Huntingtonova choroba – příznaky, příčina a léčba

Huntingtonova choroba je závažné a tragické onemocnění. Jeho podstatou je poškození některých nervových buněk v mozku, které začínají postupně odumírat. Nemoc se vyskytuje relativně vzácně, bohužel je však neléčitelná a po velkých útrapách včetně úplného rozpadu osobnosti vede ke smrti postiženého.

Huntingtonova choroba – příznaky, příčina a léčba

Huntingtonova choroba (někdy též nazývaná Huntingtonova chorea) je geneticky podmíněná a tedy de facto vrozená. U nemocného člověka buď došlo ke vzniku nové mutace (to je ta vzácnější možnost), nebo se tato nemoc vyskytuje v jeho rodině v předchozí generaci (tj. u otce či matky).

Jestliže má nemocný jedinec dítě se zdravým partnerem, je zde 50% riziko, že i dítě bude touto nemocí postiženo. Všichni, kdo tuto nemoc přenášejí na své potomky, jsou zároveň nemocní. Žádní zdraví přenašeči u Huntingtonovy choroby neexistují.

Nemoc se vyskytuje se stejnou frekvencí u obou pohlaví.

Nemoci geneticky přenášené tímto způsobem mají většinou tendenci z populace postupem času mizet. Má to svou neúprosnou logiku – aby člověk mohl takovouto nemoc přenést na své dítě, musí i on sám chorobou trpět. Z hlediska Darwinovy teorie přírodního výběru budou nemocní jedinci znevýhodněni při výběru partnera, budou mít méně dětí a jejich nemoc tak bude z populace postupně mizet.

O dalších dědičných poruchách si přečtete např. zde.

Nemoc se často projeví až po té, co mají nemocní děti

Pro Huntingtonovu choreu toto neplatí. Genetická porucha je sice u člověka přítomná již při narození, ale nemoc sama se vůbec neprojevuje a takový člověk se zdá být úplně zdravý.

Nemoc se začne projevovat až ve středním věku, není výjimkou její viditelný počátek až po 30. roce života. V době seznamování s partnerem opačného pohlaví a plození dětí není nemocný nijak znevýhodněn, protože se u něj nemoc zatím neprojevila.

Příznaky se nezřídka objevují až v době, kdy je nemocný již rodičem. Kromě osobní tragédie pro dotyčného a jeho okolí pak vyvstane nepříjemná otázka, zda jsou jeho děti zdravé či nemocné. Každé z nich má riziko 50 %, že má (prozatím bezpříznakovou) nemoc také.

K výše uvedenému je nutné dodat, že Huntingtonova chorea se vzácně může projevit i v dětském věku, typické to však pro ni není.

Příznaky Huntingtonovy choroby

Nemoc je ve svých projevech dramatická a tragická. Její příznaky odpovídají postupnému poškozování mozku. U nemocného se nejprve začnou objevovat nenápadné svalové záškuby, které se však s postupem času zhoršují do záchvatů mimovolních škubavých a kroutivých pohybů.

Nemocný člověk není nakonec schopen vykonávat základní pracovní úkony a v pokročilých fázích nemoci ztratí soběstačnost. K pohybovému postižení se postupně přidruží změny charakteru a osobnosti, časté je agresivní chování a celý proces končí těžkou demencí a naprostým rozpadem původní osobnosti jako takové.

Imobilita je spojena s vyšším rizikem infekcí – zejména infekčními zápaly plic – a ty nakonec vedou ke smrti postiženého.

Při výskytu nemoci v rodině lze provést u každého jejího člena genetické vyšetření a spolehlivě u něj najít genetický defekt, který znamená, že u něj nemoc jednou vznikne. Je to ale poměrně komplikovaný etický problém, protože tomuto člověku potvrdíme velmi ošklivý rozsudek smrti. Problém není nemoc diagnostikovat, ale jestli, jak a zda vůbec sdělit pozitivní výsledek testu potvrzující nemoc. Už jen samotnému provedení testu proto předcházejí u každého člověka dlouhé pohovory s psychologem. Znovu zdůrazňuji, že žádná léčba Huntingtonovy choroby není možná.

Diskuse k článku

Každý dostáváme velmi ošklivý rozsudek smrti hned po narození. Ten, kdo si to neuvědomuje, je relativně šťastný. Moje pětiletá vnučka, která došla k závěru, že každý jednou umře, se utěšila tím, že prohlásila – do té doby se to nějak zařídí.

Každý dostáváme velmi ošklivý rozsudek smrti hned po narození. Ten, kdo si to neuvědomuje, je relativně šťastný. Moje pětiletá vnučka, která došla k závěru, že každý jednou umře, se utěšila tím, že prohlásila – do té doby se to nějak zařídí.

To není echolálie, to nějak blbne program.

Celkový počet příspěvků v diskusi: 7. Vstoupit do diskuse.

Huntingtonova chorea: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Huntingtonova choroba – příznaky, příčina a léčba

Huntingtonova chorea je dědičným genetickým onemocněním, které způsobuje neurodegeneraci mozku. Postihuje stejnou mírou obě pohlaví, osoba onemocní nejčastěji ve středním věku. Pokud však v rodině dochází k opakovaným výskytům, věk se s generacemi mění. Není tak vzácností, že onemocní také děti. Bylo dokázáno, že tento jev se objevuje především, pokud bylo onemocnění přeneseno z otce na dítě. Chorobu jako první popsal americký lékař George Huntington v roce 1872. Nejvíce nemocných je v Evropě a Americe. Naopak výskyt Huntingtona (jak bývá nemoc také nazývána) v Africe nebo Asii je vzácnější.

