je však také pod svým anglickým ekvivalentem burnout či burnout syndrome.

Jedná se v podstatě o důsledek dlouhodobého pracovního stresu, který vede k naprostému vyčerpání a ztrátě ideálů, motivace i vůle k práci.

Nejčastěji se týká lidí, kteří pracují s jinými lidmi a jsou závislí na jejich hodnocení.

Syndrom vyhoření v historii

Syndrom vyhoření v práci poprvé popsal americký psychoanalytik Herbert Freudenberg, který roku 1974 uveřejnil v časopise Journal of Social Issues článek s názvem Staff Burnout. Ten vycházel z jeho pozorování dobrovolnického personálu na bezplatné klinice pro drogově závislé. Syndrom vyhoření popsal jako soubor symptomů, které zahrnovaly:

• Vyčerpání, které vyplývá z přílišných pracovních požadavků
• Bolesti hlavy
• Nespavost
• Vznětlivost
• Uzavřené myšlení

Po publikaci Freudenbergova článku zájem veřejnosti o tuto diagnózu rapidně stoupl.

O několik let později proto vznikl první široce využívaný nástroj pro hodnocení syndromu vyhoření s názvem Maslach Burnout Inventory.

Původně se lidé soustředili na pomáhající profese, jako jsou například sociální pracovníci, ale později rozšířili svůj zájem také na další zaměstnání. V roce 2019 WHO oficiálně zařadila syndrom vyhoření mezi nemoci.

Fáze syndromu vyhoření

Vyhoření je popisováno jako důsledek nerovnováhy mezi původním profesním očekáváním a realitou, které člověk musí později čelit. Neobjeví se jen tak z ničeho nic, jedná se spíše o důsledek pozvolného a často i několik let trvajícího dlouhodobého stresu. Vývoj této nemoci popsali například Edelwich a Brodsky ve svém modelu. Jaké má podle nich syndrom vyhoření fáze?

• Nadšení – Pracovník má elán, velké ideály a (často nerealistická) očekávání. Překypuje energií a práce ho naplňuje.
• Stagnace – Nadšení opadá, pracovník se seznamuje s realitou a zjišťuje, že ne všechny ideály bude možné naplnit. Zklamání se snaží utišit volnočasovými aktivitami.
• Frustrace – Objevují se počínající fyzické a emocionální potíže, pracovník pochybuje o smyslu svého snažení, narůstá pocit bezmoci a zklamání.
• Apatie – Po dlouhodobější frustraci přichází pocit bezmocnosti a beznaděje, pracovník vidí své povolání pouze jako zdroj příjmu, dělá s odporem jen to, co musí, odmítá změny a přesčasy.
• Vyhoření – Nastává období emocionálního, duševního i fyzického vyčerpání, ztráta smyslu práce a depersonalizace (ztráta smyslu vlastní existence).

Kdo je nejvíce ohrožen?

Ačkoliv si lidé syndrom vyhoření spojují především s určitými profesemi, může postihnout v podstatě kohokoliv.

Co se týče osobnostních předpokladů, větší pravděpodobnost vzniku syndromu vyhoření je u lidí přecitlivělých, kteří mají sklony k perfekcionismu nebo workoholismu, projevuje se u nich naivní optimismus, mají velká očekávání a jsou ochotní hodně své práci obětovat.

Syndrom vyhoření se také často projeví u lidí, kteří podlehnou tzv. teroru příležitosti. Postupně se na ně začínají valit různé pracovní úkoly, které není možné adekvátně zvládat, ale oni stále nejsou schopní říct někomu „ne“.

Pomáhající profese a syndrom vyhoření

Vyhoření se velmi často týká lidí, kteří zastávají některou z pomáhajících profesí. To znamená, že denně pracují s jinými lidmi, musí s nimi neustále komunikovat a snaží se jim pomáhat s jejich problémy. Sem patří například:

• Lékaři a zdravotní sestry
• Sociální pracovníci
• Psychologové
• Policisté a hasiči
• Právníci

V poslední době se také hodně řeší syndrom vyhoření u učitelů a asistentů pedagoga.

Dále se s touto nemocí setkávají také manažeři a lidé na vyšších pozicích, novináři, řídící letového provozu, pracovníci různých infolinek a v podstatě všichni, kteří dlouhodobě vykonávají nějakou nemotivující práci.

Negativní vliv samozřejmě může mít také špatný pracovní kolektiv nebo nadřízený, nedostatek podpory okolí, neschopnost relaxovat či přílišný tlak na osobní úspěchy.

Neobvyklý není ani syndrom vyhoření na mateřské dovolené, syndrom vyhoření v manželství či ve vztahu nebo syndrom vyhoření u někoho, kdo se snaží dlouhodobě pečovat o nemocného partnera či jiného člena rodiny.

Jaké má syndrom vyhoření příznaky?

Syndrom vyhoření často postihuje mladé lidi, kteří jsou plní energie a nadšení do nové práce. Projevuje se v psychice člověka (postoje a emoce) a ve vztazích s lidmi, ale také prostřednictvím tělesných projevů.

Psychické příznaky syndromu vyhoření

• Ztráta nadšení
• Pocit nedostatku uznání
• Lhostejnost k práci
• Negativní postoj k práci, životu i sobě
• Deprese
• Úzkostné stavy
• Poruchy paměti a soustředění
• Pocity bezmoci a smutku
• Nespokojenost, pocity hněvu, agresivita

Tělesné příznaky syndromu vyhoření

• Silná únava
• Nespavost
• Nechutenství
• Náchylnost k nemocem
• Potíže se zažíváním
• Vysoký krevní tlak
• Potíže se srdcem či s dýcháním

Pokud jde o mezilidské vztahy, pracovník přestává být angažovaný v aktivní pomoci druhým, omezuje svůj kontakt s klienty i kolegy a jestliže se mu nemůže vyhnout, projevuje se u něj lhostejnost nebo cynismus. Na svou práci se dostatečně nepřipravuje, snižuje se jeho pracovní výkon a přibývá také konfliktů v jeho soukromém životě.

Test na syndrom vyhoření

Jelikož dlouhou dobu neexistovala žádná jasně daná kritéria, která by přesně definovala syndrom vyhoření, způsobů diagnostiky této nemoci bylo hned několik. Nejčastěji se však využívají dotazníkové metody. Jaký test dokáže syndrom vyhoření potvrdit či vyvrátit? V České republice k tomuto účelu slouží tzv. Shiromova-Melamedova škála vyhoření.

Kromě toho ale existuje také spousta oline testů, které vám napoví, zda u vás vyhoření opravdu hrozí. K dispozici je například online test MENFIT, který se soustředí na odhalení nadměrného stresu.

Léčba syndromu vyhoření

Co dělat při syndromu vyhoření? Pokud člověk nezačne syndrom vyhoření včas řešit, může vést nejen ke vzniku depresí a úzkostných stavů, ale také k naprosté ztrátě sebedůvěry i závislosti na drogách či alkoholu. Na začátku je proto nutné, aby si člověk připustil, že něco není v pořádku a kontaktoval odborníka (psychologa nebo psychiatra).

Při léčbě se využívají hlavně psychologické a psychoterapeutické přístupy, které se snaží změnit pacientův postoj k práci. Jedná se například o tyto přístupy:

• Existenciální psychoterapie
• Kognitivně-behaviorální terapie
• Transformační systemická terapie
• Logoterapie V. E. Frankla

Během terapie by se měl pacient společně s lékařem soustředit nejen na odstranění nejakutnějších potíží a příznaků (deprese), ale také pracovat na získání realističtějšího přístupu k zaměstnání i k životu. Z hlediska konkrétní pracovní pozice je dobré uvažovat o změně místa nebo dokonce profese, pomoci může ale také dlouhá dovolená.

Prevence syndromu vyhoření

Samozřejmě je lepší se syndromu vyhoření zcela vyhnout, než abyste se museli potýkat s náročnou terapií. Existuje proto celá řada preventivních opatření, na které je dobré se soustředit.

Jak předcházet syndromu vyhoření?

• Dodržovat zdravý životní styl
• Vyhýbat se dlouhodobému stresu
• Věnovat dostatek času vlastním koníčkům, rodině a přátelům
• Otevřeně mluvit o svých problémech
• Říkat „ne“ v situacích, které člověka příliš zatěžují
• Dávat si realistické cíle a mít realistická očekávání
• Dobře si organizovat pracovní úkoly
• Relaxovat fyzicky i psychicky
• Snažit se mít radost z maličkostí
• Informovat se o problematice syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření v literatuře

Pokud se chcete o syndromu vyhoření dozvědět více, můžete sáhnout po některé z mnoha různých knih či odborných publikací, které jsou v současné době na našem trhu dostupné. Mezi oblíbená díla patří například tyto knihy:

• Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout
• Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření
• Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků
• Vyhořelá společnost
• Hořet, ale nevyhořet

Syndrom vyhoření: příznaky, léčba (Syndrom vyhasnutí)

Syndrom vyhoření není nemoc, ale spíše psychický stav
objevující se často u lidí pracujících v profesích, které vyžadují
každodenní mezilidskou komunikaci. Jde o duševní stav popisovaný
jako naprosté vyčerpání, vyhasnutí. Dále jsou přítomny pocity
naprosté beznaděje a bezmoci a celkově postiženému chybí radost ze
života.

Syndrom vyhoření jako první popsal americký psychonalytik Herbert
J. Freudenberger, a to v roce 1974. Je však zřejmé, že tento
syndrom se zajisté vyskytoval už i dřívěji. Jde o celkové mentální a
citové vyčerpání způsobené dlouhodobým stresem a postihuje nejčastěji
lidi pracující v oborech jako je zdravotnictví, školství a sociální
práce.

Zkrátka obory, které vyžadují každodenní mezilidský kontakt.
Syndrom vyhoření se liší od deprese a únavy tím, že z počátku
postihuje pouze pracovní oblast (ostatní oblasti lidského života nejsou
alespoň zpočátku zasaženy). Postupem času však může dojít právě
k rozvoji deprese či chronické únavy.

Hlavním varovným signálem syndromu
vyhoření jsou pochybnosti týkající se smyslu vykonávané práce.

Syndrom vyhoření postihuje stejně často ženy jako muže a zdá se, že
počet „vyhořelých“ jedinců rapidně narůstá. Jsou totiž kladeny
stále větší a větší požadavky na pracovníky a taktéž s rozvojem
technologií nastávají situace, kdy jeden člověk musí zastávat práci
několika lidí. To pak vyvolává frustraci a stres a od nich již není daleko
k syndromu vyhoření.

Jak se syndrom vyhoření vyvíjí

U syndromu vyhoření se jedná o dlouhodobý plynulý proces, při kterém
lze popsat pět typických fází:

Fáze nadšení, kdy pracující zpočátku překypuje
elánem a energií. Je ochoten pro svoji novou práci mnoho obětovat. V práci
nachází uspokojení a naplnění, a proto tedy zapomíná na své koníčky a
volnočasové aktivity.

Fáze stagnace, která je typická tím, že počáteční
nadšení opadá a jedinec začíná zjišťovat, že ne vše je tak ideální,
jak si původně myslel. V této fázi se také objevuje potřeba vykonávat
voločasové aktivity.

Fáze frustrace nastává ve chvíli, kdy jedinec začne
pochybovat nad smyslem své práce. Tyto pochybnosti jsou nejčastěji založeny
na špatných zkušenostech s nespolupracujícím klientem nebo
nadřízenými.

