Elektrokonvulzivní terapie (EKT) je minimálně invazivní stimulační biologická léčebná metoda neuropsychiatrických onemocnění, při níž je v celkové anestezii s myorelaxací skalpovými elektrodami aplikován modulovaný elektrický proud s cílem ovlivnit psychopatologii pacienta. V některých indikacích je jedinou – život zachraňující (ultimum refugium) – léčebnou modalitou.
Dnes se v psychiatrii s úspěchem používají především k léčbě:
Elektrokonvulze nejsou účinné: u úzkostných poruch, obsedantně kompulzivní poruchy, posttraumatické stresové poruchy, poruch osobnosti, spektra poruch příjmu potravy, syndromu závislosti a u odvykacích stavů, autismu, mentální retardace a demence.
Obecná charakteristika EKT[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o biologickou modalitu v léčbě – tzv.
šokovou neboli konvulzivní metodu = principem je vyvolání epileptiformního záchvatu (tonická fáze – při průchodu elektrického proudu skalpovými elektrodami a klonická fáze – připomínající klinicky i na EEG záchvat typu grand mal). První užití se datuje do 30. let 20. století, kdy Ugo Cerletti a Carl Bini (Italové) užili úspěšně EKT v léčbě pacienta s katatonní schizofrenií.
- přednosti:
- rychlý nástup účinku (po 3–4 aplikacích viditelný klinický efekt);
- neobvyklá účinnost (responze u bezmála 90 % k léčbě rezistentních depresivních stavů);
- vysoká bezpečnost (mortalita jen 1–4 na 100 000 výkonů);
- minimum komplikací (přechodné postižení kognitivních funkcí, v 7–10% delirium);
- porucha kognitivních funkcí jako hlavní nežádoucí účinek je v 98 % plně reverzibilní do 6 měsíců, u drtivé většiny pacientů do 6 týdnů zjistitelná jen specializovanými testy;
- nepůsobí na morfologii mozku (nevzniká ‚jizva,‘ přestože ovlivňuje zánětlivé mechanismy);
- nepůsobí trvalé změny osobnosti (viz program CIA MkUltra v 50. letech 20. století);
- působí amnézii na výkon samotný (krátká anterográdní amnézie).
- nevýhody:
- společenská stigmatizace (pohled ‚filmového diváka,‘ např. Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Rekviem za sen);
- domněnky o mučících a středověkých metodách;
- názory na trestání nemocných;
- veřejnost se domnívá, že se jedná o obsoletní metodu vyhrazenou pro ‚největší blázny‘.
Personální a věcné vybavení[upravit | editovat zdroj]
- lůžkové (nebo ambulantní) psychiatrické zařízení;
- anesteziolog (a jeho anesteziologická sestra) – zodpovídá za průběh anestezie;
- vyškolený psychiatr (a jeho ‚elektrická‘ sestra, ošetřovatelský personál) – zodpovídá za výkon;
- laboratoř s anesteziologickým vybavením, elektrokonvulzivní přístroj, dospávací pokoj s monitorem fyziologických funkcí.
Modifikované EKT[upravit | editovat zdroj]
V současné době se užívá tzv. modifikovaná elektrokonvulzivní léčba. Před jejím zavedením bylo mnoho komplikací a nežádoucích účinků (sinusový proud 50 Hz ze zásuvky elektrické sítě působí neurotoxicky).
Epileptiformní paroxysmus se vyvolává v celkové anestézii a parciální myorelaxaci aplikací modulovaného (metoda ultrakrátkých pulzů) střídavého proudu mezi dvěma skalpovými elektrodami (umístěnými unilaterálně nad nedominantní hemisférou, bifrontálně nebo bitemporálně) proudem 0,5–0,9 A s frekcencí 20–120 Hz, šířkou pulzu 0,25–1,5 ms, po dobu 0,2–8 s.
Napětí závisí na dynamické impedanci (obecně odporu střídavého proudu během průchodu vodičem). Většina náboje prochází místem nejmenšího odporu (locus minoris resistentiae) – skalpem.
Ultrakrátké pulzy jsou výsledkem modulace střídavého proudu s nulovou střední hodnotou do tvaru sinusových obdélníkových pulzů se šířkou základny ≤ 0,3 ms. Obecně šířka pulzu koreluje s výskytem kognitivních nežádoucích účinků (kratší pulz vede k menšímu postižení).
Metoda ultrakrátkých pulzů
Pro zajímavost: celková energie výboje je nízká.
Při maximální dávce u moderního přístroje s parametry stimulace: frekvence 120 Hz, délce podání 8,0 s, šířce pulzu 0,75 ms při proudu 0,8 A je velikost doručeného náboje 1152 mC.
Při impedanci 1000 Ω je sice napětí 400 V a výkon přístroje 320 W, ale celková energie jen 460 J, tedy energie nutná k ohřátí 108 g vody o 1 °C, neboli 5kg vody o 0,02 °C.
Není důkazu o termických změnách mozkové tkáně při dodržení bezbečnostního protokolu. Nedochází též k elektrolýze vzhledem k povaze střídavého proudu.
Nejnižší dávka k vyvolání tonicko-klonických křečí je 6-19 mC.
Titrace energie[upravit | editovat zdroj]
Nejčastějšími nežádoucími účinky léčby je přechodné a plně zvratné narušené kognitivních funkcí – porucha paměti (zejména autobiografické), dysexekutivní syndrom a pseudofrontální syndrom.
Ve snaze o minimalizaci těchto nežádoucích účinků byla vynalezena metoda ultrakrátkých pulzů. Další možností jak zkvalitnit proceduru je tzv. titrace energie, což je postup lege artis a ‚state of the art‘ v rámci individualizované EBM.
Hledá se nejmenší účinná energie výboje, k vyvolání dostatečné konvulze s cílem minimalizovat poruchu kognice a jiných komplikací.
