Herpes virus – co ho způsobuje a jak ho dostanete?

Mgr. Lenka Horníková, Ph.D., Katedra genetiky a mikrobiologie PřF UK

Za opary „vděčíme“ dvěma virům ze skupiny herpesvirů. Herpes simplex 1 (HSV-1) způsobuje opary na rtech, okolo rtů nebo na oční rohovce. Herpes simplex 2 vyvolává opary v oblasti genitálií.

Mezi herpesviry patří také původce planých neštovic (virus Varicella zoster) a původce infekční mononukleózy (virus Epsteina a Barrové). Všechny tyto viry disponují opravdu důmyslnou strategií, kterou zajišťují své přežití a šíření. Jakmile infikují hostitele, zůstanou s ním až do konce jeho dnů. Hostitele většinou neohrožují na životě, spíše si ho „pěstují“.

Životní strategii herpesvirů můžeme rozdělit na tři fáze. Odborně se nazývají primární infekce, latence a reaktivace.

Primární infekce probíhá u virů oparu obvykle bez příznaků. Virus se přenáší blízkým kontaktem („kůží na kůži“), kdy se infikované buňky jednoho člověka dostanou do kontaktu s kožními buňkami zdravého jedince. K prvním infekcím HSV-1 dochází již během raného dětství, zhruba do 5 let věku. Člověk se přitom může během svého života nakazit opakovaně.

Virus se množí v buňkách kůže, které jsou v místě fyzického kontaktu. Množí se velmi rychle a úspěšně, infikované buňky umírají a do okolního prostředí se uvolňují nové virové částice. Napadají další kožní buňky a také přilehlé nervové buňky, které se v kůži starají o vnímání hmatových či teplotních podnětů.

Po dlouhých výběžcích (axonech) neuronů pak virus oparu putuje do centrálního nervového systému. I když se v neuronech množí velmi špatně, je infekce těchto buněk pro virus zcela zásadní. V nich totiž přechází do další fáze životního cyklu – latence.

Navození latentního stavu je pro virus velmi důležité. Dovoluje mu skrýt se před imunitním systémem, a tím pádem v hostiteli dlouhodobě přežívat. Latentní stadium lze přirovnat k jakési hibernaci. Tvoří se během něj pouze minimum virových proteinů, takže virus se stává prakticky neviditelným pro imunitní systém.

Tento stav má pro virus nespornou výhodu – umožňuje mu koexistovat s hostitelem po zbytek hostitelova života. Má však také jednu obrovskou nevýhodu – nedovoluje viru šířit se a napadat další jedince.

Proto čas od času nastává reaktivace, kdy se virus „probudí“ z latentní fáze. Pomnoží se v neuronech, infikuje kožní buňky, ve kterých se rychle a efektivně namnoží, a potom se může šířit v populaci. Projevem reaktivace je známý opar – puchýřky například na rtu a v jeho okolí.

Bohužel ne vždy se tyto příznaky projeví. Velmi často (až ve 40 % případů) probíhá takzvaná asymptomatická infekce, při níž se virus reaktivuje, nedochází však k jeho masivní produkci a k vytvoření oparu.

Člověk v takovém případě nepociťuje příznaky nákazy, ale přesto je plně infekční. Je velmi pravděpodobné, že většina infikované populace se nakazila tímto způsobem. Díky kontrole imunitního systému je naštěstí reaktivace omezena na krátkou dobu. Prakticky stejným mechanismem jako u primární infekce přejde virus do stadia latence a celý cyklus se opakuje.

Důmyslná životní strategie, kterou jsme si popsali, zaručuje virům oparu velmi účinné šíření populací. Patří mezi nejběžnější viry, hned po virech způsobujících chřipku a rýmu. Až 90 % obyvatel ČR starších 40 let je pozitivních na protilátky proti HSV-1. Jsou to zkrátka společníci, kteří nás provázejí téměř celý život.

Léčíme opary alternativně

     Opary způsobuje virus Herpes simplex HVS-1. Je to nejvíce rozšířené virové onemocnění u člověka. K nákaze dochází již v raném dětství. Zdrojem infekce může být osoba, která vylučuje virus slinami nebo jinými sekrety s nebo i bez klinických příznaků onemocnění, nebo asymptomatičtí nosiči viru. K přenosu může dojít rovněž autoinokulací kontaminovanými prsty. 

     Virus se po prvotní infekci usídlí celoživotně v regionálních nervových gangliích v oblasti hlavy nebo genitálu (HVS-2). U většiny lidí zůstává takto v klidu bez jakýchkoliv klinických příznaků. Za určitých okolností však může dojít ke snížení odolnosti organizmu a potom i ke klinické reaktivaci infekce (dochází k narušení rovnováhy T buněčné imunity). 

