Pokud se vám článek líbí, oceňte ho!
Líbí se mi to! Už se mi to nelíbí!
Svítivé obrazovky se staly nedílnou součástí našich životů, i těch dětských. Ať chceme, nebo ne, digitalizace se dostává už do školek, následně do škol a směle pokračuje dál. Musí. Taková je prostě doba. Pro někoho zvrácenost, pro druhého výborný komunikační nástroj.
Nezakazovat, provázet
„Je to velmi aktuální téma,“ říká dětský psychoterapeut Miloslav Čedík a dodává, že televize a ostatně i další moderní technologie přináší nejen dětem, ale lidem obecně potěšení, které není snadné si odepřít.
Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy si začneme klást otázku, jaký čas strávený sledováním obrazovky je vlastně zdravý a kde už pomyslně překračujeme hranici.
„Nevidím problém v tom, že děti sledují televizi. Například některé pohádky jsou pro ně velmi dobré, někdy jim mohou pomoci pochopit různé interakce, s nimiž se v životě mohou potkat. Nicméně zásadní je, co dítě sleduje,“ varuje psychoterapeut.
Není ovšem třeba hystericky zasahovat do toho, o co se dítě zajímá. Jako rodiče bychom měli zkoušet vysvětlovat, proč není podle nás vhodné sledovat daný pořad nebo video, neřešit situaci křikem nebo zákazy. Měli bychom být pro dítě oporou, partnerem, ne vykřičníkem. Zároveň se ale nebát konfliktu, pokud se meze překročí.
„Nežádoucí účinky“
Zajímalo mne, zda v dnešní digitální době stoupá počet dětí a teenagerů, kteří mají vlivem sledování mobilů a televize oční vadu.
„V zásadě ne, ale rozhodně stoupá počet doprovodných problémů souvisejících s nadměrným používáním této elektroniky. Vyšší výskyt očních vad dětského věku spíše souvisí s jejich včasným záchytem, preventivními programy a výrazně lepší osvětou než dříve,“ vysvětlila mi primářka oční kliniky DuoVize MUDr. Lucie Valešová.
Při delším sledování mobilu nebo tabletu dochází k tzv. spasmu akomodace neboli křeči zaostřování, kdy svalový aparát oka ustrne v zaostření na jednu vzdálenost a při změně pohledu pak oko nesleduje dobře na dálku. Dále může u dětí docházet v souvislosti s nepřirozeným postavením krční páteře k její blokádě.
Bavily jsme se také o vhodnosti používání mobilu či tabletu u malých dětí. Podle lékařky by měli rodiče užívání technologií dítěti v určitém věku zcela odepřít.
„Dle odborníků v dětské neurologii a psychologii je doporučováno, aby dítě do tří let nepřišlo do kontaktu s mobilním telefonem a tabletem vůbec. Je popisován i vliv složky modrého světla z displeje telefonu, která škodí dětským očím a mozku v tom smyslu, že způsobuje i poruchy spánku, soustředění a vnímání okolního světa,“ upozorňuje primářka.
S tím souhlasí i medicínská antropoložka a spánková konzultantka Lenka Medvecová Tinková, jež se ve své praxi často setkává s dětmi ve věku 1–5 let, které mají problémy se spánkem, způsobené nadměrným sledováním obrazovky.
„Z praxe pozoruji, že už děti kolem 1–2 let denně sledují pohádky na mobilu, tabletu či v TV.
V tomto věku mozek děťátka ještě dozrává a je lepší zcela vyřadit denní sledování pohádek a nahradit je interakcí s rodiči nebo volnou zábavou.
V mnoha rodinách se díky absolutnímu omezení obrazovky přes den mezi 1–2 rokem podařilo nejen zlepšit pláč nebo dlouhé usínání, ale rodiče také hlásili pozitivní změny chování,“ vyjmenovává Tinková.
Ač se dítě u televize zdá klidné, zdání může klamat. Televize jim brání v celkovém zklidnění a vstřebání zážitků z celého dne. I proto většina studií zaměřených na výzkum sledování televize a následného vlivu na spánek dětí nedoporučuje ani u starších – od tří a více let – sledování TV před spaním.
„Samozřejmě že technologie jsou již součástí našeho světa a děti se s nimi učí pracovat. Co ale u malých dětí (0–3 roky) nedoporučuji, je každodenní sledování obrazovky, zejména jako rituál zklidnění před denním nebo odpoledním spánkem,“ uzavírá spánková antropoložka.
Jak to vidí matka?
Podle odborníků by tedy děti do tří let do kontaktu s televizí, potažmo mobilem či tabletem přijít příliš neměly. Nicméně vše opět záleží na člověku a nastavení.
Myslím si, že i dobrý rodič, skutečně milující rodič, který si s dítětem povětšinu dne hraje, chodí s ním ven a učí ho nejrůznějším věcem, potřebuje těch pět, deset, nebo klidně i třicet minut, kdy si sám odskočí na záchod, uvaří oběd. A máte-li děťátko, které se skutečně neumí zabavit samo a při sledování televize se aspoň na oněch vzácných 20 minut posadí, vlastně se nic nestane. Tak to vidím já.
Ale všeho s mírou. Upřímně si bez tohoto pomocníka nedovedu představit mateřskou. Jsou dny, kdy mi skutečně umí vytrhnout trn z paty. A nestydím se za to.