Faktory ovlivňující práh pro vyvolání epileptiformního záchvatu
Nežádoucí účinky[upravit | editovat zdroj]
- dříve časté fraktury dlouhých kostí, kompresivní fraktury obratlů, luxace temporomandibulárního kloubu a velkých kloubů (premedikace: kurare – mělo závažné respirační nežádoucí účinky, nyní se s úspěchem a bezpečně užívá sukcinylcholin;
- před zavedením ultrakrátkých pulzů – sinusový proud ze sítě působí neurotoxicky, ultrakrátké pulzy naopak neuroprotektivně;
- komplikace jdoucí na vrub celkové anestézii (propofol, thiopental, etomidat nebo metohexital);
- velmi závažná je zástava dechu, apnoická pauza, kardiovaskulární selhání;
- aspirace sekretu z horních cest dýchacích (prevencí je premedikace atropinem);
- kognitivní poruchy (poruchy paměti, akutní zmatenost = delirium, dysexekutivní syndrom) – plně reverzibilní u 98 % pacientů do 6 měsíců, u drtivé většiny pacientů do 6 týdnů; naprostá většina poruch v kognitivních doménách je zachytitelná jen ve specializovaných neuropsychologických testech;
- prolongovaný záchvat (delší než 60 s – nutno zastavit i.v. aplikací benzodiazepinů);
- přechodné mírné bolesti hlavy, přechodná zmatenost (delirium);
- při nedodržení bezpečnostních postupů hrozí popáleniny (nízký nebo naopak vysoký ‚odpor‘), zlomeniny (při nedostatečné myorelaxaci), zhmožděniny při masivním úchopu pacienta, poškození nehtů a pokousání jazyka během tonické fáze apod. (velmi raritní)
Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]
- Absolutní – někteří autoři uvádějí, že EKT nemá absolutních kontraindikací.
- Silná nitrolební hypertenze (při podezření oftalmologické konzilium – edém papily).
- Relativní – nebrání samotnému provedení výkonu, je třeba zvláštní obezřetnosti (pro ilustraci zátěž pro tělo je velmi podobná jako rychleji vystoupat do druhého patra).
- stavy vylučující celkovou anestezii (klasifikace dle ASA);
- vážné kardiovaskulární onemocnění (arytmie, srdeční selhání těžšího stupně, těžké chlopenní vady, nestabilní angina pectoris, infarkt myokardu v posledních 3 měsících, aneurysma aorty);
- čerstvě (do tří měsíců) prodělaný úraz hlavy;
- čerstvé nitrolební krvácení;
- čerstvý mozkový infarkt a otok mozku;
- celkový stav (porucha koagulace, vážné onemocnění jater, feochromocytom, těžká respirační insuficience);
- těžká osteroporóza a osteopenie, fraktury;
- implantovaný kardiostimulátor (lze jej ve spolupráci s kardiology dočasně vypnout).
- Kontraindikací není: epilepsie, vyšší nebo adolescentní věk, gravidita (zde je třeba před výkonem a během něj přítomnost porodníka s kardiotogramem, letalita plodu je 7 %).
- Alternativou k EKT je užití repetitivní transkraniální magnetické stimulace (rTMS), která nevyžaduje celkovou anestézii, ale není tolik účinná.
Průběh modifikované EKT[upravit | editovat zdroj]
- na EKT jde pacient:
- správně indikovaný bez kontraindikací;
- po prodělání ‚předoperačního interního vyšetření‘ před celkovou anestézií, ev. s doplňkovými konziliárními vyšetřeními (neurologické, oftalmologické, radiodiagnostické);
- informovaný a edukovaný;
- s podepsaným informovaným souhlasem (vyjma tzv. vitální indikace – stavy, kdy jde o život zachraňující výkon nebo stavy, kdy pacient není schopen chápat význam léčby);
- od půlnoci připravován lačný, nekouřící a před výkonem premedikovaný (atropin, ev. interní medikace – inzulin, antihypertenziva, levothyroxin, apod.);
- postup:
- pacient je od půlnoci před výkonem na lačno, ráno dostane svou chronickou (nepsychiatrickou medikaci) a je mu aplikován atropin;
- pacient je odveden personálem z oddělení do prostor Laboratoře elektrokonvulzivní léčby;
- preoxygenace a napojení monitorovacích (EKG, EEG, saturace – během celého zákroky jsou hodnoty zaznamenávány) a stimulačních elektrod
- zajištění žilního vstupu;
- podání anestetika i.v. (thiopental, propofol, v zahraničí též etomidat nebo metohexital), není třeba intubace, celý výkon netrvá déle než 2 minuty;
- aplikace myorelaxans (sukcinylcholin, neboli suxamethionium);
- čeká se na relaxaci svalstva (projeví se svalovými záškuby – fascikulacemi – s rostrokaudální propagací);
- kontrola rozmezí statické impedance (200–3000 Ω);
- aplikace výboje dle zvolených parametrů;
- existují typy přístupu (dva druhy přístroje) – jeden má jediný volitelný parametr – energii (udávaná v procentech, kdy maximální dávka odpovídá 550 mC; měří pouze statickou impedanci) a sofistikovanější přítroj s větší variabilitou volených parametrů s ohledem na minimalizaci nežádoucích účinků a maximalizaci bezpečnosti pacienta – titrace energie (šířka pulzu, frekvence pulzů, amplituda pulzu, délka aplikace; periaplikační monitorování dynamické impedance);
- samotný paroxysmus;
- po dobu průchodu elektrického proudu (max 8 s) tonická fáze (někdy hluboký výdech, skousnutí čelistí, obličej zrudne, zornice mydriatické, tělo napjaté – dolní končetiny – flexe, horní končetiny – extenze);
- poté klonická fáze (připomíná záchvat typu grand mal);
- následně odeznívá účinek anestézie, pacient se spontánně rozdýchá a vědomí se vrací zvolna → do spánku;
- dále ještě hodinová observace po výkonu (dospávací pokoj) s monitorací fyziologických funkcí;
- pacient se vrací v doprovodu personálu na oddělení plně orientovaný, kardiopulmonárně stabilizovaný, normosaturovaný, kde posnídá a užije ranní medikaci.
Aplikace EKT[upravit | editovat zdroj]
- Titrační fáze – aplikuje se minimální energie, která vyvolá klonický záchvat s odpovídající iktální aktivitou na EEG (20–60 s), během jednoho sezení je možno opakovat aplikaci 3–5x za den; (druhou méně vhodnou je empirická titrace energie dle věku pacienta).
- Akutní fáze – klasicky 3x týdně (pondělí – středa – pátek) do celkového počtu 8–20 aplikací (obvykle 12); vzácně kumulovaně (každý den u život ohrožujících stavů letální katatonie, mania delirans, neuroleptický maligní syndrom).
- Pokračovací fáze – po ukončení akutní fáze v odstupu 14 dní další aplikace (série by neměla být ukončena abruptivně, snižuje míru relapsu).