•      Známé spouštěcí mechanismy, které HSV aktivují, jsou zejména ty, které vedou ke snížení odolnosti organizmu. U lidí se sníženou obranyschopností se infekce HSV objeví po nejrůznějších, někdy i nevelkých zátěžích všeho druhu: horečka, opalování na slunci (často na horách při lyžování), jakýkoliv stres, chlad, fyzická zátěž, hormonální nerovnováha (menzes, těhotenství), trauma, oslabení imunity nemocí či potravinovou alergií, podráždění pokožky v oblasti genitálu, špatné stravovací návyky… 
• Konvenční léčba: virostatika, prostatika (viry nelikvidují, pouze zabraňují jejich množení – zcela vyléčit HSV infekci zatím není možné) 
• Alternativní postup: 
• A) Vnitřní léčba: 

1. Koloidní stříbro vnitřně: 30 ml KS 5x denně po dobu 3 dnů, poté 30 ml KS 3x denně po dobu dalších 7 dnů. Ideální způsob užívání je dát si dávku do úst (pokud člověka zrovna trápí bolest či škrábání v krku, tak vykloktat mandle), podržet ji v ústech několik minut a pak polknout, stříbro se tak dostane rychleji do krevního oběhu. Neředit, nezapíjet, brát minimálně 2 hodiny po jídle či půl hodiny před jídlem (a pitím). Tato kůra navíc tělo zbaví všech bakterií a některých virů v těle a odhlení. Po celou dobu se pije přes den hodně vody (ne s bublinkami), alespoň 2 l denně, aby se podpořilo vyplavování toxinů z těla. Ty toxiny se uvolňují z mrtvých bakterií a kvasinek a jejich vyplavování může mít vedlejší účinky – slabost, únavu, lehké zvýšení teploty apod. Tyto účinky zmizí během 2 – 3 dnů. 

1. Koloidní zinek vnitřně: 30 ml KZ 2x denně po dobu 14 dnů, nejlépe dopoledne a večer asi hodinu před jídlem. Zinek v synergii se stříbrem je nejlepší likvidátor virů. 

2. Lze brát různé potravinové doplňky: B-komplex, hlavně vitamíny B2, B6 a B12, vitamín C, přípravky s obsahem aminokyseliny L-lysin.

B) Vnější léčba: 

     Několikrát denně potírat postižená místa zinkovou mastí, možno střídat se stříbrnou mastí a CBDentem. Lze také mazat konopnou mastí s kadidlem (domácí kadidlovka). Kadidlo působí jako přírodní kortikoid, tedy zmírňuje záněty, snižuje imunitní reakci organismu na zánět, působí protisvědivě. Ovšem oproti syntetickým kortikoidům bez rizika a nežádoucích účinků. 

     Další možnosti: tea tree oil, propolis, lékořice, droždí, zelený čaj. Ledování postiženého místa.

C) Ostatní: 

1. Koloidní stříbro při delším užívání ničí zdravou střevní mikroflóru. Je tedy nutné po skončení stříbrné kůry dodat tělu probiotika a prebiotika. Jak ta umělá, zakoupená v lékarně, tak i přírodní (např. zakysané kefíry, kysané zelí a šťáva z něj, kvašené okurky, domácí pickles, kimchi salát, fermentovaná soja /miso, tempeh/, čerstvá ovčí brynza, domácí kefír z tibetské houby apod.). Prebiotika (potravu pro střevní bakterie) dodáš inulinem, ovocem, zeleninou a luštěninami. Užívá se několik týdnů až měsíců. Probiotika z lékárny vybíráme dle počtu bakterií a kmenů, takže minimálně desítky miliard CFU a alespoň 5 kmenů bakterií. Kvalitní a osvědčené značky jsou např. Vivomixx, Biopron a Enterol. 

1. Je důležité podporovat imunitu. Nejlépe imunitu nastartujeme očistou střeva (klystýry, hydrocolon nebo shanka + obnova střevní mikroflóry, viz bod 1), poté mohou následovat detoxikační kůry jater a ledvin. Imunitu podpoříte kvalitními betaglukany (např. BioCell od firmy Mycomedica), hodně vitamínu C (ascorbat s pH neutrálním), ostropestřec, echinacea, aloe vera apod. Léčbu také můžete podpořit systémovou enzymoterapií (Wobenzym, Phlogenzym). Dále je nutné odkyselit tělo (jeden z častých spouštěčů onemocnění může být v poruše regulace acidobazické rovnováhy těla). Jíst a pít hlavně zásadotvorné potraviny, které to jsou lze snadno vygooglit. Určitě vynechat jídlo s obsahem aditiv, lepku, kaseinu, bílého rafinovaného cukru, naopak jíst hlavně ovoce a zeleninu. Pro odkyselení tkání je důležitý rozumný pohyb a správné hluboké dýchání, dostatek organických (vstřebatelných) minerálů, základem je zase detoxikace střeva a poté jater. Lze užívat zásadité koupele. Na překyselení se podílí výraznou měrou nedostatek tekutin, těžké kovy v těle (pozor i na amalgámové plomby) a elektrosmog. Důležitá je i psychika – vyvarovat se v životě velkých stresů, snažit se být psychicky v pohodě, hodně odpočívat, vyzkoušet meditace atd.

2. V žádném případě opar neškrábeme, nepropichujeme, nestrháváme a pokud možno se ho ani nedotýkáme. Opar (tekutina v něm) je extrémně nakažlivý, proto se důsledně vystříháme ústního kontaktu, líbání, sdílení sklenic, příborů, ručníků apod. Pozor na přenos nákazy prsty z oparu do očí a na genitál. Po odeznění nemoci ihned vyměníme zubní kartáček, abychom zabránili nové infikaci.
3. Při léčbě oparu omezíme jídla s obsahem látek podporujících množení HVS, jako jsou čokoláda, ořechy, mandle, rozinky, pivo. Pozor též na UV světlo, snažíme se s opary nechodit na prudké slunce.