Ač vím, že nic extra přínosného to pro rok a půl staré dítě není. Jenže zkuste uvařit rizoto s hystericky ječícím dítětem visícím za vaši nohu, které si mermomocí potřebuje zrovna hrát na schovávanou.
Někdy to prostě nejde tak, jak si člověk maluje. A tak to je. To je život.
Rodič, náš učitel
„Evi, až bude hotová večeře, já zapískám, jo?“ říkala mi vždycky máma. Byly jsme tři kamarádky v ulici, bydlely jsme prakticky vedle sebe. Hrály jsme si na hromadě čerstvě navozeného uhlí, vařily jsme z písku a vajec, které jsme ukradly v sousedovic kurníku.
Dodnes si pamatuju, jak jedna z nás stála na vzrostlém ořešáku, skákala po větvi, kývala se ze strany na stranu a křičela: „Jsem vládkyně všech moří!“ Z vyděšených slepic lítalo peří a my si z něj vyráběly čelenky. A to nám bylo i víc jak deset let. A pořád nás to bavilo.
„I dnes si děti umí hrát, pokud jsou k tomu vedeny,“ říká psychoterapeut Čedík. „Jde totiž o součást jejich přirozenosti, něco, s čím se děti už narodí.“ Všimněte si například, že namísto toho, aby děti chodily, často běhají. Je to dáno tím, že ze sebe musí dostat nahromaděnou energii a jinak to zkrátka a dobře neumí.
„Bohužel v tomto případě do toho často mohou vstoupit právě moderní technologie. Namísto toho, aby si energii vybily sportem nebo jinou aktivitou, naučí se potlačit přirozenost a čas konzumují jinak. Pokud jim to z pozice rodiče dovolíme.“
S tím souhlasí i učitelka základní školy Kristýna Bubeníková. „Když já sama chodila do školy, tak jsme mobily neznali, o přestávce se hrály pogy, vyměňovaly se kartičky s hokejisty, malovalo se do památníčků, skákala se guma. Na střední škole jsme se o přestávkách učili ze sešitů nebo si povídali mezi sebou.
A dnes? Ve spoustě škol jsou mobily povolené, dokonce se s dětmi sdílí wifi síť. Učitel jde o přestávce po chodbě a neslyší hlahol, nevidí skupinky dětí, které se spolu baví. Ve třídách i na chodbách je ticho.
Věřte, je to smutný pohled,“ reflektuje aktuální dění maminka dvouleté Elišky, toho času na mateřské dovolené.
Sama říká, že moderní technologie, jak televizi, tak mobil či tablet doma nebo na cestách využívají a omezovat dítě v tomto ohledu na maximum je podle jejího názoru kontraproduktivní a v důsledku nesmyslné. Tak jako tak se s technologiemi dřív nebo později setká.
To nejrozumnější je tedy, stejně jako se vším, najít především tu nejvhodnější hranici, kdy je tabletů a mobilů příliš. A té se držet.
Dívají se vaše děti rády na televizi? Má na ně dobrý i špatný vliv
Je velmi těžké vyhnout se sledování televize u dětí. Takřka každý doma nějakou má. V některých domácnostech je dokonce zapnutá permanentně, aniž by se na ní někdo vůbec díval.
Jsou i tací, kteří používají televizi jako náhradní chůvu a mnozí rodiče rádi pouští dětem různé poučné pořady, které je mohou nějakým způsobem vzdělat.
Jak ale sledování televizní obrazovky skutečně ovlivňuje děti?
Mnoho odborníků se přiklání k tomu, že přílišné sledování televize má na děti špatné účinky, a dokonce se může snižovat jejich inteligence.
Negativní dopady sledování televize u dětí
- Televize neposkytuje pro děti mladší 2 let žádné vzdělání. Naopak. Krade jim čas na činnosti, které jejich mozek skutečně rozvíjejí, jako je interakce s ostatními lidmi a hraní si s nimi. Dítě se učí mnohem efektivněji v případě skutečných zážitků s lidmi a věcmi, a ne skrz to, co vidí na obrazovce.
- Sledování televize zabírá čas, který vaše dítě potřebuje k rozvoji důležitých dovedností, jako jsou jazykové, tvořivé, motorické a sociální dovednosti. Právě ty se vytváří a rozvíjí v prvních dvou letech věku (kritický čas pro vývoj mozku) prostřednictvím hry, zkoumání a konverzace. Jazykové dovednosti vašeho dítěte se například sledováním televize určitě nezlepší. To se lepší tak, že mluví s lidmi a poslouchá kontext skutečné řeči mezi lidmi kolem sebe.
- Existuje studie, která ukazuje, že děti, které mají televizi v ložnici ji sledují o půl hodiny denně více, mají vyšší nadváhu, vyšší úroveň depresivních příznaků, emocionální potíže, jsou více agresivnější a vyskytují se u nich slabší sociální dovednosti.
- Sledování televize znecitlivuje mysl vašeho dítěte, protože není tak iniciativní, nesnaží se analyticky myslet a používat představivost.
- Děti mnohem méně čtou a zdokonalují si čtenářské dovednosti prostřednictvím praxe. Nezajímají se knihy nebo jiná tištěná média.