- Udržovací fáze – v různých intervalech (měsíc, 3 měsíce) ambulantní aplikace (pacient odpoledne odchází v doprovodu domů).
Mechanismus účinku EKT[upravit | editovat zdroj]
Z hypotéz, které, byť parciálně, vysvětlovaly klinickou efektivitu, nebo které ji i ve světle vědy počátku 21. století nadále spoluvysvětlují lze uvést:
- „konvulzivní“ (epilepsie vylučující melancholii, psychózu);
- „antikonvulzivní;“
- klasickou monoaminovou (ovlivnění neurotransmiterů dopaminu, serotoninu a noradrenalinu);
- změny v transmisi acetylcholinu;
- inhibiční (gama-aminomáselná kyselina);
- excitační (glutamát);
- ovlivnění endogenního opioidového systému;
- ovlivnění metabolismu tryptofan-kynurenin;
- neuroendokrinní (thyreotropin uvolňující hormon, neuropeptid Y, substance P);
- endokrinní (růstový faktor, kortizol, prolaktin, vassopresin);
- imunitní (ovlivnění neuropilu – glie, či reaktantů akutní fáze, migraci leukocytů, mastocyty, změny v hematoencefalické bariéře);
- neuroprotektivní vlivy – změny v subklinických zánětlivých procesech v centrální nervové soustavě (vyplavovány pankreatický polypeptid, C-peptid, natriuretický peptid B, vyplavování interleukinu 6, tumor nekrotizující faktor alfa; suprimovány interleukin 8 a 13, endotelový růstový faktor, inzulinu podobný růstový faktor I, myeloperoxidáza,sortilin-1, interferon gamma);
- neuroneogenetické (prokázaný v lokalizacích: hippocamus, habenula, amygdala, přední cingulum, temporální a frontální neokortex, hypothalamus; zprostředkované vyplavováním mozkového růstového faktoru, vaskulárního a gliálního růstového faktoru, deregulací proteinu p11);
- indukce molekul bránících deterioraci nematurované neuronální tkáně (aktivované T-lymfocyty);
- hypotézy zahrnující synaptickou a dendritickou plasticitu, vliv na arborizaci;
- působení na interkonektivitu (pre)frontálního a temporálního kortexu;
- změny v kortiko-subkortikální komunikaci a plasticitě;
- neurofyziologické změny (kordance ve frontálních i kortiko-subkortikálních oblastech);
- změny v globálním metabolismu mozku (hypermetabolický stav následovaný funkční supresí, změny v regionálním průtoku krve a spotřebě glukózy);
- diencefalo-thamalamické změny;
- hypotézy o aktivaci genů časné odpovědi;
- aktivace genů přímo reagujících na průchod elektrického proudu buňkou (Bienenstock-Cooper-Munro teorie) s vlivem na antiapoptotické děje;
A mnoho dalších. Ukazuje se, že i genetický polymorfismus hraje důležitou roli v účinnosti a snášenlivosti léčby, výskytu nežádoucích účinků. Elektrokonvulzivní terapie má sve nezastupitelné místo v psychiatrickém armamentáriu a současné modifikace ji řadí mezi nejúčinnější a nejbezpečnější metody léčby v medicíně.
Závěr[upravit | editovat zdroj]
Platí stále ještě paradigma: Bez motorického projevu tonicko-klonických křečí (na což má vliv nejen dávka energie, dávka anestetika, užívání benzodiazepinů, antiepileptik a jiných léků a hloubka myorelaxace), jsou elektrokonvulze abortivní a klinicky neúčinkují? Vyplatí se sledovat jednokanálové EEG obou hemisfér a označit paroxysmus kratší než 20 s za abortivní?
Povede výzkum FEAST a MST, rTMS a tDCS a dalších biologických modalit ve spojení s nejmodernějšími poznatky nejen neurozobrazovacích disciplín k hledané ‚sjednocené teorii mechanismu účinku elektromagnetismu na psychopatologii člověka‘?
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Biologické léčebné metody v psychiatrii
- Celková anestezie
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- Autor: As. MUDr. Jakub Albrecht (Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN)
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- Raboch J et al. Doporučené postupy v psychiatrii IV. 2014.
- Albrecht J. Biologická léčba nejen rezistentních stavů. Postgraduální medicína 2014: 6.
- Mádlová K, Kališová L, Albrecht J, Michalec J. Historický přehled vývoje elektrokonvulzivníterapie. Ces a Slov Psychiatr 2015: 6; 306-313.
- Kališová L, Kubínová M, Michalec J, Pešková B, Šimonová M, Zajícová M, Mádlová K, Albrecht J. Elektrokonvulzivní terapie a její vliv na kognitivní funkce. Ces a Slov Psychiatr 2016: 1; 36-43.
- Kališová L, Mádlová K, Albrecht J, Michalec J. Přehled používání elektrokonvulzivní terapie v České republice. Psychiatrie 2016: suppl. 1.
- Kališová L, Mádlova K, Albrecht J et al. The use of electroconvulsive therapy (ECT) in the Czech Republic. J ECT 2017; In press.
- Albrecht J, Kališova L, Mareš T et al. Známe mechanismus účinku elektrokonvulzivní terapie? Čes a slov Psychiat 2017; 113(6): 268–277.
Elektrošoková terapie? Společností nepochopený zázrak
Elektrokonvulzivní terapie zažívá renesanci. Každým rokem se více těžce nemocných odhodlá přistoupit na společensky nepochopenou léčebnou metodu. Jen si představte, jak někomu říkáte, že jste prošli takovouto léčbou. Jen těžko. Prvně totiž budete muset přiznat, že trpíte psychickou poruchou. Přidejte k tomu elektrody na hlavě, a v očích nezasvěceného jste úplným bláznem. Přitom naprosto zbytečně. Elektrokonvulzivní terapie, zkráceně EKT, si v psychiatrii vydobyla své místo naprosto oprávněně. To, jak probíhá dnes, se rozhodně nedá srovnat s dobou, kdy začínala, i když právě tak si ji většina lidí představuje. Dnes se k léčbě šoky přistupuje s maximální šetrností. Sice jde stále o mezní léčbu, která přináší mnohá rizika, ale zároveň dokáže zachránit ty nejtěžší případy rezistentních depresivních poruch, mánií, obsedantně kompulzivních poruch, schizofrenie a letální katatonie.