4. Nejdůležitější je eliminovat Vaše spouštěče, tedy např. stresy, nadměrnou fyzickou zátěž, oslabení imunity a špatné stravovací návyky.

Opar: příznaky, léčba (herpes)

Herpes patří mezi celosvětově nejrozšířenější infekce. Je to
nakažlivé puchýřnaté onemocnění vyvolané virem jménem Herpes
simplex virus. Patří do skupiny lidských herpetických virů
(čeleď herpesviridae) s osmi zástupci vyvolávajícími různá
onemocnění.

Herpes simplex virus (HSV) má dva typy, 1a 2. Typ HSV
1 je prvotně odpovědný za vznik oparů v oblasti tváře,
nejčastěji na rtech.

Přenáší se hlavně slinami při
líbání, zatímco HSV 2 je původcem
genitálních oparů. Patří mezi sexuálně přenosné
infekce.

Avšak v některých případech může HSV 1 vyvolat herpes na
genitálu a HSV 2 opar na rtech.

Do skupiny lidských herpetických virů patří také tzv.
Varicella-zoster virus. Způsobuje pásový opar
(herpes zoster).

Herpetické infekce probíhají ve dvou fázích. Při prvotním průniku
viru do organizmu se může nebo nemusí rozvinout tzv.

primoinfekce připomínající chřipkové
onemocnění, někdy s výsevem puchýřků nebo jiných útvarů.
U HSV 1 k ní dochází již v batolecím věku, u HSV 2 v době
začátku sexuální aktivity tj.

mezi 14. a 29. rokem. Při výskytu HSV
2 u dětí je třeba dát pozor na možnost sexuálního zneužívání.

Po vyléčení primoinfekce mizí sice příznaky, ale virus tělo
neopouští. Má vysokou náklonnost k nervovému systému a
přetrvává v tzv.

gangliích periferních nervů, což jsou vlastně shluky
nervových buněk. Nijak se neprojevuje. Je v tzv. latentní fázi a
v případě, že dojde k oslabení organizmu nějakou nemocí, velkým
stresem atd.

, se může znovu aktivovat a ukázat již v podobě dobře
známého puchýřku.

Rizikové faktory oparu

Onemocnění se přenáší kontaktem. Nebezpečný z hlediska nákazy je
proto jakýkoliv kontakt s nemocným, který oparem trpí
(přímo líbáním, pohlavním stykem, nepřímo společným používáním
osušek, ručníků, příboru).

Velice infekční je herpes v době mezi objevením se a vznikem krusty. Po
jeho vysušení již riziko nákazy klesá, ale může se v ojedinělých
případech stát, že stále obsahuje nějaké množství virů.

Rizikovým faktorem je dále jakékoliv oslabení obranyschopnosti
jedince. Může vzniknout při velké zátěži fyzickým nebo
psychickým stresem, při vysokých teplotách, slunění, jiném onemocnění,
v období menstruace.

Prevence oparu

Je velice těžké zabránit vzniku primoinfekce. Prevence se proto opírá
především o zabránění vzniku oparů jako sekundárních infekcí,
o zabránění jejímu přenosu na jiné části těla, nebo přenesení na
jiné lidi.

Patří sem vyhýbání se přímému kontaktu s člověkem
s oparem, společné používání ručníků, příboru, balzámů na rty.
Měli byste mít stále čisté ruce, pokud zrovna oparem trpíte a dotýkáte
se jiných osob, nebo jiných částí svého těla.

V neposlední řadě, pokud to ovšem jde, vyhýbat se
stresorům, které by mohly infekci vyvolat.

Sem patří používání
opalovacích krému a nevystavování se přímému slunci, zabránění vzniku
různých onemocnění povzbuzováním svého imunitního systému zdravou
životosprávou (zdravá strava zahrnující hodně zeleniny, vitaminů a
stopových prvků, dostatek tekutin, vyhýbání se alkoholickým nápojům.
Také nekouřit, otužovat se, pravidelně cvičit, a mít denně dostatek
spánku).

Velmi důležitá je prevence vzniku oparu u osob s atopickým
ekzémem a vůbec atopiků, také u nemocných s poruchami imunity
následkem nádorových onemocnění, u nemocných čekajících na
transplantaci, atd.

Protože je nákaza virem HSV2 sexuálně přenosná infekce, prevencí
nákazy je v některých případech používání bariérové antikoncepce-
kondomu. Když však se opar nachází mimo oblast krytou kondomem,
prevence selže.

Může dojít i k přenosu infekce na dítě od infikované matky při
porodu. V takovém případě se preventivně provádí porod
císařským řezem.

Příznaky a projevy oparu

Primární infekce Herpes simplex virem 1

Vyskytuje se u malých dětí a batolat, vzácně později. Příznaky velice
často nebývají vůbec vyjádřeny, a pokud ano, vysvětlují se jako jiné
onemocnění (díky nespecifickým příznakům).

Začínají
zvýšenými teplotami a bolestmi v krku, později se
v oblasti krku objevuje zarudnutí a za několik dnů se
objevují v ústní dutině na sliznici bolestivé bílé flíčky
podobné aftám.

Bývá přítomné také zduření krčních uzlin. Potíže
obvykle ustávají do dvou týdnů.