- Dlouholetý výzkum ukazuje, že děti, které jsou ve svých domovech bombardovány šumem v pozadí, mají potíže se soustředěním.
- Sledování televize také způsobuje potíže s věnováním pozornosti učitelům, protože jsou děti zvyklé na rychlou vizuální stimulaci obrazovkou.
- Školní děti, které tráví u televize příliš mnoho času, mají tendenci méně pracovat na domácích úkolech. Když je dělají s televizí na pozadí, hůře se jim soustředí a méně si pamatují. Také nedostatek spánku se sledováním spojený má za následek horší výkony ve škole, protože dítě není schopné se tolik soustředit.
- Studie Millennium Cohort Study uvádí, že děti, které se dívaly na televizi přes tři hodiny denně, měly už v 7 letech mnohem větší problémy s chováním, emocionální zralostí a potíže s navazováním vztahů.
- Televize vystavuje vaše dítě negativním vlivům a podporuje negativní chování. V mnoha pořadech i reklamách se objevuje násilí, alkohol, užívání drog v pozitivním světle. Mysl vašeho dítěte vytváří rané dojmy z toho, co vidí a ty pak v budoucnu určují, jak vidí svět a ovlivňují i jeho dospělé chování. Například jeden výzkum, který trval asi dvacet let, ukázal, že děti, které více sledovaly násilí v médiích, se chovají více agresivně v dětství, a i když jsou starší. Televize je totiž učí, že násilí je dobrý způsob, jak se dá řešit konflikt.
- Podle Americké lékařské asociace mají děti trávící příliš mnoho času u obrazovek častěji nadváhu. Protože se sledování zároveň často konzumují nezdravé potraviny ve velkém množství. Vůbec si totiž nestihnou všimnout, že už vlastně nemají hlad. Také je ve velké míře ovlivňují reklamy, kde neustále vidíme, jak jsou výborné a v podstatě zdravé nejrůznější pochutiny plné cukru, tuku a nezdravých ingrediencí. Dětská obezita je spojena dokonce už jen s hodinou sledování televize denně.
- Studie z roku 2014, kterou zveřejnil Mezinárodní věstník kardiologie, naznačuje, že u dětí ve věku od 2 do 10 let, které sledují televizi přes dvě hodiny denně, se zvyšuje o 30 % pravděpodobnost vzniku vysokého krevního tlaku oproti těm, kteří před ní tráví času méně. Nedostatek fyzické aktivity toto riziko ještě zvětšuje a později v životě může tento stav způsobit kardiovaskulární problémy.
- Příliš času u obrazovky také ovlivňuje zdraví dítěte a jeho sportovní schopnosti. Čím delší dobu u ní tráví, a to i v prvních letech života, tím větší je pravděpodobnost, že bude obézní a získá málo svalové hmoty. Nemusí být fotbalovou hvězdou, ale pohyb a fyzické zdraví je naprosto nezbytnou součástí života a u dětí zvlášť.
3 studijní návyky, které se děti mohou učit na podzim
Pozitivní účinky sledování televize
Na druhou stranu se najdou i tací, kteří televizi nezatracují a není podle nich tak špatná. Zároveň však uvádí, že její sledování může být prospěšné jen tehdy, když rodiče na děti dohlíží, vybírají sledované programy a regulují čas.
- Existují zajímavé dokumenty a různé vzdělávací pořady. Někdy to může být efektivnější než knihy při výuce vašeho dítěte. Třeba o tom, jak vzniká život, jak vznikly některé země nebo historické pořady apod.
- Studie ukazují, že děti, které sledují vzdělávací a nenásilné dětské pořady, mají lepší výsledky při čtení a matematických testech.
- Ti, kdo sledují informativní a vzdělávací představení, mají tendenci dozrávat dříve, protože dostávají více informací. Televize se může stát efektivním doplňkem školní výuky.
- Předškoláci, kteří se dívají na vzdělávací programy, dosahují na lepší známky, jsou méně agresivní a častěji míří na střední školu.
- Vhodné pořady také rozšiřují slovní zásobu, a to dosti výrazně.
- Špatné nejsou ani různé zábavné pořady ukazující jiné národnosti a kultury po celém světě. Díky tomu je děti poznají.
Vlastnosti dětí podle znamení horoskopu. Čím vás mohou nemile překvapit?
Přemýšlejte o tom, co by vaše dítě mohlo dělat, pokud nebude sledovat televizi. Bylo by skvělé, kdyby alternativou byla dobrá knížka nebo odpoledne strávené venku s kamarády.
Děti a televize
Kolik času stráveného u televize je až příliš? Rodiče mají různá hlediska, co je přijatelné a nikdo nemůže stanovit rozsah, který by se hodil pro každou rodinu. Podle současných výzkumů nejvíce sledují televizi nejvíce devítileté děti.
Předškolní děti sledují televizi méně než děti navštěvující základní školu a nejméně sleduje televizi mládež, která má základní školu za sebou. Mladí lidé sledující příliš televizi patří spíše k těm pasivním s nízkou sebedůvěrou, nejsou ve svém životě příliš úspěšní a nemají mnoho zájmů.
Zpravidla je příliš časté sledování televize symptomem zcela jiných problémů, ne jejich důvodem. Když má dítě málo zájmů a málo přátel může je televize jako by nahrazovat.