Římští úhoři a kafrS elektřinou jako lékem pracovali již staří Římané, kteří při velkých bolestech hlavy přikládali k tělu elektrické úhoře. Přelomovou se však stala první polovina dvacátého století. Italové Ugo Cerletti a Lucio Bini navázali na poznatky předešlého objevu chemické konvulzivní terapie, která spočívala ve vyvolání záchvatu pomocí vpíchnuté chemikálie, zpočátku kafru. Pánové navrhli nový způsob, dle jejich dosavadních výzkumů mnohem účinnější. Krátké proudy elektřiny způsobovaly mnohem přesněji požadované konvulze, tedy záchvaty. V dubnu roku 1938 proběhla první úspěšná léčba.
Muž trpící psychotickou a manickou epizodou podstupoval terapie každý druhý den po dobu tří týdnů. Došlo k úplnému uzdravení bez výrazných vedlejších účinků.
Přečtěte si také: Naděje pro ochrnuté: vědci přeučili neurony ochrnutých myší
Kosti lámající šokyZ počátku však patřil mezi výjimky. EKT ve své prvotní podobě způsobovala širokou škálu zdravotních komplikací – poškození krátkodobé paměti, vymazání vzpomínek, tiky, paniku, samovolné záchvaty i smrt. Specifikem byly zpočátku zlámané kosti a potrhané svalstvo. Tělo se v křečích nekontrolovatelně zmítalo.
Ke změně došlo v polovině dvacátého století, kdy se objevila první myorelaxancia, látky způsobující uvolnění svalů. Od známého jedu kurare, který v malých dávkách umrtvoval svalstvo, až k mnohem šetrnějšímu sukcinylcholinu. Postupem času se z elektrokonvulzivní terapie stala sice značně neprozkoumaná, ale zato funkční metoda léčby v psychiatrii.
V šedesátých letech, kdy se na trhu objevila první antidepresiva, se vývoj opět obrátil. Psychofarmaka potlačila EKT i další rozporuplné léčebné postupy jako například lobotomii. I před vynálezem prášku totiž společnost elektrošoky jako léčbu příliš nepřijímala. Zaprvé kvůli případům použití EKT bez souhlasu nemocného a dále kvůli vedlejším účinkům.
Svou roli v odklonu od elektrošoků sehrálo například i umění.
Film Přelet nad kukaččím hnízdem a jeho knižní předloha Vyhoďme ho z kola ven napsaná beatnikem Kenem Keseym se staly v podstatě symbolem boje za šetrný přístup k psychicky nemocným.
Nevysvětlitelná pomocA jak že vůbec elektrošoková terapie dokáže něco jako těžkou depresi zapudit? To doposud není známo. Zpočátku se lékařská komora rozdělovala na dvě skupiny. Jedna věřila, že elektrošoky pomáhají především u poruch, u nichž se pacient sám chce trestat za životní chyby, tedy například u těžkých případů deprese, při kterých se zvyšuje riziko sebevraždy. Druhá skupina věřila ve vliv EKT v biologické rovině. Dnes se většina přiklání k fyzickému vlivu na tkáň mozku. Někteří tvrdí, že lehké poškození vyvolá proces regenerace, který by se jinak samovolně nespustil. Tím se „opraví“ špatně vytvořené trasy v mozku, blokující produkci hormonů, například serotoninu. Ale úplné sjednocení neexistuje. Léčba pomocí EKT totiž u mnohých pacientů slouží pouze jako dočasné zlepšení krizového stavu. Proto se také elektrokonvulzivní terapie předepisuje jen u těžkých psychických stavů spojených s ohrožením života.
Úleva versus zapomnění Dnešní forma terapie má s výše popsanými riziky jen málo společného. Smrt nastává dle různých průzkumů v 0,0021 % až 0,8 % všech případů, přičemž za ní nejčastěji stojí přehnaná reakce na anestezii. Jediný znepokojující vedlejší účinek je porušení paměti. Právě tento efekt dělí pacienty na ty, kteří se léčbou zachránili, a ty, u kterých došlo k vyléčení symptomů poruch za cenu ztráty vzpomínek a vědomostí. Roli v poškození hraje spousta faktorů – věk, zdravotní stav a počet absolvovaných šokových terapií a jejich síla. U fyzicky zdatného jedince dochází zpravidla k navrácení do normálu během patnácti dní od absolvování poslední terapie. Do fyzického normálu. Psychická stránka totiž zažívá markantní zlepšení.
Když se vše podaří, mozek nemocného překoná neproniknutelnou skořápku poruchy a za pomoci psychoterapie zapudí nemoc úplně nebo do vědomě zvladatelného stavu.
Paradox defibrilaceI přes zcela jasný přínos pro zdraví člověka zůstává elektrokonvulzivní terapie v očích veřejnosti něčím barbarským a nepřípustným. A přitom v jiných případech je elektřina jako metoda záchrany života naprosto přijatelná. Defibrilace zachrání denně nespočet lidských životů, přitom jde o částečně srovnatelnou metodu s EKT. V případě elektrokonvulzivní terapie se dnes doporučuje šest až dvanáct šokových terapií podle závažnosti. Vždy dochází k uspání a uvolnění svalstva, umístění elektrod na hlavu a krátkým elektrickým výbojům vyvolávajícím léčebné záchvaty. Vše pod přísným monitoringem životních funkcí pacienta. Nemocný během anestezie necítí žádnou bolest. Po probuzení se může objevit nevolnost, zmatenost a otupělost. Po krátké době se jako u jiných zákroků v anestezii tělo navrací do normálu. Po třetí až čtvrté konvulzi dochází ke zlepšení. Pokud ne, musí se změnit forma terapie.Ne stigmatizaciLéčba pomocí elektrokonvulze probíhá v České republice hned na několika místech. Na metodu se specializuje například VFN v Praze a Psychiatrická nemocnice Bohnice. Odborní lékaři zajistí její hladký průběh. Samozřejmě po vyloučení všech ostatních, méně rizikových způsobů. Pokud patříte mezi blízké nemocných, nepodléhejte všeobecným falešným představám o elektrošokové terapii a poruchách samotných. Nejdůležitější pro úplné uzdravení jsou podpora, empatie a absence předsudků. A vlastně i pokud nepatříte. Psychická porucha je stejně závažná jako jakékoliv jiné těžké zdravotní potíže. Podceňováním a zmenšováním závažnosti deprese, mánie a dalších poruch se jejich síla akorát zvětší. A další skřípající lano a krev tekoucí ze zápěstí svět opravdu nepotřebuje
#Jan Uhlík
Lidská psychika je komplikovaná a bohatá na nejrůznější zákoutí, o jejichž existenci často nemáme tušení. My jsme se do nich zevrubně ponořili a vytvořili pro vás speciální microsite včetně simulátorů několika psychických poruch. Vyzkoušejte si, jak duševně nemocní vidí svět a možná, že si budete umět lépe představit, čím procházejí…
Mohlo by vás také zajímat: Jak funguje novičok a další chemické zbraně?