Onemocnění se může projevit i zánětem spojivek. Bývá doprovázen
zduřením uzlin. Oko je velmi citlivé na světlo, slzí a víčka jsou rudá a
nateklá.

Primoinfekce u Herpes simplex viru 2

Objevuje se v pozdějším věku. Zpravidla v období začátku sexuální
aktivity. Projeví se výsevem puchýřků na pohlavních
orgánech. Puchýřky jsou velice bolestivé a bývají
provázené celkovými příznaky. Je zvýšená teplota, únava, nechutenství
a zduřené lymfatické uzliny.

Sekundární infekce u HSV1

Projeví se nejčastěji na rtu (herpes labialis), někdy na
nosu (h. nasalis), vzácně na bradě či prstech. Může
vzniknout také na oku, na rohovce.

Ještě před jeho výsevem se objevují nepříjemné pocity
svědění či dráždění. Cítíme už
zduření, ale ještě není nic vidět.

Pak většinou do jednoho dne od těchto tzv. prodromů se na rtu objeví
malý, průhlednou tekutinou naplněný puchýřek. Většinou
svědí, pálí a bolí. Po několika dnech se jeho obsah zakalí, puchýřek
praskne. Postupně začne vysychat a vznikne na něm stroupek,
který časem odpadne. Trvá to 7 až 10 dnů.

Herpes genitalis– vypadá a projevuje se stejně jako opar
na rtu. Může být přítomná bolestivost a pálení při
močení. U mužů se objevuje na žaludu, u žen nejčastěji na
vulvě, ve vagíně a na děložním čípku. Při provozování análního sexu
se puchýřky objevují v oblasti análního otvoru.

Léčba oparu

Nekomplikovaný opar se zahojí do deseti dnů. Pro urychlení léčby oparu
a zmírnění bolestí lze užít antivirové přípravky-
acyclovir. Jsou podávané ve formě tablet, infuzí,… dle
závažnosti postižení. Je zapotřebí ale s léčbou začít včas.

U oparu rtu se doporučuje použití volně prodejných acyclovirů
v mastičce (Herpesin, Zovirax). Mastička se ale musí
aplikovat na začátku (v prodromální fázi), kdy cítíme nepříjemné
pocity na rtu, nejlépe ještě před vznikem puchýřku. Pokud opar praskl,
doba léčby se už neurychlí.

Když opar nezmizí ani přes léčbu (domácí) po dvou týdnech, je
potřebné navštívit lékaře.

Také u genitálního oparu by se měl navštívit
dermatovenerolog. Hlavně proto, aby se potvrdilo, zda jde
o herpes, nebo jinou sexuálně přenosnou infekci.

Když jsou bolesti velké, je možno použít prášky proti bolesti (např.
Ibuprofen).

Jak si mohu pomoci sám

Je důležité, aby se opar hojil v klidu, to znamená, že se nesmí
rozškrábat či utrhnout. Hrozí pak riziko, že se roznese na větší plochu.
Můžete vyzkoušet přikládat teplé nebo studené
obklady.

Doporučuje se potírat si opar propolisovou tinkturou,
vyplachovat ústa heřmánkem nebo
šalvějí.

Komplikace oparu

Velmi komplikovaný průběh se závažným stavem může mít opar
u nemocných se sníženou imunitou, například u onkologicky nemocných,
u nemocných s HIV/AIDS, nebo u pacientů s transplantovanými orgány.
Také opar u jedinců s atopickým ekzémem představuje závažnou
komplikaci.

Komplikací oparu oka je vznik zánětu se zjizvením rohovky i spojivky
vedoucí až ke slepotě.

Málo častou, ale velice závažnou komplikací je herpetická
meningoencefalitida. Je to zánět mozku a mozkových blan.

Projevuje
se horečkou, světloplachostí, někdy zvracením a různými neurologickými
příznaky dle postiženého laloku.
Dochází např. ke změnám osobnosti, halucinacím, poruchám schopnosti
rozumět řeči nebo mluvit.

Může dojít k poruchám hybnosti či výpadkům
ve zrakovém poli. V nejtěžších případech může dojít ke komatu
až smrti.

U genitálního oparu se infekce může rozšířit z genitálu na další
místa pohlavního ústrojí se vznikem například zánětu pochvy
(vulvovaginitida).

Když dojde k nákaze dítěte před nebo během porodu, mohou se rozvinout
různé formy infekce, přes meningoencefalitidu až k velmi nebezpečné,
život ohrožující novorozenecké sepsi.

Je to závažný
stav daný celotělovou odpovědí organizmu na přítomnost virů v krvi.
Proto, když má matka při porodu genitální opar, porod se provádí
císařským řezem. Herpes viry jsou nebezpečné i pro plod
v časných fázích gravidity.

Může dojít k potratům a různým
vrozeným vadám.

Diskuse

• Opar
  na rtech v těhotenství
• Opar –
  očkování

Další názvy: herpes, herpes simplex, herpes labialis, herpes nasalis, herpes genitalis

Zákeřný covid našel přemožitele: Z těla ho může vypudit obyčejné nachlazení

BBC navrhuje, abyste si vlastní nos, hrdlo a plíce představili jako v řadě stojící domy. Když se virus dostane dovnitř, může buď podržet ostatním virům dveře a vpustit je také dovnitř nebo za sebou naopak zabouchnout a nechá si všechny domy sám pro sebe.