Hranice ani nebo ne?
Někteří rodiče se snaží omezit sledování televize nebo stanovit určitý objem času, kdy se dítě může dívat, popřípadě označit určité programy, které dítě smí sledovat.
Je však docela těžké taková pravidla dodržet zejména pokud jsou v rodině také starší děti. Rodiče, kteří se snaží o prosazení přesných pravidel, se barvidla setkávají se spoustou námitek.
Děti jsou mistry citového vydírání a snaží se všemožnými způsoby dosáhnout svého.
Učení z televize
Televize může být dobrým zdrojem informací. Rodiče z pochopitelných důvodů rádi vidí, když se dítě divá na naučný program a mnozí z nich se mračí, když dítě dává přednost programům, které se jim nelíbí. Pokud se podíváme na některý ze seriálů a nejraději bychom ho vypnuli, divíme se, že např.
desetileté dítě takový seriál může doslova hltat. Ptáte se proč? Získává tam informace, které ukazuje na zařazení lidí do určité sociální skupiny, příklady názorů vlídného i nevlídného chování nebo příklady situací se kterými se musí hlavní hrdina vyrovnat.
Jakmile se na tuto skutečnost podíváme z jiného úhlu, můžeme s dětmi o různých situacích z filmu diskutovat a rozebrat je.
Televize má své meze
Z pochopitelných důvodů i televize má své meze. Rozhodně nepodporuje schopnost soustředění a komunikace. Zaměřuje se pouze na krátkodobou pozornost. Baví nás pouze krátkými scénami, obrazy se mění mnohem dříve, než je malé dítě schopno pochopit. Pro velmi malé děti je televize pouze kaleidoskopem podnětů.
Totéž platí také o kreslených filmech, kde se děti mají bavit rychlými akcemi a hudbou. Násilí a brutalita se na nás z obrazovek hrne mnohem více, než tomu bylo v minulosti. Určitě není vhodné, aby těmto scénám bylo pravidelně dítě vystaveno a navíc sedělo u televize samo.
V takových případech odborníci varují, že u dítěte může vzniknout obdiv a identifikace k agresivnímu hrdinovi, což určitě není žádoucí pro správný a zdravý vývoj dítěte.
Společné sledování programů
Není nutné dívat se na všechny programy, které baví vaše děti, ale sledování programů s dětmi je prospěšné. Poskytuje téma rozhovoru a popis chování jednotlivých hrdinů. Některé dětské programy vycházejí při vysvětlování z dětských zkušeností.
Když televizi sledujeme společně se svým dítětem, má možnost se nás vyptávat , můžeme ho na něco zvlášť upozornit , ukázat mu zajímavé nebo směšné stránky předváděných informací. Můžeme ho také provokovat, aby o viděném více přemýšlelo, ptát se ho, jak vidí jednotlivé situace, upozornit, jak stereotypně, mohou být zobrazovány.
Dítě přemýšlí, reaguje, nejen pasivně přijímá, co je mu předváděno, a tak se naučí lépe televizi používat.
Násilí v televizních programech
Vliv televizního násilí nepůsobí na každého jedince stejně. Na to, zda televizní násilí děti ovlivní negativním směrem, má vliv především intervence rodičů. Odborníci zjistili, že častý televizní divák má sklon vidět svět jako nebezpečné místo. Hrozba agresivního chování u dítěte narůstá spolu s nevhodnou výchovou.
Někteří rodiče dokonce dítě nejenže podporují ve sledování násilných scén v televizi, ale také sami používají k dosažení svých výchovných cílů násilného nebo autoritářského chování.
Takové dítě samo žije v nepřátelském prostředí a nejtypičtější obranou mu je zcela pochopitelných důvodů agresivita, často také namířená proti vlastním rodičům a na nejbližší okolí.
„Pondělní syndrom“
Celá řada odborníků upozorňuje na jeden zajímavý fenomén týkající se této problematiky a nazývají ho tzv. „pondělní syndrom“. Děti, které z různých důvodů konzumují televizi nejvíce o víkendu, mají sklon si nashromáždit neodžitou agresi a vybit ji v pondělí ve škole.
Na toto zjištění upozornili sami učitelé, kteří vypozorovali, že právě pondělí bývá krizovým dnem pro různé výchovné problémy a konflikty. Tento jev se však nevyskytuje pouze v pondělí, ale také kdykoliv jindy například v době prázdnin.
Příčinou je celá řada vnitřních i vnějších podnětů jaký je přímý tok, dlouhodobá frustrace, horko, velké množství nahromaděné agresivity a její nedostatečné vybití v nějaké společensky nezávadné nebo dokonce prospěšné činnosti.
Negativita televizního násilí neplyne pouze z napodobování nebo identifikace s agresivním vzorem, ale také z výrazné kulminace agresivity v člověku.
Anetický syndrom
Rodiče někdy namítají, že násilí, které probíhá na obrazovce v televizi se jejich dětí vůbec nedotýká, protože na ně vůbec nereagují a zůstávají netečné. To však může být obrovský problém, protože dítě, které dlouhodobou sleduje násilí, se vůči němu stává otupělé.
Odborníci tento stav definují jako anetický syndrom, který se projevuje necitlivostí vůči cizí bolesti. Přitom běžnými reakcemi na agresivní chování je strach, nevolnost, nervozita, úzkost apod.