Elektrošoky do mozku mohou zmírnit deprese. Přístroje se už prodávají
Tato duševní choroba ničí nejlepší mozky moderního světa – snižuje kvalitu života, omezuje pracovní výkonnost a ničí mezilidské vztahy.
Jednou z hlavních příčin moderních depresí je digitální svět, který lidi izoluje, díky neustálé konzumaci novinek snižuje přirozenou schopnost koncentrace a také zhoršuje kvalitu lidského spánku.
V kombinace s ostatními stresovými faktory moderního světa to vede ke vzniku smrtícího koktejlu, který dělá z moderního člověka skvělý zdroj příjmů pro farmakologické korporace a psychology.
Dosavadní řešení depresí jsou ale nestabilní, nedostatečná a především drahá a nespolehlivá. Stačí jen minimální odchylka medikace a deprese se může ještě víc prohloubit a zhoršit. Nová cesta, která by měla lidstvu pomoci deprese porazit, se jmenuje elektřina.
Přelom v domácí léčbě deprese
Na začátku listopadu 2019 se ve Velké Británii poprvé začaly prodávat přístroje, které umožňují pomoci elektrické stimulace mozku snižovat depresi – a nejde o nějaký podvod hodný českých „šmejdů“, ale o ověřenou technologii, která se doposud používala jen v odborných lékařských zařízeních,
Ukázalo se ale, že je natolik „blbuvzdorná“ a univerzální, že je možné ji svěřit i do rukou obyčejných lidí bez lékařského vzdělání – prakticky není možné si jí ublížit a její efekt je nečekaně silný.
Takzvaná elektrokonvulzivní terapie je ve vědě známá už nějakou dobu. Používá se nejen proti depresím, ale i u dalších psychických poruch.
Krátký impuls elektrického proudu při ní projde mozkem nemocného a vyvolá u něj epileptický záchvat – ten pak nastartuje v mozku pozitivní změny – věda zatím ale nebyla přesně schopná popsat, proč. Víme tedy, že tato metoda funguje, jen nevíme, proč a jak funguje…
Byla poprvé použita před asi osmdesáti lety, nyní se provádí v celkové anestezii a pod kontrolou psychiatra, anesteziologa a nejméně dvou zdravotníků.
Takové domácí elektrošoky
Domácí způsob využívá podobného efektu, jen mnohem slabšího – nedochází tedy k epileptickému záchvatu. Přístroj vyrábí společnost Flow Neuroscience a stojí 400 liber. Letos na konci října ho jako bezpečný schválily i britské úřady.
Výboj do prefrontálního kortexu je tak slabý, že nemůže ani při špatném užívání způsobit problémy – řadou studií ale bylo potvrzeno, že snižuje úzkost a napětí i dlouhodobé deprese. Byť je zcela nevyléčí, pocitově snižuje úroveň problému.
Kámen–nůžky–deprese
Skoro to vypadá na gigantickou hru kámen–nůžky–papír. Elektronická zařízení, jako jsou mobily, porážejí lidskou psychiku a způsobují deprese, ale současně elektřina ve formě stimulace mozku poráží deprese – takže vyléčení pacienti se mohou ještě intenzivněji věnovat konzumaci elektronických zařízení…
Text: Martin Kolář
elektrokonvulzivní terapie — PSK
Zajímala by mě, účinost elektrokonvulzivní terapie (elektrošoků) při léčbě psychických poruch.
Odpověď
Dobrý den,
uvádíme zde několik shrnutí popisů a poznatků elektrošokové léčby od odborníků na tuto léčbu.
Metoda elektrošokové léčby funguje tak, že se pacientovi přiloží k hlavě elektrody přístroje a po krátký okamžik se nechá jeho hlavou projít elektrický proud. Ten obvykle vyvolá krátký epileptický záchvat, dočasně ‚zresetuje‘ elektrické signály mozku a umožní jejich změny. To má za následek zlepšení celé řady psychiatrických poruch. Elektrošoky se pro lepší účinnost provádějí opakovaně.
Elektrošoky se využívají u řady psychiatrických chorob jako jsou maniodepresivní psychóza, těžké deprese a některé formy schizofrenie.
Zákrok je komplikovanější kvůli nutnosti pacienta uspat. Kromě toho se po něm mohou vyskytovat různé nežádoucí účinky jako je zmatenost, porucha paměti, nevolnost či zvracení.
Nelze vyloučit ani vznik poruch srdečního rytmu. Zákrok nelze provést u všech pacientů – vyšší riziko komplikací mají pacienti se srdečním onemocněním, s poruchami koncentrací krevních iontů (např.
hyperkalémie nebo hypokalémie), pacienti s poruchami štítné žlázy apod.
Výhodou však je, že elektrokonvulzivní terapie má v léčbě psychiatrických chorob vysokou účinnost a je zcela bezbolestná.
Zdroj: http://www.stefajir.cz/?q=elektrosoky
Elektrokonvulzivní neboli elektrošoková léčba (EKT, EŠ) patří, navzdory četným mýtům, mezi nejbezpečnější terapeutické postupy v psychiatrii. Provádí ji zkušený tým složený z psychiatra, anesteziologa a nejméně dvou zdravotních sester.
Přichází v úvahu hlavně u těžkých depresí rezistentních k farmakoterapii (tedy bez klinického zlepšení po podávání antidepresiv), u mánie, katatonní schizofrenie a maligním neuroleptickém syndromu (závažný stav vzniklý po podání neuroleptik). Metodou volby je u letální katatonie. Rozhodně se jí nepoužívá ke zkrocení protivných pacientů, jak traduje fáma, to je naprostý nesmysl.
- Uvažuje se o ní tehdy, je-li zapotřebí rychlý nástup účinku, když jiné postupy se jeví jako riskantnější, ale také pokud v minulosti měla příznivý účinek a byla dobře snášena.