Rhinovirus je jeden z nejsobečtějších virů a téměř vždycky člověka nakazí sám. Jiné viry, jako třeba adenoviry, mají zřejmě větší sklony ke „spolubydlení“.

Přečíst článek ›

Vzniklo mnoho spekulací, jak se v interakci s jinými viry bude chovat SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc covid-19. Výzvu pro vědce navíc představuje skutečnost, že kvůli omezení kontaktů ve společnosti se zpomalilo šíření všech virů, a tak se hůře studují.

Rhinovirus vítězí na všech frontách

Tým z Centra výzkumu virů v Glasgow použil repliku výstelky dýchacích cest člověka, které jsou tvořené stejným typem buněk, a nakazil je virem SARS-CoV-2 a rhinovirem, který je jednou z nejrozšířenějších infekcí u lidí a způsobuje nachlazení.

Když vědci vypustili rhinovirus a SARS-CoV-2 zároveň, uspěl jen rhinovirus. Když měl rhinovirus náskok 24 hodin, SARS-CoV-2 se dovnitř vůbec nedostal. Pokud měl SARS-CoV-2 hodinový náskok, rhinovirus ho stejně přemohl a z organismu ho vypudil.

Přečíst článek ›

„SARS-CoV-2 se nikdy neuchytil, je silně inhibován rhinovirem. Je to naprosto vzrušující, protože pokud máte vysokou prevalenci rhinoviru, mohl by zastavit novou infekci SARS-CoV-2,“ uvedl doktor Pablo Murcia.

Podobné efekty vědci zaznamenali už i dříve. Rozsáhlá epidemie rhinoviru možná oddálila epidemii prasečí chřipky v některých částech Evropy v roce 2009.

Očkování zůstává největším přínosem

Další pokusy ukázaly, že rhinovirus spouští imunitní reakci uvnitř nakažených buněk, což viru SARS-CoV-2 zabrání v replikaci sebe sama. Když vědci zablokovali imunitní reakci, tak byla úroveň viru covidu stejná, jako když tam rhinovirus nebyl.

Covid by však byl schopen znovu způsobit infekci, jakmile nachlazení poleví a imunitní reakce se oslabí.

„Očkování plus hygienická opatření plus interakce mezi viry by mohly výrazně snížit výskyt SARS-CoV-2, ale největší přínos bude mít očkování,“ je přesvědčen doktor Murcia.

Podle profesora Lawrence Younga z fakulty medicíny univerzity ve Warwicku jsou rhinoviry „vysoce přenosné“. Zveřejněná studie podle něj naznačuje, že „tato běžná infekce by mohla ovlivnit dopad covidu-19 a šíření SARS-CoV-2, zejména v podzimních a zimních měsících, kdy jsou sezónní nachlazení častější“.

Přečíst článek ›

Jak bude vše probíhat během následujících zim, je zatím velká neznámá. Koronavirus tu nejspíš stále někde bude a všechny ostatní infekce, které se během pandemie příliš nevyskytovaly, se mohou vrátit s větší silou, protože imunita vůči nim mezitím oslabila.

Lékařka Susan Hopkinsová z organizace spadající pod britské ministerstvo zdravotnictví již varovala, že nás čeká „těžká zima“. „Mohla by přijít vlna chřipky. Mohla by se objevit také vlna dalších onemocnění dýchacích cest a respiračních patogenů,“ uvedla Hopkinsová.

Výsledky studie otiskl odborný časopis zaměřený na infekční choroby Journal of Infectious Diseases.

Pásový opar u dětí i dospělých – přenos, příznaky a léčba

• Pásový opar je kožní virové onemocnění, které je způsobené stejným virem, který je zodpovědný za vznik neštovic.
• Příčinou vzniku pásového oparu je snížená obranyschopnost organismu, dlouhodobá námaha, nedostatečná výživa nebo dlouhodobé užívání doplňků bez konzultace s lékařem.
• Pásový opar se vyznačuje intenzivním pálením a řezáním po celém těle, zarudnutím kůže a také horečkou či bolestmi hlavy.
• Onemocnění se nejprve projeví palčivými bolestmi v oblasti krku, ramen a trupu a po několika dnech se na kůži objeví také malé puchýřky (vyrážka), které postupně vytvoří načervenalý pás naplněný tekutinou.
• Pásový opar na krku nebo na trupu většinou nevyžaduje žádné speciální ošetření.
• V případě těžkého pásového oparu, který postihne velké části těla, oči, uši nebo mozek, se onemocnění ošetřuje pomocí Acicloviru, který je dostupný ve formě tablet nebo infuzí.
• Jako prevence proti výskytu pásového oparu se doporučuje speciální očkování, které také chrání před infekcí neštovicemi.

Stejný vir, který způsobuje neštovice, má na svědomí i pásový opar.

Toto onemocnění postihuje každoročně statisíce lidí, většinou starších padesáti let, ale může se vyskytnout i u mladších pacientů. Vyznačuje se intenzivním pálením a řezáním na těle, zarudnutím kůže a někdy také horečkou a bolestmi hlavy.

Co je pásový opar?

Pásový opar (herpes zooster) je bolestivé kožní virové onemocnění. Má ho na svědomí stejný původce jako ten, který je zodpovědný za plané neštovice, a to konkrétně Varicella-zoster virus.