Huntingtonova chorea je genetické onemocnění. Dědičnost je tzv. autozomálně dominantní. To znamená, že pokud je jeden z rodičů nemocný, je 50% šance, že jejich dítě bude také nemocné. Mutace v genu však může vzniknout také nově (de novo). V těchto případech (asi 6%) tak nijak neovlivníme, zda dojde k rozvoji nemoci nebo ne.

Příznaky Huntingtonovy chorey

Typickým příznakem Huntingtonovy chorey jsou zhoršující se pohybové funkce, rozvoj demence a poruch chování. Nemocný trpí neovladatelnými kroutivými pohyby, které postihují končetiny, trup i obličej.

Při pohybu se tyto potíže zhoršují, to však neznamená, že by naprostý klid přinášel nemocnému úlevu. Pacient také nedokáže udržet končetiny v jedné poloze.

Tato porucha se týká také jazyka, který je tak soustavně vyplazený.

Kromě fyzické stránky nemocného napadá degenerace také psychiku. Rychle se rozvíjí demence a deprese, nemocný je extrémně podrážděný až agresivní. 

V pozdějších stádiích není nemocný schopen komunikovat ani jinak ovládat ústa, což se projeví únikem slin. Je také velmi ztížena výživa, pacient tak nakonec umírá na celkovou podvýživu a rozklad funkcí mozku.

Diagnostika Huntingtonovy chorey

Základem diagnostiky Huntingtonovy chorey je genetické vyšetření. Zpozornět by měli především lékaři, jejichž pacienti v rodině výskyt této nemoci uvedli v anamnéze. Rozsah poškození mozkových struktur lze znázornit na počítačové tomografii (CT).

Léčba Huntingtonovy chorey

Huntingtonova chorea je bohužel nevyléčitelná a ve všech případech končí smrtí. Přesto jsou lékaři pomocí nejnovějších metod schopni zlepšit kvalitu života nemocného. Lékař může předepsat antidepresiva, velkou roli však hraje také podpora rodiny. Ta je spolu s nemocným pod dohledem psychoterapeuta, který je schopen adekvátně reagovat na měnící se psychický stav nemocného.

Komplikace Huntingtonovy chorey

Hlavní komplikací Huntingtonovy chorey je 100% úmrtnost. Přestože se velké množství odborníků zabývá výzkumem, je objev léčiva pořád vnedohlednu. 

Huntingtonova choroba

Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily. Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

Huntingtonova choroba George Huntington jako první popsal tuto neurodegenerativní chorobuKlasifikace MKN-10 G10., F02.2 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Huntingtonova choroba, zkráceně Huntington či HD, dříve známá jako Huntingtonova chorea, je vzácné dědičné neurodegenerativní onemocnění mozku[1] charakteristické nekoordinovanými trhavými pohyby těla a snížením mentálních schopností postihující jedince obojího pohlaví.[2] Dědí se autozomálně dominantně, což znamená, že je přenášeno na normálním chromozomu a k projevu nemoci stačí zdědit jednu alelu. Tyto příznaky se u jednotlivců mohou lišit. Fyzické příznaky se liší méně, ale rozdílný průběh poklesu mentálních schopností může vést k řadě potenciálních problémů, které vyžadují soustavnou ošetřovatelskou péči. Samotná nemoc není smrtelná, ale výrazně oslabuje imunitní systém, a tak snižuje průměrnou délku života. Touto nemocí trpí 7 ze 100 000 lidí a existují místa s častějším výskytem.[3] K nástupu fyzických příznaků dochází postupně a může začít v jakémkoliv věku, i když je statisticky nejběžnější výskyt mezi dvacátým a čtyřicátým rokem života.[2] Pokud se objeví před dvacátým rokem, označuje se jako juvenilní Huntingtonova choroba.[2]

Tato nemoc je pojmenována po americkém lékaři Georgi Huntingtonovi, který tuto nemoc popsal v roce 1872.[4] V roce 1983 byl objeven genetický marker signalizující tuto nemoc[5] a o desetiletí později byl zjištěn jediný kauzální gen.

[6] Díky tomu, že je nemoc způsobena jediným genem, mohlo dojít k vývoji genetického testování, a tak se Huntingtonova choroba stala jedním z prvních genetických onemocnění, které bylo možné testovat.

Budete mít zájem:  Vitaminy rozpustné ve vodě – které to jsou a jaké mají účinky?

Díky dostupnosti testování a podobnosti příznaků s jinými neurologickými nemocemi došlo v uplynulých letech k výraznému nárůstu testování této choroby.[7]

Úvod

HD vzniká genetickou mutací a patří mezi tripletové choroby. Lidská genetická informace je uložena v pořadí jednotlivých stavebních kamenů, takzvaných nukleotidů. Všechny aminokyseliny, z kterých se vytváří bílkoviny v lidském těle, jsou jednoznačně dány trojicí nukleotidů.