Tento syndrom vychází zcela pravděpodobně z narušeného sociálního učení, a to především z vadného vývoje sociální empatie a sociální kontroly.
Svět podle médií
Televize nám ukazuje svět jako nepřátelské území plné kriminality, válečných konfliktů a korupce. U mnoha diváků tak může vzrůstat pocit nepřetržitého strachu, napětí a stresu.
Funkce médií je zcela jistě neocenitelná, avšak jejich prostřednictvím barvitého zpravodajství, velkou měrou přispívá k mnoha negativním pocitům. Ve vztahu k dítěti je právě zpravodajství ohledně násilí a brutality nejvíce bezohledné.
Především pro mládež je sledování televizních zpráv velmi podstatné, protože získávají informace o celosvětovém dění. To značně rozšiřuje jejich rozhled a vědomosti, které mohou uplatnit jak ve škole, tak i v osobním životě.
Pocit ohrožení
Pocit ohrožení je nyní aktuálně znatelný u celé řady obyvatel na celém světě. Zejména neustálé omílání různých útoků a příliš velký prostor pro šíření zla situaci neprospívá a ještě ji více zhoršuje.
U části populace tak vzniká představa, že násilí má úspěch, u jiné části enormně narůstají obavy z napadení.
V obou variantách může vzrůstat násilné chování diváků buďto tím, že kopírují násilí a jsou agresivní, anebo tím, že se snaží o násilnou obranu.
Diskusní pořady
Na problematiku násilí na obrazovkách existuje celá řada rozporuplných názorů a argumentů z různých úhlů pohledu.
Z mnoha průzkumů vyplývá, že většina populace násilí na obrazovkách spíše odsuzuje, nicméně je potřeba respektovat také zastánce názoru, že televize zbavená násilí představuje příliš idealizovaný obraz světa.
Nicméně se nabízí otázka, jak se mají děti a mládež učit společensky nezávadné formě dialogu, když jsou v televizi svědky pouhého urážení, osočování, napadání a protiargumentů, které tvoří takřka hlavní náplň „diskusních“ pořadů?
Role rodičů
Nelze pochybovat o tom, že v oblasti působení agresivních scén v televizi na dětskou psychiku hrají zcela zásadní roli rodiče, které je nutno vést nenásilnou formou k většímu zájmu o zdravý psychický a sociální vývoj vlastních dětí.
Odborné studie poukazují na to, že vliv televizního násilí na dítě je tím vyšší, čím je nižší zájem rodičů o potřeby svého dítěte. Existuje však rovněž opačný problém.
Rodiče často v přehnané snaze ochránit své děti před násilím a vulgarismy, povolují dítěti sledovat pouze naučné programy, dětské a emocionálně přeslazené a zcela výslovně jim zakazují sledování ostatních pořadů, třeba i dobrodružných nebo napínavých.
Ve škole se pak dítě setkává s výsměchem a separací ze skupiny, protože není schopno se zapojit do debaty o shlédnutých televizních pořadech. Každé dítě touží po zodpovězení svých vnitřních otázek.
Toho se mu však v tomto případě nedostává ani ze strany rodičů, ani prostřednictvím televizních pořadů, ani ze strany vrstevníků. Je podstatné podotknout, že dítě se snadněji upne k fikci v případě, že mu realita neposkytuje pro něj tolik potřebných podnětů. Fenomén odkládání dítěte k televizi ať nezlobí je poměrně častější, než se nám může zdát.
Poskytování kvalitních podnětů
Významnou součástí a výchovné funkce každé rodiny je poskytování dostatečného množství pestrých podnětů, které napomáhají celkovému rozvoji jejich dětí. Z psychologického pohledu je právě rodina tím hlavním regulátorem mnohých negativních jevů.
To však může platit pouze za předpokladu, že dochází v celém rodinném prostředí na podílení k vytváření zdravého rodinného prostředí. V posledních letech tak tomu bohužel není, neboť dochází ke značným omezením bezprostředních kontaktů mezi jednotlivými členy rodiny v důsledku celkového životního způsobu, tempa, měřítek a hodnot.
Přímé výchovné působení je v rodině nahrazováno institucemi a dalšími socializačními vlivy, mezi ně patří také masmédia.
Reality Show
Mnozí odborníci, kteří se zabývají problematikou psychologického působení televize na děti a mládež se velmi kriticky dívají na nově vzniklé pořady tzv. Reality Show.
Jedná se o pořady, které v posledních letech velmi expandovaly a jejich sledovanost zejména v počátku dosahovala rekordních počtů. Tyto pořady jsou zářným příkladem bulvarizace médií. Na tzv.
Reality shov lze pohlédnout z několika hledisek:
Násilí – nejedná se sice o přímé fyzické ataky, ale slovní agrese a patologické chování je zde zastoupeno v celkem hojné formě
Obscénnost – veškerá intimita vztahu je zde potlačena v maximální možné míře a nahrazena vulgárními obrazy chování
Konzumní, individualistické chování – veškerá soutěživost účastníků je hnána velkým extrémem a touhou po vítězství a u mnohých také o zviditelnění se v médiích. Nejedná se zde o sportovní nebo vědomostní výkony, ale o vypočítavost a, která vede k úspěchu s motivací velkého finančního zisku.