Po prvním kontaktu s tímto virem se projeví plané neštovice a postiženy jsou tak především děti.

Virus i po vyléčení dále zůstává uschovaný v lidském organismu, je nečinný, ale po nějaké době se může opět probudit a způsobit pásový opar.

Pásový opar vzniká při snížení imunity organismu, dlouhodobé velké námaze, nedostatečné výživě, nebo po dlouhodobém užívání různých doplňků bez konzultace s lékařem. Pokud se onemocnění vyskytne u pacienta pouze ojediněle, nejedná se o žádný velký problém. Opakovaný výskyt u dospělých však může indikovat jinou chorobu, která se zatím napovrch neprojevuje.

Inkubační doba pásového oparu je 1-2 týdny.

Předpokládá se, že virus, který je příčinou pásového oparu, se revitalizuje v okamžiku, kdy je imunitní systém oslaben, což může být způsobeno věkem, stresem, chřipkou nebo určitými léky či chorobami porušujícími obranyschopnost organismu.

Pásový opar má zpravidla nepříjemný průběh, je ale vcelku neškodný. Onemocnění se většinou nejprve projeví palčivými bolestmi v oblasti krku, ramen a trupu a po několika dnech malými puchýřky na kůži (vyrážka). Puchýřky vytvoří načervenalý pásek a jsou naplněné tekutinou. Napadená místa jsou navíc citlivá na dotek a pásový opar často doprovází také bolest.

Hlavní příznaky pásového oparu:

• Bolesti v oblasti krku
• Bolest ramen
• Bolest trupu
• Načervenalý pásek puchýřů

Onemocnění mohou doprovázet také další nepříjemné projevy, jako je například zimnice, zažívací potíže i zvýšená teplota. Intenzivní bolest může navíc přetrvávat dokonce i několik měsíců.

Kde všude se může pásový opar projevit?

K výsevu puchýřků dochází většinou pouze na jedné straně těla, a to především v distribuční oblasti senzitivního nervu. Lidé si nejčastěji stěžují na:

• Pásový opar na hrudníku
• Pásový opar v oblasti břicha
• Pásový opar na zádech
• Pásový opar na zadku
• Pásový opar na hlavě
• Pásový opar na krku
• Pásový opar na obličeji
• Pásový opar v ústech
• Pásový opar v oku

V době výskytu puchýřků je nemocný infekční pro své okolí a měl by se vyhýbat především dětem, u kterých může způsobit plané neštovice. Pásový opar u dětí se však nevyskytuje příliš často.

K nakažení je nutný styk kůže s kůží, přičemž potenciální nakažený by navíc musel mít nějakou oděrku, aby byla cesta k nemoci otevřená. Při dodržování běžných hygienických pravidel se tedy nemusíte ničeho bát.

Léčba pásového oparu

Pásový opar na krku nebo na trupu normálně nevyžaduje žádné speciální ošetření. Při silných bolestech může být smysluplné užívání prostředků, které tlumí bolesti (např. paracetamol, paralen, ibalgin).

Tekutý vitamín E nanesený jemně na kůži pomáhá zmírnit bolestivost herpetického poškození kůže a vyhojení kožní vyrážky lze také urychlit nanášením zinkové masti.

V žádném případě by se puchýřky neměly rozškrabávat, protože by si tak pacient do kůže mohl zanést infekci.

Těžký pásový opar u dětí či dospělých, který postihne oči, uši, mozek nebo velkou část těla, se ošetřuje prostředkem Aciclovir, který zadržuje viry. Tento prostředek se podává ve formě tablet nebo infuzí do žíly (v nemocnici).

Běžně se užívají antivirotika, analgetika, antibakteriální masti a často i antidepresiva. Doporučuje se také časté mytí a dezinfekce rukou, postižená místa neškrábat a překrýt.

Pásový opar a možné komplikace

Mezi nejčastější komplikace pásového oparu patří postherpetická neuralgie. Jedná se vlastně o silnou bolest nervů v důsledku právě proběhlého oparu, která přetrvává i po vymizení viditelných kožních projevů. Někdy se problém vyřeší samovolně, jindy je však permanentní a pacienti ho musí řešit pomocí léků na bolest.

V některých případech se také dostaví generalizovaný pásový opar, který je rozesetý po celém těle a může být potenciálně smrtelný. Puchýřky se nacházejí i na jiných místech než je spádová oblast nervu, virus se dostane do krevního oběhu nebo vnitřních orgánů (mozek, plíce) a může způsobit vážné problémy.

Komplikace někdy způsobí také neléčený pásový opar. Jestliže toto onemocnění postihne některý z hlavových nervů, může dojít k bolestem ucha, ztrátě sluchu, motání hlavy, ztrátě chuti či paralýze obličeje. Pokud pásový opar postihl také oko, může způsobit tyto problémy:

• Zjizvení a zvředovatění rohovky
• Zánět oka
• Zánět zrakového nervu
• Zelený zákal
• Zhoršení nebo ztráta zraku

Babské rady

Zajímá vás, co radí na pásový opar domácí léčba? Můžete vyzkoušet například přikládání kašičky z droždí na postižené místo. Po zaschnutí boláků pomáhá proti pásovému oparu třeba pupalkový či třezalkový olej, který zvláčňuje a podporuje hojení kůže. Někdo doporučuje také tekutý pudr, protože tento prostředek vysušuje mokvající místa. Imunitu pak posílí echinacea.