Tyto trojice nukleotidů se nazývají triplety a některé triplety se v genetické informaci člověka opakují. V případě HD mutace způsobuje abnormální zmnožení určitého tripletu, v tomto případě jde o triplet „CAG‘, tj. cytosin-adenin-guanin na genu Huntingtin, který nalezneme na kratším rameni 4. chromosomu (4p16.3). Ten kóduje protein Huntingtin. Jeho funkce není známá.

Experimentální vyřazení genu však vede ke smrti v embryonálním období. Zmutovaná verze tohoto proteinu je delší a v důsledku toho bude po translaci ‚nastříhána‘ na menší fragmenty, které jsou ale pro tělo toxické. Ty se nakumulují v neuronech a způsobí jejich dysfunkci a později nekrózu.

Nejvíce jsou postiženy oblasti mozkové kůry a striata, které zodpovídají za koordinaci pohybu, emoce a myšlení, čímž se dají vysvětlit symptomy HD. Normální jedinci nesou ve svém genu 9–35 repetic CAG, postižení jedinci jich mají více než 40. Jedinci s 27-35 repeticemi sami postiženi nejsou, ale u jejich dětí riziko HD hrozí.

Jedinci s 35-39 repeticemi mohou a nemusí vykazovat symptomy. Čím je počet repetic větší, tím je nástup onemocnění časnější.[8] [9]S každou další generací se nástup prvních symptomů HD zrychluje. Tento fenomén nazýváme anticipace.[10]

Příznaky a diagnóza

HD je charakterizovaná selektivní ztrátou neuronů v bazálních gangliích, která se podílejí na koordinaci pohybů.

Prvními příznaky bývají především poruchy psychického rázu – zhoršení schopnosti koncentrace a organizace myšlenek, postupná ztráta vůle, frustrace, impulzivní chování, zpomalení myšlení a v dalších stádiích až demence. Pohybovým poruchám dominuje chorea.

U chorey se jedná o mimovolné kroutivé pohyby různé lokalizace, které pacienta ruší v klidu i při pohybu, při němž se ještě zesilují.Tyto pohyby nekontrolovatelné vůlí se vyskytují na končetinách, trupu i obličeji. V začátcích nemoci jsou postihovány nejprve malé a jemné svaly ovládající například jazyk, hrdlo či plíce.

Tato porucha se nazývá dysartrie. S tímto jsou spojeny především problémy s řečí, polykáním a příjmem potravy. Jde o relativně řídké onemocnění s výskytem 1 nemocný na 10 000 – 20 000 obyvatel a je diagnostikováno nejčastěji v Evropě a USA, mnohem méně častá je například v Asii včetně Japonska či v Africe.

Slabika: a) ticho b) konsonanta c) vokál

Diagnóza obvykle probíhá pomocí neurologických a psychologických testů. Existuje přímé genetické testování na přítomnost mutovaného genu. Provádí se za účelem potvrzení či vyloučení nemoci, zjištění statutu pacienta v genetickém riziku a v prenatální diagnostice (okrajově).

V dnešní době je, díky prvním projevům nemoci na hlasovém traktu (dysartrie), snaha o vývoj aplikací v oblasti zpracování řeči (Digital Speech Processing – DLP). Pro tuto úlohu pacient dělá řečová cvičení, ve kterém na jedno nadechnut opakuje slabiky -pa-ta-ka-. Nahrávky tzv.

‚patak‘ poté podléhají digitálnímu zpracování. Mezi parametry, které se z nahrávek vyhodnocují, patří například délka vokálu, spektrální vlastnosti konsonant, trend prvního a druhého formantu nebo časování v promluvě (např.

počet slabik za sekundu, délka tiché mezery mezi slabikami a jejich nestabilita).[11] 

Léčba

Přístroj pro měření posturální stability. Módy cvičení: 1. Pevná podložka a pevné zobrazování okolí. 2. Pevná podložka a zavázané oči. 3. Pevná podložka a pohyblivé zobrazování okolí. 4. Pohyblivá podložka a pevné zobrazování okolí. 5. Pohyblivá podložka a zavřené oči. 6. Pohyblivá podložka a pohyblivé zobrazování okolí

V dnešní době není známa žádná léčebná kúra. Po diagnóze HD je možné začít užívat léky na oddálení nástupu nebo pokroku výše uvedených symptomů. Existuje řada léků, které se používají. Všechny spadají do skupiny benzodiazepinů. Jako alternativu je možné použít léky obsahující tetrabenazin. Všechny tyto léky mohou ovšem přivolat vedlejší účinky jako je únava, bradykineze (zpomalení pohybů) nebo dokonce deprese. Především z důvodu vedlejších účinků těchto léčiv se častěji setkáme s tím, že pacient v počátcích choroby navštěvuje řadu lékařů a speciálních center, kde se připravuje na následky nemoci, adaptaci do běžného života a překonání problémů s řečí a polykáním. Lidé s HD často navštěvují tým specialistů, kteří se starají o jejich psychické zdraví a motoriku. Tento tým zpravidla obsahuje neurologa, psychiatra a fyzioterapeuta.

Některá centra pro pacienty s poruchou motoriky jsou vybavena přístroje pro měření posturální stability. Přístroj testuje schopnost pacienta udržet rovnováhu jako celek.