Rizika
Velkým rizikem těchto pořadů jak již bylo zmíněno je identifikace dítěte se vzorem, což v praxi představuje přejímání negativních vzorů chování dětmi oblíbených postav těchto soutěží. Velmi diskutabilní je reálnost oněch reality show.
Soutěžící nejsou zasazeni do žádného reálného prostředí a reálných situací, protože jsou pod neustálým dohledem kamer a uvězněni ve „zlaté kleci“, kde nemají možnost volného pohybu do okolí a komunikace. Tyto extrémní podmínky naopak nahrávají abnormálním projevům a psychickým zkratům.
Děti někdy zahánějí před televizí svou nudu a v důsledku této jednosměrné komunikace, která tvá dlouhé hodiny má televizní dítě sníženou schopnost komunikace. Dále dochází k narušení jeho schopnosti si samostatně nebo jinými dětmi hrát nebo navazovat běžné sociální vazby.
Ve zkreslené realitě se televizní dítě domnívá, že v životě jsou možná jen rychlá řešení.
Počítače
Pro současnou mládež je charakteristická vysoká počítačová a multimediální gramotnost. Zejména v posledních desetiletích nabral tento trend velmi progresivní akceleraci a v každé rodině je takový trend samozřejmostí. Veškeré výhody a přínos osobního počítače je každému dobře znám.
Nejenže nám podstatně usnadňuje práce, ale jeho prostřednictvím lze poslouchat a vytvářet hudbu, shlédnout film, hrát hry nebo komunikovat či vyhledávat informace na internetu.
Pro svou jednoduchost a dostupnost mohou dnešní děti využívat počítač již před čtvrtým rokem života, protože existuje celá řada programů se zábavným naučeným obsahem, přizpůsobený dětem a lidem každého věku.
Trávení volného času
Stinnou stránkou počítače je, že začal být alternativou trávení volného času mládeže a rodiče se domnívají, že dítě sedící vedle v místnosti mají pod kontrolou.
Bohužel psychologové již dlouhodobě bijí na poplach a kritizují, že dlouhé hodiny strávené před počítačem narušují tělesný a psychický vývoj mnoha dětí.
Mezi nejčastější potíže spojené s tímto problémem patří porucha soustředěnosti, narušení spánkového rytmu, špatné držení těla a poruchy vidění. Počítačové hry nejvíce hrají děti okolo dvanáctého roku věku, ale výjimkou nejsou ani děti starší nebo dokonce dospělí.
Rodiče a pedagogové
Stejně jako u televize i zde platí, že hlavní moc je v rukou rodičů a pedagogů, kteří by měli docílit toho, aby nebylo využíváno počítačových her pouze k agresivnímu využití, ale ke spolupráci a osobnímu rozvoji. Určitě je nezbytně nutné, aby děti měli pouze vymezený čas, který u počítače stráví a neměla by to být jejich hlavní denní náplň.
Agresivní virtualita
Anonymita virtuálního světa může být zdrojem zvýšené agresivity v komunikaci. Agresor, který je „schovaný za virtuální identitou může vyvolat v dítěti vyvolat pocit strachu, pasivity nebo naopak se může stát agresorem, pokud trpí komplexy méněcennosti a nevybitého napětí.
Anonymita může mít dále pro děti užívající internet riziko ze dvou důvodů. Za prvé umožňuje skrýt pravou identitu a vytvořit identitu novou, stává se rájem pro děti, které mají zejména v dospívání potíže s komunikací.
Děti, které netrénují komunikační dovednosti ve svém okolí a pokud se o to pokusí, neuspějí, což vede k dalšímu schovávání do virtuality. Tato skutečnost má obrovský dopad na psychiku jedince, který takřka přestává být sám sebou. Dochází tak ke zhroucení sebevědomí a psychické závislosti na „internetové identitě“.
Anonymita dítěte může také vést k jeho obtěžování jiným uživatelem internetu. Existují případy pedofilně orientovaných uživatelů užívajících identitu přiměřeně „staré „ kamarádky nebo kamaráda.
Závislost na internetu
V současnosti se také stává velmi diskutovaným tématem problematika závislosti n internetu. Psychologové zastávají názor, že se jedná o návykovou impulsivní poruchu, která se podobá např. patologickému hráčství (gamblingu).
Tato porucha se projevuje patologickým vztahem k počítači a především k internetu. Dlouhodobým a soustavným využíváním tohoto média na úkor jiných činností, sociálních vztahů a mnohdy také biologických potřeb je pro jedince takřka devastující.
Jsou známy případy, kdy jedinec zkolaboval po týdenním nepřetržitém surfování. Internetová závislost vždy zasahuje do omezení a ztráty reálných sociálních vztahů, koníčků a zájmu o vše okolo.
V případě neuspokojení své internetové potřeby dochází k určitým projevům abstinenčních příznaků a podobně jako tomu je u drogové závislosti nebo patologického hráčství, i zde existuje i možnost léčby.
Dospělá populace
Závislé chování u počítače se projevuje zejména u těch dospělých, kteří pracují s počítačem jako pracovním prostředkem a je typická zejména pro workoholiky. Tzv.
internetoví gambleři zase používají internet jako prostředek k hazardní hře. Tato porucha se podobá klasickému patologickému hráčství, má stejné projevy a také důsledky.