Prevence

Lidé se často ptají, jestli existuje nějaké očkování proti pásovému oparu.

Již přes 20 let je k dispozici očkovací látka proti viru VZV, která chrání před infekcí planými neštovicemi a pravděpodobně také před pozdějším vznikem pásového oparu.

U dětí, které prodělaly plané neštovice, si imunitní systém sám vybuduje ochranu proti původci choroby. Tato ochrana po dlouhá léta zabraňuje nové infekci.

Pásový opar v těhotenství

Pokud žena onemocní pásovým oparem v první polovině těhotenství, přes placentu může dojít k přenosu viru na plod a k jeho následnému poškození. Jestliže těhotná pacientka onemocní v období tří týdnů před porodem, někdy dochází k infekci dítěte, které se projeví během prvních pěti dnů života.

Pásový opar fotky

Virus herpes simplex

Je to první objevený lidský herpes virus. Slovo herpes je odvozeno z řeckého slovesa, které znamená plížit se. Herpes simplex je vlastně rod, zahrnující dva druhy herpes virů: HSV-1 a HSV-2. Oba dva mají podobnou strukturu, antigenní determinanty, avšak způsobují infekce v odlišných částech těla.

HSV-1 se obvykle přenáší slinami a způsobuje orofaryngeální infekce. HSV-2 se přenáší sexuální cestou nebo z matky na novorozence při porodu. Dalším charakteristickým znakem této skupiny je, že tyto viry dokáží spočívat v latentní fázi, při které se virus nemnoží a zůstává v gangliích dorzálních kořenů.

Během reaktivace virus putuje senzorickými nervy z ganglií zpět do místa primární infekce, kde opět vyvolává onemocnění.

Struktura[upravit | editovat zdroj]

Pro celou tuto skupinu jsou typické charakteristické morfologické znaky. Tyto viry obsahují ve svém kapsidovém obalu lineární dvouvláknovou molekulu DNA, kterou tvoří 125 až 248 kbp.[1]
Geny kódují přibližně 80 proteinů.

[2]
Pouze 40 z nich se však zapojuje do replikace viru. Zbytek zajišťuje interakci s hostitelskou buňkou a imunitním systémem. HSV genom kóduje DNA-dependentní DNA polymerázu, deoxyribonukleázu, thymidin-kinázu, ribonukleotid-reduktázu a proteázu.

DNA je obklopena kapsidou, kterou tvoří 162 dutých hexagonálních a pentagonálních kapsomer.[1]

Pokud je virová částice zralá, kapsidu obaluje lipidový obal, který je původem z jádra hostitelské buňky. Z lipidového obalu vyčnívají glykoproteiny, které kóduje samotný virus. Glykoproteiny gB a gD slouží k zachycení a vstup do potenciální hostitelské buňky. Glykoprotein gH poté umožňuje uvolnění virionu v buňce.

Replikace[upravit | editovat zdroj]

HSV může infikovat většinu buněk lidského organismu. Virus se přichytí na danou buňku a splývá s její buněčnou membránou. Jeho virion se tedy dostává do cytoplasmy a putuje k jádru. Nejdříve jsou transkribovány tzv.

DNA-binding proteins, které stimulují syntézu DNA a které iniciují transkripci časných virových genů. Mezi časné proteiny řadíme DNA-dependentní DNA polymerázu a thymidin-kinázu.

Další virové proteiny poté potlačí produkci a dokonce iniciují degradaci buněčné mRNA a DNA.
Virové glykoproteiny vznikají v Golgiho aparátu a jsou zakomponovány do buněčné membrány.

Nové zralé virové částice odcházejí z hostitelské buňky exocytózou, intercelulárními spojeními mezi buňkami nebo během lýzy hostitelské buňky. Napadené buňky většinou takový atak nepřežívají a podléhají nekróze.

Onemocnění[upravit | editovat zdroj]

HSV-1 a HSV-2 jsou běžné lidské patogeny, které způsobují bolestivé a opakující se onemocnění. Většinou je průběh onemocnění mírný, ale není tomu tak vždy. Manifestace je totiž rozdílná a závisí na mnoha faktorech, z nichž nejdůležitější je stav imunitního systému.

Infekce může probíhat v mírnější podobě jako herpes labialis či herpes genitalis, nebo jako život ohrožující herpetická encefalitida. Je třeba dávat pozor u probíhajících infekcí dětí a u imunosuprimovaných pacientů. U nich mohou infekce oka či mozku způsobit závažné komplikace i smrt.

V současné době neexistuje efektivní očkovací látka, která by zabránila infekci HSV-1 či HSV-2.

Virus může být původcem:

Infekce kůže[upravit | editovat zdroj]

Infekce v oblasti rukou jsou poměrně běžné. Pokud se objeví, pak mají bílou barvu, jsou bolestivé, ale nevytváří typické vřídky. Jsou často spojeny s lymfatitidou. Závažnou formou představuje eczema herpeticum. Onemocnění se podobá planým neštovicím. Vyskytují se rozsáhlé ulcerace způsobené ztrátou proteinů a dehydratací. Rozšíření této nemoci má fatální důsledky.