Zaměřuje se především na smyslový systém a jeho podání pozice těla vzhledem k okolnímu prostředí, schopnost mozku zpracovávat tyto informace, koordinaci potřebnou k udržení rovnováhy. Celé toto testování probíhá za přítomnosti zkušeného pracovníka a plném jištění pacienta.

Cílem testování je naučit pacienta plánování pohybu pro udržení rovnováhy v běžných měnících se podmínkách obyčejného života.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Huntington's disease na anglické Wikipedii.

  1. Huntington's disease: from pathology and genetics to potential therapies (abstract) [online]. Biochemical Journal [cit. 2008-12-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c ROTH, Jan a kolektiv. Huntingtonova nemoc – základní informace [online]. Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. 
  3. Huntington chorea [online]. OMIN, Johns Hopkins University [cit. 2008-12-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ HUNTINGTON, George. On Chorea. Medical and Surgical Reporter of Philadelphia. Duben 1872, roč. 26, čís. 15, s. 317–321. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ A polymorphic DNA marker genetically linked to Huntington's disease. Nature. Listopad 1983, čís. 306, s. 234–238. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ MACDONALD, Mercy E. A novel gene containing a trinucleotide repeat that is expanded and unstable on Huntington's disease chromosomes. Cell. Březen 1993, roč. 6, čís. 72, s. 971–983. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Huntington's disease. Lancet. Leden 2007, roč. 20, čís. 369, s. 218–228. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ REFERENCE, Genetics Home. Huntington disease. Genetics Home Reference [online]. [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Huntington's disease. nhs.uk [online]. [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. [email protected], all: Ustav_biologie_a_lekarske_genetiky_1.LF_UK;. Aktuální genetika – Nemendelovská dědičnost. biol.lf1.cuni.cz [online]. [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  11. ↑ IEEE Transactions on Audio, Speech, and Language Processing. Automatic Evaluation of Articulatory Disorders in Parkinson’s Disease. 2014, roč. 22, č. 9. DOI: 1558-7916.

Literatura

  • POKRIVČÁK, Tomáš. Syndromy a symptomy. Praha: Triton, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7387-136-9. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Huntingtonova choroba ve Wikimedia Commons
  • (anglicky) Huntington Project – světová organizace výzkumu Huntingtonovy choroby
  • (česky) Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě
  • (česky) Osel.cz – Huntingtonova evoluční rána pod pás (09/2007)
  • (česky) Lidovky.cz – Mutanti proti nemoci mozku (05/2008)
  • (česky) – idnes.cz – Technologie NASA pomůže stovkám smrtelně nemocných Čechů žít lépe (12/2009)
  • (anglicky) Huntingtonova choroba v databázi Who Named It?
  • (anglicky) Patient.co.uk – Trusted medical information and support
  • (česky) Vitalion – Lepší informace, lepší zdraví
  • (česky) Huntington.cz – Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě

Wikipedie neručí za správnost žádných informací v žádném článku. V případě potřeby vyhledejte odpovídajícího odborníka!Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.Portály: Medicína Autoritní data: AUT: ph195819 | GND: 4026223-6Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Huntingtonova_choroba&oldid=18013673“

Huntingtonova choroba: vznik, příznaky a diagnostika

  • Huntingtonova choroba je neurodegenerativní genetické onemocnění mozku s autozomálně dominantním přenosem z rodičů na děti, které patří mezi polyglutaminové poruchy.
  • Za vznik Huntingtonovy choroby je zodpovědná mutace v HTT genu, při níž dochází k zmnoženému opakování tripletů CAG v lidské genetické informaci.
  • Nejčastěji se Huntingtonova choroba projevuje mezi 40 a 50 lety. Existuje však také juvenilní forma, která se projevuje již před 20. rokem věku, a výjimkou nejsou ani projevy onemocnění v dětském věku.
  • Mezi první příznaky Huntingtonovy choroby obvykle patří poruchy psychického rázu, jako je zhoršená schopnost koncentrace, ztráta vůle, frustrace, podrážděnost, impulzivní chování, deprese a zpomalování myšlení.
  • Typické tělesné projevy Huntingtonovy choroby zahrnují mimovolné kroutivé pohyby v různých částech těla (chorea), poruchy motoriky, dysartrii, poruchy řeči i polykání či těžkou formu podvýživy a strádání.
  • Za účelem potvrzení či vyloučení Huntingtonovy nemoci se v současné době provádí přímé genetické testování, které zkoumá přítomnost mutace v příslušném genu.
  • Huntingtonova choroba v současné době není léčitelná. Terapie spočívá v potlačování příznaků a pacienti často užívají neuroleptika, antidepresiva či anxiolytika. Důležitá je také psychologická léčba a podpora okolí.
Budete mít zájem:  Mohsova mikrografická operace – co je to a kdy se provádí?

Huntingtonova choroba je vzácné dědičné neurodegenerativní onemocnění mozku, které je charakteristické nekontrolovatelnými trhavými pohyby a ztrátou kognitivních funkcí, jako je řeč nebo paměť. Nemoc začíná plíživě obvykle na vrcholu produktivního věku pacienta, výrazně oslabuje jeho imunitní systém a zároveň vede k jeho úplné závislosti na okolí.

Co je Huntingtonova choroba?