- Samotné provedení probíhá po příslušné farmakologické přípravě v krátkodobé anestézii (lehké narkóze), po jejímž nástupu jsou podány léky zabraňující svalovým křečím (myorelaxancia) a pak je aplikován pulzní stejnosměrný elektrický proud.
- Podle seriózních publikací, zejména pak jejich metaanalýz patří EKT mezi metody nejúčinnější, ale také nejbezpečnější, použitelné u starších pacientů, u těhotných žen a tam, kde jiné metody selhávají.
- Nežádoucím účinkem je bezprostřední dezorientace po provedené EKT a porucha krátkodobé paměti – jak na období před zákrokem, tak na některé okolnosti v období po zákroku; obě se však upravují spontánně.
Mechanismus účinku není jednoznačně vysvětlen, předpokládá se, že EKT příznivě ovlivní oba nedostatkové neurotransmitery (přenašeče vzruchů), noradrenalin i serotonin, a dále že podpoří tvorbu nových neuronů v paměťové bance – hipokampu, které se rodí již s pamětí nezatíženou minulou stresovou zkušeností a vycestovávají do míst, kde jsou zapotřebí. To jsou buňky nepoznamenané depresí či jinou poruchou a fungují tak jako zdravé a životaschopné.
Zdroj: Radkin Honzák
Psychiatr
blog.aktualne.centrum.cz/blogy/radkin-honzak.php
ECT neboli tzv. elektrokonvulzivní (nesprávně laicky též ‚elektrošoková‘) léčba je vedle psychoterapie a farmakoterapie jednou ze základních léčebných metod v psychiatrii. Byla objevena ve 30. letech 20.
století, dávno před objevením prvních psychofarmak. S rozmachem používání neuroleptik (neboli antipsychotik), antidepresiv a dalších psychofarmak došlo k dočasnému ústupu elektrokonvulzivní léčby, ale od poloviny 80. let 20.
století je její používání opět na výrazném vzestupu.
Nemocní, kteří tuto léčbu v minulosti úspěšně podstoupili, ji samozřejmě přijímají kladně. Laická veřejnost bohužel tuto metodu vnímá dosud spíše negativně. Velkou měrou se na tom bezesporu podílí její z dnešního pohledu neopodstatněné užívání k ovlivnění chování tzv. ‚sociopatů‘ v polovině 20.století a její ‚popularizace‘ ve filmech (např.
‚Přelet na kukaččím hnízdem‘), kde bylo její používání ztvárněno značně zkresleně a v rozporu se skutečností, jak ji z běžné psychiatrické praxe známe dnes. Rozporuplnost pohledu na tuto metodu podtrhuje i negativní postoj části lékařů, kterým vadí zejména fakt, že dosud po více než 70 letech jejího užívání není znám přesný mechanismus účinku, což je v lékařství na počátku 21.
století jev poměrně ojedinělý…
Tato léčebná metoda je založena na opakované elektrické stimulaci mozku, proto se nejčastěji užívá v sérií 6-12 elektrokonvulzí během 3-4 týdnů, méně často je nutné k dosažení potřebného účinku použít delší sérii nebo sérii opakovat.
Vlastní elektrická stimulace mozku trvá 1-2 sekundy. Mozek na tuto stimulaci reaguje 20-40 sekund trvajícími změnami elektrické aktivity na membránách mozkových buněk, čímž se obnovují normální fyziologické poměry mozkové činnosti.
Celková doba výkonu nepřesahuje 10 minut.
Elektrokonvulzivní terapie se používá se souhlasem nemocného. Jen v případech, kdy je duševní chorobou bezprostředně závažně ohroženo zdraví nebo dokonce život nemocného a neexistuje srovnatelně účinná a bezpečná alternativní léčebná metoda, ji lze použít i bez jeho souhlasu, ale za dodržení všech náležitostí, které pro takový postup stanoví právní předpisy…
Zdroj: MUDr. Jan Horčičko, přednosta primariátu 7a http://www.plhb.cz/content/elektrokonvulzivni-terapie-ect
Před vlastní aplikací se pacient uspí – je mu aplikováno anestetikum (většinou thiopental) a myorelaxans (obvykle sukcinylcholinjodid). Jakmile je dostatečná hloubka anestezie i svalová relaxace, aplikuje se elektrokonvulze.
Aby byla elektrokonvulze účinná, musí trvat minimálně 20 s. Celkový počet elektrokonvulzí, aby léčba byla účinná, by měl být minimálně 6, maximálně 12. Aplikují se většinou 3× týdně, u závažných stavů lze na počátku i denně
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektrokonvulzivn%C3%AD_terapie
Obor
Lékařství
Okres
—
Knihovna
Národní knihovna ČR
Datum zadání dotazu
10.04.2017 13:29
Česká a slovenská psychiatrie
Jakub Albrecht1, Lucie Kališová1, Tadeáš Mareš1, Kateřina Mádlová1, Jiří Michalec1, Markéta Kubínová1, Pavel Doubek1, Jiří Raboch1, Martin Anders1
Práce byla podpořena výzkumnými projekty: MZ VES 15-30439A, RVO VFN 64165, Q27/LF1.
Albrecht J, Kališová L, Mareš T, Mádlová K, Michalec J, Kubínová M, Doubek P, Raboch J, Anders M. Známe mechanismus účinku elektrokonvulzivní léčby?
Elektrokonvulzivní terapie je během času osvědčenou, bezpečnou, účinnou a v mnoha případech nenahraditelnou léčbou širokého spektra neuropsychiatrických onemocnění, ale mechanismus účinku zůstává nadále nevysvětlený Byla publikována velká řada prací, které popisují dílčí změny po konvulzích u různých diagnóz, celkem více než sto hypotéz. Tento článek se snaží zmapovat soudobé poznatky a nastínit další vývoj.
Klíčová slova: EKT, elektrokonvulzivní léčba, indikace, mechanismus účinku, neuroneogeneze, neuroplasticita, zánět, katatonie, deprese, mánie, stupor
Albrecht J, Kališová L, Mareš T, Mádlová K, Michalec J, Kubínová M, Doubek P, Raboch J, Anders M. Are we familiar with the mechanism of action of electroconvulsive therapy?
Electro convulsive therapy is a proven, safe, effective, and in many cases irreplaceable, treatment for a wide range of neu-ropsychiatric illnesses over time, but the mechanism of action remains unexplained.
A large number of papers have been published that describe partial changes after convulsions in various diagnoses, more than a hundred hypotheses.
This article attempts to map current knowledge and outline further developments.