Závislost na internetové pornografii má úzkou souvislost s hypersexualitou nebo jinou sexuální úchylkou.
Zdravotní rizika
Podobně jako tomu je u televize, také je nutné upozornit na rizika spojené s nadměrným užíváním počítače, která se týkají jak dětí, tak dospělých. Hrozí potíže se soustředěností, narušení spánku, množí se potíže s pohybovým ústrojím.
V kontextu s celodenním sezením ve škole mohou děti pocítit bolesti v kříži, ramenech a v oblasti šíje. Při intenzivním používání zraku se mohou projevit potíže v oblasti vidění, bolesti hlavy nebo migrény. S deficitem důležitých látek v těle se mohou objevit sklony ke křečím a svalovým ztuhlostem.
Diskutovaná je rovněž problematika působení elektromagnetického pole a tyto výzkumy nestále probíhají a jejich jednoznačný názor prozatím není uzavřen. Rodiče by měli v každém případě monitorovat své děti, jak dlouhý čas u počítače tráví a jaké stránky sledují.
Děti musí být také poučeny o tom, aby nikdy neposkytovaly nikomu svoji adresu, telefonní číslo nebo jiné informace osobního rázu. S dětmi musíme také diskutovat o tom, že vše co je na internetu nemusí být pravda.
Podstatná a klíčová je otevřená komunikace mezi rodiči a dětmi a na té se musí pracovat již od malička a ne až tehdy pokud se vyskytnou problémy. To už může být v zásadě velmi pozdě a ze strany dětí se setkáme pouze s nepochopením.
Neodkládejte děti k televizi, může jim poškodit mozek, varují vědci
Existují už i pořady zaměřené na děti mladší dvou let, zatímco jedni rodiče je opěvují, jiní se děsí nad tím, že vyroste generace závislá na pohyblivých obrázcích.
„Podle mě je u dětí mladších dvou let televize v pořádku, pokud nenahrazuje přímý kontakt s rodičem a je pouze jednou z nabídek zábavy. Čas by neměl přesáhnout půl hodiny a určitě nemusí jít o pravidelnou aktivitu.
Během pár minut u televize si rodič odpočine a dítěti to určitě nijak neublíží, jen doporučuji volit vhodný program, může jít i o dětské písničky,“ říká psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.
Předškolní děti
Vědci nabádají rodiče, aby předškolní a školní děti neodkládali k televizi. Podle nedávného průzkumu montrealské univerzity jsou pro batolata „magickou hranicí“ 2 hodiny a 52 minut.
Do dlouhodobého výzkumu dětského vývoje je zapojeno 1 997 chlapců a děvčat ve věku dvou a půl roku, jejichž rodiče v rámci studie přesně popisují dobu strávenou sledováním televize a dalšími aktivitami.
Děti jsou také testovány v několika různých oblastech.
Podle členky výzkumného týmu, profesorky Lindy Pagani, je se sledováním delším než tři hodiny spojena menší slovní zásoba, horší matematické dovednosti a menší schopnost soustředit se ve školce.
Podle kanadských vědců se takové děti dokonce častěji stávaly oběťmi konfliktů, včetně těch fyzických a souvisejících se šikanou.
To vše pro ně dohromady znamená obtíže v budoucí školní docházce i společenském životě, popisuje ve studii britský list The Telegraph.
Vědci proto doporučují maximálně dvě hodiny televize pro předškolní děti denně, ideální je s dítětem během sledování komunikovat a využívat televizi spíš jako součást společné aktivity.
| Neni třeba ani utratit mnoho peněz, stačí se inspirovat a chytře vybírat. |
Psycholog Jan Kulhánek doporučuje u předškolních dětí maximálně 1 hodinu před obrazovkou denně.
Rodičům kromě toho radí, aby na sledování televize byl vyhrazen určitý krátký čas denně (třeba starý dobrý večerníček nebo dnes raníček), aby se neměnil program dítěte.
„Nejlepší je děti k televizi neodkládat, rodiče musí prostě počítat s tím, že děti zejména v předškolním věku potřebují naší pozornost a televize ji nenahradí. Pak je snadné dětem dovolit jen časově omezené sledování pohádek,“ vysvětluje psycholog.
Školáci
A co starší děti? Ani u těch by se to s časem před obrazovkou nemělo přehánět, podle výsledků výzkumu japonských vědců totiž může způsobovat nevratné změny ve struktuře mozku.
Studie Tohoko univerzity o 276 účastnících ve věku od 5 do 18 let zkoumala mozek dětí pomocí magnetické rezonance, s delším sledováním se pojila vyšší hustotu šedé mozkové hmoty v oblasti mozku, kde „překáží“.
Podle vědců zatím není jasné, jestli je to přímo efekt televize, nebo důsledek nedostatku jiných aktivit jako čtení nebo hraní s kamarády. Jsou si ale jistí tím, že dlouhodobě televize pro mozek není přínosná.
„Oproti například hře na hudební nástroj se totiž sledování televize nepostupuje na vyšší úrovně dovedností, nezrychluje nás a nenutí kombinovat znalosti či dovednosti,“ uvedli japonští vědci z města Sendai pro list DailyMail.