Huntingtonovu chorobu poprvé popsal roku 1872 americký lékař George Huntington, podle něhož je také toto vzácné onemocnění pojmenované. V současné době se označuje zkráceně také jako Huntington či HD (Huntington disease), v minulosti však byla známá také jako Huntingtonova chorea.

Jedná se o neurodegenerativní genetické onemocnění s autozomálně dominantním přenosem z rodičů na děti, které patří mezi polyglutaminové poruchy.

Pokud tedy jeden z rodičů Huntingtonovou chorobou trpí, existuje 50% riziko, že dříve či později onemocní také jeho dítě. S každou další generací se navíc nástup prvních symptomů zrychluje.

Někdy se však mohou u pacientů s negativní rodinnou anamnézou objevit také zcela nové mutace.

Jak tato nemoc vzniká?

Za vznik Huntingtonovy choroby je zodpovědná mutace v HTT genu, který byl objeven roku 1993. Jelikož při takové mutaci dochází k zmnoženému opakování tripletů CAG v lidské genetické informaci, označuje se toto onemocnění také jako tripletová choroba.

Lidská genetická informace je dána tím, jak jsou za sebou uspořádané jednotlivé nukleotidy.

Všechny aminokyseliny, z nichž se v lidském těle vytváří bílkoviny, jsou jednoznačně dány trojicemi nukleotidů, které se nazývají triplety a v genetické informaci se opakují.

Co se týče mutace u Huntingtonovy choroby, ta způsobuje abnormální zmnožení tripletů CAG, které kódují bílkovinu huntingtin, jejíž funkce není prozatím známá.

Normální jedinci nesou ve svém genu 9‒35 CAG repetic, u lidí postižených Huntingtonovou chorobou jich ovšem bývá více než 40. V každém případě je jasné, že čím více tripletů CAG se v genetické informaci pacienta vyskytuje, tím rychleji se nemoc projeví. Intenzita a množství příznaků však s tímto faktorem nesouvisí.

Koho tato nemoc postihuje?

Huntingtonova choroba patří mezi typická onemocnění s pozdním nástupem. Většina lidí proto onemocní až kolem 40. roku života.

Existuje ovšem také juvenilní forma Huntingtonovy choroby, která se projevuje již před 20. rokem.

Výjimkou bohužel nejsou ani projevy onemocnění v dětském věku, a to především v případě, že se zmutovaná alela přenese z otce na dítě.

Podle lékařů trpí Huntingtonovou chorobou zhruba 7 lidí ze 100 000. Existují však místa, kde jsou pacienti k této nemoci náchylnější. Nejběžnější je v Evropě a USA, zatímco v Asii nebo Africe je výskyt Huntingtonovy choroby mnohem méně častý.

Jaké má Huntingtonova choroba příznaky?

V případě Huntingtonovy choroby, která patří mezi neurodegenerativní onemocnění, bývají postiženou částí mozku bazální ganglia (zejména nucleus caudatus).

Tento shluk nervových buněk se podílí na řízení pohybu a spolupracuje s dalšími oblastmi mozku i mozkovou kůrou.

Pokud ovšem dojde k selektivní ztrátě neuronů a tím pádem i poškození bazálních ganglií, začnou se projevovat typické symptomy Huntingtonovy choroby.

Mezi první příznaky obvykle patří poruchy psychického a emočního rázu, jako je například zhoršená schopnost koncentrace, ztráta vůle, frustrace, podrážděnost, impulzivní chování a následné zpomalování myšlení.

Co se týče fyzických projevů, nejčastější jsou mimovolné kroutivé pohyby v různých částech těla (chorea), jako jsou končetiny, trup, ale i obličej. Ty pacienta ruší při jakékoliv činnosti, ale i během odpočinku.

Další typické projevy Huntingtonovy choroby:

  • Poruchy motoriky
  • Dysartrie
  • Neschopnost udržet určité postavení rukou
  • Progresivní demence
  • Deprese a úzkosti
  • Apatie
  • Hypersexualita
  • Psychóza
  • Paranoia
  • Poruchy spánku

Příznaky se postupem času neustále zhoršují.

Přidávají se neovladatelné grimasy, kolébavá chůze, poruchy řeči i polykání, zvýšené slinění a v důsledku nejistých pohybů také časté pády. Dochází k pomočování, mohou se objevit halucinace, nemoc vede také k těžkým formám podvýživy a strádání a dochází k celkové změně osobnosti pacienta.

Ten poté již není schopný se o sebe sám postarat.

Onemocnění většinou trvá 10-30 let a končí smrtí pacienta. Ta je obvykle zapříčiněna oslabením imunitního systému či aspirační pneumonií, nebo k ní dojde následkem různých pádů. Jelikož pacienti často trpí depresemi, neobvyklá není ani smrt v důsledku sebevraždy.

Diagnostika

Za účelem potvrzení či vyloučení Huntingtonovy nemoci se v současné době provádí přímé genetické testování, které zkoumá přítomnost mutace v příslušném genu.

K testování je ovšem nutné přistupovat s rozvahou, jelikož často bývá vzhledem k neexistující léčbě spojeno s psychickými a etickými problémy a hrozí kvůli němu traumatizace pacienta, vznik depresí nebo dokonce sebevražda.

