Demence není hloupnutí, ale nemoc

„Demence není jen porucha paměti“
O demencích a jejich prvních příznacích.

Prim.MUDr.Jiří Konrád, Psychogeriatrické odd. PN Havl.Brod

K poměrně častým obavám starších lidí patří strach z Alzheimerovy nemoci. Všeobecně známé jsou například osudy bývalého amerického presidenta Ronalda Reagana, hollywoodské herečky Rity Hayworthové nebo českého herce a režiséra Jiřího Císlera, kteří trpěli Alzheimerovou nemocí a zemřeli na ni.

Obavy jsou oprávněné, Alzheimerova nemoc a demence vůbec jsou nemocemi stáří a jejich výskyt se zvyšujícím se věkem stoupá. Na druhé straně značná část lidí není o existenci demencí informována nebo ji podceňuje. To se týká i některých lékařů. V souvislosti se zapomínáním se často hovoří o „skleróze“, o tom, že je někdo na stará kolena „senilní“ a podobně.

V části společnosti je rozšířená velká tolerance k zapomínání a poruchám paměti u osob vyššího věku.

příbuzní někdy hodnotí zapomínání svých starších blízkých slovy – „No zapomíná, ale tak přiměřeně věku…“ – nebo – „To víte, babičce už je 80, tak sem tam něco zapomene, ale to je tak k věku myslím v normě…“ Takové úvahy souvisí i s předsudky a podceňováním starých lidí jejich mladšími souputníky a jakýmsi apriori předpokladem, že „staršímu člověku už to tak nemyslí“.

Až když se stane, že člověk, který „jen tak trochu zapomíná“, odejde z domu a zabloudí, ztratí se nebo se chová nepřiměřeně, vyhledají jeho blízcí pomoc lékaře. Ten často zjistí již pokročilou demenci, které si příbuzní dosud nevšimli nebo ji brali na lehkou váhu.

Postižený nebo postižená již často neví, který je letopočet a měsíc, nedokáže sdělit, kolik mu je let. „No, už dost, dyť si to spočítejte.“ – bývá typická odpověď. V takové situaci je již malá naděje na zlepšení stavu, které by umožnilo návrat nemocného do původního prostředí na delší dobu.

Vylíčená situace je typičtější pro nemocné, kteří žili celý život stereotypně na jednom místě, nevykonávali nikdy intelektově náročnější práci a nároky na jejich denní aktivity a duševní výkon jsou malé.

Ztrátu zájmů, postupné opouštění zálib, změnu osobnosti a stereotypní chování lidé v okolí nepostřehnou nebo ji přičítají přirozenému průběhu stárnutí. Nenapadne je, že u jejich blízkého se může jednat o nemoc – demenci.

Naprosto jiná je situace u lidí, kteří se věnují spoustám aktivit a k jejichž životnímu stylu patří denně poměrně složité úkony – od racionálního nakupování životních potřeb přes řízení auta, placení bankovní kartou a výběr peněz z bankomatu, jednání na úřadech až po pracovní aktivitu a náročné koníčky v důchodovém věku.

První příznaky demence se projeví selháním v popsaných aktivitách poměrně brzy a okolí je postřehne snadno.

Na druhé straně je zapomnětlivost přirozenou vlastností lidské psychiky v kterémkoliv věku a bez speciálního vyšetření paměti a intelektových funkcí je těžké odlišit toto „přirozené zapomínání“ od projevů počínající demence.

Vyšší věk je obdobím častějšího výskytu především chronických nemocí, ale to rozhodně neznamená, že být starý = být nemocný nebo být dementní. Mezi devadesátiletými je sice již kolem 20-40% lidí postiženo demencí.

To ale současně znamená, že přes 50% devadesátiletých je duševně čilých a demencí netrpí! Lze si například vzpomenout na mnohé malíře – Tiziana, Michelangela, Renoira nebo českého expresionistu Jana Baucha, kteří tvořili vrcholná díla ve vysokém věku.