Fáze apatie přichází po delší době frustrace a je
přirozeným východiskem z pocitu frustrace. Pracující již vykonává pouze
nejnutnější povinnosti a svoje zaměstnání považuje za pouhý přísun
peněz pro obživu.

Fáze vyhoření je posledním stádiem a u pracujícího
jsou již viditelné příznaky syndromu vyhoření. Je to období
emocionálního i tělesného vyčerpání.

Kdo je nejvíce ohrožen

Syndrom vyhoření může postihnout prakticky kohokoliv, kdo dlouhodobě
vykonává nějakou činnost. Nemusí se jednat jen o lidi v pozici
„zaměstnance“. Nejvíce náchylní k pocitu vyhoření jsou však lidé
pracující v tzv.

pomáhajících profesích – lidé
pracující s lidmi, kteří potřebují pomoc. Zvýšené riziko je
u pracovníků ve zdravotnictví, učitelů, sociálních pracovníků,
psychologů a podobně. Dále jsou ohroženi pracovníci komunikačních
provozů (telefonní operátoři, novináři, prodavači atd.

) a taktéž
jedinci vykonávající nemotivující práci, která neodpovídá jejich
kvalifikaci.

Z osobnostního hlediska jsou ohroženi především lidé s velkými
ideály a očekáváním, vrhající se do práce s velkým nadšením a
odhodláním. Nevhodný je i přehnaný perfekcionismus, přecitlivělost a
sklon k workoholismu.

Rizikové faktory syndromu vyhoření  

Je popsáno několik rizikových faktorů podílejících se na vzniku
syndromu vyhoření. Obecně lze řící, že hlavním spouštěčem je
stres a frustrace v práci.

Je však také možné příčiny vzniku rozdělit do tří základních
oblastí:

Individuální faktory

Jsou to jisté odobnostní predispozice, mezi které patří například
neschopnost požádat jiné o pomoc, sklony k workoholismu a vysoké nároky
na sebe sama a celkově zvýšená náchylnost k prožívání stresových
situací.

Pracovní faktory

Jde o určite predispozice konkrétního zaměstnání. Zvýšený výskyt
burn out syndromu je pozorován v zaměstnáních, kde se jedná
o každodenní rutinní vykonávání stejných procesů. Důležitý je
taktéž přístup vedení, neboť nízká motivace či konflikty v určení
pracovních rolích mohou také mnohem rychleji vést k syndromu
vyhoření.

Organizační faktory

Nedostatky ze strany managmentu, kumulování a zvyšování nároků na
pracovníky či práce bez dostatečného odpočinku hrají taktéž významnou
roli při rozvoji syndromu vyhoření.

Prevence syndromu vyhoření  

Existuje několik zásad, které pomáhají při předcházení syndromu
vyhoření. Jsou to zejména dobré mezilidské a přátelské
vztahy.

Neboť právě častý a kvalitní kontakt s přáteli může
velmi často pomoci syndromu vyhoření zabránit.

Dalším pozitivem může
být zaměstnavatel, který si velice dobře uvědomuje nebezpečí syndromu
vyhoření a pořádá pro své zaměstnance nejrůznější semináře a
workshopy právě se zaměřením na tématiku burn out syndromu.

Důležitá je také schopnost kvalitního a častého odpočinku a umění
„užívat si sám sebe“.

Příznaky syndromu vyhoření  

Syndrom vyhoření se projevuje v několika rovinách. Mezi psychické
příznaky patří hlavně nechuť a lhostejnost k práci, ztráta nadšení a
pracovního nasazení. Dále pak potíže se soustředěním a koncentrací.
Vyvrcholením je pak agresivita a popudlivost vůči okolí. Důležitým
příznakem je taktéž pocit nedoceněnosti odvedené práce.

Dalšími
přáznaky syndromu vyhoření jsou pak emocionální změny, jako například
cynický přístup ke klientům, chladný vztah ke kolegům a emocionální
problémy v osobním životě.

Velmi nepříjemné jsou pak tělesné
příznaky, které se vyznačují například poruchami spánku, ztrátou chuti
k jídlu, zvýšenou náchylností k nemocem, svalovým napětím a dokonce
i vzestupem krevního tlaku.

Léčba syndromu vyhoření  

Tak jako u jiných nemocí, i u syndromu vyhoření je velice důležité
začít s léčbou co nejdříve. Nejjednoduší je bojovat
s vyhořením už ve fázi stagnace. Bohužel jde však o plíživý proces, a
proto si mnoho lidí ani neuvědomí, že se blíží nějaké nebezpečí.

Pokud tedy problém dospěje až do konečné fáze vyhoření, je
nejefektivnější svěřit se do péče psychologů či
psychiatrů. Úspěchy jsou pozorovány
u kognitivně-behaviorální terapie či
logoterapie. Zvolený postup však závisí především na
domluvě mezi terapeutem a postiženým jedincem.

Terapie se pak zaobírá
především otazkami zdravého životního stylu, posílení mezilidských
vztahů a získání realističtějšího postoje k zaměstnání.

Důležitá je i pomoc ze strany zaměstnavatele, který může přistoupit
k určitým opatřením, jako například snížení požadavků na
pracujícího a vytvoření nesoutěživého prostředí na pracovišti.
Dalšími kroky může být změna pracovní pozice či nové vymezení
pracovních povinností.

Jak si mohu pomoci sám  

Důležitým prvkem v boji proti syndromu vyhoření je odpočinek, relaxace
a pravidelný pohyb. Odpočinkem rozumíme činnost, která se naprosto liší
od činností vykonávaných v práci.

Velkou roli taktéž hraje kontakt s přáteli, kterým se
můžeme o svých potížích zmínit. Vždy se tedy snažme najít si alespoň
chvíli na setkání s nimi.

V pracovním kolektivu se pak snažme o nastolení příjemného,
nesoutěživého prostředí. Naučme se říkat NE a hlídejme
si své vlastní hranice, za které bychom už neměli jít. Protože
přetěžování je nejjednodušší cestou k pocitu stresu a frustrace.

V neposlední řadě je také možno provést několik drobných změn na
pracovišti. Například zabezpečení dostatečného osvětlení, pohodlného
sezení či přijatelná teplota v místnosti dokážou také v boji proti
syndromu vyhoření značně pomoci.

Diskuse  

Další názvy: Syndrom vyhasnutí, Burn out syndrom

Syndrom vyhoření

Zdá se, že syndrom vyhoření (burn-out) se stal nedílnou součástí západní civilizace. Způsobuje každoroční miliardové škody, velká osobní utrpení, ale naštěstí s ním lze také bojovat.

Co je syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření má v určité fázi stejné příznaky jako stres (bolest hlavy, podrážděnost, únava), avšak jeho příčiny a průběh se už liší.

Za příčinu syndromu vyhoření se obvykle považuje zejména přetížení a nadměrné vyčerpání. Avšak hlavní příčinou je spíše zklamání ze své práce, nesplněné naděje, pocit bezmoci a neschopnost něco změnit k lepšímu.

 Syndrom vyhoření totiž postihuje pouze “pracovní nadšence” – lidi, kteří touží po smysluplnosti práce a chtějí dosáhnout dobrých výsledků.

To se jim však nedaří, a tak se prvotní pracovní nadšení mění v rozčarování, zklamání a nakonec až nezájem a apatii.

Syndrom vyhoření příznaky

Žádný syndrom vyhoření nevzniká ze dne na den. Naopak, pro syndrom vyhoření je typický dlouhodobý vývoj. Zpočátku se mohou objevovat symptomy jako nevolnost, nervozita, nejistota, strach, vnitřní neklid a napětí.

Tyto příznaky se mohou vystupňovat až do pocitu paniky a může se vytvořit základ pro pozdější panickou poruchu.