Testovat je možné pouze pacienty, kteří o tento proces stojí a se vším souhlasí. Před samotným genetickým vyšetřením je třeba postupovat dle speciálního protokolu. To zahrnuje konzultace s klinickým genetikem, ale také neurologické, psychiatrické a psychologické vyšetření. Testy by měly být spojené také s podporou psychologa.

Léčba Huntingtonovy choroby

Na Huntingtonovu chorobu v současné době neexistuje žádný účinný lék. Terapie proto spočívá hlavně v potlačování některých typických příznaků. Pacienti často užívají léky ze skupiny neuroleptik, které zmírňují choreatické pohyby, zatímco pro odstranění úzkosti a napětí jsou vhodná antidepresiva či anxiolytika.

Jakmile se u člověka potvrdí diagnóza Huntingtonovy choroby, může se obrátit na řadu speciálních center, kde se ho lékaři budou snažit připravit na následky, se kterými se bude muset postupem času potýkat. Jedná se například o tyto orgnaizace:

Velice důležitá je samozřejmě také psychologická léčba pacienta i podpora celé jeho rodiny. Zároveň je dobré zaměřit se na problémy s motorikou, řečí a polykáním.

Prevence

Jelikož se jedná o nemoc, která je způsobena genetickou mutací, žádná prevence bohužel není možná. V rodinách, kde se Huntingtonova choroba vyskytuje, je však dobré podstoupit genetické vyšetření, díky kterému je možné zjistit třeba to, zda se mutace vyskytuje u ještě nenarozeného dítěte. Pokud ano, lékaři důrazně doporučují umělé přerušení těhotenství.

Pacientům, u kterých se pomocí testů Huntingtonova choroba potvrdí, se zároveň nedoporučuje mít v budoucnu děti, záleží však čistě na jejich rozhodnutí. Většina rodičů nicméně dopředu netuší, že tímto onemocněním trpí, protože první příznaky se často projeví až poté, co založí rodinu.

Huntingtonova choroba

Huntingtonova choroba (HD – Huntington’s Disease, též Huntingtonova chorea) je porucha poprvé popsaná v roce 1872 americkým lékařem Georgem Huntingtonem.

Jedná se o neurodegenerativní autosomálně dominantně dědičné onemocnění patřící mezi polyglutaminové poruchy (viz dále). Má incidenci 4–10 na 100 000. Manifestuje se nejčastěji ve středním věku.

Mezi příznaky dominuje porucha motoriky, změny osobnosti, progredující demence a nakonec smrt.

MRI: mozková atrofie, zejména zmenšení bazálních ganglií, snížená gyrifikace

Genetika[upravit | editovat zdroj]

HD je choroba s autosomálně dominantním typem dědičnosti, v rodokmenech však můžeme vysledovat několik zvláštností:

  • HD je typickou chorobou s pozdním nástupem (late onset disease). Většina nositelů mutované alely onemocní okolo 40. roku věku, ale vzácně se příznaky mohou objevit prakticky kdykoliv (ve 2 či v 80 letech).
  • Během přenosu choroby v rodině může docházet k progresi dynamické mutace – tedy zmnožení již patologického množství tripletů. Tento jev se nazývá anticipace.

Za vznik nemoci je odpovědná mutace v HTT genu, který byl objeven v roce 1993. Je jí zmnožené opakování tripletů CAG, což je kodon pro glutamin (odtud polyglutaminové poruchy). Gen kóduje protein huntingtin. Přesná funkce proteinu stále není známa, predominantně je exprimován v CNS.

Interaguje s řadou transkripčních faktorů, je tedy pravděpodobná jeho významná role při normálním vývoji CNS, rovněž byla demonstrována jeho důležitost pro normální průběh mitózy v CNS[1]. Normální jedinci nesou ve svém genu 9–35 repetic CAG, postižení jedinci jich mají více než 40.

Čím je počet repetic větší, tím je nástup onemocnění časnější.

Expandovaná repetice se dědí od postiženého rodiče. Při přenosu ovšem někdy dochází během meiózy k další expanzi této repetice. Může proto nastat situace, kdy má rodič počet repetic při horní hranici normy (premutace), tj.

je zdravý, potomek však získává alelu expandovanou, takže u něj nemoc propukne. Expanze se u HD objevuje častěji během mužské gametogeneze, což je důvod, proč jsou těžké, časně se objevující formy s počtem repetic 70–120 děděny od otce.

Mohou se objevit i nové mutace – asi 25 % pacientů má negativní rodinnou anamnézu.

Budete mít zájem:  Kyselina gama-aminomáselná (gaba) – jaké má v těle funkce?

Projevy onemocnění[upravit | editovat zdroj]

HD je charakterizovaná selektivní ztrátou neuronů v bazálních gangliích, která se podílejí na koordinaci pohybů.

Pacietni proto trpí: choreou – mimovolními rychlými pohyby, které postihují různé části těla. Zasaženy bývají i další části mozku, např. kůra. Objevuje se deprese, psychóza, paranoia a progresivní demence. Nemoc trvá 10–30 let.

Mezi příčiny smrti patří aspirační pneumonie, následky pádů nebo sebevražda.

Patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Mechanismus poškození neuronů není zcela jasný. Uvažuje se přetížení neuronů glutamátovou neurotransmisí, snížení antiapoptotických účinků normálního huntingtinu či mitochondriální dysfunkce (pacienti mají nižší metabolickou aktivitu v postižených oblastech).