Technologie nikdy nenahradí lásku, připomíná dojemný spot:
Puberťáci
Podle aktuálního průzkumu společnosti Axocom mezi mladými ve věku 16 až 24 let 90 % mladých sleduje televizi denně. Zajímají se zejména o hudbu, seriály a dění mezi bohatými a slavnými.
„Bylo až překvapující, kolik lidí ve věku od 16 do 24 let sleduje například seriál Ordinace v růžové zahradě. Devadesát procent dotázaných ví, co se v těchto seriálech průběžně děje, a znají také program stanice MTV,“ komentovala výsledky průzkumu ředitelka mediální společnosti Axocom Erika Luzsicza. Čtyři hodiny a více přitom stráví podle průzkumu u televize 15 procent dotázaných.
„Dvě hodiny denně u televize je asi jeden film nebo dva díly seriálu. Není to zdraví škodlivé, ale ideální to také není. Čtyři hodiny denně je už moc. Jedná se o pasivní zábavu bez nějakého přínosu, snad jen, že pak může o seriálech dítě konverzovat s vrstevníky.
Při této intenzitě sledování ale hrozí podobné problémy jako při sezení u počítače po dobu 4 hodin: riziko obezity, bolesti hlavy a zad, neadekvátní zátěž pro oči (více si přečtěte zde).
Na psychické rovině jde o prožitý stres, který nemá vybití a může vézt k depresivním náladám, poruchám pozornosti, výbušnému jednání i výkyvům nálady,“ varuje psycholog rodiče pubertálních chlapců a děvčat.
Diskuze mimi a televize
Velikost písma:
U starých Televiz opravdu hrozilo že si mimi zkazí očíčka , ale nové
typy už mají clony které by tomu měli bránit . Takže bych se toho zas
tolik nebála . Ps: Jani docela si mě potěšila , náš mělej je také
vysazený na ovladač takže ho schováváme kde se dá.
Myslela jsem si, že jsem v tom sama . Když nemuže najít ovladač stoupne si t
televizi a tak dlouha na ní hrabe prstíkem , až se mu povede jí přepnout .
Malému bude za 5 Dní 10 měsíců .
Přejí vám a vašim mimulkám hodně zdraví a pěkné programi v TV
.Verča¨
Ahoj!
Tak na tuhle otázku by asi měli odpovědět odborníci.
Já si myslím, že pokud je dítě v dostatečné vzdálenosti a „nedívá
se“ příliš dlouho, tak by to vadit ASI nemuselo.
Co je ale nebezpečnější je, jaký vliv má sledování televize na psychiku
dítěte.
Musíme hlídat, co je v televizi, protože určitě i malé dítě
to může ovlivnit. Mnoho rodičů to podceňuje a nechávají své děti
rozhodovat, na co se budou dívat.
Dnešní děti vyrůstají převážně na televizi a taky to určitě MÁ
velký vliv. Viz.
zvyšující se kriminalita dětí.
A taky jsem četla, že děti, které tráví mnoho času u televize, mají
horší schopnost se soustředit.
Omlouvám se za mé „moudré rady“. Určitě to všichni víte, jen mi
nedalo to nenapsat.
Hezký den!
Ahojky,
naprosto souhlasim se Zizalkou.
Otazka by spis mela znit: Od kdy je dite schopno pochopit ty hejbajici se
obrazky aniz by mu to v hlavicce udelalo zmatek?
Jedna vec jsou oci a jejich kazeni ci nekazeni pri koukani na TV a druha
jestli malej prcek na to ma, avy si to v hlavince srovnal.
Monca a moncicaci 8m a 3t
Ahoj maminky a miminka,
můj tříměsíční syn se na TV „nekouká“, ale já si ji ke kojení
občas zapnu. Potichu, aby ho to moc nerušilo, tak jen doufám, že to
nevnímá, necítí… co myslíte?
Díky za názory
Tutu
Ahoj,
tak bych řekla, že naší malé, asi tak do 4 měsíců nevadila při kojení
jak přítomnost někoho v místnosti, povídání, puštěná televize a jiný
rozruch. Ale teď v 6 měsících, už nesmí nikdo
mluvit, hrát televize, šustit, chodit .. jinak se hned otáčí a hledá kolem
co se děje
To poznáš časem.
Lenka
ahojky, snažím se, aby synáček na telku nekoukal – já sama si jí moc
nepouštím, ale manžel – to je jeho droga. A mrňous se okamžitě otáčí
za zvukem a kontrasty.
Já mám po celý den potichu puštěné rádio – mě to ukliňuje a malej je
taky spokojenej.
Ahoj holky. Já jsem četla výsledky testů, kdy malé děti koukali na
televizi a ve škole pak měli problémy se soustředěním. Taky v Betynce
psaly, že není televize vhodná pro rychlé frekvence střídání obrazu.
Pa Kamila
Ahoj Jarča
Asi před rokem jsem četla výsledky jedné studie o malých dětech a
televizi. Podle ní by se děti do dvou let neměly dívat ani náhodou,
protože rychle měnící se záběry jim poškozují schopnost
soustředění.
Hezky se to čte, hůř dodržuje… Můj syn je taky maniak na dálková ovládání
a když schovám ovládání, prostě si dojde k televizi a zapne si ji sám
prstíkem. Snažím se ale ho v tom nepodporovat.