Key words: ECT, electroconvulsive therapy, indications, mechanism of action, neuroneogenesis, neuroplasticity, inflamation, catatonia, depression, mania, stupor
Na sklonku druhého decennia 21.
století, po téměř sto letech používání, se zdá, že by mělo být k dispozici dostatečné množství informací o mechanismu účinku elektrokonvulzivní léčby (EKT), aby mohla existovat jednotná, opakovaně potvrzená teorie mechanismu účinku EKT u neuropsychiatrických onemocnění. Dosud nebyla publikována žádná, která by modelovala komplexitu účinku a současně vysvětlovala neobvyklou účinnost této nenahraditelné biologické modality efektivní v širokém spektru vážnějších neuropsychiatrických poruch.
Snad jedinečnost každého pacienta, diagnostických okruhů, jejich endofenotypů, genetického polymorfismu a různorodost etiopatogeneze vede ke komplikovanosti problému. EKT patří do základního armamentaria minimálně invazivních, konvulzivních metod v léčbě akutních a často život ohrožujících stavů; v několika indikacích pak ultimum refugium.
Bylo publikováno přes sto různých hypotéz (Sackeim, Brain Stimulation Congress, Barcelona 2017). V recentní české literatuře postrádáme přehled novějších hypotéz, nicméně si nedovolujeme téma zcela vyčerpat.
Elektrokonvulzivní terapie jako léčebná metoda
Elektrokonvulzivní terapie (ECT), zavedená italskými psychiatry Cerlettim a Binim v roce 1938, je nefarmakologická biologická léčebná metoda v psychiatrii, při které prochází elektrický proud mozkem nemocného.
V rámci světové psychiatrie prodělala období rozmachu až nekritického přijímání (40. a 50. léta minulého století), stagnace i ústupu v 60. a 70. letech a od 80. let 20. století do současné doby pozvolnou renesanci.
Obnovení zájmu o tuto terapeutickou metodu je podmíněno poznáním hranic psychofarmakologie, ale i rozvojem moderních, šetrných forem aplikace ECT. V posledních desetiletích je metoda ECT bezpečnější a účinnější oproti předchozímu stavu.
Modifikovaná ECT používá krátce působící anestetika a myorelaxancia, využívá stimulace krátkými pulsy konstantního proudu, přičemž energii stimulu lze měnit individuálně podle pacientova prahu záchvatové pohotovosti. Cílem je vyvolání konvulze k odeznění příznaků duševní nemoci, aniž by nastaly výrazné nežádoucí účinky.
Během ECT využíváme střídavý nebo modulovaný stejnosměrný proud o napětí 80–120 V po dobu 0,1–1,3 s. Elektrokonvulze bývají aplikovány většinou třikrát týdně, přičemž průměrně u jednoho nemocného poskytujeme během léčebné kúry osm aplikací. Elektrody se na hlavu přikládají na oba spánky, případně jedna elektroda na spánek a druhá na čelo či temeno hlavy.
V průběhu ECT je elektrickou stimulací mozku opakovaně vyvoláván epileptický paroxysmus. Tato stimulace mozku vyvolává řadu komplikovaných změn ve fyziologii, které působí terapeuticky u řady duševních nemocí z okruhu afektivních a schizofrenních poruch. Z neurofyziologických změn se jedná například o zvýšený průtok krve, zvýšenou spotřebu kyslíku a zvýšený metabolismus glukózy.
Nejčastější indikací pro použití ECT je deprese, ať již těžká, s psychotickými příznaky, sebevražednými tendencemi, tak i farmakorezistentní. Dalšími indikacemi bývá farmakologicky nezklidnitelná mánie, katatonní schizofrenie, maligní neuroleptický syndrom, kdy ECT může zachránit život nemocného, a další.
Zásadním argumentem pro využití elektrokonvulzí v psychiatrii je jejich rychlá a dobrá účinnost. Absolutní kontraindikací je cévní aneurysma v mozku, aneurysma aorty, zvýšený nitrolební tlak, mozkový nádor nebo stav po akutní cévní mozkové příhodě, případně infarktu myokardu. Za relativní kontraindikaci se považuje osteoporóza, nekorigovaná hypertenze nebo těhotenství.
V uvedených případech relativních kontraindikací se vždy psychiatr radí s jiným příslušným medicínským specialistou, co představuje pro pacienta větší riziko – zda vážná duševní porucha, nebo jeho tělesný stav. Konečné rozhodnutí, zda ECT využít, či nikoli, je pak učiněno ve prospěch pacienta, k maximalizaci léčebného účinku a minimalizaci hrozících komplikací léčby.
ECT jako terapii první volby (tj. užívanou dříve než psychofarmaka) volíme v případě, kdy je zapotřebí rychlého a účinného zlepšení vážných somatických nebo psychiatrických příčin – výrazné odmítání potravy, hrozba metabolického rozvratu, závažné suicidální riziko nebo nezvládnutelná agitace s agresivitou.
Terapií první volby je ECT též v situaci, kdy by riziko farmakologických postupů bylo vyšší než riziko ECT, např. v těhotenství, ve stáří nebo u maligního neuroleptického syndromu. Před psychofarmaky se ECT upřednostní v případě, že pacient měl již v minulosti dobrou léčebnou odpověď na ECT, a také v případě, že ji pacient sám preferuje.
Po psychofarmakologickém pokusu je pak ECT terapií druhé volby v případě farmakorezistence, výrazných nežádoucích účinků, kdy nelze lék zaměnit, a zhoršení pacientova stavu natolik, že ECT začne splňovat kritéria první volby.U všech pacientů je nutné získat informovaný souhlas s výkonem, s přípustnou výjimkou užití z vitální indikace. Pacient musí být seznámen s principem ECT, účinností metody i jejími riziky. Vhodné je dát pacientovi čas na rozmyšlenou. Možné je také přizvat k vysvětlení jeho rodinu, se kterou se nemocný nezřídka radí.
Po získání informovaného souhlasu jak s provedením vlastní ECT, tak s celkovou krátkodobou anestezií, zahájíme laboratorní odběry v rozsahu jako před malým operačním výkonem.