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Léčba HD v současné době neexistuje. Zkoumají se látky, které by mohly působit neuroprotektivně vzhledem k výše uvedeným patogenetickým mechanismům. Většina z nich však nepřinesla signifikantní výsledky.

Nadějně vypadají transplantace nových zdrojů neuronů. Problematický je však fakt, že HD postihuje více oblastí mozku, a dále se tohoto tématu týkají mnohé etické otázky.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

K dispozici je přímé genetické testování na přítomnost mutace v příslušném genu. Provádí se za účelem potvrzení či vyloučení nemoci, zjištění statutu pacienta v genetickém riziku a v prenatální, případně i preimplantační diagnostice.

Vzhledem k neexistenci léčby je testování spojeno s psychickými a etickými problémy – hrozí psychická traumatizace pacienta, deprese, v krajním případě i sebevražda. Proto je k testování třeba přistupovat s rozvahou a pečlivě informovat pacienta o veškerých aspektech testování.

Před prediktivním (presymptomatickým) molekulárně genetickým vyšetřením na HD se postupuje podle speciálního protokolu, který kromě opakovaných konzultací s klinickým genetikem zahrnuje také vyšetření neurologické, psychiatrické a psychologické.

Vyšetření dětí a nezletilých osob v riziku na základě zájmu/žádosti jejich rodičů je nepřípustné (zachování práva nevědět).

Video[upravit | editovat zdroj]

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. ↑ GODIN, Juliette D, Kelly COLOMBO a Maria MOLINA-CALAVITA, et al. Huntingtin is required for mitotic spindle orientation and mammalian neurogenesis. Neuron [online]. 2010, vol. 67, no. 3, s. 392-406, dostupné také z . ISSN 0896-6273 (print), 1097-4199. 
  • NUSSBAUM, Robert L, Roderick R MCINNES a Huntington F WILLARD. Klinická genetika. 6. vydání. Praha : Triton, 2004. s. 233–236. ISBN 80-7254-475-6.
  • LEEGWATER-KIM, Julie a Jang-Ho J CHA. The Paradigm of Huntington’s Disease: Therapeutic Opportunities in Neurodegeneration. NeuroRx. 2004, roč. 1, s. 128–138, ISSN 1545-5343. 
  • MYERS, Richard H. Huntington’s Disease Genetics. NeuroRx. 2004, roč. 1, s. 255–262, ISSN 1545-5343. 

Huntingtonova choroba: příznaky, léčba (Huntington disease)

Jedná se o neurodegenerativní (postupné poškozovánínervové tkáně) genetické onemocnění s autozomálně dominantnímpřenosem z rodičů na děti. To znamená, pokud jeden rodič trpítouto chorobou je 50% šance, že onemocní dříve či později i jeho dítě.

Příznaky, jako jsou mimovolní pohyby či ztráta kognitivních funkcí(řeč, paměť, poznávání a používání předmětů atd.), se nejčastějivyvíjejí od středního věku. Bohužel existuje jejich tendencek dřívějšímu projevu v dalších generacích. Takže nemusí býtvýjimkou projev Huntingtonovy choroby v dětském věku.

To se zejména děje,pokud se špatný gen (alela) přenese z otce na dítě. U matky nebylo totopravidlo prokázáno.

Tato choroba je nejběžnější v Evropě a USA, kde se její výskytodhaduje na 1/20000. Mnohem méně častá je například v Asii včetněJaponska či v Africe.

Huntingtonova chorea patří mezi tripletové choroby. Našegenetická informace je uložena v pořadí jednotlivých stavebních kamenů,takzvaných nukleotidů. Všechny aminokyseliny, z kterých si vyrábímebílkoviny v našem těle, jsou jednoznačně dány trojicí nukleotidů.

Tytotrojce nukleotidů se nazývají triplety a některé triplety se v genetickéinformaci člověka opakují. V případě Huntingtonovy choroby se opakujítriplety CAG a kódují bílkovinu huntingtin. U normálního člověkanalezneme asi 10 až 26 opakování CAG tripletů. Pokud jichje více, může člověk onemocnět.

V případě 27 až35 opakování je možná další mutace a vznik onemocnění, alenemusí se stát nic. Pokud jich je 36 až 41, tak pacientimají Huntingtonovu chorobu, ale nemusejí se dožít jejich strašlivýchpříznaků, v případě 40 až 55 CAG tripletů se nemocprojeví kolem 40. roku věku.

Jestliže se příznaky projeví jižv dětství, bude trojic více než 60. Důvod, pročuvádíme toto rozdělení, je jednoduchý, počet tripletů pacienta se dázjistit genetickým vyšetřením s následnou přibližnouprognózou času nástupu příznaků. Střední délka přežití při výskytupříznaků je asi 16 let, pacienti tedy umírají kolem 55. roku života.

Čím více tripletů CAG je v genetické informaci pacienta, tím rychleji senemoc objeví, je ovšem důležité zdůraznit, že množství a průběhpříznaků zcela nezávisí na počtu repetic CAG tripletů.

Jak už jsem se zmínil dříve, jedná se o neurodegenerativníonemocnění. V tomto případě bývají postiženou částí mozku bazálníganglia zejména nucleus caudatus.