Infekce v oblasti úst[upravit | editovat zdroj]

Jsou způsobeny jak HSV-1, tak HSV-2. Běžně se infekce projevuje jako akutní, febrilní gingivostomatitida u předškoláků.

Vřídky naplněné tekutinou se vyskytnou poměrně rychle kolem rtů a v přilehlém okolí. Děti se vyléčí během 7−10 dnů.

U starších pacientů se toto onemocnění často vyskytuje spolu s mononukleózou, často během těhotenství, u novorozených dětí či imunosuprimovaných pacientů.

Oční infekce[upravit | editovat zdroj]

Jsou způsobeny převážně HSV-1, který může být do oka přenesen během nachlazení manuálně nebo již během primární infekce v dětství.

Může se projevovat jako konjunktivitida nebo keratokonjunktivitida s rohovkovými ulceracemi. Recidivující oční infekce může progredovat až na epiteliální keratitidu, která je charakteristická sníženou citlivostí rohovky.

Onemocnění způsobené HSV má tendenci se vracet, zvláště u pacientů starších 50 let.[1]

Neléčené infekce mohou vést až ke ztrátě zraku.

Infekce CNS[upravit | editovat zdroj]

Encefalitida způsobená HSV je nejběžnější formou závažné sporadické akutní encefalitidy. Liší se průběhem i původcem u novorozenců a dospělých. Novorozenci jsou infikováni při průchodu porodními cestami, které jsou kontaminované virem HSV-2.

U starších dětí a dospělých je většina způsobena virem HSV-1, který se do spánkového laloku dostane retrográdně z ganglií n. trigeminus. Asi 30 % případů encefalitidy způsobené HSV se vyskytuje u pacientů pod 20 let, 50 % případů je u pacientů nad 50 let.

[3]

 Podrobnější informace naleznete na stránce Virová meningitida.

Infekce genitálu[upravit | editovat zdroj]

Jak HSV-1, tak HSV-2 mohou způsobit infekci v oblasti genitálů. Tyto infekce se nejčastěji objevují u sexuálně aktivních jedinců. U žen má závažnější průběh než u mužů. Inkubační doba je přibližně 2−20 dnů.

Infekce je doprovázena horečkou a nevolností, malátností, uretritidou a poševním výtokem. Lokální lymfatické uzliny bývají zvětšené. Místní příznaky přibližně po 2 týdnech odezní.

Virus ale latentně infikuje nervová zakončení, může se znovu reaktivovat a po nervech se dostat zpět na původní místo, kde vyvolá rekurentní genitální opar.

Časté jsou také sekundární mykotické či bakteriální infekce. Kompletní vyléčení může u neléčené infekce trvat i několik týdnů. U více než 10 % postižených se u primoinfekce může vyvinout i aseptická meningitida.[4]

 Podrobnější informace naleznete na stránce Genitální herpes.

Novorozenecké infekce[upravit | editovat zdroj]

Jsou poměrně vzácné, avšak velmi nebezpečné. U více jak 60 % nakažených novorozenců dochází k závažnému poškození organismu. Infekce je nejčastěji způsobena HSV-2, který na novorozence působí při průchodu porodními cestami.

Onemocnění se může projevovat kožní vyrážkou, ale také nemusí. Většinou se kolem 5. dne postnatálního života projeví generalizovaná infekce.[4]
Jakmile se virus začne rozšiřovat, způsobuje horečku, nechutenství, podrážděnost a sepsi. Může se vyskytnout pneumonie nebo žloutenka.

Progresivní jaterní selhání s koagulopatií vede kolem 16. dne ke smrti novorozence. Je třeba poměrně rychle zasáhnout s antivirovou terapií a novorozence monitorovat, kvůli výskytu vyrážky.

Novorozencům podáváme parenterálně aciklovir každých 8 hodin a tím můžeme snížit mortalitu až na 29 % u diseminované infekce a na 4 % pro infekci CNS.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Adnátní HSV infekce.

Diagnostika a léčba[upravit | editovat zdroj]

Přítomnost DNA viru lze prokázat v tekutině z puchýřků, ze slin, spojivkového vaku, likvoru. Kultivace na tkáňových strukturách je postupně nahrazována molekulárními metodami, kdy můžeme rozlišit HSV-1 od HSV-2.

Pro léčbu těžkých a časných infekcí se využívá aciklovir, valaciklovir a famciklovir. Pokud je pacient ve vážném stavu, můžeme podat aciklovir i intravenózně.

Opakované ataky jsou těžko léčitelné, pacienti by měli brát preventivně antivirotika už při prodromálních příznacích.[3]

Odkazy

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

1. ↑ a b c
   GREENWOOD, David. Medical microbiology :  a guide to microbial infections. 17. vydání. Edinburgh ; New York : Churchill Livingstone/Elsevier, 2007. ISBN 978-0-443-10210-3.

2. ↑
   MURRAY, Patrick R a Ken S ROSENTHAL. Medical microbiology. 5. vydání. Philadelphia : Elsevier Mosby, 2005. ISBN 0-323-03303-2.

3. ↑ a b
   GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. ISBN 978-80-7387-928-0.

4. ↑ a b
   BARTOŠOVÁ, Drahomíra. Lidská onemocnění vyvolaná viry Herpes simplex. Interní medicína pro praxi [online]. 2004, roč. 12, s. 586-588, dostupné také z . ISSN 1803-5256.