V rovině těla se syndrom vyhoření může nejprve projevovat bolestmi hlavy, žaludku nebo zad, nevolností, pocitem tlaku na hrudi, napětím, alergickou kožní reakcí…

Vlastní a opravdový syndrom vyhoření však začíná až ve fázi vyčerpání, kdy člověk zátěž vnímá jako vysokou, trvalou a nezvládnutelnou.

Nezmírní či nekompenzuje ji ani její zvládnutí, ani odpočinek.

V této fázi vyčerpání se u člověka objevují chronické symptomy jako bolesti hlavy, neustálá bolest žaludku, chronické ztuhnutí svalů, neustálé vyčerpání, nespavost.

Lidé mají pocit zoufalství, jsou smutní, pláčou, cítí beznaděj a bezmoc. Obecně a zjednodušeně můžeme říci, že třemi hlavními symptomy vyhoření jsou vyčerpání, odcizení a pokles výkonnosti.

Syndrom vyhoření test

Pokud chcete vědět, zda jste ohroženi syndromem vyhoření, ideální je vyhledat si v odborné literatuře nebo na internetu test.

Ten by měl být zaměřen na pocity fyzického vyčerpání (únava, celková slabost, pocity ztráty sil…), pocity emocionálního vyčerpání (pocity tísně, deprese, beznaděje, bezvýchodnosti, “chycení do pasti”) a pocity psychického vyčerpání (pocity naprosté bezcennosti, ztráty lidské hodnoty, ztráty iluzí, pocity marnosti vlastní existence).

Syndrom vyhoření léčba

Vyhoření není výrazem slabé vůle, nenastává rozumově a nelze se ho zbavit pouze racionálním jednáním. Nelze tedy pouze změnit svéchování, ale je třeba odstranit blok v emocionální rovině.

Rozvinutý syndrom vyhoření je určitě třeba řešit s odborníkem psychologem anebo s koučem. Ten musí podpořit nemocného, aby se dokázal vymanit ze své vlastní bezmoci.

Aby byla léčba úspěšná, je třeba, aby člověk pochopil, proč vyhořel a jak vyhořel. Je důležité, aby se zamyslel nad tím, jak to s ním vypadá v jednotlivých oblastech života. Na počátku léčby je nutné, aby se dotyčný přestal dožadovat “záchrany zvenčí“.

Prevence syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření postihuje často profese, pro které je charakteristická velká emoční zátěž – např. zdravotní sestry, sociální pracovníky, učitele. Tato nemoc však může postihnout úplně každého.

Pokud si myslíte, že vás před syndromem vyhoření chrání mladý věk, mýlíte se. Naopak byste měli být zvlášťě střehu, pokud se své činnosti věnujete s nadšením, cítíte silnou motivaci a toužíte po úspěchu.

Prevenci syndromu vyhoření představuje už je znalost problematiky. Pokud si člověk uvědomuje, jaké nebezpečí mu hrozí, může mu snáze předejít.

Prevence má velký význam v počátečních fázích rozvoje syndromu. Syndromu v těchto počátečních fázích brání asertivní chování, time management, pestrost a proměnlivost práce, optimismus.

Důležité je naučit se relaxovat, nezapomínat na fyzickou aktivitu.

Důležité je pečovat o sebe (mít se rád), nebát se požádat o pomoc, mít přátelé, kteří dokáží povzbudit, naučit se oddělovat osobní a pracovní život.

Syndrom vyhoření a Emoční rovnice

Syndrom vyhoření je často dán i špatným nastavení hlavy. Emoční rovnice typu: “Měl bych všechno stihnout”, “Vše musí bát včas”, “Mohu být odmítnutý”, “Nic neudělám dobře” se postarají o to, že člověk je denně bombardován příkazy k přemíře práce a odpovědnosti.

Přeroste-li pak zatížení jedince určitou mez, mozek pro úsporu své energie vyšle svému majiteli jiné informace typu letargie, nezájmu či apatie.
Syndrom vyhoření je velmi dobře řešitelný vymazáním tzv. bičovitých rovnic a rovnic o sebehodnotě.