Odebereme krev k vyšetření krevního obrazu včetně diferenciálního krevního obrazu, z biochemických vyšetření se na našem oddělení standardně odebírá krev ke stanovení hladiny minerálů, hodnoty jaterních testů, hladiny cholesterolu, triacylglycerolu, glukózy, urey, kreatininu, kyseliny močové a C-reaktivního proteinu. Dále se vyšetřuje moč za účelem rozboru jejího obsahu a močového sedimentu. Rovněž provádíme elektrokardiografické vyšetření. S těmito výsledky žádáme internistu o celkové vyšetření před ECT a doporučení, zda je pacient z interního hlediska schopen výkonu. Souhlas s výkonem musí poskytnout rovněž anesteziolog.
Ošetřovatelská péče
Ošetřovatelská péče o pacienta s ECT patří mezi specializované ošetřovatelské činnosti. Sestra zajistí všechna vyšetření a odběry před výkonem, poučí pacienta, aby od půlnoci v den výkonu nic nejedl, nepil a nekouřil.
Těsně před výkonem se pacient vyprázdní a odloží umělý chrup. Sestra chystá pomůcky a zapojuje přístroje, během výkonu asistuje. Součástí našeho ECT týmu je psychiatr a psychiatrická sestra, dále anesteziolog a anesteziologická sestra.
V rámci této skupiny je rovněž sanitář, který pomáhá pacientovi zaujmout polohu vleže na zádech, během konvulze ho přidržuje a brání jeho případnému poranění.
Pacient je uložen na lůžko, je mu zavedena flexila k zajištění anestezie, nalepeny EEG a EKG elektrody, je napojen na oxymetr, je mu změřen krevní tlak a puls. Důležité je dokonalé odmaštění
spánků abrazivním gelem. S pacientem během přípravy klidně hovoříme a snažíme se zmírnit jeho úzkost. Na pokyn lékaře vkládáme pacientovi roubík do úst, aby nedošlo během konvulze k pokousání jazyka. Anesteziologická sestra na pokyn anesteziologa aplikuje krátkodobé anestetikum a poté myorelaxans.
Anesteziolog provádí nezbytnou oxygenaci pacienta a dává pokyn psychiatrovi, který následně aplikuje elektrokonvulzi. Prokysličení vzduchu vdechovaného pacientem je nutné k zamezení následným poruchám paměti po ECT jakožto nežádoucího účinku. Během výkonu pacienta přidržujeme v oblasti ramen a dolních končetin.
Celý výkon obvykle trvá přibližně půl minuty včetně zvýšení svalového tonu, klonické fáze a následného zklidnění nemocného.Samozřejmostí je možnost okamžitého použití defibrilátoru, odsávacího přístroje, ručního dýchacího přístroje, laryngoskopu, endotracheální kanyly, ústního vzduchovodu a dalších pomůcek kardiopulmonální resuscitace a léků.
Po řádné oxygenaci a stabilizaci stavu po výkonu je pacient odvezen na svůj pokoj. Patnáct, třicet a čtyřicet pět minut po ECT sestra monitoruje krevní tlak, puls, saturaci krve kyslíkem, počet dechů za minutu, Glasgow Coma Scale a případné komplikace po výkonu.
Pacientovi je umožněno, aby 2–3 hodiny po ECT spal nebo alespoň odpočíval na lůžku, následně se může nasnídat, napít a užít medikaci. Do dokumentace zaznamenáváme stav pacienta po ECT a případné subjektivní pocity nemocného. Nežádoucími účinky ECT mohou být akutní stavy zmatenosti, bolesti hlavy, žaludeční nevolnost, zvracení a poruchy paměti.
Poruchy paměti jsou nejčastějším nežádoucím účinkem, který může přetrvávat několik týdnů či měsíců. Moderní aplikační techniky však umožňují tyto poruchy paměti minimalizovat. Po třech měsících od ukončení série ECT již většina studií žádné kognitivní deficity u nemocných neprokazuje.
Během série ECT by se pokud možno neměly podávat benzodiazepiny (Diazepam, Lexaurin, Neurol, Rivotril aj.), které snižují léčebný účinek ECT.Ze statistických údajů, které na naší klinice sleduje MUDr. Richard Köhler, bylo od roku 2002 do roku 2011 léčeno elektrokonvulzemi celkem 186 pacientů (95 žen a 91 mužů). Nejmladšímu pacientovi bylo 17 a nejstaršímu 78 let.
Nejčastější diagnózou, pro kterou se ECT podávalo, byla těžká depresivní fáze s psychotickými příznaky (11,3 %, s věkovým průměrem 41,0 let), těžká depresivní fáze bez psychotických příznaků (10,2 %, s věkovým průměrem 52,5 let) a periodická depresivní porucha (10,2 %, s věkovým průměrem 49,0 let).
Minimální počet výkonů v sérii byla 1 elektrokonvulze, maximum 14 opakování v sérii, průměr byl 8 ECT v sérii. V žádném případě nedošlo k závažnému poškození pacienta.V současné době je v souvislosti s ECT snaha minimalizovat či zcela zabránit nežádoucím účinkům.
V některých zemích třetího světa jsou doposud elektrokonvulze aplikovány bez použití celkové anestezie a myorelaxace, a to spíše pro schizofrenii u neklidných nemocných než pro depresi. Tento postup jistě může zanechat u pacientů nepříznivý dojem. V České republice se však využívají moderní psychiatrické a anesteziologické postupy, kdy si nemocný v celkové anestezii vlastní výkon ani neuvědomuje. V naší zemi byl naštěstí vždy přístup odborné i laické veřejnosti k ECT racionální, takže můžeme tuto doposud nepřekonanou léčebnou metodu bez problémů využívat ku prospěchu vážně nemocných pacientů.
Li teratura
HOU DEK, L. Psychiatrie. Doporučené postupy psychiatrické péče. 1. vyd. Praha: Galén, 1999. 181 s. ISBN 80-7262013-4.Hrdli čka, M. Elektrokonvulzivní terapie. Praha: Galén, 1999. 167 s. ISBN 80-7262-004-5.
Bee r, M.; Perei ra, S.; Paton, C. Intenzivní péče v psychiatrii. Praha: Grada Publishing, 2005. 296 s. ISBN 80247-0363-7.
Souhrn Autorka článku seznamuje čtenáře s elektrokonvulzivní terapií (ECT) jako léčebnou metodou v psychiatrii, včetně indikací, kontraindikací, provedením výkonu a sesterskými úkony. Klíčová slova: elektrokonvulze, psychiatrie, ošetřovatelská péče
O autorovi| Mgr. Jitka Nepokojová, Psychiatrická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové ([email protected])
Celkový pohled na ECT místnost s vybavením