Mnoho duševně svěžích a výkonných seniorů najdeme ve všech oborech lidské činnosti.

Z psychických poruch se ve stáří nejčastěji vyskytují deprese a demence. Deprese bývá dobře léčitelná, je-li včas rozpoznána. Starší depresívní člověk, který začne být apatický, ztratí zájem o okolí a naříká si, může být považován za bolestínského nebo „senilního“ a málokoho napadne, že by ho měl vyšetřit lékař a že by měl být léčen (a vyléčen).

A co jsou to vlastně ty DEMENCE? Jedná se psychické poruchy v důsledku chorobného postižení mozku. Toto postižení způsobují nejčastěji degenerativní a cévní nemoci mozku. Nejčastější degenerativní nemocí mozku je ALZHEIMEROVA CHOROBA.

Dochází při ní k usazování patologických nerozpustných bílkovin (beta-amyloidu) v mozkové tkáni mezi nervovými buňkami a ke srážení další bílkoviny (tau-proteinu) uvnitř mozkových buněk.

Obojí vede ke ztrátě spojení (synapsí) mezi mozkovými buňkami a k odumírání těchto buněk a následnému postižení psychiky.

Dalšími poměrně častými degenerativními chorobami mozku vedoucími nakonec k demenci jsou různé frontotemporální degenerace, nemoc s Lewyho tělísky, Parkinsonova nemoc a Huntingtonova nemoc. Alzheimerova nemoc způsobuje asi dvě třetiny všech demencí.

Cévní onemocnění mozku (mozkové mrtvice, cévní mozkové příhody) nejsou obvykle samy o sobě příčinou demence (čili postižení mozkovou příhodou neznamená nutně rozvoj demence), ale velmi často se u jednoho nemocného vyskytují současně s degenerativním onemocněním a zhoršují jeho průběh. Dnes se soudí, že asi 2/3 všech nemocných s Alzheimerovou nemocí mají kromě degenerativního i významné cévní postižení mozku.

Existuje celá řada dalších, naštěstí vzácných nemocí mozku, způsobujících demenci. Nejznámější z nich jsou asi prionové nemoci. U člověka Creutzfleldt-Jakobova nemoc, která má rychlý průběh, začíná nejčastěji po 50. roce života a v naší zemi se vyskytuje zruba 1 případ na milion obyvatel ročně.

Infekční formou této nemoci přenosnou na člověka (nemoc šílených krav) u nás dosud nikdo neonemocněl. Demence může být i důsledkem řady neurologických a interních nemocí (endokrinní nemoci, avitaminózy, neléčená cukrovka a podobně). Některé typy těchto demencí jsou dobře ovlivnitelné léčbou.

A jak je to s prvními příznaky demence? Se stárnutím se u většiny zdravých lidí myšlení zpomaluje a zhoršuje se například vybavování jmen, schopnost ukládat nové informace a nakládat s nimi, ale celkový intelektový výkon výrazněji neklesá.

Paměť, zpracování informací, schopnost orientace a další intelektové funkce se souhrnně nazývají kognitivní funkce. Dnes je snaha diagnostikovat i mírné poruchy kognitivních funkcí, které ještě nejsou demencí.

O demenci se jedná až tehdy, když postižený člověk začne selhávat ve svých denních aktivitách – v zaměstnání, v sebeobsluze, v sociálních vztazích a podobně. Mírné poruchy kognitivních funkcí mají řadu odborných pojmenování podle různých autorů – benigní stařecká zapomnětlivost, s věkem spojený kognitivní úbytek nebo MÍRNÁ KOGNITIVNÍ PORUCHA.

Tento poslední pojem je asi nejrozšířenější. Pro jeho přítomnost svědčí subjektivní pocit postiženého, že více zapomíná a hůře mu to myslí, navíc tyto změny pozorují i jeho blízcí a k tomu odborné vyšetření prokáže poněkud snížený výkon v testech kognitivních funkcí.

Celkové fungování takového člověka ale není výrazněji narušeno, zvládá dále svoji práci a denní aktivity i koníčky. Tento stav může být dlouhé roky stabilní, bez zhoršování, ale riziko zhoršování poruchy do rozvoje demence je vyšší než u zdravých. Může se jednat o první projevy Alzheimerovy nemoci, demence to ale ještě není.

Kdy je tedy zapomínání ve stáří projevem počínající nemoci – demence? Odpověď není lehká. Rozvoj patologických změn v mozku při degenerativních onemocněních předbíhá o mnoho let první projevy nemoci. Při demenci jsou postiženy všechny složky lidské existence, nejenom kognitivní funkce – výrazné jsou i změny chování, změny osobnosti a selhávání v každodenních aktivitách.

Prvními projevy, kterých si všimne okolí emocného mohou být časté nebo trvalejší změny nálady (hlavně smutek, deprese) a změny rysů osobnosti, neobvyklé reakce v běžných situacích nebo překvapivé „výpadky“ v jednání, které se před tím nevyskytly. Může se také výrazněji změnit osobnost nemocného, jeho povahové vlastnosti.

Často se zvyšuje koncentrace na vlastní osobu a ztrácí se ohled na ostatní. Někdy je prvním projevem demence zvýšená vztahovačnost, pocity ohrožení, bludy pronásledovanosti a halucinace. Poruchy paměti se mohou objevit až později, nemusí být prvními příznaky nemoci.

Podstatné je, že při zaznamenání některých popsaných změn a potíží by měl postižený navštívit v doprovodu blízké osoby lékaře, nejlépe specializovaného na poruchy paměti. To může být psychiatr, neurolog nebo geriatr nebo specializované vyšetření kognitivních funkcí může provést klinický psycholog.

Pokud zjištěné příznaky svědčí pro přítomnost skutečné poruchy kognitivních funkcí nebo již počínající demence, může příslušný lékař provést nebo objednat další vyšetření, která mohou upřesnit příčinu kognitivní poruchy a dle výsledku lze zahájit léčbu.

V současné době neexistuje léčba, která by demenci zcela zastavila nebo vyléčila.

Existují ale léky, které mohou značné části pacientů pomoci tím, že proces degenerativních změn zpomalí a umožní lépe využít sníženou kapacitu oslabeného mozku.

Čím dříve se s léčbou začne, tím lepší jsou vyhlídky na stabilizaci stavu a oddálení pokročilejších fází nemoci, ve kterých je již nemocný závislý na péči svého okolí.

Je možné se nějak preventivně demenci bránit? Přes velký pokrok neurověd v posledních desetiletích a přes lepší porozumění degenerativním změnám v mozku není příčina demencí zcela jasná. Je pravděpodobné, že dispozice k onemocnění jsou dány z velké části geneticky.

Přesto ale nejsme v možnostech prevence zcela bezmocní. Nepochybně existují i výrazné vlivy prostředí, stravování, životního stylu. Některé studie ukazují, že rizikové faktory pro Alzheimerovu nemoc jsou stejné jako pro arteriosklerózu a mozkovou mrtvici.

Jsou to především vysoký krevní tlak, diabetes a zvýšené hladiny cholesterolu v krevním séru.

Proti demenci se tedy můžeme bránit zdravým životním stylem – pravidelnou duševní i tělesnou aktivitou, racionální stravou bez nadbytku tuků a masa a s dostatkem zeleniny, vitaminů a vlákniny.

Kouření tabáku k preventivním opatřením rozhodně nepatří, přestože nikotin krátkodobě stimuluje mozkové buňky. Vedle dostatku aktivit je nutný i dostatečný odpočinek.

Eventuelní vysoký krevní tlak, cukrovku nebo vysoké hladiny cholesterolu je nutné také léčbou trvale kompenzovat. Tak můžeme u sebe riziko vzniku demence snížit, ale bohužel ne vyloučit.

• 
  Obrázek 1
• 
  Obrázek 2
• 
  Obrázek 3
• 
  Obrázek 4
• 
  Obrázek 5

Stařecká demence – příznaky a jak s ní bojovat

O starých lidech zvykneme říkat, že jsou senilní. Pod pojmem stařecká senilita si představíme člověka, který se sešlý věkem: má méně vlasů, ztratil velkou část svalové hmoty, na kůži má pigmentové skvrny a vrásky, špatně vidí, chybí mu některé zuby, pomalu se pohybuje a jeho mysl už není tak svěží. Toto jsou běžné projevy stárnutí.

I když se se senilní demencí setkáváme v populaci často, nepatří k přirozeným projevům stárnutí. Informovanost o této nemoci je poměrně nízká a proto často slyšet: “Náš dědeček má už 80 let, on už má “sklerózu” a proto si už nepamatuje naše jména.

“ I v pokročilém věku mohou senioři vést aktivní život, zvládnout si nakoupit, zaplatit účty a vždy najít cestu domů.

Všímejte si příznaky stařecké demence

Pod pojmem demence rozumíme duševní nemoc, kdy dochází úbytku intelektu, poruchy krátkodobé paměti a úsudku. Není neobvyklé, že dochází také ke změně osobnosti a chování.

Stařecká demence se začne projevovat nenápadně, příznaky nad kterými možná mávnete rukou a řeknete si, že už patří ke stáří. Pokud se včas nenasadí vhodná léčba, nemoc pokročí do dalšího stupně stařecké demence a ovlivní soběstačnost seniora.

Přechod mezi stádii není jednoznačný a jednotlivé příznaky se mohou prolínat.

Na začátku je mírná kognitivní porucha

V tomto stupni si okolí i senior sám všímají, že mu to hůře myslí. Dokáže se ještě sám o sebe postarat, dojít si k lékaři nebo nakoupit a věnuje se pořád svým koníčkům. V tomto stádiu může zůstat i několik let, ale riziko rozvoje dalšího stádia demence je vyšší, než u zdravých lidí. Zhoršující se paměť se projevuje obtížným hledáním slov,

Není zapomínání, jako zapomínání

Když jste přepracovaní a nesoustředíte se, zapomenete na nějaký úkol nebo jméno. To ale ještě neznamená, že máte demenci. Později si určitě vzpomenete, na rozdíl od člověka s demencí.

Člověk s demencí má problém vybavit si jména blízkých, nakupuje nesmyslné věci, nepamatuje si recepty, odkládá věci na nesmyslná místa, ztrácí se na známých místech.

Výpadky paměti se projeví třeba i tak, že při pohledu na hodiny ani neví, kolik je hodin.

Pokročilé stádium demence

Péče o seniory s demencí není vůbec jednoduchá. V pozdějších stádiích už senior s demencí nemůže zůstat sám bez dozoru. Zapomene zastavit tekoucí vodu nebo vypnout spotřebič, a to je pro něho nebezpečné.

Těžká je i komunikace a soužití, protože proběhne i změna osobnosti. Je podezíravý, vymýšlí si a špatně se s ním komunikuje. Trpí na deprese a další psychické problémy, ohrožena je i jeho svéprávnost.

Později už nepoznává své blízké a nerozumí tomu, co se kolem něho děje.

Alzheimerova nemoc a další typy demence

Mezi nejznámější a taky nejčastější typ demence patří Alzheimerova nemoc, ale rozvinout se můžou i jiné demence a poruchy mozku. Mají velice podobné příznaky a také svoje typické projevy, na základě kterých lékař stanoví přesnou diagnózu. Demence se rozdělují podle příčiny:

Neurodegenerativní, kdy dochází k degenerativním změnám v mozku jsou: již zmiňovaná Alzheimerova choroba, Huntingtonova choroba, demence u Parkinsonovy nemoci, frontotemporální demence a Creutzfeld – Jacobsova choroba.

Vaskulární, kdy jsou příčinou zhoršené paměti cévy. V důsledku sklerotizaci, tedy kornatění, nejsou dostatečně pružné a nepřivádějí do mozku dostatek krve. Mozek je tak málo vyživovaný a okysličovaný, co se podepíše na jeho funkci.

Sekundární demence vzniká jako následek vážné nemoci, úrazech, zánětlivých onemocněních a také alkoholizmu. Na rozdíl od předchozích jsou diagnostikování i u mladých lidí.

Boj se stařeckou demencí

Příznaky Alzheimerovy nemoci a dalších forem demenci se dají odhalit včas. Díky včasnému odhalení a nasazení vhodné léčby se paměť stabilizuje a nezhoršuje se. Na začátku pomůže i test demence. Dotazník změněných schopností seniora pomohou porovnat současný stav se stavem před časem, kdy paměť ještě dobře sloužila.

Vyzkoušejte Dotazník změněných schopností seniora

Poruchy paměti a příznaky Alzheimerovy choroby pomůže odhalit i soukromá konzultace v lékárně. Společně s lékárníkem si senior vypracuje několik zábavných úkolů zaměřených na krátkodobou paměť. Tyto úkoly jsou poskládány tak, aby odhalili poruchy paměti a stav, kdy je potřeba vyšetření od lékaře a nasazení léčby.

Využijte Testování paměti v Alzheimer konzultačním centru

Proti rychlému průběhu stařecké demence lze bojovat životním stylem, pomocí tréninku mozku. Mozek, podobně jako i svaly v lidském těle, časem ochabnou a slábnou. Proto trénujte paměť pomocí křížovek, sudoku, hlavolamů a učením se nových věcí.

Nedílnou součástí je také lidská společnost a přiměřená tělesná aktivita, která prokrví mozek a podpoří oběhovou soustavu. Správná strava, bohatá na vitamíny, minerály a vlákninu je také součástí prevence, stejně tak jako zanechání kouření, normální krevní tlak a normální hladina krevního cukru.

Dobrý a kvalitní spánek podpoří ukládání vědomostí a regeneraci mozkových buněk.

Více tipů najdete v článku Jak trénovat paměť

Možnosti léčby demence

To, jak rychle postupuje demence, je velice individuální. U někoho se vývoj na dlouhou dobu v prvním stádiu. V tomto stádiu je senior ještě soběstačný a proto často ani nedojde ke správné diagnóze.

U jiného postupuje demence rychle a potřebuje 24 hodinovou péči. To, jak dlouho žije člověk s demencí, záleží od včasné diagnózy, úrovně péče a kvality stravy, kterou dostává.

Demenci nelze zatím úplně vyléčit, je možné pouze jen zastavit pokrok nemoci.

Při léčbě v raném stádiu se používá extrakt z listů stromu ginkgo biloba, který podporuje mozkovou činnost a dá se koupit i bez předpisu. Zlepšuje využití glukózy pro mozkovou činností a mozek je i lépe prokrvený. Léky se dají ovlivnit jen některé známé příčiny demence, jako je nedostatek neurotransmiteru acetylcholin při Alzheimerovy nemoci.

Z léků vázaných na lékařský předpis se při léčbě používají tzv. kognitiva (inhibitory acetylcholinesterázy), které množství acetylcholinu zvyšují a tím zastaví zhoršující se paměť. Tyto léky v počátečním a středním stádiu nemoci předepisuje neurolog, geriatr nebo psychiatr.

Lékem při středním a pozdním stádiu Alzheimerovi nemoci je jediný zástupce ze skupiny NMDA antagonistů – memantin.

Léky na paměťTestování paměti

Nevratné změny v mozku. U covidu je i riziko ztráty paměti, tvrdí nová studie

Řada pacientů trpících nemocí COVID-19, vyvolanou novým typem koronaviru, vykazuje příznaky neorologického onemocnění, od ztráty čichu až po delirium a zvýšené riziko cévní mozkové příhody. Podle neuroložky Natalie C. Tronsonové z Michiganské univerzity navíc může přispět k trvalejším neurologickým změnám.

Přečíst článek ›

Tronsonová se specializuje na způsob tvorby vzpomínek, na roli imunitních buněk v mozku a na to, za nemoc a imunitní reakce na ni může trvale narušit paměť a jak. Ve své nové studii, zveřejněné v The Conservation, se pokusila zjistit, zda může v souvislosti s COVID-19 docházet v budoucnu k častějším případům demence, výpadků paměti a poklesu kognitivních schopností.

Jde o imunitní reakci

„Řadu příznaků připisovaných infekci ve skutečnosti vyvolává imunitní odpověď organismu. Rýmu při nachlazení nezpůsobuje virus, ale reakce imunitního systému na něj.

Také pocit nevolnosti, únavu a horečku nespouští sama nákaza, ale aktivace specializovaných imunitních buněk v mozku, zvaných neuroimunitní buňky.

Tyto změny v mozku, jakkoli jsou pro každodenní život nepříjemné, jsou v reálu velice prospěšné, protože umožňují organismu odpočinek a sebrání sil na energeticky náročnou imunitní reakci,“ uvádí Tronsonová.

Například horečka zabraňuje množení virů a bakterií a současně aktivuje imunitní systém a zvyšuje jeho účinnost. Její projev navíc přispívá k tomu, že se nakažený člověk izoluje od ostatních (lidově řečeno, chce se vyležet), což může pomoci snížit šíření viru.

Přečíst článek ›

Specializovaný imunitní systém však hraje v mozku také řadu dalších rolí. „Nedávno se přišlo na to, že neuroimunitní buňky, nacházející se v tzv. synapsích neboli neuronových spojích mezi mozkovými buňkami, jsou nezbytné pro normální tvorbu paměti,“ píše Tronsonová. „Bohužel to také umožňuje nemocem jako COVID-19 vyvolat jak akutní neurologické příznaky, tak dlouhodobé problémy v mozku.“

Při nemoci a zánětu se totiž specializované imunitní buňky v mozku aktivují, začnou chrlit obrovské množství zánětlivých signálů a změní způsob, jakým komunikují s neurony.

Přečíst článek ›

Například pro jeden typ buněk, konkrétně mikroglie, tedy malé buňky účastnící se imunitních dějů v nervové soustavě, to znamená, že změní svůj tvar a přemění se v mobilní buňky, které obklopují potenciální patogeny. Bohužel se však přitom také ničí neuronální spoje, které jsou mimořádně důležité pro zachování paměti.

Jiný typ neuroimunní buňky, zvaný astrocyt, se při aktivaci v důsledku nemoci obvykle ovine kolem spojů mezi neurony, kde se zbavuje zánětlivých signálů, čímž účinně brání změnám ve spojích neuronů ukládajících vzpomínky.

COVID-19 je z hlediska paměti rizikový

A právě nemoc COVID-19 patří podle Tronsonové k těm, jež vyvolávají masivní signalizaci zánětu, čímž mohou lidské vnímání zasáhnout jednak krátkodobě (v podobě deliria), jednak mají potenciál vyvolat dlouhodobé změny v paměti, vnímání a schopnosti udržet pozornost. Zvyšují také riziko demence a výskytu Alzheimerovy nemoci během stárnutí.

Podle neuroložky se tato potenciální souvislost mezi nemocí COVID-19 a dlouhodobým poškozením paměti zakládá na pozorování projevů jiných nemocí.

Například hodně pacientů, kteří přežili infarkt nebo bypass, uvádělo, že se jejich schopnost vnímat a udržet pozornost zhoršila a dále zhoršovala během stárnutí. Další nemocí s podobnými projevy byla sepse, tedy selhání organismu v důsledku zánětu.

Za rizikový faktor pro vznik demence se dnes považuje i mírný zánět, včetně chronického stresu.

Přečíst článek ›

„V naší vlastní laboratoři jsme s kolegy zjistili, že i bez bakteriální či virové infekce vede spuštění signalizace zánětu během krátké doby k dlouhodobým změnám neuronálních funkcí v těch částech mozku, které souvisejí s pamětí a jejími poruchami,““ píše Tronsonová.

Riziko by měla snížit prevence a léčba. „Velmi zajímavý je nový výzkum, který naznačuje, že běžné vakcíny, včetně vakcín proti chřipce a zápalu plic, mohou snížit riziko výskytu Alzheimerovy choroby.

Také léčiva, jež potlačují imunitní aktivaci a zánětlivý stav, by mohla potenciálně snížit dopad zánětu na mozek – a tato léčiva najdeme i mezi několika novými léčebnými přípravky zabírajícími na nemoc COVID-19. Rozhodující je pokračovat ve studiu dopadů této nemoci na zranitelnost mozku vůči pozdější demenci, poruchám vnímání či soustředění.

Toto studium může vědcům poskytnout nový pohled na roli zánětů v celoživotním oslabování mozkových funkcí, souvisejícím s věkem, a pomoci při vývoji účinnějších strategií prevence a léčby,“ uzavírá neuroložka.

Jiné příčiny demence

Mezi ostatní příčiny demence patří:

• vaskulární demence
• Parkinsonova nemoc
• normotenzní hydrocefalus
• Creutzfeld – Jacobova nemoc
• Pickova choroba
• demence s Lewyho tělísky
• Huntingtonova nemoc
• (deprese)

Multiinfarktová demence (MID)

Je způsobena většími nebo častějšími infarkty v oblastech mozku. U nemocného se objevuje dezorientace, zmatenost a změny chování. Neexistuje žádná léčba, ale MID lze předcházet. Důležitá je léčba vysokého krevního tlaku a zdravá životospráva.

Parkinsonova nemoc

Způsobuje ztrátu kontroly nad činností svalů, třesení, problémy s řečí a v pozdních stadiích až tzv. zamrznutí hybnosti (nemožnost začít pohyb). Později se může objevit společně s ní i AN. Léky mohou stav pacienta stabilizovat, ale nemají vliv na zhoršující se mentální činnost.

Normotenzní hydrocefalus

Málokdy se vyskytující nemoc, kdy je po prodělané meningitidě, meningoencefalitidě nebo vzácně při nádoru mozku porušena cirkulace a absorpce mozkomíšního moku. Nemocní mají nejistou pomalou chůzi, ztrácí paměť a někdy dochází k inkontinenci. Chirurgickým zákrokem lze často nemoc vyléčit.

Creutzfeld – Jacobova nemoc (CJN)

Tato nemoc postihující mozek je způsobena infekcí. Příznaky jsou zhoršující se paměť, změny v chování a neschopnost koordinace pohybů (posunčina). CJN se rychle zhoršuje, většinou během jednoho roku končí smrtí. Zatím není známa žádná léčba.

Pickova nemoc

Diagnóza této nemoci je obtížná. Je to nemoc podobná AN, ale výraznější jsou změny chování, které může být někdy společensky nepřiměřené. Mění se osobnost člověka, dezorientaci nemocného může předcházet úbytek paměti.

Demence s Lewyho tělísky

Symptomy této nemoci jsou kombinací symptomů AN a Parkinsonovy nemoci. Většinou je syndrom demence doprovázen abnormálními pohyby, které jsou součástí Parkinsonovy choroby. Zatím není známa žádná účinná léčba.

Huntingtonova nemoc

Je to dědičná porucha, která se projevuje změnami osobnosti, apatií, podrážděností poruchami emotivity. Je doprovázena nepravidelnými pohyby končetin a motorickým neklidem. Dá se dobře diagnostikovat. Pohybové a psychiatrické problémy lze léčit, ale nelze zastavit její postupné zhoršování.

Deprese

Je to nejčastější psychiatrické onemocnění ve stáří. Způsobuje problémy s koncentrací, myšlením, smutek, pocity beznaděje a někdy až sebevražedné sklony. Někdy dochází i k poruše paměti a to krátkodobé i dlouhodobé a onemocnění se může nápadně podobat demenci, hovoříme proto o pseudodemenci. Depresi je možno léčit.

Dopis č. 7 (část)