Jedná se o shluk nervových buněk, kterése podílejí zejména na řízení pohybu. Jejich velká aktivita je zejménazaznamenávána při počátcích pohybů. Bazální ganglia velmi spolupracujís mozkovou kůrou a dalšími oblastmi mozku.

Při jejich poškození sezačínají objevovat typické příznaky zejména mimovolní pohyby.

Rizikové faktory Huntingtonovy choroby  

Pokud Huntingtonovou choreou onemocněl jeden z rodičů, má dítěpřibližně 50% šanci, že onemocní také. Toto se vyskytujev 95 procentech případů. Ve zbylých 5% se jedná o novou mutaciu predisponovaného člověka (jeho rodiče jsou zdrávi).

Tato nemoc jezákeřná zejména z důvodu, že neovlivníme, zda jí onemocníme a kdy.V podstatě jediným rizikovým faktorem jsou rodiče, pokud to takto můžemevůbec nazvat.

Proto je velmi důležité podstoupit genetické vyšetřenív rodinách, kde se tato choroba vyskytuje.

Prevence Hungtingtonovy chorey  

Bohužel klasická prevence u této nemoci neexistuje. Když to velmizjednodušíme, pokud máte genetickou mutaci pro tuto nemoc, tak onemocníte.

Výjimkou jsou nositelé premutace (27 až 35 CAG opakování, viz úvod),kteří velmi často neonemocní, ale postiženi mohou být už jejich děti.

Nejdůležitější prevencí je genetické vyšetřenív rodinách, kde se tato nemoc vyskytuje a zjištění, zdali nemátuto mutaci ještě nenarozené dítě. Pokud ji naneštěstí má, velmidůrazně se doporučuje interrupce.

Příznaky a projevy Huntingtonovy choroby  

Nemoc se vyznačuje zhoršující se pohybovou poruchou, demencí aemočními a behaviorálními poruchami. Jak již název napovídá, pohybovýmporuchám dominuje chorea. Jedná se o mimovolní kroutivé pohyby různélokalizace, které pacienta ruší v klidu i při pohybu, při němž seještě zesilují.

Tyto pohyby nekontrolovatelné vůlí se vyskytují nakončetinách, trupu i obličeji. Typická je neschopnost udržeturčité postavení rukou či například jazyka, pacienti ho neudržívyplazený. Dalšími příznaky jsou demence adeprese.

Velmi časté jsou změny a poruchy chování jakopředrážděnost, agresivita, hypersexualita, ale i apatie, prostě celkovázměna osobnosti, která může předcházet poruchám hybnosti nebo vznikajísoučasně. Později se objevují poruchy řeči a polykání a z tohoplynoucí slinění.

Nemoc se vyvíjí k nevratnému rozpadu osobnosti akachexii až marasmu (těžká forma podvýživy a strádání).

Diagnostika Huntingtonovy choroby  

Nejzásadnějším vyšetřením je genetické, kteréprokáže zmnožení tripletů CAG (viz úvod) a také nám určí dle mírymutace přibližný věk, kdy se může projevit postižení, ale to jens menší přesností. Celé toto testování se děje pouze za velmipřísných etických pravidel.

Testovat se mohou pouze pacienti, kteří o tovýrazně stojí a zcela souhlasí s vyšetřením. Je zcela nepřípustnépacienta do čehokoliv nutit nebo ho snad přesvědčovat. Z důvodunemožnosti léčby je nutné tyto testy spojit s podporou psychologa apřípadně sociálních pracovníků.

Z pomocných vyšetření lze provéstCT nebo magnetickou rezonanci, pomocí níž zjistíme poruchu bazálníchganglií a to zejména nucleus caudatus.

Léčba Huntingtonovy choroby  

Tato nemoc je neléčitelná. Dají se pouze potlačovatchoreatické pohyby léky ze skupiny neuroleptik (například haloperidol).Poté se mohou užívat dle potřeby antidepresiva a anxiolytika. O todůležitější je psychologická léčba nejen pacienta, alei celé rodiny. Sociální pracovníci jsou další, koho můžeme požádato pomoc.

I přes mnoho výzkumů a mnoho léků v posledních fázíchtestování je léčba tohoto onemocnění v nedohlednu. Naději může dávatgenetické inženýrství a příbuzné obory, které jsou bohužel zejménav případě použití u lidí stále ještě v plenkách. Snad budev budoucnu možné opravit geny a „vyléčit“ mutaci.

To se ovšemv budoucnu podaří spíše v řádech desetiletí než v příštíchněkolika málo letech.

Komplikace Huntingtonovy choroby  

Nejzásadnější komplikací je porucha polykání a příjmupotravy. Pacient výrazně hubne a chátrá. Jinak se všechnykomplikace přiřazují k příznakům, které patří k chorobě samotné.Zejména devastující je změna chování, kdy se zespořádaného člena rodiny stane úplně někdo jiný.

Často takový člověkbývá egocentrický, agresivní, hypersexuální a má kompulzivní jednání.Kompulzivní jednání je činnost, kterou pacienti pociťují, že ji musejíudělat, ale nemají k tomu žádný důvod. Komplikací tohoto jednání jevyšší sklon k závislostem.

Poslední komplikací jsou větší tendencek sebevraždám, než je v běžné populaci průměrné.

Další názvy: Huntington disease, Huntingtonova chorea, chorea major

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *